Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Little Nightmares

  • PC 85
HERNÍ VÝZVA 2017 - Kategorie č. 2 - Právě vychází

Malá nezávislá hříčka, vydaná pod křídly japonského giganta Bandai Namco, je pro mě velice milým překvapením letošního roku a právem si vysloužila zařazení do Herní výzvy jako titul vydaný v letošním roce.

Kolem titulu se alespoň pro mě vytvořila před vydáním určitá aura tajemna. Ve zlínské prodejně JRC pár týdnů visela reklama na možnost předobjednávky, ale nikdo mi nebyl schopen erudovaně odpovědět, oč ve hře půjde. A informace na stránce Steamu také byly poměrně strohé. Nicméně strašidelný trailer mě navnadil, a tak jsem po vydání promptně zakoupil sběratelskou verzi hry s figurkou hlavní protagonistky.

A malá bezbranná holčička ve žluté větrovce s kapucí překrývající obličej, vyzbrojená pouze Zippo zapalovačem, mě nezklamala a zařadila se mezi mé oblíbené herní protagonisty. Tvůrcům se podařilo velmi zdařile zapůsobit na hráčovy smysly a v povedeném grafickém kabátku s atmosférickým zvukovým a hudebním doprovodem prezentují depresivní svět hlubokých sklepení, temných průlezů a šachet i starobylých místností a prostranství, v nichž se dívenka Six prokousává nástrahami zlem prosáklého světa Maw v podobě lodi plné nebezpečí, ve které si nemůže být jista svým životem. Na každém kroku hrozí, že se stane dalším soustem pro obyvatele Maw, postupně se vyživujících těly nebohých obyvatel suterénních prostor.

Pokud si nepřečtete popisek na Steamu nebo na krabici s cédéčkem, o příběhu se nedozvíte vůbec nic a záleží na vaší obrazotvornosti a představivosti, jak si story pojmete a vyložíte. Little Nightmares probouzí vaši imaginaci a dětské noční můry jako hlavní idea prezentovaná vývojáři se mohou stočit úplně jiným směrem. Dívenka se budí schoulená, probuzená noční můrou tajemné gejši jménem Granny, a vydává se prozkoumat svět, ve kterém se právě ocitla.

Little Nightmares je dokonalým žánrovým mixem. Primárně plošinovka ve 3D pohledu, ale s integrovanými prvky dalších žánrů. Logický element prezentují relativně klidné platformové pasáže, ve kterých zkoumáte interaktivní prostředí a hledáte únikovou cestu z místností, prolézáte po sloupech knih nebo řetězech, občas s nutnou manipulací s předměty, táhly či spínači. Průzkum pak vystřídá adrenalin stealh pasáží, v nichž se skrýváte před zraky či rukama obyvatel zákoutí Maw , nebo přímo před nimi zběsile prcháte, což upomene zase na nekonečné mobilní běhačky. Tyto žánrově odlišné úseky se pestře mezi sebou střídají, takže hra plynule odsýpá a nehrozí nuda. Navíc poměrně krátká herní doba slibuje intenzivní prožitek bez rizika, že by se tvůrčí nápady mohly opakovat.

Hlavním kladem je bezesporu atmosféra, v žádném případě nejde o žádný gore horor, ale příjemně mrazící napětí se zajímavě designovanými lokacemi a překrásně ošklivými obyvateli Maw jako zápornými protagonisty. Slizcí slimáci, slepý šmátrající stařec s opravdu dlouhými prsty, nebo šílení kuchaři v zatuchlé kuchyni, z níž by hygienická inspekce určitě neměla radost. A nebo jídelna na horních palubách lodi přeplněná ohyzdnými vypasenými strávníky. A mezi tím vším se proplétá malá Maw snažící se zachránit holý život, které se ovšem všudypřítomné zlo také zarývá pod kůži. A ani konec ve většině her přinášející rozuzlení a katarzi, nepřináší v příběhu příliš jasno.

Little Nightmares je radost hrát, po prvním spuštění jsem sice chvíli zápolil s myší, což vedlo k obavám, že hra je cílena na použití gamepadu, ale úspěšně se mi nakonec podařilo nakonfigurovat komfortní ovládání na klávesnici tak, že se malá Six ovládala skvěle. Zamrzí jen rušící systémový kurzor myši, který jsem musel zastrčit na okraj obrazovky. Obtížnost je dokonale vyladěná a hra nezdržuje zbytečnými záseky, řešení hádanek a puzzlů je mnohdy originální a nekonvenční, ale většinou bez nutnosti nadměrně zatěžovat mozkové závity. Nicméně asi na třech místech jsem se zdržel, když se mi nedařilo provést evidentně jasnou potřebnou operaci, takže jsem zbytečně pátral po jiných řešeních, než se mi nakonec podařilo vyskočit na trámek nad kuchyní nebo správně podložit kufr pod spínač, jak autoři plánovali. Zřejmě byla nakonec příčina někde mezi mnou a klávesnicí.

Little Nightmares je trochu zneklidňující, ale příjemný a intenzivní atmosférický herní zážitek. Hra se hraje jedním dechem bez zbytečného rozmělňování dlouhou herní dobou. A i po dohrání mi zůstávají mnohé lokace stále v paměti. Příběh mám dohrán, další bod Herní výzvy splněn. Ale Six se mnou zůstane i dál. Season Pass mám koupený a čeká mě první DLC, které již přistálo v mé Steam knihovničce. A pokud si dám pauzu od hraní, třeba se dám do slepování vystřihovánek, které tvůrci připravili, takže se mi možná kromě plastové Six na poličce objeví i její papírová varianta.

Pro: Atmosféra, grafika, ozvučení. Originální puzzly. Pestrá a měnící se herní náplň. Six.

Proti: Rušící systémový kurzor myši. Občasné problémy splnit jasný úkol.

+36

Vampire Legends: The Count of New Orleans

  • PC 65
Hry s upirskou tematikou mi byly vzdycky blizke a hidden object nemusi byt nutne tim nejhorsim hernim zanrem pro zpracovani krvesajnych pribehu. Trilogie Vampire Legends (jelikoz od vydani The Count of New Orleans uplynulo pres jeden a pul roku, s dalsim dilem uz nepocitam) je spise prumernym hernim i tematickym zazitkem, ktery do nadprumeru tahne predevsim dil druhy. Je-li to tim, ze Batorycka je v nasich koncinach z celeho cyklu nejznamejsi legendou, nebo se autorum podarilo nadesignovat a dokoncit solidni hru, tim si nejsem uplne jisty.

O seriovych vrazich v New Orleans tricatych let jsem pred zapocetim tretiho dilu nevedel nic, i Wikipedie o bratrech z nejakeho duvodu mlci. S hrabetem Saint-Germain uz je to lepsi, i kdyz ani toto jmeno nemusi vetsine hracu nic rikat. Ono vlastne neni moc duvodu tuto hru hrat, nebyt toho, ze se hrajicimu nasinci nabizi moznost porovnani s prvnim Gabrielem Knightem (St. Louis Cemetery, Marie Laveau - anyone?:-). Daberi se pokouseji o jizansky akcent (jestli jde o new orelansky, to si netroufam posoudit), minimale do prvni poloviny (hra ma celkem sest kapitol) se dari budovat atmosferu napeti az mirneho desu. Skoda jen, ze to nevydrzi, protoze upiri jsou prece jen zajimavejsi, nez nejaci duchove. minimalne pro mne.
+3

Dragon Age: Origins

  • PC 70
Dohrál jsem asi tak 3x nebo možná 4x. Ne, že by mě to zase tak třeskutě bavilo, ale chtěl jsem zjistit, z čeho je to poskládané a jak to funguje.

Tak tedy: DA:O je vydáváno za nástupce Baldur's Gate, což pokládám za omyl. DA:O je (dle mého názoru) Neverwinter Nights 2, ze kterého bylo odstraněno vše související s Dungeons & Dragons . Z NWN2 je přejatý engine i vzezření lokací (třeba ve Fereldenu si nejste jisti, jestli se nacházíte v DA:O nebo v NWN 2 nebo ve Witcherovi 1 nebo v Drakensang: The Dark Eye). Z NWN2 je převzatý i systém dialogů. Hra se chvílemi změní v interaktivní filmeček a vy si akorát vybíráte dialogové možnosti, které stejně většinou směřují k jednomu a tomu samému výsledku. No a z NWN2 jsou přejaty i některé dílčí zápletky kupříkladu statická obrana daného bodu před nabíhajícími vlnami nemrtvých nebo nutnost sjednocení různých kmenů. Flemeth je překopírována z datadisku Maska zrádce... To, co nemohlo být převzato z pravidel D+D (tvůrcům se zřejmě nechtělo platit za licenci), bylo dotvořeno svépomocí. Něco se podařilo obstojně a něco né-zas-tak-moc dobře.

Nedotažení jsou například Zplozenci. Napůl jsou to (snad) nemrtví, napůl (snad) démoni. V "kodexu" se píše: "Nikdo neví, kde se zplozenci vzali ... Možná je zplodila temnota"... No ale my všichni, kteří jsme viděli Jacksonova Pána prstenů, víme, kde se vzali. Jsou to okopírované orkoidní potvory z LoTRa. V Sarumanově podzemní líhni se také rodili přímo ze země.

Ad "kodex": je pěkné, když vám hra shrne mytologii, dějiny a ostatní background, ale čeho je moc, toho je příliš. Obsah každého nicotného papírku, který se válí někde ve smetí, se vám okamžitě zapíše do poznámek a zvýší "statistiku objasněnosti". V kodexu najdete hesla jako třeba "vlk" nebo "medvěd", jako by snad autoři pokládali vlky a medvědy za své duševní vlastnictví. Ve výsledku je kodex hromadou balastu, ze které jen s obtížemi dolujete relevantní informace.

Oproti hrám založených na pravidlech D+D je v DA:O zredukován počet ras. Konkrétně jsou tři: lidi, elfové a trpaslíci. Tuto redukci přijímám s povděkem. V NWN2 už si nebylo kam odplivnout, protože všude se tísnili ogři, zlobři, goblini, hobgoblini, skřeti, ještěrci - a to ani nemluvím o cca 120-ti druzích sfériků... Rasy DA:O jsou IMHO dobře udělané. Trpaslíci žijí v tak obludném kastovním systému, že jsem měl občas nutkání celý Orzamar vykydlit a tím učinit svět lepším. Elfové, kteří žijí dílem v městských ghettech a dílem kočují, připomínají severoamerické indiány, prostě původní rasu, která byla v minulosti částečně vyvražděna a částečně zotročena. Opět: kdyby to bylo jen na mně, vůbec bych se nestaral o Nákazu, ale ve Fereldenu bych zorganizoval povstání městských elfů.

Asi nejvýraznější odchylka od pravidel D+D je to, že autoři DA:O odvrhli polyteismus. Přiklonili se k monoteismu se stvořitelem nazývaným Tvůrce (angl. "Maker"), z čehož vyplynuly všemožné středověké názory, struktury a rituály. To pokládám za zajímavý počin.

K příběhu: celá zápletka je založena na tom, že se hlavní záporák chová naprosto pitomě. Na začátku zradí krále, což osobně celkem chápu, ale pak nedělá nic jiného než že sedí na zadku a prohlašuje, že jednal v zájmu Říše a že má svoje důvody (které ovšem nikomu nesdělí, alespoň jsem si nevšiml, že by je sdělil). K mému úžasu ho nakonec můžete přibrat do party, ale na rozdíl od drsňáckého Sarevoka je Loghain jaksi rozplizlý, rozostřený a nedopečený.

Svým způsobem je zajímavý koncept alternativních začátků. V každém začátku je nějaký zlomový bod, který je zmiňovaný i nadále. Kupříkladu Merill a prasklé zrcadlo přešli až do DA2... Činy alternativních aktérů sice přetrvávají, ale samotní (alternativní) aktéři jaksi vymizeli a nikde je nepotkáte. Kladu si otázku: co se s nimi stalo? A napadá mě odpověď: v klíčový moment jim nepřišel na pomoc Duncan (zachraňoval vaši postavu a všude být nemohl) a tak (bez pomoci) pochcípali hnusnou a bolestivou smrtí.

Dostávám k ošemetnější záležitosti - k vývojovému stromu dovedností. Hra vám nabízí širokou škálu možností - od kecacích schopností přes plížení, lukostřelbu až k pokládání pastí a lockpickování zámků... Ale běda, jestli si budete zvyšovat něco jiného než kydlení na blízko. To pak v průběhu hry zjistíte, že jste skončili a dál už se nepohnete ani o milimetr, protože vás pokaždé utlučou. V jiných erpégéčkách se můžete spolehnout na spolubojovníky, ale tady musíte na dvou místech projít sami, samotincí - a pokud jste netrénovali kydlení, tak běda vám. Vzpomínám, jak jsem při prvním hraní se svým šípy střílejícím a bedny odemykajícím lotrem za boha nemohl zdolat Loghaina. Nepomohlo ani přehodit to na Alastaira, byl to ještě větší břídil než titulní hrdina. Málem jsem to vzdal.

Co se týká bojů: v počátcích (na obtížnost normal) používáte jednu jedinou taktiku: vyšlete dopředu odvážlivce, který se okamžitě vrátí a přiláká za sebou jednoho či dva enemáky (přičemž zbytek nepřátelské tlupy apaticky postává na místě). Parta potvoráky ubezduší a celé to pak opakujete znovu. Někdy se vylákávací taktika nezdaří (nebo není možná) - a to pak musíte mít spoustu lektvárků a popíjet... Později, když máte za zadkem Morrigan a Wynne ( jedna smaží, druhá mrazí a nádavkem ještě léčí), se boje skokově změní v procházku růžovým sadem.

Něco o společnících: nejsou tak roztomile ulítlí jako v BG (snad až na Oghrena) a někteří jsou mi přímo proti srsti. Stena zanechávám tam, kde byl (v kleci), Zevrana propíchnu hned při prvním setkání. Psa a Alistaira většinou nechávám v táboře (z Alistaira se mi nikdy nepodařilo udělat bojovníka, asi na to jdu špatně nebo co, věčně se válí v kómatu na zemi). Mám rád Morrigan (pro její zdravé názory), Wynne (je stará a já jsem taky starej), Oghrena (rozumím jeho manželským problémům a soucítím s ním) a Lelianu, která je vizuálně přesnou kopií Imoen z BG2.

Na závěr: možná se zdá, že jsem DA:O až přespříliš strhal, ale není to zase tak špatná hra. Její problém vidím v tom, že je posešívaná z různých částí, z nichž některé jsou dobré a jiné otravné. Beru to tak, že DA:O byl pokusem zvrátit trend a vrátit se k předchozímu stylu erpégéček. Byl to neúspěšný pokus, ale snaha se počítá.

+23 +24 −1

SimLife: The Genetic Playground

  • PC 100
Hra se nedá z principu dohrát, protože je život neustálý běh a v zásadě ho můžete pěstovat celé roky.

SimLife se vyplatí hrát, pokud na to máte čas (např. pracujete někde v kanceláři a můžete mít okno aktivní třeba celý den nebo i přes noc). Na rozdíl od známého SimCity se SimLife moc neujal. Myslím si, že je to hlavně menší dynamikou (život chce více péče než město), žádnou sociální interakcí (nikde nejsou lidé, rady, instituce) a možná i dostatečným nezdůrazněním jurského světa, který můžete vypěstovat.

Na první dojem mi to připadalo samotnému poněkud rozvláčné a komplikované. Pak se mi ale podařilo přemnožit kukuřici a začaly se vrstvit zajímavé herní problémy. Pokud se do hry vžijete a vybudujete si od píky vlastní svět, bude vás to fascinovat a motivovat, aby byl lepší a větší a aby více prosperoval.

Vítám, že ve hře lze zvolit jak možnost předdefinovaných světů (např. na základě teorií Richarda Dawkinse), tak úplně vlastní svět. Ten si vygenerujete buď náhodně, nebo jde editovat vlastnoručně (řeky, jezera, hory). Těch lze pěstovat dokonce libovolné množství najednou. Líbí se mi, že můžete začít od nuly, vysazováním květin, později stromů, nasazením hmyzu, a zkoumat jak konkrétně se tyto druhy vyvíjejí a jak se mezi sebou snášejí.

Pokud máte rádi evolučně (či biologicky) laděné hry, jsem přesvědčen, že se SimLife vyplatí zahrát, i když jde o starší hru, neboť přímo otevře dveře evoluční teorii a můžete pozorovat vývoj druhů a dokonce i jedinců "v přímém přenosu". Současně si člověk příjemnou formou osvojí i nějaké ty znalosti z biologie a genetiky :-)

Pro: grafika (na starou hru), přirozené chování, vlastní světy, vlastní druhy, ohromná rozmanitost

Proti: časová táhlost, náročnost na koncepci

+10

Deadlight

  • PC 75
Deadlight je pro mě jedna z těch mnoha her, které jsem koupil ve slevě na Steamu. V knihovně má tedy dlouhou dobu své místo, avšak ten čas si ji vyzkoušet nastal až nyní, kdy nebylo do čeho proniknout ve stylu "ještě pět minut a končím" a na co připravit své mozkové závity.

Mám rád postapokalyptický žánr ve všemožném podání, proto mě hned na první pohled Deadlight zaujal ... ano, vůbec jsem nevěděl, co mě v této hře bude čekat, prostě tam byla sleva, však víte!

PŘEŽÍT! Je hlavním úkolem v této 2D hře se zombíky, hádankami a nespočtem respawnů, protože načasování je v mnohých případech klíčové. Zároveň hra dokáže perfektně vykreslovat zničené město Seattle a některé scenérie se již honosí v mém albu na Steamu. Akční části jsou hodně zajímavé a v momentě, kdy máte dostatek munice i vskutku zábavné. Adventurní část mě přiváděla k šílenství, ale ve výsledku se mi líbí, jaký poměr tvůrci zvolili, přeci jen se jedná o survival hru, takže akce je hodně především ve finále.

Deadlight mě překvapil po všech stránkách, tenhle typ her mě baví a jsem rád, že existují takovéto hry. Docela rád bych uvítal druhé pokračování :)

Pro: 2D, scenérie, akce, nutnost hnát dál, vyrovnanost akce a adventury, zpracování

Proti: krátké s otevřeným koncem, některé momenty sváděly k šílenství, ...

+17

Borderlands 2: Captain Scarlett and Her Pirate's Booty

  • PC 80
-Musím povedať že aj ked som Borderlands 2 dvakrát prešiel tak ku DLCčkám som sa dostal až teraz. A pokiaľ budú všetky dosahovať kvality Captain Scarlett and Her Pirate's Booty tak sa mám na čo tešiť.
DLC pridáva
-Nové lokácie ( púšť ktorá bývala oceánom, alebo mestečko Oaza kde väčšina ľudí zomrela na dehydratáciu )
-Nový typ vozidla Sands kiff ktorý sa mi ovláda skvelo len škoda že ho nemožno použiť aj mimo dlc.
-Nepriatelia: veľké množstvo z nich sú len preskinovaný nepriatelia s pôvodnej hry ale aj tak sa nájde pár nových a nepríjemných.
-Ostatné Npc: či už kapitánka Scarlett ktorá vám pri každej príležitosti nezabudne pripomenúť že vás zradí až ked najdete poklad kapitána Bladea, alebo nekrofil Shade či ťažko zamilovaný Herbert.
-Leviathan: veľmi pekne spravovaný boss, ktorý vám hned pri prvom stretnutí ukáže kto je pánom púšte.
-Miestnosť s pokladom: či už je to ďalší Vault alebo niečo íné určite potešia truhli na vrchole pyramídy

Pro: Oáza, sands kiff, Leviathan, fínálna miestnosť, Scarlett, Shade, Herbert

Proti: nepriatelia, menší bossovia, niektoré lokácie

+12

The Long Dark

  • PC 85
Hry, v ktorých hlavnú úlohu zohráva snaha o prežitie v nehostinných podmienkach, v súčasnosti zažívajú veľkú popularitu. Je to zrejme spôsobené tým, že len v máloktorom žánri sa dokáže tak hráč zžiť zo svojou postavou a je prinútený sa tak dôkladne starať aj o tie najzákladnejšie potreby. Zatiaľ čo v iných žánroch hlavný hrdina nemusí jesť, spať a jeho hlavnou snahou nie je nič menšie než záchrana sveta, tak v survival žánri mu ide len o záchranu seba samého. Zrejme práve tento prvok reality je to, čo súčasných hráčov na tomto žánri priťahuje. A práve The Long Dark je survival hra v tej najčistejšej možnej podobe a má dokonca potenciál sa stať kráľom celého žánru.

Celkom nenápadná hra The Long Dark sa objavila ešte v roku 2012 na Kickstarteri a jej tvorcovia z kanadského štúdia Hinterlands predstavili hneď spočiatku svoj pomerne odvážny koncept tzv. reálneho čistokrvného survivalu. To znamená, že v Long Dark sa nemali objaviť žiadne fantastické, nadprirodzené prvky a nemalo sa tam čeliť žiadnym zombíkom, či iným vymysleným protivníkom. Jediné ohrozenie mala predstavovať skutočná, reálna príroda nehostinných, chladných častí Kanady.
Už v nasledujúcom roku 2013 sa The Long Dark objavila v predbežnom prístupe na Steame a vzbudila záujem. Pôvodný zámer tvorcov totiž nebol príliš veľký. Mali v pláne vytvoriť menšiu hru, kde sa mal príbeh točiť okolo letca Willa Mackenzieho, ktorý nešťastne v búrke havaroval v kanadskej divočine. Hráčovou úlohou malo byť len to, aby ho previedol cez nehostinnú divočinu do bezpečia. Avšak tento jednoduchý koncept sa už čoskoro dočkal značných revízií. Ako rástol záujem hráčov, tak rástli aj ambície tvorcov priniesť oveľa komplexnejšiu hru, než pôvodne plánovali.

Postupne sa všetky pôvodné plány a koncepty teda začali meniť a skromný obsah začal narastať do úctyhodných rozmerov. Takzvaný Sandbox mód, ktorý mal pôvodne slúžiť len na testovanie základných mechaník sa premenoval na Survival mód a stal sa základným pilierom celej hry. V tomto móde, kde je vašou jedinou snahou prežiť čo najdlhšie, prichádza skutočne k esencii najčistejšieho survivalu, aký sa vo videohrách objavil. Vďaka veľmi početným updatom, ktoré behom rokov neustále vychádzali, zapracovali do neho tvorcovia skutočne už obrovské množstvo činností a možností. Okrem nutnosti pravidelne jesť, piť a spať obsahuje aj nutnosť pravidelných opráv celého vášho vybavenia. Napríklad je často dilemou, či si obliecť ľahkú bundu, ktorá je síce slabá do mrazivého počasia, ale je na 100% funkčná, zatiaľ čo kvalitná zimná vetrovka je dotrhaná. A len vďaka tomu, že nemáte šijacie potreby a dostatok kusov látky, nedokážete kvalitnejšiu bundu opraviť. Navyše, to či vám ju podarí opraviť je závislé od vášho skillu šitia. Jednoducho na každú vec potrebujete množstvo iných vecí a ešte sa aj všetko musíte postupne učiť.

Jednou zo základných vecí, aby ste v chladnej pustine prežili je pochopiteľne oheň. Ten však nemôžete rozložiť kdekoľvek na snehu a aj keď nájdete v niektorej opustenej chatke kachle, vyhraté (a vyhriate) zďaleka nemáte. K rozloženiu ohňa potrebujete suché menšie vetvičky, noviny, zápalky a drevo. A aj keď toto všetko máte, vôbec sa vám nemusí podariť zapáliť v kachliach oheň. Aby ste si zvýšili pravdepodobnosť úspešného založenia ohňa, je potrebné si zohnať ešte aj nejaký olej, ktorý by podporil horenie. Učiť sa musíte aj také základné činnosti, ako je varenie, zimný rybolov, oprava výbavy, nehovoriac o lukostreľbe, či streľbe ako takej. O všetko vybavenie sa treba starať, teda pušku treba pravidelne čistiť, sekeru alebo nože zase pravidelne brúsiť.

K týmto početným, takmer nekonečným starostiam samozrejme patrí aj neustála potreba dávať pozor na zranenia. Aj malý zoskok zo skaly vám totiž môže privodiť menšie zranenie, ktoré však vzhľadom na nehostinnú krajinu má často fatálne následky. Liečenie tiež nie je jednoduché a potrebujete okrem obväzov aj rôzne lieky na tlmenie bolesti alebo na zastavenie infekcie. Nielen všetky tieto potrebné veci, ale aj všetky vaše osobné schopnosti, ktoré sa dajú vylepšovať sú také početné, že v tomto survival hra The Long Dark v pohode prekonáva hociktoré RPG.

Dôležitou súčasťou prežitia je samozrejme aj crafting, teda vytváranie a výroba vecí. Vyrobiť sa dá skutočne všetko možné, ale na všetko potrebujete aj množstvo rôznych materiálov. Napríklad na kvalitný kožuch potrebujete zabiť medveďa, čo je vec, ktorá sa vám podarí skutočne až v pokročilom štádiu, keďže dlho budete radi, keď sa vám vôbec zadarí svetlicou alebo kameňom zahnať obyčajného vlka. Vyrobiť takú pochodeň je na jednej strane pomerne jednoduché, ale zase vám vyhorí veľmi rýchlo a keď s ňou vyjdete do veterného počasia, takmer okamžite zhasne.

Keď som už spomenul zvieratá ako sú vlci alebo medvede, tak musím dodať, že práve oni sú jedinými živými protivníkmi v hre. V Long Dark sa nielen že nestretnete žiadne nereálne príšery, ale rovnako som nenarazil ani na žiadneho ľudského protivníka. Ľudí som síce našiel, ale výhradne len ako zmrznuté, snehom zaviate mŕtvoly, ktoré sa dali občas obrať o výbavu. A práve tento prvok totálnej samoty a odlúčenia dodáva The Long Dark tú správnu unikátnu atmosféru. Napriek tomu, že epizodický príbehový mód ešte stále nie je úplne dokončený a základom stále zostáva mód Survival, nedokázal som sa práve vďaka tejto atmosfére od hry odrhnúť.

Táto hra zaujme už aj na prvý pohľad svojou svojráznou štylizáciou. Vizuál, pripomínajúci komiks beží na osvedčenom engine Unity, ktorý vďaka tejto štylizácii ani nejde poznať. Po spomínaných početných obsahových updatoch je hra je už stabilná a narazil som na žiadny bug, či nejaký iný väčší problém. Tvorcovia sa o svoj produkt stále starajú vzorne a rozširujú ho vo všetkých smeroch. Neustále tak pribúdajú nové oblasti, nové možnosti a nové veci. K pôvodnej postave letca Willa už pribudla nová ženská postava doktorky Astrid Greenwoodovej, ktorá prežíva vlastný príbeh a separátne sa snaží o vlastné prežitie. Príbeh, ktorý je rozdelený na epizódy, však stále nie je úplne uzatvorený. Zatiaľ tvorcovia uvoľnili len prvé dve epizódy a tak hlavným módom stále zostáva pôvodný bezpríbehový "sandbox survival", ktorý je však taký obsiahly, že už teraz je zrejmé, že potenciál tejto hry je obrovský.

Pro: S pôvodne malej hry sa postupne stáva jeden z najzásadnejších survival titulov

Proti: Štylizácia nemusí sadnúť každému, vývoj príbehových epizód je snáď nekonečný...:)

+30

Life is Strange - Episode 3: Chaos Theory

  • PC 90
Události z předchozí epizody byly ještě stále živé. Max únavou usnula, ale ještě před půlnocí jí vzbudila sms od Chloe a tak se vyrazilo na výzvědy. Ještě před odchodem z pokoje jsem však zjistil zásadní událost celé herní série chcípla mi kytka, 2 zalití v minulých hrách na ni byly moc, počítal jsem s takovým koncem, ale nečekal jsem to tak brzy., nakonec jsem se z toho vzpamatoval a vyrazil tedy za Chloe.

Do téhle chvíle byl děj víceméně v legálních kolejích, ale nevyhnutelně muselo přijít pár porušení pravidel a zákonů, aby bylo možno posunout znalosti a získat nové informace. Prozkoumaly jsme tedy ředitelovu kancelář, vzaly pár dokumentů, ale 5000 dolarů jsme nechaly ležet, to už by bylo opravdu přes čáru. Po šmejdění následovalo takovýto holčičí dovádění, který skončilo v jedný posteli dokonce i pusa přišla :).

Konec byl opět plný emocí a nečekaných událostí. Max se podařilo vrátit hluboko do minulosti a zachránit Chloeina otce před smrtí, po návratu do nové verze přítomnosti však zjišťuje, že je Chloe na vozíčku. Pochybuju, že tahle verze přítomnosti zůstane, spíš se zas navrátí ta původní, ale Chválím nápad, sice není úplně originální (už jsem ho viděl i ve filmu), ale drží hráče v napětí, jak se to sakra zas bude vyvíjet příště :)

Na téhle epizodě oceňuji, kromě obvyklých věcí jako je soundtrack a různé časové mechaniky, i větší množství různých scenérií a fotogenických situací, tlačítko F12 mělo pohotovost ;)

Pro: hrátky s časem, dívčí radovánky, soundtrack

Proti: kytka

+22

Borderlands

  • PC 80
Úvod do deja
V koži hladača Vaultu sa vydávame na dobrodružstvo s cieľom objaviť legendárny Vault.

Plusy hry
➤Coop: jeden s najvačších plusov hry. Musím sa priznať že keby nebola coopu tak by som hru asi nedohral. Jednoducho s kamarátom je Borderlands omnoho väčšia zábava
➤Humor: Borderlands má typ humoru ktorý by ste hľadali v málo hrách. Niekomu môže prísť trápny ( v tom prípade ho ľutujem ) ale práve to mu dodáva tú jedinečnosť
➤Grafika: jeden s poznávacích znakov Borderlands ( nič viac, nič menej )
➤Pandora: planéta plná bláznov, vrahov, hnusného hmyzu a občas nejakého mrtveho hladača Vaultu
➤Vault: mňa osobne dosť zaujal tento ´´trezor´´ v ktorom by sa mali podľa legiend ukrývať mimozemské technologie. Myslím si že každý kto sa aspoň trochu zaujíma lore okoľo Borderlands by sa chcel do Vaultu aspoň na chvíľu mrknúť.
➤Questy: ja som silný zástanca plnenia vedlajších questov. Vždy ma totiž bavilo ( a to som asi jeden z mála ) spoznávať herné svety pomocou ´´vedlajšákov´´

Mínusy hry:
➤Repetetívnosť: asi jeden s najväčších mínusov hry je repetetívnosť. Či už je to strielanie, jazda a občas aj plnenie questov
➤Zbrane: v hre je síce veľké množstvo zbraní, presnejšie 17,750,000 kombinácí ale na veľa z nich sa menia len štatistiky
➤Final Boss: zaujímavo nadizajnovaný ale obtiažnosťou dosť slabý boss.

!! Záverečné zhrnutie !!
Budem asi jeden z mála tých ktorých bavila jednotka viac ako dvojka. Hru som síce dohral až na tretí krát, potom čo som povolal do zbrane môjho kamaráta a vo dvojici sme hru dohrali za pár dní. Počas hrania sa nám veľakrát stávalo že sme zavítali na wiki Borderlands a zisťovali sme si informácie okolo pozadia rôznych spoločností, Vaultu atd´. Pokial ešte v dnešnej dobe rozmýšľate nad rozohraním Borderlads tak si nájdite spoluhráča a vrhnite sa na Pandoru.

➤Čas strávený v hre: 48 hodín ( bez DLC )

HODNOTENIE: 80/100%

Pro: coop, humor, grafika, Pandora, Vault, väčšina questov

Proti: repetetívnosť, zbrane, final boss

+18 +19 −1

Rise & Shine

  • PC 65
Rise & Shine nejdřív nadchne promakaným vizuálem jak vystřiženým ze stránek nějakého lepšího komiksu, pak překvapí nečekaně vysokou obtížností, pak potěší snahou neustále ozvláštňovat gameplay představováním nových herních mechanik, zakomponovaných do soubojů i do puzzlů... a pak skončí. Ani ne za dvě hodiny.

Je to škoda, protože ty dvě hodiny působí jako solidní rozjezd pro něco většího a kdyby to pokračovalo dál, tak tomu odpustím i pár těch hluchých míst, jednoduchost puzzlů a blbý příběh stoprocentně spoléhající na reference na jiné hry (a dělat si v roce 2017 srandu z Gears of War je už trochu pasé), ale takhle to je fakt akorát intro nějaké tak třikrát delší plošinovky, která ale neexistuje. Pokud to byl záměr autorů a chtěli udělat něco jako akční Limbo, prostě krátkou, zážitkovou hru, v tom případě vůbec nevychytali herní tempo a nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo skončit v momentě, kdy to skončí. Jako jeden příklad za všechny může být to, že předposlední level je kolekce miniher, takže v jednu chvíli jste na střelnici, pak hrajete basket s granáty a pět minut na to jste v souboji s posledním bossem. He?

Když si vezmete, že za v téhle cenové hladině můžete mít plošinovky jako Hollow Knight nebo Super Meat Boy, je chtít 15€ za tohle demo skoro až drzost, ať už vypadá graficky jak chce. Pokud se to k vám dostane v bundlu, tak proč ne, samostatně by to bylo drahé i v 75% slevě.
+13

Life is Strange - Episode 2: Out of Time

  • PC 90
Asi půjdu proti proudu, ale druhá epizoda mi přišla o ždibíček horší než ta první. Možná je to tím, že už člověk znal většinu postav a trochu i město a Maxinu schopnost. No to je jedno, i druhá epizoda je velmi kvalitní a rozvijí děj té předchozí.

Hned po probuzení jsem zalil kytku (zatím to nemělo žádný efekt na další hraní, ale to určitě přijde). Pak přišla sprchová scéna, decentní, ale i tak pěkná. No a potom hurá na snídani. Max si procvičila svojí schopnost, zjistila i její vedlejší efekty, potkala pár nových postav, utužila přátelství s Chloe a vyrazila do školy.

Výuka ale netrvala dlouho a došlo na zatím nejvypjatější moment. Psychicky narušená Kate už nevydržela všeobecnou šikanu a rozhodla se skočit ze střechy. Možnost přetáčení času tu byla velmi emotivní, přeci jen, vidět ji skočit asi třikrát za sebou je celkem silný citový úder. Po zastavení času jsem se ji pokoušel přemluvit a přesto, že jsem se ji po celou dobu předešlého hraní snažil pomáhat a v rozhovoru na střeše volil dle mého ty správné uklidňující odpovědi, tak stejně skočila a čas už nešlo vrátit. Dost mě překvapilo, že hra počítá s oběma variantami (skok/neskok a jejich následky). moc dlouho netrvala a nastal emotivní konec, který ale přinesl víc otázek, než odpovědí, takže hurá na další epizodu, kde už se snad víc projeví, kdo je ten špatný, kdo dobrý a kdo jen mate :)

Pro: hrátky s časem, některá rozhodnutí mají opravdu vliv na příběh, soundtrack

Proti: pozvolnější začátek

+24

Spec Ops: The Line

  • PC 85
O koupi hry Spec Ops: The Line mě kdysi dávno přesvědčila volně dostupná demoverze, ale od té doby se krabička válela na poličce a lehal na ní prach. A tak jsem se ke hře dostal pořádně až nyní. Už tehdy jsem hru kupoval za pár stovek a neočekával jsem od ní moc. Musím jednoznačně říct, že je hra velmi nedoceněná a při jejím hraní jsem prožíval upřímné emoce, stres a vinu. Nejde totiž o obyčejnou střílečku, ale vážnou příběhovou záležitost o hrůzách války, která budou nastávat pod vaším velením a vašimi rozhodnutími.

Uběhlo 6 měsíců od chvíle, co jedno z nejluxusnějších měst světa - Dubaj, začali ničit silné písečné bouře. Nyní je z tohoto místa pustina, kde každý bojuje o přežití. John Konrad a 33.armádní pluk jsou vysláni město evakuovat. Akce ovšem končí nezdarem se slovy „Pokus o evakuaci Dubaje skončil naprostým selháním... Počet obětí... příliš mnoho“. V tuto chvíli se na scéně objevujete vy. Jako kapitán Martin Walker jste posláni s vaším týmem zachránit poslední přeživší a najít vašeho starého známého, Konrada. Vašimi parťáky jsou Adams a Lugo, a budou vás doprovázet po celou dobu hraní. Ovšem už od prvních momentů, které v post-apokalyptické Dubaji strávíte, bude tušit, že tu něco není v pořádku.

Drsná atmosféra a hrůzy války jsou tu vykresleny na jedničku, čemuž dodává i všudepřítomná brutalita. Jsem už dost otrlým hráčem her, ovšem ve spojení s atmosférou ve mě Spec Ops občas vyvolával lehké lechtání v žaludku. A to rozhodně není špatně ! Jelikož se příběh netočí jen okolo přestřelek mezi po krk vyzbrojenými vojáky, ale i okolo žíznícího civilního obyvatelstva, pocítíte emoce tak, jak ne v ledajaké hře. Vývojáři šli dokonce tak daleko, že se hrůzy války nevyhnout ani dětem. Příběh podtrhují i velmi povedené filmové Cutscény. Dechberoucí zvraty se budou odvíjet od vašich rozhodnutí. A ta emoce, stres a pocit viny ještě umocňují, protože nemálo kdy si zašpiníte ruce krví nevinných. Mě osobně naprosto odrovnal útok fosforem na údajnou nepřátelskou vojenskou základnu. Po útoku jsem ovšem zjistil, že jde o tábor civilistů. Pohled na spálené tělo matky svírající v posmrtné křeči tělo své dcery... nebo spíš toho co z ní zbylo, mi vážně vyrazil dech. Všechny tyto události a následné výčitky budou mít v pozdějších fázích hry dopad jak na vaše parťáky, tak i na vaše psychické zdraví. Mile mě překvapili pasáže, kdy je na vás rozpoznat halucinaci od reality. Hra má několik možných konců, které závisí opět na vašem rozhodování. Každopádně, všechny vám dokážou vyrazit dech a nad většinou budete ještě dlouho přemýšlet s pocitem viny. Jediným větším negativem je krátká herní doba, protože děj se rozhodně mohl ještě více rozrůst.

Hratelnost je na tom dobře, ovšem přestřelky jako takové můžou časem omrzet a stát se mírně stereotypními. Za to ovšem může i fakt, že hra není dvakrát jednoduchá, a tak si stejnými přestřelkami projdete několikrát. Nerozvážným postupem vpřed si totiž maximálně vysloužíte kulku mezi oči. Proto je tu výborně zvládnutý režim krytí, a vyplatí se používat taktický postup. Často se budete muset starat i o vaše parťáky. Ti totiž nejsou nesmrtelní, a čas od času nějakou kulku schytají. Na vás poté bude je oživit. Pokud ovšem budete zrovna zaneprázdněni střelbou, můžete dát rozkaz druhému kolegovy, aby práci udělal za vás. Rozkazy typu ,,omráčit nepřítele,, , nebo ,,zaútočit na označený cíl,, můžete podávat kdykoli během hraní, ovšem já je využil během celé hry maximálně tak 5x. Mezi klasické prodlužování herní doby patří nalézání nahrávek s informacemi.
Ve hře nechybí ani Multiplayer a Kooperace. Oba módy jsou zábavné, ale rozhodně nejsou tolik výrazné jako samotný hlavní příběh.

Atmosféru a vizuální zážitek tvoří také vynikající grafické zpracování. Pohled na zasypané město pískem, písečné duny a post-apokalyptické lokace dokáží vyrazit dech. Mimika postav, a to i během boje, dokáže zase podtrhnout vyjadřované emoce a stav vojáků. Překvapila mě i zničitelnost prostředí a simulace sypajících se vln strženého písku. Detaily jako měnící se Menu hry, podle toho, v jaké části příběhu se nacházíte, jsou jen třešničkou na dortu. Nechybí zde ani povedené ozvučení s nadupaným Soundtrackem, z něhož největší pecky vám např. k přestřelkám bude pouštět místní DJ. Ovšem, kdo ten záhadný DJ je, si budete muset zjistit sami.

Hra Spec Ops: The Line je velmi nedoceněná. Je sice kratší, ale nadupaná brutální akcí z hrůzného válečného prostředí s vynikajícím příběhem, dechberoucími vraty a s několika možnými konci. Hlavním triumfem je zde možnost rozhodování, která emoce, pocity a krutost války ještě umocňuje.

Pro: Příběh, atmosféra, rozhodování, zvraty, filmové cutscény, brutalita, několik konců, grafika, mimika postav, hratelnost, soundtrack, obtížnost, zranitelnost parťáků, emoce, hrůzy války

Proti: Krátká herní doba, občas stereotypní přestřelky

+16

Plants vs. Zombies

  • PC 70
Pro mě důkaz, že nezáleží na grafice či áčkovosti titulu, nýbrž hratelnost je tím základním stavebním kamenem hry. A já se u kytek a zombíků bavil velmi dobře.

Pro: hratelnost, rozmanitost kytek i zombií

+13 +15 −2

Metro: Last Light Redux

  • PC 85
Pokud bych porovnával Redux verze dvou dílů Metra, příliš mnoho rozdílů bych nenašel. Přesto Last Light mohutně překonává „třiatřicítku“. Může za to jedna jediná věc: rozhodnutí oprostit se od adaptování děje knížky. Že by si s herní podobou příšerné 2034 říkali o katastrofální průšvih, je jen jedna věc. Využití Gluchovského světa pro vlastní příběh mělo i dost velkou výhodu: mnohem větší šance, že ho 4A tentokrát zvládnou odvyprávět.

Příběh Last Light netrpí tím, že by některé jeho části vyšuměly do ztracena nebo z bůh ví jakých důvodů byly nahrazeny, takže místo neustálého trpění jsem naopak napjatě očekával, co přijde dál. Může za to z velké části to, že 4A mě protáhli neprobádanými kouty moskevského podzemí: centrem post-apokalyptické kultury, vodou a kriminalitou takřka zatopenými Benátkami, po Rudém náměstí – místy, které jsem jinak navštěvoval jen imaginárním cestováním po mapě na zadní obálce knížek. Co se týče mých nadějí a očekávání, to byla trefa přesně do černý.

Ale příběh Last Lightu nestojí jen na prohlídce kuriozit, je velice povedený sám o sobě. Soustředit se místo Temných na frakce metra a jejich boj o moc, bylo výtečným krokem a vytvořilo prostor pro Pavla, jednoho z nejsympatičtějších šmejdů, s jakými jsem se ve hrách setkal, nebo snad jediné dítě, při jehož virtuálním doprovázení mým žilám nehrozilo přeřezání – i když to má trochu háček. I Leonidovo krátké cameo jsem si k mému velkému překvapení užil.

Jistě, má to svoje mouchy. Finální odhalení, že část temných si dává šlofíka uvnitř D6, jsem bral trochu jako ránu pod pás, a že o dobrém a špatném konci rozhodují i takové prkotiny jako zadrnkání na kytaru, je pořád pitomost nejvyššího kalibru. Ale pokud mi něco opravdu kazilo požitek, je to Arťomova zarytá němota, která v mnoha místech naprosto nedává smysl. Chápu, že Chán potřebuje stabilní práci, ale určitě by našel i jinou než „Arťomův tlumočník“.

Atmosféra byla snad to jediné, co mě dokázalo úspěšně dotlačit k dokončení prvního dílu a v Last Light se situace rozhodně nijak nezhoršila. Naopak bych řekl, že je ještě lepší. Moskva na stupnici děsivosti postoupila o několik příček výš, ale ani tunely metra nezaostávají. Bytovky plné mrtvých vzpomínek nebo úkryt oběšených stínů mi až příliš spolehlivě dokázaly přivodit husí kůži.

4A také rozšířili docela chudý bestiář o nové kousky, u kterých už není třeba rozlišovat rozdíly pod lupou. S tím se váže přidání bossů, kteří sice nejsou nijak extra nápadití, ale dokážou velice spolehlivě ulehčit od poctivě nastřádané zásoby nábojů a docela zpestřují zdlouhavější pasáže hry.

Gameplay je sice jinak prakticky identický s vylepšenou verzí jedničky, ale netrpí na směšně nevyváženou obtížnost. Ranger hardcore je místy opravdu hardcore, filtrů a medkitů je občas nepříjemný nedostatek a sejfy jsou lépe poschovávané a nepřetékají předválečnou municí až k prasknutí. Jedna věc mi bohužel úspěšně pila krev, a to je vypnutý HUD – nebo spíše jeho nedomyšlenost. Nemožnost zjistit, o co jsem právě obral ohlodaného nešťastníka, ověřit si, jestli se do boje neženu s poloprázdným zásobníkem a jestli budu střílet náboje, nebo peníze, je vážně pěkná otrava.

Ale jinak musím říct, že mě Last Light velice příjemně překvapil. Počítal jsem s tím, že mi bude po chuti víc než 2033, takové masivní zlepšení mě ale zaskočilo. Jsem opravdu hodně zvědav, jestli v tom Exodus bude pokračovat a jako bonus zažene pachuť z úmrtí STALKERa.

Pro: příběh, atmosféra, postavy, vyváženější obtížnost

Proti: Arťomova němota, nedomyšlenost chybějícího HUDu

+16

Shadow Warrior

  • PC 90
Velice zajímavý začátek hry který fungoval i jako tutorial mě upoutal a já se pustil do této řezničiny. Humor tekl proudem skoro stejně jako krev, ať už skrze zábavnou akci, koláčky štěstí s vtipnými žblepty nebo dohodu uzavřenou na začátku hry s démonem Hoji (Hodži) která se proměnila v přátelství a nekončící lavinu humorných rozhovorů. Hra velice jemně zvyšuje obtížnost a pomalu seznamuje s novými démony a tak nenuceně učí jak proti nim bojovat. Nejzábavnější zbraní je samozřejmě katana kterou se prosekáte až ke konci, na silnější a větší démony ale spíše doporučuji katanu zkombinovat se střelnou zbraní, přesto zde ale hrají střelné zbraně druhou roli.

Systém hry umožňuje expit Chi (či) a to investovat do schopností, můžete se tak naučit brutálním útokům katany nebo používat ostatky démonů jako zbraň, nechybí ani možnost používat pomocné kouzla nebo si za peníze koupit vylepšení zbraní. Všechno je velmi dobře vyladěné tak abyste se v žádné části hry nestali příliš silnými což musím ocenit, naopak jsem byl ke konci hry mírně frustrován z vln nepřátel které byly občasně už příliš přehnané, občas se dokonce dostavil dojem kdy jsem cítil že kulisa je zbytečně natahovaná.

Prostředí a grafika je nádherná, ale jen na začátku a konci. V těchto částech hra totiž těží z nádherné japonské staré kultury a tak se procházíte nádhernými ulicemi japonských domečků obklopených kvetoucími morušovníky, zahrádkami v krásně barevném světle za doprovodu japonské klasické hudby. Naopak mě prostředí nijak neoslovilo v industriálním prostředí...
Stínové království démonů pak nabízí unikátní souboje s dobře zpracovanými Bossi opravdu velkých rozměrů.

Akce, humor a brutálnost v kombinaci s pěkným prostředím vytváří čistokrevnou FPS která je zaručenou klasikou. Příběh byl klasické klišé, ale moc pěkně zpracované i ve stylu japonských komiksů, Rozhodně neurazí a naopak velmi pobaví!
Doporučuji, zaručeně dejte na těžkou obtížnost.

Pro: Hoji a jeho rozmluvy s Wangem, hrdina je sebeparodií na hrdinu, akce, grafika, japonské klasické prostředí, hudba, slušný příběh, humor, brutálnost, katana, vyladěnost, koláčky štěstí.

Proti: Umělé natahování, občasně přehnané počty nepřátel, horší optimilizace, nepříliš povedené části.

+18

Bloodie

  • PC 35
Celkem se divim, ze Bloodie tu do dnesniho dne nemel ani jedno hodnoceni. Jde o strilecku toho typu, ktery nejvice proslavila serie Moorhuhn, se kterym se ale Bloodie nemuze ani zdaleka porovnavat. Vse se odehrava na jedine nepohyblive obrazovce, levym tlacitkem strilite nepratele/sbirate cosi modreho kulateho, pravym vrhate na pozici kurzoru bomby.

K dispozici jsou tri ruzne zbrane, ktere ziskavate sbiranim tech modrych kulicek - to znamena, ze na samotnem zacatku nemuzete jeste ani strilet. Modrych kulicek se objevuje vic a vic a jejich sbiranim pak dostanete v popisku zmineny kulomet a brokovnici. Bomby se hodi v momente, kdy je nepratel na obrazovce vice, navic booviekum neublizi.

Munice mate po sebrani modrych kulicek neomezene, kazdopadne muzete mit vzdy pouze jednu zbran a brokovnice s kulometem se v pozdejsich fazich hry stridaji. V menu si muzete vybrat ze tri ruznych hudebnich podkresu.

Z hlediska ceske herni archeologie je tato hra zajimava i v momente, kdy se ji pokusite vypnout, nebot nasleduje pomerne dlouha prezentace materske hry, totiz Boovie. Ta je zde prezentovana jako "druha v magazinu Level nejlepe hodnocena ceska hra roku 1997 s hodnocenim 6/10", kterou si na uvedenych adresach muzete poridit za 599, pripadne se slevou za 550 KC. Mezi temito informacemi mate moznost pokochat se resenimi nekolika levelu z plne hry.

Dle soupisky tvurcu se na tomto titulu podilel Radek Tetik, jinak tez tvurce hry Turbo Speedway.

Bloodie byla nekolik let dostupna ke stazeni na oficialnich strankach autoru. Zazipovany soubor je stale mozne ziskat z archivovane verze stranek. (https://web.archive.org/web/200701252325 ... d/Boovie/bloodie.zip )

PS, tato hra byla naprogramovana pro DOS:-P
+5

The Final Station

  • PC 60
Ze všeho nejdřív by se slušelo upřesnit, co The Final Station není, i když to tak ze screenshotů a popisku může vypadat. Není to FTL s vlaky ani survival simulátor - pokud hledáte čistokrevný survival zážitek, budete se muset poohlédnout jinde.

TFS je totiž spíš taková narativní a atmosferická jednohubka vyprávějící překvapivě zajímavý sci-fi příběh, který začne velmi zvolna a postupem času solidně nabírá na obrátkách. I s tak ohraným námětem, jakým zombie apokalypsa bezesporu je, dokázali ruští vývojáři vytvořit něco docela působivého. Pomalu zotavující se svět, který si už skoro ani nepamatuje, co se před sto lety stalo, nebo jestli se něco vůbec stalo, politické konspirace a trochu těch sci-fi prvků dohromady tvoří unikátní atmosféru, která trochu připomíná Half-Life 2 (což je přiznaná inspirace autorů, kromě HL2 je příběh okatě inspirovaný i dílem bratří Strugackých, kteří dokonce mají roli v příběhovém pozadí hry), ale více je svá. TFS ji zdárně vykresluje i přes svou jednoduchou pixelartovou grafiku a občas i dokáže být napínavější než leckterý 3D horor.

Atmosféra funguje na jedničku a hra je plná zajímavých příběhových střípků, ale když se z nich něco pokusíte složit dohromady, tak pravděpodobně nedojdete k celistvému obrazu. Bohužel mi připadalo, jako kdyby mi scházela nějaká zásadní informace, se kterou by to všechno začalo dávat jasný smysl, ale nic takového se neukázalo a místo toho hra prostě po necelých pěti hodinách skončila. Asi by se dalo dlouho polemizovat, jak to tedy sakra bylo, ale nejsem si jistý, kolik z toho by byla fanfikce a kolik je toho vážně schovaného v té hře. Podle Steam fór leccos dovysvětlí DLC, což nemůžu posoudit, ale jestli to je pravda, tak mi přijde poněkud sprosté nechávat si objasnění příběhu hry do dodatečného placeného obsahu.

Po stránce gameplaye není moc co chválit ani na co nadávat. Není na něm vysloveně nic špatně a hraje se to docela příjemně, ale složitostí je na úrovni flashovky z roku 2005, obzvlášť části ve vlaku, které jsou jen o tom, že sledujete tři až čtyři ukazatele (hlad/zdraví cestujících, tlak v motoru, integritu nákladu), které postupně narůstají/ubývají a snažíte se je držet v rovnováze. Na tom je nejhorší, že vám brání v poslouchání zajímavých rozhovorů vašich cestujících, protože leckdy prostě nemáte čas se zastavit a poslouchat. Pěší části jsou o něco propracovanější, ale s trochou cviku pro vás přestanou nakažení představovat hrozbu a začnou být stereotypní.

V momentě, kdy mi jednoduchý a stereotypní gameplay začal vadit, mě sice začala táhnout touha objevovat další detaily příběhu, což mi vydrželo celou hru, ale bohužel je to jeden z těch případů, kdy je cesta zajímavější než cíl. Dávám relativně pozitivní hodnocení, ale ultimativně TFS zůstává jen sympatickým experimentem, který nenaplnil svůj potenciál a který bych spíš nedoporučil, ačkoliv si nemyslím, že je to špatná hra. Škoda.
+14

Gone Home

  • PC --
Dvouhodinová atmosferická jednohubka, ze které stříká nostalgie devadesátek. Při hraní jsem několikrát zavzpomínal na svá vlastní mládežnická léta a stačila mi k tomu třeba jen vystřižená fotografie Kelly z Beverly Hills.

Hra vypráví příběh rodičů a sestry velmi chytře přes dokumenty pohozené v domě a každá taková indicie poodkryje osud a motivaci jednotlivých členů až do samotného finále. Nejedná se o nic macho-komplikovaného a právě ta civilnost a uvěřitelnost je fajn věc, která potěší.

Gone Home by se dal označit jako walking simulátor s přemírou interaktivity. Hodně rychle jsem si začal všímat jen těch opravdu důležitých věcí, protože plácat se půl hodiny v jedné místnosti a prohlížet si do detailu příbor nikam nevede. Přesto jsem neměl pocit frustrace a přes relativní volnost a otevřenost se hráč neztratí.

Ideální hra na jeden osamocený melancholický večer.

Hodnocení: ✰✰✰
+26

King's Quest

  • PC 80
Mám rád adventury od LucasArts i od Sierra, ale Sierracké jsou mi asi bližší. Setkal jsem se s nimi dříve a zvykl si na jejich styl. V dobách DOSu jsem jich hrál hodně, ale dohrál jen několik (obvykle s návodem). Rozhodl jsem se tedy doplnit si vzdělání a tvoru tohoto studia řádně prozkoumat. Začít se samozřejmě nedalo jinde než u King's Questu. Nejdříve jsem si zapnul obě oficiální verze (EGA i VGA), ale ta původní se mi líbala víc. Paradoxně se mi zdá, že VGA nějak víc zastaralo. Tahle verze je proti tomu krásně přehledná a naopak jsem si jednotlivé obrazovky užíval. Hrál jsem Steam verzi pomocí ScummVM, vše fungovalo jak má.

Hra má úžasnou atmosféru, to pohádkové zasazení ze hry přímo dýchá. Obtížnost je poměrně vysoká, umřít se nechá na každém kroku, časté ukládaní a autosave brání frustraci. Hádanky jsou často nelogické, ale rozsah hry a počet předmětů naštěstí není velký. Největším problémem je zjisti jaké slovo hra očekává. Někdy prostě víte co udělat, ale ne jak (orel, obr).

Pokud jste nikdy žádnou starou hru z "Quest" série od Sierry nehráli, bude asi těžké se s hrou smířit. Když ale vytrváte, čeká vás jedinečný zážitek, který je atypický i v rámci tehdejší produkce. Za mě rozhodně doporučuji zkusit, dohrát hru, byť s návodem, za to stojí. Pokud vás neláká pohádkové zasazení, tak zkuste Space Quest: Chapter I - The Sarien Encounter nebo Police Quest: In Pursuit of the Death Angel.
+24

LEGO City Undercover

  • PC 70
Lego City Undercover je pro mě zatím nejlepší hra z této kategorie Lego her, přesto bych ji však nedoporučil nikomu, kdo už nějakou Lego hru hrál a nelíbila se mu, protože pořád staví na základním konceptu, akorát přidává pár věcí navíc, kde patří hlavně sandboxové pojetí.

Další novinka, alespoň pro mě, je sbírání dvou typů kostek. První jsou klasické body a fungují tu víceméně jako peníze, za které nakupujete auta a nové postavy. Druhým typem jsou kostky, za které stavíte různé objekty. Ty lze získávat jak rozbíjením objektů, tak hledáním speciálních kostek a tím mě hra naštvala hned ze startu.

Hned z kraje totiž bude po vás chtít hra postavit trajekt za více než 10 000 bodů a co se týče speciálních kostek na stavění, tak jsou tu dva typy. První s hodnotou 1000 bodů a druhý typ je o trochu větší a má hodnotu 10 000 bodů. Na to hra mohla ze začátku trochu více upozornit a tu kostku za 10 000 mi hodit více pod nos a ne kolem mě hodit pár kostek za 1 000. Vyhnul bych se tak totiž zdlouhavému ježdění po městě, rozbíjení okolí a ušetřil bych trochu času. Ta za 10 000 byla trochu dál na takovém stožáru a našel jsem ji až později. No každopádně to je jen takový detail, který mě už tak moc neštve.

Když už jsem zmínil sandbox, tak tu samozřejmě můžete jezdit v řadě různých aut a pilotovat i helikoptéry nebo jetpack. Ovládání je arkádové a poměrně jednoduché, takže problémy jsem s ním neměl. Štvalo mě akorát to, že jsem nenašel možnost změnit klávesy na ovládání vozidel. Není tu klasické "wsad", ale plyn přidáváte písmenem "j" a brzdíte "k". Jinak je ale hra jednoduchá, takže to není zase takový problém si zvyknout.

Co se týče samotné náplně hlavních misí, tak tu jsou dva typy. První je klasika jako z předešlých dílů. Plus je tu i to sbírání kostek na stavění, protože někdy je potřeba během mise něco postavit, abyste se pohli dál. Ale vždy je tam dostatek velkých kostek, abyste neprodělali. Pokud máte zásobu, tak to můžete přeskočit, ale přijde mi to škoda, protože ty kostky se budou hodit na stavění různých budov, dep, mostů apod. po celém městě. Ještě bych mohl dodat, že hra je jinak výrazně lehčí než předešlé díly, protože vás přímo upozorňuje, kde máte jaký předmět donést, takže žádné záseky nehrozí. V minulých hrách jsem právě díky tomuto často bloudil a nevěděl jak dál.

Druhým typem misí jsou jízda po městě, což znamená dojet někam včas nebo někomu rozbít auto a chytit ho. Obtížnost je jinak příliš snadná, ale to mi nevadilo. Jde tu spíše o tu odlehčenou zábavu.

Co se týče herních mechanik, tak postupně hrou odemykáte nové obleky a tímpádem i nové vlastnosti pro průchod hrou. Tehdy to bylo spíše tak, že každá postava měla nějakou vlastnost. Tady máte jednu postavu a přepínáte mezi těmi obleky. Můžete být civil, policajt, zloděj, horník, kosmonaut, zahradník, hasič a stavebník. Pak tu jsou ještě bokem další vylepšení jako třeba kung-fu, které trochu vylepší boje a to je vlastnost celkově pro všechny, která se neváže k žádnému obleku. Samozřejmě nic složitého, ale ty boje pak působí trochu lépe. Na poměry lego hry je to docela fajn zpestření.

Díky sandboxu vás také hra motivuje v řadě dalších vedlejších aktivit a prozkoumávání města. Co se týče stavění po městě, tak je tu asi 65 staveb po celém městě. Taky tu jsou po městě i různé menší minimise jako hašení ohně nebo ulovení ryby a hození medvědovi, abyste mohli postavit stan. Takové menší ptákoviny. Většinou je za to nějaký menší bonus a nejvíce asi potěší ty větší kostky s body na stavění. A k nim se také postupně dostáváte lépe, jak v průběhu hry odemykáte už zmíněné obleky.

Humor je docela fajn, i když začátek byl podle mě více ujetý. A zbytek asi klasika, kde po čase he hra vždy stereotypní, takže člověk u toho nevydrží celé hodiny. Přesto je to ale už chytlavější než předchozí hry snad i díky tomu stavění a hledání kostek, které trochu motivuje. Není to prostě jen o tom procházení jednotlivých misí, ale hra se toho snaží nabízet trochu víc.

Jo, a grafika už by taky mohla trochu pokročit, i když je to pořád na pohled celkem pěkné ale to už je asi vše. Podle mě si hra zaslouží těch 70%.

Pro: sandboxové pojetí, což nabízí minimise nebo stavění objektů po městě

Proti: nemožnost změnit ovládání vozidla, po čase stereotypní

+11