Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Ministry of Broadcast

  • PC 80
Tato česká plošinovka mě zaujala hned při prvním setkání a po vydání okamžitě putovala do pořadníku. Došlo na ni až po roce, ale to vzhledem ke klasické pixelové grafice nijak nevadí. Největší předností hry je téma příběhu. Ten jako by vypadl z knih 1984 nebo Kallocain. Depresivní prostředí je odlehčeno množstvím různých narážek a především zlomyslným průvodcem - vránou. Děj je na konci trochu vážnější a především temnější - to hře ve výsledku dodá na dojmech.

Hratelnostně jde o mix Prince of Persia a Another World. Na hráče tak čeká hodně skákání a logických hádanek, mnoho úseků je nutné několikrát opakovat. Design je povedený a bavil jsem se po celou dobu hraní. Dostatečně často přibývají nové prvky a hraní tak neupadne do stereotypu. Když něco nešlo kvůli mé neschopnosti nebo blbosti, tak to bylo v pořádku. Ale v pár případech není úplně jasné co ještě lze přeskočit, což vede k zbytečnému opakování. Hrál jsem necelých 8 hodin, rozhodně jsem neprozkoumal každý kout. Délka je to akorát a pro daný styl hry obvyklá.

Technické zpracování je slušné. Grafika vypadá pěkně, navzdory stylizaci obsahuje dost detailů. Vytknul bych pouze font textů. I v klidu jsou rozhovory špatně čitelné a ty co se objevují během akce se téměř nedají stihnout přečíst. Po hraní jsem měl vždy dost unavené oči a to jen kvůli nevhodným textům. Zvuk je v několika místech výrazně hlasitější a je to trochu rušivé, ale to může být záměr. Jinak vše funguje jak má a i na slabším notebooku hra běží dobře. S Ministry of Broadcast jsem vlastně spokojen a hra naplnila má očekávání. Hraní je zábavné a příběh umí zaujmout, takže hru rozhodně mohu doporučit.
+16

Sorcerer

  • PC 85
Pokračování textovky Enchanter nakonec čekalo na zahrání skoro rok. O to více mě ale hra vtáhla a dohrál jsem ji během pár večerů. Sorcerer má shodné herní principy jako jeho předchůdce. Kouzlení tak probíhá až po nalezení a přípravě daného kouzla. Ovládání odpovídá ostatním hrám od Infocomu té doby. Nové jsou lektvary, které ale nepřinášejí takovou inovaci jako předtím kouzla. Jde vlastně o klasické předměty na jedno použití a jedinou změnou je nutnost je odzátkovat. Přesto poskytnou mnoho zábavy, především ve spojení s kouzly. Obtížnost je možná o maličko nižší než minule, a až na Skleněné bludiště a důl hraní ubíhalo víceméně plynule. Velmi pěkný je manuál, obzvláště část s popisem nepřátel. Ta je dokonce pěkně využita při jedné hádance. Tvůrcem hry je Steve Meretzky, autor neméně slavného Planetfallu, který jsem trestuhodně ještě nehrál. Změna oproti Enchanterovi i trilogii Zork je znát. Styl vyprávění je odlišný, méně temný a možná lehce bláznivější. Přesto je smrt častou společnicí a atmosféra světa je skvělá. I hádanky mají trochu jiný charakter. Potřeba jídla a pití zůstala, ale zde se nechá velmi elegantně vyřešit.

Jak je u Infocomu obvyklé, parser je skvělý a umožňuje i hezky složité konstrukce a mnoho variant slov. Nejde o nejlepší titul od Infocomu, ale o velice kvalitní hru, která rozhodně stojí za zahrání. Hru jsem si zapnul jeden večer, na monitoru se rozběhl text a hraní mělo od prvního okamžiku skvělou atmosféru. Několik hodin uběhlo jako nic a uplynulí čas dokazovali jen zarudlé oči a hromada poznámek. Druhý den jsem se vyloženě nemohl dočkat. Večer, hezky v přítmí a s kafíčkem jsem se opět pustil do tohoto tajemného světa. Teď, o pár dní později je po půlnoci a můj hlavní hrdina je již opravdu mocný čaroděj, který překonal dalšího nebezpečného nepřítele. A už teď je mi jasné, že zítra se rovnou pustím do třetího dílu.
+18

Commander Keen: Keen Dreams

  • PC 70
Tomuto dílu Keena se říká ztracená epizoda a překvapivě to platí i pro můj přístup ke hře. Keen Dreams jsem hrál na DOSu, ale od té doby jsem na hru ani nesáhl a to navzdory několika dohráním ostatních šesti částí série. Letos jsem to tedy napravil a hru co nejdůkladněji prošel. Zpočátku jsem se snažil o sesbírání naprosto všeho v každém levelu, ale nakonec jsem uspěl pouze v polovině. Z toho je vidět, že jsem se celkem bavil. Hraním jsem strávil 6 hodin a do konce během toho došel třikrát. Na další pokusy jsem už neměl náladu. Od hlavní série se Keen Dreams odlišuje v řadě aspektů. Hlavní čeho si fanoušek všimne je absence pogo tyče. Hra byla vytvořena mezi třetím a čtvrtým dílem a technicky je opravdu někde mezi. Styl úrovní a grafika jsou blíže novějším, ale postava se například neumí zachytit na kraji plošiny.

Jak vyplývá z názvu, pohybujete se ve snovém světě. Je třeba se probojovat skrz nepřátelskou zeleninu, kterou vás před usnutím nutily jíst. Hraní je mírumilovné, nepřátele nelze zabít, ale pouze na čas omráčit. Délka omráčení se liší dle zvolené obtížnosti. Zlikvidovat lze pouze finálního bosse, na což je třeba posbírat speciální bomby rozptýlené po většině levelů. Těch je jenom dvanáct a herní doba může být dost krátká. To samozřejmě záleží na herním stylu a případných potřebách prolézt každý kout. Samotná hratelnost není špatná, úrovně jsou dobře navržené a hra tak umí bavit. Vadila mi v podstatě pouze nutnost přesných skoků, na které není ovládání moc příjemné. Zvuková stránka je nic moc a odpovídá první trilogii. Hra byla k dispozici na Steamu, kde jsem i hrál. Bez problémů běží na aktuálních systémech a obsahuje achievementy a podporu ukládání do cloudu. Bohužel se v současnosti nedá koupit. Při hraní mi bohužel chyběla preciznost ostatních dílů a celkový pocit byl tak slabší. Ač tedy jde o nejslabší díl, tak za zahrání určitě stojí. A pokud se budete chtít pomstít zelenině ještě více, mohu doporučit fanouškovský díl Keen Dreams Plus, který přináší rozšíření všech levelů a čtyři zbrusu nové.
+22

Robinson's Requiem

  • PC 70
Robinson není zrovna žánr, který bych hrál často a nepatří zrovna ani k oblíbeným. O to raději nakonec jsem, že jsem Robinsonovi dal šanci. Hra je dost obtížná a ví se o tom, takže jsem k hraní přistupoval opatrně a nechal nejnižší obtížnost. Ta je rovnou přednastavena, takže vývojáři zjevně tušily co vytvořily. Přežití na planetě Zarathustra bylo náročné, ale nakonec to šlo postupně zvládnout. Hezky pokus za pokusem jsem se dostával dále, překonával zranění i nemoci. Ani nevím kolikrát jsem začal úplně od začátku, o počtu načtení uložené pozice nemluvě. Je nutné hlídat jídlo, vodu, zdravotní stav a to vše ovlivňuje prostředí. Jednou je horko a je třeba si vyrobit pokrývku hlavy, jinde zase hrozí malárie. Kousnutí nebo škrábnutí může být infikované a na to zase slouží antibiotika. Léků je omezený počet a tak je třeba dávat pozor. Potravin je slušné množství a některé doplní i tekutiny. Vodu je třeba vyčistit buď převařením nebo desinfekcí. Postupně se tohle všechno i další věci dá zvládat, ale chce to trpělivost.

Časem se dá zvládnout i dost neohrabaný soubojový systém. Na začátku máte pouze nůž a připadáte si slabě, ale při správném načasování není nebezpečný ani tygr. Kromě počátečního nože se jde bránit i dalšími prostředky, které se dají vyrobit nebo najít. Silnější zbraně jako laser je dobré si šetřit na tuhé nepřátele. Hlavním cílem je únik z planety, který doplňují vedlejší úkoly. Zpočátku vypadá vše nepřátelsky a časem jsem útočil na všechno co se hýbe. Postupně se objeví i přátelské postavy a tvorové, které lze využít lépe živé a spokojené. Za vrcholný boj považuji porážku Tyrannosaura.

Ačkoli to už vypadalo nadějně, hru jsem nakonec nedohrál. Poškodila se uložená pozice a po poslední smrti jsem se již nedostal zpět. Chybělo najít poslední sesam a projít přes roboty. Po skoro třiceti hodinách se mi již nechtělo začínat znovu a tak jsem shlédl konec na YouTube. Hru si trochu nepoctivě označím jako dohranou, ale vracet se k ní již nebudu. Hrál jsem verzi z GOGu, ale jelikož měla problémy s provozem, využil jsem jiný DosBox, to možná způsobilo ten problém. Grafika hry není žádný zázrak, spíše je ošklivá, ale atmosféru to má. Největší problém je její nepřehlednost, především v různých jeskyních. I při jednoduchých zatáčkách jsem si občas musel pomoci mapou. Ovládání je nepříjemné, ale zvyknout se na něj dá. Všechna postranní tlačítka se naštěstí dají vyvolat pomocí klávesnice a tak myš zůstává volná pro spodní panel.

K mému velkému překvapení mě Robinson's Requiem nakonec docela bavil, ale už netoužím po podobných zážitcích. Oceňuji také narážky na různé filosofie a samotná Also sprach Zarathustra mi sloužila nějakou dobu jako soundtrack. Obtížnost je na můj vkus až přehnaná, ovšem v rámci prostředí dává smysl. Řada úkonů je postupně dost stereotypní. Celkem pěkně udělaný je i manuál. Ač nakonec nemám tolik výtek, tak bych hru moc nedoporučil. Každopádně jde o velmi svérázný kousek.
+22

Hi-Res Adventure #0: Mission Asteroid

  • Apple II 35
  • At8bit 20
  • C64 30
  • PC88 --
  • PC98 --
Mission Asteroid přináší základní příběh o záchraně Země před asteroidem v podobě jednoduché hry. Už první část série Hi-Res, Mystery House, byla celkem krátká a jednoduchá, ale třetí vydaný díl je ještě o něco kratší. Celá hra je, pro sérii tradičně, grafická s čistě textovkovým ovládáním - parserem. Lze ji doporučit i pro začátečníky, pouze je třeba dát pozor na nepříliš inteligentní parser - hra nebere moc alternativních slov. Po celou hru je také nutné si hlídat časový limit. Náplň není vůbec špatná a vtipně ukazuje přípravu astronauta na misi. Po úspěšném dokončení hra vypíše gratulaci, ale doporučuji pokračovat v hraní - dojde k zajímavé události. Základní verze vyšla na Apple II, obsahuje barevnou grafiku a proti Mystery House vypadá o dost zajímavěji. Bohužel kostrbatá kresba postav zůstala.

Ve stejném roce vyšla verze pro Atari 8-bit, která je o dost horší. Barvy za nic nestojí a obrazovky mají špatné rozlišení. O tři roky novější verze pro Commodore 64 vypadá rozhodně nejlépe, ale trpí nízkou rychlostí vykreslování. To není nijak svižné v žádné verzi, ale na C64 je to nejhorší. Všechny verze lze přepnout do čistě textového režimu, který je samozřejmě rychlejší, ale hra není tak dlouhá aby to stálo za to. Při hraní druhých dvou verzí jsem již věděl co a jak, takže to šlo zvládnout. Obecně bych ale doporučil pouze verzi na Apple II. Ještě existují japonské porty pro PC-88, PC-98 a FM-7, ale kvůli jazykové bariéře a nedostupnosti jsem je bohužel nezkoušel. Špatně se dohledávají i obrázky nebo videa z těchto verzí, něco se ale najít dá. Všechny tři nají kompletně předělanou grafiku v dost odlišném stylu. PC-88 a PC-98 jsou pouze černobílé a dost svižné, FM-7 je barevná. V jedné z obrazovek je nutné pracovat s počítačem, který vždy odpovídá platformě na které hrajeme. Takovéhle drobnosti mám rád. Celkově je hra vhodná pouze pro zájemce o herní historii nebo fanoušky Sierry.
+12

Momodora III

  • PC 75
Třetí a pro mě (i chronologicky) závěrečný díl série Momodora za mnou. Na to, že jsou všechny čtyři od stejného tvůrce je hratelnost jak na houpačce. Dá se asi říct, že liché díly jsou plošinovky a sudé metroidvanie. Tentokrát je zpět lineární hratelnost a jediný důvod k návratu je objevení tajné nepovinné lokace. Ta mě dost potěšila, i když obsahuje pouze dvě obrazovky, tak setkání s hrdinkou následujícího dílu bylo milé. Navíc její dokončení umožní výrazné vylepšení zbraně, což se v poslední lokaci hodilo. Po dohrání je možné pokračovat novým lehce pozměněným průchodem, ale co jsem tak koukal na prvních pár lokací, tak pro to není důvod. Pár skrytých oblastí obsahuje pouze peníze a tak mě moc netrápí jejich případné neobjevení. Obtížnost je vyrovnanější než ve druhém díle. Na začátku je k dispozici výběr postavy a obtížnosti. Hrál jsem na hard a není to nijak přehnané, ale je pravda, že jsem po Minorii a dvojce hezky rozehraný. Z postav je na výběr buď Momo nebo Dora, nakonec jsem zvolil druhou jmenovanou. Vzhledem k ceně jde o povedenou záležitost s kratší herní dobou. Ačkoliv je čtvrtý díl zdaleka nejpovedenější, tak za zahrání stojí celá série. Osobně se mi autorův styl líbí a to jak hratelnost, tak grafika.
+13

Momodora II

  • PC 75
Po dohrání a prozkoumání světa Minorie jsem se pustil do pokračování série Momodora. Druhý díl je graficky v podstatě stejný jako první, pouze některé nehodící se objekty byly nahrazeny. Překvapivě ubylo zbraní a souboje tak připomínají novější díly. Hra již není tak lineární, klade důraz na průzkum mapy a vracení se do dříve nepřístupných oblastí. Vzhledem ke krátkosti není schopností moc, pouze vylepšený skok a několik možností prorážení zdí. Obtížnost není vysoká a průchod mapou je až pohodový. Problém mohou způsobit pouze souboje s bossy, především závěrečný. Nejvíce potíží mi dělala mechanika odrážení energetického útoku, použitá již v závěrečném souboji prvního dílu. Pokud jsem za celou hru zemřel sotva 5x, tak poslední souboj jsem opakoval snad 15x a to jsem měl 10 srdíček. Nakonec jsem s hrou spokojen, vzhledem k nulové cenně jde o příjemnou jednohubku, především pro fanoušky metroidvanie.
+12

Minoria

  • PC 85
I když zatím nemám dohranou sérii Momodora, pustil jsem se do tohoto duchovního nástupce. Hratelnostně jde o klasickou metroidvanii, stejně jako poslední Momodora. Svého předchůdce hra nezapře ani grafickým stylem. Ten je samozřejmě nový, ale rukopis autorů je jasný. To platí i pro souboje. Minoria to nijak nepopírá a pro vlastníky a hráče předchozích her obsahuje nejen narážky, ale dokonce zbraně z původní série. Než jsem našel vhodnější, tak jsem tuto milou pozornost celkem využíval. Obecně je grafika moc pěkně nakreslená a i styl světa se mi líbí.

Obtížnost je příjemně nastavená a souboje jsou zábavné. Běžní nepřátelé jsou celkem klasičtí a ani bossové nejsou originalita sama, ale jsou zpracování perfektně a každý souboj je jiný. Od začátku do konce jsem se nenudil. K žánru také patří průzkum prostředí a hledání cesty. Přítomno je dostatek tajných prostor a sběratelských položek a ani po svém pomalém hraní nemám nalezeno vše. Dohrání s trochou průzkumu navíc mi trvalo asi 9 hodin a kompletaci odhaduji tak na 80%. Pochválit musím i levelování postavy, které sice přináší malá zlepšení, ale je hezky svižné a tak je postava neustále ve vývoji. Ani v pozdějších fázích není problém udělat level za slabou čtvrthodinku.

Nakonec musím hru pochválit a doporučit. Jde o zábavnou záležitost v podstatě bez výhrad. Nedá se samozřejmě srovnávat s velikány žánru, především rozsahem jde o menší projekt, ale to vůbec nebrání tomu si hraní užít. Já určitě hře ještě nějaký čas dám a zkusím dohledat další tajemství.
+16

Star Wars: Squadrons

  • PC 75
Jako velký fanoušek X-Wingů jsem se na vydání Squadrons opravdu těšil. Trochu mě ale mrzelo oznámené zaměření na multiplayer. Přesto jsem neodolal a do hry se natěšeně vrhl. Hned na začátku musím pochválit technické zpracování. Grafika i zvuky jsou velmi pěkné, samozřejmě s přihlédnutím k cenovce hry. Přesto mohu v klidu prohlásit, že létání ve Star Wars nikdy nevypadalo tak dobře. Technicky je také vše dobře odladěno, žádné problémy ani propady frameratu. Hned po startu kampaně jsem musel upravit invertní osu, ale jinak se joystick chytil bez problémů a s velmi podobným namapováním, které používám u původního X-Wingu. Samotný letový model je něco mezi X-Wingem a Rogue Squadron 3D, blíže spíš k prvnímu jmenovanému. Klasicky lze ovládat distribuci energie mezi štíty, motory a zbraněmi. Nikde žádní asistenti, vše si hráč může regulovat ručně a ve hře není ani pomoc při zaměřování. Na ovládání si tak nemohu stěžovat a s joystickem je pocit řízení stíhačky opravdu fajn. Dostupný je pouze pohled z kokpitu, což vypadá dobře a atmosféricky. Obecně je povedená atmosféra Star Wars jedním z plusů hry.

Kampaň je relativně krátká, proti původnímu X-Wingu poloviční. Za 15 hodin mám dohráno na standardní obtížnost i s vyzkoušením multiplayeru. Prolog a 14 misí ve kterých se střídají obě strany konfliktu není špatná, ale díky zmiňovanému střídání ztrácí ponoření do příběhu. Je to škoda, protože zvolená forma kombinující animace s pohybem po několika místnostech na lodích a rozhovory s posádkou připomínají skvělé časy Wing Commandera. Bohužel jsou spolubojovníci málo zajímaví a nedokázal jsem si nikoho oblíbit. Samotný příběh je Star Wars klasika, ale při porovnání s X-Wingem nejde o žádný problém. To hlavní, totiž létání a boj je povedené. Souboje s nepřátelskými stíhači baví a ničení velkých lodí je povedené. Lze likvidovat různé systémy a obrané věže a postupně tak porazit výrazně silnější lodě. Později je možné i upravovat vybavení jednotlivých lodí(zbraně, štíty, motory) nebo volit vhodnou stíhačku na misi - rozhodně dobrý nápad.

Obtížnost soubojů je nižší než v X-Wingu. Sestřel nepřítele je snazší a díky moderní grafice jsou boje o něco přehlednější. Připomínám, že u obou her srovnávám výchozí volby obtížnosti... Ač mě multiplayer nezajímal, vyzkoušel jsem jak Dogfight, tak Fleet Battle. K Dogfightu není moc co dodat, jde o běžné boje stíhaček. Ale souboj flotil je zajímavý a roli hraje i taktika skupiny. Postupné probíjení se až k protivníkově největší lodi a její následná likvidace má svou atmosféru. Množství obsahu pro více hráčů nemohu hodnotit, tolik času jsem tomu nevěnoval, ale nedostatek to být může. Celkově jsem s hrou vlastně spokojen, jen je v ní dost nevyužitého potenciálu. Stačila trochu soudržnější kampaň a lepší využití částí mezi misemi a mohlo jít o skvělou Star Wars hru. Takhle jde o dobrou záležitost kterou jsem si rád zahrál, ale bez nového obsahu se k ní asi nevrátím, Každopádně koupě nelituji, obsah odpovídá cenně a fanouškům SW nebo vesmírných simulátorů hru mohu doporučit.
+18

Inherit the Earth: Quest for the Orb

  • PC 70
K této adventuře jsem se v době vydání ani nepřiblížil, ale obrázky ze Score mě zaujaly již tenkrát. Nyní jsem o hraní uvažoval skoro celý rok, ale až teď na to konečně došlo. Inherit the Earth není špatná hra, ale do zlatého fondu žánru se nezařadí. Přítomno je větší množství menších problémů, ale i jedno velké plus. Tím nejpovedenějším je zajímavý svět a jeho obyvatelé. To jsou různí zástupci zvířecí říše, ovšem polidštění. Jde o jakousi zvířecí středověkou společnost, kde různé druhy zastávají specifické funkce. Objevování světa je zajímavé a rozhodně se vyplatí s každým promluvit a zjistit tak o prostředí co nejvíce. Během postupu se odhaluje i zajímavá minulost a člověk nemůže nevzpomínat na Planetu opic. Příběh o pátrání po ukradeném orbu je průměrný, ale hru drží dostatečně pohromadě. Přesto mě více motivoval průzkum světa, než vyvrcholení děje.

Samotná hratelnost je spíše pod průměrem. Rozhovory jsou zajímavé a když už dojde na adventurní hádanky, je vše v pořádku. Ale většinu herní doby je nutné vodit postavy z jedné lokace do druhé a to v rámci celkem rozlehlého světa. Přesun probíhá na mapě a většinou je jasné kam je třeba jít. Pohyb ale celkem trvá a dívat se na pohybující se křížek 5 minut z 20 minut hraní není moc zábavné. Asi třetina lokací jsou labyrinty chodem a jejich často opakované procházení také není nic moc. Jinak je obtížnost spíše nižší a herní doba je natažená hledáním a motáním se. Ovládání je bez problémů, akorát jsem se dvakrát na chvíli hloupě zasekl - klasické použití open místo use... Steam verze funguje bez jakýchkoli potíží.

Příběh má otevřená vrátka k pokračování, které ale i přes několik pokusů nevzniklo. Navazuje ale řada komiksových stripů a tak se nechá osud světa alespoň přečíst. Grafika je taková zvláštní. Postavy se mi moc nelíbí, prostředí tak napůl a portréty postav při rozhovorech jsou super. Celkově jde o lehce nadprůměrnou adventuru se skvělým světem a několika otravnými prvky. Nic ovšem vyloženě nekazí výsledný dojem ze hry. Fanouškům žánru mohu Inherit the Earth s klidem doporučit.
+21

The Pedestrian

  • PC 85
Tato logická plošinovka mě nejprve zaujala neobvyklým zasazením. Přece jen ovládat známou postavičku z cedulí, to jsem ještě neviděl. Nebyl jsem si ale jist, zda je téma dostatečně robustní na udržení celé hry. Autoři ovšem dokázali téma pěkně využít, neustále se mění prostředí a tak se z běžných plechových cedulek podíváme na výkresy nebo dokonce semafory. Hra ale překvapí i pěkně zpracovaným pozadím. Svět působí jako živý ať už v podzemí, na ulici nebo na střeše. Na to, že jde o pro hratelnost nepodstatnou část, si na tom dali autoři hodně záležet. To vlastně platí pro celou hru, vše je promyšlené a doladěné. Pozornost a pečlivost je vidět i na obyčejném menu s nastavením, které je zpracované krásně tematicky. I po grafické stránce je hra hezká a vše funguje bez problémů. Hudba a zvuky se hodí, ale nijak nevyčnívají.

Nejdůležitější je samozřejmě samotná herní náplň a i tady musím jenom chválit. Vše začíná velmi jednoduše, ale postupně nabírají hádanky na komplexnosti. Nové prvky přibývají dostatečně často a vše je při prvním kontaktu elegantně vysvětleno. Hraní tak pěkně plyne a i když několik míst dokáže potrápit, je křivka obtížnosti velmi příjemná. Herní doba je něco přes čtyři hodiny. Ani kousek ovšem není stereotypní nebo nudný. Během hraní lze narazit na několik skrytých oblastí, je nutné pečlivě prohlížet cedule, které umožní nasadit hlavní postavičce několik druhů pokrývek halvy. Herně to nemá význam, jde pouze o zpestření. Elegantně je také vyřešen přesun mezi lokacemi. Když už hráč začne tušit blížící se konec, Pedestrian ještě jednou hodně překvapí a posledních pár minut je i v rámci hry dost originálních. Na hru jsem se těšil a nebyl jsem rozhodně zklamán. The Pedestrian je velice povedený a originální titul, který mohu s klidem doporučit každému fanouškovi logických her.
+19

Fantasy General II

  • PC 90
Série General byla ve své době oblíbená, ale postupem času přestala vycházet. Druhý Fantasy General oživil sérii 19 let po posledním plnohodnotném pokračování. Už od oznámení jsem se těšil a hru dokonce pořídil v předprodeji. Po krátkém rozehrání v den vydání jsem hru odložil s tím, že si nejdříve zopakuji první díl. Na dohrání tak došlo nakonec až nyní. Hned na začátku prozradím své nadšení. Jako druhému dílu hře nejde prakticky nic vytknout. Zachováno zůstalo vše co jsem na jedničce chválil. Pěkně zpracované jednotky jde stále smysluplně vylepšovat a ekonomika tak hraje opět důležitou roli. Příběhové postavy mohou získat řadu schopností a pro všechny je k dispozici řada předmětů a artefaktů. Vše je ještě komplexnější než dříve a vývojové stromy dávají možnost uzpůsobit hratelnost pro každého. Stále je důležitý průzkum map, na některých je mnoho míst s zajímavou odměnou, přesto je nutné hlídat čas. Samotné boje mají stejný princip, jen množství speciálních schopností trochu upravuje hratelnost.

Velké zlepšení se dostalo hlavní kampani. Příběh je vyprávěn mnohem zajímavěji a je i mnohem podrobněji zpracovaný. Průchod misemi je stále nelineární a volby mohou ovlivnit více než jen pořadí nebo blokování misí. V rámci samotných misí jsou zadávány různorodé úkoly a velice mě potěšily nepovinné vedlejší úkoly, z nichž některé je nutné nejdříve najít. Cíle jsou občas mnohem komplexnější než pouhé obsaď nebo zabij. Dohrál jsem ještě dvě kratší kampaně. První byla bonus za před-objednávku a jde o krátkou variantu téhož. Vzhledem k obtížnosti je vhodná až po dohrání hlavní kampaně. Druhá přibyla zdarma s vydáním rozšíření a probíhá v režimu Onslaught. Odehrává se na procedurálně generovaných mapách a nabízí tak slušnou znovu-hratelnost. Navíc lze na začátku zvolit hlavního hrdinu, což ovlivňuje dostupné jednotky. Je to zajímavá ochutnávka plnohodnotné kampaně dostupné ve stejnojmeném rozšíření.

Technická stránka je skvělá. Vše běží bez problémů, grafika je povedená, moderní, ale zachovává fantasy styl originálu. Akorát působí méně pohádkově. Zvuky a hudba jsou na standardní úrovni. Manuál neobsahuje nic zvláštního. Takže jak jsem psal, ze hry jsem nadšený a doufám, že série bude pokračovat klidně i mimo Fantasy linii. Dvě již vydané rozšíření si určitě časem pořídím.
+19

Sam & Max Season One - Episode 3: The Mole, the Mob, and the Meatball

  • PC 65
Třetí epizoda je zatím asi nejpovedenější. Děj hned od počátku navazuje na události předchozích epizod a rozvijí nosnou zápletku. Příběh samotný je zajímavější než minule, ale humor mi zase sedl o něco méně. Lokací je tentokrát dost málo, k již známým přibyly pouze tři. A z toho vlastně jen jedna je více využita. Obtížnost je zhruba mezi první a druhou epizodou. Střelecká minihra je v pohodě, ale spíše do počtu. Pochválit si rozhodně zaslouží hudba. Jinak platí vše co u předchozích částí a to včetně nepovedeného překladu. Ačkoliv chyb přece jen ubylo nebo jsem si už méně všímal. Každopádně jde kvalita pomalu vzhůru, takže se na další epizodu celkem těším.
+13

9:05

  • PC 75
Tuhle hru mi před časem doporučoval Artran (děkuji) a když jsem hledal něco kratšího a měl náladu na textovky, bylo jasno. A dobře jsem udělal. Herní doba je sice opravdu krátká, ale nápad je skutečně originální. Přítomny nejsou ani žádné záludnosti, jde pouze o projití příběhu s fascinujícím koncem. Po dohrání se vyplatí zkusit projít příběhem znovu, trochu jinak. Podrobnosti raději uvádět nebudu. Hru jsem si stáhl a bez potíží odehrál přes Gargoyle. Na stránce autora Adama Cadreho jsou další projekty a 9:05 mě rozhodně navnadilo.
+17

Sam & Max Season One - Episode 2: Situation: Comedy

  • PC 60
Druhá epizoda se odehrává v několika lokacích z první, ale hlavní část v televizním studiu. Humor se tak točí kolem několika snadno zařaditelných televizních pořadů, ve kterých bude ústřední dvojce páchat o něco povedenější vtípky než posledně. Propojení skrz několik známých postav drží obě epizody příjemně pohromadě a začíná se vynořovat i celkový příběh. Bohužel chybí nějaká zajímavější hádanka a tak je mnohem snazší touto epizodou proplout. Několik situací jsem vyřešil čistě odhadem, takže lze pravděpodobně projít každou z nabízených možností. Škoda, v tomto ohledu šlo z příběhu vymáčknout více. Obtížnost předchozí epizody byla rozhodně nastavena vhodněji. Díky tomu zde byla herní doba o něco kratší. Technicky je vše shodné a bohužel i kvalita češtiny je stále nevalná, alespoň jsem ale nenarazil na vyloženě zavádějící překlady. Příběh včetně dialogů a humor jsou zase o něco lepší zde, takže za mě zhruba stejné hodnocení.
+17

Crystal Caves HD

  • PC 75
Na HD verzi Crystal Caves se dá koukat ze dvou pohledů. Z toho horšího vlastně vůbec nebyl potřeba. I původní hra funguje na DosBoxu bez potíží a grafika je sice převedena do vysokého rozlišení, ale až na úpravu barevné palety je to skoro jedno. Na hratelnosti jako takové se vůbec nic nezměnilo. Na druhou stranu grafika vypadá sice dobově, ale pěkně. A především jsou přítomné dvě zásadní novinky. Tou pro mě hlavní je zbrusu nová čtvrtá epizoda. Obsahuje obvyklý počet šestnácti nových úrovní, které jsou stejně povedené jako v původních třech epizodách. Obtížnost je zhruba na úrovni poloviny originální hry. Ve čtvrté epizodě se nachází i překvapení v podobě neočekávané tajné úrovně. Jak se celá hra podobá prvnímu dílu Duke Nukem, tak zde je podoba spíše k Duke Nukem 2. Možná takhle mělo vypadat pokračování.

Druhým přídavkem je povedený editor úrovní. Ten je na ovládání dost jednoduchý a vytvořit "něco hratelného" je celkem rychlé. Osobně na to moc nejsem, ale ke stažení je už více než 200 úrovní od šikovnějších hráčů. Jejich instalace a rozehrání je snadné a rychlé. Celá hra je předělána do enginu Unity a s tím souvisí drobné změny v ovládání postavy. Pokud nehrajete jako já obě verze hned po sobě, asi není šance si všimnout. Například postava doskočí o milimetr dále a tak jsou některé úseky jednodušší.

Ve výsledku jsem tedy spokojený. Bavil jsem se dobře díky povedenému základu a nová epizoda je super. A v případě potřeby herní dobu natáhnou snadno dostupné uživatelské úrovně. Zkusil jsem jich pár a určitě se najdou fajn kousky. Klidně bych bral další, podobně upravené plošinovky. Hodnotím stejně jako originál, kdyby to šlo dal bych tak 3% navíc.
+20

Sam & Max Season One - Episode 1: Culture Shock

  • PC 60
Původně jsem měl v plánu se do první sezóny pustit hned po červnovém dohrání originálu, ale nečekaně mě hra nenadchla jak jsem čekal a první epizoda se tak dostala na řadu až nyní. A jak se hra povedla a jak si stojí v porovnání s originálem? Humor stále není můj šálek kávy. Spíš se občas uchechtnu, než abych to považoval za nějakou humornou jízdu. Nejvíce mě pobavila cedule Dead end. Grafika není nic extra, ale ani neurazí. Hra překvapivě dobře funguje i na dnešních systémech. Příběh je v první epizodě celkem průměrný, ale je tam jistý potenciál. Doufám, že se to v dalších epizodách rozjede. Počet lokací je hodně malý a díky tomu je celkem nízká i obtížnost. Navíc nejsou přítomny extrémní nelogičnosti jako v Hit the Road. Akční vsuvka v podobě řízení auta není nijak zázračná, ale má nízkou obtížnost a tak ozvláštní hratelnost aniž by hráče naštvala. To se o podobných prvcích starších adventur říci nedá. Nejdelší hádankou jsou psychologické testy, které považuji za celkem povedené a originální. Sice se asi málokomu podaří na první pokus, ale to vůbec nevadí. Zhruba 2 hodiny herní doby tak utečou celkem rychle a příjemně. Přítomné české titulky jsou opravdu nepovedené a obsahují horší chyby něž většina naprosto amatérských češtin. Rozhodně jsem se nenudil a první sezónu určitě zkusím dohrát. Navíc další díly mají lepší hodnocení, takže snad bude lépe.
+17

Miner 2049er

  • PC 65
  • Apple II 70
  • At2600 60
  • At8bit 75
  • C64 75
  • At5200 75
  • Coleco 70
Do hry Miner 2049er jsem se pustil, protože sloužila jako hlavní inspirace pro Crystal Caves. Tak jsem si od hraní HD verze udělal pauzu a prošel tuhle legendu. Hratelnost vypadá především z počátku jednoduše. V každé úrovni je nutné stoupnout na každou plošinku, tím ji prohledat, a u toho se vyhýbat nepřátelům. To se brzy začne komplikovat různými skluzavkami a teleporty. Téměř každá z deseti úrovní přináší nový prvek a tak je hra zajímavá a zábavná po celou dobu. Obtížnost je celkem vysoká, je nutné se správné cesty úrovněmi naučit. Navíc je přítomen celkem nepříjemný časový limit. Nakonec jsem nejčastěji umíral kvůli pádům z výšek. K dohrání jsem si trochu dopomohl využíváním ukládání každé tři úrovně a na začátku závěrečné. Neměl jsem chuť celou hru tolikrát opakovat. Příběh je hezky popsán v manuálu, který je tím pádem pro pochopení děje nutný. Na hraní jsem zvolil verzi pro Commodore 64, která se mi zdála nejpovedenější.

Ze zvědavosti jsem se podíval i na verze pro některé ostatní platformy. Většinou jsem dohrál první level a podíval se na druhý, pro porovnání. Popis bude chronologický dle roků vydání. Verze pro 8-bitové Atari je originál a vypadá téměř shodně s mnou hranou C64. Na Apple 2 je horší barevné provedení a bonusové předměty jsou nahrazeny jablky, klasickým firemním logem. Atari 5200 je už z principu platformy skoro stejné s Atari 8-bit. DOS verze využívá nehezkou CGA, ale hraje se slušně. Atari 2600 je suverénně nejhorší, levely jsou i trochu odlišné a dokonce pouze tři. Další tři byly vydány jako samostatná cartridge Volume II. Colecovision je oproti tomu docela fajn, hra vypadá slušně a levely odpovídají. FM-7 je horší a celkem špatně reaguje na ovládání. Epoch SCV má docela povedenou grafiku a mírně upravené úrovně, překvapivě mě celkem zaujal.

Podrobnějším hraním jiných verzí se už zabývat nebudu. Hra je stále dost zábavná a na základním principu nic nezestárlo. Minera 2049er tak mohu doporučit a sám se chystám na další díl.
+17

Battle Isle 2 Scenery CD: Titan's Legacy

  • PC 90
Jediný datadisk k druhému dílu Battle Isle jsem hrál poprvé a musím uznat, že to byla chyba. Děj krásně leč nepřekvapivě navazuje na originál. Hrajete sice za hrdinu a porazil jste nepřítele všeho lidstva, ale tím též představujete hrozbou pro ambice mnoha vysoce postavených zmetků. Ti tak využijí situace a dají vás uvěznit. Hned první mise je naprosto skvělá s ukazuje únik z vězeňského ostrova jen za pomocí několika věrných a proti obrovské přesile. Po dlouhých šestnácti misích ale vše dobře dopadne, tedy až na mé duševní zdraví. Už obtížnost první mise není malá a roste až do samotného závěru. A když po více než dvou hodinách hraní zjistíte, že jste hned na začátku udělali fatální taktickou chybu... Ukládat se naštěstí nechá volně a tak to není časté, ale přesto jsem v pozdějších misích volil nejdříve rychlý průzkumný pokus a až napodruhé začal naplno. Dobrá pomoc je také několika nových jednotek, z nichž některé jsou opravdu ničivé. Není jich mnoho, ale původní arzenál byl už tak dost rozsáhlý.

Základní hratelnost je stejná a až na ozvláštnění díky novým jednotkám neočekávejte nic překvapivého. Příjemné jsou počáteční mise s často povedenými úkoly, později je to již standardnější. Proč ale měnit něco skvěle fungujícího že? Nemá cenu znovu chválit perfektní grafiku. Pokud se objevila nová hudba, tak jsem si nevšiml, po dvou misích jsem ji opět vypínal. Manuál musím doporučit přečíst už jen kvůli celkem dlouhé a povedené povídce a přehledu nových jednotek. Český překlad pro datadisk neexistuje. Pokud vás Battle Isle 2 bavilo, není co řešit, datadisk je skvělým prodloužením skvělé hry. Takže do zbraně stratégové a sláva ROOMu!
+17

Raptor: Call of the Shadows

  • PC 80
Žánr shoot'em up patřil ve své době mezi velmi populární záležitosti a to především na arkádách, ale i na takové Amize měl slušné zastoupení. Na PC s DOSem moc kvalitních titulů nebylo. Raptor tak bezesporu patří mezi nejpovedenější a neslavnější ve své kategorii a tehdy ho hrál v podstatě každý. V době kdy se mi do rukou dostala volně šiřitelná verze obsahující první sektor jsem ho protočil nesčetněkrát. Vzpomínám jak jsme se kamarády vždy snažily zničit zaparkované lodě a vozidla, aby nepřátelé neposlaly pro posily. Už tenkrát jsme věděli, že je to nesmysl (nebyl problém to vyzkoušet), ale krásně to budovalo atmosféru. Občas bývá setkání s realitou u her, na které má hráč pěkné vzpomínky, nepříjemné. Raptor ale zestárl dobře a nemám co vytknout ani z dnešního pohledu. 2D grafika je pěkná na pohled i v dnešní době a pozadí jsou skvělá, obzvláště v prvních dvou sektorech. Hra je dnes sehnatelná a bez problémů hratelná ve třech verzích, od původní běžící v DosBoxu, přes 2010 verzi na GoG, po verzi 2015 ze Steamu. Původní verzi jsem po letech jen krátce oprášil a naplno se vrhl do nejnovější 2015 Edition. Až na naštěstí vypínatelný rozmazávající filtr a zpomalenou klávesnici jde o totožnou hru, s přidaným ukládáním do cloudu a achievementy.

Dokončit hru na základní obtížnost není tak těžké, ale nedosáhnete ani na všechny zbraně. Klíčem k úspěchu je možnost opakování lehčích sektorů a vydělávání peněz na lepší výzbroj a štíty. Při opakování se ale postupně zvyšuje obtížnost takže to není všelék, ale nepřátelé mají stále stejnou výzbroj. Není tak nutné se postavit opravdu nepříjemným nepřátelům s nedostatečným vybavením. Samotní nepřátelé jsou celkem variabilní od mnoha druhů létajících po několik vodních a pozemních. Občas se vyskytují také různé druhy statických střílen. Bossové nejsou špatní, vypadají působivě, ale většina jich je dost podobných a v zásadě jde tak o tři druhy. Povedená je také výzbroj i když u některých kousků jsem moc dlouho nepobyl. Zpočátku je dobré co nejrychleji získat automaticky zaměřované střílny, které jsou opravdu velkou pomocí. V pozdějších fázích je dobré co nejdříve vydělat na dvoj-laser, schopný zničit většinu nepřátel jediným výstřelem.

Hra mě opravdu bavila, její základní hratelnost nijak časem nepoklesla a i 26 let po vydání je chytlavá. Důkazem budiž to, že jsem u hry s délkou 3-7 hodin strávil 20 hodin. Prozatím s Raptorem končím, ale stále mě mrzí ten jeden nezískaný achievement, takže se k hraní možná časem vrátím. Hru mohu doporučit jak nováčkům, tak pro zopakování i ostříleným veteránům.
+21

Crystal Caves

  • PC 75
Tahle klasická plošinovka od legendárního Apogee se nedávno dočkala remasteru. A vzhledem k tomu, že jsem originál hrál naposled tak před 25 lety, rozhodl jsem si ji nejdříve zopakovat. Nejsem si ani teď po dohrání jist, zda jsem předtím hrál třetí epizodu. Crystal Caves je pro mě z dobových plošinovek rozhodně z těch lepších. Mimo klasického skákání a likvidování nepřátel obsahuje i řadu zajímavých prvků. Především nutnost sesbírat všechny krystaly před opuštěním úrovně mění klasickou hratelnost. Je potřeba proniknout i do špatně dostupných koutů úrovní, kam bych jen kvůli pár bodům zbytečně nelezl. Také opatrná střelba, aby se nepoškodil přívod vzduchu je dobrý nápad. Design úrovní je povedený a drží si laťku i v placených epizodách, což není vždy pravidlem. Bavilo mě také hledání nepovinných skrytých krystalů.

Každá epizoda začíná v hubu, takže volba pořadí je čistě na hráči. Oproti jiným plošinovkám volbu pořadí neovlivňují překážky a pohyb je tak opravdu naprosto volný. Největší výtku mám k možnosti dostat se do slepé uličky a restartovat tak zbytečně jinak povedený průchod úrovní. Díky tomu je restart nutný častěji než kvůli celkem rozumné obtížnosti. Ta roste celkem plynule od v pohodě zvládnutelné první epizody vystoupá k dvěma až třem pokusům na úroveň. Cestu komplikují i osvěžující hrátky s gravitací. Hratelnost je příjemná a spíše pomalejší. Hodně také potěší narážky na Star Trek, Star Wars nebo třeba Space Quest III. Nepřátelé jsou spíše průměrní, ale někteří jsou běžnými prostředky nezničitelní. Je tak nutné hledat power-upy nebo se jim vyhnout.

Ovládání je dostatečně přesné a technicky hra bez problémů funguje. Hrál jsem Steam verzi která využívá DosBox. Grafika je občas přejatá i z jiných her(Mario). Engine samotný byl poté použit ve hře Secret Agent. Jako největší inspirace posloužila hra Miner 2049er, kterou tímto řadím jako rest do svého seznamu. Po dohrání jsem našel rozhovor s jedním z autorů, Frankem Maddinem, který rozhodně stojí za přečtení. Crystal Caves mohu s klidem doporučit i dnes a už se těším na HD verzi.
+24

Nephise Begins

  • PC 25
Moje první hra od Bodura a zároveň první turecká záležitost není zrovna povedená. Pokud si někdo zahraje takovouhle hru, chápu proč začne žánrem walking simulátorů pohrdat. Nephise má relaxační zaměření a herních prvků je tak výrazně méně než například ve Firewatch. S tím ale nesnese srovnání ani v ostatních ohledech. Grafika sice není vyloženě ošklivá, ale sotva dostačuje k navození nějaké atmosféry. Jeden sběratelský artikl a jedna hádanka jsou spíše pokusem o hratelnost. Úkolem je projít les a otevřít si cestu do jeskyně, což trvá asi půl hodinu včetně splnění volitelného sběru hub a všech achievementů. Jedinými zajímavými prvky jsou přerostlá divná liška a domek v lese. Asi by mě podobný obsah nepřekvapil u hry zdarma, ale to bohužel není tento případ. Nedostatky nejsou způsobené ani tím, že jde o pouhý prequel, protože i ostatní hry od Bodura mají podobně nízká hodnocení. Hraní tak rozhodně nelze doporučit. Osobně další hry od tohoto autora vyhledávat neplánuji.
+17

Hadr

  • PC 80
Hra Hadr je naprosto unikátní projekt. Ano existují hry ve kterých hráč ovládá všechno možné od chleba po kapku vody, jeden čas to bylo dost populární. Zde ale nejde o přímé ovládání hadru, ale o řízení směru větru, který hadrem hýbe. To spolu s pro hry nezvyklým chováním látky tvoří hlavní prvek zážitku. Zážitek je totiž přesně to, co hra přinese. Třináct levelů je možná až moc krátkých a za hodně slabé 2 hodiny je po všem. Hratelnost není komplikovaná, ale je jedinečná. Nevím zda by koncept dokázal udržet hru po delší dobu a vzhledem k příznivé cenovce to bylo rozumné rozhodnutí. Každý level je jiný a spolu s vhodnou hudbou a vtipně zvoleným příběhem udrží atmosféru. Povedená je také minimalistická vizuální stránka, která byla zvolena s ohledem na možnosti autora, ale k tématu se hodí. Ovládání je z počátku matoucí, ale jde si rychle na nezvyklé pohyby hadru zvyknout a ke konci přikrývat jeden objekt za druhým celkem plynule. Rozhodně nelituji pořízení Hadru. Je to typ hry, který osvěží běžná herní dobrodružství a o kterém budete s chutí vyprávět ostatním. Pokud si rádi vyzkoušíte něco jiného mohu Hadr jedině doporučit.
+24

Battle Isle 2200

  • PC 90
Sérii Battle Isle považuji za jednu z nejlepších tahových strategií. Druhý díl je takovým vrcholem série a předčil má očekávání i v dnešní době. Bitvy se odehrávají v budoucnosti, ale jednotky jsou příjemně známé a opravdu hodně variabilní. Jejich počet je opravdu úctyhodný a velká většina z nich má své uplatnění. To platí i pro nejzákladnější pěšáky, kteří hrdinně pokládají život při obraně skvěle vycvičené těžké techniky. Boj probíhá nejen na souši, ale i ve vzduchu, na vodě a pod vodou. Je nutné se starat o výcvik, výrobu i logistiku, takže variace strategie jsou obrovské. Významnou roli hraje také počasí a třeba zamrzlá řeka se nechá použít všelijak. Příběh navazuje na první díl a boj proti TITAN-NETu je promyšlený s mnoha vedlejšími aktivitami. Základní úkoly jsou sice většinou stejné, ale jejich podání a vysvětlení umí skvěle motivovat.

Kapitolou samou pro sebe je grafika. Základní výhled na bojiště a především provedení jednotek je naprosto úžasné. Jde o jednu z nejpovedenějších grafik vůbec a působí skvěle i dnes. Opravdu není problém se kochat obrovskými armádami a těšil jsem se na každou novou jednotku. A to i díky jejich skvělému představování před misí. Boje jsou zpracovány formou krátkých 3D animací, které sice zestárly výrazně hůře, ale přesto mají svou atmosféru. Dají se vypnout, ale zapínal jsem si je s každou novou jednotkou alespoň na pár bojů. Mezi jednotlivými kapitolami jsou také celkem povedené krátké animace. Hudba není špatná, ale rychle se ohraje a po pár misích jsem ji vypnul. Celkově má ale hra výbornou atmosféru.

Jsem zvědav na obtížnost datadisku, protože už pár misí v základní hře bylo dost náročných. Obecně obtížnost Battle Isle 2 roste plynule a problémy a tříhodinové mise začínají tak po třinácti misích. I dnes je příjemné ovládání a jedinou výtku mám k ukrytému tahovému limitu. Tohle je informace, která má být zjevná na první pohled a ne ukrytá v informacích. Pochválit musím i manuál s pěkným přehledem jednotek, hodí se mít ho po ruce - je to rychlejší něž zobrazovat informace přímo ve hře. Existuje také čeština, ale přeložena je jen většina úkolů a zdaleka ne všechny příběhové texty. Battle Isle 2 je prostě parádní hra, kterou mohu bez výhrad každému doporučit. Sláva ROOMu!
+26

Dragon Quest II: Luminaries of the Legendary Line

  • SNES 65
I přes své stáří mě první díl série Dragon Quest dost bavil a to především v modernější verzi pro SNES. O málo novější druhý díl jsem tak rozehrál rovnou na této platformě. Nejpřesnější popis dvojky je větší. Svět druhého dílu je bezmála desetkrát rozlehlejší, původní kontinent tvoří pouze malou část světa. S tím se pojí mnoho pozitiv i negativ. Oceňuji především delší příběh, mnoho zajímavých lokací a výrazné využití vodní plochy. Kam jít a co dělat není většinou problém zjistit z mnoha rozhovorů. V každém městě je dost postav a měst je vzhledem k rozloze světa celkem hodně. Zpočátku je množství cest a přístupných lokací nízký a později se už dá slušně zorientovat. Přesto jsou párkrát náznaky mlhavé a najít pokračování může trvat. Především hledání pokladu v moři bylo únavné.

Zpočátku se ovládá pouze jedna postava jako v prvním díle a hra tak vypadá téměř stejně, ale postupně se přidají další dva spolubojovníci. To je sice příjemné osvěžení a odlišná specializace každé postavy je fajn. Problémem je jejich výdrž. S vlastní postavou potkáváte nejdříve slabé nepřátele a není problém trochu zesílit, než se k vám připojí první společník. Ten ale začíná také na prvním levelu a jeho zlepšení je časově náročné a vyžaduje velkou opatrnost. Nepřátelé totiž již odpovídají úrovni hlavního hrdiny. To samé se opakuje při připojení třetí postavy, jen ještě horší. Nepřátelé v okolí jsou ještě obtížnější a postavou je čarodějka s nízkou výdrží. Časem se ale vše srovná a hra začne být zase zábavnější. Kombinace schopností tří postav a jejich vybavení je dobře udělaná a souboje jsou zábavné - obzvláště ty příběhové. Díky většímu zapojení magie jsou souboje zajímavější než v jedničce, ale je důležité hlídat si množství many, především v odlehlých oblastech. Skončit bez kouzel ve čtvrtém patře nebezpečné jeskyně je vážný problém.

Rozlehlost světa má ještě jednu výhodu. Tím neustálým překonáváním velkých vzdáleností není nijak strašný grind. Nutný je v podstatě pouze ze začátku při prvotní tréningu postav a před koncem. Možná by šla hra dokončit i na nižším levelu a nebylo by to třeba, ale osobně raději hraji na jistotu a závěrečná řada soubojů je dost náročná. Obtížnost je celkově dost vysoko, rozhodně výše než v prvním dílu. Vzhledem k obtížnosti jsem rád, že jsem tentokrát nehrál také NES verzi - pokud má tak pomalé levelování, musí to být opravdu na dlouho. Nalézt nebo koupit se dá velké množství předmětů a některé naleznou využití až později. Ale inventáře nejsou největší a tak najde uplatnění i depozit. Chce to ale používat s rozmyslem, vracení se pro vhodný klíč může být na dlouho. Podobnou práci s inventářem a předměty mám rád a zde je zpracována rozumě. Jen ty léčivé předměty se mohly štosovat.

Na SNESu vyšly oba první díly společně a tak je jejich technická stránka naprosto shodná. To je ale dobře, už první díl měl pěknou grafiku a některá monstra jsou doslova legendární. Opět existuje pouze japonská verze, ale anglický překlad funguje na výbornou. Navzdory obtížnosti jsem si hru užil, ale první díl je díky své kompaktnosti a ucelenosti lepší. Také práce s více postavami není nejpovedenější a jeden hrdina se ovládal příjemněji. Přesto to není špatná hra a těch odhadem slabých 50 hodin nelituji. Pokud ale netrváte na kompletní dohráním série, můžete po dohrání jedničky pokračovat rovnou trojkou. Tedy doufám, mě zatím teprve čeká.
+15

Companions of Xanth

  • PC 80
Adventur od Legend jsem dohrál málo, vlastně pouze Death Gate a Callahan's Crosstime Saloon. Obě byly skvělé a tak jsem se na Companions of Xanth dost těšil. Zklamaný rozhodně nejsem, ale proti dvěma zmiňovaným je přeci jen slabší. Jako mnoho Legendích her je i tato podle knižní předlohy. Příběh hry vychází až z šestnáctého dílu, ale v češtině vyšly pouze první dva - Chameleon a zaklínadlo a Magický pramen. Obě jsem před hraním přečetl, respektive jsem rozehrál asi ve třetině druhého dílu. Zážitku z hraní to hodně pomohlo, známá místa i postavy zlepšily atmosféru. Navíc se znalost reálií Xanthu hodila i při řešení hádanek. Hra má totiž zvláštní obtížnost. Průzkum lokací a používání předmětů jsou spíše jednodušší, ale rozhovory a textové hádanky dají pěkně zabrat. Na mě dost náročná angličtina je zkombinovaná s potřebou znalostí světa. Díky unikátnímu provedení hry to není neřešitelné. Hraje se totiž hra ve hře. Prvním úkolem hlavního hrdiny Duga totiž je zajistit si kopii hry i ve virtuálním světě a poté ji spustit na svém počítači. Až poté se ponoříte do magického světa Xanth a začnete řešit skutečné úkoly. Dugovi hra přijde včetně jakéhosi manuálu s celkem slušném popisem Xanthu. Dalším příslušenstvím jsou brýle pro barevné vidění, jinak je hra černobílá. Originální a vtipné.

V hlavní hře je pak nutné vyhrát soutěž pořádanou dvěma démony. Toto mě obzvláště pobavilo při čtení závěru druhé knihy. Příběh je fajn a vede napříč mnoha zajímavými místy. Nejvíce mě potěšil hrad čaroděje Humfreye. Obecně je humor příjemný a sedl mi výrazně lépe než například Sam a Max. Bezva je také možnost, někdy nutnost, vést rozhovory s postavou za kterou Dug hraje. Svět Xanthu je trochu šílený a hra tomu samozřejmě odpovídá. Mě tento styl v knihách sedl a tím pádem jsem si to užil i ve hře. Jde o typ humoru, který obvykle moc nemusím, ale zde mi to nějak sedlo, oproti podobné Zeměploše které jsme na chuť nikdy nepřišel (prosím neukamenujte mě). Mimo dialogy je hratelnost v podstatě standardní. Během cesty je nutné zahrát si pár hříček - her ve hře ve hře.

Pochválit musím i technickou stránku. Grafika je moc pěkná jen pár předělových animací vypadá nic moc. Hra využívá pohled z vlastních očí a po většinu doby je na co koukat. Hudba se hodí, ale nijak nenadchne. Povedený je v CD verzi přítomný dabing. Mimochodem doporučuji shlédnout závěrečné titulky. Ovládání je fajn a vzhledem k přítomnosti labyrintu oceňuji i pro adventury netypickou automapu. Já se při vstupu asi pět minut motal, pak jsem začal kreslit na papír vlastní mapku a asi v polovině si uvědomil, že ji hra má vestavěnou. Pěkná nepozornost. Manuál je naprosto průměrný, přesto doporučuji jeho projití, předejde to zbytečným zásekům. Ve světe Xanthu jsem strávil poměrně dost času (hra asi 18h + knihy), ale stálo to za to. Získáno pouze 963 bodů z 1000, takže jsem pěkných pár věcí minul. Pokud vás popis alespoň trochu láká, jděte do toho.
+22

Crisis Core: Final Fantasy VII

  • PSP 85
Crisis Core je bezesporu největší a nejpovedenější součást kompilace doprovázející legendární Final Fantasy VII. Hra je, stejně jako originál, JRPG. Ovšem přináší velké množství odlišností. Největší a zároveň nejkontroverznější je soubojový systém. Ten je akční a probíhá v reálném čase, přesto je, především v pozdějších fázích, značně komplexní. Základ ničím nepřekvapí, útoky střídají úhyby a bloky, hlavní postava se musí pohybovat po omezeném bojišti. Taktiku do boje vnáší pro FFVII tradiční materie. Z jejich obrovského množství je možné používat jen šest najednou. Navíc je možné je levelovat a vylepšovat pomocí mechaniky Materia Fusion. Lze tedy vytvářet velké množství kombinací, které je vhodné měnit dle druhu protivníků v dané lokaci. Někteří jsou proti mnoha útokům naprosto imunní. K tomu je k dispozici vybavení, další až čtyři kousky. Opravdu silné vybavení a materie je náročné získat, ale jejich efekt je značný a vyplatí se investovat čas do jejich zlepšení. Doporučuji získat alespoň část vybavení Genji. Zvláštní je systém levelování postavy a používání limitů. Stále se točící sloty (jako na automatech) vyvolávaní limity a přidávají level postavě nebo materii náhodně. Nebyl tak problém poskočit o 4 levely za pár minut a pak naopak hodinu nic. Pro summony platí totéž, jejich animace je sice působivá, ale dlouhá a když je po páté za hodinu je to dost otrava.

Hra vyšla pouze pro přenosné PSP, čemuž je skvěle přizpůsobena. Hlavní příběhová linie má celkem dlouhé mise plné animací. Sleduje osudy Zacka, známého z předchozích FFIV projektů, sedl let před původní hrou. Délku odhaduji na maximálně 15 hodin a obtížnost také není zrovna vysoká. Největší porce obsahu je v rámci volitelných misí. Těch je 300 a většina z nich je na 5 - 20 minut. Ideální na cesty nebo kratší pauzy. Bohužel jsou mise dost nevyvážené. Z počátku se často objevuje nové prostředí a protivníci, ale postupně se jedna podobá druhé jako vejce vejci. Naštěstí se mise zpřístupňují i na přeskáčku, takže se dají rozumně střídat. Některé celky jsou propojeny fajn příběhem. Mise určitě doporučuji projít, jinak moc výbavy ani levelů nezískáte. Hru nejspíš zvládnete dohrát i s minimem vedlejších misí, ale byla by škoda minout ty skvělé. Zhruba 100 misí má dost vysokou obtížnost, takže zužitkujete veškeré prostředky. Závěrečný souboj s Minervou opravdu stojí za to a úspěšný pokus nakonec trval snad půl hodiny.

Příběh je super a už jen kvůli němu hra stojí za to. Potěší také významná role známých postav. Grafika je povedená a na možnosti PSP skvělá. Po dohrání je možnost pokračovat na vyšší obtížnost, ale to už mě neláká. Ve hře jsem strávil asi 70 hodin a mám dokončeno 95% misí. Ostatní se neodemkly, takže jsem zřejmě něco minul v hlavní dějové linii. Fanouškům Final Fantasy musím hru rozhodně doporučit. Nemám problém věřit, že jde o nejlepší hru na PSP.
+18

Alan Wake's American Nightmare

  • PC 65
American Nightmare je samostatně spustitelné rozšíření původní hry. Hratelností se ovšem od svého předchůdce odlišuje. Hra je zaměřena více na akci, která je nyní variabilnější a tím zábavnější. Zvýšilo se tempo hry a příběh ustoupil do pozadí. Boje jsou zajímavější díky novým druhům nepřátel i zbraní. Ty nyní zahrnují i kousky s vyšší kadencí, což se na zástupy nepřátel hodí. Některé ani není nutné osvětlovat. Herní doba jsou pouhé 4 hodiny a celou dobu se Alan pohybuje v pouhých třech lokacích. Ty ovšem navštíví rovnou třikrát díky časové smyčce. Pokaždé dojde k větším či menším změnám, takže nuda nehrozí. Přesto je krátká herní doba spíše výhodou, protože samotná akce by o moc déle zábavná nebyla.

K dispozici je také arkádový režim ve kterém je nutné přežít do svítání stále náročnější vlny nepřátel. Map je sice dostatek, ale nějak jsem neměl důvod zkoušet více než tu první. Sbírání stránek z Alanova rukopisu má mimo doplnění příběhu nově i další důvod. Slouží totiž k odemykání kufrů s lepšími zbraněmi - slušný nápad. Také zasazení do městečka Night Springs, známého již z původní hry, je fajn. Samotné lokace jsou také povedené, především observatoř a autokino, ale nemusely při každé smyčce projít takovým zkrácením. Lepší by byla změna při stejné délce. Ve výsledku jde pouze o průměrnou akční verzi hry u které se bohužel ztratil příběh a částečně i atmosféra. Vzhledem k herní době a za nízkou cenu se to odehrát nechá, ale žádný zázrak nečekejte.
+21

Hellbound

  • PC 60
Hellbound je další z akcí, které se snaží oživit devadesátá léta. Tato na to nejde pomocí grafiky, ale čistě původní hratelností. Ta je na hře tím nejpovedenějším. Akce je svižná, dostatečně obtížná, ale férová. Z tohoto hlediska vlastně nemám co vytknout. Slabší je bohužel samotný obsah. Úrovní je pouze sedm a to včetně závěrečné, která je krátká a obsahuje tradičně bosse. Ten je celkem náročný, obzvláště díky přítomnosti velkého množství běžných nepřátel. Na normální obtížnost hra zabere něco přes tři hodiny a to včetně nalezení části secretů. Jejich indikátor ukazující také celkový počet v úrovni byl přidán poslední aktualizací, která vyšla den po mém odehrání první úrovně. Kromě jednoho případu jsem nenašel všechny, ale vždy alespoň několik ano. Level design není špatný, ale nijak zázračný také ne. Nízký počet tak nenahradí. Pro postup úrovněmi je často třeba najít jeden až tři různé klíče, ale většinou je směr jasný a žádné bloudění nehrozí.

Šest zbraní je celkem akorát a jejich sestava je v podstatě klasická. Mají i alternativní režim, takže si není na co stěžovat. Nepřátel také není moc druhů, ale na sedm úrovní to vlastně stačí. To je co se kampaně týče bohužel vše. Přítomen je i režim Survival, který ovšem moc nevyhledávám. Zkusil jsem jeden pokus, nic netradičního nečekejte. O grafiku se stará Unreal 4 engine. Její kvalita je spíše průměrná a v pohybu působí, alespoň zpočátku divně. Není to žádný problém, po čase jsme si zvykl. Zasazení jsou typické pekelné oblasti plné lávy, zničená města a podzemní labyrinty. Naopak musím pochválit soundtrack, který k této hratelnosti dokonale pasuje a nebyl by problém poslouchat ho i samostatně.

Hellbound bohužel nepůsobí dobře proti konkurenčním titulům s obdobným zaměření. V dnešní době, kdy je FPS devadesátkového stylu hodně, ho nemohu s klidným svědomím doporučit. Hra působí spíše jako dobová demoverze v podobě první epizody. Základ na kterém stojí je slušný, ale bohužel nevyužitý. Na druhou stranu je cenovka celkem příznivá a ty tři hodiny se budete bavit. Já hru dostal jako dárek, čímž zároveň děkuji, užil jsem si to, i když jen na krátko.
+17

Alan Wake: The Writer

  • PC 80
Pro druhé a zároveň poslední rozšíření platí téměř vše co pro to první. Pokračujeme v příběhu téměř bez přestávky a prostředí jsou opět kombinací původního a nového. I když nových je tentokrát asi méně, starší kulisy jsou využívány kreativněji. Osvětlování slov je tentokrát klíčové pro cestu dále a obzvláště tornádo je zábavný koncept. Také je tentokrát mírně náročnější orientace v prostoru. Ke sbírání je k dispozici pouze jedna věc a to videohra Night Springs. Její hledání mi bohužel vůbec nešlo, škoda sbírání her je mi jinak vlastní.

Závěr je povedený, ale bohužel je opět otevřený. Doufám že American Nightmare děj uspokojivě uzavře. Writer je stejně jako Signal součástí Steam verze a opět zabere necelé dvě hodiny. Kvalita je naprosto shodná s originální hrou i s prvním rozšířením. Pokud vás Alan Wake bavil, jsou obě DLC vlastně nutnost. Doufám, že poslední hra s Alanem udrží podobnou úroveň.
+25

Alan Wake: The Signal

  • PC 80
První rozšíření navazuje přesně tam, kde hra skončila. Pokud vás tedy zajímá další Alanův osud, jste na správném místě. Zpočátku se zdálo, že jsem omylem spustil standardní hru, ale vše se brzy začne měnit. Hratelnost je beze změn a vlastně jedinou novinkou jsou jiné sběratelské předměty. Tentokrát je nutné hledat kartonové stojany hlavních postav a bůh ví proč budíky. Není jich velké množství, ale jeden budík mi bohužel unikl. Prostředí je částečně nové a částečně kopíruje původní hru. Vše je ale uspokojivě vysvětleno.

Ke konci přijde ke slovu nová silnější svítilna. Častěji je využita mechanika vyvolání předmětu osvětlením slova, především na doplnění vybavení. Ale i jeden povedený bojový úsek na téhle mechanice staví. Hrál jsem necelé dvě hodinky, což odpovídá délce běžné kapitoly. Rozšíření je součástí Steam verze, kterou jsem hrál. Pokud vás originál bavil, jde o příjemné pokračování příběhu, pokud ne Signál váš názor nezmění. Jsem zvědav jak příběh skončí v posledním rozšíření, tedy pokud vůbec.
+27