Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >

Sam & Max Season One - Episode 2: Situation: Comedy

  • PC 60
Druhá epizoda se odehrává v několika lokacích z první, ale hlavní část v televizním studiu. Humor se tak točí kolem několika snadno zařaditelných televizních pořadů, ve kterých bude ústřední dvojce páchat o něco povedenější vtípky než posledně. Propojení skrz několik známých postav drží obě epizody příjemně pohromadě a začíná se vynořovat i celkový příběh. Bohužel chybí nějaká zajímavější hádanka a tak je mnohem snazší touto epizodou proplout. Několik situací jsem vyřešil čistě odhadem, takže lze pravděpodobně projít každou z nabízených možností. Škoda, v tomto ohledu šlo z příběhu vymáčknout více. Obtížnost předchozí epizody byla rozhodně nastavena vhodněji. Díky tomu zde byla herní doba o něco kratší. Technicky je vše shodné a bohužel i kvalita češtiny je stále nevalná, alespoň jsem ale nenarazil na vyloženě zavádějící překlady. Příběh včetně dialogů a humor jsou zase o něco lepší zde, takže za mě zhruba stejné hodnocení.
+13

Crystal Caves HD

  • PC 75
Na HD verzi Crystal Caves se dá koukat ze dvou pohledů. Z toho horšího vlastně vůbec nebyl potřeba. I původní hra funguje na DosBoxu bez potíží a grafika je sice převedena do vysokého rozlišení, ale až na úpravu barevné palety je to skoro jedno. Na hratelnosti jako takové se vůbec nic nezměnilo. Na druhou stranu grafika vypadá sice dobově, ale pěkně. A především jsou přítomné dvě zásadní novinky. Tou pro mě hlavní je zbrusu nová čtvrtá epizoda. Obsahuje obvyklý počet šestnácti nových úrovní, které jsou stejně povedené jako v původních třech epizodách. Obtížnost je zhruba na úrovni poloviny originální hry. Ve čtvrté epizodě se nachází i překvapení v podobě neočekávané tajné úrovně. Jak se celá hra podobá prvnímu dílu Duke Nukem, tak zde je podoba spíše k Duke Nukem 2. Možná takhle mělo vypadat pokračování.

Druhým přídavkem je povedený editor úrovní. Ten je na ovládání dost jednoduchý a vytvořit "něco hratelného" je celkem rychlé. Osobně na to moc nejsem, ale ke stažení je už více než 200 úrovní od šikovnějších hráčů. Jejich instalace a rozehrání je snadné a rychlé. Celá hra je předělána do enginu Unity a s tím souvisí drobné změny v ovládání postavy. Pokud nehrajete jako já obě verze hned po sobě, asi není šance si všimnout. Například postava doskočí o milimetr dále a tak jsou některé úseky jednodušší.

Ve výsledku jsem tedy spokojený. Bavil jsem se dobře díky povedenému základu a nová epizoda je super. A v případě potřeby herní dobu natáhnou snadno dostupné uživatelské úrovně. Zkusil jsem jich pár a určitě se najdou fajn kousky. Klidně bych bral další, podobně upravené plošinovky. Hodnotím stejně jako originál, kdyby to šlo dal bych tak 3% navíc.
+16

Sam & Max Season One - Episode 1: Culture Shock

  • PC 60
Původně jsem měl v plánu se do první sezóny pustit hned po červnovém dohrání originálu, ale nečekaně mě hra nenadchla jak jsem čekal a první epizoda se tak dostala na řadu až nyní. A jak se hra povedla a jak si stojí v porovnání s originálem? Humor stále není můj šálek kávy. Spíš se občas uchechtnu, než abych to považoval za nějakou humornou jízdu. Nejvíce mě pobavila cedule Dead end. Grafika není nic extra, ale ani neurazí. Hra překvapivě dobře funguje i na dnešních systémech. Příběh je v první epizodě celkem průměrný, ale je tam jistý potenciál. Doufám, že se to v dalších epizodách rozjede. Počet lokací je hodně malý a díky tomu je celkem nízká i obtížnost. Navíc nejsou přítomny extrémní nelogičnosti jako v Hit the Road. Akční vsuvka v podobě řízení auta není nijak zázračná, ale má nízkou obtížnost a tak ozvláštní hratelnost aniž by hráče naštvala. To se o podobných prvcích starších adventur říci nedá. Nejdelší hádankou jsou psychologické testy, které považuji za celkem povedené a originální. Sice se asi málokomu podaří na první pokus, ale to vůbec nevadí. Zhruba 2 hodiny herní doby tak utečou celkem rychle a příjemně. Přítomné české titulky jsou opravdu nepovedené a obsahují horší chyby něž většina naprosto amatérských češtin. Rozhodně jsem se nenudil a první sezónu určitě zkusím dohrát. Navíc další díly mají lepší hodnocení, takže snad bude lépe.
+14

Miner 2049er

  • PC 65
  • Apple II 70
  • At2600 60
  • At8bit 75
  • C64 75
  • At5200 75
  • Coleco 70
Do hry Miner 2049er jsem se pustil, protože sloužila jako hlavní inspirace pro Crystal Caves. Tak jsem si od hraní HD verze udělal pauzu a prošel tuhle legendu. Hratelnost vypadá především z počátku jednoduše. V každé úrovni je nutné stoupnout na každou plošinku, tím ji prohledat, a u toho se vyhýbat nepřátelům. To se brzy začne komplikovat různými skluzavkami a teleporty. Téměř každá z deseti úrovní přináší nový prvek a tak je hra zajímavá a zábavná po celou dobu. Obtížnost je celkem vysoká, je nutné se správné cesty úrovněmi naučit. Navíc je přítomen celkem nepříjemný časový limit. Nakonec jsem nejčastěji umíral kvůli pádům z výšek. K dohrání jsem si trochu dopomohl využíváním ukládání každé tři úrovně a na začátku závěrečné. Neměl jsem chuť celou hru tolikrát opakovat. Příběh je hezky popsán v manuálu, který je tím pádem pro pochopení děje nutný. Na hraní jsem zvolil verzi pro Commodore 64, která se mi zdála nejpovedenější.

Ze zvědavosti jsem se podíval i na verze pro některé ostatní platformy. Většinou jsem dohrál první level a podíval se na druhý, pro porovnání. Popis bude chronologický dle roků vydání. Verze pro 8-bitové Atari je originál a vypadá téměř shodně s mnou hranou C64. Na Apple 2 je horší barevné provedení a bonusové předměty jsou nahrazeny jablky, klasickým firemním logem. Atari 5200 je už z principu platformy skoro stejné s Atari 8-bit. DOS verze využívá nehezkou CGA, ale hraje se slušně. Atari 2600 je suverénně nejhorší, levely jsou i trochu odlišné a dokonce pouze tři. Další tři byly vydány jako samostatná cartridge Volume II. Colecovision je oproti tomu docela fajn, hra vypadá slušně a levely odpovídají. FM-7 je horší a celkem špatně reaguje na ovládání. Epoch SCV má docela povedenou grafiku a mírně upravené úrovně, překvapivě mě celkem zaujal.

Podrobnějším hraním jiných verzí se už zabývat nebudu. Hra je stále dost zábavná a na základním principu nic nezestárlo. Minera 2049er tak mohu doporučit a sám se chystám na další díl.
+14

Battle Isle 2 Scenery CD: Titan's Legacy

  • PC 90
Jediný datadisk k druhému dílu Battle Isle jsem hrál poprvé a musím uznat, že to byla chyba. Děj krásně leč nepřekvapivě navazuje na originál. Hrajete sice za hrdinu a porazil jste nepřítele všeho lidstva, ale tím též představujete hrozbou pro ambice mnoha vysoce postavených zmetků. Ti tak využijí situace a dají vás uvěznit. Hned první mise je naprosto skvělá s ukazuje únik z vězeňského ostrova jen za pomocí několika věrných a proti obrovské přesile. Po dlouhých šestnácti misích ale vše dobře dopadne, tedy až na mé duševní zdraví. Už obtížnost první mise není malá a roste až do samotného závěru. A když po více než dvou hodinách hraní zjistíte, že jste hned na začátku udělali fatální taktickou chybu... Ukládat se naštěstí nechá volně a tak to není časté, ale přesto jsem v pozdějších misích volil nejdříve rychlý průzkumný pokus a až napodruhé začal naplno. Dobrá pomoc je také několika nových jednotek, z nichž některé jsou opravdu ničivé. Není jich mnoho, ale původní arzenál byl už tak dost rozsáhlý.

Základní hratelnost je stejná a až na ozvláštnění díky novým jednotkám neočekávejte nic překvapivého. Příjemné jsou počáteční mise s často povedenými úkoly, později je to již standardnější. Proč ale měnit něco skvěle fungujícího že? Nemá cenu znovu chválit perfektní grafiku. Pokud se objevila nová hudba, tak jsem si nevšiml, po dvou misích jsem ji opět vypínal. Manuál musím doporučit přečíst už jen kvůli celkem dlouhé a povedené povídce a přehledu nových jednotek. Český překlad pro datadisk neexistuje. Pokud vás Battle Isle 2 bavilo, není co řešit, datadisk je skvělým prodloužením skvělé hry. Takže do zbraně stratégové a sláva ROOMu!
+13

Raptor: Call of the Shadows

  • PC 80
Žánr shoot'em up patřil ve své době mezi velmi populární záležitosti a to především na arkádách, ale i na takové Amize měl slušné zastoupení. Na PC s DOSem moc kvalitních titulů nebylo. Raptor tak bezesporu patří mezi nejpovedenější a neslavnější ve své kategorii a tehdy ho hrál v podstatě každý. V době kdy se mi do rukou dostala volně šiřitelná verze obsahující první sektor jsem ho protočil nesčetněkrát. Vzpomínám jak jsme se kamarády vždy snažily zničit zaparkované lodě a vozidla, aby nepřátelé neposlaly pro posily. Už tenkrát jsme věděli, že je to nesmysl (nebyl problém to vyzkoušet), ale krásně to budovalo atmosféru. Občas bývá setkání s realitou u her, na které má hráč pěkné vzpomínky, nepříjemné. Raptor ale zestárl dobře a nemám co vytknout ani z dnešního pohledu. 2D grafika je pěkná na pohled i v dnešní době a pozadí jsou skvělá, obzvláště v prvních dvou sektorech. Hra je dnes sehnatelná a bez problémů hratelná ve třech verzích, od původní běžící v DosBoxu, přes 2010 verzi na GoG, po verzi 2015 ze Steamu. Původní verzi jsem po letech jen krátce oprášil a naplno se vrhl do nejnovější 2015 Edition. Až na naštěstí vypínatelný rozmazávající filtr a zpomalenou klávesnici jde o totožnou hru, s přidaným ukládáním do cloudu a achievementy.

Dokončit hru na základní obtížnost není tak těžké, ale nedosáhnete ani na všechny zbraně. Klíčem k úspěchu je možnost opakování lehčích sektorů a vydělávání peněz na lepší výzbroj a štíty. Při opakování se ale postupně zvyšuje obtížnost takže to není všelék, ale nepřátelé mají stále stejnou výzbroj. Není tak nutné se postavit opravdu nepříjemným nepřátelům s nedostatečným vybavením. Samotní nepřátelé jsou celkem variabilní od mnoha druhů létajících po několik vodních a pozemních. Občas se vyskytují také různé druhy statických střílen. Bossové nejsou špatní, vypadají působivě, ale většina jich je dost podobných a v zásadě jde tak o tři druhy. Povedená je také výzbroj i když u některých kousků jsem moc dlouho nepobyl. Zpočátku je dobré co nejrychleji získat automaticky zaměřované střílny, které jsou opravdu velkou pomocí. V pozdějších fázích je dobré co nejdříve vydělat na dvoj-laser, schopný zničit většinu nepřátel jediným výstřelem.

Hra mě opravdu bavila, její základní hratelnost nijak časem nepoklesla a i 26 let po vydání je chytlavá. Důkazem budiž to, že jsem u hry s délkou 3-7 hodin strávil 20 hodin. Prozatím s Raptorem končím, ale stále mě mrzí ten jeden nezískaný achievement, takže se k hraní možná časem vrátím. Hru mohu doporučit jak nováčkům, tak pro zopakování i ostříleným veteránům.
+19

Crystal Caves

  • PC 75
Tahle klasická plošinovka od legendárního Apogee se nedávno dočkala remasteru. A vzhledem k tomu, že jsem originál hrál naposled tak před 25 lety, rozhodl jsem si ji nejdříve zopakovat. Nejsem si ani teď po dohrání jist, zda jsem předtím hrál třetí epizodu. Crystal Caves je pro mě z dobových plošinovek rozhodně z těch lepších. Mimo klasického skákání a likvidování nepřátel obsahuje i řadu zajímavých prvků. Především nutnost sesbírat všechny krystaly před opuštěním úrovně mění klasickou hratelnost. Je potřeba proniknout i do špatně dostupných koutů úrovní, kam bych jen kvůli pár bodům zbytečně nelezl. Také opatrná střelba, aby se nepoškodil přívod vzduchu je dobrý nápad. Design úrovní je povedený a drží si laťku i v placených epizodách, což není vždy pravidlem. Bavilo mě také hledání nepovinných skrytých krystalů.

Každá epizoda začíná v hubu, takže volba pořadí je čistě na hráči. Oproti jiným plošinovkám volbu pořadí neovlivňují překážky a pohyb je tak opravdu naprosto volný. Největší výtku mám k možnosti dostat se do slepé uličky a restartovat tak zbytečně jinak povedený průchod úrovní. Díky tomu je restart nutný častěji než kvůli celkem rozumné obtížnosti. Ta roste celkem plynule od v pohodě zvládnutelné první epizody vystoupá k dvěma až třem pokusům na úroveň. Cestu komplikují i osvěžující hrátky s gravitací. Hratelnost je příjemná a spíše pomalejší. Hodně také potěší narážky na Star Trek, Star Wars nebo třeba Space Quest III. Nepřátelé jsou spíše průměrní, ale někteří jsou běžnými prostředky nezničitelní. Je tak nutné hledat power-upy nebo se jim vyhnout.

Ovládání je dostatečně přesné a technicky hra bez problémů funguje. Hrál jsem Steam verzi která využívá DosBox. Grafika je občas přejatá i z jiných her(Mario). Engine samotný byl poté použit ve hře Secret Agent. Jako největší inspirace posloužila hra Miner 2049er, kterou tímto řadím jako rest do svého seznamu. Po dohrání jsem našel rozhovor s jedním z autorů, Frankem Maddinem, který rozhodně stojí za přečtení. Crystal Caves mohu s klidem doporučit i dnes a už se těším na HD verzi.
+22

Nephise Begins

  • PC 25
Moje první hra od Bodura a zároveň první turecká záležitost není zrovna povedená. Pokud si někdo zahraje takovouhle hru, chápu proč začne žánrem walking simulátorů pohrdat. Nephise má relaxační zaměření a herních prvků je tak výrazně méně než například ve Firewatch. S tím ale nesnese srovnání ani v ostatních ohledech. Grafika sice není vyloženě ošklivá, ale sotva dostačuje k navození nějaké atmosféry. Jeden sběratelský artikl a jedna hádanka jsou spíše pokusem o hratelnost. Úkolem je projít les a otevřít si cestu do jeskyně, což trvá asi půl hodinu včetně splnění volitelného sběru hub a všech achievementů. Jedinými zajímavými prvky jsou přerostlá divná liška a domek v lese. Asi by mě podobný obsah nepřekvapil u hry zdarma, ale to bohužel není tento případ. Nedostatky nejsou způsobené ani tím, že jde o pouhý prequel, protože i ostatní hry od Bodura mají podobně nízká hodnocení. Hraní tak rozhodně nelze doporučit. Osobně další hry od tohoto autora vyhledávat neplánuji.
+16

Hadr

  • PC 80
Hra Hadr je naprosto unikátní projekt. Ano existují hry ve kterých hráč ovládá všechno možné od chleba po kapku vody, jeden čas to bylo dost populární. Zde ale nejde o přímé ovládání hadru, ale o řízení směru větru, který hadrem hýbe. To spolu s pro hry nezvyklým chováním látky tvoří hlavní prvek zážitku. Zážitek je totiž přesně to, co hra přinese. Třináct levelů je možná až moc krátkých a za hodně slabé 2 hodiny je po všem. Hratelnost není komplikovaná, ale je jedinečná. Nevím zda by koncept dokázal udržet hru po delší dobu a vzhledem k příznivé cenovce to bylo rozumné rozhodnutí. Každý level je jiný a spolu s vhodnou hudbou a vtipně zvoleným příběhem udrží atmosféru. Povedená je také minimalistická vizuální stránka, která byla zvolena s ohledem na možnosti autora, ale k tématu se hodí. Ovládání je z počátku matoucí, ale jde si rychle na nezvyklé pohyby hadru zvyknout a ke konci přikrývat jeden objekt za druhým celkem plynule. Rozhodně nelituji pořízení Hadru. Je to typ hry, který osvěží běžná herní dobrodružství a o kterém budete s chutí vyprávět ostatním. Pokud si rádi vyzkoušíte něco jiného mohu Hadr jedině doporučit.
+21

Battle Isle 2200

  • PC 90
Sérii Battle Isle považuji za jednu z nejlepších tahových strategií. Druhý díl je takovým vrcholem série a předčil má očekávání i v dnešní době. Bitvy se odehrávají v budoucnosti, ale jednotky jsou příjemně známé a opravdu hodně variabilní. Jejich počet je opravdu úctyhodný a velká většina z nich má své uplatnění. To platí i pro nejzákladnější pěšáky, kteří hrdinně pokládají život při obraně skvěle vycvičené těžké techniky. Boj probíhá nejen na souši, ale i ve vzduchu, na vodě a pod vodou. Je nutné se starat o výcvik, výrobu i logistiku, takže variace strategie jsou obrovské. Významnou roli hraje také počasí a třeba zamrzlá řeka se nechá použít všelijak. Příběh navazuje na první díl a boj proti TITAN-NETu je promyšlený s mnoha vedlejšími aktivitami. Základní úkoly jsou sice většinou stejné, ale jejich podání a vysvětlení umí skvěle motivovat.

Kapitolou samou pro sebe je grafika. Základní výhled na bojiště a především provedení jednotek je naprosto úžasné. Jde o jednu z nejpovedenějších grafik vůbec a působí skvěle i dnes. Opravdu není problém se kochat obrovskými armádami a těšil jsem se na každou novou jednotku. A to i díky jejich skvělému představování před misí. Boje jsou zpracovány formou krátkých 3D animací, které sice zestárly výrazně hůře, ale přesto mají svou atmosféru. Dají se vypnout, ale zapínal jsem si je s každou novou jednotkou alespoň na pár bojů. Mezi jednotlivými kapitolami jsou také celkem povedené krátké animace. Hudba není špatná, ale rychle se ohraje a po pár misích jsem ji vypnul. Celkově má ale hra výbornou atmosféru.

Jsem zvědav na obtížnost datadisku, protože už pár misí v základní hře bylo dost náročných. Obecně obtížnost Battle Isle 2 roste plynule a problémy a tříhodinové mise začínají tak po třinácti misích. I dnes je příjemné ovládání a jedinou výtku mám k ukrytému tahovému limitu. Tohle je informace, která má být zjevná na první pohled a ne ukrytá v informacích. Pochválit musím i manuál s pěkným přehledem jednotek, hodí se mít ho po ruce - je to rychlejší něž zobrazovat informace přímo ve hře. Existuje také čeština, ale přeložena je jen většina úkolů a zdaleka ne všechny příběhové texty. Battle Isle 2 je prostě parádní hra, kterou mohu bez výhrad každému doporučit. Sláva ROOMu!
+23

Dragon Quest II: Luminaries of the Legendary Line

  • SNES 65
I přes své stáří mě první díl série Dragon Quest dost bavil a to především v modernější verzi pro SNES. O málo novější druhý díl jsem tak rozehrál rovnou na této platformě. Nejpřesnější popis dvojky je větší. Svět druhého dílu je bezmála desetkrát rozlehlejší, původní kontinent tvoří pouze malou část světa. S tím se pojí mnoho pozitiv i negativ. Oceňuji především delší příběh, mnoho zajímavých lokací a výrazné využití vodní plochy. Kam jít a co dělat není většinou problém zjistit z mnoha rozhovorů. V každém městě je dost postav a měst je vzhledem k rozloze světa celkem hodně. Zpočátku je množství cest a přístupných lokací nízký a později se už dá slušně zorientovat. Přesto jsou párkrát náznaky mlhavé a najít pokračování může trvat. Především hledání pokladu v moři bylo únavné.

Zpočátku se ovládá pouze jedna postava jako v prvním díle a hra tak vypadá téměř stejně, ale postupně se přidají další dva spolubojovníci. To je sice příjemné osvěžení a odlišná specializace každé postavy je fajn. Problémem je jejich výdrž. S vlastní postavou potkáváte nejdříve slabé nepřátele a není problém trochu zesílit, než se k vám připojí první společník. Ten ale začíná také na prvním levelu a jeho zlepšení je časově náročné a vyžaduje velkou opatrnost. Nepřátelé totiž již odpovídají úrovni hlavního hrdiny. To samé se opakuje při připojení třetí postavy, jen ještě horší. Nepřátelé v okolí jsou ještě obtížnější a postavou je čarodějka s nízkou výdrží. Časem se ale vše srovná a hra začne být zase zábavnější. Kombinace schopností tří postav a jejich vybavení je dobře udělaná a souboje jsou zábavné - obzvláště ty příběhové. Díky většímu zapojení magie jsou souboje zajímavější než v jedničce, ale je důležité hlídat si množství many, především v odlehlých oblastech. Skončit bez kouzel ve čtvrtém patře nebezpečné jeskyně je vážný problém.

Rozlehlost světa má ještě jednu výhodu. Tím neustálým překonáváním velkých vzdáleností není nijak strašný grind. Nutný je v podstatě pouze ze začátku při prvotní tréningu postav a před koncem. Možná by šla hra dokončit i na nižším levelu a nebylo by to třeba, ale osobně raději hraji na jistotu a závěrečná řada soubojů je dost náročná. Obtížnost je celkově dost vysoko, rozhodně výše než v prvním dílu. Vzhledem k obtížnosti jsem rád, že jsem tentokrát nehrál také NES verzi - pokud má tak pomalé levelování, musí to být opravdu na dlouho. Nalézt nebo koupit se dá velké množství předmětů a některé naleznou využití až později. Ale inventáře nejsou největší a tak najde uplatnění i depozit. Chce to ale používat s rozmyslem, vracení se pro vhodný klíč může být na dlouho. Podobnou práci s inventářem a předměty mám rád a zde je zpracována rozumě. Jen ty léčivé předměty se mohly štosovat.

Na SNESu vyšly oba první díly společně a tak je jejich technická stránka naprosto shodná. To je ale dobře, už první díl měl pěknou grafiku a některá monstra jsou doslova legendární. Opět existuje pouze japonská verze, ale anglický překlad funguje na výbornou. Navzdory obtížnosti jsem si hru užil, ale první díl je díky své kompaktnosti a ucelenosti lepší. Také práce s více postavami není nejpovedenější a jeden hrdina se ovládal příjemněji. Přesto to není špatná hra a těch odhadem slabých 50 hodin nelituji. Pokud ale netrváte na kompletní dohráním série, můžete po dohrání jedničky pokračovat rovnou trojkou. Tedy doufám, mě zatím teprve čeká.
+13

Companions of Xanth

  • PC 80
Adventur od Legend jsem dohrál málo, vlastně pouze Death Gate a Callahan's Crosstime Saloon. Obě byly skvělé a tak jsem se na Companions of Xanth dost těšil. Zklamaný rozhodně nejsem, ale proti dvěma zmiňovaným je přeci jen slabší. Jako mnoho Legendích her je i tato podle knižní předlohy. Příběh hry vychází až z šestnáctého dílu, ale v češtině vyšly pouze první dva - Chameleon a zaklínadlo a Magický pramen. Obě jsem před hraním přečetl, respektive jsem rozehrál asi ve třetině druhého dílu. Zážitku z hraní to hodně pomohlo, známá místa i postavy zlepšily atmosféru. Navíc se znalost reálií Xanthu hodila i při řešení hádanek. Hra má totiž zvláštní obtížnost. Průzkum lokací a používání předmětů jsou spíše jednodušší, ale rozhovory a textové hádanky dají pěkně zabrat. Na mě dost náročná angličtina je zkombinovaná s potřebou znalostí světa. Díky unikátnímu provedení hry to není neřešitelné. Hraje se totiž hra ve hře. Prvním úkolem hlavního hrdiny Duga totiž je zajistit si kopii hry i ve virtuálním světě a poté ji spustit na svém počítači. Až poté se ponoříte do magického světa Xanth a začnete řešit skutečné úkoly. Dugovi hra přijde včetně jakéhosi manuálu s celkem slušném popisem Xanthu. Dalším příslušenstvím jsou brýle pro barevné vidění, jinak je hra černobílá. Originální a vtipné.

V hlavní hře je pak nutné vyhrát soutěž pořádanou dvěma démony. Toto mě obzvláště pobavilo při čtení závěru druhé knihy. Příběh je fajn a vede napříč mnoha zajímavými místy. Nejvíce mě potěšil hrad čaroděje Humfreye. Obecně je humor příjemný a sedl mi výrazně lépe než například Sam a Max. Bezva je také možnost, někdy nutnost, vést rozhovory s postavou za kterou Dug hraje. Svět Xanthu je trochu šílený a hra tomu samozřejmě odpovídá. Mě tento styl v knihách sedl a tím pádem jsem si to užil i ve hře. Jde o typ humoru, který obvykle moc nemusím, ale zde mi to nějak sedlo, oproti podobné Zeměploše které jsme na chuť nikdy nepřišel (prosím neukamenujte mě). Mimo dialogy je hratelnost v podstatě standardní. Během cesty je nutné zahrát si pár hříček - her ve hře ve hře.

Pochválit musím i technickou stránku. Grafika je moc pěkná jen pár předělových animací vypadá nic moc. Hra využívá pohled z vlastních očí a po většinu doby je na co koukat. Hudba se hodí, ale nijak nenadchne. Povedený je v CD verzi přítomný dabing. Mimochodem doporučuji shlédnout závěrečné titulky. Ovládání je fajn a vzhledem k přítomnosti labyrintu oceňuji i pro adventury netypickou automapu. Já se při vstupu asi pět minut motal, pak jsem začal kreslit na papír vlastní mapku a asi v polovině si uvědomil, že ji hra má vestavěnou. Pěkná nepozornost. Manuál je naprosto průměrný, přesto doporučuji jeho projití, předejde to zbytečným zásekům. Ve světe Xanthu jsem strávil poměrně dost času (hra asi 18h + knihy), ale stálo to za to. Získáno pouze 963 bodů z 1000, takže jsem pěkných pár věcí minul. Pokud vás popis alespoň trochu láká, jděte do toho.
+20

Crisis Core: Final Fantasy VII

  • PSP 85
Crisis Core je bezesporu největší a nejpovedenější součást kompilace doprovázející legendární Final Fantasy VII. Hra je, stejně jako originál, JRPG. Ovšem přináší velké množství odlišností. Největší a zároveň nejkontroverznější je soubojový systém. Ten je akční a probíhá v reálném čase, přesto je, především v pozdějších fázích, značně komplexní. Základ ničím nepřekvapí, útoky střídají úhyby a bloky, hlavní postava se musí pohybovat po omezeném bojišti. Taktiku do boje vnáší pro FFVII tradiční materie. Z jejich obrovského množství je možné používat jen šest najednou. Navíc je možné je levelovat a vylepšovat pomocí mechaniky Materia Fusion. Lze tedy vytvářet velké množství kombinací, které je vhodné měnit dle druhu protivníků v dané lokaci. Někteří jsou proti mnoha útokům naprosto imunní. K tomu je k dispozici vybavení, další až čtyři kousky. Opravdu silné vybavení a materie je náročné získat, ale jejich efekt je značný a vyplatí se investovat čas do jejich zlepšení. Doporučuji získat alespoň část vybavení Genji. Zvláštní je systém levelování postavy a používání limitů. Stále se točící sloty (jako na automatech) vyvolávaní limity a přidávají level postavě nebo materii náhodně. Nebyl tak problém poskočit o 4 levely za pár minut a pak naopak hodinu nic. Pro summony platí totéž, jejich animace je sice působivá, ale dlouhá a když je po páté za hodinu je to dost otrava.

Hra vyšla pouze pro přenosné PSP, čemuž je skvěle přizpůsobena. Hlavní příběhová linie má celkem dlouhé mise plné animací. Sleduje osudy Zacka, známého z předchozích FFIV projektů, sedl let před původní hrou. Délku odhaduji na maximálně 15 hodin a obtížnost také není zrovna vysoká. Největší porce obsahu je v rámci volitelných misí. Těch je 300 a většina z nich je na 5 - 20 minut. Ideální na cesty nebo kratší pauzy. Bohužel jsou mise dost nevyvážené. Z počátku se často objevuje nové prostředí a protivníci, ale postupně se jedna podobá druhé jako vejce vejci. Naštěstí se mise zpřístupňují i na přeskáčku, takže se dají rozumně střídat. Některé celky jsou propojeny fajn příběhem. Mise určitě doporučuji projít, jinak moc výbavy ani levelů nezískáte. Hru nejspíš zvládnete dohrát i s minimem vedlejších misí, ale byla by škoda minout ty skvělé. Zhruba 100 misí má dost vysokou obtížnost, takže zužitkujete veškeré prostředky. Závěrečný souboj s Minervou opravdu stojí za to a úspěšný pokus nakonec trval snad půl hodiny.

Příběh je super a už jen kvůli němu hra stojí za to. Potěší také významná role známých postav. Grafika je povedená a na možnosti PSP skvělá. Po dohrání je možnost pokračovat na vyšší obtížnost, ale to už mě neláká. Ve hře jsem strávil asi 70 hodin a mám dokončeno 95% misí. Ostatní se neodemkly, takže jsem zřejmě něco minul v hlavní dějové linii. Fanouškům Final Fantasy musím hru rozhodně doporučit. Nemám problém věřit, že jde o nejlepší hru na PSP.
+18

Alan Wake's American Nightmare

  • PC 65
American Nightmare je samostatně spustitelné rozšíření původní hry. Hratelností se ovšem od svého předchůdce odlišuje. Hra je zaměřena více na akci, která je nyní variabilnější a tím zábavnější. Zvýšilo se tempo hry a příběh ustoupil do pozadí. Boje jsou zajímavější díky novým druhům nepřátel i zbraní. Ty nyní zahrnují i kousky s vyšší kadencí, což se na zástupy nepřátel hodí. Některé ani není nutné osvětlovat. Herní doba jsou pouhé 4 hodiny a celou dobu se Alan pohybuje v pouhých třech lokacích. Ty ovšem navštíví rovnou třikrát díky časové smyčce. Pokaždé dojde k větším či menším změnám, takže nuda nehrozí. Přesto je krátká herní doba spíše výhodou, protože samotná akce by o moc déle zábavná nebyla.

K dispozici je také arkádový režim ve kterém je nutné přežít do svítání stále náročnější vlny nepřátel. Map je sice dostatek, ale nějak jsem neměl důvod zkoušet více než tu první. Sbírání stránek z Alanova rukopisu má mimo doplnění příběhu nově i další důvod. Slouží totiž k odemykání kufrů s lepšími zbraněmi - slušný nápad. Také zasazení do městečka Night Springs, známého již z původní hry, je fajn. Samotné lokace jsou také povedené, především observatoř a autokino, ale nemusely při každé smyčce projít takovým zkrácením. Lepší by byla změna při stejné délce. Ve výsledku jde pouze o průměrnou akční verzi hry u které se bohužel ztratil příběh a částečně i atmosféra. Vzhledem k herní době a za nízkou cenu se to odehrát nechá, ale žádný zázrak nečekejte.
+20

Hellbound

  • PC 60
Hellbound je další z akcí, které se snaží oživit devadesátá léta. Tato na to nejde pomocí grafiky, ale čistě původní hratelností. Ta je na hře tím nejpovedenějším. Akce je svižná, dostatečně obtížná, ale férová. Z tohoto hlediska vlastně nemám co vytknout. Slabší je bohužel samotný obsah. Úrovní je pouze sedm a to včetně závěrečné, která je krátká a obsahuje tradičně bosse. Ten je celkem náročný, obzvláště díky přítomnosti velkého množství běžných nepřátel. Na normální obtížnost hra zabere něco přes tři hodiny a to včetně nalezení části secretů. Jejich indikátor ukazující také celkový počet v úrovni byl přidán poslední aktualizací, která vyšla den po mém odehrání první úrovně. Kromě jednoho případu jsem nenašel všechny, ale vždy alespoň několik ano. Level design není špatný, ale nijak zázračný také ne. Nízký počet tak nenahradí. Pro postup úrovněmi je často třeba najít jeden až tři různé klíče, ale většinou je směr jasný a žádné bloudění nehrozí.

Šest zbraní je celkem akorát a jejich sestava je v podstatě klasická. Mají i alternativní režim, takže si není na co stěžovat. Nepřátel také není moc druhů, ale na sedm úrovní to vlastně stačí. To je co se kampaně týče bohužel vše. Přítomen je i režim Survival, který ovšem moc nevyhledávám. Zkusil jsem jeden pokus, nic netradičního nečekejte. O grafiku se stará Unreal 4 engine. Její kvalita je spíše průměrná a v pohybu působí, alespoň zpočátku divně. Není to žádný problém, po čase jsme si zvykl. Zasazení jsou typické pekelné oblasti plné lávy, zničená města a podzemní labyrinty. Naopak musím pochválit soundtrack, který k této hratelnosti dokonale pasuje a nebyl by problém poslouchat ho i samostatně.

Hellbound bohužel nepůsobí dobře proti konkurenčním titulům s obdobným zaměření. V dnešní době, kdy je FPS devadesátkového stylu hodně, ho nemohu s klidným svědomím doporučit. Hra působí spíše jako dobová demoverze v podobě první epizody. Základ na kterém stojí je slušný, ale bohužel nevyužitý. Na druhou stranu je cenovka celkem příznivá a ty tři hodiny se budete bavit. Já hru dostal jako dárek, čímž zároveň děkuji, užil jsem si to, i když jen na krátko.
+16

Alan Wake: The Writer

  • PC 80
Pro druhé a zároveň poslední rozšíření platí téměř vše co pro to první. Pokračujeme v příběhu téměř bez přestávky a prostředí jsou opět kombinací původního a nového. I když nových je tentokrát asi méně, starší kulisy jsou využívány kreativněji. Osvětlování slov je tentokrát klíčové pro cestu dále a obzvláště tornádo je zábavný koncept. Také je tentokrát mírně náročnější orientace v prostoru. Ke sbírání je k dispozici pouze jedna věc a to videohra Night Springs. Její hledání mi bohužel vůbec nešlo, škoda sbírání her je mi jinak vlastní.

Závěr je povedený, ale bohužel je opět otevřený. Doufám že American Nightmare děj uspokojivě uzavře. Writer je stejně jako Signal součástí Steam verze a opět zabere necelé dvě hodiny. Kvalita je naprosto shodná s originální hrou i s prvním rozšířením. Pokud vás Alan Wake bavil, jsou obě DLC vlastně nutnost. Doufám, že poslední hra s Alanem udrží podobnou úroveň.
+24

Alan Wake: The Signal

  • PC 80
První rozšíření navazuje přesně tam, kde hra skončila. Pokud vás tedy zajímá další Alanův osud, jste na správném místě. Zpočátku se zdálo, že jsem omylem spustil standardní hru, ale vše se brzy začne měnit. Hratelnost je beze změn a vlastně jedinou novinkou jsou jiné sběratelské předměty. Tentokrát je nutné hledat kartonové stojany hlavních postav a bůh ví proč budíky. Není jich velké množství, ale jeden budík mi bohužel unikl. Prostředí je částečně nové a částečně kopíruje původní hru. Vše je ale uspokojivě vysvětleno.

Ke konci přijde ke slovu nová silnější svítilna. Častěji je využita mechanika vyvolání předmětu osvětlením slova, především na doplnění vybavení. Ale i jeden povedený bojový úsek na téhle mechanice staví. Hrál jsem necelé dvě hodinky, což odpovídá délce běžné kapitoly. Rozšíření je součástí Steam verze, kterou jsem hrál. Pokud vás originál bavil, jde o příjemné pokračování příběhu, pokud ne Signál váš názor nezmění. Jsem zvědav jak příběh skončí v posledním rozšíření, tedy pokud vůbec.
+26

Alan Wake

  • PC 80
Hru jsem měl v plánu již dlouho, ale k hraní jsem se dostal až nyní. Chystám se totiž na Control a vzhledem k propojení si musím doplnit vzdělání. Námět sice vypadá zajímavě, přesto jsem od hry nečekal žádné zázraky. To je možná jeden z důvodů proč jsem vlastně spokojený. Hlavní předností hry je slušný příběh, který popisuje zajímavé události a to v každé ze šesti kapitol. Není tak přítomen častý nezajímavý střed, kdy už je vše naprosto jasné, ale je nutné se dostat na konec. Líbilo se mi také prostředí malého městečka u jezera v lesích. Každá kapitola má vlastní prostředí akorát se opakují kratší či delší lesní úseky. Délka kapitol je celkem vyrovnaná.

Akční část hry, ve které je nutné využívat světlo je zajímavá. Jde o dobrý nápad, ale během hry se celkem okouká. Vzhledem ke krátké herní době v tom nevidím problém a nenudil jsem se ani na konci. Běžných soubojů zas tolik není a ty větší a příběhovější jsou povedené. Boj u farmy na pódiu jsem si vyloženě užíval. Sbírání ztracených stránek je zajímavé. Hezky rozšiřují příběh a jde o sběratelskou činnost, která má smysl. Termosky s kávou jsou sice fajn (kafe piji po litrech), ale jde pouze o výplň. U dlouhých RPG jsem si zvykl, že hrdina s důležitým úkolem ztrácí čas pavouky ve sklepě, ale u krátkého akčního a příběhového zážitku je to škoda času.

Technické zpracování je slušné a hra vypadá hezky i v dnešní době. Vzhledem k výrazné roli světla by bylo zajímavé vidět v akci ray tracing, třeba se dočkáme remasteru. Chválu zaslouží také soundtrack, obzvláště skladby mezi jednotlivými kapitolami. Obtížnost je na hard úroveň tak akorát, aby nenudila a ani nebyla přehnaná. Noční můru jsem nezkoušel a ani to zatím neplánuji, škoda jen pro tuto obtížnost exkluzivních stránek. Mimo prvních dvou jsem hrál každý den pouze jednu kapitolu. Mohu to doporučit, hra je na to přímo stavěná. Na začátku každé je uvedení do děje a při delším hraní by se možná dostavila repetitivnost. Hra má dobrou atmosféru, obzvláště zpočátku, ale časem trochu slábne. Hra je čistě lineární, ale s tím jsem počítal.

Nakonec musím hru doporučit, ale pokud se bojíte méně zajímavé akce, klidně zvolte nižší obtížnost. Hra nabízí dobrý příběh, atmosféru a těch pár hodin slušnou zábavu. Už jsem celkem zvědavý na DLCčka a American Nightmare. A od Controlu mám větší očekávání, tak snad nezklame.
+33

Falcon A.T.

  • PC 65
Letecké simulátory nikdy nebyly můj žánr a tohle je první hra do které jsem se mimo vesmírné lety ponořil. Vzhledem k obtížnosti a zastaralosti asi nešlo o nejšťastnější volbu, ale rozhodně nelituji času s Falconem stráveného. Hra má dostatek variant obtížnosti a první z dvanácti misí je o střelbě na cvičné cíle. Měl jsem tak možnost si na letadlo trochu zvyknout. Namapování a nastavení správné citlivosti joysticku v DosBoxu chce trochu laborování, ale poté se již hraje slušně. Zvládnout první dvě nejjednodušší mise mi trvalo více než dvě hodiny, ale stálo to za to. V dalších misích není při nižší obtížnosti nic záludného. Nejvíce jsem měl problémy s orientací. Grafika vypadá na začátku hezky, kokpit je na svou dobu pěkný, ale v letu je terén silně nepřehledný. I během soubojů jsem měl do konce problémy s orientací. Najít cíl mise by bez mapy nebylo možné.

Cíle jsou pěkně různorodé od ničení nepřátelských stíhaček po likvidaci letišť a mostů. Zkoušel jsem všech dvanáct misí, ale všechny jsem nezvládl dokončit. Celá hra se odehrává na jedné mapě a cíle jsou v různých sektorech. Mise také částečně navazují, nepřítel třeba opraví již zničený most. Pocit z živého bojiště tak není vůbec špatný. Ani teď nemám pocit, že bych se sžil s letovým modelem. Ať už je to stářím hry nebo její náročností, na mě je to zatím příliš. Překvapilo mě, že je jednodušší přistát než sestřelit nepřátelský MiG, ale v tom je Falcon asi výjimka. Na nejtěžší obtížnost by to asi bylo jiné, ale to je mimo mé schopnosti. Falcon nabízí atmosférické a poutavé létání, ovšem není to hra pro každého. Jsem rád, že jsem si na vlastní kůži zažil tuto legendární hru, ale k ještě starším leteckým simulátorům se už vracet neplánuji.
+14

Warhammer: Chaosbane - Tomb Kings

  • PC 65
První a zatím jediné příběhové rozšíření k Chaosbane není špatné. Přináší jednu novou kapitolu, která délkou odpovídá kapitolám z původní hry. Zasazení je pouštní s jasnou egyptskou stylizací. Osobně pouštní prostředí od dob Diabla II moc nemusím, ale zpracování je na úrovni. Dobrý nápad je, že z bezpečného tábora nejsou přímo vstupy do jednotlivých lokací. Je vždy nutné se probojovat ke vstupu do dané hrobky. Jde o drobnost, ale nic podobného jsem v jiných hrách neviděl. Technické zpracování a propojení s originálem je bez problémů. Jen jednou se nám stalo, že bylo nutné opakovat quest, těžko říct proč se nenačetl závěrečný boss. Bylo nutné opustit hrobku a vstoupit znovu, poté již bylo vše v pořádku. Nový režim Relic Hunt není špatný a díky flexibilitě bude mít dobrou trvanlivost, ale endgame obsahu jsme se zatím moc nevěnovali. Celkově není rozšíření špatné, ale vzhledem k obsahu bych uvítal nižší cenu.
+10

Warhammer: Chaosbane

  • PC 70
Svět Warhammeru mám rád a ač preferuji variantu 40k, tak nepohrdnu ani fantasy klasikou. Diablovky hrajeme doma rádi a tak bylo jen otázkou času než přijde řada i na nepříliš chválený Chaosbane. Můj názor na hru se několikrát výrazně změnil. Nejdříve se zdála hodně dobrá, pěkná grafika, široké možnosti vývoje postavy a díky světu Warhammer zajímavé prostředí a příběh. Před koncem základní hry bohužel dojde na úsek, kdy se postavy moc nezlepšují a přesto je obtížnost dost nízká. I na Very Hard není problém kosit nepřátele téměř bez námahy. Obtížnost Chaos 1 až 10 se bohužel odblokují později, ale pak už není problém přizpůsobit hratelnost svým potřebám. Na vyšší obtížnosti konečně začne padat i lepší vybavení, hlavně legendární a setové předměty. V tu dobu už ale končí i příběh DLC a zbývá závěrečná šestá kapitola, která byla do hry přidána zdarma. Chaosbane nabízí velké množství endgame režimů. Od klasických soubojů s bossy, přes invaze a expedice, po Tower of Chaos. Většinou jde postupně zvyšovat obtížnost a volit slušné množství modifikátorů.

Již zmíněný vývoj postavy je celkem robustní. Klasické body dovedností lze přiřadit velké škále schopností, z nichž některé se odemykají nejenom levelováním. Později se zpřístupní i strom bonusů vedoucí k dalším dovednostem. Spolu s klasicky velkým množstvím výbavy se s postavou nechá celkem vyhrát. Na začátku dostane hráč jednoho z předpřipravených hrdinů s daným jménem a minulostí. Přijde tak o možnost tvorby vlastního avatara, ale postava zase hezky zapadne do univerza. Technické zpracování stojí také za pochvalu. Grafika je pěkná a zvuky dobré a soundtrack se moc povedl. Online kooperace se nezapíná tak hladce jak je dnes zvykem, ale jinak je vše bez problémů. Povedený je také systém očarování výbavy, který nabízí zajímavé kombinace.

Vytknout musím zmíněnou nevyváženou obtížnost a často velmi pomalé nacházení lepšího vybavení. Výrazný úsek hry je tak problém nalézt motivaci pro pokračování. Lokace jsou různorodé a mění se dostatečně často. Celkově mám ale po dohrání dobrý pocit a pro fanoušky žánru nejde o žádné zklamání. Znalci Warhammeru si zase užijí hezky zpracované prostředí a řadu známých reálií a narážek.
+12

Ion Fury

  • PC 80
Nejnovější komerční hra na Build enginu, alespoň pokud vím, byla World War II GI. To už dnes neplatí, protože Ion Fury oživila tento engine a to ve velkém stylu. Od začátku do konce má hráč pocit, že hraje klasiku z devadesátek. Přesto jsou na hře znát jisté moderní prvky. Na první pohled dobová grafika je mnohem hladší, během hraní probíhá automatické ukládání a úrovně mají rozsah, který by dobové počítače zřejmě těžko zvládly. Skladba úrovní připomíná spíše Quake 2. Mezi některými oblastmi je možné, a někdy nutné, přecházet a jsou spojeny do tématických celků zvaných zóny. Na konci každé je závěrečný souboj následovaný typickými statistikami. Level design je povedený, průzkum úrovní mě opravdu bavil. Navzdory změnám prostředí je grafický styl stále stejný a tak je posledních pár úrovní takových okoukaných. Nejvíce jsem si užíval hledání secretů. Je jich opravdu hodně a některé obsahují fajn easter eggy, kterých je ve hře dost i v běžných prostorách.

Hlavní hrdinka má během hry k dispozici slušný arzenál, který je dobře vyvážený a používal jsem na střídačku vlastně všechny kousky. Nejvíce jsem si oblíbil tradičně brokovnici a silný revolver Loverboy. Obušek a výbušniny zase posloužily při průzkumu úrovní. Zbraně mají i alternativní režim, což je fajn. Pro hlavní hrdinku typické Bowling Bombs se mi zdáli zpočátku k ničemu, ale jsou celkem silné a na tužší nepřátele se hodí. Navíc je lze házet za roh. Naproti tomu počet druhů nepřátel je malý a opravdu brzy se okoukají. Nejsou špatní a jejich rozmístění a vzájemná podpora jsou dobré, ale kdyby v druhé polovině hry přibylo pár nových, bylo by to výrazně lepší.

Grafika je samozřejmě dána enginem, ale rozhodně je na co koukat. Od svých předchůdců zdědila Ion Fury i interaktivitu a tak se lze v úrovních slušně vyřádit. Mnoho prvků reaguje a část prostředí lze zničit, vše v rozsahu daném Duke Nukem 3D nebo Shadow Warriorem. Kromě kampaně o šesti zónách nabízí hra ještě tři další možnosti. Mě nejvíce potěšila přítomnost kampaně z early access verze, které jsem se neúčastnil. Jde o mix úrovní z plné hry, ale s výraznými změnami (chápu, že to bylo spíše naopak). Další dva módy, hra jen s bombami a likvidace vln nepřátel, mě moc nezaujaly. Technicky hra nemá žádné problémy, běží plynule a stabilně.

Ion Fury jsem si opravdu užil, klasická hratelnost baví i dnes. Vše co jsem hře vytkl jsou drobnosti a zážitek ze hry rozhodně nezkazí. Před vydáním si hra prošla problematickými časy, ale dnes bych neváhal ji doporučit. Já jsi jdu připsat na seznam Bombshell, který dějově navazuje.
+24

Československo 38–89: Atentát

  • PC 70
Při hodnocení a popisu Atentátu je dobré se rozhodnout zda je to hra nebo vzdělávací software. Co se vzdělávání týče je Atentát částí většího projektu. Informační hodnota je nezpochybnitelná a pokud někoho dané období zajímá, jde o skvělý materiál. Existuje i verze přímo pro školy, takže lze bez obav doporučit jako součást studia. Herně jde o interaktivní film doplněný minihrami. Ty mají různou kvalitu, od skvělých po velmi průměrné. Minihry jsou vložené mezi filmové části s rozhovory. Ty je možné a někdy nutné opakovat a bohužel minihru nelze přeskočit. Může tak dojít k nepříjemné situaci, kdy sice povedenou, ale repetitivní hříčku hrajete třikrát za 5 minut. Přitom již přehrané odpovědi není problém přeskočit. Trochu to kazí motivaci při snaze zkompletovat encyklopedii a informace.

Encyklopedie sama rozhodně stojí za projití. Filmová část je hodně slušná, herci se do rolí hodily. Škoda, že nejde zvlášť ztlumit hudba, občas bylo díky tomu hůře rozumět. Fiktivní příběh je zajímavý a krásně ilustruje realitu doby. Oceňuji že nejde o žádnou velkolepou událost, ale o civilní a asi celkem běžný příběh. Bohužel rychlost jeho odhalování záleží na vedení rozhovorů a tak je možné, že někdo bude mít slušnou představu za chvíli a jiný si nebude jist do konce, obzvláště pokud nebude kompletovat rozhovory. Celkově jde o skvělý výukový materiál a lehce nadprůměrnou edukativní hru. Každopádně hraní nemohu než doporučit, za těch 3-5 hodin to stojí a svým způsobem jde o unikát. Při hře ve dvou na televizi jde o fajn zážitek.
+29

Command & Conquer Remastered Collection

  • PC 95
Na tenhle remaster jsem se hodně těšil od prvního oznámení a víc a víc každou další novou informací. Jsem rád, že jsem se nezklamal a má oblíbená série se dočkala povedeného oživení. Kolekce je připravena s úctou k původní hře a v prví řadě pro fanoušky. Nádherně překreslená a původní detaily ctící grafika, znovu nahraný soundtrack a zvuky. To vše za co největšího počtu původních tvůrců. Navíc je možnost si grafiku, zvuky, hlasy i hudbu přepnout na původní a to dokonce takhle samostatné. Tomu říkám služba. Už od prvních minut jsem byl nadšen. Úvodní filmeček mi okamžitě vykouzlil úsměv na tváři, následovalo spuštění první mise. Nejdříve naskočila stará grafika, pak hláška stiskněte mezerník. Po stisku okamžitě následuje instantní přepnutí do moderní krásné grafiky. To lze udělat kdykoli během hry.

Součástí kolekce je původní C&C, první Red Alert a pochopitelně i všechny oficiální datadisky - Covert Operations, Counterstrike a Aftermath. Osobně jsem byl nejvíce potěšen přítomností exkluzivních misí z konzolových vydání Command & Conqueru. Jde o mise z Nintenda 64 a PlayStation. Jejich kvalita je spíše průměrná, ale taková pečlivost prostě potěší. Oceňuji i přítomnost obou tajných kampaní. Do původní hry byl také přidám skirmish. Super je možnost projít si zpětně vynechané alternativní mise v kampaních. Rozhraní pro výběr misí se obecně povedlo. Datadisky do Red Alera jsou přidané formou konzolové kompilace Retaliation, to znamená že obsahují filmečky a příběhové propojení. Zdá se to jako drobnost, ale hodně to přidává k motivaci. Třešničkou na dortu je přítomnost editoru misí, bonusové materiály a jednoduché stahování uživatelských map. Vylepšení ovládání, především stavba jednotek do fronty, je super i když mírně snižuje obtížnost. Pří označení skupiny jednotek se vynechá harvester, takže nehrozí jeho poslání na frontu v zápalu boje.

Bohužel mám i pár výtek. Konzolové mise jsou označeny jen rokem a ne původní platformou což je škoda. Bohužel chybí možnost určit shromaždiště jednotek po jejich vyrobení. Škoda je, že se dokončené uživatelské mise v menu neoznačují, stejně jako ty oficiální. Původně jsem si chtěl stěžovat na systém ukládání, ale hned první patch vše vyřešil. Povedl se i multiplayer. Spojení je stabilní, vyhledání protihráče rychlé. Hodně lidí bohužel hraje na rychlost a boj se tak rozhodne za pomoci vojáčků případně základních vozidel. Úspěšnost jsem tak měl asi poloviční, ale tento typ hry mě prostě moc nebaví. V současné době je ve hře přítomen i slíbený LAN mód. Nějaký čas jsem strávil i s uživatelskými misemi. Instalace je jednoduchá a dají se mezi nimi najít opravdu slušné kousky. Část lidí předělává mapy pro původní verze hry a část tvoří úplně nové. Více aktivity se vyvíjí kolem Tiberian Dawn než Red Alertu. Mluvím tedy čistě o singlu, v multiplayeru jsem se omezil na oficiální mapy.

Celkově jsem touto Remastered Collection doslova nadšen. I když mám všechny kampaně dohrané, budu se ke hře občas vracet, dodělávat vyšší obtížnost nebo hrát uživatelské mise. To je po více než 100 hodinách slušný úspěch. Doufám, že se podobné péče dočkají i další díly a třeba i Duna.
+36

Creaks

  • PC 85
Nejnovější hra od Amanita Design mě ze zatím odehraných bavila nejvíce. Stejně jako předchozí projekty studia má i Creaks krásnou stylizovanou grafiku a hodící se atmosférický soundtrack. Ačkoliv jde o odlišný žánr, hra přesto pasuje k předchozím. Hratelnost a herní doba jsou ovšem jinde. Žánrem je logická plošinovka a poprvé je možné ovládat přímo postavu. Hodně musím pochválit design jednotlivých hádanek. Rozumná obtížnost baví, je výzvou, ale nefrustruje. Nové prvky jsou představovány ve správných intervalech. Nic se neopakuje tak často aby to nudilo a nedá se dostat do slepé uličky. To spolu s krásným designem prostředí a zajímavým příběhem tvoří skvělou hru od které byl problém se odtrhnout. Dohrál jsem ji ve dvou delších večerech a na konci chtěl více. Už to je ideální vizitka povedené hry, ale Creaks mají ještě něco navíc. Tím jsou více či méně interaktivní obrazy a skryté místnosti. Obrazy jsou kratší příběhy ze života místních obyvatel a to pouze na dívání nebo ve formě miniher. Ty opravdu stojí zato hrát všechny. Jsou to nápadité hříčky, které sice nejsou obecně originální, ale v rámci hry je každý jiný. Některé není problém dát napoprvé, jiné trochu potrápí. Prohledávání oblastí je zábava právě kvůli nim, hráč opravdu nechce žádný minout.

Pochválit musím také design jednotlivých "nepřátel". Těšil jsem se na každý nový přírůstek, na to jaké bude mít vzory chování a co je vlastně zač. Hrát znovu nemá moc cenu, tajemno je pryč a herní mechaniky už jasné, ale nějaké rozšíření nebo pokračování by bylo fajn. Povedený je také závěr hry. Doporučit musím i Xzone edici, artbook je pěkný a po dohrání jsem si hezky početl. I litografie a samolepky jsou fajn. Creaks tak jednoznačně doporučuji.
+31

Command & Conquer: Red Alert: The Aftermath

  • PC 75
Red Alert je jediná hra v sérii, které se dočkala dvou datadisků. I druhý - Aftermath - má podobu klasického datadisku Westwoodu té doby, ale přesto se od svého předchůdce v mnoha věcech liší. Přináší další nové jednotky a tentokrát jsou výrazně více využity. V řadě misí je lze konečně stavět. To platí i pro nové jednotky z Counterstriku. Oblíbil jsem si Chrono tank, který je silný, může každou chvíli skákat po celé mapě, ale bohužel je dost drahý. Akorát přemísťování většího počtu je otravné. Fajn je také mechanik opravující vozidla v poli nebo Shock Trooper, takový Tesla voják.

Nových misí je 18 a jsou opět volně přístupné. PlayStation verze a Remastered Collection znovu obsahují pár příběhových videí, které je propojují. Zdá se, že jde o drobnost, ale pocitu z hraní to dost pomáhá. Mise jsou opět kvalitní, bohužel převažují ty bez možnosti budování základny. Ač mi tento typ misí u Red Alerta přijde povedenější než u jiných RTS, tak tohle už je příliš. Tento druh hry prostě pouštím s jiným očekáváním. Na druhou stranu jsem měl při hraní za sebou 44 misí takže se alespoň nedostavoval stereotyp. Celkově je datadisk zvládnut dobře a jeho přínos pro multiplayer a skirmish je také fajn. Za zahrání určitě stojí.
+21

Star Wars: X-Wing

  • PC 90
Konečně nastal ten okamžik a já se stal členem stíhací eskadry Povstalecké aliance. Konečně se mohu pomstít Impériu za útlak na své planetě. Hned zpočátku jsem dostal k dispozici X-Wing a vyrazil zničit imperiální konvoj. Během mise jsme odhalili nepřátelské plány na zničení povstalců. Další mise byly pro mě, jakožto nováčka, stále náročnější. Naštěstí jsem mohl trénovat všechny druhy stíhaček na zkušebních letech i na simulátoru přehráváním historických misí. Nakonec jsme s vypětím všech sil ukořistili silné výbušniny, pomocí nichž jsme zničili hvězdný destruktor Invincible, který vedl ofenzívu. Mé nadšení nemělo bohužel dlouhého trvání. Během ceremonie, při které dostala má maličkost vyznamenání a povýšení, objevily naši špioni existenci nové nebezpečné zbraně - Hvězdy smrti.

Následovala samozřejmě řada misí s cílem získat plány nové zbraně. To se nakonec podařilo a po náročné bitvě s hvězdným destruktorem Interpid byly plány předány princezně Leie, která s nimi zamířila k Alderaanu. Navzdory naší snaze narušit zásobování a zjistit co nejvíce informací o nové zbrani, Impérium nakonec Hvězdu smrti dokončilo a úspěšně otestovalo. Druhý výstřel dokonce zničil jednu z hlavních planet podporujících povstání - samotný Alderaan. Nakonec, v hodině nejtemnější, když se Hvězda smrti blížila k naší tajné základně, Luke Skywalker, s drobným přispěním mé maličkosti, zničil nebezpečnou stanici. Impérium zažilo citelnou porážku a my máme trochu času před pokračováním v dalším boji. Příběh bude pokračovat u datadisku Imperial Pursuit.

Hraní vesmírného simulátoru pro mě bylo po velice dlouhé přestávce, především zpočátku, hodně náročné. Díky skvělému ovládání a velkému množství obsahu jsem měl možnost všemu přivyknout a X-Wing nakonec pokořit. Je to stále skvělá hra kterou mohu bez váhání doporučit. Pro fanoušky Hvězdných válek je to téměř povinné. Hra rozhodně patří k těm obtížnějším titulům. Hrál jsem upravenou verzi z roku 1998, která běží na enginu z X-Wing vs. Tie Fighter, a vypadá opravdu dobře. Podpora nových systémů je bez problémová a i joystick, nezbytný pro spuštění hry, se nastavuje velice příjemně. Komentář píši k této verzi, protože samostatný X-Wing 1998 tu nemá profil. Psát společný komentář k dvěma hrám a třem datadiskům se mi opravdu nechce. Hra mimo tří výše popsaných kampaní obsahuje historické mise pro každou z dostupných stíhaček. Ty jsou tři - X-Wing, A-Wing a Y-Wing. Jde o univerzální (X), rychlý a slabší(A) a silný, ale pomalejší bombardér (Y). Nejlépe se mi létalo s univerzálním X-Wingem. Ovládání a schopnosti jednotlivých strojů lze také zkoušet na testovacích drahách a zkusit získat co nejvyšší skóre. Hru mohu rozhodně doporučit, jde o jeden z nejlepších vesmírných simulátorů. Osobně mám v plánu sérii projít celou, ale možná to budu prokládat Wing Commanderem.
+25

Command & Conquer: Red Alert - Counterstrike

  • PC 80
Toto rozšíření, stejně jako všechny datadisky pro první generaci strategií od Westwoodu, jsem měl zafixované jako pouhou sbírku misí. Žádný z nich jsem nehrál více než jednou a tak mě nová rozehrávka velice příjemně překvapila. Stejně jako u Covert Operations jsou mise skvěle nadesignované, vlastně možná ještě lépe. Herní náplň je originální, opět přítomné mise uvnitř budov jsou také super. Mise jsou od začátku přístupné všechny, přesto mají příběhové pozadí a zapadají do takových minikampaní. Ve verzi pro PlayStation nebo nově na PC díky Remastered Collection jsou dokonce alespoň hlavní bloky uvozeny a ukončeny originálním videem. Ty představují nové postavy a bohužel nejsou tak povedené jako v originální hře. Nové jednotky jsou příjemným zpestřením, bohužel nejsou moc často využity. Přesto především Testa Tank je skvělá jednotka, rychlá a smrtící, bohužel s menší výdrží. Také Volkov umí udělat pěknou paseku. Je škoda, že je v některých klasičtějších misích zbytečně nízká technologická úroveň a není tak možné využít lepší jednotky.

Obtížnost je vyšší než v Red Alertu, ale proti Covert Operations nejde o nic hrozného. Datadisk také odemyká skrytou minikampaň proti přerostlým mravencům, navazující na vítězství spojenců. Její čtyři mise jsou příjemným zpestřením a opět jsou dobře navržené. Obsahují vlastní příběh o úniku z tajné sovětské laboratoře uvedený opět videem. V době, kdy jsem Counterstrike poprvé instaloval na Windows 95 mě potěšila přítomnost Widnows Theme s třemi různými motivy. Úpravy barev nebo kurzoru myši jsem neměl rád, ale pozadí na plochu s logem Westwood bylo super. Dnes jde o zajímavý dobový relikt. Sečteno a podtrženo, skvělé mise, nové jednotky, příběhová návaznost a stará dobrá hratelnost. V remasterované podobě obohacené o videa není nad čím přemýšlet.
+19

Wario Blast: Featuring Bomberman!

  • GB 75
Mé první setkání s postavou Bombermana na handheld bylo zvláštní. Tenhle díl je neobvyklý nejen přítomností Waria, známého z her od Nintenda, ale i hratelností. Obvykle je nutné vyčistit úroveň od nepřátel a najít východ pro postup do další. Zde je sice také nutné zlikvidovat nepřátele, ale těch je menší množství, také umísťují bomby a je nutné vyhrát dvě ze tří kol. Hraní tak připomíná spíše multiplayer. Standardní jsou pouze souboje s bossy. Obtížnost plynule stoupá a zvláště poslední bossové mi dali dost zabrat. Závěrečný vícefázový souboj jsem opakoval snad třicetkrát, naštěstí mi nešel hlavně začátek. Pro zajímavost jsem zkoušel i původní japonskou verzi Bomberman GB a není důvod hrát obě. Jediná změna je přítomnost Waria a tomu uzpůsobený příběh. Nic proti němu, ale nakonec jsem hru raději dokončil v kůži klasického Bombermana. Hratelnost je klasicky fajn a bavil jsem se jako u každého titulu ze série. Grafika je samozřejmě omezena možnostmi Game Boye, ale je dostačující. Nejvíce vadí omezená velikost výhledu. Celkově jde o povedený díl a jsem rád, že jsem Wario Blast neminul.
+12

Death Stranding

  • PC 90
Při sledování upoutávek na Death Stranding jsem neměl pocit, že to bude hra pro mě. Vypadala sice tajemně, ale nezaujala. To se změnilo po vydání. Hned první gameplay videa vypadala zajímavě a neotřele. I hudební doprovod udělal svoje. Vydání hry pro PC jsem tak netrpělivě očekával a začal jsem hrát hned v den vydání (letošek je zvláštní, tohle jsem dlouho nedělal). V tuhle chvíli mám za sebou více než 50 hodin, dohraný příběh a jsem spokojený zákazník. Hra od prvních okamžiků zaujme krásným prostředím. Po necelé minutě hraní se rozezní krásná hudba a atmosféra by se dala krájet. A to ještě ani člověk neví nic o hratelnosti ani zajímavém světě. Atmosféru si hra udrží až do konce příběhu, o kterém samozřejmě nic nevyzradím. Je ale hezky promyšlený, vyplatí se sledovat každý kousek informace. Postavy jsou zajímavé a nadšeně jsem čekal na každou novou zápletku. Děj nijak nespěchá a je tak možné si ke všem vybudovat vztah. Death Stranding opravdu nemá problém probudit v hráči emoce. Dobré příběhy často kazí nezvládnutý konec, ale to není tento případ.

Od začátku jsem se trochu bál herních mechanizmů. Přece jen nošení nákladu z místa na místo nezní zrovna zábavné. Hra toho ale ve skutečnosti nabízí mnohem více a nové prvky dávkuje až do samého konce. Když na mě po 40 hodinách vybafla nová mechanika, byl jsem opravdu překvapen. Hratelnost zkrátka proti všem předpokladům funguje a i samotné nošení nákladu je zpracováno zábavně. Rozhodně nehodlám posuzovat realističnost nebo fyziku, je to zkrátka uzpůsobené hratelnosti a tak to má být. Samotná správa nákladu a jeho rozložení je zábavnou minihrou, minimálně z počátku. Mimo hlavní dějovou linku je dostupné slušné množství nepovinného obsahu. Jeho dávkování je super, nedojde k zahlcení jako třeba v AC: Unity. Nemám hotové zdaleka vše, ale pokračovat nebudu, alespoň ne na denní bázi. Příležitostně se ale rád vrátím a třeba si hru časem zkompletuji.

O hudbě jsem se již několikrát zmínil. Výběr mě opravdu potěšil a od Low Roar po Chvrches jde o samé skvělé skladby. Nová skladba začne hrát vždy na tom správném místě a podpoří tak atmosféru světa. Graficky nemám co vytknout, hra vypadá slušně a neměl jsem ani žádné technické problémy. Implementace DLSS je super, vylepšení grafiky a zrychlení je opravdu zanatelné. Po prvním spuštění jsem nedostával achievementy, vyřešeno restartem, ale zpětně mám bohužel smůlu. Naštěstí jde o zhruba první hodinu a půl, takže si je doplním pokud to bude nutné. Hrál jsem na klávesnici a myši, ovládání je vyřešené dobře a nemám si na co stěžovat. Nakonec ještě musím pochválit herecké výkony a jejich technické zpracování. Také online je zpracován dobře a originálně. Po připojení nové části mapy se zobrazí výtvory ostatních hráčů z instance. První cesta tedy vede krásně pustinou a podporuje atmosféru, poté ale pomohou a zrychlí rutinnější části stavby ostatních. Pocit spolupráce při obnovení světa je fajn a doufám, že i má maličkost někomu pomohla.

Abych jen nechválil. Nejvíce mi vadilo rozložení příběhových animací. Na začátek je jich možná zbytečně moc, poté se střídají dlouhé části bez nich s naopak dlouhými animacemi. Lepší rozložení by bylo asi vhodnější. Také odevzdávání nákladu je zbytečně zdlouhavé a v pozdějších fázích se repliky postav dost opakují, neuškodilo by nějaké automatické zkracování. Vytknout by se dal také product placement, ale ve výsledku vlastně nepřekáží. Celkově jsem ale hrou příjemně překvapen. I když jsem se během těch měsíců do vydání PC verze ujišťoval, že půjde o dobrou hru, nakonec předčila očekávání. Pokud si jen trochu myslíte, že vás bude Death Strandig bavit, rozhodně ho zkuste. Když už nic jiného, tak hra je prostě unikát.
+37

Halo 2600

  • At2600 75
Na Halo 2600 jsem narazil asi před třemi lety, hra mě hned zaujala, ale po pár neúspěšných pokusech jsem na ni zapomněl. Znovu jsem na ni narazil nyní, když hra slaví desáté výročí. U této příležitosti jsem se ji rozhodl pokořit a nakonec se to opravdu podařilo. Hned po prvních minutách je jasné, jak se hra snaží držet své slavné předlohy. Hlavní postava Master Chiefa, nepřátelé, dobíjení štítu - to vše se snaží být co nejautentičtější. Limity konzole jsou samozřejmě velké, přesto se podařilo zachovat atmosféru. Grafika je jednoduchá, odpovídá možnostem Atari 2600, přesto je vše jasně rozpoznatelné. Atmosféru má hra skvělou a hratelnostně jde o dobrou práci, nejvíce připomínající Adventure. V rozumě rozsáhlém prostředí je nutné hledat klíče a čelit stále nebezpečnějším nepřátelům. Tři životy byly na první dohrání taktak a zvládnout cestu k bossovi zabralo hodně pokusů. Závěrečný souboj překvapivě moc náročný není. Nejobtížnější je asi prostřední třetina hry - rychlejší nepřátelé, ale slabší výbava. Ze začátku nejsou nepřátelé moc nebezpeční, a na konci má hráč slušnou výbavu. Především boty pro rychlejší pohyb jsou velkým přínosem. Hra je rozhodně zábavná, ty zhruba dvě hodiny jsem si užil. Finální úspěšný průchod zabral něco přes 10 minut. Pro mě jde o třetí dohranou Halo hru, komplet sérii mám v plánu a tahle milá jednohubka to možná dost uspíšila. Rozhodně stojí za vyzkoušení.
+14

Doom 64

  • PC 90
Dooma jsem na originálním Nintendu 64 bohužel nikdy nehrál. Fanouškovský projekt Doom 64 Absolution jsem sice odehrál, ale ten není úplně přesný a obsahuje i nové neoficiální části smíchané s ostatními. Vydání oficiálního remaku pro PC mě tak udělalo velkou radost. Jde o velice zvláštní hru. Z akce a celkového pocitu ze hry je jasné, že jde o pravého Dooma. Přesto grafika, design monster a ladění atmosféry je spíše temnější a od klasického Dooma odlišné. To něco, co dělá Dooma Doomem ve hře je, což je nejdůležitější. Doom 2016 ani Doom 3 vůbec nejsou špatné hry, jen odlišné, ale tohle je prostě správné pokračování. Všechna monstra i zbraně mají nový design, ale přibylo i pár nových kousků. Nightmare Imp je rychlejší verze klasického impa a dobře doplňuje základní sestavu. Mother Demon je finální boss, který mě nezaujal tolik jako Cyberdemon. Skvělá je nová zbraň Unmaker. Střílí silné laserové paprsky a jde dokonce třikrát upgradovat. Po jejím zisku jsem na plazmovku a BFG již nesáhl. V závěrečných bojích jde o nenahraditelného pomocníka a bez něj by to bylo výrazně těžší. Zvláště plně vylepšená dělá velkou paseku. Několik nepřátel z Dooma 2 naopak chybí.

Doom 64 v novém vydání nabízí rovných 40 levelů. Základní část je shodná s původní N64 verzí. Levely jsou menší než třeba v Doomu 2, ale jejich design je krásně spletitý. Počty nepřátel nejsou nijak závratné a obtížnost je tak akorát. Hledaní secretů je výzva a je jich slušné množství. Součástí je štědrá porce čtyř tajných levelů. Ty rozhodně stojí za návštěvu, protože tři skrývají vylepšení pro Unmakera a dokončení jednoho zpřístupní skryté Features menu. Díky němu se lze dostat k čtyřem Fun levelům. Ty nabízejí malé arény naplněné silnými nepřáteli a jsou opravdu výzvou. Prostě zábava jak má být. Poslední částí je nová epizoda Lost levels. Ta příběhově propojuje původní Doom sérii s tou moderní (Doom 2016/Eternal). Nová část zachovává ducha původní, snad jen obtížnost je vyšší.

Po dohrání jsem udělal malý test prvního levelu v Doom 64: Absolution a Doom 64: Retribution. Retribution je znatelně věrnější originálu a má i shodné řazení levelů. Obsahuje také nové úrovně, ale ty jsou přístupné přes samostatnou položku v menu a navíc se připravuje celá nová epizoda. Projekt určitě stojí za pozornost pokud vás šedesát-čtyřka zaujala. Celkově je Doom 64 skvělou součástí série, kterou by byla škoda minout. Nové vydání je příjemně rozšířené a stojí za zahrání i pokud původní hru znáte.
+27

Gabriel Knight: Sins of the Fathers - 20th Anniversary Edition

  • PC 90
Remake k dvacátému výročí jsem dohrál poprvé a hned po dokončení původní verze. Nejvýraznější změnou je technické zpracování. Grafika je mnohem propracovanější a jednotlivé lokace jsou krásně detailní. V každé lokaci je k dispozici několik bonusových materiálů od tvůrců hry. Jde o artworky, komentáře, srovnávací obrázky nebo rozhovory. Je to perfektní doplněk a už jen kvůli tomu jsem rád, že jsem se do této edice pustil. Díky přímému srovnání je krásně vidět snaha zachovat původní atmosféru lokací, což se většinou dost podařilo. Naopak postavy a především jejich animace jsou sotva průměrné. Bohužel autoři tuto nedokonalost někdy zbytečně zvýrazňují - například příjezd k zámku v Německu, kdyby byla cesta rovná působilo by to mnohem lépe. Nový dabing je dobrý a jde tak z počátku spíše o nezvyk. Nový hráči budou naprosto spokojeni. Škoda akorát ztráty slavných jmen. Hudba je stále skvělá, tady nemám co vytknout. Ovládání prošlo příjemným odlehčením, hraje se tak výrazně plynuleji. Pouze práce s inventářem není úplně pohodlná. Nově lze také zvýraznit aktivní objekty na obrazovce.

Příběh je samozřejmě naprosto shodný, ale přibilo několik hádanek a pár omezení. Některé lokace a tím pádem i činnosti nelze nyní splnit dříve než autoři chtěli. Pro nové hráče jde určitě o slušné ulehčení, nezískají tolik předmětů, které mají využití až za několik herních dní. Já se naopak zdržel řešením toho co jsem opomněl udělat, že nemohu tam a tam. Nové hádanky jsou zajímavým zpestřením. Po delší době mezi verzemi bych to asi označil za zbytečnou vatu, ale takhle hned po sobě udělá i malá změna radost. Ale ničemu nepřekáží, do hry dobře zapadnou a nejsou na dlouho. A například ukrytí klíče k hodinám vyloženě oceňuji, je to celkem realistické. Doprovodný komiks je tentokrát dostupný v elektronické verzi přímo z hlavního menu hry. Hra, včetně českého překladu, funguje bez problémů. Gabriel Knight si zachovává hodně dobrého z původní verze a přináší několik příjemných zpestření. To nejpodstatnější jako příběh, hudba a atmosféra je v obou verzích. Pokud jste hru nikdy nehráli, remakem chybu neuděláte. Pro fanoušky původního Gabriela je remake dobrou volnou už jen kvůli těm bonusům.
+36

Gabriel Knight: Sins of the Fathers

  • PC 95
První díl Gabriela a obecně celou sérii považuji za jednu z nejlepších adventur a potvrdil jsem si to i při aktuální rozehrávce. Ke hře jsem se vrátil po dobrých dvaceti letech a přesto nemám žádnou podstatnou výtku. Začnu tedy tím kratším - zápory. Ovládání nepatří mezi nejpovedenější. Opravdu nemám rád hry, kde je hodně ikon akcí, z nichž některé se využijí pouze párkrát za hru. To opravdu mohlo být sloučeno s obecnější akcí. Také nutnost opouštět lokaci jednou pomocí použít, jindy odejít, je zbytečně nepohodlná. Nechci být jak ohraná deska, ale kombinace parseru a pohybu na numerické klávesnici je prostě nejpohodlnější. Nejlepší je na hře atmosféra. Jane Jensen a jejímu týmu se podařilo skvěle vystihnout prostředí New Orleans a voodoo rituálů. Grafika a detailnost jednotlivých lokací je super. Rozhovory jsou dobře napsané a plné informací jak o herním příběhu tak o samotném voodoo. Pokud někoho téma zaujme více, má na konci manuálu připraven seznam zdrojů, ze kterých autoři čerpali. Příběh se rozjíždí hned od prvního dne a přinese i několik překvapení. Zábavu mi nijak neumenšila ani znalost z dřívějška. I když jsem si samozřejmě nepamatoval postupy v jednotlivých lokacích, věděl jsem čeho se má zhruba dosáhnout a tak se mi obtížnost nezdála nijak vysoká. Rozhovory ale nabízejí dostatek nápověd a většina akcí je celkem logických, hra rozhodně nepatří mezi nejobtížnější ve své době. Dostal jsem se díky přílišné horlivosti u rozhovorů do slepého konce a musel načítat pozici, ale pouze jednou a hra je v tomto přístupná.

Přítomny jsou i "akčnější" pasáže, ovšem ve velmi rozumném množství a s bezproblémovou obtížností. Rozhodně kvůli nim nehrozí žádné dlouhé záseky. Řada scén je excelentní a zůstanou v paměti dlouho. Osobně mám nejraději scénu v hrobce nebo hrad v Německu. Pochválit musím také zvukovou část hry. Hudba je povedená a není problém se v některých lokacích zapomenou a jen tak poslouchat. Krásně dokresluje atmosféru a hodí se k prostředí. Dabing je kapitola sama pro sebe. Hvězdné obsazení podalo velmi přesvědčivé výkony. Mě nejvíce potěšil Mark Hamill. Samotný systém rozhovorů je fajn a díky portrétům je vidět mnohem více detailů postav, dobrý nápad. Milá pozornost je i v balení přiložený komiks, dějově předcházející hře. Hrál jsem s českým překladem, vše bez problémů. Herní doba se dostala na 12 hodin, ale při prvním hraní počítejte s delší dobou. Na plný počet bodů jsem bohužel nedosáhl, stále je co zlepšovat. Gabriel Knight je skvělá adventura, která si mě získala a mohu ji bez problémů doporučit. Já jdu hned rozehrát 20th Anniversary Edition, opravdu mě zajímají rozdíly.
+24

Command & Conquer: Red Alert

  • PC 95
První díl Red Alerta to má u mě celkem těžké. Na jednu stranu je vlastně ve všem lepší než Tiberian Dawn, který je mi ale sympatičtější. Základní hratelnost se vůbec nezměnila, což platí pro většinu série, a to je vlastně dobře. Stále je nutné ve většině misí vybudovat základnu a splnit úkol. Tím je stále nejčastěji zničení nepřítele, ale vyskytují se i náročnější úkoly. Od obsazení konkrétní budovy po záchranu osob, vše probíhá jako v originálu. Jak moc nemusím většinu misí s omezeným počtem jednotek, tak nové mise uvnitř budov jsou skvělý nápad. Zvlášť pokud to navazuje na předchozí dobývání a obsazení budovy, jde o velmi atmosférický prvek. Povedené jsou opět filmečky a jednotky. Tentokrát mají lepší výbavu záporáci, protože mamutí tanky a Teslovy věže jsou ultimátní kombinace. Red Alert klade větší důraz na boje ve vzduchu a na vodě. Tam má každá strana svoje a oblíbil jsem si obzvláště křižníky a ponorky. U spojenců hodně potěší výzvědný satelit, který odkryje celou mapu. Řada jednotek nemá předobraz v minulém dílu a některé jsou vážně skvělé. Mezi nejzajímavější patří špion, zloděj nebo pes. Gap Generator zakrývající část mapy temnotou našel uplatnění především ve hře více hráčů, stejně jako maskovaná kulometná hnízda. Těží se tentokrát ruda, případně výnosnější krystaly. Ani jedno ale nepoškozuje pěchotu a jde tak pouze o surovinu, jeden strategický prvek je tak pryč. Obsazování nepřátelských budov inženýry je nyní obtížnější. Jde obsadit jen velmi poškozenou budovu, což výrazně měnilo mou strategii. Přesto jsem se často pokoušel získat alespoň spojeneckou technickou laboratoř nebo sovětskou továrnu.

Příběh je méně vážný než u C&C, ale ještě to není tak komediální jako následující díly. Obtížnost se mi zdá nižší, ale to může být vina Cover Operations. Red Alert také přišel s vylepšenou SVGA grafikou. Ta je k dispozici u verze pro Windows, na DOSu je shodná s C&C. Rozdíl je opravdu velký a za pouhý rok jde o slušný posun. Kampaň Red Alerta jsem hrál do teď vlastně jen jednou, což je značný kontrast proti originálu. Na vině je novinka jménem skirmish. Hraní na velkém množství multiplayerových map proti počítačem řízeným protihráčů, to vše dle vlastního nastavení počtu, počátečních financí, superzbraní... Zde přišli ke slovu CD s uživatelským mapami, kterých jsem odehrál rozhodně vyšší desítky. Z dnešního pohledu je to podivné, ale musím prostě poděkovat autorům kompilací jako Code Red Attack nebo More Red Missions. Samotný multiplayer je také super a mám na něj dobré vzpomínky. Tradičně skvělá je i hudba Franka Klepackiho.

Potěší propojení obou C&C sérií v sovětské kampani, kterou obecně považuji za lepší a to navzdory několikadennímu záseku ve třinácté misi. Díky tomu jsem vlastně dokončil spojeneckou kampaň dříve. Vytknout musím opět pathfinding a obecně umělou inteligenci jednotek, vše je lepší obstarávat a hlídat ručně. I dnes jsem se u prvního Red Alertu bavil velice dobře. Zábavné mise, fajn filmečky a skvělá skladba jednotek dělají z hraní příjemný zážitek a projití obou kampaní za to opravdu stojí i dnes. Velkým kladem hry je, že osloví jak fanoušky předchozího Command & Conquer, tak i nové hráče.
+24

The Wheel of Time

  • PC 90
Podle mé oblíbené knižní ságy Kolo času bych si asi nepředstavil zrovna střílečku z vlastního pohledu, ale hra se překvapivě dost povedla. Ve firmě Legend jsou specialisté na knižní adaptace a i tentokrát se jim podařilo skvěle zachytit atmosféru předlohy. Od začátku skrze všechny levely až k povedenému vyvrcholení má fanoušek pocit, že je opravdu součástí vzoru Kola času. Atmosféra a obecně svět funguje na výbornou, ale bohužel řada detailů je na tom mnohem hůře. Už i čtenáři prvního dílu mohou vypozorovat nesrovnalosti a fanoušek jich nalezne mnohem více. Nebudu zacházet do spoilerů, ale například četnost ter'angrealů nebo chování určitých postav se neslučují s Jordanovým dílem. Na hratelnosti ani zábavnosti to neubírá, ale jako velkého nadšence mě to zamrzelo. Chápu nesrovnalosti vynucené hratelností, ale některé detaily se mi zdáli zbytečné.

Dále už musím jen chválit. Technické zpracování bylo na svou dobu skvělé a je v pohodě i dnes, hru pohání Unreal 1 engine. Akce je plynulá a proložena vhodným množstvím logických překážek. Zbraně i speciální schopnosti jsou zde nahrazeny velkým množstvím ter'angrealů, mocných předmětů s dávných dob. Od různých druhů útoku, přes levitaci až po několik variant teleportace, to vše zaručuje skvělou variabilitu po celou herní dobu. Jednotlivé úrovně jsou skvěle navržené a provedou hráče mnoha zajímavými lokacemi. V úrovních nejde jen o cestu k východu, ale vždy je nutné splnit daný úkol. Vše je logicky propojené s povedeným a slušně propracovaným příběhem, který mi sice nezapadal ke knihám, ale přesto mě dost zaujal. Obtížnost je spíše vyšší, ale férová. Nepřátelé dost vydrží a jsou pohyblivý, ale není jich velké množství. Zajímavě pojatý je i závěrečný level. Excelentní je také soundtrack Roberta Berryho. Ten později vyšel v rozšířené podobě i samostatně, jako soundtrack ke knihám, a já ho poslouchal u čtení. Až teď při hraní jsem zjistil, že jde o stejnou hudbu. Často kritizované ovládání je v pohodě. Ter'angrealů je sice hodně, ale většinou jich máte jen několik najednou a zmáčknout dvakrát číslo mi nijak problematické nepřišlo. Navíc funguje i standardní kolečko myši.

Ke hře existuje i čeština a to včetně videí. Sice neodpovídá knižnímu překladu, ale pro pochopení to není problém. Horší je její zprovoznění na Windows 10, ale s trochou snahy se to dá. Samotná hra mi fungovala bez problémů. Wheel of Time musím jednoznačně doporučit všem fanouškům knižní ságy i hráčům FPS. Ale i pokud k akcím neinklinujete stojí hra za zkoušku.
+22

Command & Conquer: The Covert Operations

  • PC 60
Jediné oficiální rozšíření prvního Command & Conquer je pouhým souborem patnácti nových misí. Ty jsou všechny od počátku přístupné a nepojí je žádný příběh. Proč si tedy nesehnat na internetu hromadu jiných a hrát právě tenhle mission pack? Hlavní bylo, že tenkrát jsem internet neměl a byl jsem rád za každé prodloužení oblíbené hry. Dnes je již problém sehnat původní hru bez rozšíření a tak cena není důležitá. Tehdy to muselo být za plnou cenu spíše k vzteku. Ale v rámci nějakého balíčku stojí Covert Operations za zahrání. Mise jsou totiž dost povedené a převyšují kvalitou většinu původní hry. Nepříjemné je, že výrazně narostla obtížnost. Neplatí to o všech patnácti, ale některé jsou opravdu dost náročné. Pomalé budování jednoho mamuta za druhým trvající více než dvě hodiny, to nejsou příjemné vzpomínky. Při aktuálním hraní to šlo již lépe, asi pomohlo více zkušeností a věděl jsem do čeho jdu. Škoda je také směšně malého využití nových jednotek, přitom Chem trooper jsou fajn nápad. Naopak velkým plusem je nová a skvělá hudba. Díky skvělému základu se i datadisk hraje skvěle, ale s přihlédnutím k původní formě vydání hodnotím níže. Dnes v rámci First Decade nebo Remastered ovšem není důvod tyto mise neodehrát.
+15