Pokud někdo chce hrát Chime jako klasickou hru, tak bude zklamaný z krátké herní doby, celkem rychle vadnoucí hratelnosti a možná i nízké obtížnosti. O tomhle ale imho tenhle titul není. Hlavně se sluchátky je to skvělý relax, dovolující se na chvilku zavřít ve vlastním vesmíru, kde se jen bourají kostičky a poslouchá příjemná muzika. Člověk si skládá docela benevolentní tetris v líbivé grafice a postupně "generuje" a rozvíjí hudbu v pozadí. Skladeb je sice jen šest, ale až na čtvrtou jsou to hodně kvalitní kousky, které ke hře sedí jak prdel na hrnec. Jak jsem ale řekl, Chime se nehraje, Chime se musí užívat. Tak krásnou hru jsem už pěkně dlouho neviděl.

Ta hra je prostě průser. Všichni čekali jak nakope řiť CoD a místo toho vedle ní vypadá jak beta nějaký budgetovky.

Grafika je na dnešní poměry hnus. Všemožný blur už dneska vážně nikoho neohromí a v první misi jsem několikrát vlezl do nastavení, jestli jsem opravdu nepřehlídl high nastavení. Pravda, slušně se to hýbe, ale grafiky je to možná ještě pod první MW.

Ovládání stojí za prd, postava chvilu chodí pomalu, chvilu rychle, celkově je nějaká neohrabaná a míření připomíná hraní fps po třech a více pivech. Je možné, že se autoři snažili nějak nasimulovat váhu zbraně, nicméně mi to celé přijde optimalizované pro gamepad. Nechápu třeba, jak může být při normálním držení manipulace se zbraní pomalá, ale při pohledu přes mířidla se to celé zrychlí, že má člověk problém zamířit. Vrcholem pak je, když vám hra kecá do toho, kam se můžete dívat zaměřovačem velkorážové sniperky nebo laserovým značkovačem. Pokud se podíváte kousek od protivníků, tak vám pohled sám sjede zpátky na Afgánce.

Nejen grafika, ale i prostředí je nějaké hnusné. Furt ten samej Afganistán rozhodně není žádnou pastvou pro oči a nějaká změna prostředí by rozhodně nevadila. Rychle se okouká. Užší tunel jsem ve hrách snad ještě neviděl. Přjde mi, že se hra ani nesnaží alespoň o iluzi prostoru, co je širší než to tří metrový údolí, ve kterém se hraje. Zbraně jsou docela fajn na jejich modely se dá dívat a chovají se uplně stejně jako v MW1 a MW2. Nepřátelé připomínají nabuzené Japonce z druhé světové. Respawnou se a ve stylu banzai si běží pro kulku. Hra se navíc nějak nesere s jejich spawnováním a párkrát jsem byl svědkem toho, jak se ve vzduchu zhmotňuje jeden Talibanec za druhým. Nicméně MoH to zvládá i opačně. V jedné misi jsem těsně před příletem záchraného vrtulníku mířil na nepřítele a než jsem stihl zmáčknout spoušť, tak se pustil vrtulníkový skript a Talibanec zmizel.

Zpestření ve formě použití techiky je spíš na obtíž. Člověk je vytrženej z kontextu a než zjistí co a jak, tak zbytečně chytá kulky. Slavné čtyřkolky si mohli odpustit úplně. Ostřelovaní Barrettem pak místo reálné střelby připomíná spíš Moorhuhn, balistika je tam zhruba na stejné úrovni. Stealth mise stály za prd. Autoři si všimli Černobylské mise v CoD4 a tak tu podobný postup narvali skoro do půlky hry. Připadal jsem si jak nesvéprávný, když mi furt kdosi kecal do toho kdy se hýbat, kdy stát, kdy střílet, kdy si můžu prdnout... Stejně tak snaha o filmový feeling MoH moc nejde. Až příliš často se avatar potácí omráčený z nějaké exploze, kdy je zachraňovaný a buzený NPCčkem, který mu rve do ruky samopal s tím, že se okolí hemží nepřáteli a ať pomáhá s obranou. Když k tomu připočtu to, že hráče musí NPCčka tahat na každej druhej šutr... no musí z něj mít v týmu opravdu radost (ale tak alespoň mají nějakou zábavu, vzhledem k tomu, že jsou nesmrtelní, si té srandy moc neužijou).

Co mě totálně dostalo, tak muzika. Klasický ambient mi nevadil, na podkreslení atmosféry dobrý, ale když mi začali behěm akce hrát nějací Linkin Park like šmejdi, tak jsem jen čuměl s otevřenou hubou, jestli to myslí vážně.

Jak jsem říkal na začátku, když přihlédnu k tomu, co se od hry čekalo, tak výsledkem bude zklamání. Pokud od toho ale člověk nečeká nic super a MW zná nazpaměť, tak to klidně prubnout může, na chvilku to zabaví a akcí odehrávajících se v součastnosti zase tolik není. Navíc jde o docela nenáročnou zábavu, která ani na nejtěžší obtížnost nepřínáší žádnou výzvu.

Přestal vás bavit Counter Strike a hledáte něco akčnějšího (sic pořád se zhruba stejnými pravidly)? Hledáte nějakou síťovou hru, kde máte šanci i jako absolutní nováčkové, s malým počtem cheaterů, odehrávající se v moderním prostředí s pestrou paletou zbraní? Zkuste Cross Fire.

Tenhle zdánlivý freeware by se dal považovat za přímého konkurenta slavného CS. Půjčuje si spoustu herních principů. Například to, že zabít vás může i jedna kulka, zbraně sebou při střelbě docela hází a na střelbu ve skoku raději zapomeňte. Obsahuje i oblíbené CS módy hry. Jedním je Search & Destroy s pokládáním bomb a také klony fy map, kde proti sobě hrají dva týmy na malé souměrné mapě se zbraněmi, které najdou různě rozházené po zemi.

Oproti CS se odlišuje hlavně v tom, že každý hráč má svou postavičku a úroveň (nezávisle mezi servery). Za každé zabití, výhru, případně různé multi-kill záležitosti získáváte zkušenosti. Během získávání zkušeností získáváte vyšší hodnosti, což jednak odemyká možnost nákupu pokročilejších zbraní a druhak dává ostatním hráčům vodítko, podle kterého můžou odhadnout, jak je daný protivník ve hře zběhlý.

Jak již jsem řekl, Cross Fire je trochu akčněji laděný než klasické CS, čemuž odpovídají základní módy hry. Obecně nejhranějším je teamový death match, který funguje jako všude jinde. Hraje se na mapách různých velikostí, kde se v případě smrti hráči bez zbytečného čekání respawnují na svých základnách. Dalším klasickým je normální death match. Ten je tu bohužel prakticky nehratelný. Hráči se spawnují na náhodných místech na mapě, po narození se disponují chvilkovou nesmrtelností a tak většinu smrtí způsobují náhle se zjevující hráči za vašimi zády.

Autoři se ale snažili přijít i s něčím novým a tak dali vzniknout docela originálním módům. Prvním je takzvaný Ghost Mode. Jde o klasický Search and Destroy, nicméně okořeněný tím, že teroristé disponují pouze noži a klasickou predátorovskou neviditelností. Zní to sice zajímavě, ale dobrý a sehraný tým je zde nutností. Pokud nějaký nemáte, tak na hru za teroristy zapomeňte, protože budete více v pozici spectatora než ve hře. Poslední patch přinesl mutantí mód. Na začátku každého kola se náhodně vybraný hráč promění ve velmi rychlého, velmi odolného (nicméně taky velmi velkého a pouze meele mutanta), který má za úkol přenášet tuto nemoc na ostatní. Ani tento mód mě příliš neoslovil. Většinu her vyhrají mutanti, protože vždy se najde dost hrdinů, co odbíhají všude možně a rozšiřují tak řady mutantů. Pokud vyhrají lidé, tak často jen díky využívaní různých chyb na mapách.

Jak jsem již řekl, hra disponuje širokým zbrojním arzenálem. Najdeme tu klasické kousky, které nesmí chybět v žádné moderní akční hře, jako jsou AK47, M4, MP5 či AWM, kdy AK je strašně silné ale nezkrotné, M4 je slabší ale šikovnější, MP5 je klasický lehký samopal na blízké střety nicméně na dálku k ničemu a AWM neohrabaná těžká one shoot-one kill sniperka. Tyto dle mě poskytují nejvíce zábavy. Vývojářům to ale asi přišlo málo a tak přidali spoustu zbraní, které jsou jen do počtu, případě oblíbené "noob canony". Jde o silné samopaly, které příliš nedivočí ani při běhu, disponují vysokou kadencí a velkými zásobníky. S něčím takovým může běhat a dobře zabíjet prakticky každý. Zbraně nakupujete mimo hru a zůstávají vám (na rozdíl od CS, kde probíhají nákupy na začátku každého kola každé hry). Drobným zlepšením je pak tzv. Black Market, což není víc než loterie, pomocí které můžete vyhrát různě vytuněné kousky. Jak jsem již řekl, Cross Fire je zdánlivý freeware. Reálné peníze do něj sypat nemusíte, pak ale počítejte s tím, že si budete moci za peníze vydělané přímo ve hře koupit maximálně dvě zbraně, případně zbraň a pistoli. Vydělávání jde strašně pomalu a pomoci si můžete reálnými dolary, které vám zároveň odemknou i jinak nedostupná vylepšení.

Celý tenhle epos by se dal shrnout takhle-Cross Fire je akčnější CS s širokým zbrojním arzenálem, nicméně je taky daleko méně vyvážený, což u MP hry představuje docela problém.

Na tohle jsem se těšil jako malej a... hůř to dopadnout snad ani nemohlo. Atmosféra nikde. Vetřelec je nebezpečný asi jako naštvaný pudl, stačí do něj kopnout a spráskat na zemi. Když se nepovede, tak nevadí, i člověk vydrží dva silné útoky (boxování s Vetřelcama vypadá opravdu úžasně).

Ze hry přímo čiší konzolovost. Na všechno je animačka. Na přelezení bedny, na vlezení do díry, na mačkání tlačítka a hlavně děsně cool-hustogore kontaktní zabíjení za Predátora a Vetřelce. Nejlepší na nich je, že nejdou nijak přerušit. Nejvíc tak potěší, pokud si váš Predátor prohlíží a hladí vyrvanou lebku, zatímco do něj šijou 4 nebožtíkovi kolegové.

U zbraní se, nevím proč, krouhalo. Zapomeňte na ultimátní minigun, SADAR, Speargun a ke Smartgunu dostanete taky jen čuchnout (navíc potěší naprosto nový a hnusný zvuk). Všechny zbraně jsou navíc zoufale neúčinné. Jak už jsem psal, postavy mají neuvěřitelně tuhý kořínek a jsou strašně pomalé. Už se tu nehraje na reflexy a aim. Důležité je co nejdéle držet zaměřovač na nepříteli, který je dynamický asi jako já po ránu.

Kampaň taky zrovna neoslní. Dohrání jedné ze tří části zabere cca 3-4 hodiny. Za Mariňáka je to jen o pumpování hromad olova do potvoráků (nebojte se, autoheal alá Riddick included), za Predátora hrozná nuda a za Vetřelce lehce debilní stealth akce. Příběh okopčený z prvního AvP filmu raději nezmiňovat. Všechno se navíc odehrává na minimapkách, kde hráče, kdyby byl moc debil, pro jistotu ještě vede šipka.

Ve výsledku je to naprosto průměrná hra. Někdo se asi moc bál, aby se z toho náhodou nestala HC záležitost, jako byl skvělý první díl.

Tak napotřetí to konečně vyšlo tak, jak jsem si přál. Sice jsem CoP zezačátku moc nevěřil, ale jak je hra graficky hnusná, tak je dobrá.

Příběh stojí docela za prd, je v něm docela dost nelogičností, kiksů a vůbec působí spíš jako doplněk vedlejších úkolů. Ty se nesou v podobném duchu, jako hlavní vedlejšáky z příběhově nedůležitých oblastí ve Fallout 3. Konečně mají hlavu a patu, je zábavné je plnit a nikdo neoprozuje s nošením psích ocasů. Hodně lidí si stěžuje na nedostatek úloh. Především pak Pripyat je na úlohy docela skoupá, ale vzhledem k podmínkám, které tam panují, mi přijde počet úloh a jejich náplň adekvátní.Osobně preferuju kvalitou před kvantitou, takže systém -pár originálních úloh- vezmu stokrát raději, než -časově omezené, generické a furt dokola-. Ve freeplay pak už sice není moc co na práci, ale to imho není její účel. Potěšilo taky outro ve stylu prvních dvou Falloutů.

Konečně máme nové lokace. Sice jen tři, ale docela to nahrazují svou velikostí (o něco větší jak bažiny z Clear Sky). Někteří si stěžují na jejich prázdnost. Já jsem spokojený, upřímně mě na dřívějších titulech štvaly kecy o opuštěnosti a nehostinosti a přitom to v Zóně vypadalo jak v létě na Václavaku. Nový model (větší mapy, menší počet) navíc přináší i větší radost z objevování tajných zákoutí. Na mapě o velikosti školní tělocvičny těžko najdete nějaké velké skrýše. Mapy v CoP jsou tak plné různých jeskyní a tajných koutků.

Zbraňový systém je převzatý z Clear Sky. Flinty a brnění jde opravovat a vylepšovat. Upgrady jsou zpřístupňovány postupně, podle nálezů sad nářadí a je tak zabezpečeno, aby se z hráče hned ze začátku nestal superman, co ustojí zásah atomovkou a ostřeluje z kulometu. Jejich umístění je vesměs logické a neměl jsem problém je najít skoro všechny bez návodu a kdovíjakého průzkumu.

Artefakty se konečně opravdu generují samy. Systém hledání a vlastnosti jsou odvozeny z Clear Sky. Pokud člověk čas od času proleze všechny anomálie, tak najde docela silné kousky a zároveň si zabezpečí pohodlný průchod hrou z hlediska financí.

Skrýší není tolik, ale obsahují o to zajímavější vybavení. Vyplatí se je tak prozkoumávat všechny a nestává se aby hráč, po čtvrt hodině pixelhuntingu, klik na růžek batohu v trubce a našel tam jen vepřovku a kus chleba.

Obecně mi přijde CoP jako nejlepší ze všech tří Stalkerů. Zóna už je sice docela obehraná a člověk tam po dvou dílech moc překvapení nenajde, ale lokace jsou dobře udělané, atmosféra hutná a questy zajímavé. Kdyby se mě někdo zeptal, který z těch tří dílů Stalkera si má zahrát, doporučil bych mu vyzrálou Pripyat. Konečně jde o skvělou hru i bez tvrdého zásahu moderské komunity.

Krásný svět banánové republiky rozhodně není žádným okoukaným konceptem a působí tak velmi originální a svěžím dojmem. V množství "vážných" industriálních strategií přichází hra, která je čistě o zábavě. Žádné složité přemýšlení a plánování (co se má posrat, posere se hned, jak se rozjede ekonomika, tak už je skoro vyhráno).

Její kouzlo spočívá hlavně v černém humoru a volnosti, která se nevidí v tomto žánru často. Mluvím hlavně o způsobu splnění misí. Pokud není hlavní objective příliš specifický, můžete hru hrát jak se vám zlíbí. Můžete se vydat cestou demokratického ráje na zemi nebo prostě zrušit volby, podlézat vojákům a nastolit tvrdý režim, kdy všichni pracují 14 hodin denně prakticky zadarmo. Vše je hezky oživeno nějakou (většinou velmi)nestandardní událostí, kdy se hráč musí rozhodnout mezi různýma možnostma a na jehož volbě se odvíjí další průběh mise. K tomu všemu přičtěte různé "zákulisní" praktiky a dostanete ohromně zábavné dílko.

Málokdy viděným prvkem v podobných typech her je výběr avatara. Hráč si může před každou mapou vybrat mezi pestrou paletou více či méně známých diktátorů. Může si ale i vytvořit svou vlastní postavičku, ke které si přiřadí vlastnosti, jenž se mu zrovna nejvíc hodí. To umožňuje dostatečně se "vyboostovat" a přizpůsobit si hru k svému stylu hraní. V této části mě trochu mrzelo, že se vytvořené postavičky nedají nikde ukládat, zůstává pouze ta posledně použitá a tak si před většinou map musíte vše naklikat znovu.

Bohužel jsem nehrál žádný z předchozích dílů, takže nemůžu srovnávat. Spíše než přímo Tropico 3 tak hodnotím celý herní koncept. Je to jedna z mála strategií, u kterých jsem se královsky bavil od začátku do konce. Všem doporučuji.

Od tohoto přídavku jsem nečekal nic a i tak jsem byl zklamán. Přídavek k RPG by měl vypadat jinak než 2 hodiny chození (velmi) úzkými koridory a střílení po všem co se pohne. Celé by se to dalo přirovnat k velmi nudné pasáži z Medal of Honor. Prakticky jediným kladem tu je pěkná krajinka a odměna za dohrání. Skoro až podezřívám Bethesdu z chystaného průniku na pole FPS s tím, že si to nejdřív zkusí "nanečisto" v Anchorage. Zkusili tam narvat všechno, nevyniká nic. Na střílečku průměrné, na RPG hanba, na Fallouta... Oba přídavky v rozšířené edici Zaklínače působí v porovnání s tímhle jako dar z nebes (a zadarmo).

Hádám, že každý, kdo hrál/hraje/bude hrát Armu, má za sebou Operaci Flashpoint, pokud ne, tak ať to ihned napraví. ArmA je totiž proti Flashpointu propadák jak prase.

ArmA je zajímavá hra. U pokračování bývá zvykem, že přinesou něco nového a opraví staré chyby. ArmA akorát bere a přidává nové bugy. Prakticky jediné zlepšení se týká grafiky. Oproti Flashpointu je tu méně jednotek (navíc mi přijdou hloupější), horší chování strojů a neuvěřitelně zprasené ovládání.

To vše bych byl hře ochoten prominout, kdyby tak totálně nepokazili kampaň. V OFP člověk přilne k postavám, pomalu se vypracovává, nechybí dějové zvraty a bitvy se přesouvají mezi ostrovy, hráč si vyzkouší prakticky všecko. Tady se hraje za nějakyho noname vojáka, který dostane hnedka celou jednotku, pomalu se probíjí misema, jedna vrtulníková, jedna tanková, pak ještě pár pěšo a konec. Vše na jednom ostrově. Od začátku je to rovný jak pravítko, žádný překvapení, zvrat, nic. Vím, příběh tu rozhodně není to nejdůležitější, ale něco tak hloupého nemá ani Doom. Přijde mi to jak nějaky demo k editoru.

Hra se snaží přijít s novinkou výběru misí, které chcete hrát (klasika-hlavní mise nebo pár vedlejších, které hlavní ulehčí). Je to sice fajn, ale občas to totálně postrádá smysl. Malý příklad za všechny - hlavní mise je smažení tanků ze vzduchu pomocí vrtulníku (ano, to je ta jediná normální vrtulníková mise), což není nic složitého. Jako vedlejší k ní je ale pekelně těžká mise "Sabotér", kde má hráč v noci odpálit několik tanků uprostřed nepřátelské základny. Opravdu dilema-mořit se celej den s vedlejšákem a nebo prostě ze vzduchu vystřelit o 4 rakety navíc?:)

Celkově mě ArmA hluboce zklamala. Nebýt té grafiky, tak bych hádal, že nejdřív byla ArmA a až po ní Flashpoint. Tomu totiž tahle hra nesahá po stránce hratelnosti a kampaně ani po kotníky.

Zeno Clash vypadá jako zajímavá a originální hra, o to však následovalo větší zklamání po tom, co jsem si ji zahrál.

Příběh stojí za starou belu. Navíc nemám rád tenhle styl vypravování, kdy vaše postavička a pár dalších charakterů ve hře ví všechno, ale vy jako hráč víte kulové, během hry začnete teprv zjišťovat, o co že tam vlastně jde a až uplně na konci se to vyřeší. Mezitím nemáte šajn, proč zabíjet tady ty a proč se hnát tam, apod...

Gameplay je snad největším zklamáním. Hráč se vlastně pouze přesunuje z arény (o velikosti menší školní telocvičny) do arény. Neřeší žádné hádanky, s nikým se nebaví, prostě jste tu pouze pro bitky a vše ostatní se děje formou animace. Schéma bitka-animace-bitka v další lokaci-animace-takhle až do konce, docela zamrzí. Postup hrou je krutě lineární, na alternativní konce zapomeňte. Jediná free play co tu je, spočívá v propadnutí texturama.

Soubojový systém tak trochu připomíná Dark Messiaha, ten mě ale bavil víc. Je tu pár úderů a protiútoků, celé mi to ale nijak moc nesedlo. Prakticky stačí jen klikat myší jak blbej a je klid. Navíc nechápu, proč nefunguje blokování, když má postava v ruce zbraň (chladné mají jen specifické užití a střelné jsou tak slabé, že o ně stejně brzo přijdete, jediné jejich plus je v nekonečném množství munice). To, že nepřátelů je dohromady ani ne 10 druhů taky zrovna nepotěší.

Hra defacto stojí a padá na krásných lokacích. V drtivé většině je na co se dívat. To vám ale dobrou hru neudělá. Možná je zde kladem délka slabých pěti hodin. Hrací schéma by totiž postupem času začalo ukrutně nudit.

H.A.W.X. přináší na pcčka konečně hru, která tu tak dlouho chyběla. V záplavě různých simulátorů se jaksi zapomnělo na jednoduchou arkádavou letadélkovou akci, ke které si nemusíte kupovat knipl za tisíce.

Jak jsem již řekl, jde o čistě arkádovou záležitost. Ovládání je nesmírně jednoduché, u simulátorů by vám nestačil stejný počet tlačítek ani pro plyn. Vše je maximálně zjednodušeno, až vám to dá zavzpomínat na starý dosový letadýlka s milionem raket. Jediné ovládací prvky (kromě forsage, směru letu a střelby) tu jsou přepínání cílů, výběr zbraní, vypouštění světlic a možnost vypnout si elektronickou kontrolu letu. Ta vám dovolí provádět věci, při kterých by v reálu pilotovi nezbyla kapka krve v hlavě a letadlo by se rozlámalo na sračky. Tento extrémní dogfight trochu kazí občas debilní kamera a nepohodlné přepínání cílů.

Hra nabízí velký výběr různých letadel. Od stařičkého Mig-21 nebo Blackbirdu až po supermoderní mašinky jako F22, SU-47 a navíc přidá pár experimentálních specialitek. Hlavními rozdíly mezi nimi jsou ovladatelnost, rychlost a pancíř, z nichž poslední jmenovaná je víceméně k ničemu.

Hlavním záporem hry je absence náhodně generovaných střetů. Můžete lítat jen v misích přístupných pro kampaň. Příběh nestojí za zmínku. Dlouhou herní dobu ale zaručuje systém sbírání zkušeností a dosahování nových úrovní, kdy se vám odemykají nové letadla a zbraňové systémy. Navíc hra obsahuje tzv. Challenges, které by se daly přirovnat k achievmentům. Když například zvládnete jednou bombou zničit 8 cílů, dostane bonus ke zkušenostem.

H.A.W.X. je ve výsledku neuvěřitelně návykovou hrou s krásnou grafikou (ano, krajina je ošulená, ale z výšky 1km vypadá pěkně s příjemnými nároky na HW). Nepřináší sice nic moc nového a kopíruje konzolovky, ale jak jsem říkal, na pcčku nic podobného není, takže who cares. Vyzkoušejte minimálně demo, uvidíte, že se budete skvěle bavit.

Turok mi jako hra přijde hrozně podceňovaný. Nenabizí sice nic moc extra proti konkurenci, ale je to skvělá střílečka. V dnešním světě FPS se každý snaží přidat nějakou hodnotu, tento postup je ale ve výsledku spíš na škodu, protože dává hlubší smysl tam kde není, zkouší příběh který neexistuje a vůbec sem strká prvky, které tu nemají co dělat. Pokud chcete hrát něco, u čeho si budete moci zapřemýšlet nad smyslem brouka, tak se po Turokovi ani nedívejte. Turok je takový akční film. Všude pobíhají nesmrtelní macho hrdinové, dinosauři se tu vraždí nožem a vůbec vše je hrozně macho. Každopádně to funguje. Potkat dneska dobrou klasickou Doomovku je malým zázrakem. Pokud si chce člověk jen tak pěkně zastřílet, nikde se nezasekávat a proběhnout si zajímavým prostředím s pěknou grafikou, tak je tahle hra ideálním kandidátem. Zahrajte si, odreagujte se, ale hlavně nehledejte ve hře to, co se vám ani nesnaží nabídnout.

Předem bych chtěl říct, abyste si dávali pozor na recenze této hry (mluvím hlavně o Hrej a Levelu). Autoři to totiž hráli tak do první půle, mrskli tomu šestku a vymalováno. Velká část hry jim zůstala skryta. Všeobecně by se dalo o Necrovision říct, že se v sobě snaží dát dohromady prakticky všechno, co jste kdy v FPSkách viděli. Za začátku vám bude připomínat Call of Duty po té vzpomenete na Return to Castle Wolfenstein, Painkillera a ke konci mi nejvíce připomínala starý dobrý Doom.

Jde o velmi dynamickou akci s důrazem na close-combat. Střílet sice můžete, ale používáním bajonetu se vám nabíjí adrenalin, který lze použít pro zpomalení času a posléze k nabíjení magického artefaktu, který v půlce hry získáte. Tam teprve začíná ta pravá zábava. Hrnou se na Vás hory a hory nových nepřátel, staré zbraně můžete zahodit (nejsou do nich náboje) a vše dostává ten správný Doom feeling. Lokace se často mění, stereotypu se tak bát rozhodně nemusíte. Začínáte v relativně realistické krajině zničené válkou a postupně se dostanete pod zem a dalších fantaskních lokací, kde už je i na co se dívat.

Jak jsem řekl, hra se snaží namixovat vše, co se autorům ve střílečkách líbí. Občas to může působit už jako moc velký nesourodý guláš. Najdete zde vše, boje se skupinou spojenců, různá vozítka, kulomet v každé ruce, kouzlení... Ke konci si dokonce budete moci vyvolat vlastní armádku zombií (pěkný nápad, želbohu spíš pro efekt, zombie jsou velmi slabé a potřebujete na ně hodně adrenalinu). Autoři jakoby nevěděli, co ze hry chtějí mít (začátek je víceméně realistický-reálné zbraně, protivníci, kterých je maximálně pár desítek, pohled skrz mířidla..), zatímco ke konci lítají z jedné ruky firebally, v druhé raketomet a ničíte stovky různých démonů.

Dobrým nápadem jsou Challenge arény, kdy máte za úkol většinou nějakým způsobem zmasakrovat hromadu potvoráků v časovém limitu. Odměnou je za to vybavení nebo nové spelly. Challenge nejsou povinné a v pohodě se obejdete i bez "prémiové výbavy".

Celkové by se hra dala zhodnotit jako dobrá old-school akce. Jdete dopředu, ničíte kvanta nepřátel, nacházíte zastrčené tajné místa, sem tam nějaký Boss, na relax ideální. Zároveň ale neobsahuje nic, co byste jinde neviděli. Nesmíte od ní čekat víc, než jen staré dobré střílení a řezání bez jediného zákysu, kdy nevíte, jak dál.

Vietcong patří jistě k tomu lepšímu, co se českých her týče. Krásně hnusná džungle, povedený dabing (neuvěřitelně sprosté hlášky:) a celkem dobrý dobový feeling (myslelo se i na takové drobnosti, jako nenabíjení plného zásobníku kvůli zasekávání se zbraní).

Mise jsou taky celkem pestré, moc "najdi a zab" se tu neobjevuje. Podzemní tunely jsou sice opruz, ale beru to jako reálii, jejíž opomenutí by bylo horší. Vůbec stavba levelů je povedená. Hra je tunelová, ale při jejím hraní to člověku ani nepříjde. Chválím pasti, nepůsobí frustraci tím, že by nešly objevit, ale i tak člověk musí dávat pozor, protože jdou velmi lehce přehlédnout.

Nejvíc mě ale na celé hře štvala AI. Pathfinding očividně nebyl moc dobře zvládnut, nezřídka se vám stane, že se zaseknete v rožku o spolubojovníka nebo tam zůstane trčet a sám. Nepřátele taky podvádí nemálo. To, že jsou málo vidět beru, ale když vás vidí přes půl kontinentu, tak to akorát frustruje (hlavně v noci je to šílený opruz). Taky mě dost štvalo, že věděli, kam se zrovna díváte. Modelová situace-míříte na padlý strom, za kterým jsou schovaní dva vietnamci, dokud míříte, tak jsou zalezlí, ale stačí se otočit o metr vedle nebo přehodit zbraň a už vykukují a pálí. Dále mě pak iritoval až moc velký heroismus vaší jednotky, kdy samotný voják (samozřejmě že vy) vymlátí půlku větnamský armády (nojo, k OFP to má hodně daleko).

Celkově patří opravdu k tomu lepšímu co si můžete zahrát. Je to asi nejlepší hra z období Vietnamské války. Hodně ostatních her se jí inspirovalo. Sice zápory zamrzí, ale je vidět, že si na ni dal někdo opravdu záležet.

Pro mě osobně nejlepší hra v žánru. Spellcross je příklad výborné tahové strategie. Prakticky vše má blízko k dokonalosti. Boj moderní techniky proti magii je velmi atraktivní, nevím proč se tohle téma ve hrách moc neobjevuje. Možnost zaválčit si s reálným tankem proti drakům je skvělý zážitek.

Velmi se mi líbil systém upgradů, zkušeností a vůbec piplání si vlastních jednotek. Sice se tak můžete dostat do frustrující situace, kdy vám nepřítel neustále ničí elitní jednotky, ale dá se to odpustit (ikdyž hra občas provede pěknou sviňárnu, například když se vám z ničehonic objeví nepřátelský oddíl uprostřed hry zrovna tam, kde to nejméně potřebujete).

Hra disponuje (na strategie) výborným příběhem. Ke konci mi akorát trošku vadil moc velký příklon k fantasy, které moc nemusím, ale dá se to skousnout. Vůbec je na strategii dost ukecaná, všemožných popisů jednotek s obrázky, misí, map, upgradů, prakticky všemu je zde věnováno dostatečné množství textu, abyste pochopili co a jak.

Náplň misí by ale mohla být rozmanitější, většinou totiž stejně skončíte u vybílení celé mapy. Každopádně občasná záchraná akce nebo ochrana konvoje působí osvěžujícím dojmem.

Celkově není Spellcrossu moc co vytknout. Zajímavý příběh, skvěle popsané jednotky, na svou dobu nádherné grafické zpracování. Repetivnost se nedostavila, vždy jsem se těšil na nové území, nové nepřátele a novou techniku. Jediné zápory bych viděl v tom, jak vám občas hra hází klacky pod nohy (zmíněné "zjevení se nepřátel zničeho nic") a pro občasné hráče brutální obtížnost. Hrál jsem na lehkou a občas jsem měl vážně co dělat, abych neztratil těžce vytrénované jednotky. Nepřítel má totiž VŽDY početní a většinou i silovou převahu (občas se stane, že trochu opomenete výzkum, protože jednotku považujete za zbytečnou a pak zjistíte, že nepřátele prakticky nejde zabít aniž by vás na to kdokoliv upozornil). "Posily" které k vám občas příjdou, nejdou považovat za nic jiného než krutý vtip autorů:)

Každopádně jsem se u hry bavil celý dlouhý gameplay. Jednoznačně povinnost pro každého fanouška žánru.

Na tuto hru jsem se nijak netěšil, moc mě nezajímala, prostě jsem ji jen vyzkoušel, protože zrovna nebylo nic jinýho po ruce. Tím víc mě pak překvapilo, že jde o celkem kvalitní kousek.

Ač je na hodně místech hra označována jako survival horror, tak s tím nesouhlasím, protože nábojů jsem nacházel víc než jsem mohl unést (střední obtížnost) a kromě pár leknutí jsem se nebál víc jak kupříkladu v takovém Gears of War. Tak nějak jsem věděl, že ať se před mě postaví cokoliv, nebude problém to zrasit, protože už od začátku máte proti potvorákům výrazně navrch. Je možné, že to "nevcítění se" bude 3rd pohledem a mým osobním problémem s ním, protože mi v žádné hře nikdy uplně nesed.

Zbraně jsou silné a některé celkem originální. Některé jsou spíš provizorně smontované z věcí, co se daly najít na lodi nebo jde o těžařské náčinní. Ve hře je jich dost, takže si každý může vybrat podle svého způsobu boje. Některé najdete, od většiny ale získáte jen schéma, které musíte donést do obchodu, abyste si je mohli koupit. V "ruce" však můžete mít v jednu chvíli jen 4. Stejně tak oblek (který jak kdyby vypadl z Hellgate) vypadá celkem dobře a na vyšší úrovni už i trochu brání. Potěšilo oživení v podobě upgradování, které se mi zde zdálo lépe zvládnuto jak kupříkladu v takovém Bioshocku. Během hry máte šanci "namaxovat" jen pár věcí a tzv. Power nodů nebudete mít nikdy dost. Sympatické je, že se hráč může sám rozhodnout, který parametr chce vylepšit.

Souboje by byly skvělé, nebýt tak zpraseného ovládání. Usekávání končetin je fajn a taky to skvěle vypadá, problém je však danný úd trefit. Myš je neuvěřitelně pomalá (sám jsem musel 3x šoupnout přes celou podložku pro 180° otočku), navíc filtruje příliš pomalé nebo rychlé pohyby, zamíření na něco vzdáleného tak představije problém, protože kurzor prostě stojí. Kamera by taky mohla být dál od hráče, visí za pravým ramenem a na 4:3 monitoru vám sebere pomalu 1/4 plochy jen hlavní hrdina.

Prostředí může působit místy trochu monotónně. Je ale vidět, že si s ním autoři celkem vyhráli a snažili se strohé železné útroby lodě co nejvíc zpestřit. Ve hře je skvěle řešená navigace, se kterou prakticky nejde zabloudit. Přesně vám ukazuje kam máte jít, nicméně se mi párkrát stalo, že mě to hnalo někam jinam.

Příběh opravdu není kdovíjak originální, ale má celkem spád nechybí pár zajímavých dějových zvratů. Když ho ale budete ignorovat, tak o nic moc nepříjdete. Herní doba je průměrná (u mě 8 hodin 26 minut). Celkově jde o nepříliš náročnou hru, která umí zabavit a nezačne brzo nudit (jako například Doom 3). Dala by se dobře srovnat s dobrým temným bčkovým filmem.

Další z "nových" Tomb Raiderů se snaží namixovat Anniversary s Legendem a švácnout tomu trochu lepší grafiku (papa grafiky se shadery 2.0). Ta je sice trochu lepší, na prdel sem z ní ale nesednul. Vylepšení se týká hlavně různých odlesků, blurů a taky špinavé Lary (vypadá spíš jak kdyby měla nějakou prašivinu).

Zkáladní ovládání zůstává stejné, na klávesnici se mi ale zdá čím dál obtížnější. Například headshot se mi nepodařil ani jednou (je třeba v defaultu držet klávesu G a zmáčknout Q plus ještě korigovat záměrný křížek, takže chobotnica jak sviňa). Některé útoky jsou tak proveditelné pohodlně snad už jen na gamepadu. Přibyla nová možnost útoku různým kopáním. Tohle šlo myslím i dřív, jen to nebylo tak pohodlně proveditelné stiskem jedné klávesy. Je to sice fajn, ale že by se bez toho nedalo obejít se říct nedá.

Velká změna se týká jednotlivých úrovní. Autoři se snažili používat obrovské prostory. Nezřídka se stane, že level je tvořen defacto jen jednou obrovskou halou. Osobně mi to moc nesedlo. Raději mám level tvořen počtem menších místností, je to pak variabilnější a není tolik možností tápat, jak se dostat dál. Jednotlivých úrovní se týká (v porovnání s Legendem) i větší obtížnost hádanek a různých cest. U Legendu mě trochu iritovalo, že žádná ploška tam není zbytečně a stačilo jen sledovat jejich cestičku pro snadné ukončení úrovně. V Underworldu najdete milion říms, plošinek nebo stěn, na které se dá vylézt, ale jsou bez většího smyslu, prostě tam jsou jen proto, aby hráče zmátly. Někdy pak trvá delší dobu najít tu správnou cestu. Průser nastane, když si vyberete jinou cestičku, než vám připravili autoři. Párkrát se mi stalo, že Lara někam vyskočila, ale při pohybu zaplula do šutru a propadla texturama. Zároveň se ráda seká o různé škvíry mezi kameny apod. Napřiklad se začne točit, přešlapovat a na pohyb nereaguje. Naštěstí většinou pomůže vytasení zbraní. Zamrzí i umělé natahovnání gameplaye, nezřídka se musíte celou úroveň vracet zpátky na začátek, což je celkem opruz.

Obtížnost ale není přehnaná, nikde jsem nijak dlouho nekysnul a minimálně metoda pokus-omyl funguje vždy. Někdy pomůže Lara nápovědou v PDAčku, kdy vám jednou nápovědou zkusí napovědět, druhou konkrétně poradit. Občas užitečné, většinou k ničemu (užitečná rada typu-měla bych se dostat do tamtěch dvěří, ale jak jich dosáhnout už neřekne).

Líbilo se mi zmenšení počtu nepřátel. Soubojový systém mi u nových TR moc nesednul. Změn doznal arzenál. Lara už nesbírá žádné zbraně od nepřátel, ani je nikde nenachází. Od začátku máte k dispozici všechny zbraně, které jsou omezeny pouze určitým počtem nábojů, které máte pro danou úroveň přidělen a jak je vystřílíte, tak smůla.

Co mi však na hře hrozně vadilo, tak totálně debilní kamera, jinak to popsat nejde. Skoro si myslím, že u Crystalu najali nový tým pro její zprasení, tohle nemůže být náhoda. Velmi často se vám stane, že vidíte tak Lařin fungl novej zadek a nic víc. Nejvíc naštve při překonávání pastí, kdy například přeskočíte past, chystáte se parakotoulem překonat druhou, ale kamera se přepne do uplně jiné polohy, takže místo pohybu vpřed se Lara otočí o 90° a běží kamsi uplně jinam. Častokrát se mi užších jeskyních stalo, že se kamera nějak zasekla a skákala o 180 °kolem Lary rychlostí asi 2 skoky za vteřinu. Tím mi totálně znemožnila slézt z ní, protože se s ní zároveň točila i Lara. Zároveň se zhoršil přehled o tom, co se děje kolem vás a rozhlížení. Kamera je buď locklá na Laru nebo se k ní neustále vrací a když se chcete někam podívat, tak musíte pořád pomalu táhnout myší.

Celkově tento díl nenabízí nic moc nového, ale zároveň neurazí. Pro fanoušky předchozích dílů jasná volba.

Neznám větší případ nenaplněných ambicí. Ta hra mohla být skvělá, mohla trhat žebříčky, ale asi nebyl čas nebo já nevím co a vyšla z toho ukázka enginu s gameplay spíchnutým během páteční pauzy na obědy.

Grafika je krásná, sice nedosahuje detailnosti Crysis, ale osloví. Pralesy, savana, poušť, na vše se krásně dívá. Afrika si o předělání do 3D akce přímo říkala, díkybohu, že si toho už někdo všiml. Možná by tam jen nemusil strašit ten šedej filtr (jako by se vývojáři báli ukázat zelenej les, aby si hráči náhodou nemysleli, že je černá Afrika málo depresivní).

Fyzika je trochu přehnaná, napříkla stromy ve větru div nemlátí o zem. Jednou jsem viděl respawn nového džípu na místě starého-odletěl asi 40 metrů daleko. Působí to dojmem, že to prostě stálo moc peněz na to, aby si toho nikdo nevšimnul. Oheň je ve hře udělaný taky fajn, ikdyž osobně jsem ho moc nepoužíval (pokud nechytne sklad s municí, tak nemá žádné extra účinky).

Hra už od prvního okamžiku zaujme velkým vcítěním se hráče do postavy. Vše co děláte, opravdu děláte (postava otevře dveře tím, že chytne za kliku apod.). V kontextu pak působí trošku blbě, že při chůzi ani stání nejsou vidět nohy. Tím máme pozitiva za sebou.

Už mi je jasné, proč jsem nikde neviděl demo. Od první chvíle, kdy dostanete postavu plně do rukou, do konce hry se opakuje schéma úkolů. Tak nulovou inovaci nebo nápaditost jsem ještě neviděl. Všechny úkoly sestávají z jednoduché matice-přijmi úkol-sedni do auta a dojeď na druhý konec (otravné outposty raději zmiňovat nebudu, to už tu rozepsal někdo jinej)-zabij/vem nějaky předmět-vrať se a nanovo. Po čase to začne neuvěřitelně nudit. Neustále stejní protivníci, neustále stejné prostředí, časem se z něj stane nepříjemná rutina. Více alternativ je sice možných, ale stará ratata metoda s ostřelováním je nejlepší (ono se těžko plíží, když vás protivník vidí v noci, v křoví na 40m a to ještě s pěkně drahým stealth outfitem). Slavná otevřenost prostředí taky není tak horká. Ve většině lokací totiž máme nenápadnej tunel kolem cesty, který vám dovolí odbočit tak možná 10 metrů z trasy, než narazíte na skalní hradbu.

Hra se sice snaží oživit hraní spoustou side-questů, ale není moc zábava je plnit. Můžete sbírat diamanty, objevovat outposty, získavat baráčky, praktické využití to však nemá. Cca v půlce hry jsem už měl nakoupeny zbraně a upgrady, které mi vyhovovaly a tím se ztratila motivace cokoliv dělat (ke konci jsem měl 250 diamantů v kapse k ničemu). Do toho se ještě přidá blbá malárie, ze které vás není nikdo schopnej vyléčit a tak musíte co chvilku lítat plnit mise pro civilisty (fajne vymlátit půl Afriky kvůli dvoum tabletkám). Spolubojovníci jsou tu spíše pro efekt a zadávání misí. Je sice fajn, že vás můžou zachránit před smrtí, ale k čemu to je, když vám do ruky vrznou zrezlyho makarova a po chvilce sami chcípnou, takže ve výsledku jsou jen přítěží s malou vyjímku upgradování vybavení u domku.

O příběhu (jestli se tomu tak vůbec dá ještě takhle říkat) se snad raději ani nezmiňovat. V žádné jiné hře mi nebylo tak lhostejné, která organizace bude zrovna na koni nebo o co tam vůbec jde.

Ve výsledku tak máme jen krásnou hru, u které někdo zapomněl, že by se měla dát především hrát. Je zábavná tak možná první hodinu, než se okouká a pak už jen budete znuděně a nasraně pinglovat mezi lokacema v rezavým jeepu. Věčná škoda, tak dobrá hra to mohla být.

Stokrát škoda, po tak dobrém vykročení se čtvrtým dílem, návratu do stokrát profláklé 2. světové. Osobně ji začínám nenávidět, střílet pořád ty samý panáky těma stejnýma flintama už prostě není zábava. Tato serie her má však výhodu v obrovském prožitku, atmosféře a dynamice hry. Snad všechno tu funguje na skriptech. Ano, někdo může nadávat, ale minimálně při prvním hraní vás tak potkávají vyjímečné zážitky.

Obrovské štěstí tohoto dílu je v tom, že je půlka situována na ostrůvcích a krutých bojích s Japonci. Je to sice pořád druhá světová, ale jediné co zůstavá stejné, jsou zbraně spojenců. Nabízí se komplet nové prostředí, neokoukané japonské zbraně (ikdyž kolikrát to jsou jen přeskinované spojenecké bez výraznější odlišnosti) a uplně jiná morálka a styl hraní. Pobíhání po pralese, čištění bunkrů plamenometem a boj o holý život při Banzai útoku stojí za to. Japonci jsou vychcaní zákeřní sviňáci a boj s nima je opravdu zábava. Tato část se mi líbila na hře nejvíc.

Druhá polovina se odehrává za Rusy a to už je repete, až to pěkné není. Klišé co Rus-to sniper už mě začíná unavovat, stejně jako dobývání Stalingradu a tankové intermezzo. V ruské části není nového vůbec nic. Snad jen takové obsazení Berlína nepamatuju nikde.

Nejblíž má hra k prvnímu Call of Duty s datadiskem United Offensive. Stejně jako tam, i tu vás dokáže štvát nekonečný respawn příliv nepřátel, dokud prostě nesplníte úkol. Najednou se pak nekonečně zásobená tepna ucpe a nikdo nikde, vypadá to divně. Dalším neduhem je i herní doba, celá hra mi na normal trvala slabých pět hodin a to ještě relativně pomalým stylem. Hra je daleko víc brutální, všude se válí utrhané končetiny a nepřátelští vojáci se někdy doslova rozprsknou. Může to vypada samoúčelně, to však není pravda, pokud zrovna probíhá boj, vy jste v první linii, kolem vás se válí zmrzačení a řvoucí spolubojovníci, jen to přidá na atmosféře.

Celkově je to pořád to staré poctivé Call of Duty. Poctivá práce plná filmových momentů bez nějaké velké inovace, nijak vyčnívající nad zbytkem serie. Jak to přijmete, je pouze na vás, já se pobavil slušně.

Předem bych vás chtěl vyvarovat se srovnáváním se staršíma dílama. Ano, je to nástupce, ale od úplně jiných lidí a tak se to holt i jinak hraje. Jistě, dají se najít nějaké styčné body, ale zas tolik jich není. Toho se ostatně týká moje první výtka, asi si někdo myslel, že traity jsou přežitek a tak je prostě málo bodů pro SPECIAL. Dá se to dohnat perkama, ale to rozhodně není ideální. Ty se dávají za každou úroveň a člověku tak trochu přijde, že ztrácí na vyjímečnosti (ano většina perků je ze starších falloutů, ale hodně jich je úplně změněných). Někomu může vadit level cap 20, každopádně já to dohrál na 17tce, tak mi to bylo celkem jedno.

Co je však kladem hry je nádherná pustina, Wasteland nešel udělat líp. Viděl jsem pár výtek, že tam je defacto jen jedno normální město. Tohle osobně beru jako plus, protože žádná lokace není stejná, každá je svým způsobem originální (některé až moc:) a průzkum nezačne nudit. Trošku mě štvalo snad jen časté cestování kanálama, kdy jsem měl chvílemi pocit, že hraju Hellgate. Questy jsou (alespoň později) zajímavé a příběh dostane od určité chvíle ohromný spád. Trošku mě přijdou odfláklé hovory s NPC, jednak se z nich většinou vytratil humor a taky se stává, že máte sice 3 možnosti reakce, ale na každou vám odpoví stejně.

Soubojový systém mi vyhovuje, už zdaleka nejste tak bezbranní, pokud dojdou body, za to se však krutě platí tím, že nepřátelům prakticky nejde utéct (jsou vždy rychlejší) a mají nekonečné zásobníky. To mě na soubojích trhalo žíly nejvíc, pokud vás zmerčí mutant s minigunem, tak začne střílet a bude pálit klidně i půl hodiny, dokud ho nezabijete nebo se neztratíte z dohledu. Je pak k hráči trochu nefér, že u jeho mrtvoly najde třeba jen 40 nábojů, což vystřílí za pár sekund. Taky sem si zde všiml jednoho blbého bugu. Pokud je vaše postavička příliš blízko rohu nebo nepřítele, tak se občas stane, že vykropí celej zásobník do zdi a nebo protivníkovi přes rameno.

U mě stojí v hodnocení her na prvním místě atmosféra a ta zde chvílemi přímo kapala. Umí vtáhnou do sebe, pokud ji však budete neustále srovnávat s jedničkou a dvojkou, tak se vám to podaří jen těžko. Zkuste ji, nechejte se pohltit a budete odměněni pořádnou porcí zábavy bez vážnějších chyb.

Vcelku průměrný datadisk, co nepřidává ke hře nic moc nového. Nový nepřátelé a dvě zbraně jsou sice fajn, ale i v původní hře jste nepotkali jednoho nepřítele dvakrát. Herní doba je tak na jedno, dvě odpoledne, zůstávají herní systémy. Jedinou výzvou jsou snad tarotové karty, které je velmi těžké získat, ale objedete se i bez nich. Jsou zde zábavné momenty, stejně jako ty špatné, hodně mě iritovalo, když se hra chovala skoro jako Tomb Raider, skákání přes propasti v Coloseu mě vážně pěkně štvalo (když se k tomu přidá na slabších sestavách dlouhé nahrávání, tak je to vážně opruz). Pokud máte po dohrání původní hry málo, chybu neuděláte, chcete-li však nějakou inovaci, tak hledáte marně.

Zhuštěné Crysis bez dlouhých přechodů mezi lokacemi. Ty jsou sice menší, ale na druhou stranu je to od začátku do konce fernetická akce. Sice ubylo možností průchodu (v Crysis jste si mohli dělat co jste chtěli, tady většinou platí hlavně hrubá síla). Přibylo pár zbraní (ikdyž granátomet je k ničemu) a hlavně je vidět daleko lepší optimalizace, takže to vypadá ještě kousek líp jak normální Crysis. Potěšilo i to, že se u Cryteku přestalo lízt Vistám do řiti a nejvyšší detaily si pustíte i na XPčkách.

Tuhle hru jsem nejdřív zatracoval (nedohrál sem ani blby demo), ale pak jsem ji dal šanci a totálně mě uchvátila. Zdá se mi, že v ní většina lidí (taky jsem mezi ně patřil) vidí spíš tech demo než hru. To je však krutý omyl. Crysis mě sebrala hlavně pytlem možností jak ji hrát. Jde o jednu z mála her, která se dá projít krvavym masakrem stejně dobře jako stealth způsobem, kdy některé mise nezabijete ani slepici (vyzkoušeno). To je zde umožněno právě díky nanosuitu(elegantní obejití nějakého pofiderního polorpg systému). Máte od začátku všecky možnosti a marš si hrát, jak se ti to líbí.
Stejně variabilní je i herní prostředí. Zima působí jako výborné osvěžení a ve vesmírné lodi vám spadne čelist až to ťukne o stůl.
Ikdyž je ta hra sama o sobě výborná, tak ji doporučuji opravdu hrát aspoň na té 8800, protože bez nádherných scenérií je to jen půlka zážitku. Pokud nemáte, tak dejte Crysis na chvíli k ledu, než si pořídíte něco lepšího.

Tohle je teprv pořádný Half-life. Zábava od začátku do konce. Žádné nudné hodinové ježdění v autíčku s nudnýma zastávkama a ubíjející procházky. Ep 2 obsahuje minimum hluchých míst, lokace jsou nádherné a některé skriptované scény dech beroucí. Jinak ale stále zůstavají staré křivdy. Napadlo mě, že Gordon se snaží být největší hustodémon pod sluncem, jelikož tvrďáci nikdy nemluví a taky sebou netahají užitečnou munici. Alyx je stále... Alyx.

Nastavená kašička. Na Episode One jsem neviděl nic, co by nešlo hodit jako intro do dvojky. Sice je vnitřek Citadely krásný a občas se podaří narazit na pěkný skript, ale nic nového pod sluncem. Stále mě tu iritovaly zbraně(proč proboha bere jen 12 nábojů do magnuma, 30 do brokovnice, ale pistolka má 200), přemíra gravity gun a občas nudné pasáže. Zde k tomu přibyla ještě krátká herní doba a neuvěřitelně mě otravovala Alyx. Ona je snad duševně nemocná (opravdu je chytré bafat ve tmě na člověka s nabitou automatickou brokovnicí v lokaci plné zombíků). Navíc pořád mluví a mluví a Gordon furt mlčí a mlčí a vypadá to hrozně debilně. Jako plus se zde jeví snad jen zlepšení grafiky a příprava na Episode Two.

Původně jsem hodnotil daleko níž, ale prostě nemůžu. Ta hra není v žádným případě dokonalá, ale mě uchvátila. Když si vemu, kolik času jsem u ní strávil a vůbec jak dlouho se obecně hraje se stále plnýma serverama, tak musí každý uznat, že prostě má něco do sebe. Na rozdíl od ostatních mutliplayerových akcí se mi zalíbila hlavně obrovská účinnost zbraní (fatální při zásahu do hlavy), střelba přes zdi a "kariéra", čímž myslím nákup zbraní před kolem. Vzhledem k obrovskému množství módů si přijde na své každý (já jako akčnější typ preferuju hlavně fy a gg hry). Nejdůležitější ale u téhle hry je, na jaké lidi natrefíte. Není nic horšího než cheateři a občas hra přímo vybízí ke kempení. Za své hráče však nemůže.

Hutná atmosféra, velmi silné zbraně, rychlá smrt. Tím vším by se dal tento titul popsat. Stále nejlepší hra ze série. A taky moje srdcovka.

Predátor toho vydrží strašně moc, běhá o trochu rychleji než člověk, disponuje maskovacím zařízením, vidí všude a všecko... prostě mašina na zabíjení. Lidé pro něj nejsou konkurence a v prvních levelech v kampani je kuchá naprosto beztrestně. Naštěstí alespoň malé Vetřelčí chobotničky fungují jako instatní smrt.

Vetřelec je neuvěřitelně rychlý a na blízku smrtící. Proti stvoření v jedničce působí jeho reinkarnace v roce 2010 jako parodie. Když překonáte za sekundu 30 metrů a Mariňáka sejmete jedním výpadem, tak není zapotřebí žádné hloupé plížení. Za něj jsem si hru užíval nejvíc. Paradoxně jsem si připadal víc jak "lovec" za Vetřelce než Predátora. Vetřelec má totiž situaci víceméně vždy pod kontrolou, může zalézt někam, kde na něj nikdo nemůže, nepřátele vidí přes celou mapu a každý pro něj představuje potencionální lékarničku. A hlavně se nemusí bát chobotniček:)

Hra za Mariňáka je jen pro masochisty a pro ty, co rádi výzvy. Ano, disponuje nejsilnějšími zbraněmi ze všech charakterů, jenže je prakticky slepý, nic nevydrží a tvůrci mu v kampani posílají vstříc víc potvor než Predátoru. I na nejjednodušší obtížnost je hra za něj drsný survival. Zároveň ale poskytuje i nejhlubší prožitek, podobnou atmosféru hned tak ve hrách nezažijete.

Většinu úrovní tvoří lokace z filmů Alien serie. Bohužel jsou některé velmi zamotané a není se v nich vůbec snadné orientovat, chodby vypadají stejně a občas je třeba najít nějaký aktivní prvek, který je specialitou jen jedné úrovně. Zakysnout není žádný problém (což vás ještě více děsí, protože nevíte kudy kam, Vetřelci se vesele respawnují a náboje ubývají).

Hra je hlavně o silném singlu. Multiplayer také není zlý, ale díky nevyváženosti postav je opravdu spíš jen tak pro zábavu než na pořádání nějakých turnajů. Osobně nejraději hraju za Vetřelce a celé by se to dalo popsat spíš jako výzva "sejmout Predátora" a po cestě zmasit pár chudáků Mariňáků, kteří při rychlosti hry obyčejně ani neví, co je dostalo.

Pokračování mě trochu zklamalo nízkou obtížností. Mariňák už není zdaleka tak zranitelný a vetřelec už nám asi tak trochu stárne. Prostředí je fajn, jednotlivé levely taky, ale už to prostě není co to bývávalo. U jedničky jsem to za mariňáka svého času pomalu nemohl hrát, jak jsem byl posratý strachy. Ve dvojce už to je pohodová procházka. Hru hodně pokazila možnost uložení během hry. Atmosféra hodně utrpěla. Navíc se mi Lithtech engin nikdy nelíbil.

V této hře nemá moc smysl hledat nějaký epický příběh nebo složitý vývoj postav. Tady jde hlavně o kontaktní souboje a ty snad nikdy nebyly zábavnější. Člověk si až říká, že hrát za kouzelníka je škoda a mrháním potenciálu hry:)

Pro mě nejlepší hra roku 2007. Její nejsilnější zbraní je skvělá atmosféra. V (pro nás) důvěrně známém prostředí se schovává živoucí svět. Stačí se jen procházet. Na cestě víří vítr listí, na opuštěné zastávce se baví skupinka stalkerů, v dálce loví smečka psů a celá krajina se pomalu noří do tmy... Máte pocit, že jste prostě tam. Celkový dojem jen dokreslují rusky namluvené hlášky vašich kolegů a trošku otrhaný vzhled některých jedinců, co neměli štěstí. Hlavní hrdina mi byl taky velmi sympatický, žádný macho blboň, konečně zas jednou nehrajete za horu nagelovaných svalů. Všechny lokace mají něco do sebe, nepřátelé jsou nádherní a podzemní prostory k posrání. Jediné co hru trochu kazí, jsou stále se opakující vedlejší úlohy. Pokud ale vytrváte, tak dostanete odměnu ve formě vzácných artefaktů, jenž běžně snad ani nejdou najít a učiní z vás poloboha. 7 konců se skvělou exkurzí po elektrárně a Pripjati jsou jen třešinkou na dortu. Pro ty, co mají rádi post-apo prostředí a atmosférické hry z vlastního pohledu naprostá povinnost. Pochybuju však, že je někdo takový a ještě tuto hru nedohrál.

Ještě jedna poznámka ohledně bugů. Pokud hru opatchujete, tak na ně můžete zapomenout a navíc vám poběží znatelně rychleji.

Po Stalkerovi nejlepší střílečka loňského roku. Atmosférická, filmová a bez jediného hluchého místa. Dlouhá je tak akorát aby nezačala nudit. Jediné co to trochu kazí je respawn nepřátel. Jak se člověk hnedka vrhne do plnění úkolů, tak se obejde skoro bez střílení.

Krásná grafika, dobře zvládnutá AI, krásné prostředí. Jak ale přišli mutanti, tak to šlo všechno do háje a zábava to začala být zas až na konec (myslím tu misi s vyhozením z vrtulníku).

Přesný opak Counter-strike, mě osobně tenhle styl moc nesednul. Nutno hrát s lidma, proti je botům je to jednoduchá nuda.

Osobně nevidím tuhle hru až tak špatnou. Přijde mi lepší jak Doom, už jen kvůli vozítkům, menší tmě a okolním vojáčkům to prostě "víc žije".

Zapomeňte na všechny Serious Samy, Painkillery a bůhví co ještě. Tohle je ta nejlepší klasika. Pokud si chcete pořádně zastřílet, není jiné volby. Minimálně zjistíte, kdo je největší akční hrdina:)