Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Kao the Kangaroo

  • PC 100
Něčí srdcovkou je doom, mou je Kao the kangaroo.

Tato hra je výborná pro relaxování, obtížnost není příliš vysoká (až na dva bludišťácké levely), hraje k tomu pěkná (i když repetitivní) hudba, úrovně se neokoukají (každý je jiný), pokud jste rychlí, zabere vám tak 2 hodiny, nicméně si ji klidně můžete zahrát znovu, třebas na vyšší obtížnost (jediné změny k těžšímu které jsem si všiml je absence power-upů a menší plošiny ve skákacích pasážích), která vám zpřístupní další bonusové úrovně.

Co mě však štve, je nulová návaznost (některých) úrovní, nechápu, jak mohu v jednu chvíli bojovat s nějakým antickým bohem nebo co to bylo, a ve druhé být na nějaké základně na nějaké cizí planetě. Ale to je víceméně jen kosmetický ráz, naštěstí Round 2 tyto neduhy odstranilo.

Troufám si tvrdit, že může oslovit i někoho jiného než děti.
+19

Vampire: The Masquerade - Bloodlines

  • PC 100
Jsou hry, které jsou takové kvality, že bych si nejraději nechal vymazat paměť abych si je mohl zahrát znovu poprvé a znovu si užil tu nejlepší první hru. A vedle Starcraftu 2 a Zaklínače, je i Vampire Masquerade Bloodlines jednou znich.

Poprvé jsem tuto hru viděl v jednom díle GAMEPAGE, před několika lety, už tehdy mě velice zaujala její upírská tématičnost, avšak čas minul a nepamatujíce si název hry, jsem na ni zapoměl. Teprve v roce 2008, kdy se mi náhodou dostala do rukou, jsem měl příležitost si ji zahrát.

Opravdu jsem nevěděl co mám přesně čekat a tak jsem jen trpělivě čekal co ze hry vyleze. Následné zážitky se dají popsat jenom jako takové "Tsu-nami" dojmu.

Bezesporu nejlepší stránkou hry je její atmosféričnost a svět. Tento svět je prostě temnější, zkaženější, či jestli chcete v pokročilejším stadiu rozkladu. Atˇ je to polorozpadlá nemocnice, strašidelný hotel, či hlubší části stok, kam lidská noha nepáchla přes třicet let. Všude prostě člověk cítí tu surovou atmosféru, která je tak úžasná. A díky rozsáhlým informacím (pramenících z původního World of Darkness), hráč jen hltá jednu informaci za druhou a pomalu odhaluje nová tajemství, tohoto světa. Tento fakt zaručuje to, že Vás hra jen tak nepřestane bavit. A do tohoto světa s ponurou atmosférou se vrátite znovu.

Hra nabízí volbu jednoho z upírských klanů. Každý znich se vyznačuje jinými kvalifikacemi a schopnostmi a v tomto ohledu se otevírá další velké pozitivum celé hry. A to je, že tato hra se dá hrát různými způsoby. Je tu často kladen důraz na to jak byl úkol proveden. V této hře opravdu neplatí, že vždy je nejlepší vtrhnout dovnitř, všechny postřílet, sebrat klíče a otevřít sejf. Místo toho se může hráč proplížít, hacknout počítač, či otevřít trezor paklíčem, a to vše bez ztrát na životech.
Podle zvoleného způsobu se pak i liší množství exp. které hráč obdrží a za které vylepšuje své atributy.

Toto akční RPG nezapře své tvůrce a tudíž po vzoru Falloutu, je i tady je rozsáhlý systém dovedností a vlastností, takže každý si opravdu dokáže přizpůsobit postavu na tělo, ať už je to skrývající se Ajťák, který usmrcuje výstřelem z brokovnice, skrývající se ve stíném rohu, či chladnokrevný zabiják, který do davu gangsterů, naběhne vyzbrojen jen basebalovou pálkou. Vtipné jsou pak ty scény, kdy si postava s pokročilým přesvědčováním vleze do jídelny a začne si hrát na hygienika, nebo začne zkoušet hlídkujícího policistu, zdali zná oběžník B 68.

Jak už jsem zmínil, tak k tomu nejlepšímu patří postupné odhalování nových věcí.
S novými lokacemi se objevují nová Npc, informace, předměty a questy. Člověk se tak neustále vrhá dál do tohoto přiběhového víru. Může tak poznat příběhy starších upírů, jejichž jedinou touhou je dočkat se další noci.

Je velká škoda, že tato hra není o něco delší, vzhledem k tomu, že další pokračování už nebude. Dvě další městské čtvrti by neuškodily a stejně tak další vývoj osudů jednotlivých Npc. Celková hra dokáže tak nabudit až je člověku prostě líto, že musí skončit. Avšak, i tak se dá hra projít znovu a to třeba za jiný klan a jiným způsobem.

Ovšem není nad to, se v klidu ve svém santa mockém bytu, podívat do e-mailu. Při tom poslouchat v televizi zprávy o podivném tvoru, vyplaveném na pláž. A pak si zajít do krevní banky a smlouvat s Vandalem o ceně krevního balíčku.

I přes chyby tomu prostě musím dát 100%

Pro: Tato hra a zvěstovatel "soudného dne" postávající na rohu

Proti: Bugy ( s novými patchi, však minimálně), krátka doba hry, absence pokračování.

+19

Dark Souls

  • PC 100
Pokud chcete hrát Dark Souls, musíte být dokonale seznámeni s tímto videem http://www.youtube.com/watch?v=oyA8odjCzZ4
Dívejte se na něj alespoň jednou denně. Vstřebávejte jeho esenci každým kouskem svého bytí.

A teď vážně :)
Pokud jste hru nehráli a chcete vědět o čem je, podívejte se na hraní prvního levelu. Tento level slouží jako tutoriál, ale zároveň taky reprezentuje celou hru.
Přijdete do nějaké lokace. Začnete se rozhlížet kolem a budete následovat logickou cestu vpřed až dokud nenarazíte na nějakou větší překážku. Může se snadno stát, že nebudete mít dostatek schopností na to, abyste se přes ni dostali a máte tak na výběr dvě možnost: útěk nebo smrt. Vězte ale, že mít možnost utéct je luxus, který se vám ne vždy dostane.
Nic naplat, začnete se porozhlížet po zbytku lokace. Ze zabitých nepřátel posbíráte duše a užitečné předměty, od mrtvých bojovníků, mnozí z nichž se pokoušeli dostat k vašemu cíli, si vezmete jejich výstroj a některé z nich dokonce budete moci přivolat časem, aby vám v boji pomohli. Pokud nasbíráte potřebný materiál, vylepšíte si své zbraně a za nasbírané duše si zvýšíte level a až si budete jisti svou připraveností, pokusíte se překonat sami sebe a vrátíte se tam, kde jste dřív pohořeli.
Projít mlhavou bránou už není vstup do neznáma, nýbrž přijetí výzvy. V ten moment pravdy, kdy danou bránou vcházíte naposledy, tak jak jste se poprvé dívali vzhůru na ztělesněný teror několikanásobně vyšší než vaše postava, tak se teď on dívá vzhůru na vás (toto je v prvním levelu zvýrazněno doslovně). A jak se pouštíte do bitvy, tak už víte, že tentokrát ten parchant nemá sebemenší šanci.
To je ale jen jedna možnost. Alternativně můžete hru přechytračit a promyšlenou volbou výbavy a taktiky bosse porazit, aniž byste stoupli o jediný level.
Dark Souls totiž není hra, který by před vás stavěla překážky, které neporazíte dokud se nedostanete na level XY. Žádná umělá obtížnost, ani skriptované smrti se nekonají. Je to jenom o vás a o tom, co dokážete.

Jestli hrajete hru na PC, nehrajte ji na klávesnici a myši. Vyvalte blbých 600Kč za X360 ovladač pro PC a zahrajte si ji tak, jak má být hrána. Slyšel jsem ohlasy lidí, kterým se hra na klávesnici a myši hrála dobře, ale osobně pochybuju, že by hru na klávesnici hráli dál, kdyby k ní měli ovladač. A nezapomeňte si stáhnout dsfix, který vymazlí to, nad čím vývojáři zaspali
PC port byl velkým ústupkem ze strany vývojáře, který pro PC nikdy nic nevydal a hra vyšla jen na základě petice. Takže to nakonec dopadlo tak, že na PC přišel na chlup stejný produkt jako na Xbox 360, jen s nějakým rádoby ovládáním pro myš a klávesnici a pár nastavení navíc. Osobně jsem rád, že to dopadlo aspoň tak a že DS se ukázal být docela velkým úspěchem i na PC, díky čemuž se Dark Souls 2 ukáže i na této platformě, tentokrát už snad s pořádnou optimalizací.

Nejlepší je si Dark Souls zahrát zcela naslepo. Skočit do toho a až postupně zjišťovat, co se na vás chystá. Nicméně jsem si všiml, že ne všichni hráči tomuto konceptu zcela rozumí a mnozí ho dokonce považují za slabinu hry.

Dark Souls je RPG kde neexistuje žádný questlog, žádná mapa, žádné waypointy a málokdy se stává, že by vám někdo nějakou informaci opakoval.
Pokud máte pocit, že vám hra nevysvětlila jak něco udělat, tak to akorát znamená, že jste nedávali pozor. Hra vás postupně naučí úplně všechno. Ale nic vám nenaservíruje pod nos.

Navzdory častému přesvědčení, Dark Souls má nejen velmi propracovaný příběh, ale má hlavně úžasný folklór. Rozsahem folklóru zakope do země i takové herní pojmy, jako Silent Hill a během jediné hry se dostává na úroveň pěti dílů The Elder Scrolls. Hlavní rozdíl ale je, že Dark Souls, jak už jsem zmínil, vám nic nestrčí pod nos.
Pokud vás folklór hry zajímá, doporučuji Youtube kanál VaatiVidya.

Hra příběh vypráví nikoli dialogy, ale herním světem.
Ohořelé kamení a spálená těla nejsou jenom náhodnou scenérií. Když vám na takovém místě nad hlavou proletí drak a jedním plivnutím vás pošle zpátky na poslední ohniště, je to vaše chyba, protože jste nedávali pozor.
Osudy postav ve hře budete sledovat na stejném principu.
Problém je jenom v tom, že moderní hry nás tomuto způsobu vnímání herního světa odnaučily, protože nám všechno výslovně říkají a vodí nás za ručičku úplně všude.

Viděl jsem docela hodně diskuzí o tom, jestli je Dark Souls otevřený svět nebo ne. Lordran jednoznačně otevřený je, ale ne stejným způsobem, jako tomu bývá u Elder Scrolls, kde máte jeden velký svět plný malých dungeonů a budov. Lordran je takový jeden velký dungeon. Všude se dá dostat bez načítací obrazovky. Mnohé lokace jsou navzájem propojeny takovým způsobem, že se vám to bude zdát zcela neuvěřitelné. Toto budete schopni ocenit teprve tehdy, až objevíte větší množství zkratek.

Dark Souls je koření, které v herním průmyslu chybělo. Kdyby tento díl dostal pořádnou reklamní masáž, rozhodně by se dočkal větší popularity.
I tak ale zůstane některými hráči proklínán za svou obtížnost a mnohými dokonce zcela nepochopen. U mě je Dark Souls jednoznačným pětihvězdičkovým počinem, na PC bohužel notně oslaben technickým zpracováním, které je ospravedlněno jenom tím, že od portu vývojáři nečekali vůbec žádný úspěch.


Důležité informace: Když v menu s atributy stisknete tlačítko Back, dostanete vysvětlivky k jednotlivým skillům. Resistance je naprosto zbytečný skill. Není zač.

Pro: Velice propracovaný bojový systém, nádherné lokace, nápadití nepřátelé a hlavně bossové, úžasný herní zážitek.

Proti: Poslední boss docela slabota, DLC přineslo některé hodně nevyvážené prvky do už tak křehce vyváženého PvP, slabý port pro PC

+19

Mass Effect 3

  • PC 90
Mass Effect 3 mě zklamal, zklamal mě tak ,že studio, které jsem podporoval snad od samého začátku a hrál každou jejich hru mě nasralo. Ano, veřejně zde píši, že jsem byl nasrán. Ale po zcela apatickém stavu, kdy jsem jen čučel do obrazovky, jsem si to po čase nechal rozležet v makovici a usoudil jsem že ME3 je stále skvělou hrou.

-Příběh je dle mého soudu stále kvalitní ale je zcela nevyužitý. V podstatě je to vlastně pořád to samé jako u předchozích ME. Najdi něco nebo někoho, kdo ti pomůže zastavit zlé, ošklivé, zlo. V tomto případě, se jedná o zbraň jenž v minulém cyklu konstruovaly Protheané. Ano, jistě, je to jednoduché, primitivní a klišovité, jako si každé ráno měnit ponožky. Ale přeci jen začátek začíná slibně, Reapeři vtrhnou na Zemi jako dav do velkoobchodu před vánočními svátky a já si říkám, jak mám ty několika kilometrový hochy zastavit? Atmosféra je silná a jak se blížil konec, byl jsem ve stále větším a větším napětí, konec trilogie se blížil a jí to cítil až v chlouby svého trávicího traktu.

-Rozhovory, scénář a mise: Dialogy tu byli omezeny na dvě odpovědi, což mi i docela vadilo, protože a poněvadž jsem místy prostě nesouhlasil s tím co se v určitě situaci nabídlo a já toužil po neutrální odpovědi. Celkově je ME3 v tomto aspektu jasně nejslabší. Postavy jsou ale stále napsány skvěle a kromě Ashley, která tu hrála spíš takové křoví (její romance se mi zdála hrozně odfláknutá.) se mi tu líbily všichni, i tak nové postavy, včetně Jamese (ano myslím že je to sympaťák) a Generála/Partriarchy Victuse. Snad každý z předešlých her tu má drobné Cameo nebo scénu. Někdo se ze hry vypařil úplně, např. Emily Wongovou nahradila Džesika Chobot eh. A od několika postav dostanete pouze zprávu. Vedlejší mise kvalitou dost poklesly, podle mě jen natahují herní dobu, nejsou zajímavé po stránce hratelnosti ani příběhu, jako tomu bylo u ME2. Záchranná mise na měsíci Menae nebo vyléčení genofágu a vůbec mise na Tuchance byli super.

-Soubojový systém je nejlepší z celé trilogie, v základu není tak dynamický a střelba není tak hutná jako v Gears of War, nicméně využívání schopností a jejich kombinace, posunují souboje v ME sérii na novou úroveň, systém krytí funguje parádně a celkově se jedná o výbornou záležitost. Musel jsem si na začátku chviličku na systém zvykat, ale velmi brzo mě co celé přešlo do krve.

-Umělá Demence se dočkala znatelného zlepšení a nepřátelé na vyšší obtížnosti dovedou zavařit, spolupracují a na plno využívají svých schopností. Pokrok oproti ME2.

-Optimalizace, Grafika, zvuk. ME3 není ani zdaleka tak vymazlenou záležitostí jako ME2. Pravda je taková, že hra pořád běží velice dobře i na slabších strojích, ale sem tam při načítání lokace trvalo než se počet snímků urovnal. Občas se u Unreal enginu objeví velice známé donačítání textur, čehož byl ME2 ušetřen. Hra ani jednou nezamrzla a nespadla. Takže celkově to je s optimalizací pro PC velice good. Grafika je dost dobrá, obličeje a celkové modely postav, vypadají o něco lépe než u ME2. Hra je také neuvěřitelně tmavá, na Normandy asi drží temnou hodinku a můžeme se asi domnívat proč. Ovšem ozvučení je jiné kafe. nejen že každá zbraň má svůj specifický zvuk ale hlavně už nezní jako by jste střílely z Desert Eagle made by Vietnam tržnice. Dabing je úžasný, což dokazuje fakt že i když animace a mimika už svá nejlepší léta pamatují, díky emotivní hudbě a dabingu dokáží vytvořit kapičku u oka. Každá postava i po ty nejmenší NPC je nadabováno brilantně. Soundtrack je úžasný, každá skladba je unikátní a nesmírně emotivní.

-Multiplayer mě velice překvapil, více jak 100 odehraných hodin myslím mluví za vše. Navíc skvělá podpora ze strany vývojářů, hromada objemných DLC (zadarmo) jen zážitek vylepšovaly a zdokonalovaly. Takřka 100 zbraní, variabilita postav, počet map a měnící se úkoly na nich mi přinesli velice nečekaně, velkou porci zábavy. Ano jedná se o obyčejný horde mode, ale s Mass Effectovským soubojovým systémem je to něco co se jen tak neomrzí.

Mass Effect 3 je nejvtipnější, nejdojemnější z celé série. Na spouty místech je ze hry Cítit stres a spěch. 2D sprity místo 3D modelů, nedokončené chodby a dokonce neotexturované 3D modely. Díky flycamu poznáte hromadu nedodělaných věcí které se vývojáři snažili ukrýt.

Konec mi nevadil tzn. nevadilo mi že se Shepy obětoval pro galaxii ale ignorování všech rozhodnutí, žádný jejich vliv na zakončení. Ajajaj. Špatná reklama, BW slíbily něco co sami nedokázali splnit. Opravdu špatný marketing a uspěchaný vývoj. Ale i tak to dopadlo dobře. Kdyby jsem Mass Effect neznal, nebo nehrál předešlé díly. Šlo by hodnocení o 5% dolů. Někdo hlásá že ME3 je nejlěpčí díl serie, někomu se zase líbí ME1, u mě zvítězila dvojka. Každý díl je v základech stejný a přitom je tak odlišný, a za to BW zasluhují i přes všechny chybky veliké uznání.

Pro: Atmosféra, dynamický soubojový systém, dabing, soundtrack, ozvučení, postavy, multiplayer, velmi dobrá AI, vesmírné bitvy.

+19 +20 −1

Rage

  • PC 70
RAGE! Česky zuřivost či vztek. Zažil to skoro každý PCčkář, co si hru koupil hned první den.
Mohl bych slovíčky chodit okolo horké kaše po dva celé odstavce, ale prdím na to. RAGE bylo v první řadě tech demo, které mělo předvést megatexture a samozřejmě celý id Tech 5. Bohužel nedopadlo to skvěle ani jako jedno, ani jako druhé.

Byl bych hrozně rád, kdyby RAGE byla čistokrevnou hrou, protože potenciál pro naprosto vynikající akci tam je. Ve své době absolutně nepřekonaný arzenál. V roce 2011 nevyšla jediná hra, ve které by byla taková zábava střílet do nepřátel. Bumerang co usekává hlavy, brokovnice co střílí granáty, malí čtyřnozí roboti co budou otravovat nepřátele, zatímco vy si hezky namíříte sniperkou. RAGE mělo úžasné nápady, ale tyto nápady pohořely na mnoha věcech, které dostaly přednost ze špatných důvodů.

RAGE, jakožto post-apokalyptická hra, se mi prostě nemohla vyhnout. A jako post-apokalyptickou hru ji také hodnotím, takže jsem si ji neustále srovnával s Fallout 3... A došel jsem k závěru, že kdyby někdo vzal to nejlepší z obou her a spojil je v jednu, vznikla by ta nejnabušenější akční, otevřená střílečka všech dob.

Začnu tím špatným, ale přeskočím technické problémy hry. Id chtěl hrozně moc ukázat Megatexture. Já o této technologii byl dost skeptický hned od začátku. Ve hrách je prostě hrozně málo prostoru na to, aby hráč ocenil práci, která do té textury šla. Id si toho byl moc dobře vědom, ale stál si za svým, a tak přinutili hráče každou lokaci navštívit dvakrát, ale tentokrát opačným směrem. To mě na hře hrozně štvalo.

Dalším problémem je kontrast detailů. Naprosto nádherné postavy sedící na bednách které si id půjčil z nějaké hry vydané v roce 2004. Docela detailní kytky na pixel-art napodobenině hlíny. Šedé, nepravidelné objekty, které se nedají nazvat jinak než placeholder za kamenní. Zkrátka a dobře, všechny známky tech dema. Hře nijak nepomáhá ani to, že má místy dost výrazný pop-in a to i když se třeba jenom otáčíte (ale to už patří do technických záležitostí tak to nebudu pitvat). Připočtěte do toho nulovou destrukci prostředí, a hra už pohořívá i jako to tech demo.

Abych se už dostal ke gameplay, je tady velká spousta miniher. Jednou z nich je i závodění auty. To je, bohužel, zcela povinné ke splnění některých úkolů. Ačkoliv byly závody v RAGE dle mého povedené, rozhodně nemusely bavit každého.
Některé questy se opakují, nebo si jsou velice podobné (a samozřejmě, jak už jsem zmínil, všechna místa navštěvujete dvakrát).

Je neskutečné, jak chabě id vyplnil tak velký svět, který vytvořili. Velkou část hry tvoří přejíždění autem tam a zpátky. Občas vás při tom napadnou banditi, ale to je po čase spíš na obtíž a jako zpestření to moc dobře nefunguje. Hře by možná více prospělo, kdyby se jednalo o koridorovkou.

Jako kontrast oproti špatně vyplněnému exteriéru působí interiéry, které by vystrašily nejednoho klaustrofobika. Chodby jsou většinou tak úzké, že má člověk pocit, že je na skluzavce a ani nemusí přemýšlet, kam vlastně jde. Ne všechny lokace jsou takové, ale bohužel, je to vlastnost mnoha.
K lokacím si pak taky přičtěte, že náplň misí není nijak dobře promyšlená a obvykle sestává z vyhlazení budovy a sebrání nějakého předmětu.
Navíc, hra měla mít minimálně tři různá prostředí (Carmack o tom sám mluvil). Ve finálním produktu jsou ale jenom dvě a to druhé je z velké části useklé.
Průser taky je herní doba. Když člověk konečně dodělá první čast, říká si "no paráda, ještě jednou tolik". Nicméně omyl! Druhá část už zabere jen zlomek toho, co zabrala ta první. Příběh je zakončený velice polopečeným způsobem a působí to strašně uměle, nuceně a nedodělaně. Člověku zkrátka hnedka dojde, že tam to prostě skončit nemělo.

Co hru mohlo zachránit na celé čáře, by byl multiplayer, kde by opravdu zazářily úžasné zbraně a nástroje. Id se ale z nějakého pochybného důvodu rozhodl, že jako multiplayer budou mít závodění. Are you fucking kidding me?
Pak je tu taky ten "elephant in the room" - hra je v mnoha směrech velice podobná Borderlands. To ale nehodnotím, je to subjektivní.

Abych se už dostal k tomu dobrému. musím ještě zmínit to špatné - vychutnat si dobré vlastnosti hry vyžaduje určitou dávku tolerance. Protože střílet v úzké chodbě dost výrazně limituje požitek ze hry.

Zbraně byly jedny z nejzajímavějších v daném roce. Rozhodně nepatří mezi nejoriginálnější, ale vzít brokovnici a začít s ní kosit nepřátele mělo naprosto úžasný "feel". Celou hrou jsem si představoval, jaké by to bylo, kdyby takové zbraně a výbava byly ve Falloutu.
Určitě byly i jiné hry, ve kterých jste měli roboty, kteří vám pomáhali s vyhlazováním nepřátel, ale ti v RAGE měli své osobní kouzlo a jejich používání nebylo pouhým usnadněním bojů, ale vneslo do bojů zcela novou dynamiku. A od toho se odvíjí i to, že výbavu jste si sami stavěli. Tento prvek byl zvládnut naprosto mistrně a Fallout 3 a NV se oproti tomu se svým kraftěním mohl klidně jít zahrabat.
RAGE byla úplně první hra, ve které jsem ustavičně odkládal brokovnici abych si zahrál minihry. Nevím, jak moc bavily ostatní, ale mě zabavily na opravdu hodně dlouho a považuji je za velmi dobře zpracované.
Naprosto do nebe křičící byla umělá inteligence nepřátel. V tomto RAGE podle mě nemělo konkurenci. Je strašná škoda, že nepřátele neměli více možností k pohybu (nevýhoda malých chodeb), protože střílet do nic byla neskutečná zábava a velice kvalitní zpracování jejich modelů a animací tomu jenom napomáhalo. A na toto se váže právě výbava, kterou jsem zmínil výš. Když jste na bitevní pole (nebo spíš chodbu) vyhodili turret, nepřátelé na něj začali ihned nějakým způsobem reagovat. Na robotického pavouka reagovali zase jinak a reagovali ostatně vůbec na všechno, co jste udělali (kromě zombíků, od kterých se nic takového nečeká, ale i ti měli tendence uhýbat vaší mušce).
RAGE se taky povedlo navodit velice tuhou atmosféru, kterou ale bohužel zabíjelo zdlouhavé přemisťování mezi lokacemi a navštěvování stejných lokací dvakrát.
Je věčná škoda, že se do hry nepodařilo vměstnat pořádné RPG prvky.

Rage je čistě tříhvězdičková hra. Kvůli nápadům a všemu co se povedlo, si nezaslouží méně, ale její nedostatky jí prostě nedovolují stát se nadprůměrným titulem.
Docela rád bych věděl, jak moc se na hře podepsal fakt, že id existuje již jen pod záštitou ZeniMax. Dost možná hodně, vzhledem k tomu, že Carmack odešel. Obávám se, že id dopadl stejně jako Arcane a jak skoro dopadl HumanHead. Fakt, že Doom 4 byl odložen z pochybných důvodů by tomu jenom nasvědčoval.
Aniž bychom si to uvědomili, RAGE byla dost možná labutí píseň legendárního studia.

Pro: Spousta skvělých nápadů, úžásný arzenál, nádherné modely postav

Proti: Genocida potenciálu v přímém přenosu, nedopracovanost některých komponent, hra měla původně být delší o minimálně jednu další lokaci a druhá lokace měla taktéž být delší

+19

Warcraft III: Reign of Chaos

  • PC 90
Tak můj Warcraftovský maraton vrcholí a Já jsem se konečně dostal k tomu, kvůli čemu jsem ho započal.

Od Warcraftu 3 jsem si hodně sliboval a můžu říci, že mě nezklamal. Zapojení hrdinů, coby nejdůležitější a nejsilnější části armády se mi velice zalíbilo (Vzhledem k tomu, že je člověk může oživovat, hráč se nebojí jejich nasazení ). Co se týče hrdinů, několik Rpg prvků snimi spojených je pěkným zpestřením hry ( např. léčivé elixíry, obraný equipment, levelování...).

S tímto klíčovým zapojením se mění i forma příběhu. Příběh je vyprávěn a posuzován jednotlivými postavami. Hráč tak může nahlédnout na konflikt z více stran, pohledů postav. Příběh je tak emotivnější a epičtější.

Většina misí se skládá z povinných a vedlejších úkolů. Vedlejší úkoly jsou spíše pro zpestření hry a zlepšování hrdiny (zkušenosti, nalezené předměty). Na normální obtížnost se dá v pohodě všechno zvládat. Na tu těžkou se již jedná o výzvu.

Jednou z nejlepších novinek jsou dvě nově hratelné rasy. Nemrtvá pohroma a Noční elfové mě velice zaujali, zvláště jejich originální zpracování. Oproti předchozím dílům, je mezirasová odlišnost na maximu (Ani základní dělnické jednotky nemají stejné atributy) . Líší se způsob těžby, cena atd. Aby se hráč dokázal efektivně bránit, musí zapojit celou řadu různých jednotek. Žádná frakce nemá univerzální jednotku, která by byla jednoduchou odpovědí na všechno.

Co však naštve každého hráče je malý populační limit. Oproti původním dvou stům, je limit devadesát míst opravdu směšným číslem (zvláště když pokročilejší jednotky zabírají od tři míst nahoru).

Atmosféra je příjemná, zvláště když je umocňována mezilevelovými videosekvencemi. Jediné co mě trochu zklamalo, je grafika. Né, že by nebyla dobrá ale schází mi to temnější pojetí prvního dílu. Ovšem Azeroth drancovaný Plamenou legií byl temný dostatečně. Velice potěšujícím je množství a různorodost prostředí, které hráč postupně odhaluje. A zvláště pak množství tvorů, kteří v těchto lokalitách žijí.

Warcraft 3 Reign of Chaos je pěknou zábavou na pár hodin, která s postupně se měnícími frakcemi zaujme a nenudí. Nabízí pěkný příběh, který se do poslední fáze nepřestává vyvijet. Čtyři odlišné rasy, každá originálně pojatá, pak zaručuje nestereotypní hraní. Zainteresovanost jednotlivých postav a jejich mocné proslovy pak umocňují požitek. 90%

Pro: Pokračování série s novými rasami, herními principy. Zabalené v konzistentním příběhu.

Proti: Trochu temnější atmosféra by neuškodila. Ten populační limit je výsměch. Trochu chybí lodě z předchozího dílu.

+19

Icewind Dale

  • PC 85
S Icewind Dale mě pojí mnoho pěkných vzpomínek. Byla to první hra ze světa forgotten Realms, kterou jsem hrál a jako taková na mě dokonale zapůsobila.

Ledová atmosféra, kterou na Vás dýchne hřbet světa, dokonale pohlcuje až je hráč rád, že sedí doma v teple.

Možnost zvolit si různorodou družinu také potěší, vzhledem k množství ras a povolání se naskýtá vysoké množství kombinací. Hráč tak může opětovně zkoušet hru, s jinou sestavou, jinou strategií.

Po grafické stránce je hra výborně zvedená, tvůrci si s prostředím opravdu vyhráli a v kombinaci s epickou hudbou se jedná o výborný zážitek.

Icewind Dale jsem opravdu neměl co vytknout do doby, než jsem si zahrál Baldur´s Gate. Z tohoto srovnání si najednou hráč povšimne, že základní hra postrádá vedlejší úkoly (je jich tam opravdu jen pár a úplně triviálních).

Absence nějakých charakterových rysů, jednotlivých postav je také citelně znát (schází to vzájemné remcání postav v družině). A když si můžete vytvořít postavu navíc. když ji zrovna potřebujete a pak ji prostě smazat, může z této hry udělat kolotoč neustálého upravování družiny (na konci můžete stanout s úplně odlišnou družinou).

Icewind Dale má jistě své chyby v porovnání s Baldurś Gate. Působí celkově nedodělaně a jak přes kopírák. Avšak nabízí pěknou hratelnost a atmosférický příběh, ve kterém vaše postavy sice nemají pevnou pozici, či historii ale dokáže pohltit a zabavit na dlouhé hodiny.
Má oblíbená hra - 85%

Pro: Atmosféra, příběh, hřbet světa

Proti: Minimum vedlejších questů, absence vlastního myšlení u postav v družině, oproti Baldurs Gate působí suše.

+19

The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth

  • PC 90
Pokud si nějaká hra ze světa pána prstenů zaslouží skutečně vaši pozornost, je to právě tato. Kdybych měl srovnat pocity které vě mě zanechala kniha, film, nebo tato hra, asi by jednoznačně zvítězila bitva o středozem (nekamenujte mě). Tolkienova trilogie mi připadala neskutečně roztahaná a až dětinsky černobílá, ale na druhou stranu vykreslení světa nemá od té doby co do propracovanosti obdoby.

Ale zpět ke hře. ta sama je totiž na poměry RTS vcelku netradičně pojatá (stejný herní systém jsem viděl jen v DAD-Dragonshard). Na začátku mise máte totiž jen omezené množství slotů na kterých můžete stavět, a to hru velice zjednodušujue, jako bonus pak můžete na určitých místech světa nalézti další sloty, ovšem jen jako podpůrné. Díky tomu tak odpadá zdlouhavé budování základny ahra se může soustředit na svoji největší přednsot a tou je boj. Jednotky jsou dokonale vyvážené, odpovídající tolkienovým reáliím a kampaň za každý ze čtyř národů má svoji vlastní příchuť. Osobně jsem měl nejradši kampaň Rohanskou, podkreslující hudba a drtivý útok jízdy mi vhání slzy do očí :). Kromě pro každý národ odpovídajících válečníků zde jsou i hrdinové, a to určitě v neposlední řadě. Spoustu misí totiž budete hrát pouze s nimi a právě oni vám většinou zajistí vítězství, dále pak i síly prstenu jsou velice důležité a krásně hru obohacují. Grafické ztvárnění je odpovídající době vydání, a v té době bylo vysoce nad průměrem, koukatelné to je i dnes.

Abych nakonec hru shrnul, pro mě osobně to byl asi nejlepší strategický zážitek který jsem kdy měl, co na tom že hra má nižší obtížnost a tak ji projdete jako horký nůž máslem, důležité je jaké ve vás zanechá pocity, a ve mě zůstaly jen ty pozitivní.

Pro: Herní systém, filmová hudba, vyváženost, grafika

Proti: občas slabší AI, hra na poměry strategií není z nejdelších

+19

Call of Duty

  • PC 90
Až sa bude raz zostavovať rebríček najkultovejších hier histórie, tak myslím že séria Call of Duty je žhavý kandidát. Pamätám si presne keď som hru hrál prvýraz v Apríly 2004, čiže to onedlho bude 10 rokov. Svojho času spustila hra ozajstný poprask a myslím že to že dnes už má na konte niekoľko pokračovaní, tak to z nej robí skutočnú kultovku. Kampaň za americkú, britskú a ruskú stranu kde začínate v normandii ako výsadkár 101. brigády, za Britov bránite pegasus bridge a za Rusov sa prebíjate Stalingradom a na záver dobýjate Berlín. Našlapaná hra s odkazmi na mnohé vojnové filmy (začiatok v Stalingrade je jasný odkaz na film "Enemy at the Gates"). Mimochodom dabing tu obstarali takí herci ako Jason Statham či Giovanni Ribbisi.

Pro: atmosféra, bitky, zbrane, akcia, hudba, dabing

Proti: herná doba za jednotlivé strany je krátka

+19 +20 −1

Warcraft III: The Frozen Throne

  • PC 90
Co to sakra bylo :-D Taky jste na konci nechápavě kroutili hlavou, jak mohli sjetí blizzardíci škrtnout plán na CGI závěrečného souboje mezi Illidanem a Arthasem a místo toho dali jako animačku "nudný" pochod Arthase a nasazení helmy? Jo, bylo to dost dobrý, ale mohli to udělat ještě lepší! Anebo tu ingame animačku udělat pořádně. Tak a teď, aby byla zachována sendvičová metoda, bych měl uvést nějaké klády. Třeba ta moje má velký klad.

Mise za Maiev byly fakt hustý. S jejím blinkem (teleportace) se dají dělat skutečně psí kusy a někdy na jeho dobrém použití závisí i splnění nepovinných úkolů - třeba nalezení skrytých ostrovů, sbírání úlomků mocného artefaktu a další. Obecně kampaň za (temné) elfy mi přišla nejnápaditější a nebál bych se říct, že jsem si ji užil nejvíc; pak tedy přijde kampaň za (krvavé) elfy, která je ale spíš lidská (tady je právě vidět počátek blizzardí zhulenosti, o které jsem mluvil na začátku). Ta je docela v pohodě, člověk sem tam hraje za Illidana, kterej se občas může díky své ultimátce proměnit na největší bestii pod sluncem. Teda s výjimkou Arthase, ten je nejlepší. Jo! No a poslední kampaň za nemrtvé v čele s Arthasem je skoro tak dobrá, jako za Temné elfy. Ono sledovat další osudy bývalého člověka, jak zápasí se svým vlastním tělem a postupnou ztrátou moci (velice dobré využití snižování úrovně hrdiny), to by zamávalo i s Darth Vaderem. Možná by pak měl Luke ještě dalšího sourozence. Star Wars Ep VII comming soon. Škoda, že v poslední misi se mi hlavní enemy Illidan bugl, takže s armádou Nagů jen chodili v kruhu a stačilo se mu vyhnout, jinak by mi asi dala víc zabrat.

K dokončení sendvičové metody musí zákonitě přijít kritika. Málo CGI! Proč Reign of Chaos mohl mít 7 animaček a Frozen Throne jen 2? No jo, já vím. Hledám chyby na prdeli ryby.

S příjemným pocitem "tam dole" chci ještě vyzdvihnout přidanou hodnotu jednotlivým rasám v singleplayeru. RTS mi moc nejdou a Frozen Throne i na normální obtížnost pro mě byla občas pekelně těžká, protože můj styl hraní se orientuje na dělání těch nejsilnějších jednotek, přičemž než se k vůbec první dostanu, tak už jsem kaput. Nejlepší jsou mraziví wyrmové, hehe. S 3/3 upgradem. Jo a s mrazivým dechem, ten dělám napřed. Asi abych si sám sobě mohl, než mě vykostí první emzák, zastavit na pár vteřin produkci následujícího wyrma. Pointa je v tom, že se mi líbí upgradovat jednotky. Všem všechno, upgrady budov, nošení dříví do lesa (teda z lesa), štíty pro pěšáky, třebaže jsem rekrutnul tak možná deset pěšáků celkem a počet zapnutí tohoto štítu se rovná průměru ročního počtu koitů uživatelů samozřejmě jiné databáze + 2 (jednou jsem se překliknul, no), tak jsem byl fakt nadšenej. Upgradů od původní hry dost přibylo, jedna dvě jednotky pro každou rasu, + rasa Nagů (dodělaná asi jako obličej Michaela Jacksona pět let před jeho smrtí, budiž mu země lehká) a jeden nový hrdina.

Frozen Throne představuje pro mě jednoho z posledních zástupců pravých datadisků, kdy datadisk byl datadiskem a ne jen větším DLC, kdy vydavatelé nebyli krutí a nestíhali hráče útrapami. Neklidem nezmítaní Blizzardi zrodili hrdinu. Byl jím Frozen Throne. Mocný datadisk, zocelený v žáru Mrazivého smutku. Síla, vášeň, Arthas. Jeho intenzivita změnila svět.

Pro: Nové upgrady, Illidan, Arthas, příběh, grafika, ovládání, pocit z hraní

Proti: Prostě konečná CGI, proč Blizzarde? :'(

+19

Shadow Warrior

  • PC 85
Asie mě nikdy moc nebrala, ale raketomet, který má v sobě zabudovaný odpalovač atomové bomby, to už je jiná káva. Lo Wang si mě získal ihned po nainstalování do jednoho z mých prvních PC (byla to zřejmě 486 DX 45Mhz) v roce 1997. Pamatuji si, když jsem s katanou přepůlil prvního mutanta, to byla panečku podívaná! - do té doby pro mě nevídaná. Arzenál samozřejmě obsahoval klasické kousky, ale zůstal jsem věrný krájení zbraní na blízko pokaždé, když to šlo. Hlavní hrdina sypal hlášky jako na běžícím pásu, což bylo u DOOMovek v té době běžné a nikdo proti tomu nic nenamítal. Krvavější hra už byl snad jen Blood, který vyšel měsíc po vydání tohoto skvostu. Dodnes si k tomuto titulu rád sednu a zahraji si jej pro jeho výtečné kvality, skvělou hudební stránku, hlášky a výborný arzenál nepřátel, hlášek a zbraní. Dodnes si vzpomínám na souložící králíčky nebo nahé gejši, dokázali totiž okořenit hru na správných místech. Tento titulů nestárne, to vám povím, jediné, co zaostává, je engine, ale opět (podobně jako u her DOOM, Wolfenstein, Blood, atd) vyšla řada modifikací či naprostých předělávek, díky kterým se ke hraní vracejí pamětníci dodnes. Určitě vřele doporučím i Shadow Warrior 2013, ze kterého jsem měl původně docela obavy, ale ukázal mi, že se nebojí razit podobnou cestu jako předchůdce. Pokud jste nezkusily ani jedno, upalujte to dohnat.

Pro: Lo Wang - Arzenál zbraní - Zajímavé prostředí - Hlášky - Hra je zdarma

Proti: Opět platí to, co jsem psal u hry Blood, původní kód hry není pro slabé povahy, protože je skutečně HC, nedoporučuji moc zvedat obtížnost - Hráč se občas dokáže v levelu ztratit, ani neví jak

+19 +20 −1

Mass Effect 2

  • PC 90
Mass Effect 2...

K ME 2 jsem se dostal až 4 roky od vydání a s ročním odstupem od dohrání prvního dílu. A musím říct, že i v roce 2014 by se nemusel ME za nic stydět. První co mně potěšilo byla krásná, plynulá grafika i na mém lehce podprůměrném stroji, všechno nastaveno na max. bez problémů. Animace pohybu postav se také dočkala zlepšení a jediné co zůstalo tak nějak stejně nedokonalé je mimika.

Ovládání bylo trochu zjednodušeno automatickým krytím, což mě osobně otravovalo a ze začátku odrazovalo od dohrání, celou akci pokryjete pouze mezerníkem a levým tlačítkem myši. Co se akce jako takové týče, v ME 1 byla prostě mnohem zábavnější.

RPG systém je slabý. Málo schopností a získávají se poměrně těžce, i když je vlastně skoro vůbec nepotřebujete. Volby v dialozích sou skvělé (jste buď ochránce, odpadlík nebo obojí). Škoda jen, že v českém překladu se občas Shepard chová nevyzpytatelně, a tak nešťastně můžete zvolit přesně opačné chování, než jaké jste původně zamýšleli.

Hlavní dějová linka i vedlejší storky s členy posádky jsou na vysoké úrovni. Jediné čemu bych se vyhnul při znovu rozehrání jsou mise, které zpřístupníte při skenech neznámých planet. Nic nového se nedozvíte, a projdete si pouze rutinním vystřílením koridoru.

Všechny nedostatky vyvažuje a převažuje příběh, poutavé dialogy (To nejlepší na celém ME), in game videa, vylepšování arzenálu, lodi..., a živé světy se spoustou zajímavých mimozemšťanů i pozemšťanů.

Pro: Grafika, charaktery postav, hudba, volby ochránce - odpadlíka, vylepšování - výzkum, dialogy, příběh

Proti: Vedlejší mise - anomálie, zjednodušená akce, nevyužití schopností

+19

Warhammer: Dark Omen

  • PC 100
Dokonalá strategie s boží kampaní!
S tou definicí strategie musíme být ale opatrnější, opravdu se zde totiž nejedná o nějakou rychlokvašku a klikačku typu Starcraft nebo CaC, ale zde člověk vítězí hlavou, nikoliv v důsledku masováním jednotek a větším skillem s myší.
V podstatě celá kampaň je jedno velké tažení, nemáte možnost tedy vyrábět jednotky, stavět budovy, nýbrž jen doplňovat stavy svých praporů a někdy vám od ztrát ulehčí spojenci, kteří se k vám připojí na krátko, nebo na furt, jindy zase vaše rozhodnutí kudy se vydat.
Celá hra, stejně jako desková předloha, je prošpekovaná taktickými prvky, které často rozhodují o vítězství nad celým bojištěm. Rozmístění jednotek, směr útoků to vše v důsledku hraje roli.
Stejně jako fakt, že některé jednotky mají svá nemesis a pokud se s nimi střetnou na bojišti, jejich velitel praporu vám ukáže prostředníček do ksichtu, protože došlo na osobní věc.
Což je někdy fajn, protože většinou pak podávají nadlidský výkon a neustoupí díky skvělé morálce, avšak proti ohromnému přečíslení, nebo v situaci kdy potřebujete pokrýt křídlo, abyste ochránili děla či lukostřelce, to rozhodně nepotěší a může to znamenat restart mise.
Jednotky se během vašeho tažení stávají profesionální zabijáci, veteráni a veškeré jejich vlastnosti se zlepšují boji a postupy.
Po vyhraném boji máte možnost z kořisti doplnit stavy mužstva, ale pokud budete bojovat příliš horlivě, může se vám lehce stát, že vaše tažení skončí tím, že nebude moci postavit armádu proti nepříteli. Velmi vítanou kořistí jsou pak magické artefakty od praporů počínaje a magickými zbraněmi a štíty konče, ty to předměty pak posilňují celý regiment a lze je obecně rozdělit na aktivní a pasivní.
Příjemným bonusem je pak příběh a působení každého regimentu, který si můžete prolistovat.
I přes zastaralou grafiku tahle hra nabízí neuvěřitelnou hratelnost a aktuální herní mechanismy, které stále stojí za to si vyzkoušet a zahrát.

Proti: zneužití a vykradení značky Blizzardem

+19 +21 −2

The Thing

  • PC 70
ÚVOD
Achjo....Takhle by asi počáteční slovo ke komentáři ke hře vypadat nemělo ale když ono to slovo vystihuje mé menší zklamání. Jako milovník filmů mě The Thing nesměla minout, leč opožděně ale přeci. Zbožňuji starou Věc(filmovou), její uvěřitelné efekty (nemám rád digitální poslední dobou) a hlavně její atmosféru. Čekal jsem to od hry. Achjo.

ROZBOR
Pokračování příběhu filmu a jeho atmosféra je znát hned na začátku hry v Antarktidě.
Filmové lokace, některé odkazy, deníky. Ale tím končíme.
Čekal jsem že budu pobíhat po Antarktidě ale za chvilinku jsem se přesunul do tajných základen kde se odehrávala většina hry a kde atmosféra prostě vzala čáru. Občas byla mezi nimi venkovní lokace na přeběhnutí. Maličko jsem snil že budu běhat po Antarktidě, hledat onu ,,Věc´´, strachovat se mrazu, nebo se třebas konečně podívám do toho mimozemského plavidla (,,Věc Počátek´´ trošku odhalila ale nelíbilo se mi) a odhalím původ organismu. Achjo
Příběh se od základen změní na pro mě klasické klišé s vládou a na akční hru s pár hororovými prvky.
Hned na začátku mě překvapilo ovládání a parta kamarádu kteří jdou se mnou.
Na ovládání jsem si chviličku zvykal ale pak bylo parádní. Automatické zaměřování překvapivě fungovalo dobře a kamera nikdy moc nezlobila.
Za to můj doprovod mi ze začátku nevadil, bylo to pěkné zpestření ale během hry, pokud to hra nevyžadovala jsem raději chodil sám. Mít za zády bandu opic leč v určitých místech užitečnou na atmosféře hororové hry nepřidá.
Zmiňovaný systém jejich strachu se mi ze začátku sice líbil ale pak jsem ho vůbec neřešil.
To samé krevní testy které byli užitečné jen na začátku hry na přesvědčení spolubojovníku ale jejich využití bylo podle mne jen umělé jelikož někteří se stejné díky scriptu změnily, navíc přibližně za polovinou hry testy úplně vymizeli. Tak dobré nápady a tak nevyužité.
Pěkné bylo ozbrojování spolubojovníku čímž se zvyšovala jejich důvěra k vám.
Zbraní na ničení monster a lidí je dostatek a každá se hodí na něco.
Nepřátele z řad lidských byli obyčejní vojáci s různorodými zbraněmi a boj s nimi mě moc nebavil.
Nepřátele z řad mimozemského organismu byli celkem rozmanití a na větší bastardy jste museli jít systematicky, střelná zbraň a poté plamenomet.
Když už jsme u plamenometu a ohně celkově musím se vůči němu ohradit. Při použití plamenometu bez zaměření jsem si často podpálil pod nohama což zdraví znatelně pocítilo a okruh zranitelnosti ohňů byl nějaký velký. Zkrátka oheň vás zraňoval i když jste nebyli nějak viditelně blízko.
Boje s bossy krom jednoho celkem snadné. Na každého se dá najít jednoduchý postup.
Grafická stránka hry se mi moc líbila i když interiéry byli občas celkem chudé.
Exteriéry byli zamrzlá pustina bez života což je věrohodné.
Chyběl maličko nějaký tísnivý hudební doprovod, jinak zvuková stránka celkově v pořádku.
Celková délka hry je není moc dlouhá ale díky opakovaní některých částí se natáhne na normální délku.

ZÁVĚR
Pro mě malé zklamání. Na začátku jsem byl atmosféricky natěšen na atmosférickou bombu, které ale po chvilce zhasl doutnák a změnila se na akční nafouklou bábovku.
S tím příběhem a atmosférou se dalo tolik udělat ale vše zůstalo trošičku podle mého na půl cesty. ACHJO 70%

BONUS
Docela mě pobavilo sledovat jednoho ze svých spolubojovníků když měl v jedné místnosti takový strach že zpanikařil a sám se podpálil :D
Má nastavení obtížnosti vliv i na hru, nepřátele a né jen na autoaim???

Pro: Začátek,odkazy,obtížnost,grafika,občas spolubojovníci

Proti: Akčnost,vojáci,příběh,pro mě pohřbená atmosféra,nevyužité prvky

+19 +20 −1

Dead Space

  • PC 90
Concordance Extraction Corporation (dále jen CEC) hledá schopného technika, který je schopný odolávat vlnám necromorfů jako součást denní rutiny během výkonu své práce.
Od všech uchazečů je vyžadováno, aby byli schopní a zdravotně způsobilí pohybu v nulové gravitaci, měli všechny znalosti potřebné pro kompletní správu lodí třídy planet-cracker, včetně obsluhy všech těžících systémů, neměli problémy s pohledem na těla svých mrtvých kolegů a hlavně, aby byli nekuřáci.

CEC nabízí tuto velmi zajímavou pozici na USG Ishimura, největší a nejstarší lodi své třídy. CEC poskytuje pouze ubytování. Stravu, výbavu a pracovní pomůcky si musí uchazeči o pozici obstarat sami.

Veškerý potřebný materiál bude možno zakoupit přímo na lodi USG Ishimura ve všech provozuschopných kioscích. CEC garantuje, že minimálně 30% všech kiosků bude funkční. Klesne-li procento funkčních kiosků pod 30%, informujte o tom prosím nejbližšího technika, který požadované množství kiosků opraví nejpozději do tři pracovních hodin, tak jak je uvedeno v jeho pracovní smlouvě.

Důležité upozornění: CEC si vyhrazuje právo neuhradit jakékoli odškodné zaměstnancům, kteří přijdou k úrazu během prvních tří měsíců práce, ať už vinou vlastní, nebo vinou všudypřítomných necromorfů. V případě, že se zaměstnanec rozhodne ukončit svůj pracovní poměr, bude od něj požadováno aby si sám obstaral transport z lodi a to nejpozději do tří pracovních dnů.

Své přihlášky posílejte přímo na emailovou adresu našeho personálního oddělení (viz naše stránky). Jako předmět uveďte "Uch. Mech. USG Ishimura 7458" a vaše jméno. V co nejkratší době se vám ozveme ohledně pracovního pohovoru.

Concordance Extraction Company: 'Powering Humanity into the Future'
+19

The Ultimate DOOM

  • PC 70
Ultimate Doom nabízí kompilaci základního Doomu (3 epizody) a zbrusu nové epizody Thy Flesh Consumed. Původní trojice epizod má jen miniaturní změny a v nové epizodě bohužel nedošlo k žádným inovacím – žádná nová monstra, nové zbraně ani nové prvky, a to navzdory tomu, že Doom II je o pár měsíců starší! Proč proboha tvůrci nehodili do pár map alespoň dvouhlavňovku?!

Thy Flesh Consumed
Nová epizoda vyniká oproti těm minulým asi jen v jednom – v navýšení obtížnosti a to nejen rozlehlejšími mapami s velkým počtem spínačů, ale též díky hordám monster a jejich složení. Ty tam jsou úrovně, kde potkat Pekelného barona byla vzácnost. Tentokrát se ta bestie představí již v první úrovni a rovnou v počtu minimálně 4 kusů. Aby toho nebylo málo, je to už druhá úroveň, ano opravdu již druhá, která vám do cesty postaví Cyberdemona. Sice na jeho likvidaci existuje rychlý a bezbolestný (pro vás určitě) fígl, ale ne každý na něj přijde včas. Doménou epizody jsou i velice nepříjemné začátky úrovní – několikrát se stane, že začínáte uprostřed větší oblasti s monstry všude okolo, a čas na rozkoukání není.

Úrovně již nejsou tak jedinečné a snadno zapamatovatelné. Nejsou tu ani žádné designérské perličky jako třeba E1M9, či E3M2. Hledače tajných oblastí čeká pořádné trápení, neboť čas od času narazíte na nepříjemné bugy, které znemožňují nalezení některých secretů (mapy E4M3 a E4M7). Myslím, že tohle je pořádná podpásovka a rozhodně to nemůžu autorům odpustit, vždyť sám jsem strávil několik desítek minut marného hledání secretů, abych následně zjistil, že secrety stejně nelze objevit.

Nijak zvlášť mě nepotěšila ani tajná úroveň (dostupná z E4M2), neboť jsem byl z minulých epizod připraven na akci ve velkém stylu a dostal jsem obyčejnou, ničím výjimečnou úroveň. Ani závěrečná úroveň mne moc nenadchla, neboť prostý a stylový design finálových map tu není. No a samotný boss je opět velký pavouk, kterého autoři umístili s prominutím tak kreténsky, že není problém ho zabít ani brokovnicí. Fakt nechápu, co má co dělat monstrum, jež je smrtící na otevřených prostranstvích v úzké místnosti, kde se může stěží hýbat.

Abych to shrnul, čtvrtá epizoda se moc nepovedla. Nebýt výzvy v podobě zvýšené obtížnosti, viděl bych to na obyčejnou nastavovanou kaši, která u modifikací nijak nevadí, ale u oficiálního placeného rozšíření by se to stávat nemuselo. Navzdory tomu se ale epizoda hraje stejně dobře jako původní Doom.

Pro: 9 nových map + 27 starých map, větší výzva v podobě navýšení obtížnosti

Proti: žádné inovace, bugy znemožňující nalézt tajné oblasti, slabší design map

+19

Jagged Alliance 2: Wildfire

  • PC --
Jagged Alliance 2 je pojem, legenda. Dodnes jí považuji nejen za nejlepší strategii vůbec, ale také za jednu z nejlepších her všech dob. Snad žádná jiná strategie nepřinesla takovou komplexnost, rozsáhlost, RPG prvky a nepřekonatelné herní mechanismy.

Platím si tady specialistu na výbušniny, který nedokáže udržet svoje feťácké potřeby na uzdě! Ten imbecil Larry v Cambrii trénoval několik dní milice a v mezičase si nacpal do oběhu všechno morfium, které měl v přidělené lékárničce. Samozřejmě se na to přišlo až v akci, když netrefil ani vrata od stodoly. A to ještě po kapsách nosí silně nestabilní výbušnou RDX, která při neopatrném zacházení vytváří krátery jak tři hroši. Musel jsem ho exemplárně potrestat, k čemuž mi pomohl pan Smith a pan Wesson.

Už při první dávce do zad při slanění z vrtulníku v Omertě mi došlo, že ve Wildfire jde do tuhého od samého počátku. Po několika odehraných hodinách jsem propadl panice s potupným pocitem, že to snad uložím k ledu, ale nové rozehrání se změnou přístupu ve tvorbě postavy, manažování financí a lékařského vybavení, mi pomohlo se přes kritický začátek nakonec prokousat.

Domluva byla jasná. Slay mi bude k dispozici celý týden a poté ho nechám jít. Lovec odměn Carmen na něj vypsal tučnou sumičku, ale schopnosti Slaye mě přesvědčily, že to bude velmi užitečný článek týmu. A taky že byl. Během sedmi dní válení se na střechách se sniperkou v ruce měl na svém kontě přes 70 křížků. Jenže ten hajzl si nevážil mého dobrého srdce a chtěl pláchnout 5 hodin před vypršením ultimáta a vzít si s sebou i veškeré vybavení. Slay zemřel unavený, když utíkal před muškou Monkova SVU. Monk byl klasik, ale tentokrát si dal velký pozor, aby nepoškodil Slayovu hlavu.

Wildfire nedoporučuji nikomu, kdo nedohrál alespoň jednou původní hru, protože obtížnost může být opravdu frustrující i pro ostřílené harcovníky. Ačkoli je to v jádru stále stejné jako původní hra, lokace jsou silně modifikované a např. takový útok na SAM základnu může být bez některých maličkostí nepřekonatelný oříšek.

Nechci Wildfire hodnotit, protože v jádru je to "pouze" masivní předělávka původní hry. Ačkoli jsem narazil na pár nepříjemných bugů, náramně jsem si to užil. Je to skvělý důvod si JA2 připomenout...
+19

Sniper Elite: Nazi Zombie Army 2

  • PC 60
Ve druhém díle této sniperské akce, při níž musí hlavní postava jednou provždy skoncovat s Hitlerovým Plánem Z, nepřináší oproti prvnímu dílu podle očekávání nic převratného. Jedinou výraznější změnu, kterou jsem já osobně pociťoval ne zrovna nejméně, byla vyšší obtížnost. Počet nepřátel houstl, vyskytlo se i pár nových a mnoho lokací se zúžilo na poměrně stísněný prostor, z něhož téměř nebylo úniku. Možná to zní jako čistokrevná výtka, ovšem pak se z ryze sniperské akce stala klasická akční TPS a sniperka se tak jevila jako zbytečná zátěž a do jisté míry i jako poměrně neúčelná zbraň. Nutno ovšem uznat, že druhý díl je společně s prvním zrozen spíše ke kooperativní kampani a pro sólo hráče, k nimž já tíhnu více, je pak hra napumpována leckdy až přehnanou dávkou adrenalinu.

Co dodat? Pominu-li častěji zvýšenou tepovou frekvenci, kterou jsem v mnoha pasážích zažíval, nemůžu říct, že bych se u hry vysloveně trápil, ale za to, že Plán Z byl zničen a nacistické zombie jsou již definitivní minulostí, jsem opravdu rád.
+19

The Elder Scrolls Online

  • PC 100
Update po 4 rokoch:
Hra za roky prešla značnými zmenami k lepšiemu. Začiatočne kontinenty ostali nudné a mierne krčovito nadizajnované, avšak všetky nové DLC a rozšírenia dopadli výborne. Plus, combat je opravený, množstvo skillov je teraz vyvážených, natočenie kamery je nastaviteľné, lag odstránený, v options pridali veľké množsti vecí na úpravu UI + kopa modov umožňuje úpravu snád všetkého možného. Myslím, že ESO momentálne patrí k tomu najlepšiemu v tomto žánri, predovšetkým vďaka tomu, čo do toho developer vložil počas posledných 4 rokov. Hodnotenie preto zdvíham zo 40% na 80%, avšak nižšie ponechávam počiatočný text komentára, ktorý som napísal v čase vydania hry.

Pôvodná recenzia:
To zlé:
ESO využíva modifikovaný Hero Engine, rovnako ako SWTOR a je to cítiť. Hra má občas mierny ability delay (odozva medzi stlačením spellu a jeho vykúzlením), značne nízku viditeľnosť (View Distance) a spomalené UI. Grafiky hra vypadá značne priemerne, ale aspoň neseká ani pri väčšom pohybe hráčov v dohľade. Technická stránka nevyužíva žiadne moderné GFX vymoženosti, vzhľadom na to, že sa chystá vydanie aj na konzoly. Zóny sú dizajnovo fádne, každý les vypadá rovnako, všetky majú mierne utlmené osvetlenie, aby to pôsobilo šedivo a depresívne.

Levelovanie postavy je ďalšie sklamanie. Okrem toho, že kombinácia rás a povolania dáva značné predpoklady pre min-maxerov (tak napr +6% frost/storm spell damage bonus od rasy mi príde hodne premrštené, a každý mág si to zrejme rozmyslí mať inú rasu), je dizajn skillov nudný. Môj mage má klasický spell čo dáva damage a krátky stun, jeden spell čo dá zvýšený damage keď má cieľ pod 20% health, jeden knockback a jeden DOT (Damage Over Time). Žiadne kombinovanie skillov sa nekoná, spelly sa nijak vzájomne nedopĺňajú, hráč berie čo mu príde "pod ruku" a rieši len to, či na ten damage-type má nejaké pasívne bonusy. NUDA.

Nebudem riešiť kvalitu textu a questov, keďže v tomto TES nikdy zrovna nevynikal. Počúvať/čítať siahodlhé rozhovory o tom, že matke uniesli syna banditi a je treba ho zachrániť z mlynu pár metrov ďalej, ma otravovalo už po prvej hodine. Hlavná dejová línia sa miestami snaží, ale je to stále len desivý priemer.

To katastrofálne:
Combat je jednoducho príšerný. Schopnosti sa občas pochybne neskoro spúšťajú, mierenie je značne nepohodlné pri boji s viacerými nepriateľmi (keďže sa ciele tak nejak podivne preklikávajú aj keď máte lock na nepriateľovi pomocou "TAB") a mouse look je do MMORPG jednoducho škandál. Opäť narážam na fakt, že hra bude na konzoly a tam to bez mouse looku nejde.

Ďalší pruser je UI. To neukazuje, including but not limited to, číselný stav health baru, výšku damage, počet získaných experience, predmety ktoré lootujete,... neukazuje prakticky nič. Okrem toho má podivnú odozvu, nič sa nedá posúvať, zväčšovať, atď, všetko nechali na modderov. Inventár, zoznam skillov, celé UI je jedna veľká chyba, nepreženiem keď poviem, že je to najhoršie UI v AAA-MMORPG hre čo som hral. Hra, mimo iného, neobsahuje auction hall (len v rámci gildy, kde z nejakého dôvodu absentuje funkcia Search -- WTF WERE THEY THINKING? -- dokonca boli tak drzí, že v jednom rozhovore odkázali hráčov na third party aukcie predmetov, ARE YOU OUT OF YOUR F* MIND?) a bugy, pri ktorých sa strácajú predmety vložené do banky sú tak bežné, že pre ne museli spraviť samostatnú kategóriu na ich tech supporte.

Dungeony a skupinový content je dôvod, kvôli čomu som hru okamžite odpísal. Z nejakého absurdného dôvodu sa developeri rozhodli, že bossovia nebudú dropovať vzácne itemy, ale tie sa budú dať nájsť z truhiel pri nich. Problém je, že otvoriť truhlu môže len jeden, pričom itemy neprejdú cez klasický "Need/Greed/Pass" systém, ale ten čo ju otvorí ich dostane všetky. PUG (náhodne poskladaná skupina) je tým pádom nočná mora. Zabudnite, že niekedy nejaký item dostanete, pokiaľ nie ste práve ten, čo sa ako prvý vždy rozbehne ku každej truhle.

Mimo to, dungeony sú veľmi krátke, veľmi jednoduché a bez zaujímavého dizajnu bossov, stačí stáť a spamovať left click. Damage meter nie je podporovaný ani cez módy, takže je to raj pre "slackerov" (tých čo len postávajú a občas niečo zakúzlia), ktorých sa ani len nedá vyhodiť z party (respektíve z party dá, ale z dungeonu ich to nevyhodí. Čiže ostanú tam a ďalej si lootujú truhly a sami nič nerobia).

V krátkosti spomeniem third person view, ktorý vám hodí postavu z boku a nevidíte ju priamo v strede, vo svojej nekonečnej múdrosti si totiž developeri mysleli, že je to dobrý nápad a tisíce postov na ich fóre volajúcich po zmene považujú za trolling.

To dobré:
Megaserver je plus. Technologický krok vpred. Som alergický voči zoznamu desiatok serverov s nízkou kapacitou. Systém funguje rovnako ako napr v Secret World alebo EVE. Všetci sú na jednom servery a kapacitu majú len niektoré zóny a v prípade, že sa naplní ich limit, tak sa nakopíruje nová inštancia.

PVP mi prišlo relatívne zábavné. Najmä z dôvodu, že bitky sú značne masové a môj PC to zvláda obstojne bez viditeľného lagu. Menším problémom je však podobne ako v LOTRO a GW2 fakt, že je PvP zóna príliš veľká a dlho trvá kým sa hráč po smrti dostane znovu do boja.

ESO je ďalší z radov mierne podpriemerných MMORPG po boku so SWTOR, GW2 a Rift, ktoré sa viac spolieha na svoje meno a reklamu než na hru samotnú. Hru som ukončil a zrejme sa k nej už nevrátim. Nemá žiadne čaro, end-game neexistuje, skupinový content je desný, UI poriadne nefunguje, questy sú čistý priemer, história sa opakuje. Očakávam, že aktivita ESO klesne na 1/3 po uplynutí prvého mesiaca, táto hra jednoducho nemá čím zaujať.
+19 +21 −2

NHL 2002

  • PC 80
O dost arkádovější, než ročník 2000, na něhož nedám dopustit. Stále je to ale zábava, vytváření hráčů taktéž, importování fotek na polygonový xicht je srandovní. Velice dobrý soundtrack a vynikající grafika. Výběr modů je široký a nepochybně zaberou mnoho hodin lidského času. S odstupem času, je pro mě ale největším plusem komentář. Ten byl na svou dobu neskutečně barvitý a hlavně vtipný. Hromada skvělých hlášek mě dost často odpoutala od dění na kluzišti. PÁR PŘÍKLADŮ

Pomocný komentátor: "Jsem z dnešní hry tak vzrušený, že jsi musím dát malý taneček (začne stepovat)....Johne ty mi vždy musíš pokazit radost".
Hlavní komentátor: "Promin"

PK: "Vítejte u NHL 2002 oficiální hry těch dlouhých šedivých chlapíků s velkou hlavou"

HK: (Probíhá bitka) "aaa je tu čas na komerční přestávku. Eh just kiddin"

PK: Rád bych řekl něco naprosto irelevantního"
HK: "You just did"

PK: Ten chlapík v mužstvu soupeře, rozsévá více negativní energie, a deprese než sestra Ratchedová" (odkaz na Formanův film "Přelet nad Kukaččím Hnízdem")

(Hluboký hlas) "Jste Don Taylor? Půjdete s námi bereme vás na výslech"
PK: "Ne počkejte ty sprostý E-Maily jsem neposílal já" (zabouchnou se dveře)
HK: "Don Taylor everybody"

PK: Ti chlápci hrají jako démoni, jsou po celém kluzišti, jsou všude. Vlastně jsem o komerční přestávce viděl na chodbě levé křídlo"

PK: " A máme tu konec velice podceňované druhé třetiny"

PK: "Aaaa vylil jsem si kafe na nohy"
HK: "To byly moje nohy!!"

To je jen pár věcí z mnoha, na které si teď vzpomenu. Časem se to začne pochopitelně opakovat, ale jak jsem napsal výše, na tu dobu, vskutku úctyhodné úsilí bylo vloženo do komentáře.

Pro: Grafika, hudba, mody, opět vytváření hráčů a týmů, komentář, dobrá hratelnost.

Proti: Moc arkádové (absolutní nemožnost dát gol z kličky).

+19