I přes to, že zrovna letos je About Love, Hate and the other ones již mou čtvrtou odehranou logickou hrou, nepouštím se do titulů patřících do tohoto žánru zrovna často. O to víc mě hra překvapila.

Až na pár levelů, které se objevovaly zvláště ke konci, nešlo o nic extra těžkého, což jsem uvítal s otevřenou náručí, protože není nic horšího, než se trápit tím, jaké řešení vlastně autoři vymysleli. Zde je občas více způsobů, jak danou úroveň dokončit, a i když jsem se několikrát musel podívat na video, nebylo to víc než desetkrát, což podle mě z osmdesátky úrovní není špatné.

Hodně mi pomáhala možnost vracet jednotlivé kroky, když jsem se dostal do slepé uličky a nebylo tak třeba mockrát používat restart úrovní. Nenávist mi byla sympatičtější, a pokud to jen trochu šlo, využíval jsem ji více, než Lásku.

Pobavila mě vtipná videa, i když byla jen tři. To bezkonkurenčně nejlepší není intro ani outro, ale to, které se spustí po dokončení 22. levelu a odehrává se v něm scénka s mrtvou postavičkou. Jednoduchá hudba také přišla k duhu a je jen škoda, že ke konci hra nějak ztratila šťávu a už mě moc nebavila.