Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Gold Rush! Anniversary

  • PC 65
Hledání zlata je riskantní podnik a to platí i pro tvorbu remasterovaných verzí starých klasik. V některých případech se dílo velmi zdaří, ale většina je nakonec horší než originál. Gold Rush! Anniversary je ve výsledku někde uprostřed a kam se převáží ručička pomyslných vah záleží na vaší znalosti originálu. Začnu tím nepovedeným. Grafika je kompletně nová, ovšem na rok 2014 celkem mizerná a navíc kompletně postrádá atmosféru. Původní lokace mají vždy něco do sebe a zde vše působí spíše jako kulisy. Přesto je pro nové hráče možná stravitelnější. Problémem je i ztráta časového údaje. Postup je především na začátku svázán s uběhlou dobou, kterou ale v této verzi není možné zobrazit(nebo nevím jak). Není to fatální a hráč to asi časem odpozoruje, navíc po koupi lístků vám už nic neujede. V odstranění většiny slepých konců a zbytečných smrtí také vidím přidanou hodnotu pro nové hráče.

Hra je nově kompletně namluvená, ale nijak povedeně. Lépe se zadařilo s ovládáním, které lze použít buď klasické parserové nebo modernější point & click. Zpočátku jsem více využíval parser, nový způsob mi nějak nesedl, ale postupným přepínáním jsem si zvykl a ke konci už jel téměř výhradně ponovu. Velkou výhodou je rychlé cestování na novou obrazovku dvojklikem. Pasáže s inteligentnější mulou jsou také příjemná změna. Je škoda, že po přepnutí na parser se ztratí dabing a naopak pří point & click příkazový řádek. Umím si představit, že kombinované ovládání by bylo super. Nebo alespoň možnost si povolovat funkce dle potřeby. Třeba rýžování nebo těžba je mnohem rychlejší textově, zvlášť při tolikerém opakování.

Příběh a řešení problémů je věrné originálu, rozdílů je minimum. Hlavní změnou a to k horšímu, je automatizace některých hádanek a odpovědí. Chápu ten krok, ale opět mohlo jít o volitelnou variantu. Přesto je na hře znát fanouškovský zápal a hraje se stále velmi slušně. Nová verze prostě něco zlepšila a něco zhoršila. Kdo hrál nebo plánuje hrát originál, tak může Anniversary klidně pustit z hlavy. Ale pokud vás grafika nebo parser odrazují, tak tahle verze stojí za zkoušku. Já jsem každopádně zvědav na druhý díl.
+17

Gold Rush!

  • PC 70
S hodnocením adventur od Sierry obvykle nemám problém, ale Gold Rush je pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo. Většina toho, proč jsou podobné hry super, je stále na svém místě. Moc pěkná EGA grafika, ovládání parserem a pohyb na numerické klávesnici stále funguje. Příběh je zasazen do reality, konkrétně období kalifornské zlaté horečky a je celkem povedený. Navíc potěší jeho civilnost. Ponoření do zlatokopecké atmosféry navíc krásně podporuje přiložená knížka. Hádanky a jednotlivé úkony mají většinou smysl a z tohoto hlediska patří Gold Rush mezi ty plynulejší tituly. Hraní je rozděleno na tři části, přičemž prostřední lze absolvovat více způsoby. To je super nápad, který zvyšuje znovu-hratelnost. Grafika je pěkná, lokace mají svou atmosféru. Nejvíce oceňuji hned úvod v Brooklynu a pak přírodu ke konci.

Takhle hra vypadá velmi dobře, ale bohužel obsahuje i nějaké problémy. Během hraní totiž reálně plyne čas, což je prvek dost rozporuplný a je těžké ho dobře zpracovat. První část před cestou do Kalifornie se ještě nechá. Stačí si vše v klidu projít, zjistit co a jak, a následně vše už bez zádrhelů stihnout. Podobný způsob je ale i před koncem a to už je trochu zbytečné. Na některých místech je také třeba vyčkat na konkrétní událost, což nemusí být hned jasné. Některé části (získávání zlata) jsou zbytečně repetitivní, opravdu není zábava psát dva příkazy třicetkrát. Rozhodně také doporučuji často ukládat a to do více pozic. Snadno lze hru pokazit, navíc ne vždy jen chybou, ale třeba zásekem o strom.

Gold Rush jsem nyní dohrál poprvé, ale mám i starší zkušenost, kdy mě zasekla hned samotná cesta na jih. Řeší se to i v dalších komentářích a diskuzi - velká četnost náhodné smrti. Aktuálně jsem hrál pod ScummVM s daty ze Steam verze Gold Rush! Classic (běží v DosBoxu) a cesta proběhla bez potíží na první pokus. Po dohrání jsem vyzkoušel ještě asi čtyřikrát plavbu Panamou a vždy úspěch. Něco z toho tedy zřejmě upravilo šance. Celkově hra nebyla špatná, ale s odstraněním nebo zmírněním časových limitů by bylo hraní zábavnější. Hraní ale rozhodně nelituji a fanoušci parserovek by hře měli dát šanci.
+16

Panelak

  • PC 75
Do této hry jsem se pustil především kvůli zasazení. Paneláky sice nejsou typické jen pro naší republiku, ale zde je, minimálně naší generaci, více než povědomé i vnitřní vybavení bytů. Tyto věci, většinou dost strašné, rozhodně nevyvolávají nostalgii, ale vzpomínek na ně máme více než dost. Když se do takového prostředí navíc zasadí hororový příběh, tak jde o ideální kombinaci. Atmosféra je pěkně ponurá a děsivá. Postupně se objevuje více a více strašidelných a nadpřirozených prvků. Základ příběhu je jednoduchý, ale záhadnost prostředí a útržky informací přináší jen samé otázky. Samotný závěr je také povedený.

Hratelnost je klasika v podobě hledání předmětů, řešení celkem jednoduchých hádanek a průzkum prostředí. Hlavní hrdina nemá možnost se bránit, takže před nebezpečím se je nutné schovávat. Ani útěk moc nepomůže. U tak krátké hry je příjemným prvkem možnost řešit některé problémy různě. Grafická stránka je slušná, obzvláště když jde o projekt jednoho autora. Navíc je stylizace cíleně dobová. Hrál jsem až po dodání českého dabingu, což vzhledem k množství mluveného slova není nijak nutné, ale podpoří to lokální atmosféru. Celkově jde o povedenou hru, která má velké plus pokud znáte prostředí a přináší i některé velmi dobře vymyšlené prvky (domovní řád).
+19 +20 −1

Amnesia: Rebirth

  • PC 80
Znovuzrození série Amnesia je povedené, přičemž samotný popis bych rozdělil do tří, částečně samostatných, oblastí. První a za mě hlavní je příběh. Rozplétání osudu Tasi Trianon a zjišťování toho, co se po úvodním pádu letadla vlastně stalo, trvá až do konce. Vše je hezky vystavěno a každá část hry odhaluje další vrstvu příběhu. Ani v samotném závěru si hrdinka i hráč nemohou být jisti co je pravda. Konce jsem prošel tři a ani jeden neodhalí vše. Je to ale správně vyvážené, informací je dost aby nevznikl pocit nedokončení nebo ošizení, přitom si svět zachová své tajemno. Těšil jsem se na každý další střípek informací a konstruoval až moc šílené teorie.

Druhá část je samotná děsivost. Amnesia není založena na lekacích scénách, obsahuje jich jen pár a moc nepřekvapí. Naopak buduje tajemnou a děsivou atmosféru. Po celou dobu je omezené světlo, sirky navíc reagují na rychlý pohyb a dříve zhasnou. V mnoha lokacích jsem se cítil nepříjemně, člověk má pocit, že je tajemné nebezpečí všude okolo. Většinu času Tasi trpí především psychicky, což vygraduje v samotném závěru. Je to trochu podobné jako první Vetřelec, o nebezpečí víte, je slyšet, občas něco zahlédnete, ale přímé scény nejsou časté.

Třetí částí je samotná hratelnost, především hádanky. Nejde o nic složitého, ale většinou ani banálního. Je jasné co dělat, co najít napoví nápisy a vzkazy. Výzvou je hledání ve strachu a tmě, někdy i samotná realizace. Obzvláště v první polovině hry jsou předměty roztroušeny na slušně velkém prostoru a vyplatí se hodně vnímat prostředí. Grafika je poměrně povedená. Tmavé lokace jsou správně temné, prostředí nesplývá, ale i na světle umí vykouzlit pěkné scenerie. Před koncem hry jsem měl problém s načtením další části, hra vždy zamrzla. Pomohla až kompletní přeinstalace. Mohla to klidně způsobit neoficiální čeština, kterou ale jinak chválím. Jinak bylo technicky vše bez problémů. Celkově jde o povedenou hororovou adventuru a dobré pokračování série.
+25

Lake - Season's Greetings

  • PC 80
Návrat do městečka Providence Oaks jsem odkládal více než rok a to jsem si rozšíření pořídil hned při vydání. Nejdřív ale nebyl čas a pak už vzhledem k jeho vánoční tématice nálada. Příběhově se dostáváme před původní hru a poštu tak tentokrát doručujeme v roli otce Meredith Weiss - Thomase. Po třech letech jsem měl podobný pocit, jako když znovu navštívím oblíbené místo. Známé postavy, bez problémů jsem věděl kde co je a kudy tam zajet. Navíc jsou všechna oblíbená místa pod sněhem a výhledy na jezero snad ještě hezčí.

Hraní začíná nenápadně a až později se začnou objevovat jednotlivé příběhové linky. Mimo obyvatel Providence Oaks se i tentokrát setkáte s návštěvníky. Jde o televizní štáb, který točí reportáž o městě a v druhé polovině ho potkáváte každý den na různých místech. Vše je takové pěkně poklidné a všední, opět ideální relaxační zážitek. Bezva soundtrack byl mírně vánočně rozšířen. Příjemným překvapením je i herní doba přes čtyři hodiny, více než polovina originálu. Je ale pravdou, že jsem nikam nechvátal a často jel delší cestou. Pokud někoho bavil původní Lake, tak rozšíření vřele doporučuji.
+13

Life is Strange: Before the Storm - Episode 3: Hell Is Empty

  • PC 80
Třetí a poslední epizoda Before the Storm elegantně uzavírá příběh Chloe a Rachel. Kam vše muselo dospět bylo jasné, ale autorům se povedlo udělat velmi zajímavou a chytlavou cestu. Část před úplným závěrem je sice trochu na sílu, ale zase do poslední chvíle mírně překvapuje a nebylo úplně jasné co se kdy stane. Samotná třetí epizoda sice drží standart prvních dvou, ale sama nepřináší žádný unikátní prvek jako ony. Poměr hledání a používání předmětů proti fimovějším sekvencím zhruba odpovídá druhé epizodě, což je fajn. Část v pracovně jsem si opravdu užil.

Celá hra nakonec vyzněla velmi dobře a musím autory pochválit jak dokázali navázat na své předchůdce. Navzdory změnám hra obsahuje pěkně stylizovanou grafiku, příjemný soundtrack a zachovává skvělou atmosféru originálu. A to vše navzdory i díky jinému tempu a hratelnosti. Before the Storm obsahuje silné momenty a nezapomenutelné herní situace. Nevím zda by bylo lepší hrát hry chronologicky nebo dle vydání, oboje přinese něco, ale v každém případě stojí za zahrání obě.
+14

Life is Strange: Before the Storm - Episode 2: Brave New World

  • PC 80
Druhá epizoda lehce udržuje nastavenou kvalitu. Příběh se krásně rozvijí a komplikuje. Opět se dočkáme zajímavé herní chvilky, tentokrát během představení Bouře. Celá scéna je zpracovaná opravdu povedeně, ovšem mohla trvat déle. Na druhou stranu mě to donutilo po dlouhé době zase vytáhnout Shakespeara. Epizoda také přináší více hratelnosti ve formě hledání a používání předmětů.

Herní doba je o něco kratší nebo jsem strávil méně času kocháním. Je velmi zvláštní, že atmosféra podobná prvnímu Life is Strange, ale v mnohem osobnějším příběhu nakonec vytváří povědomé pocity. Hraje se to jinak, vypadá to podobně, příběh je menší, ale dojem stejně silný. Za pochvalu stojí i postupná gradace děje včetně skvělého finále. Doufám, že se autorům podaří vše ve třetí epizodě uspokojivě uzavřít.
+14

Life is Strange: Before the Storm - Episode 1: Awake

  • PC 80
Před rozehráním jsem měl trochu obavy zda se jiným vývojářům podaří navázat na atmosféru a hratelnost prvního Life is Strange. A podle první epizody se to celkem podařilo. I v jiném enginu hra působí velmi podobně a rychle jsem tak zapadl zpět do života v městečku Arcadia Bay. Hra se odehrává před originálem, díky čemuž je budoucnost některých postav jasná. Přesto je příběh zajímavý od začátku a především rozplétání vztahu mezi postavami je udělané dobře.

Hlavní hrdinka Chloe, známá již z předcházející hry, nemá žádné zvláštní schopnosti a tak se v rozhovorech objevila přesvědčovací minihra. Je nutné v časovém limitu volit vhodné odpovědi a tím překonat svého soupeře. K povaze Chloe se podobná věc hodí, i když nenabízí takové možnosti. První epizoda přináší celkem slušnou herní dobu, ačkoliv mám pocit že obsahuje více nehratelných sekvencí. Velkou radost jsem také měl z možnosti zahrát si na chvíli Dungeons & Dragons. Celkově mám tak z první epizody velmi dobrý pocit a těším se na pokračování příběhu v dalších epizodách.
+20

DOOM + DOOM II

  • PC 95
Vydání této lehce vylepšené kompilace původních Doom her mě mile překvapilo. I když se vzhledem k vylepšeným verzím Quake I a II asi dalo něco podobného čekat. I v tomto případě je produkt pro majitele originálů k dispozici zdarma. DOOM + DOOM II přináší vylepšenou grafiku, ale stále zachovává ducha původní hry. Nečekejte žádnou velkou modernizaci, jde primárně o zvýšení rozlišení a pohodlné spouštění na moderních systémech. I ovládání stále ctí původní hru a nenabízí zdaleka takové možnosti jako některé source porty. Potěší ale možnost zvolit původní nebo vylepšený hudební doprovod.

Oceňuji, že je součástí kolekce opět i id Vault, sbírka obrazových materiálů z tvorby hry. Obsahem kolekce nejsou jen první dva díly, konkrétně Ultimate Doom a Doom II, ale i Final Doom (epizody TNT: Evilution a The Plutonia Experiment), Master Levels for Doom II, No Rest For the Living. Tím je pokryta kompletní oficiální tvorba, ale kolekce překvapí ještě dalším obsahem. Za prvé je součástí Sigil, nová epizoda od Johna Romera, což mě překvapilo. Bohužel druhý díl nenajdete. A za druhé, což se naopak dalo čekat, nové rozšíření Legacy of Rust. Přímo z hlavního menu je možné se dostat i k teď už obrovskému množství fanouškovských modifikací a rozšíření. Rozhodně jde o dobrou vstupní bránu do tohoto rozsáhlého světa, ale pro pohodlnější a kompatibilnější hraní bych doporučil využít spíše doporučené source porty.

Legacy of Rust jsem sice hrál až naposledy, ale šlo o hlavní tahák této kolekce. Rozšíření se skládá ze dvou epizod, Vulcan Abyss a Counterfeit Eden. Nejde jen o dalších šestnáct úrovní, ale i nové zbraně, nepřátele i grafiku. Novinky jsou často založeny na nepoužitých konceptech. Plamenomet je sice zajímavý, ale moc jsem si ho neoblíbil. Calamity blade je něco jako nabíjecí plazmovka vystřelující řadu projektilů, velmi silná a zábavnější zbraň. Šest nových protivníků je spíše průměrného ražení, jen Shocktrooper založený na vzhledu Doomguye s plazmovkou je zajímavý (i když ne originální - doporučuji zahrát Scythe 2). Jednotlivé úrovně jsou dobré a je vidět zkušenost autorů s tímto stylem her.

Celkově tak jde opět o skvělou práci, díky které jsem si opět prošel i ty méně slavné části Doom historie a užil si i něco nového. Hraní mohu jednoznačně doporučit, je to obsah pro velkou část lidí zdarma a vydrží opravdu na dlouho.
+20

Mega Man 2

  • PC 65
Druhý díl této legendární série sice nepřináší žádné zásadní změny, ale nějak se mu podařilo lehce vylepšit celkový dojem z hraní. Mega Man 2 je o něco rozsáhlejší, základní část obsahuje o dvě úrovně navíc, tedy osm. I finální lineární část je o něco delší. Celkově je kladem větší důraz na používání speciálních zbraní a schopností, což je dobře. U druhého dílu jsem navíc věděl co očekávat, takže postup byl navzdory slušné obtížnosti celkem plynulý.

Tentokrát jsem nenarazil na žádnou vyloženě otravnou část. Pouze v závěrečné sekvenci je na několika místech nutné si vytvářet plošinky, ale hra ne vždy dobře funguje a tak je často o štěstí vytvoření správně trefit. Občas stačí milimetr vedle a plošinka se nevytvoří. U některých zbraní je nutné pečlivě hlídat munici, protože je jejich využití nutné pro postup. Jinak o hře platí vše co o prvním dílu. Celkový dojem je o maličko lepší, hra působí začištěnější. Opět potěší bonusový materiál z Legacy Collection. Snad se bude série s dalšími díly stále zlepšovat.
+14

Blade Runner

  • PC 85
K této hře jsem se chtěl vrátit již při vydání Enhanced Edition, která mě ale svou nepovedeností odradila. Nakonec tedy došlo na hraní původní verze, ale přes ScummVM a s titulky v češtině. Blade Runnera jsem si pamatoval jako jednu z těch nejpovedenějších adventur a platí to i nyní po 27 letech od vydání. Nejsilnější stránkou hry je perfektně zachycená atmosféra, která navíc odpovídá filmu. V kůži jednoho z členů této speciální jednotky řešíte případ, který vás provede mnoha místy této budoucnosti a představí i řadu reálií.

Hratelnost je nejvíce zaměřena na samotné vyšetřování. Nečekejte žádné složité kombinace předmětů, zde jde o sběr a analýzu důkazů. Na místech činu je nutné posbírat klíčové předměty a pořízený obrazový materiál analyzovat - opět jako ve filmové předloze. Druhou velkou částí jsou rozhovory s postavami - ať už jde o svědky nebo jen běžné obyvatele. V několika případech dojde i na akci, která je na adventuru slušně udělaná. Tasení zbraně a následná střelba je rychlá a intuitivní. Jedinou komplikací je občas nejasný přechod mezi obrazovkami, což je třeba při pronásledování trochu nepříjemné. Nejde ale o nic závažného. Fanoušky také potěší možnost podrobit některé postavy slavnému Voight Kampff testu, tedy prověření zda jde o replikanta.

Obtížnost je velice rozumná a při pečlivém hraní moc záseků nehrozí. Graficky je na tom hra stále slušně. Na všem je samozřejmě vidět nižší rozlišení, což je v tomto realistickém pojetí škoda. Kreslené adventury stárnou lépe, ale zde už byla grafika na dostatečné úrovni aby neurážela ani dnes. Technicky bylo vše bez problémů a ani v českém překladu jsem nezaznamenal nic špatného. Originál nemá titulky ani v angličtině, takže dnes je díky ScummVM hraní mnohem pohodlnější. Celkově je tak hra opravdu výborná a jde o další hodně povedený titul od Westwoodu.
+20

Hero of the Kingdom: The Lost Tales 3

  • PC 70
Před začátkem psaní tohoto komentáře jsem si přečetl ten k druhým Lost Tales a první odstavec by skoro šel zkopírovat. V pořadí již šestý Hero of the Kingdom je to tiž stále stejná hra. To bylo jasné už před pořízením, ale přesto jsem se do hry těšil. Navíc už jsem v další díl nedoufal, autoři se k jeho oznámení vůbec neměli. Snad je prodeje přesvědčí k tvorbě něčeho dalšího. Příběh těsně navazuje na Lost Tales 2 a přímo předchází úplně první hře. Kruh se tedy uzavřel.

Hned na začátku na vás čeká hromada úkolů a je jich velké množství po celou hru. Na rozdíl od jiných dílů je zde docela omezený počet surovin a většinou vše tak tak vyšlo na postupné plnění úkolů, které na sebe často navazují. Tedy ne nutně příběhem, ale předměty. Dvakrát jsem se dokonce na chvíli zasekl a musel vše znovu projít abych věděl kudy pokračovat. Dříve byl spíš problém co splnit první. Herní doba je opět necelých pět hodin, ale klidně mohla být trochu delší. Bavil jsem se i po šesté úplně stejně a klidně bych bral další hru na stejných principech. Ale za změnu by už možná stálo prostředí.
+15

Mega Man

  • PC 65
Plošinovky hraji celkem rád a Mega Man je klasickým zástupcem tohoto žánru. Základní skákání, jednoduchá střelba a vysoká obtížnost, vše začne poměrně neoriginálně. Hra původně vyšla na NES čímž je poměrně daná grafika a i stylizace, včetně barev, je pro tuto konzoli typická. Těžko jsem hledal důvody, proč se zrovna z této hry stala úspěšná a rozsáhlá série. Vše začne nabírat obrátky po získání nových zbraní a schopností. Souboje s bossy tak dostanou i taktičtější rozměr. To ovlivní i pořadí úrovní, můžete se vydat snazší nebo těžší cestou.

Šest úrovní, které jsou od počátku přístupné a lze je plnit v libovolném pořadí, tak dělá hře trochu medvědí službu. Nejsou moc zajímavé, mimo konce není třeba nic řešit a navíc některé obsahují otravné části. Tím myslím především skákání po mizejících plošinách, na to by se hodilo citlivější ovládání než má zrovna Mega Man. Závěrečná cesta k Dr. Willymu je zajímavější a je potřeba využít mnoho ze získaných dovedností.

Obtížnost je celkem vysoká a jsem rád, že hraji verze z Legacy Collection. Ukládání a přetáčení dost pomáhají, ale přesto jsem neměl pocit snadného průchodu. Bonusové materiály jsou také velmi příjemným zpestřením. Volba správné cesty je zajímavá, navíc v případě záseku lze pokračovat jinudy a obtížný úsek překonat později, třeba i snadno díky správné schopnosti. Hlavní tak je nenechat se odradit začátkem. Celkově tak nejde o špatnou hru, samotná hratelnost je vlastně fajn a nakonec nechybí ani správný nápad, i když se ukáže až později.
+11

Test Drive Unlimited Solar Crown

  • PC 80
Závodním hrám se nevěnuji nijak často ačkoliv tak do roku 2000 tomu bylo jinak. Od té doby jde už pouze o výjimky, ať už zajímavé novinky nebo připomenutí klasiky. Sérii Test Drive jsem měl vždy moc rád a Unlimited bylo skvělým nástupcem. Na Solar Crown jsem se tak těšil od jeho oznámení. Multiplayerová podstata mě sice odrazovala od samého začátku, ale právě vzpomínka na první Unlimited nakláněla ručičku vah na druhou stranu. Bohužel první zkušenosti většiny hráčů zatížila hromada problémů. Od odpojování ze závodů, přes problémy s grafikou až po příšerné neukládání postupu. První tři týdny jsem tak hraní moc nedal, protože především ztráta postupu byla dost otravná. Dnes už naštěstí hraji bez problémů, hra dokonce trochu prokoukla, ačkoliv grafiky stále působí proti třeba Forze Horizon dost staře.

U tématu Forza Horizon ještě zůstanu. Se sérií jsem neměl žádnou zkušenost, ale čtvrtý díl jsem využil jako náplast na nefunkční Test Drive. Hraním jsem sice strávil jen pár hodin (proti zatím 60 u TD), ale na základní porovnání to snad stačí. Ale nejprve co vlastně Solar Crown nabízí? K dispozici je věrná mapa ostrova Hong Kong, alespoň dle tvrzení autorů, ale konzultace s mapou to celkem potvrzuje. Na mapě je hromada aktivit. Různé závody, rychlostní zkoušky, sběratelské předměty, prodejny aut a autodílny. Závodit lze na čas, okruhy, trasu nebo zajímavý režim Domination, kde se získávají body za umístění na checkpointech. Jízdní model je tak akorát náročný, každé auto se chová jinak a i úpravy jsou citelně znát. Není problém si tak nějaké auto oblíbit nebo naopak nesnášet. Každý závod vyžaduje odpovídající vozidlo, jak kategorií (Cross, Hypercar...) tak výkonem, ale někdy je požadavek i na konkrétní model nebo značku.

Hraním si postupně zvyšujete reputaci, což zpřístupňuje další auta, závody a úkoly. Úkoly jsou různé od výhry v daném závodě po dosažení určité rychlosti. Odměnou je reputace, peníze nebo díl na vozidlo. Na mapě lze sbírat kromě peněz i vraky aut, čímž lze zkompletovat dvě vozidla. Odměněno je i samotné prozkoumávání mapy, takže i volné ježdění a kochání má smysl. Během hry se lze připojit k jednomu z klanů, které mezi sebou stále soupeří. Kromě bonusů to odemkne další závody včetně soubojů s nejvlivnějšími členy. Osobně jsem rád, že lze všechny aktivity mimo hodnocených závodů plnit sólo.

Každý týden probíhá malý event obsahující drobnou odměnu a tři unikátní závody. Například jeden oslavoval výročí Citroënu 2CV a všechny závody bylo nutné absolvovat v tomto voze. Hra má ukončenu již první sezónu, která mimo odměn nepřinesla nic speciálního, ale nedávno spuštěná druhá se odehrává v části Ibizi. Takže nové závody, nové výzvy, nové vozy, ale především úplně jiná středomořská atmosféra(navíc vzpomínka na druhý Unlimited). Vydání hry bylo sice katastrofální, ale od té doby autoři opravdu makají.

Oceňuji také rozumné tempo postupu a množství aktivit. Ve Froze jsem za ten krátký čas získal skoro stejně aut jako tady za 60 hodin. Každý pořízený kus tak opravdu vybíráte a použijete, nejde jen o zaprášenou sbírku v garáži. Za všech padesát úrovní reputace jsme se nikde nezasekl, ale zároveň není postup zadarmo. Bezva je také, že hra většinou nenutí vyhrávat každý závod. Nenastává situace kdy ke konci všichni záhadně zbrzdí aby hráč zvítězil. Naopak AI dělá chyby po celou dobu a výsledek je často nepředvídatelný. Chválím i závody Crown Jewel, které jsou náročné a hlavně dlouhé. Patnáct minut je dobrých, ale tři čtvrtě hodinová jízda už vyžaduje sakra koncentraci. Naštve ke konci něco zkazit muset závod opakovat.

Nezmínil jsem základní příběh turnaje, stále se zlepšující apartmá v hotelu nebo oblékání vašeho avatara, ale nic z toho nikoho nepřekvapí. Na mapě lze využít rychlé cestování, ale většinou jsem spíše jezdil. Zajet se podívat do prodejny, jaká nová auta jsou přístupná, je totiž zábavnější než si je vybrat z nějaké tabulky. Ačkoliv si jsem vědom množství chyb a nedostatků, tak celkový pocit ze hry je hodně pozitivní. I v té nejrozbitější fázi mě hraní lákalo a to právě i během ježdění ve Forze. Solar Crown sice není technicky vyspělý, originální, bezchybný nebo dotažený, ale je sakra zábavný. Hra rozhodně není pro každého, ale třeba její atmosféra chytne právě vás. V hraní budu ještě určitě pokračovat, Ibize jsem ještě moc nedal a i Hong Kong má ještě pár neznámých zákoutí.
+15

Star Trek: Starfleet Academy

  • PC 90
Starfleet Academy jsou vlastně dvě hry v jedné. Hra se rozkládá na pěti CD jejichž obsah je z devadesáti procent tvořen filmečky s reálnými herci. Těch je odhadem kolem dvou hodin. První částí hry je totiž interaktivní film. Mezi misemi, které tvoří hlavní náplň, je nejen sledujete, ale činíte i několik rozhodnutí. Je třeba udržovat dobré vztahy v posádce, ale také zjišťovat podstatné informace pro mise i výcvik. Filmového materiálu tak bude více, ale hráč shlédne verzi dle svých rozhodnutí. Nečekejte ale zásadní rozdíly, většina rozhodnutí bude menšího významu. Tato část není špatná a vlastně funguje lépe než samostatný Star Trek: Borg. Fanoušky Star Treku navíc velmi potěší přítomnost postav z originální série, konkrétně Kirka, Sulua a Chekova. Za jediný problém považuji jaksi nevyzrálé chování některých kadetů, na akademii Hvězdné flotily bych čekal víc.

Druhá a podstatnější část je simulátor hvězdné lodi. Po několika spíše otravných částech ve starších Star Trek adventurách se fanoušci konečně dočkali něčeho pořádného. Úroveň simulace je dle mého nastavena akorát. Řízení samotného letu je svižné a nemá moc daleko ke stíhačce, ale v boji je to spíše ku prospěchu. Ovládání jednotlivých systémů je ovšem skvělé. Je možné ovládat distribuci energie, priority oprav, komunikaci, zbraně, senzory nebo tažný paprsek. Během akce je ale používání specializovaných obrazovek pomalé, takže je vhodné využívat spousty kláves. Namapovat ovládání na tlačítka joysticku se nedařilo, takže jedna ruka na létání a palbu, druhá lítá po klávesnici a řídí systémy lodi.

Mise jsou zajímavé a mají dostatečně různorodé cíle. A chybět samozřejmě nesmí ani slavná Kobayashi Maru... Celkový příběh není špatný a rozhodně je zajímavé ho sledovat. Obě části hry se tak hezky doplňují, že celek působí prostě skvěle. Navíc ani technické zpracování není špatné, filmovou část navíc lze nahradit za kvalitnější z DVD verze. Provoz na Windows 10 není problém, ale u USB joysticku nefungovala kalibrace. Bez jejího spuštění naštěstí vše fungovalo. Během hraní jsem si nemohl nevzpomenou na fenomenální sérii Wing Commander, především její třetí a čtvrtý díl. Celkově tak jde o velmi povedenou hru, kterou si není problém užít ani dnes.
+11

Marathon 2: Durandal

  • PC 70
Do druhého dílu Marathonu jsem se těšil už méně a možná to hře trochu prospělo. Inovací a změn není sice mnoho, ale často řeší mé hlavní výtky. Design úrovní je sice stále spíše nepřehledný, ale už jsem si na styl autorů zvykl a většinou tak nebyl problém. Čistě z hlediska atmosféry je ale vše navrženo dobře, občas je i čím se pokochat. Výrazného zlepšení se dočkalo umístění ukládacích terminálů, ani jednou jsem nemusel opakovat nijak velkou část.

Marathon 2 také více pracuje s kyslíkem, ovšem tentokrát jde o pohyb pod vodou a dalším tekutým prostředím. Na samotný průzkum podvodních prostor je času dost, ale boje pod vodou zaberou dost času a není tak výjimkou se po nich vracet doplnit kyslík. Boj pod hladinou mě obecně moc nebavil. Naopak klasická střelba je i díky slušným zbraním stále zábava. Většina je užitečná až do konce hry a na různé protivníky v různých situacích jsem je pěkně střídal. Dobrým prvkem jsou také další hrátky z vodou, například napuštění prostor aby šlo vyplavat k vysoko umístěnému otvoru.

Obtížnost je asi na stejné úrovni jako u jedničky. Trochu rozporuplné je objevování nepřátel jen tak z ničeho nic. Po nějakém stisku tlačítka nebo zničení generátoru to dává smysl, ale většinou je to spíš divné. Rozhodně bych rád zmínil povedenou, ale náročnou, poslední úroveň. Všeho je dost, ale ne příliš, a hráč si tak užije většinu toho co hra nabízí. Grafika doznala technicky malých změn, ale je celkově přehlednější a čitelnější, což pomáhá orientaci a plynulosti. Celkové dojmy jsou tentokrát lepší, ale zase ne o tolik. Doufám, že má série jen vzestupnou tendenci a trojka bude nejlepší, snad se k ní brzy dostanu.
+12

Dino Crisis

  • PS1 85
Nejjednodušší co lze o Dino Crisis říct je, že jde o Resident Evil s dinosaury. To je v mnohém pravdivé, ale hra přináší dostatek svého aby stála za pozornost. Už jenom změna zombie za dinosaury je velký rozdíl. Jsou rychlejší, zákeřnější, odolnější a tím i nebezpečnější. Mění to tempo hry, probíhání při nedostatku nábojů je intenzivnější. Jejich počet je naštěstí nižší, což i dává smysl. Přece jen pět raptorů v chodbě asi nebude.

Dino Crisis klade o něco větší důraz na příběh. Hlavní hrdinka je sympatická a není problém se s ní sžít. Potěší i možnost více konců, které sice nemění moc velkou část hry, ale je zajímavé prozkoumat více z příběhu. Navíc díky uložení v emulátoru jsem nemusel opakovat celou hru, ale jen závěrečnou část. Základní hratelnost s průzkumem prostředí, řešením hádanek i hledáním klíčů je téměř nezměněna. Je trochu škoda, že jsou prostředí většinou různé laboratoře, sklady a jiné vnitřní prostory. Dinosauři si přímo říkají o nějaké lesy a podobně, ale vzhledem k větší technické náročnosti to chápu. Postup je poměrně logický a díky dobře udělané mapě se nestává, že nevíte kam jít. Hledání klíčů a luštění kódů je snad ještě zábavnější než v Resident Evilu.

S grafikou je to složité. Samotné postavy a objekty jsou na tom o něco lépe, ale prostředí zestárlo hůře než jeho předrenderovaný předchůdce. Animace, které nejsou v enginu, vypadají výrazně lépe, což bývalo v té době běžné. Obtížnost soubojů je rozhodně vyšší, dinosauři logicky více vydrží a většinu hry je celkem málo munice. Léčiv je ale dostatek. Hádanek je sice víc, ale díky větší logičnosti to působí snadněji. Celková atmosféra je výborná a hra mě bez problémů držela od začátku do konce. Naopak jsem měl skoro problém skončit. Když překousnete horší grafiku, které emulátor může trochu pomoci, tak Dino Crisis bez problémů obstojí i dnes.
+17

Marathon

  • PC 65
Marathon jsem si chtěl zahrát už dlouho. Nejprve originál, pak source port a nakonec Steam vydání, které je na něm postavené. Ale pořád nějak nebyla to správná nálada. Nakonec mám ale ze hry velmi rozpačité pocity. Po spuštění a nějaké základní konfiguraci jsem pár levelů odehrál s původním velkým HUDem, pro zachování atmosféry a vyzkoušení původního náhledu na hru. V komplexnějších levelech to ovšem začalo být málo přehledné a tak jsem přepul na modernější rozhraní. Ani tak mě Marathon moc nechytl a až tak ve třetině jsem se do hry opravdu dostal. Asi bylo nutné si zvyknout na jiný přístup než v ostatních dobových střílečkách. Ten první kousek hry zabral skoro měsíc a neustále jsem odbíhal k jiným titulům a naopak větší zbývající kus padl za dva dny. Upřímně jsem už dlouho nezažil u hry tak dlouhou seznamovací fázi.

Nejvíce trvalo si zvyknout na trochu matoucí design levelů. Nejsou špatné a vypadají dobře, ale zpočátku jsem měl problémy s orientací. To se postupně zlepšilo a tím dost pomohlo zážitku ze hry. Atmosféru má Marathon povedenou, prostředí, nepřátelé i zbraně k sobě dobře sednou. Zbraně musím pochválit. I když jsem měl své favority, tak jsou všechny dobře použitelné a i základní pistole má své využití celou herní dobu. Za zmínku určitě stojí level ve vzduchoprázdnu, kdy je nutné si doplňovat kyslík z terminálů. Spotřeba není přehnaná a je škoda, že byl tento princip využit pouze jednou. Příběh vyprávěný pomocí informačních terminálů je fajn a potěší také úkoly v jednotlivých levelech. Ačkoliv občas to chtělo trochu pátrání. Hra obsahuje i nějaké hrátky s plošinami a skákáním, ale v rozumné míře, takže jde i přes omezení enginu o slušné osvěžení.

Obtížnost hry je také nastavena celkem rozumně, ačkoliv se starším ovládání a v malém okénku by šlo o větší výzvu. Ukládání pouze u terminálů obecně není problém, ale jejich rozmístění je vyloženě pitomé. Často nejsou na začátku levelů ani u konce a opakovat polovinu levelu kvůli smrti v začátcích dalšího je vyloženě nepříjemné. Celkově nejde o špatnou hru a má několik dobrých nápadů, ale výsledek je horší kvůli těm několika chybám. Do dalšího dílu se pustím, ale prvotní natěšení bohužel opadlo.
+15

Incubation: Battle Isle Phase Four

  • PC 85
Battle Isle je série tahových strategií, která vždy patřila mezi mé nejoblíbenější. Když v roce 1997 vyšel čtvrtý díl, tak překvapil svou odlišností. Ano, stále je to tahovka, ale tentokrát zaměřená na malou skupinu vojáků a dokonce ve 3D. Taktika malých jednotek je něco naprosto jiného a ve své době se pro mě Incubation hned vyhoupl na první místo v sérii. Byl jsem velmi zvědav, jak hra obstála ve zkoušce časem, druhý díl to zvládl na výbornou.

Nejjednodušší je zhodnotit grafiku. Ta sice dnes už nepůsobí nijak skvěle (druhý a třetí díl je stále naopak jedna z nejhezčích strategií), ale i díky podpoře 3Dfx neurazí. Akcelerovanou verzi není problém zprovoznit ani na moderních systémech. Hra má výbornou atmosféru, i díky animacím si ke své jednotce vybudujete vztah a ztráta vojáka je jednoznačně důvod k opakování. Kromě načtení uložené pozice lze využít i tlačítko zpět.

Samotné boje jsou klasika. Každý má omezený počet akčních bodů, svou výzbroj a schopnosti. Postupně se vaše jednotka zlepšuje, kupujete lepší výbavu a získáte pár nových členů. Rozhodně se vyplatí pořídit co nejvíc jetpacků a plazmové pušky. Obtížnost se dost liší podle mise i vaší výbavy. Hraní jsem si hodně užíval, ale párkrát i dost nadával. Komplikací, ale i motivací k průzkumu úrovní, je omezená munice. Mise jsou ale navrženy zajímavě a většina byla opravdu povedená. Skoro 30 misí je také slušná porce.

Ovládání, možnosti různých pohledů, vše je zvládnuté moc dobře. Především perspektiva z pohledu jednotlivých vojáků hezky zlepšuje zážitek. Celkový dojem je tak opět pozitivní, ale dnes považuji za lepší starší díly série. Incubation stále patří mezi nejlepší tahové strategie a rozhodně ho mohu doporučit i v dnešní době.
+21

Jets'n'Guns

  • PC 70
Tradiční shoot'em-up v moderním provedení dělající si ze všeho srandu. Tak by se dal v krátkosti popsat Jets'n'Guns. A opravdu na hráče nečeká téměř žádné překvapení. Postupujete slušným množstvím úrovní a postupně si vylepšujete svou raketu. Upgradů je k dispozici hromada od všemožných zbraní po detekci bosse nebo hackování nepřátelské techniky. Mise i prostředí jsou komplet sci-fi a poměrně povedené. Skvělé jsou úrovně kde nemáte svou nadupanou raketu, ale ovládáte transportér nebo jste jen osamělý astronaut.

Prostředí jsou velmi různorodá - vesmír, voda, láva nebo koncert. Dobrý nápad je také lov na známé zločince, jejichž předání pomůže s finanční situací. A že je rozhodně do čeho investovat. Obtížnost je dost nevyvážená. Především na začátku máte co dělat, ale po prvních pár misích nakoupíte lepší zbraně. Pak už je to, až na pár výjimek, překvapivě v pohodě. Největším limitem je nutnost hlídat zahřívání. Příběh je hodně parodický a hra se vůbec nebere vážně. Místy je to fajn, ale místy je to na můj vkus trochu moc. Rozhodně musím pochválit hudební stránku. Obecně jde o povedenou akci se služným zpracováním.
+18

Warlords III: Reign of Heroes

  • PC 80
Série Warlords je mezi tahovkama zajímavá tím, že má velmi rychlé herní tempo. Třetí díl přinesl do této svižné koncepce, přetahování se o města ve fantasy prostředí, několik novinek. Hodně mě potěšila souvislá příběhová kampaň, která sice není nijak originální, ale vždy raději hraji navazující mise než samostatné scénáře. Nečekejte ale žádnou velkou výpravu, jen pár textů mezi misemi. Propracovanější je také práce s hrdiny. Magie, questy dostupné na více místech a především přenos těch nejsilnějších celou kampaní. Když si člověk dá s hrdinou práci hned od začátku, tak jde o vítanou posilu v každé misi, i když se nepřenáší předměty.

Města po dobití nabízejí více možností, ale téměř to není potřeba. Naopak funkce automatické obrany je k nezaplacení. Změnou k horšímu je nedostupnost nepřátelských jednotek po obsazení města, dost to snižuje možnosti zajímavých strategií. Grafická stránka je detailnější, ale méně přehledná než ve dvojce. Celkově ztratila grafika něco ze svého kouzla.

Většina změn vede k pomalejší hratelnosti, takže celkový pocit z třetího dílu je dost odlišný. Tím rozhodně nechci říct špatný. Stále jde o zábavnou a chytlavou fantasy strategii a někdy bych se rád vrátil k dalším kampaním z později vydané vylepšené verze.
+14

Tech Romancer

  • Dreamcast 75
  • Arcade 70
Třetí "dohraná" bojovka v krátké době a musím rovnou říct, že nejlepší. Tech Romancer je takovým duchovním nástupcem Cyberbots. Dokonce lze odemknout jednoho mecha, známého již z Armored Warriors. Hra celkově rozvijí koncept svého předchůdce a přidává mnoho nového. Tradičně má každý pilot svůj příběh, ale tentokrát většinou není lineární. Většina příběhů má dva konce, ale je zde i případ se třemi, navíc dosažitelnými deseti cestami. Příběhy jsou vyprávěny plně dabovanými a celkem dlouhými cutscénami. Hrál jsem verzi pro Dreamcast, která v rámci Tatsumi Techno Dome nabízí radu bonusů.

Příjemný je už od začátku přístupný přehled postav a dosažitelných konců. Dokonce včetně podmínek, které je nutné na rozcestí splnit. Jde od jednoduchého výběru v rozhovoru až po porážku protivníka určitým způsobem. Ostatní bonusy se odemykají postupem ve hře nebo za získané peníze. Ty se vydělávají v režimu Hero Challenge nebo v postupně se odemykajících minihrách. Minihry jsou opravdu jednoduché hříčky určené pro přenosnou paměťovku VMU. Pokud vás hra zaujala, tak stojí odemykání bonusů za to. Jde o různé koncepty, hudbu, nové mechy do Hero módu nebo krabičku s šestnácti puzzly. Obsahu má tak Tech Romance více než dost.

Samotné souboje jsou plně 3D. Úderů, pohybů a střel je až dost, navíc má každý mech hodně odlišný styl a výzbroj. Vyzkoušení všech je tak bezva nejen kvůli příběhu. Jednotlivé stroje budou navíc povědomé každému fanouškovi anime(Gundam, Ultraman...). Hra mě dost chytla hned od začátku, dohrál jsem za všechny postavy, ale nakonec ne všechny cesty a konce. Už toho bylo najednou trochu moc a stále stejné. Nějaký čas jsem strávil i s minihrami a odemkl alespoň ty zajímavější bonusy. Zkoušel jsem i arkádovou verzi hry, ale rozhodně doporučuji Dreamcast - především kvůli doplněným aktivitám a více pilotům. Pokud máte rádi trochu jiné bojovky, tak Tech Romancer rozhodně doporučuji.
+12

Final Doom

  • PC 85
Toto samostatně spustitelné rozšíření Dooma II jsou vlastně dvě hry v jedné. Obě části mají 32 levelů jako originální hra, ani jednu neudělalo přímo id Software a obě jsou obtížnější. Ani jedna sice neobsahuje zásadní změny, nové zbraně nebo protivníky, ale přesto jde o velmi vydatnou porci obsahu. Už tak slušná herní doba je navíc podpořena vyšší obtížností.

Nepamatuji se kterou část jsem hrál poprvé, ale tentokrát jsem v remasteru začal TNT: Evilution od TeamTNT. Tato skupina stojí i za skvělými megawady Icarus: Alien Vanguard a Eternal DOOM ze stejného roku a jejich tvorba je obecně velmi kvalitní. A to samozřejmě platí i o jejich podílu na Final Doom. Jednotlivé levely jsou rozsáhlé, plné tajných oblastí a dostatkem akce. Obtížnost je vyšší než u Doom II, ale nejde o nic hrozného nebo zákeřného. Mapy jsou také doplněny nějakou novou grafikou, díky které nemá hráč pocit stereotypu ani těsně po dohrání dvojky. Zároveň ale nejde o totální změnu stylu, jen vhodné rozšíření. Výsledkem je příjemný zážitek a povedená epizoda.

Plutonia Experiment je dílem bratrů Casaliových, Daria a Mila. Oba jsou součástí TeamTNT a dokonce přispěli i do TNT: Evilution (konkrétně mapy 18,23,30,31,32), ale jejich samostatný projekt je z úplně jiného soudku. Mapy jsou sice menší, ale plné vyloženě zákeřně umístěných nepřátel. Útok tak vždy přijde z co nejnepříjemnějšího směru. Nejde o stovky protivníků, ale nešetří se těmi nejhoršími. Čekejte tak záplavy Revenantů, Arch-vilů a kulometčíků. V porovnání s částí dnešní produkcí není obtížnost tak vysoká, ale ve své době šlo snad o nejtěžší epizodu. Výjimkou jsou dva skryté levely, převážně ten druhý nešetří ani nejtěžšími protivníky a tentokrát mluvím o stovkách. Naštěstí je k dispozici dost munice, zdraví a ukládání.

Celkově je tak Final Doom slušná porce kvalitního obsahu, ale je třeba nečekat novinky. Mému hraní rozhodně více vyhovuje TNT: Evilution, zákeřnosti Plutonie moc nemusím. Oba balíky map ale rozhodně stojí za zahrání.
+19

Battle Circuit

  • PC 80
  • Arcade 80
Battle Circuit je nejnovější klasická beat 'em up od Capcomu a na mnoha prvcích je to vidět. Osm středně rozsáhlých úrovní a pět hratelných hrdinů je pěkně nakresleno a rozpohybováno. Samotný bojový systém je svižný, s mnoha možnostmi a nejvíce připomíná ten z Alien vs. Predator. Postavy jsou dostatečně odlišné a za každou se hraje jinak. Nejvíce jsem si nakonec oblíbil růžového pštrosa...

Zasazení je sice sci-fi, ale značně šíleně podané. Není to něco co bych vyhledával a právě atmosféra tak pro mě nebyla nejlepší. Nakonec je to také největší výtka, kterou k této jinak dobře vyladěné hře mám. Obtížnost je celkem standartní, až na několik soubojů s bossy. Tam právě hodně pomohla volba postavy, pštros má se svým "létáním" často slušnou výhodu. Tentokrát má smysl také sbírat všechny ty peníze, protože je možné za ně zlepšovat postavu a získávat nové schopnosti. Celkově jde o velmi dobrou beat 'em up a pokud vám sedne prostředí, tak Battle Circuit rozhodně nevynechávejte.
+12

Final Fight: Streetwise

  • PS2 75
Final Fight se transformoval do 3D a překvapivě docela úspěšně. Základ hry zůstal v podstatě stejný. Hlavní hrdina, Codyho bratr Kyle, se pohybuje po ulicích Metro City a bojuje s nepřáteli. Jednotlivé úrovně jsou nahrazeny čtyřmi postupně se zpřístupňujícími čtvrtěmi, ale vždy jde jen o pár ulic, obchodů, barů a podobně. Rozsah není velký, ale plně dostačuje a alespoň se není problém orientovat. Rozšířené jsou i herní možnosti. Základní příběh o záchraně je stále lineární ve stylu boj, příběhová scéna a další boj, ale vše je zpestřeno vedlejšími aktivitami.

Vedlejší aktivity zahrnují krátké úkoly typu přinést ukradenou peněženku nebo někoho zachránit, ale také minihry. Jde většinou o tradiční věci jako šipky nebo střelnice, ale také pro sérii typickou demolici auta. Bojové dovednosti lze procvičit v několika nepovinných soubojích, ovšem dá se tím slušně vydělat. A peníze se hodí. Lze si zaplatit výcvik pro získání nových komb, pořídit zbraně nebo se vyléčit. Případně si dokoupit nové skladby do přehrávače a tím si rozšířit soundtrack - obsahující dost licencované hudby. Díky novým pohybům a zbraním je soubojový systém stále zajímavý, přesto je v něm cítit základ z klasického Final Fight. Snažil jsem se dohrát vše, ale jednu vedlejší misi a jeden souboj jsem někde bohužel vynechal.

Navzdory přesunu do 3D a množství nových prvků si hra stále zachovala beat 'em up původ a nemám problém jí brát za čtvrtý díl. Potěší i očekávaný výskyt známých postav. Hrál jsem PlayStation 2 verzi a technické zpracování je celkem slušné. Grafika neurazí, pohyby jsou plynulé a ovládání bez problémů. Během hraní se odemkne bonus v podobě hratelného prvního dílu (bohužel v menu a ne na všudypřítomných automatech) a nějaké nové možnosti do arkádového režimu. Tam jde ale pouze o sérii soubojů a jen jsem ho chvíli zkoušel.

Zatím jsem byl jen pozitivní. Bohužel poslední tak pětina hry dojem dost kazí. Svět se uzavře do lineárního koridoru, což by se dalo pochopit, ale jeho obsah je horší. Nejprve je na řadě otravná eskortní část, navíc docela obtížná. Poté následuje několik bojů s bossy proložených jen cutscénami a bohužel nejde o nic zajímavého. Souboje jsou dlouhé, nezajímavé a tak rychle nudné. Závěr příběhu ale není špatný. Celkově, především díky obecně špatnému hodnocení, je pro mě Streetwise příjemným překvapením. Většina hry je zábavná, ctí sérii a zároveň přináší mnoho svého. Škoda slabšího konce, přesto bych hraní spíše doporučil.
+13

Warriors of Fate

  • PC 75
  • Arcade 75
Warriors of Fate je čtvrtou a poslední hrou založenou na manze Tenchi wo Kurau. Po dvou strategiích jde opět o beat 'em up a pokračování Dynasty Wars. Jako jeden z pěti bojovníků se na koni i bez něj probojováváte skrz devět úrovní. Herně jde o naprostou klasiku. Hrdinové jsou rozdílně silní, rychlí, mají odlišný dosah a zbraně. Prostředí i protivníci jsou fajn, sem tam si pomůžete sebranou lepší zbraní. Největší zajímavostí je pak jedna úroveň, ve které postupujete zprava doleva.

Bonusové fáze jsou dvě, rozbíjení figurín bosse a vtipná soutěž v jedení. Warriors of Fate nabízí tři různé konce. To je v tomto žánru vždy fajn a zvyšuje to znovu-hratelnost. Zde je bohužel rozdílný pouze samotný závěr a o volbě konce se rozhodně ani ne minutu před závěrečnými titulky. Západní verze umožňuje dva konce, třetí je pouze v japonské verzi. Drobné rozdíly mezi verzemi jsou i v příběhových scénách. Celkově jde o řemeslně dobře zpracovanou hru, která ale nemá nic opravdu jedinečného. Zajímavá je tak hlavně pro fanoušky Tří říší, výskyt známých postav a zbraní potěší.
+10

Cyberbots: Fullmetal Madness

  • PC 70
  • Saturn 50
  • Arcade 70
Ačkoliv Cyberbots vychází z univerza Armored Warriors, tak jsem při hraní nejvíce vzpomínal na One Must Fall. OMF patřil svého času mezi mé oblíbené bojovky a také v něm šlo o bitvy robotů s různými piloty. Cyberbots jsou ale více zaměřeny na příběh. Ten sice není nijak komplikovaný, ale pro každého pilota jiný. Motivace k opakovanému hraní tu tedy je a to i bez živého protivníka. Samotná hratelnost, tedy ovládání, pohyby a komba je ovšem spíše průměrná. Hraní není špatné ani nudné, ale nějak jsem si ho neužíval. Neumím si představit, že se ke hře vrátím kvůli soubojovému systému. A to je u bojovky trochu problém.

Na druhou stranu jsem chtěl vidět všechny konce. A díky možnostem nastavení jen na jedno kolo a nižší obtížnosti netrvá moc dlouho si těch šest příběhů projít. Navíc mezi jednotlivými VA (mechy) jsou celkem výrazné rozdíly. S každým jsem tak musel volit trochu jinou strategii. Zkoušení možností a příběhů bylo tak pro mě nakonec nejzábavnější. Technická stránka hry je také povedená a i dnes vypadá cekem dobře.

Po dohrání jsem vyzkoušel i verzi pro Sega Saturn. Nabízí totiž tři další hratelné piloty a VA. Hra s nováčky je zajímavá, jejich VA rozhodně stojí za vyzkoušení. Namluvení příběhu je také fajn, ale bohužel je vše komplet v japonštině a to včetně textů. Saturn verze se také o něco hůře ovládá, takže jsem nakonec nedohrál ani jeden příběh. Celkově hra není špatná a nápad navázat na Armored Warrior mě potěšil, ale provedení je čistě průměrné. Bojovek s roboty sice není moc, ale k této se již vracet nebudu. Na druhou stranu hraní rozhodně nelituji a ani pořízení Capcom Fighting Collection – obsahuje skvělé muzeum plné materiálů k jednotlivým titulům.
+10