Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Grand Theft Auto: Vice City

David_CravfordDavid_Cravford
Dohráno
  • PC 85
Tak jsem se ocitl ve Vice City. Po zašedlém Liberty City, přichází prosluněná oáza, kde vládnou pláže, drogy, bikiny a pop. A musim se přiznat, že ačkoliv jsem se hrozně moc těšil - nebavilo mě to tolik, jako předchozí řezničina v Liberty.

Příběh je slabota. Vůbec mě Tommy nezajímal. Je bez charakteru, a většinou pořád frustrovaný, protože se kolem něj motaj jiný, ještě větší idioti. Příběh je navíc strašně moc tenký a krátký. Hrozně moc krátký. Vůbec jsem si nepřipadal, jako badass, ale jako horkej brambor, kterého si tam různé strany přehazují mezi sebou. Vlastně ani nevím, proč jsem začal pracovat pro toho Umberta? Většina postav mele hrozný hovna, jsou uřvaný a Tommy nasraně na ně začne taky křičet. Jde o nadvládu nad Vice City, ale ta cesta, kterou jsem se prokousával, mi nepřišla tolik výživná.

Všechno se odehrává příliš rychle - po pár odehraných misí, se odemkne i druhý ostrov. Navíc, začínám na tom luxusnějším. Všude jezdí luxusní auta, hned od začátku jsou k dostání solidní zbraně. Nespočetněkrát jsem peníze vysypal do munice, jen abych do čtvrt hodiny měl zase spoustu peněz. Vůbec jsem neměl pocit, že se z pořádného dna a sraček, dostávám na samotný vrchol. Prostě jsem oddělal pár větších hlav a převzal jejich hnízda. To je i taky důvod, proč jsem se s žádnou postavou nesžil. Není zde ani jeden charakter, kterej by mě něčim zaujal. Všechno je jen lehce nakouslé a když jsem se podíval na GTAWIKIA kolik misí mi zbývá, bylo to už jen pár.

Soundtrack je jinak samozřejmě fenomenální. Zejména moje nejoblíbenější VCPR. Maurice Chavez. Jeho chci v dalším GTA! Miluju tu show. Nebudu zde jinak vypisovat slohy o ostatních rádiích, většinou tam hraje suprovej, osmdesátkovej popík, rock s heavy metalem, nějaká ta latina, hopík. Klasika. Ale snad každé rádio je super. I reklamy. Atmosféra města je skvostná, VC bych chtěl skutečně vidět v HD provedení a i celkově to působí živěj, než předchůdce.

Hned se dostanu k obsahu, ale ještě zmíním AI a mise. Obojí mě vyloženě vysíralo. Ano, zejména nyní upgradovaná obtížnost u hašení aut. Tentokrát ti volové před váma, nejenže ujížděj, ale i zdrhaj pěšky. Chcete říct vtip? Na jednoho pasažéra v taxíku, jsem měl osm minut. Na 20 lidí a 3 hořící auta minutu a půl. Jako, trošku vybalancovat obtížnost by nebylo na škodu :) takovej Demolition Man, lítání s vodním Dodem a jiné chuťovky, vůči tomu jsou jak pro kojence. AI je fakt agresivní, ale mnohdy se mi je podařilo solidně zechcat, například...

odkaz

… jindy jsem musel kvůli neschopnému AI, opakovat. Některé mise navíc působí zbytečně. Celej ten chaos kolem vykrádání banky je kompletně off logiku. Ano, určitě v bance budeme na sebe volat svými jmény. A Tommy by vše zvládl sám, protože jak řidič, tak ti další dva nýmandi, celou akci posrali, navíc k čemu vykrást banku, když Tommy ovládá celé město? Naopak vedlejších misí je o dost víc a bavil jsem se u všech královsky. Závody, lítání s helikopotvorou do kontrolních bodů, kuželkování se Stallionem, playgroundy s různými vehikly. VÍC TAKOVÝCH MISÍ!!!

No a jinak se jedná o masivní upgrade po všech stránkách. Grafika vypadá dost podobně, engine celkově, ale je tam pár lepších efektů, detailů. Navíc, započítejme nějaké motorky (konečně), vrtulníky a pár zajímavých modelů. I plno zajímavých lokací a interiérů přibylo. Malibu i 1 Position jsou fakt delikátní. Užil jsem si v Malibu spoustu zábavy a tancování :)

odkaz

odkaz

... takže jak je vidět, opravdu jsem si to v těch interiérech užil :)

Celkově aj dost zbraní přibylo a i mapa je o poznání větší. Collectibles dávaj solidně zabrat, ale jsou za ně opravdu skvostné odměny. Hráč se dočká i několika solidních outfitů navíc, já si oblíbil ten Havana-ninja (ale kvůli jednomu glitchu si ho už nemůžu vzít) a pak tuhle Jason Voorhees-wannabe...

odkaz

Grand Theft Auto: Vice City je tedy oficiálně mým pátým GTA, které jsem bez cheatů, pokořil na sto procent. Nemá to pro mě takovej drive co se týče postav, příběhů a naopak mi story přijde dost povrchní a osekaná, ale jinak se jedná po téměř všech stránkách o opravdu masivní zlepšení. No a nyní to vypadá tak, že se vrátím domů...

odkaz
+18

Doom

Filom3nFilom3n
Dohráno
  • PC 100
  • PS3 100
  • PS4 100
Jojo DOOM, uz v ty dobe, kdy to prislo k nam (jak coleos psal ze byl male koleosatko) tak mne a klukum bylo 13-14 let, a bylo to brutalni, do ty doby jsme v podstate behali po lese s klackama misto zbrani (sice jsme meli z prken udelany kulomety a ruzny devitky atd) ale to co nas potkalo u tyhle hry to dost posunulo, do ty doby jsme strileli vzdycky proti sobe, a po hre doom uz jsme do lesa chodili malo, za prvy nas zacinali zajimat i jiny veci ale i doom po siti jak coop nebo deathmatch nam taky trosku zmenili pohled na pocitacovou zabavu. Kluci meli natezeny kabel prez 4 pozemky a prez coax to myslim slo 1Mb/s ale na dooma to stacilo. Tak jak jsme to hrali v coop i na jednom PC (jeden chodil a otviral dvere, druhej strilel mezernikem) a u toho jsme byvali taky poondeny, hravali jsme to v noci, ze zacatku kdy jsme nemeli ani zvukovku tak dokonce jen na PC speaker, pokazdy kdyz vyjde remastere tak si hru strasne rad zahraju, at uz se jednalo o BFG na PS3, tak i ted zase remaster na PS4ce. sice uz to neni tak napinavy jak na PC pred tema sestadvaceti rokama, kdy kazda chyba byla znat, ted kdyz hru hraju zase uz mam zazitek opacnej, sice nemam strach ze smrti, graficke orgie to taky nejsou, ale jak to hraju zpameti tak se mi stavaji nove situace, kdysi jsme to hravali tak ze se pomalicku plizime a jednoho zombika po druhym strilime jako v hororu (tak jako bylo pokracovani Doom 3), kde se bojime o kazdy procento zivota, a vyskakujou na nas mrchy zpoza rohu, skacou na nas z vejtahu a strilej na nas z ochozu, tak ted kdyz to hraju znovu, vim kde na mne kdo vyskoci (si myslim) a nenecham se nicim prekvapit. Bohuzel se mi tahle logika uz xkrat vymstila, protoze ted jsem dohral prvni epizodu a dostkrat se mi stalo ze jsem behal po urovni a hledal lekarnicky, a to jsem hral na druhou nejtezsi obtiznost a ne na nightmare, dokonce jsem 2x umrel :) takovy sem ostrileny hrac. Uz to prochazim spise jen z nostalgie tak asi jako kazdy tady, neverim ze by to nekdo z donuceni hral ted tak ze to predtim nikdy nevidel... tesim se na zbyly urovne a na to jak si dam doom 2 a doom 3 zase... cira nostalgie.

jeste by se mi libilo kdyby pridali heretic a hexen, to byly taky hodne dobry hry

jako minus vidim ze hra nejde dat do fullscreen...

Pro: nostalgie, klasika, o neco hezci grafika

Proti: na portovanych verzich nejde opet dat ani na PS3 ani na PS4 na fullscreen - paneboze proc?

+15 +18 −3

Jazz Jackrabbit 2

JumasJumas
  • PC 70
Druhý Jazz Jackrabbit mi umožnil výběr mezi dvěma hratelnými postavami. Mimo Jazze přibyl jeho šílený červený bratříček Spaz, za nějž jsem chvíli zkoušel hrát, ale stejně jsem nakonec skončil u svého oblíbeného Jazze. Obtížnosti se naopak oproti původním čtyřem smrskly na tři, kdy Hard v podstatě plní funkci Turbo, ale já znovu volil Normal.

Hudba se podobá té z prvního dílu, což je dobře vzhledem ke kvalitám původních skladeb. Zbraní je skoro dvakrát více a likvidace želv je tak ještě zábavnější. Multiplayer jsem nezkoušel, ale věřím, že se povedl a určitě přinesl trochu oživení hratelnosti.

Stejně jako u jedničky se i zde po čase dostaví stereotyp, i když se tvůrci snažili, aby jednotlivé levely byly hodně rozmanité. Třetí díl, ve kterém byly plánovány tři hratelné postavy (mimo Jazze a Spaze ještě zaječice Lori), nikdy oficiálně nevyšel, což mi nevadí, protože stejně mám radši 2D zobrazení, než plánované 3D, které jsem si v některých bonusových úrovních vyzkoušel už v prvním díle.

Pro: intro, hudba, zbraně, rozmanité levely

Proti: po čase stereotyp

+14

Redeemer

StradyStrady
Dohráno
  • PC 60
Redeemer jsem přistupoval opatrně, jelikož jsem ho koupil v akci na Steamu za euro a půl. Už cena napovídá, že se nebude jednat o nějakou supr dupr áčkovou hru. Podle obrázku jsem usoudil, že Redeemer bude kosička z ptačí perspektivy a také tomu tak je.

Redeemer je Béčko jak vyšitý a jede si to na všech frontách. Voják Mnich drtí nepřátele pěstmi, kopy, brokovnicí, plazmou puškou. Za děj by se nestyděl ani Rambo. Bývalý voják uteče z vojenské základny aby se vyhnul nekalým praktikám, které se tam dějí. Náhodou s letadlem ztroskotá u kláštera mnichu. No a jak to často je u béčkových filmů s hrdiny, minulost hrdiny vždy dožene, u Redeemer tomu není jinak.

Herně je Redeemer na tom stejně, stále Bé. Hra vysvětli vše v první misi a pak už jen jedete. Pěst, kop, kladivo, pistole, speciální dodělaní nepřítele a furt dokola. Hra se hraje lehce, taková brutální oddychovka. Za celou hru jsem zemřel třikrát a to svojí vinou (pád za skály, uhoření a jednou v boji). Strom schopností je jen aby se neřeklo, že průběhuhry nejsou žádné inovace.
Grafika hry a zvuk zapadají do hry, jednoduše vše sedí do písmena B.

Verdikt: Redeemer není špatný ale je potřeba k němu přistoupit bez očekávání něčeho velkého. Nevím, jestli tvůrci záměrně vytvořili Béčko ale Redeemer se tak tváří neustále. Někdy dobrý Béčko je lepší než špatný tři Áčko. 60%

Pro: Kosička, Béčkový děj.

Proti: Asi ne pro každého.

+19

Ashen

HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 60
Tři veršíky pro Popelku, aneb jak Jaryn roztahal 20 hodin herního času napříč osmi měsíci, protože se u hry tak nudil.

Estetické pohlazení duše, takový je Ashen,
Leč za výpravu a hudbu, zbytek je žel zmršen,
Atmosféra dusí, co ji síly stačí,
Až mě to na srdci jo opravdu tlačí.

Stejně jako postavy, hra nemá svou tvář,
Chtěla by od Dark Souls půjčit svatozář,
Zapomněla ovšem na různorodost,
Bez hloubky toho mám velmi brzy dost.

Je libo běhání po lesíku prázdném?
Mlácení potvůrek, všechny zcela beze jmén?
Mlácení zbraněmi, každá z nichž je stejná?
Děkuji nechci, ty…svinštino prodejná!

Ashen je hra, která by moc ráda byla Souls-like RPG, ale zároveň se neobtěžuje rozlišovat mezi druhy zbraní, nepřátel, čímkoliv. S tím, jak vykostěna a zjednodušena je, letité fandy subžánru musí zákonitě nudit, a nováčky do subžánru zase pravděpodobně od podobných titulů iba odrazovat. Všichni nepřátelé jsou humanoidi, všemi zbraněmi pajdulák máchá stejně rychle a s citově stejným impactem. Venku si hra udržuje konzistentně nízkou obtížnost, ale některé vybrané dungeony to náležitě kompenzují. Dungeonů je tak pět. Obstojně velké jsou tak dva. Bajvoko 15% času, který jsem se hrou strávil, jsem zabil na opakovaných pokusech pokořit finálního bosse. Good times.

Ashen je hra, která Vám vnucuje permanentního sidekicka, kolem kterého vystavila neotřelý multiplayer systém. Totiž, se zaplým onlinem Vašeho parťáka může nahodile, a neviditelně, sem tam ovládat živý hráč, který v tu chvíli dobrodruží ve stejné lokaci. Vzájemně si tak děláte nápomocné NPC, přičemž ani jeden z Vás nikdy není vůdcem. Z toho by teoreticky mohla vzejít báječná hratelnost, neboť komunikovat mezi sebou můžete jen ukazováním směrem k obdžektivu, ale reálně běžná praxe prostě vypadá tak, že Vám NPC z ničeho nic zdrhne opačným směrem, zrovna jak héroicky vběhnete do boje, protože si myslel, že jako jejich poslušné NPC budete sledovat Vy jeho. A tak online vypnete, že si vystačíte s AI pomocníky. Odměnou Vám budou sebevražední magoři, kteří se permanentně válí polomrtví na zemi. Good times.

Ashen je hra, kterou jsem chtěl milovat. Bohužel, těžko se zamilovat do slupky, která pod pozlaceným povrchem skrývá takto nedomyšlenou, nedotaženou, mělkou osobnost. Anebo je to prostě prodejná svinština.

Pro: Atmosféra; Audiovizuálno; Příběh; některé dungeony

Proti: Duši hra asi má, ale bohužel ji předesílá dosti nudně

+18

Broken Sword: The Sleeping Dragon

Han22Han22
Dohráno
  • PC 70
Herní výzva 2019 - 7. "Hra roku": Dohraj hru, která vyhrála libovolnou kategorii v anketě typu "Hra roku / Game of the Year". Pozn: Score 122 - Nejlepší hry roku 2003: Adventura.

Broken Sword 3 je pekelná záležitost. Strašně těžce se mi tahle hra shazuje, protože mě určitým způsobem bavila ale...

Především je tu příběh. Ten je napsaný, odialogovaný a "zahraný" naprosto úžasně a funguje přesně jako podobné dobrodružné příběhy fungovat mají. A tak George Stobbart naráží kdesi v džungli Konga na šíleného vynálezce, který se stává obětí jednoho grázla jméno Susaro a začíná pátrat co za tím je. Ve stejnou chvíli se v Paříži vydá Nico za uhrovitým hackerem Vernonem, který rozluštil Voynichův rukopis a stálo ho to život. Po střetnutí s psychopatickou killerkou Petrou a policií začíná i ona pátrat. Samozřejmě, že se jejich cesty protnou a v příběhu nechybí nic. Jiskrné dialogy mezi dvojicí hrdinů, návrat neotemplářů i některých starých postav (André, Flap, Bruno a...), pátrání a putování po celém světě, hrdinská oběť, nečekané zvraty i epické finále se soubojem s drakem.

Ruku v ruce s tím jde 3D grafika, která nevypadá narozdíl od jiných 3D adventur vůbec špatně, naopak je špičková, vykresluje moc hezké lokace i postavy. George vypadá jako frajírek, Susaro je ďábelský, Nico to sluší (ovšem ještě více to sluší Petře nebo třeba Beatrice). Podíváme se do Glastonburry, Egypta, uliček Paříže nebo na jeden hrad a všechno to vypadá parádně.

Špatně je bohužel to, co je ve hře podstatné a to hratelnost. Než začnu hanit, Broken Sword 3 má pár moc pěkných puzzlů, hádanek i kombinací předmětů. 90% hry ale tvoří podivná kombinace Tomb Raidera, Splinter Cell a Sokobanu. Z Tomb Raidera je tu nejrůznější šplhání, skákání, ručkování a slézání, což ještě není tak strašně otravné. Mnohem otravnější jsou stealth pasáže, kdy jste v oblasti hlídané vojáky a musíte se proplížit někam, abyste nebyli viděni. Zatímco normální stealth hra jako Splinter Cell má k tomu uzpůsobený engine i možnosti hrdiny, tady ve většině případů díky mizerné kameře nevidíte kam jdete a máte jít. No a Sokoban to je posouvání bedniček, ale jako naprosto pořád a všude. Prakticky na každém místě musíte poskládat nějaké bedny či kamenné kvádry abyste se někam dostali (i před závěrečnou bitvou).

Aby toho nebylo málo, tak se vše ovládá klávesnicí včetně adventurních úkonů, kamera neustále mění záběry, takže některé úkoly jsou o nervy, některé lokace si probloudíte. Tvůrci si neodpustili ani Quick time eventy, kdy po nějaké dlouhé animaci musíte rychle zmáčknout tlačítko. Samozřejmě to nečekáte, takže zařvete a animaci (neodkliknutelnou) sledujete znovu.

A ještě osobní výtka. Tvůrci by si mohli udělat čas a zajet se podívat na místa, které zobrazují. Pak by možná v Praze roku 2003 nebyl středověký hrad plný rusáků s automatickými zbraněmi, ke kterému se jede trabantem. Já vím, to už bych chtěl moc.

Každopádně Broken Sword 3 má skvělý příběh ve skvělé grafice, jen spíše než si ho zahrát bych doporučil shlédnutí někde na youtube.

Pro: Grafika, parádní příběh se vším všudy, některé puzzle.

Proti: Předchod do 3D s mizernou kamerou, stealth pasáže, posouvání bedniček, skákání.

+22

Tropico 4

S4TWS4TW
Dohráno
  • PC 75
Herní výzva 2019 - Herní kutil

Mít možnost vlastního tropického ráje, kde si hrajete na diktátora, který si buduje vlastní stát a nenechá si do toho kecat? No dobře, kecat si do toho občas trochu nechá, ale pořád máte poměrně slušnou volnost a jako takové letní zpestření místo dovolené to slouží výborně.

První věc, která se mi vryla pod kůži je soundtrack, ten je hodně chytlavý a naprosto vystihuje atmosféru celé hry, dost se mi líbil, ovšem mohl by obsahovat více tracků, jelikož ve hře strávíte dost času a někomu by neustále se opakující rytmy mohly lézt na nervy (není můj případ).

Obecně atmosféra celé hry dělá hodně, jelikož nás vsazuje do nepříliš obvyklého prostředí, které, ač jste diktátorem na chudých ostrovech, je velmi příjemné, veselé, barevné a letní. To jsem si vlastně na celé hře užíval nejvíc.

K tomu diktátorovi... nedokáži posoudit, jaké to je být diktátorem, ale nepřišlo mi to jako nějaký výrazný rozdíl oproti tomu, kdybych byl demokratický, teokratický či monarchistický vůdce. Jednoduše – v tomhle hra mohla trochu přitvrdit a navodit nějaká výraznější nepříjemná morální rozhodnutí. Prostě měla být víc ‘špinavější‘.

Další věc je obtížnost. Vzhledem k tomu, že budovatelské strategie hraji asi tak jednou za pět let a jelikož jsem hru poměrně snadno dohrál, ačkoliv většinu věcí jsem si osahával sám (ano, pár typů a rad jsem si našel, ale nemnogo) a nemohu říct, že bych obecně vytvářel příliš fungující ekonomiky, tak musím konstatovat (16 misí z 20 jsem dohrál na plný počet hvězd), že je hra až moc jednoduchá.

S tím souvisí moje doporučení, nesnažte si zprvu hledat návody, snažte si to sami osahat a svými chybami dospět k tomu, že musíte něco asi dělat jinak a lépe, opravdu to není těžké a jen v krajnějších případech sáhněte po strejdovi Googlovi. Díky tomu se zvýší i zábavnost, protože jakmile si všechno osvojíte, tak začne být hra velice jednotvárnou, budete dělat v podstatě to samé pořád dokola a občas jen postavíte jinou budovu.

20 misí bylo asi zbytečně moc (cca 42 hodin), jelikož jak zmiňuji výše, hra se dost opakuje, takže pokud nejste nějaký velký budovatelský fanda (v tomhle případě pro vás hra nebude zase moc velkou výzvou), tak posledních 3-4 mise už nejspíš pojedete trochu na sílu (aspoň já to tak měl). Nebo doporučuji hru nehrát v tahu, ale prostě si jednou za čas zahrát na diktátora a udělat si vlastní tropický ráj.

Kampaň samotné hry je fajn, žádný zázračná srdcervoucí příběh to není, ale hezky paroduje diktátorství, ale i třeba komunismus, náboženství, mezinárodní obchod, USA, a další věci. Hra se totiž nese ve velmi vtipném duchu a pár úsměvu na tváři vám snad vytvoří. Kampaň vás vlastně spíš učí jednotlivé techniky hry a po dohrání dvacáté mise by jste měli být již schopní hru téměř naplno ovládat, což je trochu pozdě, protože jelikož nejste velký fanšmejkr, tak se vám asi nebude chtít pokračovat.

Nicméně celkově kolem a kolem se jedná o fajnovou budovatelskou strategii, kterou si může zahrát úplně každý (i nefanda žánru), jelikož obtížnost je více než vstřícná, internet je plný doporučení a pomocných rukou, kdybych to nehnal do výzvy, tak bych si hru vybral spíš jako takovou tu doplňkovou záležitost, kterou si jednou za 2/3 týdny zapnu, když si chci odpočinout na slunečné pláži a potrápit pár svých lidí…
+14

Jazz Jackrabbit

JumasJumas
  • PC 70
Jazz Jackrabbit 1 a 2, Mamba a Pampuch. Co mají tyto hry společného mimo akčního pojetí? Zdánlivě nic, králík, pavouk ani nakousnutá pizza se nepodobají vzhledem, barvou a už vůbec ne činností, kterou provozují. Pro mě však tvořily herní seskupení, z něhož jsem si vybíral na hodinách počítačů na základní škole.

Jazz Jackrabbit většinou vyhrál, protože běhání, skákání a zabíjení želv, vos a kdoví, čeho ještě, je přece jen o něco zábavnější, než zmenšování prostoru hadovi nebo pojídání puntíků. Svým pojetím se Jazz Jackrabbit nejvíce podobá Sonicovi, jež má tolik dílů, že ani nevím, se kterým jsem měl tu čest.

Už vtipné intro mělo perfektní hudební podkres, a ten svou kvalitu neztratil po celou hru. Čtyři stupně obtížnosti mají skvělé ikony od batolete, přes vysmátého a zuřícího zajíce, až po kulturistu. Já vždy volil Normal, protože na těžší jsem si netroufal a přece nebudu hrát na Easy.

Jedna z mála věcí, kterou bych hře vytkl je stereotyp, který se po odehrání několika kol za sebou dostaví, a proto je lepší si ji dávkovat. 3D levely mě také zrovna neuchvátily, a kdyby nebyly obsaženy, vůbec by mi to nevadilo.

Nikdy se mi nepodařilo Jazze dokončit, což bylo především tím, že jsem na něj neměl dostatek času a často jsem seděl u jiného počítače. Vzpomínky na něj mi ale zůstanou a kdo ví, třeba jednou dostanu chuť na plošinovku z minulého tisíciletí a uvidím závěrečnou animaci.

Pro: hratelnost, zabíjení želv, intro, hudba, čtyři stupně obtížnosti

Proti: po čase stereotyp, 3D levely

+25

The Witcher 2: Assassins of Kings

KashikoiKashikoi
Dohráno
  • PC 95
Se sérií Zaklínač jsem začal poměrně nedávno a za těch pár měsíců už mám přečtené všechny knihy a dohrané první dvě hry, takže není potřeba říkat, že se ze mně stal fanatik.

Hra je důstojným nástupcem prvního dílu a je to vidět. Svět je detailní, souboje brutální, monstra výborně zpracovaná. Příběh je podle mého názoru od minulého dílu slabší, ale hra to vynahrazuje všude jinde.

Pro: Detailnost, Postavy, Questy

Proti: Nepřehledný inventář a Triss všude kam se podíváš

+4 +8 −4

Rage 2

HolyMeatballHolyMeatball
  • PC 50
Vemte naprosto mrtvou, přerostlou hroudu půdy, na které Far Cry rozmazalo své zvratky, hoďte do toho Doom’16 souboják a jízdní model, který si se svým přepychovým handlingem nezadá s velikány kalibru Saints Row 2 nebo AitD, a tadá! Máte Rage 2.

Takhle dokonale pitch perfect průměrnej produkt jsem dost možná ještě neokusil. Všechno od světa, jeho postav a jejich příběhů, přes vizuální stránku, až po ty nejniternější molefaktůrky designu, je naprosto a absolutně otřesným 1/10 matrošem. Ten souboják je ale natolik peprný, že ty čtyři bodíky s přehledem přidává. To by to ale byla prdlajz moderní Ubi-like gameska, kdyby už tak pokulhávajícímu celkovému konceptu a provedení nějací velelordi neuzlovali tkaničky. A tak si prostě vesele hrajete, snažíte se co nejrychleji dostat k přestřelkám, protože nic jiného v té hře nemá sebemenší hodnotu, a včil splňujete první tři hlavní mise. A co na to hra? Nu co asi, další příběhovou misi zamkne za grindem! Což by mi na praktické rovině asi nevadilo, přece jen by se jednalo o další šťavnaté souboje, ale na té teoretické se mi z toho dělá natolik bluvno, že to prostě odmítám zkoušet dohrát. Ostatně, byť dobrej, sám o sobě ten combat tu hru určitě nad rybníkem neudrží, rozhodně ne na dvouciferné množství hodin.

Radím tedy radši čekat na Doom Eternal a doufat, že ten ti volové už nedomrví.

Pro: Souboje

Proti: Mezi souboji to člověka nutí rochnit se v odpadu

+26 +28 −2

Resistance 3

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PS3 65
Na završení trilogie o invazi chimérského šmejdu jsem se upřímně těšil. Hra se v druhém dílu posunula správným směrem a závěrečný cliffhanger velmi navnadil na možné epické vyústění v dílu třetím. A asi i právě proto mě Resistance 3 do určité míry docela dost zklamal.

Tentokrát už není hlavní postavou Nathan Hale, ale hrajeme za jeho bývalého spolubojovníka Josepha Capelliho. Populace pozemšťanů je prakticky vyhlazená, nad New Yorkem zeje ohromná červí díra, a hráč jen očekává příchod tajemných původních chimér. Zatímco dvojka jakoby prvnímu dílu z oka vypadla, třetí díl působí hodně jako jiná hra. Prostředí, kterými Joe prochází, jsou ryze postapokalyptická a zatímco první díly byly intezivní válečné hry, ve trojce je hráč na většinu věcí sám. A tedy v momentech, kdy hra měla dle mého spíše vrcholit a přinášet epickou poslední bitvu, se hráč plahočí v nekonečných podzemních tunelech a temných sutinách a celá hra je nepochopitelně spíše komorního rázu. Chiméry navíc vypadají docela jinak, mimozemské technologie úplně jinak a zbraně jakbysmet.

Podivné zásahy provedli tvůrci i do gameplaye. Vrátili do hry nošení všech zbraní, lékárničky a absenci auto-healu. Plynulost z hraní je rázem tatam a kvůli nízké výdrži hlavního hrdiny (na normální obtížnost) se ze hry stává poměrně frustrující záležitost. Lékárniček je málo, munice je málo a na některých místech se na hráče valí naprosto absurdní množství a oproti předchozím dílům o dost odolnějších nepřátel. Často mi ani nezbylo nic jiného, než zavřít oči a lokací prostě sprintem proběhnout. Kdo chce hrát obecně run'n'gun stylem, tak na to může rovnou zapomenout. A opatrný styl se také moc nenosí, protože jednak jsou nepřátelé až nechutně přesní, takže nějaké krytí za překážkami až tak dokonale nefunguje a jednak jich hodně nosí zbraně, se schopností prostřelit pevný povrch, takže chtě nechtě je potřeba být neustále v pohybu a být vystaven smršti kulek. Možná, že su prostě lama, ale takhle si zábavnou a férovou akci moc nepředstavuju.

A ve finále mě zklamal i samotný příběh, který to, co tvůrci nakousli finálním cliffhangerem ve dvojce, nakonec nestihli vůbec řešit. Namísto toho se snaží vydírat rodinným patosem, hráči se neustále předhazuje Capelliho ohavně vymodelovaná rodina (zejména Jack vypadá jak malej hitler) a tak celkově to na mě po emoční stránce vůbec nefungovalo a působilo jako nepochopitelný kvalitativní krok zpátky.

Nemůžu říct, že by Resistance 3 byl špatná hra. Pořád je to docela zábavná střílečka se snahou vyprávět i nějaký ten příběh. Problém vidím především v nevhodně nastavené obtížnosti, která mi bránila si akci užít a v nedůstojném dějovém zakončení téhle do poslední chvíle poměrně zajímavé mimozemské invaze.

Pro: grafika, místy prostředí, místy hratelnost, slušná délka, hudba

Proti: nevyvážená, často frustrující obtížnost; absurdní respawn, podivný příběh, nehezké modely postav, nekonzistence a nevyužití lore, fps dropy

+16

Broken Sword II: The Smoking Mirror

Han22Han22
Dohráno
  • PC 90
Broken Sword 2 je těžko komentovatelná hra. Zatímco jednička byla luxusní záležitost, která v roce 1996 zválcovala konkurenci hratelností, animacemi, příběhem i grafikou, druhý díl přichází pro mě do neznámého teritoria adventur roku 1997, kde toho mám dohraného opravdu velice málo. A navíc svému předchůdci je podobný jako vejce vejci.

Grafika se absolutně nezměnila, stejně jako animace postav, je opět krásně malebná, skvěle rozpohybovaná a kreslí nádherné scenérie - třeba domeček a okolní krajina Ketchově ostrově. Jednotlivé filmečky jsou opět skvostné, jen je jich trošku málo.

Objektivně se příliš nezměnila ani hratelnost. Ovládání je opět stejné jako v prvním díle, jen je tu jiný kurzor a menu. Hratelnost opět plynule ubíhá, ale občas se mi podařilo zakysnout, to proto že si hru nepamatuju tak do detailů jako první díl. Subjektivně musím říct, že mi přišlo o vous horší. Některé lokace mě přišly o ničem (Quaramonte), návaznost jiných lokací diskutabilní - projdete několika ostrovy a najednou narazíte uprostřed ničeho na filmaře natáčející brak. Taky jsem na rozdíl od prvního dílu neměl pocit, že řeším nějaké důmyslné hádanky, občas zamrzel pixelhunting (javorový sirup) a to bludiště v džungli si tvůrci taky mohli odpustit.

A stejně o vous slabší je příběh. Místo důmyslné historické lekce do minulosti templářů a spoustu zajímavých charakterů je to takové béčkovější. George a Nicole se zaplétají do pokusu pár šílenců probudit krvavého Mayského boha Tezcatlipocu, projdete opět spoustu lokací (Paříž, Marseille, Londýn, fiktivní Quaramonte a ostrovy v Karibiku) a potkáte spoustu postav (včetně Hendersonových či strážníka z jedničky). Jen většina postav je béčkovějších, napsaný pro komický efekt a to včetně prezidentky a jejího neschopného syna generála. Nicméně začátek je skvostný a finále v pyramidě plné puzzlů završené parádní animací graduje jak má.

Přes drobné výtky je tak Broken Sword 2 stále fantastickou adventurou, ke které sednete a jen tak neodejdete, protože se výborně hraje.

Pro: Stále skvělá grafika, animace, spousta lokací, většinu času pohodová hratelnost.

Proti: Trošku béčkovější příběh i postavy.

+21

Asghan: The Dragon Slayer

666joxer666joxer
Dohráno
  • PC 80
Mučedník. Tak sem se cítil pri hraní tohoto titulu.

08:05 Spustit 3D hru z roku 98 na 64 bitových windows deset není žádná sranda. Pokud se vám ji povede aspoň nainstalovat. Instalační setup program je totiž 16 bitový. Nastáva etapa konzultace s Googlem a prolézání starých poraden.

08:34 Direct verze nešla spustit vůbec, softwarová verze je sice hratelná, ale poněkud zubatá, tak nakonec vyhrála díky prográmku nGlide 3Dfx verze.

10:11 Rovnež se mi podařilo zprovoznit audio stopy z CD. Po zjistění že díky hudbě neslyším ostatní zvuky (ovládání táhlem v nastavení hry nemá žádný vliv ), jsem ji zase zrušil.

10:35 Aplikoval sem češtinu. Chystám se konečně hrát.

o tři dny později
Samotné hraní ale neprobíhalo zdaleka plynule - než sem hru dorazil, tak počet pádů do systému byl nejmíň okolo stovky.

Takže dohráno po cca 20 letech od hraní dema. Doporučuji jen masochistům, nebo příznivcům her jako je Garshasp: The Monster Slayer nebo Enclave.

Edit: Hodnocení po čase zvýšeno - je k dispozici patch, po kterém mi hra ani jednou nespadla...
+11

The Signal From Tölva

special_planspecial_plan
Dohráno
  • PC --
Procházková FPS. Spousta chození, o něco méně střílení a sbírání věcí & skoro žádný příběh.

Mimozemský svět, ve kterém se hra odehrává, připomíná takový decentnější No Man's Sky s roboty. Trochu tomu ale chybí rozmanitost. Hudba, jež by celkový audiovizuální zážitek pozvedla, buď absentuje, nebo je tak nevýrazná a tichá, že výsledný efekt je stejný, jako kdyby tam vůbec nebyla.

Různě po světě je roztroušeno harampádí, jež se po sebrání konvertuje na zdejší měnu. Za tu si kupujete nové zbraně a výstroj. K dispozici jsou pouze tři druhy zbraní. Střety s nepřáteli pak většinou vypadají tak, že v dálce zahlédnete několik pohybujících se pixelů, vytáhnete dalekohled, označíte cíle a potom do těch pixelů střílíte puškou a doufáte, že se jich stihnete zbavit předtím, než se k vám dostanou. Když už dojde na blížší kontakt, přepnete na samopal a aktivujete dočasný štít, případně použijete jednu ze zvláštních schopností. Pokud by vás náhodou nepřátelé porazili, vyberete si místo respawnu a bez postihu pokračujete dál. Později se vám naskytne možnost jednu ze zbraní vyměnit za nástroj, jímž můžete robotům z vaší frakce rozkázat, aby vás následovali. Boj pak není problém vést i agresivněji, a komando čtyř robotů už prakticky nic nezastaví.

Po mapě jsou rozesety mise, které ale všechny spočívají v likvidaci nepřátelských robotů či nalezení určitého artefaktu. Kromě tří, jež vám odemykají štíty potřebné ke vstupu do kontaminovaných oblastí, a té úplně poslední, bych ani nedokázal říct, zda jsou tu nějaké mise hlavní/příběhové. Příběh si svou nevýrazností může klidně podat ruce se soundtrackem. Když se objevily závěrečné titulky, nechápal jsem, co se vlastně stalo.

Hra stojí za vyzkoušení, pokud vás láka procházka po mimozemské krajině a baví vás střílečky v otevřeném světě s hratelností typu "vyzobávám puntíky na mapě". Nemůžu se ale zbavit pocitu nevyužitého potenciálu. Hra toho nenabízí mnoho a celá je tak trochu mdlá.
+8

Hollow Knight

PhoenixPhoenix
Dohráno
  • PC 50
Největším kladem Hollow Knighta je audiovizuál, připomínající tvorbu Tima Burtona. Hra má neskutečnou atmosféru, podpořenou rozsáhlým a nápaditým lore.

Jako v každé metroidvanii člověk postupně zlepšuje životy (tady masks), v Hollow Knightovi ovšem nechybí ani vylepšování "many" (pro speciální útoky), postupné získávání komb nebo tzv. charms. Ty hlavní postavě propůjčí další schopnosti, jako třeba chvilkovou nezranitelnost po zásahu, rychlejší doplňování many (díky útokům nebo obdrženému poškození) atd.

Tím za mě výčet kladů bohužel končí.

"Za devaterými řekami a devaterými horami byl jednou jeden zajíček ... a měl to všude zkurveně daleko".

Mapa Hollow Knighta je stran rozsahu jednoduše zvěrstvo. Nejen že je obrovská, autoři "velmi chytře" vymysleli fast-travel tak, aby téměř nic neřešil. Skutečný unikát spočívá v současném užití tří různých metod fast travel (kdy dvě z nich typicky odemčete po desítkách hodin hraní) místo toho, aby nechali hráče jednoduše teleportovat mezi již odemčenými lavičkami. Takto i s použitím fast travel musím dlouhé minuty jít (mezi neustále se respawnujícími nepřáteli a hopsacími pasážemi) na místo, které chci prozkoumat (abych tam pokud možno zjistil, že mi chybí nějaká schopnost a šel zase zpátky). Už jen tohle je skutečně na hranici snesitelnosti a párkrát jsem vážně uvažoval o tom, že hru zabalím z tohoto jediného důvodu (průměrná metroidvania má 10-15 hodin, což je pro hru, založenou na backtrackingu, ideální).

S rozsahem mapy tak samozřejmě souvisí dávkování power-upů, kterých je stejně jako v jiných metroidvaniích, takže se tady postava vylepšuje výrazně pomaleji. Občas uplynou hodiny, aniž by měl člověk pocit, že se postava někam posunula stran síly nebo schopností. A k tomu si připočtěte, že narozdíl od ostatních metroidvanií chybí chytrá struktura levelů, která by hráče nenápadně vedla k power-upům, takže třeba double jump (který většinou v metroidvániích získáte mezi prvními) jsem získal po 30 hodinách hraní.

Druhé zvěrstvo je mapování. Pokud jsou tvůrci metroidvánií normální, tak máte od začátku mapu, která se postupně odhaluje podle toho, jak hrou procházíte. Pokud tvůrci normální nejsou, tak žádnou mapu nemáte, v každém novém levelu musíte najít speciálního obchodníka (cestičku z potrhaného papíru autoři přidali v nějakém patchi, do té doby to musela být opravdu zábava), který vám mapu prodá a následně si level normálně prochodit. A pokud si myslíte, že se do získané mapy automaticky level zakresluje, tak jste opět na omylu, na to je třeba navštívit lavičku. Naprosto nepochopitelný voser.

Hollow Knight se prezentoval jako Souls-like, ovšem boje s bossy nemají se Souls hrami téměř nic společného, často jde spíše o těžce arkádní přístup. Někteří bossové tak útočí vně hranice viditelnosti, různě po obrazovce poskakují nebo se rovnou teleportují, používají AOE útoky (autoři dokonce v jednom patchi u posledního bosse u AOE zvedli damage, opravdu k popukání), až na výjimky je to zkrátka jeden velký bordel. K tomu si přidejte veselý fakt, že nevidíte zdraví nepřátel, takže absolutně není jasné, jestli nějaká vymyšlená strategie k něčemu je nebo není.

Nepochopil jsem také, proč hra dávkuje "peníze" tak neuvěřitelně nesmyslně (často jsou hodiny naprosto k ničemu, v Dark Souls bych si alespoň zvedl level nebo něco koupil) a proč není možné prohazovat charmy jinde než na lavičce.

Podtrženo sečteno, krásný audiovizuál a bohatý lore, ovšem z hlediska designu by to chtělo nemálo věcí totálně překopat.

Pro: audiovizuál, lore

Proti: zvěrská roztahanost, mapování, boss fighty

+21 +22 −1

Spáleniště

PlutoPluto
Dohráno
  • PC 65
Chtěl jsem se pustit do něčeho na odreagování a padlo mi do očí Spáleniště. Ve finále musím říct, že odreagování to bylo příjemné, leč extrémně krátké. Velice pěkný čenobílý vizuální styl, příjemná hudba. A snad i zápletka by mohla být zajímavá, kdyby byla krapet delší. Dialogy mi přišly občas moc strojené, až moc oficiální, takhle škrobeně se kluci mezi sebou moc nebaví. Taky jediný pořádný puzzle mohl mít nějaký náznak, jak řešit. V první chvíli člověk pořádně neví, čeho má dosáhnout. Jen věčná škoda, že existuje jen jeden díl a ještě tak krátký.

Pro: vizuální zpracování, atmosféra, prostředí, příběh

Proti: extrémní krátkost, přesmyčka bez náznaku řešení

+20 +21 −1

About Love, Hate and the other ones

JumasJumas
Dohráno
  • PC 70
I přes to, že zrovna letos je About Love, Hate and the other ones již mou čtvrtou odehranou logickou hrou, nepouštím se do titulů patřících do tohoto žánru zrovna často. O to víc mě hra překvapila.

Až na pár levelů, které se objevovaly zvláště ke konci, nešlo o nic extra těžkého, což jsem uvítal s otevřenou náručí, protože není nic horšího, než se trápit tím, jaké řešení vlastně autoři vymysleli. Zde je občas více způsobů, jak danou úroveň dokončit, a i když jsem se několikrát musel podívat na video, nebylo to víc než desetkrát, což podle mě z osmdesátky úrovní není špatné.

Hodně mi pomáhala možnost vracet jednotlivé kroky, když jsem se dostal do slepé uličky a nebylo tak třeba mockrát používat restart úrovní. Nenávist mi byla sympatičtější, a pokud to jen trochu šlo, využíval jsem ji více, než Lásku.

Pobavila mě vtipná videa, i když byla jen tři. To bezkonkurenčně nejlepší není intro ani outro, ale to, které se spustí po dokončení 22. levelu a odehrává se v něm scénka s mrtvou postavičkou. Jednoduchá hudba také přišla k duhu a je jen škoda, že ke konci hra nějak ztratila šťávu a už mě moc nebavila.

Pro: přiměřená obtížnost, vracení kroků, Nenávist, Láska, videa, hudba

Proti: některé levely, ke konci už to není ono

+20

Sanctum 2

StradyStrady
Dohráno
  • PC 60
Nebýt místních chlapců hochů, kteří rozehráli společně Sanctum 2 asi bych nikdy tuto hru nenainstaloval. Jelikož jsem kdysi dávno hrál jedničku a byla to celkem nuda. Ale ta jedinečná možnost si zahrát z místními DH Mástry se už nemusí opakovat.

Co je Sanctum? FPS Tower Defend toť vše. Oproti prvnímu dílu je ve dvojce možnost výběru postavy a hlavně Multiplayer. Ostatní se odvíjí úplně stejně, postavit co nejlepší a nejdelší labyrint, tak aby se nepřátelští emzáci nestačili dostat k jádru. K tomu pomůžou bojové věže a vámi vybraná postava, která má své zaměření. Například Sweet Autumn a její bazuka řeší vše, v četně svých spoluhráčů, viď Steve!! (Něco vám povím, Steve jí nemá rád. Bohužel pro něho Já a Sweet Autumn byla láska na první výběr. I když párkrát si vyslechla, že je Krá-sná..)

Zdejší parta už měla 4 hráče. Já byl něco jako tichý náhradník, když se někdo nedostavil na hru, byl jsem povolán Já / Sweet Autumn Bazoka. Musím říct, že kluci si nemohli vybrat lepšího náhradníka.
Hlavní rozdíl mezi jedničkou a dvojkou je Multiplayer. Protože DH Mástři zvolili na mě velmi pozvolné tempo hraní, plus občas na mě nezbylo místo. (což jsem nesel těžce ale ustál jsem to) Byl jsem donucen hrát sám nebo se ke mě občas připojili náhodní hráči.
Dvě nebo tři úrovně jsem hrál sám a jen jsem si vzpomněl jaká byla jednička nuda. Základní obtížnost je poměrně snadná až na poslední level ale je možnost si přidat perky obtížnosti (nepřátele mají více energie, jeden život na vlnu atd.) a hned se to více komplikuje.
Náhodní spoluhráči mi ukázali jak DLC věže, možná i perky jsou o dost silnější než v základní hře. Díky věži Slow Field Dispenser je i poslední úroveň docela hračka.

Nejlepší věc na Sanctum 2 je ve hře Chat. Který krkolomným způsobem přečte vaší zprávu. Stevovo jódlování nebo moje častá odpověď na vše Nelíbí si budu pamatovat dlouho. Zbytek hry asi moc ne. Palda i věta: Tady dady da a to je konec

Verdikt: Pokud nemáte známé se kterými by jste si Sanctum 2 zahráli, tak nemá cenu se do hry ani pouštět. Ve více lidech je hra docela fajn, o to víc pokud se znáte. S náhodnými hráči hra není špatná ale stále to není úplně ono. 60% za Chat "

Pro: Chat

Proti: V jednom hráči nuda

+18

Hexen: Deathkings of the Dark Citadel

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 80
Deathkings of the Dark Citadel je nejklasičtější příklad datadisku z devadesátek. Udělat další nášup a pořádně zvýšit obtížnost. Cokoliv nového není potřeba. Stejně na to cílí jen fanoušci originální hry. Obtížnost jde teda nastavit. Jaký looser by si ale dával nejlehčí z pěti obtížností?

Design lokací se nemění. Jede pořád ve stejně bombastickém duchu. Pro dnešního hráče z neznalostí starých klasik to může být docela hardcore. V Hexen není těžké zakysnout. Stačí přehlédnout maličkost jako předmět na zemi ve tmě, minispínač za rohem nebo napůl tajné dveře. Tentokrát jsem se zaseknul dvakrát. Z toho jednou to bylo na dlouho a byla to taková kravina. Lokace jsou ale krásně vymyšleny a bez mapky ani ránu.

Stačí rány od nepřátel, kterých je tu fakt hodně. Vyčistíte mapu a za pár minut se ti samí ve stejném počtu objeví znova. Lékárničky a náboje bohužel už nikoliv. To je tak největší změna oproti základní hře. Už se nerespawnují jen základní psi. Teďka se objevují všichni a ve velkém. Nejvíc mi ale dávali zabrat bažinní netvoři. Save/Load byli častí pomocníci.

Když víte, kam máte jít, tak je to asi v pohodě. Když na nějaký časzabloudíte, tak se moc nevyplatí savovat, protože zdraví a nábojů není moc. Hrál jsem za bojovníka a chvíli jsem litoval, že jsem to nerozehrál za mága. Základní zbraň na dálku by se dost hodila. Trochu mě zklamalo finále. Čekal jsem buhví co a šetřil si minotaury a nesmrtelnost. Na každého bosse stačili dva minotauři a ani jsem se nemusel moc zapojovat. Totální brnkačka.

Pro fanoušky Hexena je to výborný datadisk, který dá občas zabrat. Alespoň nějaké nové monstrum bych ale bral.

Pro: poctivý hardcore datadisk, design lokací, atmosféra

Proti: někdy až moc drsný respawn, slabší finále, kromě obtížnosti vůbec nic nového

+13

Forza Horizon 4

JabJab
Dohráno
  • PC 80
Forza Horizon 4 je ještě více arkáda než minulý díl. Zároveň je v tomto i zábavnější. Ubylo bohužel příběhu, který vlastně ve čtvrtém díle není. Nestavíte již festivaly (na mapě je nadto jediný), jen na vlastní triko jezdíte. Můžete sice nově kupovat domy, které slouží i jako "garáže", ale krom okamžité odměny z nich nic moc jiného není.

Předně však... Grafika je zase o něco lepší. Zvláště však vyniká v kombinaci se změnami ročních období. Hlavně podzim a zima jsou tak nádherné, že skoro nevěřím, že mě kochání se krajinou někdy omrzí. Možná jen Edinburgh přece jen trochu zklamal. Ale pokrok je znát i zde. Aut je rovněž více, bohužel spousta nových důležitých modelů a speciálních verzí chybí. V tomto smyslu bych uvítal, kdyby se autoři zaměřili spíše na skutečně exkluzivní vozy. A ne na kdejakou rachotinu z roku raz dva.

Jízda je rovněž o něco zábavnější. U výzev už se vám tolik nepletou soupeři. Nově jsou v případě jejich plnění toliko éterickými bytostmi a lze tak jimi projet. Předpokládám, že ta frustrace, kdy vám zase nějaký šoumen vjede po sté v zatáčce do cesty (a musíte tak vše znovu a znovu opakovat), nikomu chybět nebude. Obecně zmizela většina otravnějších "čelendžů". Naopak je nahradily celkem zábavné Top Gear výzvy, kaskadérské kousky pro účely hollywoodských trháků a jiné. Zábavnější jsou i exhibice. Byť jsou stále jen na efekt a skoro je nejde prohrát.

Hra je také ještě více "onlajn", kdy prakticky vše můžete plnit s dalšími lidmi. Některé závody jsou k tomu vyloženě určeny. Pokud hledáte arkádové PvP ježdění, tak prostě nic lepšího než FH4 není.

Naopak hlavou o stůl mlátím kvůli dalšímu novému prvku a tím je oblékání vašeho avatara. Jde o spoustu blbostí, které vyhráváte s auty a penězi na "kole štěstí" (a ve Forzathon obchodě). Podobně se na něj připletly i zvuky klaksonu. Čili místo Aventadoru SV tak "vyhrajete" třeba čepici. Naštěstí ve hře nikde nevidím, že by "kolo štěstí" bylo vysloveně placený lootbox. Každopádně "surprise mechaniky" Microsoftu měly začínat a končit u modré smrti.

Pro: Grafika, roční období, množství vozů, zábavný arkádový obsah, skvělá optimalizace

Proti: Chybí spousta nových "žihadel", úplná absence příběhu, oblékání avatara

+24
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • ripper Deus Ex +38
    Napsal ripper, 13 dní
    Tak tohle byla jízda. Měl jsem mlhavou představu, že jsem Deus Ex v mládí alespoň trochu…
  • ActualPigeon5 Senua’s Saga:… +32
    Senua’s Saga: Hellblade II
    Napsal ActualPigeon5, 25 dní
    Začnu zeširoka. Primárně hraju na Xboxu (od dob X360), mám ho rád a PS 4 a PS 5 mám jako tu…
  • LookEcz Kingdom Come:… +31
    Kingdom Come: Deliverance
    Napsal LookEcz, 15 dní
    Strašně mě to sralo…. Ale strašně. Nic mi nešlo, v souboji mě každý sejmul na tři…
  • H34D Aliens versus… +25
    Aliens versus Predator 2
    Napsal H34D, 27 dní
    Zkraje se musím přiznat, že vyjma zásahů plamenometem jsem nikdy nebyl zapáleným fanouškem…
  • jabbo126 Deus Ex: Human… +24
    Deus Ex: Human Revolution
    Napsal jabbo126, 19 dní
    Tak to byla parádní jízda. Musím se přiznat, že původní a legendární Deus Ex jsem…
  • jvempire Xanadu Next +21
    Napsal jvempire, 4 dny
    Xanadu Next je jedním z dílů série, která vychází z druhého pokračování hry Dragon…
  • jvempire Svoboda 1945:… +21
    Svoboda 1945: Liberation
    Napsal jvempire, 24 dní
    Svoboda 1945, další výuková hra z dílny Univerzity Karlovy, je téměř stejná jako Atentát.…
  • Peach Neverwinter … +20
    Neverwinter Nights: Hordes of the Underdark
    Napsala Peach, 28 dní
    Hráno v co-opu: Kdo četl i mé předchozí komentáře k prvnímu Neverwinter Nights, tak se…
  • John Mirra Tom Clancy's… +20
    Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory
    Napsal John Mirra, 19 dní
    Potřetí v kůži Sama Fishera zachraňujeme svět před třetí světovou válkou. Zapomeňte…
  • JohnCZ The Longest… +19
    The Longest Journey
    Napsal JohnCZ, 23 hodin
    Vlastně vůbec netuším, proč jsem se The Longest Journey tak dlouho vyhýbal. Možná kvůli…