Jazz patří mezi nejvýraznější plošinovky pro DOS a ve své době ho hrál téměř každý fanoušek žánru. Hra se nejvíce inspirovala Sonicem a hlavní hrdina opravdu může dosáhnout slušné rychlosti. Přesto je větší část levelů hratelná spíše obvyklejším tempem. Grafika byla na svou dobu skvělá a zestárla dobře. I dnes je radost sledovat všechen ten pohyb a barvy. Povedla se i hudba, která skvěle sedne k tempu hry.
Hrál jsem CD verzi, která obsahuje devět epizod. V disketové jich bylo šest. Každá je rozdělena na tři planety po dvou levelech plus bitva s bossem. Každá planeta má odlišnou stylizaci, trochu jiné nepřátele a překážky. Díky tomu je hra variabilní a člověk je vždy zvědavý, co ho čeká příště. Hratelnost se nemění a tak nedoporučuji hrát větší úseky v kuse. Hrál jsem epizodu denně a bylo to akorát. Po nálezu červeného drahokamu následuje 3D úroveň. Tenkrát to působilo fajn a hráč byl nadšen už jen tím, že hra něco takového umožňuje. Dnes to bylo zábavné maximálně dvakrát a byl jsem skoro rád, když se drahokam nenašel. Po úspěšném splnění sice Jazz získá život navíc, ale pokud ukládáte, tak je to vlastně k ničemu.
Nepřátelé jsou nejčastěji různé variace želv. Je jich dostatek druhů a často se mění. Bossové jsou spíše průměr a především dost nevyvážení co do obtížnosti. Zbraní je pět druhů, což není moc, ale každá má své uplatnění. Nejvíce jsem si oblíbil rakety, které se střílí po dvou. Přítomny jsou samozřejmě i nějaké powerupy. Obtížnost se napříč epizodami zvedá a nejtěžší je asi sedmá. Hodně také záleží na konkrétní planetě, některé jsou prostě nepříjemné. V částech kde lze procházet trubkami se špatně hledala cesta dál.
Příběh je klasika o záchraně, ale v manuálu je moc pěkný úvodní komiks. Celkově zpracování manuálu potěší a je prostě škoda, že se dnes už takové nedělají. Konec každé epizody je odměněn vtipnou animací. Na hru mám dobré vzpomínky a jsem rád, že nezklamala ani dnes. Jde o kvalitní a zábavnou plošinovku která rozhodně stojí za zahrání. Druhý díl je sice obecně chválenější, ale osobně doporučuji oba.
Hrál jsem CD verzi, která obsahuje devět epizod. V disketové jich bylo šest. Každá je rozdělena na tři planety po dvou levelech plus bitva s bossem. Každá planeta má odlišnou stylizaci, trochu jiné nepřátele a překážky. Díky tomu je hra variabilní a člověk je vždy zvědavý, co ho čeká příště. Hratelnost se nemění a tak nedoporučuji hrát větší úseky v kuse. Hrál jsem epizodu denně a bylo to akorát. Po nálezu červeného drahokamu následuje 3D úroveň. Tenkrát to působilo fajn a hráč byl nadšen už jen tím, že hra něco takového umožňuje. Dnes to bylo zábavné maximálně dvakrát a byl jsem skoro rád, když se drahokam nenašel. Po úspěšném splnění sice Jazz získá život navíc, ale pokud ukládáte, tak je to vlastně k ničemu.
Nepřátelé jsou nejčastěji různé variace želv. Je jich dostatek druhů a často se mění. Bossové jsou spíše průměr a především dost nevyvážení co do obtížnosti. Zbraní je pět druhů, což není moc, ale každá má své uplatnění. Nejvíce jsem si oblíbil rakety, které se střílí po dvou. Přítomny jsou samozřejmě i nějaké powerupy. Obtížnost se napříč epizodami zvedá a nejtěžší je asi sedmá. Hodně také záleží na konkrétní planetě, některé jsou prostě nepříjemné. V částech kde lze procházet trubkami se špatně hledala cesta dál.
Příběh je klasika o záchraně, ale v manuálu je moc pěkný úvodní komiks. Celkově zpracování manuálu potěší a je prostě škoda, že se dnes už takové nedělají. Konec každé epizody je odměněn vtipnou animací. Na hru mám dobré vzpomínky a jsem rád, že nezklamala ani dnes. Jde o kvalitní a zábavnou plošinovku která rozhodně stojí za zahrání. Druhý díl je sice obecně chválenější, ale osobně doporučuji oba.
Cabal