Stokrát škoda, po tak dobrém vykročení se čtvrtým dílem, návratu do stokrát profláklé 2. světové. Osobně ji začínám nenávidět, střílet pořád ty samý panáky těma stejnýma flintama už prostě není zábava. Tato serie her má však výhodu v obrovském prožitku, atmosféře a dynamice hry. Snad všechno tu funguje na skriptech. Ano, někdo může nadávat, ale minimálně při prvním hraní vás tak potkávají vyjímečné zážitky.
Obrovské štěstí tohoto dílu je v tom, že je půlka situována na ostrůvcích a krutých bojích s Japonci. Je to sice pořád druhá světová, ale jediné co zůstavá stejné, jsou zbraně spojenců. Nabízí se komplet nové prostředí, neokoukané japonské zbraně (ikdyž kolikrát to jsou jen přeskinované spojenecké bez výraznější odlišnosti) a uplně jiná morálka a styl hraní. Pobíhání po pralese, čištění bunkrů plamenometem a boj o holý život při Banzai útoku stojí za to. Japonci jsou vychcaní zákeřní sviňáci a boj s nima je opravdu zábava. Tato část se mi líbila na hře nejvíc.
Druhá polovina se odehrává za Rusy a to už je repete, až to pěkné není. Klišé co Rus-to sniper už mě začíná unavovat, stejně jako dobývání Stalingradu a tankové intermezzo. V ruské části není nového vůbec nic. Snad jen takové obsazení Berlína nepamatuju nikde.
Nejblíž má hra k prvnímu Call of Duty s datadiskem United Offensive. Stejně jako tam, i tu vás dokáže štvát nekonečný respawn příliv nepřátel, dokud prostě nesplníte úkol. Najednou se pak nekonečně zásobená tepna ucpe a nikdo nikde, vypadá to divně. Dalším neduhem je i herní doba, celá hra mi na normal trvala slabých pět hodin a to ještě relativně pomalým stylem. Hra je daleko víc brutální, všude se válí utrhané končetiny a nepřátelští vojáci se někdy doslova rozprsknou. Může to vypada samoúčelně, to však není pravda, pokud zrovna probíhá boj, vy jste v první linii, kolem vás se válí zmrzačení a řvoucí spolubojovníci, jen to přidá na atmosféře.
Celkově je to pořád to staré poctivé Call of Duty. Poctivá práce plná filmových momentů bez nějaké velké inovace, nijak vyčnívající nad zbytkem serie. Jak to přijmete, je pouze na vás, já se pobavil slušně.
Obrovské štěstí tohoto dílu je v tom, že je půlka situována na ostrůvcích a krutých bojích s Japonci. Je to sice pořád druhá světová, ale jediné co zůstavá stejné, jsou zbraně spojenců. Nabízí se komplet nové prostředí, neokoukané japonské zbraně (ikdyž kolikrát to jsou jen přeskinované spojenecké bez výraznější odlišnosti) a uplně jiná morálka a styl hraní. Pobíhání po pralese, čištění bunkrů plamenometem a boj o holý život při Banzai útoku stojí za to. Japonci jsou vychcaní zákeřní sviňáci a boj s nima je opravdu zábava. Tato část se mi líbila na hře nejvíc.
Druhá polovina se odehrává za Rusy a to už je repete, až to pěkné není. Klišé co Rus-to sniper už mě začíná unavovat, stejně jako dobývání Stalingradu a tankové intermezzo. V ruské části není nového vůbec nic. Snad jen takové obsazení Berlína nepamatuju nikde.
Nejblíž má hra k prvnímu Call of Duty s datadiskem United Offensive. Stejně jako tam, i tu vás dokáže štvát nekonečný respawn příliv nepřátel, dokud prostě nesplníte úkol. Najednou se pak nekonečně zásobená tepna ucpe a nikdo nikde, vypadá to divně. Dalším neduhem je i herní doba, celá hra mi na normal trvala slabých pět hodin a to ještě relativně pomalým stylem. Hra je daleko víc brutální, všude se válí utrhané končetiny a nepřátelští vojáci se někdy doslova rozprsknou. Může to vypada samoúčelně, to však není pravda, pokud zrovna probíhá boj, vy jste v první linii, kolem vás se válí zmrzačení a řvoucí spolubojovníci, jen to přidá na atmosféře.
Celkově je to pořád to staré poctivé Call of Duty. Poctivá práce plná filmových momentů bez nějaké velké inovace, nijak vyčnívající nad zbytkem serie. Jak to přijmete, je pouze na vás, já se pobavil slušně.
Tomb Raider
Pro: Atmosféra, některé mise jsou opravdu zážitek
Proti: Herní doba, II. světová válka, některé mise tu už byly asi 100x