Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentáře

« Novější Starší »

Beneath a Steel Sky

  • PC 70
S touto hrou jsem se poprvé setkal díky demu z CD od časopisu, ale nevzpomínám si kterého. Už tehdy mě zaujala stylizace a prostředí Union City přímo lákalo k prozkoumání. K plné verzi jsem se dostal až na GOGu a k dohrání až nyní, 25 let po vydání. Na hře musím ocenit prostředí a grafiku, obzvláště první a poslední třetinu. Prostředek je takový fádnější a méně zajímavý. Grafika je dobrá a některé části hodně povedené. Příběh je průměrný a celkem předvídatelný, ale jeho podání je slušné a udrží pozornost. Skvělou atmosféru navodí již pěkně zpracovaný manuál a komiks, sloužící jako úvod do děje. Obtížnost je tak střední, sice je k dispozici celkem malý počet předmětů, ale někdy je složité přijít na to kde je použít. Pixel-hunting je bohužel také přítomen, ale naštěstí jen málo. Hlavní roli hrají rozhodně rozhovory a vždy je nutné každého pořádně prokecat.

Dabing je průměrný a hudba upřímně za moc nestojí, ale nejde o nic tragického. Povedená a vtipná je interakce s parťákem robotem Joeym. Pobaví některé narážky např. na Led Zeppelin nebo Assimova. Během hraní je nutné několikrát vstoupit do virtuální reality. Jde o celkem slušnou část, ale mohlo to být propracovanější. Takhle z toho cítím nevyužitý potenciál. Což ale platí o celé hře. Řada věcí mohla být lépe a komplexněji propracována. Ke hře existuje čeština, kterou jsem využil, ale není zrovna povedená. Celkově jde o slušnou adventuru, kterou vzhledem k dostupnosti není důvod nezkusit. Každopádně jsem celkem zvědav na nedávno oznámené pokračování.
+4

The X-Files Game

  • PC 75
Akta X rozhodně patří k mým oblíbeným seriálům. Viděl jsem všechny epizody přečetl několik knih i nějaký ten komiks. Ale k této hře / interaktivní epizodě jsem se dostal až nyní. A rovnou přiznám, že zklamán jsem nebyl. Hra roztažená na 7 CD se opravdu blíží obyčejné epizodě, kterou prostě ze seriálu vystřihly. Za to, že hra krásně zapadá do seriálu vděčíme nejenom účasti herců, ale i některých členů týmu v pozadí. Kvalita natáčení i hereckých výkonů(většiny) je opravdu dobrá, samozřejmě na hru. Naopak zamrzí malá účast hlavních protagonistů - Muldera a Scullyové. Na druhou stranu hraní za neznámého agenta umožní více se ponořit do příběhu. Imerze je ještě umocněna vyšetřováním z pohledu vlastních očí. Příběh je pro Akta X klasický, ale povedený a k tématu se prostě hodí.

Při vyšetřování je k dispozici mnoho pomůcek (počítač, mobil, noční vidění, fotoaparát) z nichž je nejzajímavější PDAčko Apple Newton. To slouží nejen na poznámky a maily, ale jeho mapa obstarává přesun mezi lokacemi. Zábavné je i využívání počítače FBI na prověřování osob, telefonů, SPZ nebo otisků prstů. Kvalita videa je už koukatelná a ty 3 roky proti Phantasmagorii, kterou jsem nedávno hrál, jsou dost znát. Já se u hry opravdu bavil a hodnotím tak celkem vysoko. Pokud ale nemáte k Aktům X vztah, rozhodně si hraní užijete méně.
+12

Aisle

  • PC 60
Na Aisle jsem narazil náhodou. Neznámý název mezi adventurami z roku 1999 se ukázal jako zajímavá textovka. Byl pro mě šok, že k "dohrání" hry stačí zadat jeden příkaz. O tomto druhu textovek jsem dosud ani neslyšel. Sice to vypadalo originálně, přesto jsem o hraní moc neuvažoval. Až zjištění, že autorem hry je Sam Barlow, tvůrce Her Story, mě zlákalo k vyzkoušení. A musím říct - nelituji. Příběh, který z počátku vypadá male a nezajímavě, se každým dalším alternativním koncem objasňuje a mění. Nejprve jsem zadal asi pět jasných příkazů a Aisle vypnul. Ale za chvíli mě napadlo "Co se stane když udělám...". Nakonec jsem u hry vydržel více než hodinu. A když jsem vyčerpal vlastní nápady, stáhl jsem si autorův vlastní seznam možností a vyzkoušel zbytek. Variant je neuvěřitelných 136 a zakončení mají dost odlišnou délku.

Hra je opravdu zajímavá a unikátní. Na příběhu a jeho podání je znát autorův styl, který znám z Her Story. Polovinu hry trvající nejistota a neustálé doplňování střípků do života hlavního hrdiny. Navzdory omezenému rozsahu jde o zajímavý počin a mohu doporučit vyzkoušení alespoň několika možností.
+13

Conquests of Camelot: The Search for the Grail

  • PC 80
Conquest of Camelot jsem, narozdíl od jeho mladšího bratříčka Conquests of the Longbow, nikdy ani nezkoušel. A musím uznat, že i když nejsem fanda Artušovských legend, hru jsem si opravdu užil. Putování v roli samotného Artuše, zachraňování slavných rytířů a pátrání po Svatém Grálu mě opravdu vtáhlo. Grafika je opravdu povedená a je radost kochat se jednotlivými obrazovkami. Někdy opravdu žasnu nad tím, co se dá v EGA grafice zvládnout. Příběh hezky plyne a často se střídá prostředí (a dává to smysl), takže se hra neokouká. Obtížnost je spíše vyšší a dvakrát jsem si musel vypomoct hintbookem. Akční sekvence sice hezky zapadají do prostředí, ale upřímně je moc rád nemám. Například rytířské klání jsem opakoval asi 10x a nakonec jsem přišel na jeden pohyb, který Černého rytíře srazil vždy. To nepovažuji za dobrý design. Naopak byly fajn hádankové části i přes jejich obtížnost. Čtení manuálu je pro hraní nutné, ale osobně mi to nevadilo. Manuál je moc pěkně zpracovaný, obzvláště se mi líbily slepé mapy.

Ovládání probíhá pomocí parseru s myší jako doplňkem. Jde o velice pohodlný systém. Myš, parser + klávesové zkratky - pohodlné a rychlé. Bodování je tentokrát rozděleno do několika kategorií. Jde o zajímavý nápad, ale bohužel se asi příliš neujal. Plný počet jsem bohužel nezískal ani v jedné kategorii. Osvěžujícím prvkem je i práce s penězi, důležitá především v druhé polovině hry. Conquest of Camelot mohu rozhodně doporučit, jde o jednu z nejzajímavějších Sierráckých adventur. Je zajímavé, že atmosféra Sierry je ve hře znát, ale zároveň je trochu jiná.
+18

Pajama Sam: No Need to Hide When It's Dark Outside

  • PC 70
Po dohrání série EcoQuest, jsem si řekl že zkusím další adventury určené dětskému publiku. Okamžitě se mi vybavila společnost Humongous Entertainment, tvůrce mnoha sérií určených dětem. Na mnoha jejích hrách, včetně Pajama Sama, pracoval Ron Gilbert. Zápletka je jednoduchá, malý Sam se bojí tmy a rozhodne se s tím něco udělat. Obtížnost hry je nízká, ale hádanky jsou logické a počet obrazovek není malý. Počet funkčních objektů je nízký, což přispívá k malé obtížnosti, ale mnoho objektů reaguje vtipnou animací a na každé obrazovce je tak co dělat. Během hry je ještě možné sbírat roztroušené ponožky a skládat je hezky do páru. Bohužel jsem všechny nenašel, takže nevím jestli by to něco změnilo na konci hry.

Hra běží pod ScummVM, technicky není žádný problém. Kompletní dabing je asi slušný, ale osobně mi nesedly hlasy. Grafika je ale povedená. Vše je hezky roz-animováno a je radost dívat se na to. Ve hře je několik miniher - piškvorky, něco jako vlak a kvíz. V kvízu jsou otázky nejen na věci ze hry, ale i na mimo-herní informace, třeba kdo je autorem Mony Lisy. S herní dobou asi 2 hodiny jde o příjemnou jednohubku, která rozhodně neurazí. Nenapadá mě vlastně žádná vyloženě chyba, pro dospělého může být problém jen to zaměření na děti a z toho vyplývající krátkost a jednoduchost. Ale pokud s tím dopředu počítáte, určitě si hraní Pajama Sama užijete. Já se každopádně k tvorbě Humongous ještě vrátím.
+11

EcoQuest 2: Lost Secret of the Rainforest

  • PC 80
Druhý a bohužel poslední díl série EcoQuest se dá popsat celkem snadno. Je prostě větší, hezčí a trochu těžší než jednička. Příběh se z vody přesunul do deštného pralesa. Prostředí je tím trochu variabilnější, příběh hráče zavede z města do pralesa, vesnice domorodců i nepřátelského tábora... Příběh využívá nejednu legendu a je o něco zajímavější než v prvním díle. Mimo zvířat je tentokrát hojně zastoupena i interakce s lidmi. Téma ekologie je opět šikovně zapracováno, hra učí a přitom neobtěžuje a baví. Nejlepší novou funkcí je Ecorder, který Adam dostane od svého otce a poskytuje informace o všem okolo. Za skenovaní okolí jsou body, ale bohužel nemám plný počet, něco jsem asi minul.

Herní dobu jsem měl skoro dvojnásobnou, kolem 9h. Grafika je hezčí než v jedničce, ty dva roky jsou znát. Technicky bylo vše bez problémů, bohužel existuje pouze disketová verze tzn. žádný dabing. Škoda v jedničce byl docela povedený. V balení jsou opět přítomny EcoNews - ekologické noviny tentokrát s osmisměrkou. Hru rozhodně doporučuji, je ještě lepší než první díl.
+13

EcoQuest: The Search for Cetus

  • PC 75
Když si člověk vzpomene na adventury od Sierry, může se mu vybavit mnoho různých sérií a většina z nich bude mít v názvu slovo Quest. King's Quest, Space Quest nebo Police Quest. EcoQuest si asi moc lidí nevybaví. Je to ale škoda protože jde o povedenou hru. Já měl EcoQuest zařazený jako tu výukovou hru pro děti a nikdy jsem jí ani nezkoušel. O to milejší to bylo překvapení když jsem jí letos začal hrát. Hned v úvodních titulcích potěší jméno Jane Jensen. Jde o poctivou adventurku s nižší obtížností než je u Sierry zvykem. Postup hrou je poměrně logický a nedochází k žádným vážným zásekům. Zmiňované puzzle se skládáním mozaiky se mi nezdálo nijak hrozné, asi 10 minut šoupání kostiček. Možná za to může fakt, že mě v dětství podobné skládanky bavily. Během klasického příběhu o záchraně Cestuse je hráč poučován o ekologii. Velký plus mají autoři za to, že výuková část nijak nenarušuje hratelnost.

Hrál jsem CD verzi pod ScummVM, vše běželo bez problémů. Dabing je slušný, ve správných chvílích roztomilý a hezky se ke hře hodí. Nejvíce oceňuji dabing Oracle, s tím veršováním je to povedené, nebo francouzsky mluvící rybu. Nahrál jsem 710 bodů z 725, takže jsem něco musel minout, nejspíše nějaký úklid odpadu. V balení se hrou je povedená příručka o ekologii, se samolepkami pro děti a hezky udělané jsou i "noviny" EcoNews, které obsahují dokonce křížovku. Pokud hledáte jednoduší příjemnou adventuru, mohu EcoQuest jen doporučit. Jediná nevýhoda je angličtina, která může být pro děti problém.
+16

Polygoneer

  • PC 85
Polygoneer je hra které mohla vyjít klidně před 30 lety. Jednoduchý chytlavý koncept a na překonávání nejvyššího skóre založená znovu hratelnost. Hráč ovládá otočnou věž a sestřeluje přilétávající objekty. Podoba s Asteroids je jasná, ale to vůbec není naškodu. Chybí možnost pohybu, ale zase je nutné sestřelovat objekty projektily správné barvy. Na vyšší obtížnost je navíc přítomno rušivé pozadí. Jde o perfektní příklad rozšíření známého konceptu a ne jen o sprostou vykrádačku.

Rychlejšího zisku bodů lze dosáhnou tvořením komb, což je ale čím dál obtížnější. Grafika je jednoduchá a perfektně odpovídá stylu hry. Také soundtrack se hodí a podporuje rytmickou střelbu. Splnit všechny achievementy a odemknout pekelný level mi trvalo jen něco přes hodinu. Škoda, obtížnost těchto úkolů mohla být nastavena výše. Nikdo z přátel bohužel nehraje a dosáhnout na skóre z celosvětových žebříčků je asi na dlouho. Hell level je opravdu náročný na oči, to co se děje na obrazovce je šílenost, ale zbytek hry je v pohodě.

Hratelnost je opravdu příjemná. Polygoneer vyvolává ty správné pocity, ještě jeden pokus a ještě jeden a ještě... Předhánět se s přáteli, tak u toho ještě asi sedím. Každopádně pokud se vám líbily Asteroidy Polygoneera určitě zkuste. Já každopádně děkuji Sledgovi za upozornění na povedenou hru.
+12

Hi-Res Adventure #1: Mystery House

  • Apple II 55
Mystery House - hra považovaná za první grafickou adventuru, první hra od mé oblíbené firmy a první hra inspirovaná slavnou Agathou Christie. To je velká zátěž na jednu malou hru(necelých 150kB) z roku 1980. To co ale předvedla tehdy nezkušená autorka Roberta Williams je opravdu povedené. Scénář hry je silně inspirován knihou Deset malých černoušků od zmiňované Agathy Christie. Opuštěný dům, postupně umírající obyvatelé... Propracovaností a vyvrcholením se samozřejmě knize nemůže rovnat, ale vzhledem k rozsahu jde o povedený počin. Na asi třiceti obrazovkách probíhá hledání vraha i skrytého pokladu. Tentokrát jsem si před hraním (můj druhý průchod) přečetl Deset malých černoušků a výsledná atmosféra hře opravdu pomohla.

Ovládání pomocí textového parseru je spíše základní, ale na takovouto hru dostačuje. Každá obrazovka je krom jednoduchého grafického znázornění doplněna i textovým popisem. Technicky je hra velice jednoduchá, ale vzhledem k platformě odvedl Robertin manžel Ken dobrou práci. Vzhledem k rozsahu mě překvapil také počet předmětů, které je nutné využít. Použití je logické, nejsou zde žádné nesmysly. Jen pořadí je nutné odhalit, občas projít dům - situace se může měnit. Před hraním jsem zkoušel i verzi pro počítač FM-7, že bych tentokrát dohrál jinou verzi než pro Apple II. Verze pro FM-7 je plně barevná, nejde jen o vektorové obrázky. Ale bohužel je vykreslení každé obrazovky opravdu pomalé, nestojí to za hraní. Navíc jsou popisy ve hře japonsky, což také není ideální - alespoň pro mě.

Osobně považuji za největší problém hry kresbu postav, ta je opravdu nepovedená. Ostatní vyplývá ze stáří hry a okolností vzniku - hře tak nebudu vyčítat malý rozsah ani schématickou grafiku. Je ale zvláštní že tady vektorová grafika působí hůře než třeba v Ultimě nebo Akalabethu - nevybuduje tu atmosféru. Na to naštěstí stačí příběh a zasazení. I když jde o základní adventuru, doporučím jí alespoň vyzkoušet. Hra byla k sedmému výročí uvolněna zdarma a bez problémů funguje ve ScummVM. Nic tedy nebrání alespoň nakouknout do tajemného domu a kdo ví, třeba vás to chytne.
+15

Star Wars: Shadows of the Empire

  • PC 70
  • N64 65
Že je podle filmu vytvořená hra, vydán soundtrack, napsaná kniha a komiks nebo vyrobena sada hraček je docela běžné. Ale když tohle všechno vznikne bez filmu, to je unikát. Multimediální projekt firmy Lucasfilm, Shadows of the Empire, je jakási epizoda 5,5 bez filmu. Hra, prvotně vydaná pro Nintendo 64, je svým způsobem také spojení několika žánrů, ale bez hlavního tahouna. Ovládání lodi střídá střílečka z pohledu třetí osoby nebo sestřelování nepřátelských lodí.

Kvalita jednotlivých úrovní / žánrů je bohužel dost různá. Ikonická bitva na Hothu s obmotáváním AT-AT je na začátku bezva a navnadí. TPS části jsou dost průměrné, je jich celkem hodně, ale mají světlé okamžiky - používání jet-pacu, level na hvězdném destruktoru. Nejvíce hru srážejí vyloženě špatně udělané části - řízení swoopu (zlatý Racer), odstřelování stíhaček ve vesmíru. Ve hře je možné získávat rebelské symboly, obvykle na tajných místech, které zvyšují počet životů. Vysbírat všechny se mi zdaleka nepodařilo, někdy jsem je prostě nenašel, někdy jsem byl rád, že jsem úroveň dokončil - natož v ní něco hledat. Příběh je také fajn, hezky zapadá mezi epizody. Až na drobnosti je shodný s knihou a komiksem, které mohu také klidně doporučit. Oboje vyšlo v češtině, komiks včetně pokračování. Prostředí je zpracováno věrně, lokace z filmů jsou krásně k poznání a potěší i přítomnost známých postav.

Co musím naopak pochválit je grafika. Na svou dobu velice slušná a i dnes koukatelná, ani N64 verze není špatná. Obecně jediná slabina Nintendo verze je nahrazení animací statickými obrazovkami s textem. Zvuky a hudba jsou skvělé, jak bývá u Star Wars titulů obvyklé. Musím pochválit i nové skladby k Shadows of the Empire, vhodně doplňují Williamsův originál. Hra rozhodně není špatná, ale pokud by neobsahovala ty 2-3 horší části, bylo by hodnocení určitě vyšší. To si koneckonců uvědomily i Lucasové a navázaly skvělou sérií Rogue Squadron.
+20

Blitzkrieg: Green Devils

  • PC 65
Blitzkrieg jsem hrál naposledy před asi 15 lety a mám na něj velice dobré vzpomínky. Odehrál jsem tenkrát něco ze základní hry a jeden datadisk (Burning Horizon). Real-time strategie která vyžadovala velkou dávku strategizování a dokonce starost o zásobování nebyla nic běžného. Když jsem letos hledal hry do výzvy tak jsem s překvapením zjistil, že se dočkala nejen dvou známých pokračování, ale dokonce asi 30 datadisků a přídavků (různě oficiálních).

Green Devils přináší kampaň za 9. obrněnou divizi o 10 misích a kapitolu Eagles za německé výsadkáře o 6 misích. Hra je tedy jen o málo kratší než dva klasičtější datadisky. To že oficiální datadisk neobsahuje vlastní menu, ale zapíná se v položce Custom Campanings je sice zvláštní, ale ničemu to ve výsledku nevadí. Mise v kampani nejsou špatné až na nepravidelnou obtížnost. Osobně jsem dostal docela zabrat a asi by bylo lepší před hraním projet alespoň základní hru, takhle jsem byl vhozen rovnou do celkem pokročilých misí, ale zase s trochou trpělivosti to šlo zvládnout. Občas misi zkomplikuje hloupé chování vlastních jednotek, ale nic na co nejsem z jiných RTS zvyklý. Mise v kapitole Eagle rozhodně nejsou jen bezvýznamný doplněk. Naopak mě bavily více než kampaň, mají pomalejší a takový taktičtější rozjezd s často vrcholí solidními bitvami. Co mě štvalo asi nejvíce je, že splnění obsazení určitého bodu bránil jeden voják ukrytý v neslušné vzdálenosti od cíle. Někdy jsem tak strávil dlouhý čas hledáním, co jsem kde přehlédl.

Instalace na Steam verzi Blitzkrieg Anthology není bez problémů, ale nakonec hra běžela celkem bez problémů v pohodě. Hra spadla jen jednou, při delším hraní se sice dost zpomalovala, ale vše vyřešil rychlý restart. Čeština funguje bez problémů. Hraní jsem si docela užil a množství existujících rozšíření umožňuje navštívit téměř jakoukoli část války. Green Devils jsou povedeným souborem misí (tři jsou opravdu skvělé) a pokud máte Blitzkrieg Anthology odehraný a stále nemáte dost, rozhodně je zkuste.
+14

Half-Life: Blue Shift

  • PC 75
Blue Shift byl podle mého vždy trochu nezaslouženě znevažován. Ano Opposing Force je mezi datadisky obecně velmi uznáván a BS má tak nezáviděníhodnou pozici. Ale délka je vzhledem k tomu, že mělo jít pouze o drobné rozšíření Dreamcastového vydání Half-Lifu pochopitelná. Ale jinak jde o povedenou záležitost. V roli modře oděného člena ochranky je nutné zachránit sobě a několika vědcům život při katastrofě v komplexu Balck Mesa.

Začátek je jako v každém HL neovlivnitelná jízda, během které můžete sledovat ostatní zaměstnance při práci i zábavě (i hraní videoher). Já tento prvek na Half-Life moc nemusím, ale ve své době to bylo alespoň originální. Obtížnost je spíše nižší a i s rozbíjením všech beden co jsem našel byla má herní doba cca 4h. Blue Shift se hraje stejně jako původní Half-Life. Z hlediska úrovní a hratelnosti nemám co vytknout, bavil jsem se stejně jako u originálu. Finále si umím představit lepší, ale nejde o nic tragického. Z prvního hraní (cca v době vydání) jsem si to pamatoval otravnější. Celkově jde o průměrný datadisk pro dobrou hru a nejedná se o žádnou ostudu. Po dohrání jsem hledal nějakou předělávku typu Black Mesy, ale z několika rozpracovaných projektů není žádný dokončen. Našel jsem ale několik navazujících/podobných modů různé kvality:

Shift-Two: V kůži dalšího člena ochranky Otise je opět nutné uniknout z komplexu. Jde o francouzskou modifikaci, ale k dispozici je anglický patch. Herní doba je asi půl hodiny. Hratelnost je poměrně nezajímavá, ale potěší spojení s Opposing Force. Počet druhů zbraní a nepřátel je malý, ale na herní dobu dostačuje. Modifikace obsahuje nové textury. Mod funguje bez problémů, žádné záseky, akorát mi ke konci přestalo fungovat páčidlo.

Infinite Shift: Příběh začíná přesně tam, kde skončil Blue Shift. Barney je omylem teleportován na Xen a musí se opět zachránit. Začátek na Xenu vypadá divně, ale později se hra rozjede. Je o poznání náročnější než Blue Shift nebo Shift-Two. Hodně jsem bojoval s malým počtem munice. Herní doba kolem hodiny utekla jako nic a tento přídavek rozhodně doporučuji vyzkoušet. Za jediné nevýhody tak považuji první a poslední dvě minuty, ten závěr je takový nevysvětlený. Technicky jsem neměl žádné problémy.

Azure Sheep: Tak tohle je o něčem úplně jiném. Mnohem propracovanější a odvážnější level design. Prostory jsou rozsáhlé, někdy až moc, a místy zamotanější ve stylu starších FPS. Potěší třeba plakát Xeny v pokoji na začátku nebo příjezd Gordona v slušném fáru. Propojení s původním Half-Lifem a s Opossing Force je docela výrazné. Slušnou část hry strávíte s Kate, jakousi obdobou Alyx z HL2. Jde o zajímavé předvídání budoucnosti série, ale bohužel engine prvního dílu si s tím poradí jen tak tak(Kate se často zasekává). Lokace "Old Black Mesa" mi zase připomněla Portal 2. Nové zbraně a nepřátelé jsou už jen třešnička na dortu. Hrál jsem necelé 3h, což je také super porce. Azure Sheep mohu rozhodně doporučit. V přípravě je také předělávka pro Source engine - Black Mesa: Azure Sheep. S projekty Black Mesa by měly opravdu pohnout :-)
+20

Unity of Command: Black Turn

  • PC 70
Druhé rozšíření pro povedenou tahovou strategii Unity of Command je kratší. Obsahuje 13 misí oproti 17 misím z původní hry a prvního rozšíření. I obtížnost je u většiny z nich nižší a to se samozřejmě podepíše na herní době. Tentokrát vedete v roli Německa útok na Sovětský svaz v rámci Operace Barbarossa. Nejvíce mě pravděpodobně bavilo dobývání samotné Moskvy. Několik nových jednotek ze států jako Maďarsko nebo Finsko je spíše do počtu. Hratelnostně nejsou v DLC žádné změny, zásobování je stále vrcholně důležité. V zásadě jde o balík nových misí a pokud vás Unity of Command baví, není co řešit. Já si užil původní hru i obě rozšíření a teď už se jen těším na druhý díl, který by měl vyjít ještě letos(2019).
+8

Ticket to Ride: First Journey

  • PC 60
Digitální verze deskovek moc nehraji - pamatuji snad jen člověče, nějaké staré Monopoly a samozřejmě šachy. Nemohu tedy srovnávat toto odlehčené Ticket to Ride. Hra je zpracována v slušivém stylu a funguje bez problémů. Jednoduchá pravidla a barevné odlišení zajišťují, že hrát mohou i menší děti. Ve dvou jde o celkem pohodovou záležitost a hodně záleží na štěstí. Ve čtyřech už je to slušná přetahovaná o jednotlivá spojení mezi městy. Hra nenabízí online multiplayer, ale vzhledem k zaměření to asi není velká chyba. Pro starší hráče je největší problém jednoduchost celého konceptu. Po 3-4 hrách je vše jasné a jediná chabá motivace je doplnění sbírky samolepek. Určitou variabilitu nabízí alespoň přítomnost map Evropy i USA. Pokud chcete hrát s dítětem, jde o slušnou zábavu a jednoduchý vstup do světa deskovek(digitálních). Každopádně mě hra navnadila na svojí velkou deskovou verzi.
+14

Chuchel

  • PC 70
Chuchel je moje třetí hra od Amanity. Hra je rozhodně zábavná, hezky roz-animovaná a ozvučená. Bohužel po skvělém Machinariu je to o stupeň slabší. Rozhodně to ale není špatná hra a já se při ní výborně bavil. Chuchel je roztomilá postavička (i ten oranžový) a má unikátní slovník. Výtvarný styl rozhodně stojí za to a opravdu je potěšení sledovat monitor. Často jsem na obrazovce trávil více času jen abych shlédl všechny možné animace. K tomu pomůže i plnění achievementů, které jsou obvykle za plné využití dané obrazovky. Nejvíce mi dal zabrat achievement Tři čepice - stále jsem přehlížel ten krápník. Opět potěší různé narážky - Star Wars, Space Invaders, Pac-Man, Tetris.... Díky omezenějšímu rozsahu jsou hádanky jednodušší (kombinace na jedné, občas dvou obrazovkách) a hra je tak vhodná i pro mladší hráče. Příběh zjevně inspirovaný veverkou z Doby ledové mohl být propracovanější. Vztah Chuchla a Kekela je ze začátku vtipný, ale později jsem si říkal chudák Chuchel. Nakonec ale vše dobře dopadne.

Během hraní jsem také navštívil výstavu Zachuchleno v Roztokách u Prahy. Jde o zajímavou interaktivní výstavu především pro děti, rozhodně mohu doporučit (otevřeno do ledna 2020). Doporučuji nehrát v kuse,ale rozdělit hraní na 3-4 kratší sezení. Celkově je Chuchel fajn hra, kterou mohu doporučit každému kdo si rád hraje :-)
+27

Sniper Elite 4

  • PC 70
Téměř dva roky po dohrání prvního dílu, který mě příliš nepotěšil, jsem dal šanci nejnovějšímu čtvrtému pokračování. A hned na začátek musím konstatovat, že jsem byl příjemně překvapen. Modernější technologie hře opravdu prospěla a největší problémy jedničky jsou pryč. V nové grafice je hra přehledná a ovládání je bezproblémové. Pozornému oku neujde žádný nepřítel, protože je opravdu možné ho zahlédnout. Jde o jednu z mála sérií kde má grafické vylepšování smysl i z hlediska hratelnosti. Ze začátku mě hra docela chytla a nadšeně jsem plnil vedlejší úkoly a hledal sběratelské předměty. To jsou většinou různé dopisy, rozkazy a tajné zprávy dokreslující příběh. Bohužel asi za polovinou se dostavilo jakési vyhoření a ztratil jsem motivaci prošmejdit každý kout. Možná je to dáno velkým počtem těchto předmětů nebo ne-originalitou většiny z nich(dopisy).

Potěšil mě design misí. Úkoly jsou různorodé, mapy rozsáhlé a cest ke splnění úkolů je vždy několik. Nejel jsem výhradně žádný styl, ze začátku mise jsem se snažil více skrývat, ale když se to nezdařilo nebránil jsem se brutálnějšímu projití. Prostředí je pěkné a uvěřitelně zpracované, Itálii jsem si docela užíval. Nepřátelské bunkry a továrny jsou vyloženě lahůdka. Střelba je zpracovaná dobře, ale bohužel jsem neviděl důvod k používání různých zbraní. Celou hru si jde vystačit se základní sestavou. Boje s vozidly mě vyloženě nebavily.

Trochu rušivé je ohodnocení každého výstřelu, to mohlo být vyřešeno jemněji. Technicky jsem neměl žádné potíže, hra běžela plynule a stabilně. Sniper Elite 4 je rozhodně řádově lepší než první díl a alespoň neodrazuje od další pokusů se sérií. Z DLC mě láká možnost zabít si Hitlera, tak uvidíme.
+17

Excalibur: Sword of Kings

  • Spectrum 70
Příběh o záchraně krále Artuše je příjemná kratší textovka. Hra není moc rozsáhlá ani složitá, hádanky jsou celkem snadné a vždy je jasné co dělat. Předmětů je asi jen 8. Parser je jen dvouslovný, ale vzhledem k jednoduchosti plně dostačuje. O hře jsem se dozvěděl až nyní při příležitosti vydání HTML5 verze. Hrál jsem nejdříve verzi pro ZX Spectrum a pak i HTML5. Konverze je oficiální a věrná. Tutoriál jsem vypnul, takže ho nemohu posoudit, ale překvapily mě rozdíly v příkazech a chování. Jedna verze sebere něco automaticky, druhá ne, jednou zabíjíte kill podruhé fight. Ale až na pár příkazů(asi 4 místa), je vše stejné jako v originálu. Herní doba je něco přes hodinu. I tak hra zaujme a pocit při nalezení slavného Excaluburu je super. Na hru jsem si dělal i návod pro obě verze a mapu. S návodem jde o záležitost doslova na 5 min. Hru mohu rozhodně doporučit začínajícím textovkářům. Já si hraní i přidružené věci užil, nejde o žádnou světobornou záležitost, ale je zpracovaná hezky a zábavně.
+11

Aven Colony

  • PC 75
Budovatelské strategie moc nehraji, ale Aven Colony mě zaujala tématikou a stylizací. Nejpodobnější jsem hrál SimCity nebo Tropico (první dva díly mě moc nechytli, další jsem nezkoušel). V Aven Colony si budujete nové město/kolonii na planetě Aven Prime. Nabídka budov je celkem standardní a vše slouží k uspokojení potřeb civilistů. Kdo někdy hrál podobnou hru bude hned doma. Je nutné zajistit energii, zásoby materiálu(nanity, zlato, železo, vodu, různé druhy rostlin), ubytovací prostory, dopravní systém, zábavu nebo nemocnici. Kolonisté jsou hodně citlivý na bezpečnost, je tak nutné stavět hodně policejních dronů. Pěstovat lze několik druhů pozemských, ale i mimozemských rostlin. Doporučuji vyrábět co nejširší spektrum jídla, zvyšuje to morálku. Ta je důležitá, protože jednou za čas jsou volby a nechcete přece přijít o svůj úřad. Také je důležité budovat obranu, ať už před počasím nebo nepřátelskými organismy. Hra také nabízí možnost vysílání expedic do širšího okolí nebo zakládání vzdálenějších sídel. To vřele doporučuji, jde o skvělé zdroje rud, energie a hodí se i k obraně.

Hrát lze kromě volného režimu také 4 mapy s výzvou a samozřejmě kampaň. Kampaň je variabilní co se prostředí i úkolů týká a obsahuje i jakžtakž příběh, dokonce se závěrečnou animací. Nejvíce nudí vždy začátek mise, úkoly jsou na začátku často stejné a zajištění základních potřeb se musí udělat vždy. Na druhou stranu jsem časem vše dělal automaticky a rychleji než úkoly přicházely, takže to ani moc neobtěžovalo. Hře se opravdu dá vytknout v podstatě nulová invence, zjednodušeně jde o překreslené SimCity, ale to platí o mnoha budovatelských strategiích. I takové Cities: Skylines neobsahuje nic revolučního. Aven Colony se hraje příjemně povědomě, neháže klacky pod nohy, ale vše ozvláštňuje originální grafikou a stylem. Klasické mechanizmy a výrobní řetězce fungují bez problémů, stavy kolonistů reagují předvídatelně a je vždy jasné co je špatně a co opravit. Po zajištění základny, je nutné uzpůsobit strategii cílům mise(co nejrychleji daný počet obyvatel, průzkum okolí, zvýšená těžba...). Během kampaně jsem se bavil a těšil se co nového přinese další mise. Vrcholem kampaně je objevování různých mimozemských artefaktů a jejich průzkum.

Já se prostě u hry dobře bavil. Nabaví hrát 3 mise denně, ale to podle mě žádná budovatelská strategie. Ale hezky jednu misi každý večer a bylo to moc fajn. Oceňuji hlavně přítomnost kampaně, nejsem moc příznivec volného režimu. Grafika je hezká a technicky hra fungovala bez problémů. Pro příznivce žánru - nic převratného, ale slušně zpracovaná klasika.

Pro: pohodová hratelnost

Proti: neoriginalita

+13

Jetpac

  • Spectrum 80
Jetpac jsem nikdy moc nehrál. Na rozdíl od Manic Minera, kterého jsem na Spectru zapnul téměř pokaždé, mě Jetpac nikdy moc dlouho neudržel. Když jsem na hru narazil nyní a dokonce zjistil, že se v roce 1983 stala hrou roku, rozhodl jsem se to znovu vyzkoušet. V roli pilota firmy Acme Interstellar Transport Company sestavujete rakety a po natankování šesti palivovými články létáte z planety na planetu. Ve splnění úkolu vám ale vždy něco brání - meteorický déšť, mimozemské formy života a jiné podivnosti. Navštívíte celkem 16 planet a sestavíte 4 různé rakety. Obtížnost je dost nevyvážená. Některé planety jsou velice jednoduché, jiné zase šílené a doteď mě budí ze spaní, ale není to odstupňované. Například hned druhá planeta je mnohem těžší než čtvrtá...

Hratelnost je velice rychlá a je nutné svižně reagovat. Herní doba je při povedeném průchodu asi 45min. Ale těch pokusů než se to povede. Napoprvé jsem skončil na třetí planetě, čtvrtý pokus už mě dostal na pátou. Po mnoha hodinách tréningu se dostanu na konec asi ve třetině pokusů. Když jsem začínal, uvažoval jsem o překonání rekordu z zx-spectrum.cz, ale na to prostě nemám trpělivost nebo schopnosti. K dispozici je i režim pro dva hráče, kteří se střídají při ztrátě života. Mimo klasické kazety byl Jetpac vydán i na cartridge, což muselo být ve své době super - žádné zdlouhavé a chybové nahrávání. Krátce jsou koukal i na verzi pro BBC Micro, ale za moc nestojí. Jetpac mohu každopádně doporučit, je to zábavná a chytlavá hra.
+13

Manic Miner

  • GBA 80
  • Amiga 40
  • Amstrad 60
  • Spectrum 85
  • C64 70
Manic Miner je legenda kterou jsem hrával u kámoše na jeho Spectru. Leč tenkrát jsem se nedostal moc daleko. Rozhodl jsem se to napravit a pokořit všech 20 levelů. Princip hry je jednoduchý, hráč v roli horníka Williho musí sesbírat všechny předměty a dorazit k východu než dojde kyslík. Celá úroveň je na jedné obrazovce a tak je možné a často nutné naplánovat průchod i s dobrým načasováním. Obtížnost je docela vysoká a je nutné se hru dlouho učit. Stačí drobná chybička a život je pryč. Já jsem si nakonec vypomohl a hru v emulátoru ukládal na začátku skoro každého levelu(občas jsem zapomněl a pak si hezky nadával). Grafika je na ZX Spectru odpovídající a hraje se příjemně. Svým revolučním využitím hudby na této platformě je Manic Miner proslavený viz. zajímavosti. Po dohrání nečeká žádná závěrečná obrazovka, ale hra prostě začne znovu od začátku. Pobavil mě název levelu Attack of the Mutant Telephones což je možná odkaz na hru Attack of the Mutant Camels také z roku 1983.

Hra byla oficiálně portována na mnoho platforem a pro většinu ostatních vyšla neoficiálně. Byl jsem zvědavý jak se jednotlivé porty liší a tak jsem většinu oficiálních prošel také. Verze pro Commodore 64 má hezčí a přehlednější barevnou paletu (obzvlášť v levelech kde jsou klíče mezi propadajícími se políčky). Také se mi zdálo, že je snazší skákání, není nutná taková přesnost nebo jsou plošinky o pár pixelů blíže. Na počítači Amstrad CPC vypadá Manic Miner hůře než na ZXku a barvy jsou zvoleny divně. Změna je v posledním levelu, který je složitější a obsahuje více klíčů (originální level patří mezi snadnější). Verze pro Amigu je graficky úplně jinde, ale ztratilo se původní kouzlo. Navíc není level vidět na jedné obrazovce, což hratelnosti moc nepomáhá. Na konci přibyla obrazovka s gratulací.

Na GameBoy Advanced je hra asi nejodlišnější. Grafika je také celá nová, ale líbí se mi více než na Amize a zachovává výhled na celý level. Celá hra je podstatně rychlejší a tím se trochu zvedla obtížnost. Mimo původní sestavy levelů lze hrát Enhanced verzi, která obsahuje 10 nových, vložených mezi původní. Na konci hry je kraťoučká animace a gratulační obrazovka. Verze pro SAM Coupé je podle mě na 8-bitech nejhezčí a navíc se hýbe podstatně plynuleji. Na počítači Oric-1 je sice asi nejhorší grafika, ale nejvíce si mi líbila hudba. Tato verze také obsahuje 12 nových levelů. Je to také první verze kde jsem narazil na proti-pirátskou ochranu (kombinace barev z manuálu). Verze pro Dragon 32 je mimo úvodní obrazovky černobílá a obsahuje 2 nové levely. Na britském BBC Micro jsou upraveny dva levely, z toho ten finální je o dost obtížnější(není shodný s verzí na CPC). Verze pro Commodore 16 stojí po všech stránkách za houby a neobsahuje téměř žádné zvuky.

Verze pro MSX a Tatung Einstein jsou nezajímavé a nevím o žádných novinkách, tudíž jsem zkoušel jen první dva levely. Verzi pro Memotech MTX jsem měl největší problémy rozběhnout, ale nakonec se zadařilo. Také ale neobsahuje žádnou zajímavost. Z neoficiálních portů jsem zkoušel verzi pro DOS (nic moc, ale hratelné) a Windows (hrůza). České verze pro PMD 85 a ZX81 mají vlastní profil a také se na ně chystám. Při hraní různých portů jsem používal savy dle potřeby, mimo přidaných úrovní - tam zase jen na začátku. Hra je každopádně zábavná i dnes a rozhodně ji mohu doporučit. Pro zájemce má smysl hrát verze: původní ZX Spectrum, GBA Enhanced verzi, Oric-1 (12 nových levelů) a pro mě nejoblíbenější verzi pro SAM Coupé (doufám že mě fanoušci Spectra neukamenují). Naopak se vyhněte verzi pro Commodore 16. Zde jsou k dispozici mé screenshoty z prvního levelu "Central Cavern".

Hodnocení verzí mimo DH:
SAM Coupé: 90%
Oric-1: 75%
MSX: 70%
Dragon 32: 70%
BBC Micro: 70%
Tatung Einstein: 70%
Memotech MTX: 70%
Commodore 16: 20%
+19

Curling World Cup

  • PC 30
Jedna z mála existujících her snažící se o zpracování mého oblíbeného sportu a první kterou jsem hrál. Vzhledem k hodnocení je jasné, že nejsem potěšen. Neočekával jsem podle ceny žádný propracovaný simulátor, ale především obsah je vysloveně tristní. Tři turnaje zní sice dostatečně, ale každý obsahuje pouhé tři zápasy. Navíc je každé utkání zkráceno na 2 endy místo obvyklých 8 nebo 10. Ve hře je tudíž pouhých 9 utkání. Obtížnost je až do konce velice nízká a tak lze celou hru bez problémů vyhrát za cca hodinu. A hrát znovu nemá smysl, jeden zápas je nerozlišitelný od jiného.

Zpracování hodů kameny je velice jednoduché. Určíte směr, rotaci a sílu hodu - vše ve stylu her z éry DOSu, typicky tehdejších kulečníků. Metení kamene je nahrazeno postrkováním kamene šipkami. Vše je tak jednoduché, že trefit střed, zvládne každý po pár pokusech. Na výběr je 15 států, ale bohužel Česká republika chybí. Hru jsem tak pokořil v barvách Skotska, ale vracet se k ní už určitě nebudu. Jediným kladem je bezproblémová funkčnost a hra je schopna asi na 20 minut i bavit. Doporučuji jen skalním fandům curlingu.
+13

Hacknet

  • PC 75
Hacknet považuji za povedený příklad hry s počítačovou tématikou. Ve hře se nabouráváte do stále lépe zabezpečených počítačů a k tomu vám pomáhají různé nástroje. Ty získáváte postupně v průběhu hry a není tak problém s nějakou nečekanou obtížností. Hru jsem dohrál asi za 9h, ale v některých částech se už dostavovala jistá repetitivnost. Naštěstí to není často, ale přesto bych nehrál dlouhý čas v kuse.

Z IT hlediska je to rozporuplné. Oceňuji využití správných portů u správných protokolů(FTP-21, SSH-22...), správné příkazy (scp, mv, rm...) a adresářovou strukturu(linuxová). Mnoho her také špatně pracuje s IP adresami, to se tady děje minimálně - žádné 358.25.562.1. Zamrzí používání exe souborů na systému zjevně odvozeného od linuxu. Zjednodušení samotného hackování a syntaxe příkazů je pochopitelné a bez toho by byl Hacknet pro většinu lidí nehratelný.

Většina úkolů je zajímavá a příběh také docela zabaví. Vtipné jsou narážky a služby odvozené od skutečných firem - jmail, Macrosoft, murloc. Pokud máte rádi svět počítačů je hra rozhodně určená pro vás. Já se bavil a určitě někdy zkusím i rozšíření.
+16

INSIDE

  • PC 80
O této zajímavé logické plošinovce slýchám už dlouho. A musím uznat, že pověst je zasloužená. Inside má skvělou atmosféru, kterou podporuje grafické zpracování. Vizuální styl i pochmurnost je obdobná jako v předchozím projektu firmy - Limbo. Příběh je krásně tajemný a mnoho nechává na hráčově fantazii. Hratelnost je plynulá, logické hádanky nejsou moc složité a vše tak přiměřeně odsýpá. Větší záseky by určitě tříštily atmosféru. K plynulosti přispívá i nulový počet loadingů.

Obtížnější je pouze hledání skrytých generátorů, ale po několika prvních už člověk ví po čem koukat. Poslední generátor odhalí umístění alternativního konce. O alternativní konci jsem se dozvěděl až ze zdejších komentářů a hned jsem hru zapnul znovu. Na jeho vchod jsem narazil již při prvním průchodu, ale netušil jsem o co jde a po chvíli to vzdal. Hned jsem tak věděl kam jít, ale sekvenci na otevření jsem nedokázal uhodnout. Nakonec jsem si to musel vyhledat a opravdu obdivuji každého, kdo na to přišel.

Herní doba včetně tajemství je necelých 6h. Rozhodně to nepovažuji za mínus, na tak specifický příběh je to akorát. U těchto zážitkových her (např. Firewatch, Dear Esther) se podle mě musí herní doba přizpůsobit nápadu a nenatahovat vedlejšími aktivitami. Inside je kvalitní hra, kterou mohu doporučit opravdu každému hráči.
+20

Zork II: The Wizard of Frobozz

  • PC 80
Po více než dvou letech jsem se vrátil k sérii Zork a dokončil její druhý díl. Říše čaroděje Frobozze je rozsahem podobná prvnímu dílu, přesto byla má orientace (s kreslením mapy) lepší. Až na Carousel Room - tahle místnost mi dala ze začátku dost zabrat. Obtížnost hádanek je až na jednu nastavena rozumě, pokud poctivě čtete manuál. Já jsem si ho arogantně pouze prolítl (přece jsem dohrál jedničku ne?) a litoval toho už v půlce hry. Poté jsem se k manuálu pokorně vrátil a pečlivě ho nastudoval. Ono když vím co dělat a neznám správnou syntaxi, tak to dřív nebo později trefím. Ale když jen mlhavě tuším jak dál a ještě nevím jak to správně napsat - to je už problém.

Po přečtení manuálu jsem postupoval rychleji, ale stejně jsem se dostal na cca 28h. Herní doba na howlongtobeat.com je 2-4h, ale to podle mě musíte vědět přesně jak a co dělat. Po zkušenostech z prvního dílu jsem při každé významnější události ukládal do samostatného souboru, což se opravdu vyplatilo, protože jsem řadu úseků několikrát opakoval - slepé uličky, nečekaná úmrtí.

Technicky je hra shodná s předchozí, včetně opravdu skvělého parseru. Verze z GOG.com je naprosto bezproblémová, jen kvůli závěrečné obrazovce a screenshotu jsem musel přidat na konec DosBoxu pause, jinak se hra okamžitě vypnula. Bavil jsem se stejně jako u jedničky a oceňuji větší interaktivitu. Pokud máte rádi textovky, rozhodně doporučuji. Já už se těším na třetí díl.

Pro: parser, atmosféra, rozdílnost hádanek oproti prvnímu dílu

+26

Computer, Open That Door!

  • PC 40
Otevři ty dveře HALe. Hraní za šílený počítač a postupné pobíjení členů posádky je celkem zábava. Pomocí pouhých pěti činností(zamykání dveří, vypouštění radiace, zaplavení vodou, elektrické přepětí a otevření rolet do vesmíru) je nutné zlikvidovat všech 10 členů posádky. Na to je omezený čas asi 10 minut. Posádka zresetuje systém když se něco stane a pak trvá než nad ním zase získáte kontrolu. Je nutné plánovat kdy a co použít a koho kdy uvěznit. Zajímavá hra, kterou stojí za to zkusit, ale bohužel má téměř nulovou znovu hratelnost. Škoda, že autor koncept později(hra vznikla na soutěži Ludum Dare za 72h) více nerozpracoval. Vtipná logická hra.
+18

Pivo's Grand Adventures Episode 1: Pivo Go Home

  • PC 30
Jsem rád, že jsem se konečně dostal k této pro DH významné hříčce. Po poměrně dlouhém textovém úvodu následují tři krátké levely. Bohužel nejsem na DH aktivní tak dlouho, tudíž znám jen dva uživatele, a nemohu tak hru plně docenit. Rozhodně jde o dobrý nápad a už se těším na propracovanější druhý díl.
+22

The Punisher

  • Arcade 70
Další automatová mlátička dohrána. Svět Punishera moc neznám a postava nepatří zrovna mezi mé oblíbené. Nemohu tedy posoudit nakolik se hra drží předlohy. Na rozdíl od jiných automatovek jsem Punishera nikdy dříve nehrál a tak hodnotím bez vzpomínkové zátěže. Hra je dobře udělaná, má příjemné tempo a výtečné technické zpracování. Dobře se hodí také hudba. Nepřátelé jsou variabilní a na jejich likvidaci je dostatek různých zbraní.

Při hraní jsem se dobře bavil, ale proti špičkám žánru tomu něco chybí. Možná je to prostředím, které mě úplně nezaujalo. Potěšila možnost hrát za Nicka Furyho. Také souboje s bossy jsou fajn i když obtížné. Celkově jde o povedený kousek, kterému k dokonalosti něco schází, ale i tak dokáže dobře zabavit. Pokud máte rádi Punishera, přičtěte si 10%.
+13

Beat Saber

  • PC 90
Beat Saber je první hra pro VR, která mě přesvědčila. Do té doby jsem bral virtuální realitu jen jako takovou blbinku. Poté co jsem strávil v Beat Saberu několik hodin během cca měsíce a víkend intenzivního hraní, jsem změnil názor. Hra je chytlavá, ve více hráčích skvěle motivuje k dosahování co nejvyššího skóre. Skladby jsou vytvořeny přímo pro tuto hru a je to znát. Perfektně se hodí a každý si najde oblíbenou. Rozložení kostek je perfektně promyšlené a obtížnost úžasně vyvážená. Co se zdá při prvním hraní nemožné, to je po čase dětsky snadné, ale stále je kam jít a co zlepšovat.

Mód hry s jedním světelným mečem je překvapivě těžší než se zdá i když se nemusí řešit správné barvy. Na PC je také výhodou možnost stažení známých písniček z internetu. I když jsou populární melodie fajn, je znát nezkušenost a horší promyšlenost v rozmístění kostek a vyladění obtížnosti. Technické zpracování je také excelentní, odezva ovladačů je naprosto přesná. Oceňuji také to, že se z hry nedělá špatně. I kolega, který VR těžce nese, může Beat Sabera bez problémů hrát. Před autory musím smeknout, takhle vybalancovanou hru jsem již dlouho nehrál. Tohle si prostě musí každý majitel VR zahrát!
+20

Alien vs. Predator

  • Arcade 80
Skvělá hra na automaty a ještě z mého oblíbeného světa. Mám rád hry z automatů už jen kvůli těm vzpomínkám na maringotky :-). I později když jsem měl doma počítač, tak arkády byly něco extra už jen pro tu grafiku a rychlost. Bohužel nebylo možné si je pořádně užít a tak si to vynahrazuji až v poslední době. AvP je pro mě srdcovka, mám moc rád universum Vetřelců a hra je i bezvadně hratelná. Akce plynule odsýpá a obtížnost není ani v dnešní době přemrštěná. Grafika i dnes vypadá výtečně.

Dnes jsem poprvé dohrál hru bez ukládání (savestatů) a je to opravdu jiný zážitek. Ta časová investice za to stojí, pocit je mnohem blíže hraní originálu i když jde o emulaci. Na výběr jsou čtyři postavy, ale hra za predátora je asi nejefektivnější. Rád hraji také za poručíka Linn Kurosawu, která se objevuje i v jiných hrách od Capcomu (Street Fighter). Během hry postupně bojujete proti vetřelcům, lidem i predátorům, ať už hrajete za jakoukoli postavu. Výhodou je, že i za predátore je možné používat lidské střelné zbraně, což některé části trochu zjednoduší. Souboje s bossy jsou zážitek jako v mnoha podobných arkádách. Hru rozhodně doporučuji alespoň zkusit.
+10

Quantum Break

  • PC 75
Na hru Quantum Break je všude mnoho rozporuplných hodnocení. Má vlastní očekávání byla od lehkého zájmu (nemám Xbox, ale vypadá to zajímavě), přes naštvání (proč sakra jen Win10) až po příjemné překvapení u hraní. Hra hezky vypadá, hraje se příjemně a časové hrátky jsou zajímavé a zábavné. Přestřelky jsou kvalitně zpracované a je znát zkušenost autorů.

Není to dlouhé (hrál jsem cca 12h) takže se mechaniky neomrzí a za jedno dohrání jsem neodemkl všechny schopnosti, takže je po čase šance na znovu hratelnost. K tomu přispívá i několik klíčových rozhodnutí, které ovlivní následný děj hry i připojeného seriálu. No a seriál je další velice originální prvek. Po dohrání každé větší části se na základě rozhodnutí poskládá jedna epizodka hraného seriálu. Ten je docela slušně natočený a zahraný. Postavy ve hře dobře odpovídají svým hercům a hraní tak dostává opravdu zajímavý rozměr. Neříkám že to takhle chci u každé hry, ale je to rozhodně dobré ozvláštnění.

Příběh je poměrně promyšlený a je podrobně k dispozici nejen v seriálu, ale i v mnoha poznámkách, noteboocích a jiných záznamech během hraní. Nejsem žádný fanoušek Remedy, ale hraní jsem si užil mnohem více než jsem čekal. Hrál jsem s češtinou a vše bylo fajn, akorát nejsou přeloženy titulky k seriálu. Po dohrání jsem si také přečetl knihu od Cama Rogerse Quantum Break - Nulový stav a ač nejde o žádnou významnou literaturu, je to příjemné čtení a nabídne doplnění několika míst příběhu a trochu jinou perspektivu tohoto světa.

Pro: nápad, příběh

+22

Doom

  • GBA 60
Napsat zajímavý komentář pro Doom není snadné a proto jsem se k tomu dostal až nyní, po dohrání verze pro GameBoy Advanced. Hra je překvapivě stejně zábavná i na nevýkonném přenosném handheldu. Grafika je samozřejmě mnohem pixelovatější a osekaná o některé textury, ale na malém displeji to tak nevadí. Kvůli úspoře paměti také mizí mrtvoly nepřátel.

Levely v jsou téměř stejné, obsahují jen pár změn - většinou. Několik levelů z druhé a třetí epizody chybí úplně, především finální. Zásadní je totiž nepřítomnost Cyberdemona a Spider Masterminda, jsou nahrazeny souboji s větším počtem Pekelných baronů. GameBoy asi také nezvládá průhlednost a tak chybí neviditelné prase i koule neviditelnosti. Chybí také brýle na zesvětlení. Poslední větší změnou je zelená krev. Doom se přese všechny změny hraje stále dobře a ovládání je pro hru jednoho hráče dostatečné. Multiplayer není přítomen. Hraní jsem si rozhodně užil a pustím se také do druhého dílu, už jen kvůli několika novým levelům. Je fajn zahrát si starou známou hru, ale přece trošku jinak. Docela mě láká zkusit i nějaké jiné platformy, válí se mi doma Saturn i s originál CD....

Pro: změny hru oživují

Proti: technická omezení platformy

+20

Disney's Aladdin

  • SegaGG 70
Původního Aladdina jsem v DOSu poprvé hrál již před hodně dlouhou dobou. A až do rozehrání této verze jsem netušil, že je mezi některými platformami takový rozdíl. Díky akci Achievement of the Week na RetroAchievements.org jsem zapnul verzi pro Sega Game Gear a nestačil se divit. Hned v první úrovni (trh), o které jsme si myslel jak dobře jí znám, se po spuštění Aladdin sám rozběhl a já se jen vyhýbal překážkám a uskakoval před vázami. Inspirace je ve všech úrovních jasná, ale zpracování má tato verze odlišné.

Nejvíce mě bavily standardní plošinovkové úrovně, ale užil jsem si i let na koberci. Naopak souboj s bossem je zpracovaný dost nudně. Technicky hra vypadá slušně vzhledem k platformě, ale originálu se rovnat nemůže. Na začátku jsem nezvládal ovládání, ale v manuálu je vše přehledně vysvětleno a nakonec bylo vše v pořádku. Ve hře chybí obchod a také staří známí velbloudi
+9

Space Quest II: Chapter II - Vohaul's Revenge

  • PC 80
Druhý díl legendární série Space Quest je v podstatě vylepšenou verzí jedničky. Pryč je otravné řízení vznášedla a naštěstí nebylo nahrazeno jinou zásekovou minihrou. Vše dobré bylo zachováno - dobrý parser, hezky kreslená grafika a vtipné scénky. Pochválit musím také bezvadný manuál, který obsahuje krátký komiksový úvod do příběhu. Ten navazuje na první díl a popisuje jak se z našeho hrdiny stal opět uklízeč za kterého začínáte hrát. Prostředí jsou zajímavá a pravidelně se střídají. Zajímavá je i pasáž s plaváním (naštěstí není nutné stále psát SWIM). Obtížnost je jinak zhruba shodná s prvním dílem.

Co musím vypíchnout je grafika. Obrazovky jsou opravdu moc hezky nakreslené a líbí se mi mnohem více než remake z roku 2011. Obzvláště džungle působí správně tajemně, cize a občas děsivě(bažiny). Super je také atmosféra, hra působí jako klasické sci-fi z 80. let. Z cílových 250 bodů jsem dokázal nahrát 245, takže mi muselo něco utéct. A to jsem se snažil být důkladný, pečlivě procházel lokace a několikrát se vracel abych získal více bodů. Alespoň to dokazuje jak mě hra bavila. Konec nabádá k co nejdřívějšímu hraní dalšího dílu, tak uvidíme. Hrál jsem verzi ze Steamu přes ScummVM a vše bylo bez problémů. Verze pro ostatní platformy se mi zdála shodná.
+15

Machinarium

  • PC 80
Hry od Amanita Design jsou jeden z mých velkých restů. Po prvním Samorostovi je to teprve druhá dohraná hra. Umělecké zpracování her od Amanity je už podle obrázků unikátní a působí neotřele, i když to není zrovna můj styl. Procházení robotího města Machinaria je zážitek a zábava. Hádanky jsou tak akorát složité, aby bavily a nefrustrovaly. Přítomná je i řada miniher, které mě bavily opravdu hodně. Potěší i přítomnost řady narážek na známé hry a filmy, například minihra Space Invaders, kapela jak vystřižená ze Star Wars nebo oprava Centrálního mozku.

Příběh robota Josefa je zpracovaný hezky a beze slov. Zmínit musím také hudební doprovod, který je velice příjemný a obstojí i při samostatném poslechu. Moje herní doba byla necelých 8h a přišlo mi to tak akorát. Nemohl jsem si vybrat vhodnější hru do kategorie Čapkův odkaz, než českou hru s robotem Josefem v hlavní roly. Hraní jsem si moc užil a už se těším, až se dostanu k další hře od Amanity.
+27