Poslední komentáře
Life is Strange - Episode 2: Out of Time
Scribblenauts Unlimited
Hra doporučena od rikuhahl.
Hra vypadá na první pohled jako hra pro děti. Vymýšlet slova dokáže přece každý blb, jak se říká. Jenže v této hře nejde pouze o to vymýšlení slov, ale občas i o to, zjistit, co po vás daná osoba chce, a to je někdy opravdu záhul. Pak je zde jazyková bariéra, která přidává na obtížnosti další stupínek.
Příběh ve hře je celkem jednoduchý a nepodstatný, hlavně jde o to, vyblbnout se při vymýšlení slov, protože je zde dost možností jak to dané osobě i znepříjemnit. Např. Opice chce po vás banán, napíšete tedy banán, ale můžete přidat různé přívlastky, jako třeba toxický, zelený, velký, kosmický atd.
Cílem je nasbírat určitý počet hvězdiček, k dokončení příběhu jich stačí 60, celkem jich je 106. Mně osobně se jich podařilo nasbírat 84. Hvězdičky získáváte plněním úkolů pro různé lidičky, speciálními eventy a netypickými speciálními věcmi, které jsou napsané v deníku.
Herní mapa čítá celkem 39 míst, kam se můžete podívat. Ze začátku jsou to celkem klasická místa, jako např. Škola, město nebo metro. Později už jsou to i méně obvyklá místa, jako je Jurský park, pyramida, Měsíc atd.
Jelikož angličtina nikdy nebyla můj silný obor, a ke všemu z ní příští rok maturuji, tak jsem rád, že jsem si ji v téhle hře mohl vylepšit, ať už novými slovíčky, tak i nějakými souslovími.
Pro: Angličtina, místa, délka
Proti: Později přestává bavit vymýšlení nových slov a nastupuje stereotyp (aspoň u mě)
Metro: Last Light Redux
Audiovizuálně se moc nezměnilo (což beru jako plus). Zpracování tunelů je líbivý, především na povrchu to na člověka dejchne - mrazivá atmosféra liduprádné Moskvy.
Rudý náměstí se mi podařilo v rámci pracovního výjezdu nedávno navštívit i naživo a musím uznat, že chrám Vasila Blaženého byl doslova dechberoucí - jak v reálu, tak jeho rozbořená poboba ve hře.
I gameplay se nijak výrazně nemění, naopak hráč mi přišel snad ještě víc veden za ručičku, než v jedničce. Vlastně skoro pořád jsem pod dohledem nějakýho NPC, kdy mi radí, vede mě, ukazuje kudy dál.
Obtížnost. No já nevím - dal jsem si jako prve v jedničce na maximální RANGER HARDCORE a bylo to hrozně nevyvážený. I když mě někde objevili nepřátelští vojáci, šlo je bez větších problémů vystřílet a ještě se na tom napakovat. Pokud na mě nabíhali mutanti, taky jsem s nima neměl většinou problém. Naopak nepříjemní mi přišli bossové - do téhle hry se to přitom nějak nehodí. Dohromady jsem musel opakovat asi jen čtyři místa, za to ty jsem opakoval i vícekrát. Filtrů bylo tentokrát celkem dost, sýpavě jsem pobíhal zmateně po Moskvě jenom jednou.
Příběh samotnej se odehrává v nám známém univerzu (i skoro se stejnýma postavama) - dokonce na předchozí události přímo navazuje a je bohužel znát, že trumfy už jsou vyplácaný. Příběh víc než nějaký tajemství či mrazivý neznámo rozkrývá pouze lidský zrady či šílený plány nacistickejch vůdců. Ač to dohromady jakoby dává celý smysl, rozhodně se to s napětím a spádem prvního dílu nedá porovnat.
Co nám tedy zbývá? Co má člověk v rukách? Je to opravdu totéž jako jednička, sází úplně na to stejný jako předchůdce. Autoři se úzkostlivě drží stejné dříve použité kostry, nesnaží se překonat jedničku nebo něco výrazněji vylepšovat, jen "zdvořile" navázat. Tentokrát tomu proto něco chybí - pořádnej příběh a háv tajemna. Přesto se stále jedná o kvalitní hru.
85%
Pro: Audiovizuální zpracování, atmosféra, METRO
Proti: Slabší příběh, málo novinek, nevyvážená obtížnost, příliš stejné jako předchůdce
Time Mysteries 2: The Ancient Spectres
Je o něco lepší, než první díl Time Mysteries: Inheritance. Grafika je na tento typ her opravdu nadstandardní. Jednotlivé lokace, nebo chcete-li obrazovky, jsou nádherné, občasné animace vynikající práci grafiků jen dokreslují. Co jsem zvláště ocenil, je grafika samotných "vyhledávacích" obrazovek. Předměty jsou kryty nenásilně, nápaditě a nerušivě vůči okolí. Prostě tam sednou jak p...l na hrnec.
Poměrně zajímavým prvkem je i cestování v čase, které by, bez drobné nápovědy v mapách, mohlo připadat někomu frustrující, ale takto prostě a jednoduše funguje.
Co se týče dodatečných hádanek, některé jsou opravdu snadné, narazil jsem ale i na takové, kde jsem musel přemýšlet, "co tím chtěl básník říci". Nicméně jsou skvěle hratelné, žádnou raketovou vědu v tom nehledejte. A pokud se přeci jen zaseknete, tak máte možnost daný puzzle přeskočit díky odehrání jednoduché "mini hry" a nebo kliknutím na "Skip".
Tolik pozitiva. Co hru v mých očích sráží dolů, je příběh. Ten je totiž řádně zmatený. První díl jsem hrál pár měsíců zpět a již si ho moc nepamatuji, možná i proto mi příběh dvojky nesedí. No a když jsem se ve finále dobral do nějakého stavu očekávání, co bude dál, tak na mě najednou vyskočily titulky a text "To be continued...". Negativní dojem nezachránil ani bonusový minipříběh, odemčený právě po dohrání hry.
Ale třetí díl, byť závěrečný, už si asi nezahraji. Minimálně ne za současnou cenu kolem 8 EUR, pokud bude někde levnější tak za 2 EUR max, tak tomu dám šanci.
Co říci závěrem, pokud máte rádi "hidden object" hry, tak kvůli samotnému hledání předmětů si Time Mysteries 2: The Ancient Spectres zahrejte. To je totiž skvělé. Pokud chcete ale i něco více, a to rozumný příběh, tak zkuste sáhnout jinam.
Pro: Grafika, puzzle
Proti: Příběh
Zork Nemesis: The Forbidden Lands
Nemesis v mnoha dobový kritikách dosahoval nejvýších hodnocení, ale fanoušci původní textové trilogie byli do jisté míry zklamaní odkloněním od původní atmosféry a typického humoru. Jelikož toto je ale mé první seznámení se sérií, tento fakt mi nijak nebránil si samotnou hru užít. A naopak jsem se více podivoval u více humorně laděného, jako původní Zorky, Grand Inquisitora.
Ve stručnosti se jedná o klasickou hru, jejíž žánr definoval z velké části slavný Myst. Většinu času tak strávíte průzkumem lokací, čtením záznamů jako deníků či knih, nebo, a co je také nejpodstatnější, řešením logických i méně logických problému. To je vyřešeno příjemnou volbou, kdy hráč nikdy nevlastní více předmětů či nepůsobí na příliš velké ploše. A i díky tomu hra svižně plyne, párkrát přijde na řadu obtížnější úkol, nebo problém zapříčiněný přehlédnutím nějaké stopy. Příběh je odvíjen vcelku častými prostřihy s živými herci, naneštěstí jejich výkon není tím nejhorším a tak nenarušují výbornou atmosféru prostředí. Děj ale není nijak silnou stránkou titulu, oproti exploraci a celkovému vyznění hry.
Co ale je jednou z hlavních předností je jistě technické zpracované. Na svou dobu revoluční horizontální otáčení ve všech stupních, pěkná a do jisté míry i detailní grafika a především ozvučení. O to se postaral z velké části M. Morgan (Under the Temple a Irondune), později známý především vytvořením OST k Falloutu a Planescape. Mimo jeho ambientu se hráč i dočká i velice kvalitních zvuků prostředí. Navíc hra funguje překvapivě i pod XP, nutné je ji ale zpomalit, aby horizontální otáčení nebylo příliš rychlé. Dnes v dostupné GOG verzi by měli být problémy technického rázu nulové.
Potěší i pár bizarních scén, obzvláště v předposlední lokaci sanatoria. Stejně tak detaily jako možnost prohlédnutí všelijakých obrazů, předmětů a řady knih a spisků, které kazí jen jejich škrabopis a tudíž možné horší porozumění textu. Také potěším i hráče ne tak sběhlé v angličtině, jelikož je možno doinstalovat neoficiální tituly a obecně použitý jazyk není příliš složitý.
Zork Nemesis se hraje více než dobře, přes to, že je na třech discích je přiměřeně dlouhý a pocit repetivnosti se tak nedostaví. Nebál bych se tvrdit, že vedle titulů jako Riven, Blackstone Chronicles nebo Black Dahlia se jedná o to nejlepší, co lze v žánru adventur z prvního pohledu vyzkoušet. A to i po více jak 21 letech.
Pro: grafika a hudba, netradiční zpracování, zvuky, stylizace a řada detailů
Proti: x (možná kratší)
The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine
Ano, je to barevný kýč, ale díky bohu za to. Po 160 hodinách v neustále stejném prostředí je to příjemná změna. I muzika je jiná (i když otravnější kvůli krátkým stopážím a výrazným motivům), RPG prvky se rozrostly, je možno si zvelebovat své sídlo (a prvně v herní historii mě takové zvelebování bavilo), můžete si barvit oblečení a tak dále. Prostě spoustu novot na to, že hlavní dějová linka zabere jen pár hodin. Přijde mi to jako neskutečně velké množství práce na to, že si ji ani moc neužijete. Ale o to mě to celé víc fascinuje, protože tohle není DLC, tohle je starý dobrý datadisk.
Hlavní dějová linka je přesně taková, jakou bych od Zaklínače čekal. Prostě jste povoláni, abyste zneškodnili monstrum. To, že se příběh rozvine do rozměrů a detailů, za které by se nemusela stydět ani Sapkowského povídka, to už je taková klasika. Přibydou zajímavé postavy a nechybí dramatické finále. Které je pompézní. Ono se patrně liší, ale já měl to štěstí, že mě stihlo ponuré, depresivní finále, jehož atmosféra mě totálně dostala. A to i přesto, že jsme se k němu dostali díky opravdu hloupému dějovému nesmyslu.
O víně a krvi je parádní exkurz do jižní Francie říznutou Itálií, cikády bzučí a ptáčci zpívají. Vůbec se mi nechce zpátky na šedivý sever, ale budu muset, protože pár questů mi ještě pořád zbývá. Ne, pořád nemám dost!
Pro: nové prstředí se opravdu výrazně liší od zbytku; opět výborně napsané questy
Proti: turnaj mohl mít nápaditější disciplíny; doufal jsem, že se hra změní na Vine Tycoon a já budu rozšiřovat své vinné impérium!
Sid Meier's Civilization V
K civ5 jsem se dostal od bratránka a je to můj premiérový díl, žehnej mu pán bůh. Odehráli jsme společně pár mulťáků, hra mě prakticky okamžitě chytla. Výčet možností, jakym směrem se vydat, ať už na poli vědeckém, sociálním, snažit se zužitkovat bonusy civilizace za kterou hrajete na 100%, udržovat své občany ve spokojenosti, nebankrotovat, postavit si vysněný div světa, obsazovat území, která se vám líbí atd atd atd. To jsou jen hlavní pilíře a zdaleka ne všechny. Kouzlo spočívá v detailech a mikromanagementu a na tom to celé stojí.
Samotná civ5 BNW už sama o sobě nabízí tuny možností jak se vyřádit na stovky a možná tisíce hodin. Nicméně jak už to dnes bývá, developeři nechávají většinou své hry nedoladěné, ať už ve formě bugů, grafických glitchů, špatného balancu atp. Civ5 na tom zdaleka nebyla špatně, ale taková hra si přímo říká o určité úpravy, od obyčejných reskinů jednotek, nějaké ty utilitky na lepší UI až po velké overhauly a právě tady se dostávám k projektu Vox populi.
Vox populi, přátelé je mód, který staví civ5 na uplně jiný level. Upravuje hru prakticky v každém ohledu. Jsou změněny, politiky, strom technologií, rebalancovány jednotky, překopány unikátky všech civilizací, hra je rozšířena o nějaké ,,drobnosti'' jako více luxurek a s nimi spojenými monopoly a korporacemi, ALE HLAVNĚ- mechaniky. Pánové to skutečně umí a i dnes, po vydání civ6, drží mód při životě obrovská fan base, mód se stále dobalancovává a kluci aktivně prakticky denně řeší různé minoritní problémy atp.
Pokud jsme se u vanily civce bavili o mikromanagementu, nevím jak nazvat to, co musíte dělat zde. Mechaniky spokojenosti se uplně překopaly. Musíte mnohem pečlivěji plánovat svůj vědecky pokrok i volbu politik, protože kvůli špatné volbě se může herní doba jedné mapy protáhnout o dost tahů( v závislosti na zvolené rychlosti) nebo dokonce můžete i prohrát uplně. AI v tomto modu dostala extrémní množství lásky a bude vás trestat pokaždé, když zaváháte.
Pokud vás neláká si hru nijak zvlášť komplikovat ani obohacovat o přehršle prvků a chtěli byste pouze jejich rebalance a tweaky v určitých směrech, neni problém. Mod je rozdělen do 6 balíčků, které si můžete libovolně aktivovat( některé ale vyžadují aktivaci kompletního overhaulu). Myslim si, že tenhle mód, když už kvuli ničemu jinému, stojí za vyzkoušení právě kvůli předělané AI, ale osobně bych doporučil aktivovat všechny části. Bude déle trvat, než si zvyknete a dost možná první hru dvě i prohrajete( jako já a to na King obtížnost), ale stojí to za to.
Všechny úpravy, které byly provedeny, do sebe krásně zapadají. Přibyly diplomatické možnosti, AI už se nechová jak jelítko, nedenouncuje vás na potkání, umí i dobře spolupracovat vůčí společnému nepříteli. Chytře si hlídá své zájmy a ve svůj prospěch, či neprospěch svého nepřítele umí hlasovat v kongresu( kongres a jeho volby byly taktéž předělány a jeho rozhodnutí mají váhu).
Ty z vás, které štvala naprostá nepoužitelnost brzkých strategických surovin v pozdní fázi hry, tak nemusíte zoufat. zde využijete všechno až do poslední surky a nebo to můžete dobře prodat. Požadavky na suroviny byly inteligentně rozloženy mezi jednotky a budovy tak, že o některé budete muset i bojovat se sousedy.
Každý národ má něco unikátního. Ale opravdu unikátního, co jim dává šanci na výhru hry. Bylo přidáno nepřeberné množství nových promotions pro jednotky, spousta budov mají své vlastní efekty. Dokonce vás s tímto modem ani neunaví hrát za vaše oblíbené mírumilovné civilizace zaměřené na kulturu, vědu či diplomacii. Díky novým mechanikám a chytřejší AI musíte být mnohem bystřejší než ve vanilce a neustále si hlídat pokrok v čemkoliv, čeho chcete dosáhnout. Nemálokrát před přechodem na tento mod jsem se přistihl, že jsem se začínal v late gamu nudit. Osobně jsem nikdy Deity obtížnost nehrál, ale sami tvůrci modu tvrdí, že Deity ve vanilce je rovna jejich kingu/emperoru a nic z toho co jsem viděl, mi nedává přičinu o tom pochybovat. Úspěšně vedené AI civky, které si založí vlastní nabóženství, postaví div, který jim znásobí bonusy a využijí dobře svoje unikátky a najednou zde máte civilizaci, která má dvojnásobné skore a drtivá ve všech směrech, ve kterých to jde.
Je pro mě těžké vzpomenout si na všechny aspekty tohoto modu, protože je jich fakt hodně a dělají z této hry strategické monstrum. Každý, kdo opravdu miluje tuto strategii nebo hry tohoto tipu, by neměli tento mod obejít, protože se ochuzují o nezamněnitelný zážitek. Takto to vypadá, když někdo umí a chce. Kdokoliv by měl zájem to zkusit, ale nechce se mu do toho samotnému, neni problém mě zde kontaktovat a mohli bychom zahrát i přes team speak, milerád poskytnu nějakou tu průpravu :)
Hodnocení s VP modem- 100%
Pro: s Vp modem má nejoblíbenější hra
Proti: časová náročnost, jinak nic.
Battle Realms: Winter of the Wolf
Mise jsou pestřejší a obsahují mechanismy v původní hře neviděné nebo málo využívané (páky vypínající silová pole, shazování balvanů na budovy a jednotky pod nimi). Téměř v polovině z nich nestavíte základnu. Bohužel až na jednu výjimku tyto ale vypadají tak, že probíháte nudnými tunely a pak čekáte, až se vašim jednotkám doplní životy a stamina, abyste mohli běžet zase o kousek dál. Rozšíření je pocitově o něco obtížnější než původní hra, ale možná je to jen falešný dojem vyvolaný absencí léčitelských jednotek. Kombinace hrdinové + základní střelci každopádně na normální obtížnost opět porazí cokoliv.
Ravenloft: Strahd's Possession
Na 3D grafice se trochu podepsal zub času, ale přesto jsou místa, kdy se člověk může zastavit a kochat se detaily (např. voda stékající po stalaktitech nebo výzdoba kostela). Naopak v inventářích a dialozích patří grafické ztvárnění k tomu nejlepšímu v žánru. 3D zpracování dungeonů bohužel nenabízí příliš mnoho interakce, v nabídce je pouze menší variabilita pastí. V tomto hra nemůže konkurovat klasickým dungeon crawlerům. Přesto ve hře není problém zakysnout. Questy totiž v sobě zahrnují občas zapeklité způsoby řešení. Dohrát hru bez návodu je možné, ale je třeba opravdu pečlivě číst dialogy a dělat si poznámky. I to je jeden z důvodů, proč hodnotím hru tak vysoko. Několikrát jsem tápal, ale uchované screenshoty z dialogů mi nakonec daly odpověď na všechny hádanky a jiné nástrahy ve hře.
Zpočátku mi dělal problémy soubojový systém. Jedná se totiž o čistý realtime. Nepřátelé navíc nestojí na jednom místě, ale mění pozice, takže je nutné se otáčet a hledat, odkud útočí. Nakonec jsem přišel na to, že je nejlepší ovládat pohyb na numerické klávesnici a útočit myší. Obtížnost v soubojích je hodně variabilní. Po nějaké době postavy zvládly zničit drtivou většinu nepřátel bez problémů. Až na jednu výjimku zombie golem, se kterou byl problém i na konci hry.
Celkově tedy se jedná o pozoruhodný počin s příjemně bezútěšnou atmosférou (hudba a zvuky jsou velmi povedené), která hráče doprovází až do samotného konce. Hráč řeší nesnadné úkoly s minimem vodítek a za vším v pozadí jsou pravidla AD&D. Takovou kombinaci mám prostě rád!
Pro: řešení některých questů, skvělý automaping, zvuky, atmosféra
Proti: design dungeonů mohl být bohatší
Deadly Premonition
Mám pocit, že jsem se dostal přibližně do poloviny hry. Poté mi DP naservírovalo naprosto debilní minihry s rybařením. Myslel jsem si, že po blitzballu z final fantasy mě nepotká horší minihra. Absolutně bez vysvětlení a smyslu vás z ničeho nic naprosto nelogicky hodí do šíleně pitomé situace. York se zachová jako šílenec a to už jsem prostě bouchnul. Jak mám hodnotit hru, která mi nejde hrát z technických důvodů? Jak mám hodnotit hru, která v době vydání vypadá extrémně ošklivě? A co ty všudepřítomné bugy? Otřesný gameplaye?
Taková škoda, že se plýtvalo rozpočtem na tento počin. O moc raději bych si DP přečetl jako knihu nebo shlédl jako film. Sorry jako!
Pro: příběh, snaha o Twin Peaks feeling
Proti: bugy, glitche, crashe, gameplaye, minihry, ovládání, grafika, technické zpracování, občas nevkusně vybraná hudba, model řízení
Transport Fever
Já jsem jedním z těch dětí a tak mi hra dala možnost se pořádně vyřádit. Stavba železnic musí být důmyslně promyšlená a aspoň trochu naplánovaná, na začátku je třeba si vybrat začínající město které má kolem sebe nejvhodněji rozmístěný průmysl. Začal jsem v malém zapádákově roku 1850 s půjčkou tří miliónů a začal tedy podnikat v železnicích. Začátek hry je peklo protože budete prodělávat, ovšem pokud bude vše dobře postaveno a dráha dobře promyšlena po několika letech přijdou první výdělky. Je na vás zdali budete vozit pasažéry mezi městy nebo přepravovat náklady do průmyslu či obchodů.
Můžete dokonce realizovat silniční dopravu již od prvních kočárů po kamióny, tramvaje a elektrické autobusy, budovat lodní přepravy nebo zřídit letiště a vytvořit letecké spoje. S tím jak roky plynou se vám dostává i lepších strojů a ke konci hry už si to po vašich železnicích ženou rychlíky, tedy pokud jste na to železnici připravily.
Na hře se mi nelíbila stereotypní hudba a absence konkurenčních společností a s tím i sterilní města kterým když se nevěnujete - nerostou. Jen mě mrzí že jsem neměl příležitost zkusit kampaň, u volné hry jsem zakysl na tak dlouho že od hry si musím dát pauzu neb by se stala stereotypní. Příště to rovnou narvu i modifikacemi a mapou české republiky!
Pro: Lokomotivy, svoboda, detaily prostředí, plánování, zezačátku těžké, modifikovatelnost.
Proti: HW náročnost, Stereotypní hudba, čas plyne rychle, po pochopení principů moc lehké.
Call of Duty: United Offensive
UO se opět může pochlubit úžasnými misemi, kterých je zde sice o poznání méně než v původní hře, ale za to jsou všechny opět výborné a dojem z hraní je v některých momentech ještě lepší, byť se čas od času quickloadu zřejmě nevyhnete. Nejde ale vůbec o nic tragického, s frustrujícím MOHAA: Breaktrough se to nedá vůbec srovnávat.
Protože jde o datadisk, je herní doba přirozeně poměrně krátká, ale těch několik misí, co hra obsahuje, využili vývojáři na maximum a vůbec nemáte pocit, že by vás jakkoliv šidili. Naopak. To, co se mi líbilo na původní hře je zde znovu, jen trochu okořeněné a vylepšené. Dokonalost, herní nirvána, až je škoda, že je to jenom datadisk.
Pro: Všechny klady původního CoD, občas ještě hustější atmosféra
Proti: Je to jen datadisk...
Call of Duty
Vše, co bylo v MOHAA dobré, zde přetrvává, a je ještě leckdy zásadním způsobem vylepšeno. Atmosféra je dokonalá, hutná a díky množství vhodně nastavených skriptů (ano, pro mě to je plus!) si opravdu připadáte jako v hodně, hodně dobrém válečném filmu. Mise jsou jedna lepší než druhá, úkoly různorodé a hlavě ani na okamžik nepřijde nuda, stále se něco děje a mohu říct, že ve spoustě věcech je první CoD stále nepřekonané.
Jednou z těch věcí je určitě hratelnost. Zapomeňte na dlouhé kecací scény, upgrady zbraní a další "zbytečnosti", které jen zdržují. Call of Duty se hraje výborně a všechny herní prvky jsou vypilovány k dokonalosti. Když už jsme u toho, lepší zvuky zbraní jsem ještě v žádné válečné hře neslyšel. Hudba je pak úžasná, mnohé motivy vám uvíznou v hlavě na hodně dlouho. Ano, umělá inteligence není bůhvíjaká a grafika na dnešní dobu je již zastaralá (přesto vypadá perfektně), ale to jsou drobnosti, které nespočet kladů převálcuje jako ruský parní válec.
Pro někoho je nejlepší střílečkou Half-Life, pro jiného Duke Nukem 3D nebo Bioshock, ale já volím jednoznačně CoD. Možná se zdá, že zde nešetřím superlativy, ale tahle hra si je zkrátka zaslouží.
Pro: Hratelnost, atmosféra, kvalita a rozmanitost misí, filmovost, technické zpracování, úžasná hudba... zkrátka asi vše
Proti: Těch pár drobností nestojí vůbec za řeč...
Medal of Honor: Pacific Assault
Ano, některé mise jsou zkrátka slabší a je to poprvé v rámci celé série, co píšu něco takového. Je zde zkrátka ten stereotyp, kdy mise spočívají ve vyhození do vzduchu toho a toho, stále dokola, navíc často ve tmě, kdy není nic vidět, což však neplatí o japonské ostrostřelce, kteří mají mušku dokonalou. K tomu je potřeba připočíst fakt, že zbraně zde nejsou příliš povedené, jsou pomalé, slabé, zkrátka o řád horší, než v AA. Pacific Assault má ale i svá světlá místa, kterých není vůbec málo a často je dojem ze hry perfektní - mluvím například o úvodu a o pozdějších částí hry.
Grafika vypadá i na dnešní dobu poměrně solidně, zvuky a hudba jsou pořád stejně skvělé, atmosféra bojů rovněž neztratila nic ze svého kouzla. Pochválit musím umělou inteligenci svých vojáků, kteří bojují velice solidně, kryjí vás a často vystřílí oblast i za vás. Na stranu druhou je inteligence japončíků vyloženě dementní, banzai útoky používají opravdu šíleně často a působí to dost divně.
Pacific Assault není špatná hra. Jen má oproti skvělému Allied Assaultu občas nudné a stereotypní mise, mizernou umělou inteligenci nepřátel a celkově se nehraje tak dobře. Pokud jste ale schovívaví, přežijete nudnou přibližně 1/4 hry (bez úvodu), čeká vás slušná válečná střílečka, která zabaví i po letech...
Pro: Umělá inteligence týmu, slušná grafika, perfektní hudba a zvuky, většinou zábavné mise
Proti: Umělá inteligence nepřátel, občas nudné a stereotypní mise, ne tak dokonalá hratelnost jako v MOHAA
Medal of Honor: Allied Assault - Breakthrough
Z úvodu tohoto komentáře by se mohlo zdát, že Breakthrough je nepovedená fraška, leč není tomu tak. I když jsou ve hře asi tři momenty, kdy jde opravdu do tuhého a budete vývojáře proklínat, stále jde o Medal of Honor s většinou původních kladů - výbornou atmosférou, skvělými a nápaditými misemi a kvalitní prezentací obecně.
Vyzdvihnout musím hlavně ty mise, kterým opravdu nechybí nápady a budete jen žasnout, do jak rozmanitých prostředí vás datadisk zanese. Pokud nejde zrovna vyloženě do tuhého, je hratelnost skvělá a zážitek takřka dokonalý. Abych pravdu řekl, nebýt již výše zmíněných záporů a přirozeně krátké herní doby, hodnotil bych tuto hry v rámci série asi nejlépe!
Pro: Prostředí, mise, hratelnost... prostě většina kladů z AA :)
Proti: Občas AI, místy dost šílená obtížnost a frustrace, krátká herní doba
Medal of Honor: Allied Assault - Spearhead
Už z první mise je znát, že obtížnost trochu přitvrdila, a tam, kde jste v původním AA mohli vlítnout do místnosti plné nácků a postřílet je Thompsonem, byste ve Spearheadu přežili jen horko těžko. Nepřátelé skutečně mnohem lépe míří, způsobují větší zranění, a když si k tomu připočtete menší počet lékárniček a občasný nedostatek nábojů, je potřeba často volit opravdu co nejopatrnější postup.
Dost často se mi také stávalo, že jsem nevěděl, co dělat. Hra vás sice kamsi naváděla kompasem, ale v cestě vám stál plot, který nešel ani přeskočit, ani podlézt. Opravdu, hladká hratelnost původní hry zde občas zaskřípala, avšak na druhou stranu se mi podobný zásek stal v celém datadisku tak dvakrát, možná třikrát - dost možná také díky opravdu krátké kampani.
Byla by ovšem velká škoda tuto hru zavrhnout, protože jinak je herní zážitek stále perfektní, atmosféra je hustá, že by se dala krájet a celkově musím přiznat, že mě Spearhead opravdu bavil. Většina kladů z AA totiž stále přetrvává a dá se obecně říct, že pokud vás bavila původní hra, tímto datadiskem chybu rozhodně neuděláte.
Pro: Pořád skvělá hratelnost, atmosféra, grafika obecně, hudba, mise
Proti: Občas AI, místy tužší obtížnost, pár chyb v level designu, krátká herní doba
Medal of Honor: Allied Assault
Rozhodně se nejedná o žádnou stereotypní nudu ve stylu "vyčisti tamten bunkr" nebo "vyhoď do vzduchu toto dělo", i když ano, tyto úkoly se zde také vyskytují, ale daleko častěji budete ochraňovat spojenecké agenty, tajně pronikat do vnitra nepřátelského území, krást dokumenty, sabotovat nepřátelský vozový park, a podobně.
Díky dokonale vyladěné hratelnosti se hra výborně hraje, nic nijak neruší a vše je tak, jak má být. Grafika sice již nezapře svá léta, přesto je však celkový dojem skvělý, a to i díky kvalitním zvukům a hudbě. Pokud bych měl hře něco vytknout, tak jedině občas umělou inteligenci nepřátel i spolubojovníků, ale nejde o nic vážného. I po 15 letech má hra stále co nabídnout a mohu říct, že zabaví mnohem lépe než většina nových her :-)
Pro: Hratelnost, prostředí, atmosféra, celkový dojem z grafiky, zvukové a hudební zpracování, rozmanitost úkolů, chytlavost
Proti: Občas AI, ale není to nic hrozného
>observer_
Life is Strange - Episode 1: Chrysalis
Po spuštění mě zaujalo už menu s příjemnou hudbou. Začátek hry je v první minutě trochu chaotický, hrdinka Max je uprostřed vyučování a hráč neví vůbec nic o ní, o světě atd. Ale to se brzy změní. Možnost prozkoumání kdejakých předmětů a komentář k nim hodně pomůže. I osobní deník a mobil situaci rychle osvětlí.
Největší zážitek z první epizody jsem však měl, možná trochu paradoxně, z té nejklidnější pasáže, po odchodu ze třídy šmejděním po chodbě. Max si nasadila sluchátka pustila si opravdu příjemnou písničku a vtipně komentovala všemožné osoby, obsah nástěnek a další reálie. Z této pasáže vyzařovala neuvěřitelná pohoda, jakou jsem snad u hraní ještě nezažil.
Následovala událost, která spustila Maxinu schopnost vracet čas a události se tak rozeběhly. Došlo i na pár rozhodnutí, které budou mít, nevím jestli zásadní, ale určitě nějaký vliv na další hraní i v dalších epizodách. Jako dvousečná zbraň se při nich ukázala možnost rozhodnutí odvolat = přetočit čas a rozhodnout se jinak, stalo se mi však, že jsem toto provedl a teď nevím, jak jsem se nakonec rozhodl :D Uvidim časem, ale vím, že jsem udělal dobře. Oceňuji i řadu takřka banálních rozhodnutí jako je zalití/nezalití kytky, počítám, že když svou kytku v každé epizodě zaliju, tak nakonec buď chcípne, nebo zplesniví :) To bude jeden z momentů, na které jsem opravdu zvědav a který mě požene ke konci :D
Hra jako celek vypadá opravdu krásně (zvlášť když ji srovnám s letitou grafikou TellTale her). Některé scenérie jsou až dechberoucí. Oceňuji i několik míst, kde si Max může sednout/lehnout/relaxovat a protřídit si myšlenky za doprovodu panoramatických záběrů a pohodové hudby, skvělý nápad. Po čase zase hra, kde je focení součást herní mechaniky, nevím proč, ale focení ve hrách mě prostě baví. Prostředí americké střední je dost profláklé téma, alespoň co se filmů týče, ve hrách už to tak neplatí, takže i to je plus.
Max je krásná holka, problém je, že by jí 18 asi nikdo netipoval, některé myšlenky jsou spíše dětské a hlavně nemá žádný prsa, takže vypadá jak třinácka. Ale to je vlastně všeobecný problém této hry, žádná holka ve hře nemá prsa (ani ta stará učitelka), což je statisticky velmi nepravděpodobný, člověk tak tuší, jaký mají vývojáři vkus :D
Těším se na další díl, tohle byl příjemný rozjezd.
Pro: rozhodování, kochání, focení, časohrátky, soundtrack
Proti: občas naivní, malá prsa
Neverwinter Nights 2
Tuna primitivních bitek. Pečlivě vymyšlený charakter. Už dlouho jsem neviděl takový dobře promyšlený poměr, kdy rozhovorů není příliš, ale mají vrcholovou kvalitu (2 in 1). Vtipné ironické shrnutí vaší situace. Kouzlo začínajícího hrdiny. Vybavujete hrdiny slušnou a stylovou výbavou. Rád jsem svému rekovi kupoval každý nový meč či brnění a rád jsem viděl, že se projevuje na jeho vzhledu. Oproti BG2 byla radost z nové výbavy tedy ještě zvýšena. Ohromný kopec zábavy. Abyste se dostali k zlatému jádru (nejlepší komentář). V jedničce jsem měl občas pocit, že čtu něco ze své vlastní fantasy tvorby, když mi bylo osm. Vrchol skvělosti považuji Soud ve druhé kapitole, takhle upoutanej jsem dlouho nebyl. Příjemně tuhý. Neodsuzovat podle zjevu. Vzhledově fakt vypadá hnusně. Ponořit se do jeho nitra. Vím, zní to nechutně sladce, ale já to tak udělal, a jsem spokojený. Asi nejvyšším vyvrcholením je pak spoiler uprostřed hry. Propracovanost charakterů společníků. Občas se připletou do rozhovoru a kupodivu hážou argumenty, každý je docela odlišný a hádky mezi něma jsou někdy vtipné… (LOL). Ovlivňovat jejich vliv k hráči. Nulově epické. Interiéry jsou stereotypní, nulově epické. Ovšem oproti prvnímu dílu mnohem plnější (co si pod tím má člověk představit). Čtverec, kde je hráč z mapy přesunut na bod A a musí se probojovat k bodu B (a ten retard za todle dostal 18 bodu a žádný minus). Když se pak ve 2 ze 3 aktů motáte na téměř stejném místě. Jde jen o natočení kamery. (Interface) je neskutečně stupidní a necitlivý.
PS Kritický hráč najde chyby podstatně dříve, než jej hra dokáže řádné pohltit (y).
Pro: Atmosféra, hudba, svižnější tempo
Proti: Postavy, dějové prostředí, kýčovitost