Dan9K
a já to teď jdu rozlousknout, jak říká Tul, tím, že já mám radši novější hry, ale hraju ty starší :D
a teď babo raď!
ne, souhlas s tím, že každá doba má něco. Já třeba hraju ty starší hry hodně pro to, protože se těším vlastně na tu cestu k těm novějším, těším se na ty postupné změny. Baví mě ta evoluce. Mám třeba hodně rád hry zaměřené na filmově podaný příběh. A toho je ve starších hrách jak šafránu. Ale užívám si to, když vidím, jak to k tomu postupně směřuje a těším se na to, jak, tím jak budu postupovat k těm novějším hrám, budou přibývat třeba i ty filmově podané scény. Bylo by pro mě náročné hrát hru z roku 2022 a hned po ní hru z roku 1992, byl bych z té staré asi otrávený. Potřebuju to vlastně nestřídat. Minimálně v rámci žánru. Naopak mám ale zase rád nekompromisnost, komplexnost a náročnost některých her z 90s a přijde mi, že v době 00s přibylo kompromisů, ubylo komplexnosti a náročné designy vystřídaly lineární koridory. A toho se zase děsím, jak vidím, jak to postupně začíná být častější a častější čím postupuji k novějším hrám.
Další aspekt asi souvisí s nostalgií. Když člověk hraje starý hry, vytváří si iluzi, že se vlastně zastavil čas. Strávil jsem teď mnoho let hraním her z roku 1999 :D Rok 1999 je pro mě nějaký magický, bylo mi deset a je to pro mě takové zlomové období, kdy jsem začal plně vnímat svět. A skoro mám někdy kvůli těm hrám pocit, jakoby pořád rok 1999 byl. Vždycky mě šokuje, když si plně uvědomím, jaký rok vlastně je a jak moc daleko už to je od roku 1999 :-)
Staromilci jsou staromilci mimojiné proto, že mají rádi i své názory, které zastávají dlouho. Myslím, že názor na to, že dnešní hry stojí za hovno, se u staromilců vytvořil v době nultých let, kdy nastal podle mě zřejmý odklon od hráče nerdovského intelektuála k běžnému 13 letému klukovi. Podle toho se hry proměnily. Ale dnešní doba je už o něčem jiném a situace se během desátých let dost změnila a především diverzifikovala. Staromilci během toho času ale zestárli a stárnutí má občas ten efekt, že člověk přestane stíhat a své názory konzervuje. Já jsem donedávna vnímal hry z 00s pořád jako nové a až poslední dobou se mi to začíná měnit. Pořád ale hry z desátých let vnímám jako nové. A přitom těm nejstarším je už 12-13 let! V roce 1999 jsem vnímal rok 87 jako totální pravěk a plně si uvědomuju, že jako pravěk vnímají rok 2011 i dnešní děcka. (i když zase jak kdo, znalost starých her mě někdy u dětí příjemně překvapí)
Já se třeba k těm dnešním hrám okolo roku 2050 dostanu. Všichni ostatní už budou připojený drátem přímo do mozku a budou žít svoje paralelní životy, a já si konečně zahraju Kingdom Come :D
a teď babo raď!
ne, souhlas s tím, že každá doba má něco. Já třeba hraju ty starší hry hodně pro to, protože se těším vlastně na tu cestu k těm novějším, těším se na ty postupné změny. Baví mě ta evoluce. Mám třeba hodně rád hry zaměřené na filmově podaný příběh. A toho je ve starších hrách jak šafránu. Ale užívám si to, když vidím, jak to k tomu postupně směřuje a těším se na to, jak, tím jak budu postupovat k těm novějším hrám, budou přibývat třeba i ty filmově podané scény. Bylo by pro mě náročné hrát hru z roku 2022 a hned po ní hru z roku 1992, byl bych z té staré asi otrávený. Potřebuju to vlastně nestřídat. Minimálně v rámci žánru. Naopak mám ale zase rád nekompromisnost, komplexnost a náročnost některých her z 90s a přijde mi, že v době 00s přibylo kompromisů, ubylo komplexnosti a náročné designy vystřídaly lineární koridory. A toho se zase děsím, jak vidím, jak to postupně začíná být častější a častější čím postupuji k novějším hrám.
Další aspekt asi souvisí s nostalgií. Když člověk hraje starý hry, vytváří si iluzi, že se vlastně zastavil čas. Strávil jsem teď mnoho let hraním her z roku 1999 :D Rok 1999 je pro mě nějaký magický, bylo mi deset a je to pro mě takové zlomové období, kdy jsem začal plně vnímat svět. A skoro mám někdy kvůli těm hrám pocit, jakoby pořád rok 1999 byl. Vždycky mě šokuje, když si plně uvědomím, jaký rok vlastně je a jak moc daleko už to je od roku 1999 :-)
Staromilci jsou staromilci mimojiné proto, že mají rádi i své názory, které zastávají dlouho. Myslím, že názor na to, že dnešní hry stojí za hovno, se u staromilců vytvořil v době nultých let, kdy nastal podle mě zřejmý odklon od hráče nerdovského intelektuála k běžnému 13 letému klukovi. Podle toho se hry proměnily. Ale dnešní doba je už o něčem jiném a situace se během desátých let dost změnila a především diverzifikovala. Staromilci během toho času ale zestárli a stárnutí má občas ten efekt, že člověk přestane stíhat a své názory konzervuje. Já jsem donedávna vnímal hry z 00s pořád jako nové a až poslední dobou se mi to začíná měnit. Pořád ale hry z desátých let vnímám jako nové. A přitom těm nejstarším je už 12-13 let! V roce 1999 jsem vnímal rok 87 jako totální pravěk a plně si uvědomuju, že jako pravěk vnímají rok 2011 i dnešní děcka. (i když zase jak kdo, znalost starých her mě někdy u dětí příjemně překvapí)
Já se třeba k těm dnešním hrám okolo roku 2050 dostanu. Všichni ostatní už budou připojený drátem přímo do mozku a budou žít svoje paralelní životy, a já si konečně zahraju Kingdom Come :D
Ringo
jones1240
Richmond
Tulareanus
Peach
Jab
Naginata
Charllize
Fritol
M.a.t.t.
BUMTARATA
Pluto
jvempire