Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Jazz Jackrabbit

03.05.1994
77
178 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
freeware (dříve placená hra)
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Jazz Jackrabbit je 2D akční plošinovka, vydaná roku 1994 společností Epic MegaGames. Hra je inspirovaná klasickými konzolovými hrami Super Mario Bros, Mega Man, ZOOL a Sonic the Hedgehog. Vžijete se v ní do role zeleného zajíce Jazze, kterého vyslal král planety Carrotus pátrat po zmizelé princezně Evě Earlong, tu unesli želví teroristi v čele s jejich vůdcem Devanem Shellem.

Jazz Jackrabbit obsahuje celkem čtyři stupně obtížnosti a je rozdělen do celkem šesti epizod. Každá z epizod obsahuje 3 planety a každá planeta 2 levely, jež musíte projít. Na konci všech epizod se ještě utkáte s finálním bossem. Hra obsahuje i bonusové 3D levely, za jejichž úspěšný průchod získáte život navíc. Do těchto levelů se dostanete pouze, pokud naleznete na planetě (v jedné ze dvou úrovní) dobře ukrytý drahokam nebo získáte perfektní skóre. Další specialitkou celé hry jsou i tajné úrovně, ty mohou být přístupné v konkrétních oblastech. Poznáte je tak, že je cedule označená otazníkem. Jednotlivé levely mají i určený maximální časový limit k jejich splnění podle zvolené obtížnosti. Pokud klesne čas na nulu, ztratíte jeden život.

Do Jazzova zbraňového arzenálu patří (kromě nekonečného množství blasteru) odrážecí odpalovací granáty, plamenomet, bi-raketové střely a TNT sady. Hra obsahuje i aktuální ukazatel Jazzovy energie, která klesá pokud se hrdina zraní. Život můžete doplnit pouze pomocí mrkví. Pokud ukazatel klesne na nulu zemřete a musíte pokračovat od posledního záchytného bodu (to je buď začátek, nebo cedule přibližně v polovině úrovně). V různých částech hry můžete nalézt například i klec s papouškem, jenž pomáhá v boji a také létající plošinu.

Hra sklidila velmi solidní úspěch, hlavně díky rychlému tempu, pokročilé grafice a soundtracku. Dočkala se dvou oficiálních vánočních přídavků Holiday Hare 1994 a Holiday Hare 1995, první obsahoval čtyři nové epizody a druhý jednu. V roce 1998 vyšlo i pokračování hry, Jazz Jackrabbit 2.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Na Jazze Jackrabbita vzpomínám velice rád. Jako malý jsem u této hry strávil mnoho času a procházel jednotlivé epizody stále dokola. Druhý díl si mě už tolik nezískal. Tento se mi svým zpracováním prostě líbil více a na různé změny v pokračování jsem si nějak nemohl zvyknout.

Ve hře se mi nejvíce líbilo pěkné grafické zpracování a hodně nápaditých úrovní, které byly pokaždé v jiném prostředí a nepřátelé se měnily s ním, takže v tomto ohledu mě hra dokázala pokaždé upoutat a něčím překvapit. Dodnes si vzpomínám na vodní level, kde se Jazz ve vodě uměl i potápět a přišel mi skvěle navržený a nápaditý. Nebo Vánoční levely, které dokázali navodit skvělou a nezapomenutelnou atmosféru. Na konci každé epizody čeká hráče i boj s bossem, každý je jiný a boj s nimi pokaždé zábavný.

Mezi další velké klady patří zbraňový (nebo spíše nábojový) arzenál, který byl pro boj s nepřáteli velice dobře navržený a postačoval, já nejvíce používal plamennou střelu nebo skákací, ale občas jsem i ocenil klasické střelivo, kterého bylo neomezené množství, protože se stávalo, že to lepší už došlo. Musím ocenit i, na tu dobu, výbornou hudbu ve hře, která se skvěle hodila na zpestření a dotvářela atmosféru jednotlivých kol.

Ze záporů mě moc věcí nenapadá, snad jen to, že 3D levely mi nepřišly už tak zábavné, prostě oproti klasickým kolům byly nudnější a málo pestré.

Myslím, že hru není tak těžké dohrát do konce, navíc se dá postup i ukládat což ho značně zjednodušuje. Doufám, že se někdy k této hře vrátím. Všem, kdo mají rádi plošinovky, mohu tuto za sebe rád doporučit.

Pro: Grafika, nápadité levely a nepřátelé, boje s bossy, zbraně, hudba

Proti: 3D levely mi nepřišly už tak zábavné

+26
  • PC 70
Jazz Jackrabbit 1 a 2, Mamba a Pampuch. Co mají tyto hry společného mimo akčního pojetí? Zdánlivě nic, králík, pavouk ani nakousnutá pizza se nepodobají vzhledem, barvou a už vůbec ne činností, kterou provozují. Pro mě však tvořily herní seskupení, z něhož jsem si vybíral na hodinách počítačů na základní škole.

Jazz Jackrabbit většinou vyhrál, protože běhání, skákání a zabíjení želv, vos a kdoví, čeho ještě, je přece jen o něco zábavnější, než zmenšování prostoru hadovi nebo pojídání puntíků. Svým pojetím se Jazz Jackrabbit nejvíce podobá Sonicovi, jež má tolik dílů, že ani nevím, se kterým jsem měl tu čest.

Už vtipné intro mělo perfektní hudební podkres, a ten svou kvalitu neztratil po celou hru. Čtyři stupně obtížnosti mají skvělé ikony od batolete, přes vysmátého a zuřícího zajíce, až po kulturistu. Já vždy volil Normal, protože na těžší jsem si netroufal a přece nebudu hrát na Easy.

Jedna z mála věcí, kterou bych hře vytkl je stereotyp, který se po odehrání několika kol za sebou dostaví, a proto je lepší si ji dávkovat. 3D levely mě také zrovna neuchvátily, a kdyby nebyly obsaženy, vůbec by mi to nevadilo.

Nikdy se mi nepodařilo Jazze dokončit, což bylo především tím, že jsem na něj neměl dostatek času a často jsem seděl u jiného počítače. Vzpomínky na něj mi ale zůstanou a kdo ví, třeba jednou dostanu chuť na plošinovku z minulého tisíciletí a uvidím závěrečnou animaci.

Pro: hratelnost, zabíjení želv, intro, hudba, čtyři stupně obtížnosti

Proti: po čase stereotyp, 3D levely

+24
  • PC 80
Moje první setkání s Jazzem proběhlo ještě na základní škole, kde jsme neměli internet a tak jsme jenom hráli. PC byli na úrovni Pentium 1 takže tam nic moc nejelo, ale Jazz jo a byla to prostě pařba. Líbilo se mi prostředí, zbraně, nepřátelé (jak na tom byly zvuky to nevím, neměli jsme repráky :D), grafika, úrovně ve 3d kde bylo úkolem sbírat nějáké bonusy. Docela příjemné spestření.

Jazz Jackrabbit nusela být na svou dobu pecka. Když mě bavila ještě 7 let po vydání to byl opravdu úspěch. Technicky sice už dnes zastaralá, přesto zábávná akce na chvilkové vyblbnutí

Pro: levely ve 3d, rozmanitost prostředí, velký počet zbraní, hodiny informatiky nebyly díky téhle hře nuda

Proti: časem omrzí

+15
  • PC 70
Po celo-odpolední pařbě padla další hra z mého dětství Jazz Jackrabbit. Jazz je na tom podobně jako Prehistorik 2. Měl jsem ho na počítači jako každej, určitě jsem ho hrál a dohrál, ale nikdy mi úplně k srdci nepřirostl, čemuž odpovídá i hodnocení.

Příběh je prostý jako v Mariovi - zlotřilý želvoun Devan Shell unese králičí princeznu Evu Earlong, načež se na její záchranu vydává po zuby ozbrojený králičí hrdina Jazz Jackrabbit. Cesta vede šesti systémy, každý má 3 planety a každá planeta má 2 kola. Na konci každého systému pak čeká boss. Dohromady to čítá úctyhodných 36 úrovní, což znamená jak píši ostatní jediné - stereotyp. Tomu se tvůrci brání celkem slušně měnícím se prostředím i nepřáteli, ale přiznávám ke konci už jsem se těšil jak zatnu Devanovi tipec. Bohužel zbytečně, protože Devan uteče a hra chce, abych dohrál ještě další tři bonusové epizody... na "datadisk" už jsem neměl nervy a konec skouknul na youtube.

Každopádně graficky to nevypadá zle, Jazz hraje všemi barvami, prostředí je opravdu variabilní (džungle, příroda, poušť, ledová pustina, podvodní kolo, na konci se podíváme na vesmírné lodě). K příběhu jsou i nějaké ručně kreslené obrázky a pár animací, které jako by vypadly z Bugse Bunnyho. Povedená je i hudba na pozadí. Bavila mě posedlost autorů želvami, které jsou tu snad na 20 způsobů, jenže když mě ty želvy asi po xté zabily, začínal jsem si v duchu opakovat mantry jako "dobrá želva je mrtvá želva".

No a hratelnost. Hratelnost je zběsilá, šílená, ultrarychlá. Přiznávám, že jsem nestíhal, jsem ve hrách zvyklý na opatrný postup, ale tady hra chce zběsilou jízdu, obrovské skoky.. zkrátka styl ala Sonic. Problém je, že Sonic na to byl stavěný, Jazz není. Sonic zabíjel nepřátele točením se, skákáním na ně, Jazz je střílečka. Když napálíte v rychlosti do nepřítele (který navíc často střílí), ztratíte kousek energie, pět zásahů a je po Vás. Hra sice umožňuje ukládání na začátku kola, ale po nahrání jste nahraní - všechny zbraně jsou fuč.

Pokud postupujete normálně, je hra na easy ze začátku opravdu jednoduchá, Jazz je po zuby ozbrojený, kromě základního kulometu má plamenomet, rozptylové střely či skákací bomby, zbraní je všude kolem tuna, takže se nemusíte bát že dojdou, nepřátelé nic nevydrží, ve hře nejsou žádné propasti kam se dá spadnout a umřít. Kola jsou krátká a hra rychle ubíhá, některé kola máte za minutu-dvě hotové.

Jenže ke konci už to taková sranda není. Kola jsou delší, nepřátel je tuna, jsou zákeřnější (skryté miny ve zlatých jeskyních) a já chcípal a chcípal a chcípal. Často před koncem kola. Kapitolou samo o sobě jsou bossové, některé jsem udolal rychlou palbou ještě než jsem je viděl, jiní mi dali zabrat. Možná byla chyba dohrávat to na jeden zátah, možná v tom byla únava, ale je pravda, že ze začátku jsem se bavil, ke konci už moc ne.

Co závěrem? Jazz Jackrabbit není špatná hra, je to graficky, technicky slušná jízda, která mě ale hratelností na 100% nesedla.
+15
  • PC 75
Jedná se o můj velmi krátký komentář z roku 2010. Kromě úpravy odstavců jsem text v některých částech i mírně pozměnil, jelikož se to prostě nedalo číst.

První Jazz Jackrabbit je určitě originální a vtipná 2D (někdy i 3D!) skákačka, která mě už ale někde kolem začátku třetí epizody začala lehce ubíjet svým stereotypem. Na druhou stranu, co bych chtěl po šestnácti letech od vydání. Pokud je hra v procházení jednotlivých krátkých levelů značně sterilní, v otázce hudebního a zvukového podkresu kraluje. Graficky i všudypřítomným humorem mi taktéž vyhovovala.

Největším plusem prvního dílu je pro mě osobně, ač to může znít trochu divně, Jazz Jackrabbit 2 - jedna z nejlepších plošinovek, se kterými jsem měl tu čest. Nebýt lehce nadprůměrné jedničky, nezvnikla by ani úžasná dvojka. A to by mě setsakra mrzelo.

Pro: hudba, zelený zajíc v hlavní roli, prostředí, atmosféra, bonusové levely

Proti: stereotyp, krátké levely, malé množství zbraní

+14