Deathkings of the Dark Citadel je nejklasičtější příklad datadisku z devadesátek. Udělat další nášup a pořádně zvýšit obtížnost. Cokoliv nového není potřeba. Stejně na to cílí jen fanoušci originální hry. Obtížnost jde teda nastavit. Jaký looser by si ale dával nejlehčí z pěti obtížností?

Design lokací se nemění. Jede pořád ve stejně bombastickém duchu. Pro dnešního hráče z neznalostí starých klasik to může být docela hardcore. V Hexen není těžké zakysnout. Stačí přehlédnout maličkost jako předmět na zemi ve tmě, minispínač za rohem nebo napůl tajné dveře. Tentokrát jsem se zaseknul dvakrát. Z toho jednou to bylo na dlouho a byla to taková kravina. Lokace jsou ale krásně vymyšleny a bez mapky ani ránu.

Stačí rány od nepřátel, kterých je tu fakt hodně. Vyčistíte mapu a za pár minut se ti samí ve stejném počtu objeví znova. Lékárničky a náboje bohužel už nikoliv. To je tak největší změna oproti základní hře. Už se nerespawnují jen základní psi. Teďka se objevují všichni a ve velkém. Nejvíc mi ale dávali zabrat bažinní netvoři. Save/Load byli častí pomocníci.

Když víte, kam máte jít, tak je to asi v pohodě. Když na nějaký časzabloudíte, tak se moc nevyplatí savovat, protože zdraví a nábojů není moc. Hrál jsem za bojovníka a chvíli jsem litoval, že jsem to nerozehrál za mága. Základní zbraň na dálku by se dost hodila. Trochu mě zklamalo finále. Čekal jsem buhví co a šetřil si minotaury a nesmrtelnost. Na každého bosse stačili dva minotauři a ani jsem se nemusel moc zapojovat. Totální brnkačka.

Pro fanoušky Hexena je to výborný datadisk, který dá občas zabrat. Alespoň nějaké nové monstrum bych ale bral.