Dating simulátory mě vždycky tak trochu znervózňovali, a to asi proto, že první povědomí jsem o nich získala při sledování podprůměrného reverse harem anime, které jsem později zjistila je inspirováno právě nějakým tím simulátorem. Takže moje očekávání od čehokoliv podobného jsou cringe hlášky a hlavní postava které všichni nápadníci z neznámého důvodu padají k nohám. Nicméně o Dream Daddy jsem slyšela samé pozitiva a především to, že je to bráno tak trochu s nadsázkou, takže jsem se nakonec do hry pustila. A byla jsem velmi mile překvapena.
Hlavním plusem celé hry je právě humor. Konverzace jsou protkané dad jokes a puns, a třeba na načítacích obrazovkách si člověk může číst otcovské rady. Lepší vrabec v hrsti než vrabec v oku. Co jsem taky ocenila byla povaha hlavní postavy, protože ten chlap je absolutní střevo na sociální interakce.
Po vzoru jiných dating simulátorů je výběr chlapů takový, aby si každý vybral ten svůj typ: dobrák od kosti, bad boy, knihomol, hudebník s kytarou, tajemný goth atd. Každý stereotyp má ale na závěr nějaký malý twist, třeba knihomol Hugo je tajně superfanoušek wrestlingu. Překvapivě, gotický taťka Damien byl můj největší oblíbenec, i když jsem ze začátku bojovala s mojí temnou emo teenagerskou historií, která mě kdysi k pseudo-gotickým podivínům táhla. Nakonec mě ale Damien a narážky na My Chemical Romance v jeho dějové lince dostávali do kolen (smíchy) a úplnou třešničkou na dortu v jeho příběhu byl Naruto/Sasuke (kdo hrál ví). Kromě hlášek o MCR, nejvíc vtipný dialog nastal s Hugem když popisoval svůj vysněný wrestlingový moniker J.D.Stamminger a jeho finishing move A Catcher in the Eye. Takovéhle hlášky prostě literárního nadšence pobaví.
Opravdu zajímavou částí je skrytý cult ending, na který se tedy jen tak náhodou narazit nedá, protože se k tomu musí specificky nastavit vzhled a jméno při tvorbě hlavní postavy. Hororová verze Christiana jako zvrhlého kněze, který dohnal svojí manželku téměř k šílenství, dodala těm narážkám na The Shining od Kinga ještě lepší kontext. I když je řečeno, že toto do kánonu hry nepatří, tak mně se téhle verzi Christiana docela chce i věřit. Stejně tak tři různé způsoby jak ve hře zemřít tu rom-com trochu opepří.
Co hodnocení hry sráží je délka. Prostě rozdělení na kapitolu jedna, střed který se skládá ze tří rande s tím vyvoleným (nebo dvě rande s každým a to třetí s tím vyvoleným :D) a epilog. S tím, že první kapitola a epilog je z většiny recyklovaný, takže se to nějak extra nemění. Samotná rande jsou dost odlišná pro každou postavu, což je fajn, ale nějaká variace jak v prologu tak epilogu, víc rande, možnost větší volby postavy, aby to ovlivnilo hru atd., by vůbec nebylo na škodu. Občas se do hry připlete taky nějaká minihra. Ne všechny jsou špatné, ale některé jsou opravdu z toho slabšího soudku (jako třeba nahození rádia na lodi, absolutní nonsens) Jinak mi ty minihry ani nějak nevadily, ale stále se bezúspěšně snažím získat poslední achievement v minigolfu při kterém si mám chuť rvát vlasy "Yo ho ho ho 17/18" -_-.
Takže i přes to zdráhání před zapnutím hry, jsem si nakonec Dream Daddy neskutečně užila. Hry, které spoléhají na humor je pro mě vždycky trochu kupování zajíce v pytli, ale tohle se mi trefilo do chuti úplně přesně. Takže jen doufám, že se někdy dočkám druhého (a ještě lepšího) dílu.
Hlavním plusem celé hry je právě humor. Konverzace jsou protkané dad jokes a puns, a třeba na načítacích obrazovkách si člověk může číst otcovské rady. Lepší vrabec v hrsti než vrabec v oku. Co jsem taky ocenila byla povaha hlavní postavy, protože ten chlap je absolutní střevo na sociální interakce.
Po vzoru jiných dating simulátorů je výběr chlapů takový, aby si každý vybral ten svůj typ: dobrák od kosti, bad boy, knihomol, hudebník s kytarou, tajemný goth atd. Každý stereotyp má ale na závěr nějaký malý twist, třeba knihomol Hugo je tajně superfanoušek wrestlingu. Překvapivě, gotický taťka Damien byl můj největší oblíbenec, i když jsem ze začátku bojovala s mojí temnou emo teenagerskou historií, která mě kdysi k pseudo-gotickým podivínům táhla. Nakonec mě ale Damien a narážky na My Chemical Romance v jeho dějové lince dostávali do kolen (smíchy) a úplnou třešničkou na dortu v jeho příběhu byl Naruto/Sasuke (kdo hrál ví). Kromě hlášek o MCR, nejvíc vtipný dialog nastal s Hugem když popisoval svůj vysněný wrestlingový moniker J.D.Stamminger a jeho finishing move A Catcher in the Eye. Takovéhle hlášky prostě literárního nadšence pobaví.
Opravdu zajímavou částí je skrytý cult ending, na který se tedy jen tak náhodou narazit nedá, protože se k tomu musí specificky nastavit vzhled a jméno při tvorbě hlavní postavy. Hororová verze Christiana jako zvrhlého kněze, který dohnal svojí manželku téměř k šílenství, dodala těm narážkám na The Shining od Kinga ještě lepší kontext. I když je řečeno, že toto do kánonu hry nepatří, tak mně se téhle verzi Christiana docela chce i věřit. Stejně tak tři různé způsoby jak ve hře zemřít tu rom-com trochu opepří.
Co hodnocení hry sráží je délka. Prostě rozdělení na kapitolu jedna, střed který se skládá ze tří rande s tím vyvoleným (nebo dvě rande s každým a to třetí s tím vyvoleným :D) a epilog. S tím, že první kapitola a epilog je z většiny recyklovaný, takže se to nějak extra nemění. Samotná rande jsou dost odlišná pro každou postavu, což je fajn, ale nějaká variace jak v prologu tak epilogu, víc rande, možnost větší volby postavy, aby to ovlivnilo hru atd., by vůbec nebylo na škodu. Občas se do hry připlete taky nějaká minihra. Ne všechny jsou špatné, ale některé jsou opravdu z toho slabšího soudku (jako třeba nahození rádia na lodi, absolutní nonsens) Jinak mi ty minihry ani nějak nevadily, ale stále se bezúspěšně snažím získat poslední achievement v minigolfu při kterém si mám chuť rvát vlasy "Yo ho ho ho 17/18" -_-.
Takže i přes to zdráhání před zapnutím hry, jsem si nakonec Dream Daddy neskutečně užila. Hry, které spoléhají na humor je pro mě vždycky trochu kupování zajíce v pytli, ale tohle se mi trefilo do chuti úplně přesně. Takže jen doufám, že se někdy dočkám druhého (a ještě lepšího) dílu.
