Po celo-odpolední pařbě padla další hra z mého dětství Jazz Jackrabbit. Jazz je na tom podobně jako Prehistorik 2. Měl jsem ho na počítači jako každej, určitě jsem ho hrál a dohrál, ale nikdy mi úplně k srdci nepřirostl, čemuž odpovídá i hodnocení.
Příběh je prostý jako v Mariovi - zlotřilý želvoun Devan Shell unese králičí princeznu Evu Earlong, načež se na její záchranu vydává po zuby ozbrojený králičí hrdina Jazz Jackrabbit. Cesta vede šesti systémy, každý má 3 planety a každá planeta má 2 kola. Na konci každého systému pak čeká boss. Dohromady to čítá úctyhodných 36 úrovní, což znamená jak píši ostatní jediné - stereotyp. Tomu se tvůrci brání celkem slušně měnícím se prostředím i nepřáteli, ale přiznávám ke konci už jsem se těšil jak zatnu Devanovi tipec. Bohužel zbytečně, protože Devan uteče a hra chce, abych dohrál ještě další tři bonusové epizody... na "datadisk" už jsem neměl nervy a konec skouknul na youtube.
Každopádně graficky to nevypadá zle, Jazz hraje všemi barvami, prostředí je opravdu variabilní (džungle, příroda, poušť, ledová pustina, podvodní kolo, na konci se podíváme na vesmírné lodě). K příběhu jsou i nějaké ručně kreslené obrázky a pár animací, které jako by vypadly z Bugse Bunnyho. Povedená je i hudba na pozadí. Bavila mě posedlost autorů želvami, které jsou tu snad na 20 způsobů, jenže když mě ty želvy asi po xté zabily, začínal jsem si v duchu opakovat mantry jako "dobrá želva je mrtvá želva".
No a hratelnost. Hratelnost je zběsilá, šílená, ultrarychlá. Přiznávám, že jsem nestíhal, jsem ve hrách zvyklý na opatrný postup, ale tady hra chce zběsilou jízdu, obrovské skoky.. zkrátka styl ala Sonic. Problém je, že Sonic na to byl stavěný, Jazz není. Sonic zabíjel nepřátele točením se, skákáním na ně, Jazz je střílečka. Když napálíte v rychlosti do nepřítele (který navíc často střílí), ztratíte kousek energie, pět zásahů a je po Vás. Hra sice umožňuje ukládání na začátku kola, ale po nahrání jste nahraní - všechny zbraně jsou fuč.
Pokud postupujete normálně, je hra na easy ze začátku opravdu jednoduchá, Jazz je po zuby ozbrojený, kromě základního kulometu má plamenomet, rozptylové střely či skákací bomby, zbraní je všude kolem tuna, takže se nemusíte bát že dojdou, nepřátelé nic nevydrží, ve hře nejsou žádné propasti kam se dá spadnout a umřít. Kola jsou krátká a hra rychle ubíhá, některé kola máte za minutu-dvě hotové.
Jenže ke konci už to taková sranda není. Kola jsou delší, nepřátel je tuna, jsou zákeřnější (skryté miny ve zlatých jeskyních) a já chcípal a chcípal a chcípal. Často před koncem kola. Kapitolou samo o sobě jsou bossové, některé jsem udolal rychlou palbou ještě než jsem je viděl, jiní mi dali zabrat. Možná byla chyba dohrávat to na jeden zátah, možná v tom byla únava, ale je pravda, že ze začátku jsem se bavil, ke konci už moc ne.
Co závěrem? Jazz Jackrabbit není špatná hra, je to graficky, technicky slušná jízda, která mě ale hratelností na 100% nesedla.
Příběh je prostý jako v Mariovi - zlotřilý želvoun Devan Shell unese králičí princeznu Evu Earlong, načež se na její záchranu vydává po zuby ozbrojený králičí hrdina Jazz Jackrabbit. Cesta vede šesti systémy, každý má 3 planety a každá planeta má 2 kola. Na konci každého systému pak čeká boss. Dohromady to čítá úctyhodných 36 úrovní, což znamená jak píši ostatní jediné - stereotyp. Tomu se tvůrci brání celkem slušně měnícím se prostředím i nepřáteli, ale přiznávám ke konci už jsem se těšil jak zatnu Devanovi tipec. Bohužel zbytečně, protože Devan uteče a hra chce, abych dohrál ještě další tři bonusové epizody... na "datadisk" už jsem neměl nervy a konec skouknul na youtube.
Každopádně graficky to nevypadá zle, Jazz hraje všemi barvami, prostředí je opravdu variabilní (džungle, příroda, poušť, ledová pustina, podvodní kolo, na konci se podíváme na vesmírné lodě). K příběhu jsou i nějaké ručně kreslené obrázky a pár animací, které jako by vypadly z Bugse Bunnyho. Povedená je i hudba na pozadí. Bavila mě posedlost autorů želvami, které jsou tu snad na 20 způsobů, jenže když mě ty želvy asi po xté zabily, začínal jsem si v duchu opakovat mantry jako "dobrá želva je mrtvá želva".
No a hratelnost. Hratelnost je zběsilá, šílená, ultrarychlá. Přiznávám, že jsem nestíhal, jsem ve hrách zvyklý na opatrný postup, ale tady hra chce zběsilou jízdu, obrovské skoky.. zkrátka styl ala Sonic. Problém je, že Sonic na to byl stavěný, Jazz není. Sonic zabíjel nepřátele točením se, skákáním na ně, Jazz je střílečka. Když napálíte v rychlosti do nepřítele (který navíc často střílí), ztratíte kousek energie, pět zásahů a je po Vás. Hra sice umožňuje ukládání na začátku kola, ale po nahrání jste nahraní - všechny zbraně jsou fuč.
Pokud postupujete normálně, je hra na easy ze začátku opravdu jednoduchá, Jazz je po zuby ozbrojený, kromě základního kulometu má plamenomet, rozptylové střely či skákací bomby, zbraní je všude kolem tuna, takže se nemusíte bát že dojdou, nepřátelé nic nevydrží, ve hře nejsou žádné propasti kam se dá spadnout a umřít. Kola jsou krátká a hra rychle ubíhá, některé kola máte za minutu-dvě hotové.
Jenže ke konci už to taková sranda není. Kola jsou delší, nepřátel je tuna, jsou zákeřnější (skryté miny ve zlatých jeskyních) a já chcípal a chcípal a chcípal. Často před koncem kola. Kapitolou samo o sobě jsou bossové, některé jsem udolal rychlou palbou ještě než jsem je viděl, jiní mi dali zabrat. Možná byla chyba dohrávat to na jeden zátah, možná v tom byla únava, ale je pravda, že ze začátku jsem se bavil, ke konci už moc ne.
Co závěrem? Jazz Jackrabbit není špatná hra, je to graficky, technicky slušná jízda, která mě ale hratelností na 100% nesedla.
Jack Keane 2: The Fire Within