Představte si takovou velkou horskou dráhu, sinusoidu, představující kvalitu a zábavnost hry. A teď jděte dopředu, začněte hru hrát a postupně si ji užívejte a trpte, radujte se a nuďte se, kochejte se nápady a plačte nad protahovanými nezáživnými tupými částmi a tak furt dokola od začátku až do konce.
Gratuluji, právě jste si představili F.E.A.R. 2.

F2 (zkratka zkratky) je podle mě hodně rozporuplný díl a pokračování. Nedokážu z fleku říci, jestli je fakt špatná nebo fakt dobrá, není ani jedno a je obojím. To je takový ten blábol, kdy chcete říct, že TO nedokážete říct, ale aby to znělo vznosně :) Ne ne, ta hra mi přišla skoro jako kdyby dobrý scénárista načrtl příběh a děj a složil dohromady několik jednotlivých scén a zvratů, které ve hře mají být a kde asi tak je má hráč potkat. Následně ale od projektu odešel a bylo tak nutné jeho poměrně dobré nápady pospojovat tak, aby TO šlo vydat jako hra a prodávat. Přeci jen F.E.A.R byl ve své době akčně-hororová FPS pecka a hráči se těšili na skutečné pokračování. Ona "výplň" se ale dostala do rukou lidem, kteří jsou možná dobří, ale prostě jen rutinéři, kteří splní zadaný úkol, který ale ve výsledku zavání jen sterilitou (může sterilita zavánět?).

ANEB skvělé až filmově-snové sekvence, zvraty, objevy toho, co jste jen vídali během Alminých "vnuknutí" (strom s houpačkou v pozadí s chladící věží) byly až příliš v menšině oproti nudným prolézačkám neustálým podzemím a bitkami s vojcly, kteří oproti prvnímu dílu ztratili mnohé ze své zábavnosti. A ačkoliv se stále chovají chytře a obchází vás, ženou se na vás jak prasata na porážku ve vlnách, což zamrzí. Poněkud nesmyslně telepaticky oživlé mrtvoly vs. skvělé trpící duše při cestě do zásobovacího tunelu. Jacísi do atmosféry hry nezapadající mutanti vs. Almou ovládaní parťáci. Zamrzí i části hry, kdy je vaším úkolem prostě jen projít koridorem z A do B a mlátit se s náhodně se objevujícími vojáky, neviditelnými "nindžy", nějakými duchy... a je vám jasné, že zrovna TAHLE konkrétní část hry mohla být klidně vypuštěná. Vlastně většina téhle výplně mohla být zcela vypuštěná. Hra by sice byla pak poměrně krátká, ale o to atmosféričtější a více posunující příběh Wadeovic famílie s osudným propojením Armachamské firmičky. Ze začátku hra vypadá ve všech aspektech skutečně nadmíru dobře, pak se postupně propadá hráč až do nudy, aby ke konci dostal příběh zase grády. Tady se prostě při vývoji něco nepovedlo nebo se muselo pospíchat, vystříhávat části hry a nahrazovat je narychlo splácanými akčními koridory, jinak si to vysvětlit neumím.

V průběhu hry jsem si sepsal slušnou zásobu poznámek k tomu, co mi sedlo a co ne, ale probuzení hry ke konci to zase všechno dokázalo částečně vyžehlit. Zůstala mi v mysli snad jen skutečnost, že jsem možná staromilec, že jsem možná, ale fakt, FAKT nemám rád konzoloidní hry, porty z konzolí, které kašlou na specifika zavedeného PC ovládání a distribuování co možná nejvíce nerušeného herního zážitku. Zpravodajskými zápisky a záznamy tak nešlo scrollovat myší, hra se ukládala sama jen na checkpointech a nenabízela možnost vlastního ukládání pozic (což fakt nemám rád, protože se vyskytnou situace, kdy musím odejít a hru ukončit a nemám čas dojíždět k dalšími chackpointu, takže část postupu hrou je v kelu) a navíc hra stále otravovala s tím, že když jste se například prali s někým face-to-face, rozbíjela atmosféru tím, že mi na obrazovku cpala informaci, jaké tlačítko mám zrovna mačkat (jakoby to nestačilo jednou), fut jsem na obrazovce měl nacpán nějaký konzoloidní pomocný text a to mě štvalo.
Stejně tak byla škoda, že se hra přeorientovala na zbytečně moc cool vzhled, kdy je prostě už nutností, aby stále někde něco svítilo a blikalo a všude byl v nadměrné míře použit bloom efekt (světlem ozářené efekty až skoro do běla a oslňujícna). Hra mi tak připadala jak nějaký mix Rainbow Six: Vegas a Alpha Prime. Zbytek grafiky se ale skutečně povedl a některé efekty byly moc pěkné (efekty vody, kapky vody a vlhkosti na hledí...).

Samozřejmě by se našla i hromada podivností, jak zvláštní zvuky žuchání a padání ve chvílích, kdy to nedávalo smysl, nesmyslně zmasakrovaná těla jen po zásahu samopalem, a taky trochu režisérsky nedotažené "lekačky", kdy se mi mnohdy (a nebylo to v množství malém) podařilo něco prošvihnout, tedy že se ozvala hudba a nějaký zvuk, navozující, že vedle mě, za mnou někde někdo byl nebo se něco ukázalo, ale já zrovna koukal jinam, než autoři čekali.

Dalo by se napsat ještě spousta dalších plusů a mínusů, ale takový výčet by neměl smysl. Po Perseus Mandate jsem se na "dvojku" těšil mnohem více, než po dohrání Extraction Point. Během hraní jsem stále v očekávání postupoval a byl nuděn a zase probouzen, abych byl nuděn a následně zase probouzen, až jsem se přes pocit "Proboha, tak už doprkýnka skonči!" dostal zase do stavu "Tohle je skvělý, chci víc!". Autoři prostě zaslouží pár výchovných facek, takhle divně pokonit něco, co by mohlo být tak moc dobré.

A nakonec tip pro ty, co se k druhému dílu teprve dostanou: Pokud hru hrajete i kvůli příběhu, připravte se na značnou nudu a ztrátu víry ve smysl dohrání hry, vyvážené servírováním toho značně zajímavějšího až těsně před koncem samotné hry. Berte to jako takovou zkoušku svého 'hráčství' ;)

"Cosi shnilého jest v zařízení Armachamském..." (Paxton, držíc v ruce hlavu člena SFOD týmu, z níž mizí maso a zůstává jen bílá lebka...) - imaginace autora komenáře :)

Možná budu výjimkou, jelikož Perseus Mandate (PM) mi po dohrání přijde mnohem lepší, než datadisk předchozí: Extraction Point (EP). V EP jsme navázali na původní díl a snažili se prostě jen dostat k bodu vyzvednutí. Už se nic nevyšetřovalo, nebyly zde žádné záhady, protože to nejdůležitější rozuzlení přišlo v prvním dílu. EP tak nabízel jen běh z místa A do místa B mnoha různými prostředími, ale bez invence, nápadu a nějakého napětí. EP tak pro mě bylo zklamáním a PM jsem se tak trochu obával. A díky autorům, že zbytečně ;)

UVÍTÁNÍ

Pamatujete chvíli v původním FEARu, kdy se jednotky ochranky ATC obrátili proti vám a otevřeně vám začali čechrat kadeře? Tak přesně někdy v tuhle chvíli je do jiné sekce téhož Armachamského zařízení vyslána další jednotka týmu F.E.A.R., která ale dosud neví, že není jediná vysazená v tomhle marastu. Autoři se už neprdí s nějakým předkládáním předchozího příběhu hráči. Jste hozeni do rozjetého vlaku a ačkoliv je datadisk standalone a pro jeho hraní tak není třeba vlastnit původní díl, bez znalosti toho, co se ve FEARu dělo, budete nahraní. Od začátku vám jdou po tepně také rovnou "enhanced" enemáci - na co čekat, že. Navíc se ale zanedlouho objeví na scéně další nepřítel, pracující pro někoho trochu jiného a mající svůj vlastní cíl.

Obecně příběh PM mi přijde jednoznačně lepší než v EP. Rozvíjí již známé pozadí děje z původního FEARu a dovysvětluje možná ne až tak plně vysvětlené a pochopené z minula. V PM jde o vyprávění paralelního příběhu s prvním FEARem, jen z pohledu někoho jiného a z jiné části, což dává autorům jakous takous linku, na které mohou stavět své další nápady a velkými dějovými zvraty původního dílu si pro vyprávění pomáhat. Oproti EP je zde i víc telefonátů, což mi prostě, spolu s tímhle "vedlejším" příběhem navozovalo atmosféru, že se něco skutečně děje, já jsem toho součástí a jdu po tom.

PŘEKVAPENÍ

Než ještě přejdu k vyloženým kladům :) samozřejmě přiznám, že datadisk se nevyhnul několika drobnostem, které mi ne zrovna vadí, jako spíš překvapují a buďto jsem něco nepochytil z minulosti nebo si s tím tvůrci moc nelámali hlavu:

- Tak např. schopnost rychlejších reakcí (slowmotion). Já myslel, že jen původní postava mohla mít tuto schopnost a díky tomu byla ve F.E.A.R. squadu jedinečná. Taky se na to přeci upozorňovalo na začátku prvního dílu při rozhovoru nadřízených u obrazovek ála "Ty ho chceš poslat do akce?" "Jasně! Videls' jeho výsledky bleskových reakcí?". No bodejť, když mám s Wadeovými nemálo společného. No a teď hrajeme za jiného "řadového" F.E.A.R. vojcla a hle, on umí taky používat slowmotion. A co on, ale i žoldáci mají zjevně tu stejnou schopnost - jsem lehce zmaten, páčto mi to s vědomím předchozího děje a výše uvedeného dialogu z původního dílu nedává jaksi smyslu. Jasně, chápu, že vydat datadisk FEARu bez možnosti slowmotion by byla sebevražda, ale dějově a příběhově mi to hlava nebere.
- Už od EP mi přišly trochu zbytečné nelogicky se všude vyskytující bedny s vybavením a zbraněmi. Tady se objevují bedny se zbraněmi i v kancelářských budovách (pochybuji, že by si je tam stačili nastěhovat žoldáci) a zapomenutých podzemích prostorách. Je to zbytečné, jelikož FEAR se bez toho v pořádku obešel a tady je munice taky dostatek, vzhledem k tomu, že všude někdo je a vždycky je buď dostatek munice nebo je po ruce prskátko k výměně.
- Je trochu divné, že žoldáci, v podstatě poloprofesionální soukromá armáda, nosí všechny typy zbraní, aby si mohl hráč případně doplnit - čekal bych u nich stejnou výbavu, aby si oni mohli případně doplnit nebo půjčit chybějící munici. Žoldák se základním samopalem je tak buď nějaký novic nebo to má za trest :)
- Prohlubování a dovysvětlování příběhu je plusem, který vtahuje do hry a přikovává do křesla a k monitoru, ale nemá to moc smysl ve vzatu k nějakému "běžnému vojclovi". Ve FEARu to mělo smysl, když mám nemálo s Wadeovic famílií společného, tady ale není důvod s příběhem a okolnostmi neseznámenému vojákovi dovysvětlovávat něco, čehož pozadí sám vědět nemůže (jistě, hráč ví, jeho postava nemůže). Stejně tak je zvláštní, že se s hráčem/postavou Paxton vůbec vybavuje a prostě ho nesešrotuje, stejně tak velká Alma. Nutno zjevně hodit za hlavu ;)

ÚLEVA A RADOST

Co mě ovšem oproti EP skutečně velmi mile překvapilo, to byly ROZHODNĚ lepší hororové scény a lekačky (první duch vojáka za zády, duchové u potemnělého reaktoru po oficiálním zjištění žoldáků, co právě chtěli získat kód), celkově příběh a některé zvraty v probíhajícím ději (když mě chtěla ATC ochranka odzbrojit a do zad jim vešel Mech). Působilo to na mě mnohem herně-filmověji a vůbec mi přišlo, že PM byl více příběhově a nápady návratem k původnímu FEARu. Tady se totiž furt něco dělo a nebyla (až na výjimku níže) chvíli, kdy bych si říkal, že už je toho dost a chtělo by to změnu, nebo bych se dokonce nudil díky nastolenému stereotypu.

Oproti FEARu a EP je také příjemná změna, že zde vidíte i vícero SFOD a FEAR "kompanionů" a dostanete tak jakýsi pocit spolupráce, ačkoliv těch pár vocasů, co vás následuje, nemá na bitvy vůbec žádný vliv a všechno je stále jen ve vašich rukou. Nicméně už nejste jediný v celém městě, kolem se to mele a, byť Alma a Paxton plánují vyřízení si účtů, spojené div ne s genocidou celého lidského pokolení, svět okolo žije. Nastolení takovéhle atmosféry se autorům povedlo.

Celkem kladně hodnotím i dobrý "vochcávkový" způsob, kterak použít už jednou nadesignované levely (výstup z metra ke zřícenému letadlu, staveniště), byť je škoda, že se nemůžeme dostat na místo, odkud Point Man v EP utíkal (kostelík), abychom viděli, zda hoří nebo ne a tedy jestli jsme tu PŘED a nebo PO Point Manovi. Také je zajímavé si uvědomit, že se pohybujeme přesně v opačném směru, v jakém jsme z města prchali s Point Manem v EP. Prostě taková zajímavá klička ve vyprávění.

POHORŠENÍ

V průběhu hry vám ale bohužel autoři nedají možnost si neuvědomit, že jde o datadisk, protože to místy vypadá lehce odfláknutě a nedodělaně, jako kdyby se na vydání nějak pospíchalo. Třeba:

- V některých lokacích mi přišla grafika jakoby bez efektů. Tím, že jsem hrál v "neoptimalizovaném" rozlišení, to nebylo, stejně hra vypadala i na nejvyšším "optimalizovaném" rozlišení (všechna širokoúhlá rozlišení jsou neoptimalizovaná). Některé prostory kancelářských budov, schody a místnosti byly jakoby bez stínů, jak s vypnutými efekty. Postupně se někde potemnělost, stíny a světla objevovaly, v jiných lokacích pak zase mizely. Přišlo mi to jako zvláštní chování grafiky a efektů hry.
- Zasekávání se o předměty, jako byly např. velké servery, turbíny apod. Pohyboval jsem se těsně u nich a došel na jejich roh, kde jsem se zasekl a nemohl se hnout jinam než o krok zpět.
- Místy jsem se nepohyboval chůzí ani během, ale doslova plutím.
- Přišlo mi i zvláštní chování zbraní, které občas mizely. Pobil jsem pět enemáků, ale zbraně najdu jen u třech. Občas se mi taky stalo, že jsem si vyměnil zbraň za jinou a následně si zase chtěl vzít tu starou, ale ta už nikde nebyla - zmizela. V průběhu hry jsem si tak dával bacha na to, jestli si nějakou novou zbraň skutečně chci vyzkoušet, ačkoliv má jen málo munice, a zahodit namísto ní jinou, s plnou municí. Už bych tu starou taky nemusel najít.
- Taky mi přišlo zvláštní (možná si to nalhávám), že jednotky Replica reagovaly na mou rozsvícenou baterku ("Flashlight!"), kdežto k žoldákům jsem klidně mohl zezadu přijít s rozsvícenou baterkou a divné jim to světlo nepřišlo. Zároveň je škoda, že žoldáci nemají tak hezký vysílačkový hlas jako vojáci Replica. Jejich hlas na mě působil... jak to říct... lacině.
- Lehce zbytečné protahování hrací doby prolézáním tunely, kterážto pasáž hry mi přišla už zbytečná. Obzvlášť, když jsem se už poněkolikáté propadl. "Vtahování do podsvětí" démony mi do těchto tunelů už moc nesedělo. Později ale zase do zařízení Armachamu zapadalo. Naštěstí šli díry démonů obejít.
- Občas mi problikával obraz a při zpomalení se občas obraz trhal. Možná nějaká souvislost s mnohem novějšími ovladači grafiky, oproti dosti postarší hře.
- Sem tam se nelogicky chovaly předměty, třeba takový granát, postavený na bedně, zůstal po spadnutí bedny levitovat ve vzduchu.

Jako poslední (možná) neduh si nechám něco, o čem je tohle přirovnání možná trochu sporné - délka hrací doby. FEAR i EP mi dali časově celkem zabrat, PM jsem dohrál bezmála za jednu neděli. Možná je to skutečně krátkostí a nebo naopak vtažením do děje, kdy mě bavilo postupovat dál a dál a otvírat nové a další dveře. Možná to také bylo tím, že mému srabáckému srdíčku vyhovovalo víc bitek mezi živými protivníky, než hororové lekačky a zabíječky démonů, kterých je tu oproti FEARu a EP, dle mého, o něco méně. Stále nějaká akce, sem tam prošpikovaná vkusnou hororovou atmoškou.

Adieu, Armachame

Škoda, že ve STEAM verzi hry nejsou achievementy (nevěřím, že to říkám) - docela by mě zajímal počet nepřátel, sklácených úderem pažby, kopnutím s výskokem a podražením. Nevím o jiné hře, kde by tohle bylo takhle vkusně do hry implementováno (a nebylo to jejím primárním účelem).

Hra sice po dohrání nabízí i trojici bonusových map, jejichž účelem je nabídnout koridor a nepřátele, přes které máte co nejdříve proběhnout do cíle, samozřejmě spolu se spacifikováním enemáků. Příběhově ale nemají žádný smysl a ani nejde nijak výsledky sdílet, aby bylo možné je s kamarády porovnávat. Je to tedy spíš taková drobnost a dárek od vývojářů, kterak si zařádit bez znovurozjíždění celého příběhu.

Spokojenost. Spokojenost a mohu jen doufat, že mě další díly nezklamou (ne, že bych tomu věřil ;)

PS: Kdo z vás, kteří jste už hru dohráli, počkal na konec závěrečných titulků a nenechal si ujít závěrečnou dějovou scénku a Paxtonův "polibek na rozloučenou", co? ;)

Le Datadisk - nejkratší a nejvýstižnější popis "Odběrného místa" (Google Translate ;)

Extraction Point (EP) totiž splňuje do puntíku vše, co má dle nepsaného pravidla datadisk mít:
- nové lokace
- nové nepřátele
- nové zbraně
- rozvíjení příběhu či alespoň navázání na něj

A to je zároveň také největší slabinou EP - je to prostě JEN datadisk. Nedočkáte se ničeho nečekaného, vše jede z místa A do místa B stále po stejné už milionkrát ohoblované koleji a tak se celých 6 aktů setkáváte stále s tím stejným, s čím jste se setkávali už v prvním FEARu. Stále se snažíte někam dostat, stále je vám v tom nějak blokováno, ale vy si vždy najdete cestičku, abyste o kousek dál zase narazili na překážku a tak furt dokola. Takovýto postup mi přijde ale poněkud nevhodně "oldschool", protože je prostě nudný. Jen jsem se furt dostával dopředu a ve výsledku mi bylo jedno proč, protože autoři jen vytvořili lokace, ale už se nesnažili vytvářet atmosféru, jaká se vám zahryzávala do kostí ve FEARu. Všude je krev a blikající světla a tma - OK, ale na to už jsme si z FEARu zvykli, takže mě to neděsí. Všude se sem tam objevují duchové (proč tu vůbec jsou?) a sem tam stojí za sklem Alma1 nebo Alma2 nebo Paxton, což má být asi "bubu", ale na to už jsme si taky z FEARu zvykli. Přesuny "jinam" už taky nejsou kdo ví jak inovativní a tak vás prostě ani nevyděsí ani nepřekvapí. Celou dobu totiž čekáte, že to přijde a když to přijde, říkáte si už je "Tak už". Navíc lze odhadnout, kde se co bude dít, takže o to je překvapení menší. Děsivá strategie FEARu už byla prostě profláknutá prvním dílem a tak už prostě víte.

Největší chyba EP je podle mě poměrně absence příběhu. Mám se bát asi Paxtona a velké Almy, ale v prvním dílu už bylo řečeno ve finále tolik, že nechápu, proč bych se měl bát, když se kolem mě někde objeví, ve výsledku mají jen lekat, což už nefunguje. Setkáváme se tu jen s koncentrovanější akcí, kdy se nepřátelé prostě hrnou, ale už jaksi nedává smysl proč. V minulém díle jsme Paxtona "vypnuli" a tak tedy o čem bude datadisk? No tak ho zase "zapneme" a pojede se nanovo. Sám Paxton a tedy i autoři nám na začátku vysvětlí, že to nedává smysl - také proč vymýšlet složité pohádky, když prostě rovnou můžeme přiznat, že to nedává smysl. Alespoň + za tu upřímnost.

Musím uznat, že si nevybavuji moc akční hudbu ve FEARu, v EP mi ale jaksi přišla divná ona tamtamoidní indiánská hudba, která jako by sem omylem vypadla ze hry Prey. Autoři tedy přidali i více prostředí, které mi ale z nějakého důvodu připomínaly Blood a díky pasážím v metru i Soldier of Fortune. Přidány byly i další zbraně, ale jen pro efekt, ve skutečnosti jich moc třeba nebylo. Přibyly i noví enemáci, ale jedná se jen o variace dodané proto, že v datadisku musí být nový enemáci. Už v prvním díle byla rozličnost zbytečně velká. Ani mě moc nedostávaly nové smrti parťáků, kteří mi byli poměrně ukradení, ve výsledku jste s nimi ve hře nikdy nijak nespolupracovali a byli to jen panďuláci z cutscén. Navíc smrt doprovodného kolegy z SFOD byla zbytečné dlouhá - už jsem chtěl, aby byl konec, ale on furt poletoval okolím, zííív.

Sem tam se i projevila jakási chyba v designu, kterých jsem si ve FEARu nevšiml - nemožnost pořádně vyskočit z vody na můstek, který je hned u hladiny, nemožnost se pořádně dostat na žebřík kvůli jeho velmi zvláštní pozici, nemožnost se pořádně vymotat ze změti haraburdí, do které jsem se dostal... Nebo divným scriptům, kdy přistoupím k autu v garážích a ono začne vydávat "žuchající" zvuk a začne se sebou házet sem a tam (popojíždět), což asi ten předmět dělat neměl :) Oproti poněkud nudné koridorovce, ve které se lze občas pěkně zamotat, jde ale o drobnosti.

Prostě JEN datadisk, jehož absence existence by příběhu absolutně v ničem nevadila. Je to škoda a nutí mě to se poněkud obávat následujícího datadisku Perseus Mandate i následných dílů.

Když máte ve hře baterku, znamená to, že si s ní budete muset někam svítit. Většinou zřejmě do tmy. A kde je tma, bude i něco zlého, ošklivého a po mých životadárných tělesných tekutinách prahnoucího. A to něco bude z té tmy bafat. A musím se přiznat, jsem srab :) V takovém případě jsou pro mě hry jako F.E.A.R. nebo DOOM3 skutečným "požehnáním" a hraji je se zataženými žaluziemi a se sluchátky ve dne. Hrát je takto v noci, přerušuji hru co pět minut, beru antidepresiva a Gutalax končí v propadlišti dějin co by zbytečné léčivo.

No a teď si představte, že s touhle náturou jste neobyčejným nemluvným operativcem jedné ze speciálních jednotek First Encaunter Assalt Recoon a jdete se mrknout, co se to sakra děje v nedalekém výzkumném středisku Armacham. Paxton, Alma a vůbec celá Wadeovic famílie vám po několik následujících hodin pěkně rozhodí trávení.

"Squad, check in!"

Hra vás nejprve tahá přízemními budovami, vytáhne i do větrem ošlehávaných střech výškových budov a následně uvrhne do opravdu hlubokých a temných katakomb. Všechna tato prostředí jsou vytvořena celkem detailně a hezky, všude něco bliká, hraje, ruší a drásá nervy. Sem tam najdete zapomenutý granát nebo kulomet (?), sem tam nějaké info a zmeškaný hovor (proč si těch pár lidí volá navzájem po celé budově na různé telefony?) a sem tam i nějakou tu injekci na permanentní zvýšení zdraví nebo schopnosti zpomalit čas. Věci kolem jdou devastovat nebo přinejmenším odmrštit ze své pozice, což při střelbě a výbuších působí dostatečně efektně. Je tomu sice už pěkných osm let, ale i za tu dobu to, díky většinou potemnělým prostorám, nevadí.

"Light! Go, go, go!"

Speciální odstaveček nepřátelům: K srdci mi nejvíce přirostly ony vojenské jednotky Replica Forces, které jsem potkával v kancelářských budovách. Jejich pokřikování a nascriptování skutečně budilo dojem akce, která se děje okolo vás a bylo nutné dávat si bacha, aby vás ti smradi, pokud měli šanci, neobešli. A pak ještě ti poloviditelní zabijáci, lezoucí a šplhající všude možně. Jednotky se chovají celkem chytře a je radost jim ve zpomalení skočit do "úlu" a "řešit situaci". Tohle bylo ve FEARu to nejlepší, bitky s vojáky :) Málokde se také vidí onen kop s výskokem, který se také mnohdy povedl a zbytečně tak nespouštěl mé nežádoucí provaření.

"I need backup!"

Hra zabere, alespoň mě, celkem dlouho. Po celou dobu hraje skutečně na nervy a pamatuji si, jak mi ježely vlasy Alma, zjevící se u žebříku, kráčející Pexton za sklem. Odvyprávěné je to celé v pořádku a dobře a s mnoha scénami, které se mi zvěčnily v paměti. A díky Bohu za možnost QuickSave, na který dnešní "konzolovky" už neberou ohledy.

"Oh shit"

Popravdě, samotných mínusů mě moc nenapadá. Ve scriptování se mi podařilo najít během celé hry jen jednu chybku, kdy jsem nebyl z jakéhokoliv úhlu schopen si poslechnout jeden zmeškaný hovor na telefonu na stole (neukázala se mi pacička) a hra ne úplně podporuje všechny větší monitory (1680x1050 a napíše se, že hra pro toto rozlišení není optimalizovaná, ale hrát takto lze). Autoři moc nebrali také v potaz ty, co např. nestíhají sledovat řeč a tak si čtou i titulky. Bohužel při větších rozlišeních jsou titulky tak mrňavé, že už ani nemá smysl na ně vůbec mžourat. Také bych uvítal, kdyby komunikace některých postav ve hře neprobíhala jen přes záznamy v telefonu, ale např. přes ládování dat z PC a panelů, abych si je mohl později přečíst. Takhle když jsem nestačil něco pochytit, byl monolog v kelu a znovu si ho už nepustím.

Mé hodnocení je historické a po dnešním dohrání bych ho asi uvedl o něco nižší, ale já prvotní hodnocení neměním. Na tolik jsem to prostě před těmi lety viděl, v době, kdy jsem hru neznal a lekal se každého stínu.

Liberation si představte jako hru, která si z předchozího Blitzkriegu 2 a datadisku Fall of the Reich vezme jen to... nejhorší. Tentokrát se skutečně není nad čím rozepisovat, protože autoři zjevně dostali za úkol udělat NĚCO a využít při tom známé jméno. Z původního dílu a datadisku už měli připraven materiál a editor a tak se prostě něco nakupilo na sebe, udělal se tomu jakýs takýs kabátek a šup ven ždímat prašule. Že bych za to pověsil kluky vývojářské za Jagdpanthera do průvanu je to nejmenší.

Ale začněme od toho dobrého: Tančíky mi přišly skutečně detailní a je radost se na ně podívat. Noční zimní mise s osvětlením a za padajícího sněhu vypadají nádherně. Před spuštěním mise se můžete přesunout na obrazovku s historickým podtextem bitvy a trochu se vzdělat, moc pěkný a podrobně udělaný nápad. Před samotným spuštěním mise máte také možnost rozklikat si na briefingové mapě ikonky jednotlivých vojenských uskupení a dopředu tak zjistit, co dostanete vy za jednotky do bitvy a s čím se proti vám vyhnre protivník. V nastavení si také máto možnost vypnout automatické vyskakování okna s posilami - hurá. A to je vše.

Jako neutrální informací snad může být jen fakt, že zde nedochází k žádnému povyšování jednotek ani sbírání velitelů. Jednotky prostě dostanete a tečka.

Z předchozích díl si skutečně Liberation vzala jen to nedobré a dokonce přidala i některá svá "vylepšení". Takže jednotky zase mají divný pathfinding a než se odněkud vymotají, jsou Vánoce ('46). Sem tam problikne nějaká ta textura kouře nebo výbuchu (naštěstí minimálně, ale hlásit se to musí); pěchota, zabírající statická děla mají obskurní trhavou animaci z jejich pohledu o několik metrů (sem, tam, sem, tam...); hra zase nabízí jen minimální odzoomování, takže na jednotky čubrníte s minimálním odstupem; při průjezdu porostem klátí vysoké vzrostlé stromy tanky (OK), ale i jeepy nebo obsluha děl, která je tlačí. V některých misích dostanete i skvělou možnost slyšet pixely růst, jelikož máte počkat na protiútok a ono se několik DLOUHÝCH minut vůbec nic neděje, takže nevíte, jestli je to záměr nebo bug ve scriptech.
Perličkou téhle hry je ale skutečnost, že si nedokáže zapamatovat nastavení profilu ve hře (krom uložených pozic, naštěstí). Po každém spuštění hry je tak nutné znovu upravit rozlišení, nastavit (vypnout) hlasitost úděsné hudby a nastavit nezobrazování okna s posilami. Následně nastavení uložíte, přejdete do menu Sigleplayer a hra vám dá najednou vybrat ze dvou profilů: Vašeho a stále dokola automaticky vytvářeného "Default", který sice můžete smazat, ale příště je tam znovu. Při výběru svého profilu je ale předchozí nastavení hry zase v kelu a musíte tak znovu zpět do nastavení a proklikat se k rozlišení, hudbě a oknu posil. Teprve pak lze začít hrát a pokračovat dále. Z tohohle jsem rostl a nechápu, jak celá tahle trilogie Blitzkrieg 2 + 2 datadisky mohla vůbec projít nějakým testováním (probíhalo-li).
Samozřejmě nesmíme zapomenout na fakt, že po dokončení kampaně (asi) se nepřehraje žádné outro ani slovo se neukáže a jste vhození zpět do hlavního menu hry, tudíž nevíte, jestli je to bug nebo konec hry. Napadlo mě, že je to možná tím, že jsem už původní hru odinstaloval a datadisk si tak možná bere videa z původní hry. Nicméně to nic nemění na tom, že oba datadisky jsou stand-alone, takže ta videa by tam být měla. Místa na instalačním disku je dostatek.

Nivale jako fakt sorry, ale jestli jsem předchozímu dílu dal 45%, tohle víc ani stejně dostat nemůže. Nervy mám jen jedny. A to se jedná o Anthology edici! Uff...

'Pád říše' je tedy hodně, HODNĚ divný standalone datadisk. Ale popopořádku.

První věcí je fakt, že datadisk, krom nových mapiček, nepřináší nic nového. Pokud ano, nevšiml jsem si toho. Nevšiml jsem si toho mj. také proto, že jsem se už někdy v půli jedné ze dvou dostupných kampaní, té německé, přistihl, že si vůbec nečtu a nestuduji briefingy před misí, a co mám dělat zjišťuji až při načtení mapy, kde stejně úkol dostanete zopakován, navíc podrobněji. Navíc mi nějak uniká systém získávání zkušeností a povyšování jednotek ve hře. Již od začátku např. dostávám podporu i možnost přivolat si jako posily těžké tanky. Ovšem teprve až po cca. dvou povýšením jim mohu přiřadit velitele a teprve odteď získávají jednotky postupně zkušenosti. Proč, když s nimi bojuji už takovou dobu?

Obsahově není kam šlápnout vedle. Za Němce jdete po krku Sovětům, za Sověty jdete po krku Němcům. Všechno se to točí kolem Maďarska a Budapešti a právě tady vzniká jedno velké WTF hry. Postupně jsem si tak hrál Německou kampaň a vítězně dokončil bitvu u Balatonu, přesunul se na obrazovku s rekapitulací bitvy a chtěl pokračovat k další misi. Ale ouha, po kliknutí na tlačítko pro přesun na další obrazovku jsem byl hozen zpět do menu hry. Tou dobou jsem rozhodně nebyl na nejvyšší možném stupni hodnosti a chybělo mi i k několika jednotkám přiřadit velící. Takže je otázka, zda tato mise měla být poslední a ve hře je tak bug, kdy se nepřehraje žádné outro nebo nevypíše info o dokončení mise, nebo měly následovat ještě další mise (což by odpovídalo mé nízké hodnosti a nezkušenosti jednotek) a ve hře je tak bug zvící velikosti Macochy. Podle popisu to tedy asi měl být konec, ale ve hře tomu vůbec nic nenasvědčuje, což, buď jak buď, je prostě bug, dvojnásobný.

Ve hře je pak ještě v tzv. "Custom missions" 6 misí za Sověty a 4 se za Němce. Sice je v menu i položka "Custom campaign", ale ta je prázdná. Je to škoda, nicméně původní hra neměla ani žádné "vlastní extra" mise.

Sice ne všechny, ale většina misí je o dost obtížnější oproti obtížnosti původní hry. Není to tím, že by byly nepřátelské jednotky chytřejší nebo měly větší výdrž, je to dáno nastavením misí. Většinou totiž proti vám stojí přesila v lepších pozicích, případně máte např. bránit město proti vlnám nepřátel, které ale ne a ne skončit a takové bránění/obléhání je až takřka nekonečné. Minimálně takovéto protahování mi nepřijde jako chytrý tah na prodloužení hratelnosti. Ale budiž, datadisk JE mnohem těžší.

Vyšší obtížnost dá ale zase vyplout na povrch drobné bugy ve hře. Ano, už jsou to typicky Blitzkriegové chyby ve scriptování a pathfindingu. Jednotky ignorují některé mosty a stojí vedle nic a čumí do řeky, pěchota si čas od času zvolí vlastní cestu (ale alespoň se brání a nejde do cíle jak zhypnotizovaná bez reakce na okolního nepřítele, kterému leze "nevědomky" před hlavně). Občas se mi podařilo pěchotou obsadit opuštěné dělo, které se ale odmítalo otočit, takže mi bylo k ničemu a přidělené panďuláky už od jejich nové hračky neodvoláte. Občas se neuměly otočit i sovětské Kaťuše a bylo nutné s vozem poodjet, aby se to řidič naučil.
Pravdou také je, že nějaké ty bugy už opraveny byly. Oproti původní hře jsem se už např. nesetkal s prolétáváním letounů do podzemí a ani mi ta letadla už nelezla tolik na monitor, přičemž to už ani nevypadalo, že v podstatě létají "na podlaze".

Možná jsem si už také zvykl na grafiku, která mi u původní hry přišla hrozně barevně nevkusná. Tady mě byly do očí už jen barvičky skrz porost a budovy prosvítajících jednotek, které ale stále na volném prostranství nejdou od trávy, lesa a měst moc rozpoznat. Pokud si tak už od začátku jednotky neoznačíte nějakým číslem, může se stát, že je pak budete doslova hledat po mapě a občas se mi stalo, že jsem po čase našel nějakou tu pěší jednotku zapomenutou hluboko v již dobytém týlu. Ani nehlesli, zbabělci. Stejně tak to zbytečné 3D v podání Blitkriegu 2 se moc nezměnilo. Tudíž nezdolatelná převýšení zjistíte až když vás napadne otočit kamerou, případně se pěchota nedokáže dostat tam, kam by to jít mělo, protože tam žádné převýšení není. No, nejde.
Faktem ale je, že skutečně nádherné :) jsou mise v noci, protože se autorům podařilo udělat moc hezké osvětlení měst a vesnic a v nich umístěnými lampami a motorizované jednotky si svítí na cestu. V noční grafice to vypadá moc hezky a efektně a chvílemi jsem si tak jen zazoomoval do města a kochal se :) Mimochodem, konečně to někoho napadlo a v datadisku je odzoomovat tak, aby bylo možno vidět na bojiště. Oddálit tak lze velmi podobně jako v původním Blitzkriegu.

Datadisk to tak není vůbec špatný, jen je o dost těžší a za ty konce-nekonce kampaní musím srazit hodnocení, protože mi prostě hra nedovolila ani jednu ze dvou kampaní dohrát nebo mě o tom alespoň informovat. Le Bug! Vědět, že je konec nebo moct pokračovat dále, přihodil bych 20%.

Původně jsem chtěl napsat komentář ála "Tak tohle si Blitzkrieg nezasloužil", kteréhožto přesvědčení jsem nabyl po několika prvních misích pokračování původního putování bojišti WWII. Pročpak to?

V menu je animace, která už předestírá, že s grafickou stránkou hry to zde bude znatelně jiné, než v prvním díle. V menu ale i ve hře (hlavně při načítání misí) se mi text jevil přinejmenším značně rozplyzle, takže čtení si bonmotů vojevůdců jsem velmi brzy vzdal ve prospěch zdraví očí. Ty ovšem i tak dostaly přímý zásah poté, co jsem se setkal s až neuvěřitelně barevnou grafikou hry, kdy všechno je tak nehorázně přebarvené, až to skutečně bolí. Oči si na to po čase zvyknou, takže vám to zase až tak hrozné nepřijde, ale oproti Blitzkriegu (B1) je to nikoli progres ale zvrat. Tohle autoři poněkud nedomysleli, protože díky množství barviček všeho jde velmi špatně rozeznat od okolí vlastní i nepřátelské nehybné jednotky, pokud tyto nejsou ničím kryty. Pokud se totiž jednotka dostane do zákrytu, prosvítá skrze daný předmět/budovu/strom/whatever svojí barvou, tedy rudě pro nepřítele, zeleně pro vlastní jednotky a modře pro spojence či hrou ovládanou podporu. Po zkušenostech s grafickým vzezřením B1 působí B2 takřka nevkusně.

Během prvních misí jsem také seznal lišácké řešení v B1 všudypřítomného bugu zasekávání se jednotek v sebe samé navzájem a zasekávání se postupu díky nevypořádání se s nějakou do očí bijící překážkou (než se vymotala tanková skvadra z nějaké zácpy...). Tady autoři rezignovaly na většinu kolizí v tom smyslu, že vozy projíždějí staveními, aniž by mu ublížily, pěchota prochází zdmi a ploty a co je nejlepší, letouny při akrobatických výkrutách o obrátkách nemají problém proletět pod pevnou zem a zase vyletět o kousek jinde. Podobně jako když některý sestřelený letoun padá a rozprskne se na zemi a jiný proletí zemí a zřejmě pokračuje k zemskému jádru volným pádem.

Nevýhodou B2 spatřuji i onen plně 3D svět, jež se nevyznačuje ničím důležitě jiným, než možností rotovat kamerou. Během všech misí všech kampaní hry jsem tuto možnost využil 2x. Díky tomu ale někoho napadlo, že také neumožní vyšší nadhled hráči a tak hra umožňuje poměrně nízké odzoomování, takže si sice blíže prohlédnete jednotky, ale nějaký větší výhled na bojiště právě po vzoru B1 nečekejte. Tohle 3D spolu s grafikou nedělá občas dobře hře, protože herní mapa počítá s vyvýšeninami a kopci a srázy, které vaše jednotky nezdolají, což si ovšem všimnete až poté, co se s jednotkami probojujete k onomu převisu. Ano, měl jsem použít 3D rotaci mapy, na druhou stranu, u B1 byly takovéto věci patrné zřetelně ihned kvůli smysluplné grafice a barvičkám. Tady nerozeznáte, zda je jeden úsek cesty na stejné úrovni jako druhý nebo o 50 metrů vyšší, protože máte kameru automaticky natavenou zrovna v tu chvíli dost nevhodně a v barevnosti a grafice toto nepoznáte. Škoda.
Ke grafice přidám i animaci jednotek, která hlavně u pěchoty je zřejmě prozatím v beta verzi (do teď), jelikož díky vyššímu přiblížení i více a blíže vidíte a tak jen zíráte, jak pěchota pluje prostorem, aniž by nožičky odpovídajícně kmitaly, kterak sekaná animace znázorňuje zabrání opuštěného děla (sem tam sem tam a teprve pak si sednou).
Ono celé GUI je nějaké divné. Ano, nemám fullHD rozlišení, ale i B1 v rozlišení 1440x900 na monitoru 1680x1050 vypadal mnohem použitelněji než B2 v 1680x1050 na témže zobrazovači. Ovládací prvky jsou obrovské a zabírají mnoho místa, navíc vám stále vyskakuje na obrazovku gigantická nabídka dostupných posil, která zabere další kus obrazovky.

Trochu mě udivila i AI jednotek. V zákopu je nepřátelská pěchota a za ní protitanková děla (například). Pošlu formaci tanků, následovanou pěchotou, a jmu se starat o další část bitvy. Tanky se ovšem zastaví a začnou kosit pěchotu v zákopech, která ale tanky nijak nemůže ohrozit, jelikož nemá tak dlouhý dostřel. Dlouhý dostřel ale mají PT kanóny nepřítele, který vesele decimuje moje tanky, které na tuto událost vůbec nereagují a zvesela pálí do zákopů, namísto aby si jako první na paškál vzaly kanóny v dostřelu a pěchotu přenechali svým kulometčíkům a pěchotě. Oproti B1 naprosté nelogické prohození priorit.
S AI úzce souvisí i navracející se bug, byť v menším měřítku, automatického pathfindingu. Některé jednotky jsou občas natolik tupé, že si nevšimnou nedalekého mostu a při příkazu dostat se na druhý břeh řeky jen přijdou nejbližší vzdušnou čarou k vodě a zírají, čekajíc asi, až je převede Mojžíš, či co.

Poněkud zvláštní je také rozhodnutí zproházet v B2 některé z B1 zajeté klávesové zkratky. Takže klávesa najednou dělá něco jiného, než jsem byl zvyklý - což je u pokračování stejné hry trochu divné. Namísto, abych poslal jednotky útokem na cíl, nestane se nic. Namísto, abych zadal příkaz zásobovačům, tak v kritickou chvíli otočím tank zadkem k nepříteli.
Stejně tak byly pozměněny zvuky, které oznamovaly tu nepřátelské letectvo, tu nový nebo splněný úkol. Například zvuk, oznamující změnu úkolu v B2 v B1 znamenal neúspěšné splnění úkolu a většinou i konec mise. Ze začátku jsem tak v kuse trnul, co jsem kde prošvihl.

Myslím, že už jsem naplival na hru dost, takže v rychlosti už jen divnoty a změny, které jsou o zvyk:
- Minimálně životnost pěchoty byla v B2 snížena, protože i při útoku na obrněnce bz kulometu, který pálí poměrně pomalu, mi všichni pochcípají. Přijde mi, jako kdyby nevěděli, že mají použít granáty nebo co. V B1 vojáčci mysleli hlavou sami.
- Divná hudba, naprosto se do hry nejen nehodící, ale mnohdy drásající uši. Ta tam je moc dobrá hudba z B1, tady je nutné hudbu maximálně ztišit. Některé části mi připomínaly spíše Spellforce :)
- Text v briefinzích ignoruje smysluplné dělení textu, takže chvíli trvá, než pochopíte, že "bomba" patří k tomu "rder" na další řádce.
¨- Za Němce bych ještě pochopil v rámci posil střely V1, ale to nadpoužívání tryskových letadel mi přišlo už spíše jako fantasy, vzhledem k tomu, jaká využitelnost těchto strojů v německé armádě byla (pro neznalé, velmi malá :) A ty "asi" V2 ke konci německé kampaně přejdu bez povšimnutí.

---

Ale i tak to bylo ještě poměrně ucházející! Nezatracuji :) Velkou změnou v hratelnosti jsou posily. V B1 jste dostali jednotky a "manažujte" si je k cíli. Pokud jste něco ztratili, měli jste většinou pecha, hra vám přidala posil jen velmi zřídkakdy a to to muselo být navíc v misi nascriptované. V B2 má na každou kapitolu dáno určité množství operativních záloh a pro každou misi přesně daný počet požadavků na posily, které si můžete v misi kdykoliv přivolat. Jednotky v nabídce se liší vždy samotnou misí a také vaší hodností. Výběr je zde od pěchoty přes výsadkáře, lehké a těžké obrněnce, protileteckou a protitankovou podporu, dělostřelectvo i stíhače a bombardéry. Speciální podporou pak budiž "lebka v ohni", pod kterou se vždy skrývala nějaká bonusová podpora, u které jsem ale nikdy pořádně nevěděl, co znamená. Někdy je to skutečně brutálně devastující svaz bombardérů, jindy rakety V1 (a V2). Po každém přivolání podporu je nutné nějakou dobu vyčkat, než můžete požádat o další. U bonusové podpory je pak čekací doba takřka dvojnásobná. Škoda jen je, že jsem minimálně já nějak nepřišel na to, abych věděl, kolik jednotek v dané podpoře je. Kliknul-li jsem na střední tanky, nikdy jsem nevěděl, kolik že mi jich vlastně přijede pomoci. Postupem času si většinou stavy posil zapamatujete a počítáte s nimi, minimálně ze začátku je to ale docela adrenalin, přizvat si těžké tanky proti přesile a zjistit, že se k vám plouží jen dva neohrabaní obrněnci. Navíc si nelze přivolat jako posily zásobovací vozidla ani ženisty/opraváře.
Ačkoliv jsem tak z počátku byl k posilám, jako novému prvku ve hře, dost skeptický, časem jsem se je naučil používat a celkem to tak ve výsledku beru jako plus.
Svým způsobem je plus i menší životnost jednotek, takže i zakopané dělo jde zkosit dvěma zásahy bez toho, aby bylo výrazně poškozeno, jen přijde o obsluhu. Můžete jej tak obsadit sami a využít. Postup díky životnosti je o něco pomalejší než v B1 a rozhodně bych tak pro popis hry nevyužil slov "Blitzkrieg". Takový postup totiž znamená když ne smrt, tak minimálně nemalé ztráty.
Hlavním velkým plusem AI je mi skutečnost pochopení postupu obrněnců s pěchotou. V B1 obrněnci pěchotě vždy ujeli a pokud se dostaly do spárů nepřátelské pěchotě, většinou moc nevydrželi pod hromadou granátů. Pěchota se tak dostavila až se zpožděním. V B2 se tanky přizpůsobí rychlosti pěchoty, takže pokud na něco narazí, je zde pravděpodobnost, že se pěchota postará rychle o pěchotu a tanky se tak rychleji zaměří na zkázonosnější železa. Škoda jen výše zmíněných pokřivených priorit.
Přínosem by mohla být i možnost přiřazovat si jednotky pod číselné klávesové zkratky "napříč". V B1 si šlo přiřadit jednu skupinu jednotek jen pod jedno číslo,v B2 si lze přiřadit jednu jednotku pod více čísel. Tedy např. dělostřelci na levém křídle mají č. 1, dělostřelci v týlu 2 a na pravém křídle 3 a veškeré dělostřelectvo najednou číslo 4. Praktická využitelnost nikterak velká :)
Zajímavou změnou bylo i dobývání klíčových bodů, kdy tak značně můžete zkrátit své zásobovací trasy, případně vytvořit i novou cestu pro posily. Nicméně je třeba si tyto body po uzmutí hlídat, občas si je nepřítel uchvátí zpět. Někdy je klíčový bod součástí úkolu mise, jindy dobrovolný a stejně tak jsou v některých misích skryté bonusové úkoly, jejichž splnění má si nějaký vliv na výši zkušeností vás i jednotlivých velitelů.
Mimochodem, ve hře dostáváte zkušenosti nejen vy, ale i velitelé jednotlivých součástí armádních zdrojů a jednotek. Např. stíhači, lehké tanky, bombardéry, výsadkáři... ti mají každý svého velícího. Každá taková část získává taktéž zkušenosti na základě své přítomnosti na bitevním poli a svého přispění k vítězství. Každá taková grupa má 4 levely a každý nabízí nějakou bonusovou schopnost. Výsadkáři (specialisté) tak např. získají možnost pohybovat se v určité vzdálenosti od nepřítele bez vlastního prozrazení se a postupem času se také mohou převléct do nepřátelských uniforem, čímžto se zase dostanou o něco blíže k nepříteli. Minimálně svými dalekohledy tak dokáží lépe osvětlit situaci u nepřátel. Samozřejmě pokud se i tak dostanou příliš blízko, pojdou. Tanky, letectvo, anti-tank a anti-air artilerie mají také vlastní extra schopnosti, ale musím uznat , že jsem je nějak extra většinou nevyužíval, pokud nebyly jednotkami využívány automaticky (což u většiny jsou). Dovést všechny velitele k nejvyšší hodnosti Major se mi podařilo jen v americké kampani.

Hra nabízí standardní tři kampaně za USA, Němce a Sověty. Převážná většina americké kampaně se odehrává v tichomoří, což je sice něco jiného, než bylo u Blitzkriegu dosud zvykem, nicméně osobně jsem zatížen spíše na evropskou frontu, takže z "příběhové náplně" jsem byl trochu zklamán. Za Němce budete standardně postupovat a bránit se a za Sověty taktéž, ačkoliv s nimi se zase podíváte i do Berlína a budete se k Reichstagu probojovávat skutečně doslova každou ulicí (asi nejlepší a nejtěžší mise hry).
Design map je celkem povedený a smysluplný, nic se tu nijak zvláště neopakuje, nejsou tu ani žádné automaticky dokola se generující mise. Hra je tak dle mého na množství misí určitě kratší než B1, na druhou stranu jednotky jsou zranitelnější a pomalejší, takže i tak to "chvíli trvá".

Po průchodu všemi třemi kampaněmi tak nakonec nejsou vyloženě zklamán. Zahrál jsem si, zanadával si a i vítězně stanul u určených cílů. B2 ale zatím beru jen jako "jednorázovku", nemám nutkání si hru zahrát znovu. Oproti tomu B1 určitě zase někdy rozjedu. Prostě mi tu nesedly úplně všechny provedené změny ve hře.

PS: Chlazení v PC se mohlo v jakékoliv části menu hry skoro zbláznit, zato ve hře bylo ticho jak po pěšince. Asi bych HW náročnost hry hledal jinde než v menu :)

Hned na začátek musím podotknout, že tenhle 650 MB velký datadisk/add-on byl skutečně v jedné věci speciální. Jelikož je/byl, podobně jako jeho ostatní mladší bratříčci ze série Total Mission, nabízen ke koupi a distribuován jen a pouze v německém jazyce a tedy všechny texty jsou jen a pouze v německém jazyce a já neumím německy ani žblebtnout, byla to snad má první hra, ve které jsem jednal jen podle intuice. A vyhrál :)

Tento add-on z rukou autora a fanouška Dietera Brendela, jenž zasvětil svůj čas Blitzkriegu, nádherně pokračuje ve stopách původní hry, resp. prvních dvou datadisků (Burning Horizon a Rolling Thunder). Tedy je přidána nová kampaň, ve které se s Američany vylodíte na plážích Utah (jedna mise) a Omaha (druhá mise) a následně se probijete přes historicky méně i více známé vesničky, města i lokace ve Francii, Holandsku i Belgii až do samotného Německa. Samotná příběhová náplň tak není sice kdovíjak objevná a přináší to nejznámější, co se dělo po operaci Overlord, nicméně...

...nicméně musím autorovi zatleskat, protože je to uděláno skvěle. Možná na mé nadšení má vliv zklamání z mnou o něco dříve hraných třech datadisků (Green Devils, Mission Kursk a Mission Barbarossa), ale i tak nemohu odhlédnout od toho, že tohle spáchal jeden člověk a má to hlavu a patu a skoro žádné vlastní bugy a i to pěkně vypadá. Autor se sice nepouštěl do nějakých výrazných změn vizuální stránky, takže se tu setkáváme stále s již známými stejnými trávami, keříky, stromy, deštěm i sněhem, ale sem tam najdete i nějakou tu budovu (dřevěný velký dům), poničený most, na kterém je provizorní dřevěná lávka, betonové opevnění, nemálo nových textur atp. Navíc si autor skutečně vyhrál s designem jednotlivých map, takže vypadají skutečně smysluplně a hlavně neokoukaně.

Co si bez znalosti jazyka, v němž mě hra provázela, dovolím tvrdit je, že také jednotlivé úkoly nebyly voleny jen proto, aby bylo co na mapách dělat. Každý úkol má delší popisek a i briefingy jsou psány na základě historických podkladů a ne smyšlených (když se píše o nějaké lokaci nebo datu, je v textu i množství dalších názvů a čísel, která si pamatuji i odjinud). Stále zde jde ale hlavně o Blitzkrieg a autor to zase nijak zvlášť nepřehání se složitostí jednotlivých zadání. I bez znalosti přesného znění úkolu jsem tak až na jednu jedinou mapu vždy došel úspěšného konce bez podvádění, prostě jen postupně útočil a zabíral či bránil body označené šipečkou :) Přiznávám, jednou jsem vyhrál cheatem, prostě jsem nevěděl, co mám na konci dobyté mapy udělat, ačkoliv jsem stál na označeném místě - možná na místo dopravit nějakou jendnotku z týlu... A jen jednou jsem musel misi opakovat, jelikož jsem pohořel ("něco" jsem nesplnil, ale při opakování jsem byl zjevně asi rychlejší nebo jsem měl správnou jednotku na správném místě).

Add-On obsahuje 5 kapitol (Unternehmen Overlord, Normandie, Niederlande, Ardennen a Deutsches Reich), přičemž každá obsahuje 3-4 mise, dohromady si tedy znovu projdete 24 historických bitev. Ve hře nenarazíte ani na jednu generovanou misi, upgrady dostáváte minimálně (dvě houfnice a ke konci asi 6 různých tanků) a samozřejmě na základě vašich kvalit také stoupáte na žebříčku hodností, což vám přináší větší zodpovědnost ve smyslu velení většímu množství svých jednotek (postupem času až 6 děl a 10 tanků). Samozřejmě kromě těchto hlavních jednotek máte vždy k dispozici i další - u těch ale nečekejte možnost zvyšování kvalifikace a ani se s nimi znovu nesetkáte v další misi, kde dostanete znovu "novou" podporu. V souladu s postupným povyšováním dostáváte samozřejmě po zásluze i různé metály a medaile, kdy budete mít možnost být i překvapeni, jelikož autor přidal i pár nových, pro dosavadní Blitzkrieg unikátních (nebo jsem si jich v předchozích dílech nevšiml či na ně zapomněl - takže to raději berte s rezervou :).

Samozřejmě se tu najde pár chyb. Ty, které jsou prostě už spjaty s Blitkriegem (imbecilní pathfinding, zaklesávání se jednotek do sebe), ty autor neovlivnil (kdo ví, jestli mohl). Objevil jsem snad jen jednu vlastní chybu tohoto add-onu a to v posledních dvou misích, kdy některým vozům chybí textury a namísto ní je jakási výchozí černobílá šachovnice - takové maskování jednotek mi přišlo zvláštní :) Nicméně je s podivem, že zde není chyb více, na to, že to celé má na svědomí jeden jediný člověk - žádné chyby ve scriptech ve smyslu, že by se neprovedla nějaká očekávaná akce, nebo se provedla jindy a jinak (když si vzpomenu na Kursk nebo Barbarossu, tak jejich autory Dieter doslova vyškolil). Zamrzí snad tak jen skutečnost, že Beyond Overlord je skutečně pravým Add-Onem a tedy jej nespustíte jinak, než z menu Nastavení > Nahrávací mod, kde se MOD načtete. Stačí to ale jen jednou. Blitzkrieg si načtený 'BO' pamatuje a nenutí ho při každém spuštění načítat znovu. Stačí si tak vybrat uloženou hru a pokračovat. Ani v menu nečekejte nějaké vlastní pozadí nebo opravená tlačítka.

Nedočkal jsem se nějakých radikálních změn v hratelnosti či smyslu hry, ale i díky již uvedeným dvou "předchozím" datadiskům jsem za to ve výsledku velice rád. Celý Blitzkrieg se tak po dlouhé době a pěti (resp. šesti) oficiálních rozšířeních se mnou loučil se ctí, ve stopách úspěšného tažení Evropou v mém posledním, tentokráte neoficiálním rozšíření. Jsem tomu rád a spokojeně ukládám těch pár barevných krabiček s plackami a manuály zpět do vitríny, abych si to časem, zase někdy, celé zopakoval. Blitzkrieg za to totiž stojí :)

Hodně rozporuplný datadisk, u kterého jsem se ke konci už vysloveně nudil - což by tak asi být nemělo, že?

Datadisk Barbarossa, což je jméno operace, při níž Německo napadlo Rusko (tedy Sověty), a jejímiž misemi je hráč provázen, se poučil od stěží hratelného předchůdce Kursk. Vývojáři, ti stejní, co mají na svědomí Kursk, pochopili, že realističnost je sice hezká věc, ale zabíjí-li hratelnost, je k prdu. Pánové z Nivalu tak vlastně nastavili mantinely správně a následovníci z La Plata dělali dobře, že se jich drželi. Autoři tak trochu ubrali, poučili se od kolegů a vznikla právě Barbarossa. Že by to ale znamenalo nějaký zásadní obrat, to ne.

Všechny jednotky mají stále mnohem větší akční rádius a vidí až za hory. To v praxi znamená, že se automaticky vydávají za nepřítelem naprosto mimo určené cíle a útoky tak zcela rozbíjejí a rozmělňují. Naproti tomu jednotky nepřátelské se zjevují mnohdy až skoro těsně před frňákem, dokonce nehledě na to, máte-li ve vzduchu průzkumný letoun.
Znovu zde máme množství nových jednotek, textur a hlavně nových (tak jako v Kursku) zvuků, takže vše zní jinak a opravdověji. Opravdovější jsou ale i vlastnosti jednotek, tedy velká pomalost a nepřesnost na delší vzdálenosti. Smysluplné využití dělostřeleckých baterií na delší vzdálenost (ačkoliv vidí přes celou mapu) je tak oproti původnímu Blitzkriegu takřka třetinová. Útočné bombardéry mají krátkou působnost, jednotky dost rychle spotřebovávají střelivo a i když s sebou vozíte naklaďáky s municí, nemá cenu je moc používat, protože jednotky vždycky někde někoho spatří a rozutečou se. Zakopat se na místě je ale sebevražda, protože co není v pohybu, je jednoduše zaměřitelné a eliminovatelné. Postupovat s vědomím tohoto s jednotkami ke konci hry už pro mě bylo skoro malým utrpením. Díky za možnost zrychlení hry.

Kdyby alespoň hra byla chyb prostá, ale krom již standardních Blitzkrieg chyb ve scriptování a chování jednotek, jsou tu i ty z Kursku a dokonce některé nové bugy. Jednotky tedy stále vymýšlí nesmyslné cesty, zaklesávají se do sebe, nyní navíc je vylepšena AI, takže zásobovacímu náklaďáku rozkážete, aby zásoboval okolní jednotky a on, ač plný munice, odjede do háje. Speciálně náklaďák, který umožňuje doplňovat i mužstvo (ikonka človíčka s plusem) má speciální chování, kdy mu rozkážete zásobovat municí, on tak dělá pár sekund a poté na to kašle, stojí a nic nedělá., Rozkaz je tak nutno opakovaně zadávat. Pěchota napříč rozkazu sem tam odmítne obsadit nepřítelem obsazenou budovu či bunkr, ačkoliv mi drze do uší tvrdí, že ano, že jde na to. Hra neví, co chce, jelikož mí dá rozkazy a když je všechny splním. nic se neděje. Náhodou jsem tak zjistil, že musím, ačkoliv to po mě nikdo nechce, znovu vzít jednotky a prozkoumávat zbytky území, které mé jednotky nenavštívili, napříč celou mapou, aby si v několika případech hra uvědomila, že mi některé úkoly zapomněla dát a dodatečně mi je umožnila splnit. Oh, díky. Jindy mám zase ukončenou misi (úspěšně) dříve, než jsem splnil všechny úkoly, což se negativně odráží v mém hodnocení, případně je úkol zřejmě časově omezen, což nevím a nestačím jej splnit, tedy úkol nesplněn, přesto se hra vzápětí ukončí s tím, že jsem zvítězil - WTF?

Tentokrát, oproti Kursku, je ve hře jedna kampaň, obsahující 9 kapitol a v každé je minimálně jedna hlavní mise historická mise. Nově jsem u některých kapitol znovu i generované mise, přičemž v těch s Normální a Těžkou obtížností máte možnost si upgradovat jednotky. Bohužel toto není zvoleno chytře, jelikož:
1) Upgradovat např. 8 tanků a 3 houfnice je o nervy, protože mise jsou poměrně dlouhé s nemálo úkoly a vzhledem k pomalosti, lenosti a nepřesnosti jednotek a jejich malými zásobami munice mnohdy pěkně dlouho trvá, než se jedna generovaná mise splní. A vy rostete (a nebo selhávají nervy)
2) Znovu je u generovaných misí možnost upgradovat např. tank nebo houfnici. Nelze si ale vybrat co potřebujete, takže potřebujete-li jen upgradovat tanky, musíte misi (v totmo případě vždy Těžkou projít klidně i 14x, kvůli osmi tankům.
3) Možnosti upgradů jsou limitovány obdobím, do kterého je datadisk zasazen, takže v pozdějších fázích hry už nemáte co kam upgradovat, páč všechno máte, ale v každé kapitole je nutné odehrát alespoň jednu generovanou misi, abyste mohli přejít do mise hlavní historické. Mise s jednoduchou obtížností mají hodně úkolů (takže mrháte časem), těžší mise mají úkolů méně, ale jednotky mají zase vyšší index "Prdění do hlíny", takže taky mrháte čas a navíc nervy.

Abych jen neplival, ano, nové jednotky, textury, zvuky i mapy jsou hezké. Skutečně byla upravena i AI, jelikož např. skupina pěšáků, která už nemá munici, se automaticky stáhne do týlu, kde je možné munici doplnit, a nepostupuje tak v čele útoku jako živý štít. Pokud jednotkám nakážete, aby se přesunuly z místa A do místa B ignorujíc např. zakopanou pěchotu v cestě, např. tanky po nich pouze střílejí kulomety. To část nepřátel eliminuje, zaměstná, takže nemají čas střílet i po něčem jiném a tanky tolik na onu vzdálenost neohrozí, přičemž ty projíždějí dál. Nepřátelská pěchota ze zákopů nevyleze, takže je možné je více méně ignorovat a jet dál. V Kursku se nepřátelské zaskočené jednotky vzdávali, tady ne, tady mnohdy prostě vylezou z úkrytů a prchají, případně zalezou do jiného úkrytu o něco dále ve svém týlu, kde znovu brání. Občas to okoukají i vaše jednotky, ale blbě, což znamená, že v případě přesily vylezou ze zákopů a jmou se zdrhat, ale nezastaví se a prostě zdrhají až na svůj konec mapy a nelze je nijak zastavit, přičemž by stačilo jen ustoupit k pozicím těžších zbraní, které stejnak útok nepřítele zastaví. To už ale prchající pěchotu nezajímá. Naštěstí už tu , jako v Kursku, není všude tolik poschovávaných jednotek, takže se dá hra i hrát.

Co je to ale platné, když hru hrajete s vědomím "hlavně ať už to dohraju nebo s tím seknu", namísto, abyste se těšili na každou další novou misi. Generované mise s opakujícími se úkoly "Obsaď, ubraň, napadni" tomu ale také nepřispívají. Pánové (a dámy) z ACTive Gaming Productions tak Blitzkriegu svými dvěma Add-On datadisky prokázali spíše medvědí službu.

Božínku. Na začátku jsem byl tak nadšený... a posléze tak... nenadšený...

Autoři z ACTive Gaming Productions v tomto datadisku k původní hře (nebo některém z prvních dvou stand-alone datadisků) dávají poznat, jak důležité a určitě i složité je u hry vyvážit složku hratelnosti (aby se to líbilo hráčům, co možná největšímu množství) a realističnosti (tedy aby to odpovídalo reáliím a nebyla to jen tupá arkádová přesouvačka jednotek). "AGP" u mě v tomhle ohledu zvolili tu složitější méně hratelnou možnost. Hra je totiž poměrně hardcore a pokouší se o velkou realističnost, což... no, čtěte dále :)

Po instalaci poměrně velkého datadisku a jeho spuštění jsem byl mile překvapen. Tady jde totiž o skutečně datadisk (je to add-on, ale autoři si s ním vyhráli). Má to vlastní obrázek v menu a i menu samotné je upravené tak, že lze hrát již volbou Nové hry a ne, jako v datadiscích předchozích, proklikávat se do hloubi menu a načítání uživatelských misí.

Hra popisuje německou ofenzivu na východní frontě a Hitlerův pokus pokořit Sověty. Kdo ví, stačí mu název kampaně: Operace Zitadelle (Citadel). Projdete si tak jak první kroky na frontě, tak i závěr s nakopáním zadků u Prochorovky.
Hned při prvním spuštění a první misi jsem byl skutečně nadšen, protože autoři si dali skutečně práci a mnohé pozměnili. Vlastně takřka vše. Máme tu nové jednotky, mnoho! Stávající jednotky mají nové textury. Vše (VŠE!) má nové zvuky, které zní skutečně (co si jako laik dovolím ohodnotit) jako zvuk daných dopravních prostředků, obrněnců a letadel, dokonce i výstřely a střelba zní zcela jinak a trochu opravdověji. Zcela pozměněn je zde dostřel a dohled jednotek na bojišti, takže tanky, děla, ruční zbraně, minomety... vše má větší dostřel, tedy takový, aby to dávalo skutečně smysl. To by samozřejmě byla hloupost na stávajících mapách, takže ty jsou i mnohem větší a rozlehlejší. Samotné mapy jsou také jiné, mají jiné nové textury a vše prostě odpovídá takové deštivé zabahněné hnědo šedé východní frontě. Dokonce pokud zaútočíte rychle a nepřítele zaskočíte, jeho pěchota se vyhrne ze zákopů a budov a vzdá se. Ti panďuláčci mají skutečně zvednuté ručičky a buď stojí na místě a čekají, kam je pošlete, nebo se sami vydají na vaši stranu mapy jako zajatci. Za tohle skutečně potlesk, protože to dosavadní Blitzkrieg mění a upravuje a víc zvojenšťuje :)

Autoři šli ale dál a zde již po prvních misích uznávám, že jsem jako stratég a voják zklamal, protože nastavená realističnost byla hodně vysoká. Autoři totiž upravili hru tak, aby co nejvíce odpovídala skutečnosti. Pěchota, tanky i letadla jsou tedy mnohem pomalejší, včetně vozidel a ručně přepravovaných děl. Teprve nyní laik pochopí, proč ve skutečnosti postup o 10 km mohl trvat týden. Nemít a nevyužít zde možnosti urychlení hry, čekal bych při přesunu jednotek z jedné strany mapy na druhou týden asi také. Zároveň jednotky jsou s ohledem na vzdálenost skutečně nepřesné a i když např. houfnice cíl vidí, nedokáží ho sestřelit ani na pátý pokus a to je cíl statický. Prostě se musí nejprve zastřílet. Stejně tak když dělostřelectvo útočí na vás, prostě kropí okolí a pokud se vám nějakého dělostřeleckého dárku dostane, měli jste prostě pech a protivník sakra štěstí. Jenže to stejné, co vy, má i protivník. Tedy velký dohled a dostřel, snad ve všech misích má po celé mapě rozmístěné ostřelovače, kteří nejsou vidět do chvíle, dokud na ně skutečně nešlápnete. To v praxi znamená, že nepřítel po celou hru a ve všech misích skoro stále ví, kde jste, takže bombardéry a dělostřelectvo nepřítele se nenudí. Vaše jednotky také ne, páčto hebnou. A hebnou rychle.

Dopředu ani nikdy nevíte, co máte dělat. Úkoly jsou vám předkládány vždy až v průběhu hry, tedy (jakoby) dle vývoje aktuální situace. Bohužel hra vás má skutečně za vojenského mástra, jelikož nežřídka kdy vám začne klást nemálo úkolů za sebou, spojených s přesunem jednotek, které vám najednou začne přisouvat jako nové posily, a máte pouze chvilku na to, abyste se rozkazy s mnoha jednotkami řídili. Vzápětí je vám totiž oznámeno, že jste něco nesplnili a v tom "lepším" případě to vede rovnou k informaci, že jste byli zbaveni velení a posláni jako řadový vojín na frontu - tím mise neúspěšně končí. Bohužel nejsem hardcore hráč, mám jen jednu hlavu (a jako chlap přeci nemohu zvládat řešit více věcí najednou) a jen dvě ruce a prostě... se musím přiznat, že nejednu misi jsem vyhrál cheatem [@Win(0)], protože jsem jednoduše nebyl schopen nově přidělené jednotky s jejich rychlostí a při zajištění jejich bezpečí a jejich nezdevastování přesunout na požadované místo a obsadit pozice pro obranu nepřátelské ofenzívy na druhé straně vprostřed okupované mapy.

Na svoji obranu ale musím podotknout, že i hra samotná háže klacky pod nohy. Dá mi za úkol vyčistit od dělostřelectva jakýsi pahorek, já všech pět kanónů, co se tam nachází, zničím, a přesto mi úkol nezmizí jako splněný. Nevím, co víc po mě hra chce. Tenhle datadisk dělá Blitzkrieg tak ultrarealistický, že to (u mě) zcela zabilo hratelnost. A to jsem si v nastavení nastavil lehkou obtížnost, rozdíl jsem ale nepoznal. Tenhle datadisk jsem dohrál s vypětím psychických sil, s neustálým ukládáním, hledáním schovaných zasraných hajzlů ostřelovačů, a s cheaty. Prostě si nemůžete užít hru, která se sice snaží uvést na správnou míru ukázku války, přes hodinu se krůček po krůčku pytlit na jedné mapě, neustále se snažíc odminovávat celou obří mapu a krýt ženisty kouřovou clonou ze dvou lehkých minometů, abyste ke konci zjistili, že vám hra sice všechny úkoly uznala jako splněné, přesto jí to jaksi nedává důvod misi ukončit a žádný další úkol pro vás nemá.

A to už snad nemusím ani zmiňovat, že se zde stále nacházejí standardní scriptové chyby z Blitzkriegu, tedy jednotky si to mašírují absolutně nesmyslnými trasami, musíte jim plánovat trasy kratší a přesně ukazovat kam mají jít. Jednotky se do sebe zaklesávají a už se nehnou, což je perfektní na mostech (jednom jediném dostupném kurva fix!), jednotky se dokáží zaseknout na naprosto nesmyslných místech a nehnout se dál o krok. Ve hře je možnost nastavit, aby nějaká jednotka prostě následovala další. Každý tank tak např. může následovat vůz se zásobami, ženisté, mobilní protiletadlové dělo, pěchota apod. Jenže to většinou končívá tím, že doprovodná jednotka se někde zasekne a tank na ni čeká, čímžto se celá akce rozbije, tanky a doprovodné jednotky se např. zpromíchají na mostech, přičemž první tank čeká na doprovodnou jednotku, která je ale "ve frontě" daleko a tank na ni čeká, až se k němu přiblíží, což se díky frontě prostě nestane. Takhle se zpromíchá několik jednotek a ten chumel prostě rozplete jen posláním doprovodných jednotek všech někam do hajzlu, aby se tanky uvolnily. Tanky a obrněná vozidla mají mnohem větší dohled a dostřel a automaticky v klidu sami útočí na nepřátelské jednotky v dohledu. Nepřipadá tedy v úvahu, že byste si jednotky seřadili, např. v prvním voji tanky, za nimi pěchotu a za nimi podpůrná vozidla, kdepak. Tanky se rozutečou a vy je musíte chytat, vracet zpět a každému ručně nastavovat, aby se kuwa drát nehýbal, protože potom vleze někam do léčky a jeden tank vám prostě pěchotu v zákopu nezničí. Pěchota si podá jeho. Proto tanky doprovází pěchota, že ano. Hra tohle ignoruje. Stejně tak příjemná je funkce, kdy hra počítá s nerovnostmi na bojišti (kopečky, i mrňavé), za které nevidí ani vaše jednotky s delším dohledem, přičemž takhle narazíte na nepřátelské opevnění až když ho máte u frňáku. Bohužel na 2D mapě tohle nijak nepoznáte.

Ano, v reálné válce bych nemohl zjevně vést ani skupinu myší, zdechl bych zjevně rukou spolubojovníků pro svoji neschopnost, ale takovéhle rapidní zvednutí obtížnosti hry jsem nečekal a i kdybych jej čekal, nepomohl bych si. Tohle bylo příliš. Teprve poslední dvě mise z kampaně šly doopravdy skutečně hrát. Už jsem věděl, co mám a co nemohu (tedy že spíš více nemohu), už jsem věděl, že jednotky si dělají co chtějí a nepřítel nebyl úplně všude.

Je mi líto, ale tohle na mě bylo už moc. Děkuji, ale Kursk už nikdy více.

Úvodem: Ze 'Zelených ďáblů' tedy, slušně řečeno, nadšený zrovna nejsem. Dovolím si nejprve rozebrat oficiální text distributora z obalu hry:

* Válka je peklo! Tvůrci her Burning Horizon a Rolling Thunder vám přinášejí 20 strhujících a akcí nabitých misí - a k tomu dvě motivační kampaně včetně první letecké kampaně hry Blitzkrieg.
- Že je válka peklo, proti tomu žádná. Ohledně počtu misí se budu zmiňovat níže. Pomineme-li, že jak 'Burning Horizon' tak 'Rolling Thunder' je připisováno vývojářům z Nival Interactive a 'Green Devils' mají na triku vývojáři z dnes již neexistujícího La Plata Studios (přičemž kdo ví, jak těsná spolupráce firem zde panovala, že), pak tím nejdůležitějším bude asi skutečně přinesení prvních ucelených misí za německé výsadkáře a 9. obrněnou divizi..

* 20 misí, 2 německé kampaně
- Tohle bych považoval za zavádějící, včetně popisku výše. Člověk by si mohl myslet, že jsou zde dvě kampaně a k tomu ještě 20 jednotlivých misí. Prdlajs. Právě z oněch 20 misí je totiž složena první německá kampaň, ve které provází německou 9. obrněnou divizi (což je zajímavé spíše historickým pozadím, panďuláčci jsou stále stejní :), přičemž tato kampaň obsahuje 5 kapitol a v každé kapitole je několik misí. Dále zde najdeme jednu německou kapitolu, v níž je několik misí. Touto kapitolou je tzv. Eagles, tedy mise za německé výsadkáře. A pak tu jsou... 4 výukové mise tankové školy, které fungují jako takový tutoriál.
- Navíc je trochu škoda, že datadisk nemá vlastní menu. Menu je stejné jako u původního 'Blitzkriegu' a 'Green Devils' je nutné volit z menu Uživatelské kampaně, Uživatelské kapitoly a Uživatelské mise. On totiž 'Green Devils' není ani tak skutečným datadiskem, jako spíše placený Add-On.

* Až 8 základních tankových jednotek, které lze vylepšit na typy "Königstiger"a "Jagdpanther"
- Tedy nic, co by již nebylo v minulých datadiscích, přínos pro zábavu ze hry nijak vysoký. Sice také uvidíte belgické jednotky a tanky, ale zrovna tahle mise je poměrně krátká a poté už tyto jednotky nepotkáte.

* Hra využívá jedinečnou AI z 'Rolling Thunder'
- Možná to bylo tím, že jsem právě předchozí datadisky hrál v rámci Anthology edice s dalšími opravnými patchi, ale scriptování a ona úžasná AI zde byla naprosto tristní. Hned v první misi máte něco rychle obsadit a zbytečně na sebe neupozorňovat. Přičemž hned první jednotka pěšáků, kterou vyšlete na místo, se rozdělí a trdla si to samozřejmě šinou přes půlku mapy na nepřítelem bráněné mosty, čímžto se nejen nechají imbecilně odpravit, ale ještě zalarmují nepřátelské jednotky. A nezastavíte je, protože půlka jednotky je na jednom břehu a druhá půlka na druhém a neustále se snaží zase dohromady spojit. Jakmile se je snažíte vrátit, pro každou půlku jednotky je to na určené místo blíž jiným způsobem, takže furt lezou špatným směrem. A nemáte možnost je nijak ani zabít dřív, než na sebe upozorní. Hovada, loading.
- U některých misí jsem nepochopil, co se ode mě tedy vlastně žádá. Bylo mi řečeno, že dokud budou moje jednotky ve vlaku, nikdo na něj nebude útočit, dokud z něj jednotky nevysadím. Dojel jsem k místu, kde jsem měl z vlaku vyskočit a přepadnout protiletadlové kanóny, ale než jsem tak stačil udělat, PL kanóny mi vlak rozstřílely. Loading a musel jsem tedy vystoupit dříve, což mě stálo hromadu pěšáků, kteří se ani nedostali na místo určení, díky okolním nepřátelským jednotkám. - NEBO - Začíná mise a máte zabránit prchajícím jednotkám v úniku. Bohužel v jednotkách nepřátel jsou i důstojníci, kteří dokáží pěkně rychle mašírovat a rychle vám utečou. Než si tohohle náhodou všimnete (fog-of-war), máte několikrát za sebou neúspěšnou misi. - NEBO - Na jedné straně mapy máte svoje jednotky a na druhé své tanky. Úkolem je dostat tanky přes nepřátelské linie ke svým jednotkám. Přejedete tedy s tanky (některé ztratíte) ke svým jednotkám a následně dostanete další úkol: Obsadit vesnici zase na druhé straně mapy, hned vedle místa, kde začínaly tanky - WTF? Tohle vědět předem, rovnou jsem mohl zaútočit i s pěchotou, protože ve výsledku je to to stejné. - NEBO - Dobili jste území a máte ho bránit před několika vlnami objevujících se nepřátel. Rozmístíte tedy zbylá děla, minomety a tanky a do zákopů po předchozích obráncích rozmístíte pěchotu. Během jedné z vln nepřátel se najednou na obrazovce vypíše "patrol_para" a všechna vaše pěchota vyleze ze zákopů a někam se vydá. Nestřílí, prostě jen zhypnotizovaně jde a nepřátelé ji kosí. Neuvěřitelné, to jsem už zíral s otevřenou pusou.

Ano, mise jsou nápadité, nejde vždy jen o dobití a obranu, v rámci mise dostáváte i několik úkolů a ve většině případů jsou mise poměrně těžké (protože nepřátelské jednotky přibývají a vám přibývají i úkoly, ale máte málo transportních vozidel a tak jednotky mohou zůstat i zcela bez střeliva => mrtvé). Stejně tak z historického hlediska je zajímavé postupovat dějinami s určitou jednotkou, briefingy jsou i zajímavě psané, takže se i dozvídáte o pozadí toho, co právě bude následovat, včetně celé kapitoly výsadkářů, kteří byli snad prvními, ve WWII skutečně v akci využitými výsadkářskými jednotkami.

Bohužel na datadisk jde o krátkou, byť pěknou a zajímavou práci, bez vlastního menu a s nutností hledat mise a kapitoly v uživatelském menu, což není nijak rozdílné oproti zdarma stáhnutým kapitolám a misím z internetu od fanoušků. A k tomu poněkud divné scriptování a chyby, na které jsem v předchozích datadiscích ani nenarazil.

PS: Drobnost k neoficiální češtině do hry - překlad je pouze u textu v briefincích, popisů misí a úkolů ve hře. Menu, jednotky, některé medaile apod. jsou stále v původním jazyce (to jen, kdyby se náhodou někdo časem divil :)

PPS: Na Win7 64bit hra padá, proces game.exe se ukončuje nebo se hra zasekne, přičemž nereaguje, ale zvuk stále jede dál a řešit se to dá jen ukončením procesu. Nastavením režimu kompatibility se sice množství záseků a pádů redukovalo, nicméně neeliminovalo. Pokud vím, žádný samotný opravný patch pro 'Green Devils' vydán nebyl.

Osvobodil jsem Plzeň, pánové!

Tak, jako jsme v prvním datadisku pochodovali a bojovali ve stopách Erwina Rommela, v datadisku druhém mašírují jednotky pod vedením George Smithe Pattona mladšího, nejznámějšího člena vojenské rodiny Pattonů. Do Berlína se sice nepodíváte, ale to vám může být jedno, svých starostí budete mít v kůži Georgieho dostatek. Jako 'valící se bouře' se proženete mezi roky 1942 až 1945 Afrikou a Evropou. Název datadisku asi nebyl zvolen náhodně, jelikož subjektivně mi obtížnost misí v Pattonově kampani přišla o řád nižší než u předchozího Erwina. Samozřejmě ne, že byste se nezapotili, ale mnohdy už není třeba nijak zvláště taktizovat a lze využít právě onoho "blitzkriegu", ačkoliv vás to bude stát nějaké jednotky, ale ve skutečnosti generál Patton takovou pověst i měl :)

U tohoto druhého datadisku už je to s popisováním obsahu trochu... stereotypnější. Mise jsou každá jiná, neopakuje se tak mírný neduh původní hry s množstvím generovaných misí na stále stejné (nebo minimálně si velmi podobné) ploše. Jiné neduhy zde ale přetrvávají jak z původní hry, tak i z předchozího datadisku a to i přes aplikaci opraveného patche a service packu. Na 64bitových Windows 7 se mi asi dvakrát hra zasekla (zvuk jede, ale obraz se nehýbe a hra nereaguje), jednou umřel proces hry, pathfinding jednotek je občas stále sebevražedný a jednotky tak chodí nesmyslnými cestami, aby přešly mapu a zjistily, že tudy taky ne, případně vpochodovaly přímo před hlavně nepřátel. Občas se nějaká ta vozidla prolnou a nedokáží se dále hnout, čímžto zablokují most (jediný!) a zhatí celou misi, kterou je nutné hrát od poslední uložené pozice (čti: znovu). Mezi neduhy bych i počítal pár misí, kdy složitě taktizuji, přesouvám dělostřelectvo, tanky i pěchotu pomalu a po kouscích, abych postupoval, ale nevlétl nepříteli do chřtánu, abych na konci mise zjistil, že kdybych tam vlítl se vším jako šílenec, ušetřil jsem si několik desítek minut.

Na druhou stranu je zde také fakt, že nečekáte zdlouhavě na možnost vylepšení svých jednotek, po každé misi dostanete možnost vylepšit na nějaké nové dělo, samohybnou houfnici, lepší tak nebo protiletecký kanón. Stejně tak v misích se poměrně rychle klíčové jednotky povyšují.

Datadisk celkově je příjemně dlouhý, subjektivně ale musím uznat, že u druhého datadisku už začala nastupovat lehce jakási unavenost. Sice bobujete pokaždé na jiné mapě, úkoly se snaží být odlišné (ale z principu musí jít stále o totéž - dobít nějaký bod a něco zničit případně ochránit), dokonce máte i nové jednotky, jen... ta stereotypnost tam někde prostě bublá. Nicméně to mi nijak nesnižuje kvalitu hry. A to mj. i kvůli uživatelským kampaním a misím:

Každý datadisk kromě své primární kampaně za jednoho z vojevůdců přinesl i několik tzv. uživatelských misí a kampaní (kampaň = většinou 5 nebo 6 po sobě následujících misí, historicky na sebe navazujících). Vzhledem k tomu, že jsem hrál tzv. Anthology edici, tedy oba datadisky byly nainstalovány najednou a navíc přibyl i La Plata Service Pack Gold Anthology, nedokáži už říci, které konkrétní uživatelské mise a kampaně patřily k jakému datadisku a servicepacku. V každém případě ale dovolí tyto na sebe většinou nenavazující mise navštívit mnohé jiné kouty světa. Přes standardní Evropu, Rusko a Afriku i Barmu, Tichomořské ostrovy a další, čemuž odpovídá i vyobrazená fauna (ty stromečky skutečně vypadají jinak, až je vám z té vlhkosti džungle před monitorem špatně :). Samozřejmě takovým misím odpovídají i jednotky, takže v džungli si to rozdáte s Japončíky a jejich technikou a autoři šli tak daleko, že skutečně budete mít co dělat tváří v tvář hordám sebevražedně se valící pěchoty. Různých uživatelských misí je skutečně velké množství a jejich společné vydání by klidně mohlo znamenat další datadisk.

Pokud vás již samotný Blitzkrieg omrzel stále stejně vypadajícími mapami a stále stejnými úkoly generovaných misí, bude pro vás 'Žhnoucí obzor' :) vytržením z nudy a vlitím nové krve do žil. V roli postupně povyšovaného Erwina Rommela si projdete mezi léty 1940-1944 mnoha bitvami, které vám dají ve většině případů skutečně zabrat.

Prvně je třeba uvést, že datadisk je poměrně dost dlouhý a to přesto, že neobsahuje žádné generované "intermezzo" mise, vyplňující prostor mezi historickými misemi a dovolujícími vylepšovat svoji techniku a její počty. Ve hře se setkáte JEN s historickými misemi. Díky tomu by sice měla hra zdánlivě rychleji ubíhat, nicméně oněch "pouhých" 18 misí je vyváženo mnohdy krvavou náročností. některé mise jsou poměrně lehounké i v pozdějších fázích hry, odehrávajících se na skutečně velkých mapách, jiné ale není problém mnohokráte opakovat. A to ne proto, že by vám nepřítel zabil nějakou vylepšovanou jednotku, ale proto, že celou bitvu projedete. Náročnost takových misí zajišťuje, že se budete snažit chovat skutečně obezřetně, postupovat budete pomalu a oněch 18 misí skutečně vydrží poměrně dlouho.

Všechny historické mise ale pohladí oko, jelikož ani jedna nevypadá stejně a ani jedna se nijak nepodobá kterékoliv misi z původního Blitzkriegu. Už poněkud nudná Matka moudrosti tady tedy naštěstí utřela. Na druhou stranu díky JEN historickým misím, je zde značně urychleno vylepšování a povyšování jednotek. Po každé misi je nabídnuto několik upgradů, jejich smysl pro následující bitvu je ale občas dosti pramalý. Ačkoliv máte pod sebou třeba 6 děl a 6 tanků, zdaleka to ještě neznamená, že je do bitvy také všechny dostanete. Dopředu tak vlastně nevíte, s čím do popisované bitvy vlastně půjdete. Je to trochu škoda, protože si takhle nelze nijak obměňovat vybavení dle potřeby mise.

Umělá inteligence je sice možná nějak vylepšená, ale tahle hra není o umělém mozku, ale o scriptech. A autoři poměrně vyčůraně využívají opomenutí hráče, který jednoduše nečeká (protože to hra tak nikdy nedělala), že se z boku přižene tanková jednotka, plížící se po okraji mapy. Nezbavili jsme se ani chyb právě ve scriptování, kdy se do sebe dvě vozidla zaklesnou a už se nehnou, případně se jednotka vydá do svého cíle naprosto nesmyslnou cestou skrze ležení nepřítele, aniž by jí to během umírání nějak vzrušovalo. Tyto chyby ale na oči přijdou v mnohem menším množství než u původní hry. Je to zřejmě také dáno právě mnohem menším počtem misí a jejich náročností, kdy si jednotlivé části jednotek skutečně musíte hlídat.

Nepočítejte s tím, že většinu svých vypiplávaných jednotek dovedete až do konce. A ani nepočítejte s tím, že u této hry využijete osvědčené "ještě jednu rychlou misi a jdu spát". Tady nejsou rychlé mise :)

Ke hře jsem se dostal kdysi, když vyšla demoverze na CD/DVD příloze některého z tehdejších herních časopisů. Ihned mi Blitzkrieg přirostl k srdci a jen v demoverzi a jeho třech misích jsem dokázal strávit až příliš mnoho času. Teprve poté jsem si za našetřené peníze koupil celou hru a znovu v ní strávil hromady času, HROMADY!

Hra ve třech sáhodlouhých kampaních (Spojenecká, Německá a Sovětská) nabídne jednu hlavní historickou bitvu a několik náhodně generovaných vždy pro každé z hned několik kol v rámci jedné kampaně. Historické mise jsou rozlehlejší než ony náhodné a hlavně jsou inspirovány skutečnými bitvami. Pomelete se tak s nepřítelem u Kursku, o Berlín apod. V malých generovaných misích, které jsou pro každé kolo tři, ale neubývají, a to každá vždy v jedné dané obtížnosti - lehká, normální a těžká, máte možnost za splnění úkolu získat jeden kousek lepší technicky, než jakou používáte nyní - protiletecká a protitanková děla, houfnice, tanky, raketomety... vše, co by vám mohlo v historické bitvě být k užitku. A pokud si v menu hry nenastavíte nejlehčí obtížnost, okusíte, že v téhle hře se musí nejen myslet a jednat opatrně a s rozmyslem, ale mít i trochu štěstí :) Bez průzkumu a dělostřelecké s leteckou podporou zařv nejen mnoho pixelů pod vaší správou, ale z vaší nicotné úspěšnosti nebude nadšeno ani velení, takže se také oddálí vaše povýšení. S každou jednotlivou bitvou sbíráte zkušenosti, tedy jak moc a úspěšně plníte úkoly, jak moc jste opatrní či zda se ženete vstříc smrti na zteč, jaké je vaše vojenské umění, samozřejmě také kolik jste ztratili jednotek, jak rychle byla mise splněna a tak dále. U takřka každé vojenské hodnosti také dostáváte pod velení větší počty jednotek, tedy hlavně buďto 3 nebo 6 tanků a 3 nebo 6 dalekonosných děl. Počty pěchoty se v generovaných misích nemění, v těch historických ovšem dostanete na povel mnohem více techniky a vojska, než je vaše "běžná" jednotka.

V bitvách ale nesbíráte zkušenosti jenom vy, ale právě i vaše děla a tanky (pěchota nikoliv). Stojí tedy za to, dávat si pozor na své jednotky, protože ztratit těsně před historickou bitvou zocelenou jednotkou se třemi prýmky a nahradit ji tak nějakým nováčkem, není zcela vhodné.

Velké historické bitvy vzhledem k nastavené obtížnosti mohou trvat velmi dlouho od jednoduché "hrnu to tam" po těžkou "zdaleka ne všichni mi přežijí a zdaleka ne všechny pobiji, ale snad alespoň splním všechny úkoly, jinak si to budu muset zopáknout".

Tahle hra dokáže zabavit na hodně dlouhou dobu a není úplně radno ji rozehranou opouštět, protože pak můžete zapomenout, jak že jste to vlastně plánovaly upgrade svých jednotek. Hru si čas od času dávám znovu a znovu a stále si díky její velké rozhlehlosti a dlouhé hrací době celou nepamatuji :) Toliko ke kladům.

"Tvoje mise je jednoduchá - pouze plň rozkazy."

Po X-tém čerstvém dohrání ale musím uznat, že přesto, jak je hra chytlavá, není rozhodně bez chybičky. Hra je v tuto chvíli cca. 10 let stará, čemuž odpovídá mj. grafická stránka hry. Osobně mi nijak nevadí, že se ve větru nehýbou lístky na stromech a nemohu si detailně prohlédnou včelu na květu pampelišky, ohnutém díky stojícímu pásu tanku, ale faktem je, že maximální rozlišení 1440x900 je trochu chudé a máte tak trochu menší výhled. Sice je možné si úpravou konfiguračního souboru navolit rozlišení v podstatě jakékoliv, což ve hře následně funguje, ale nesmíte zapomenout, že i např. pouze změnou hlasitosti v menu hry toto nastavení resetujete na skvělých 640pixelů. Hlavní obrazovka menu hry je sice hezky animovaná, kouří zde tři německé tanky, ale dost nevyužitá. Než se třeba z briefingu mise proklikáte zpět do Windows, značně zestárnete. Také díky tomu, že samotná hra je jakési pseudo 2D-3D, tedy prvky jsou vymodelované ve 3D, ale mapou nejde nijak otáčet ani zoomovat a samotný povrch je prostě jen textura, dost špatně se rozeznává povrch bojiště, těžko poznáte vyvýšeniny, pokud nejde přímo o několikametrový převis, nerozeznáte co je ještě písek, kam technika může jet a kam se již nedostane apod. Ovlivňuje to způsob, jakým si jednotky hledají sami cestu k vytyčenému cíli. Nezřídka kdy se tak stává, že jednotka se pomine a jme si hledat vlastní cestu jinudy, většinou i skrze pozice nepřítele, kterého ovšem ignoruje a nechá se bez odporu zmasakrovat. Jednotky, ať už tanky nebo pěchota, se prostě v některých místech zaseknou a i když vám na kliknutí odpoví, nehnou se. Stojí a čumí a buďto se je můžete snažit rozhýbat příkazy k pohybu do jiných směrů, nebo s nimi prostě přestat počítat. Mnohdy je tak prostě jednodušší opustit skupinku vojáků nebo jeden tank, než aby vám kvůli tomu vázla celá zbývající operace, na kterou je nutno dohlížet. Ony 2D/3D modely techniky mají ještě jednu zajímavou vlastnost. Tanky a vozy v některých případech mohou projíždět skrze sebe, např. v úzkých uličkách nebo mostech nebo prostě při pozastavení kolony a otáčení se pro vyhledání průjezdné trasy. Většinou se takto do sebe zaklesnutá vozidla vyprostí. Jindy se ovšem ani jedno vozidlo nedokáže hnout a vy tak získáte jakousi "siamskou" jednotku neschopnou pohybu. Buď můžete nahrát poslední uloženou pozici nebo se s tím smířit. S tím také souvisí nutnost dbát na tom, kde necháváte vysadit své výsadkáře. Výsadkář, padnuvší např. do řeky je automaticky mrtvý. To by se dalo ještě pochopit. Výsadkář padnuvší na nějakou jinou překážku, např. budova, tank apod. přistane vedle, tedy se nijak nezraní. Ovšem výsadkář, vysazený na okraj hrací mapy chuděra padnuvší za okraj mapy, automaticky umírá a vy s tím nic neuděláte. Stejně tak neuděláte nic s na dané místo přivolanou leteckou podporou. Ukliknete-li se a např. pošlete stíhače proti bombardérům na špatnou část mapy, nemáte možnost říct stíhačkám, aby se přesunuly jinam. V horní části mapy vám jednotky demolují stíhací bombardéry a vaše stíhačky si znuděně poletují ve spodní části mapy, dokud jim nevyprší čas a nevrátí se na jakési vždy mimo hrací plochu schované letiště.

To by byly ty, řekněme, techničtější nedostatky. Po skutečně několikerém dohrání celé téhle dlouhé hry je ovšem nutno i poznamenat, že místy už začíná být trochu nudná a to díky stále se opakujícím náplním generovaných misí. Na výběr jsou totiž pouze stále dokola se opakující mise "Najdi a znič nebo obsaď", "Obsaď a ubraň most", "Obsaď most a následně znič z místa A do místa B projíždějící jednotku obrněnců" a "Doprovoď přes mapu náklaďáky". Možná se to nezdá jako repetitivní, ale když si chcete takovou těžkou generovanou misí upgradovat své tři tanky, následně tři děla a v pozdějších fázích hry máte jednotek 6 a 6, tak po prodělané Spojenecké a Německé kampani mě už začínaly pokusy o vylepšování jednotek přinejmenším nudit, ne-li štvát. Tomu ani nenapomáhá fakt, kdy v jedné generované misi máte jako odměnu vícero techniky, vždy ale jen jeden kus a s každým dohráním se tak odměna obměňuje. Po dohrání mise si nelze zvolit, jaký bonus chcete, jeden je prostě předvolen před začátkem mise a chcete-li druhý z nabízených dvou, musíte odehrát nějakou jinou misi a poté se nabídne teprve chtěný upgrade. Takže doženu-li to do extrému a chcete-li si tedy upgradovat 6 a 6 jednotek, může to znamenat minimálně 12 vedlejších misí, nebo taky klidně i 20. Díky tomu hra neuvěřitelně časově bobtná, což by nevadilo, kdybyste už tak podvacáté nedoprovázely náklaďáky sice jinak tvarovanou a rozloženou mapou, ale v podstatě furt tou stejnou, se stejnými převisy, na kterých je vždy buď jedno nebo dvě děla či tank spolu s pěchotou, na křižovatce vždy skupina pěchoty nepřítele apod. Bohužel repetitivnost zde už ke konci hry je obtěžující.

A však i přesto přezevšechno si hru zahrají po čase znovu. Tohle je prostě Blitzkrieg. Nejednoduchá a přesto návyková a jednoduše pochopitelná a uchopitelná hra. Jen vám garantuji, že ji nedáte "v kuse". Ne, že by to nešlo, ale... to prostě nejde :D

PS: Budete-li hrát hru ještě dnes, důrazně doporučuji ji stále v průběhu mise ukládat. Na 64bitových Windows 7 sice hra funguje, ale i přesto jsem se párkrát setkal s ukončením aplikace a neuložený postup historickou misí byl v... ta tam.

I Valve se svým Source enginem umí udělat venkovní lokace. To je totiž tou největší změnou a devizou druhé epizody putování Gordona, Alyx, bezejmenného Vortigaunta, Dr. Vance, Kleinera i sebestředného Magnussona, Barneyho a jednotlivců z řad hnutí odporu za eliminací a osvobozením Země ze spárů nepozemských jednotek Combine.

Tím největším záporem hry je na druhou stranu skutečnost, že je tu s námi již od konce roku 2007 a příběh od té doby nikam nepostoupil. Díky tomu i zamrzí pokus Valve o příběhové propojení s další svojí hrou, která sama o sobě s příběhem Half-Life nesouvisí - Portal - jež vyšla skoro ve stejnou dobu jako Epizoda 2. Od té doby tak hráč pouze čeká, co Dr. Mossmanová na Borealis nalezla a zda vůbec.

Hra se místy jeví lehce protahovaná a znovu nám dává okusit potěšení ze setkání s množstvím zombies, v podzemí si sáhodlouze zalaškujeme s množstvím broučků, což se proloží dalšími zombies. Dáte si dvě přetěžká kola se Stridery a jejich novými menšími posilami. A tak lehce stále dokola. Ale přesto to vypadá moc hezky a stále to dává smysl. Nové nepřátelské jednotky jsou navíc docela tuhé.

V každém případě Epizoda 2 dostává pověstné pravdy, že v pokračování musí být všeho víc. Vše, s čím jste se dosud v HL2 a EP1 setkali, naleznete i tady v mnohem koncentrovanějším množství. Combines mají na kahánku a rozhodně se nehodlají vzdát.

Upřímně? Princeznu v zbroji jsem mile rád doprovodil na její cestě za záchranou otce a jeho i svého království. Moc rád jsem se znovu pohroužil do světa King's Bounty. Ale... s odstupem času musím uznat, že to sice bylo hezké a funkční, přesto nijak necítím potřebu doprovodit princeznu na její cestě znovu. Oproti tomu určitě vím, že King's Bounty: The Legend si zase rád někdy dám znovu. S princeznou jsem se znovu plavil, vznášel, plazil podzemím i samotným peklem. Ale výsledkem mi vlastně bylo jen "opáčko" s jiným kabátkem a pár odlišnými drobnostmi. Asi jako čtení již známé knihy v jejím novém vydání a překladu nebo nějaký věrný remake známého filmu.

Děkuji tak tvůrcům z východu, hru jsem si užil, leč znovu mi lepá děva na koni zřejmě již neuhrane.

Tohle bylo veliké zklamání, hraničící až s kopancem do hráčů. Za cenu plnohodnotného datadisku jste vlastně nedostali takřka nic, resp. vůbec nic podstatného. Ano, přibyli nějaké jednotky do původní kampaně Princezny v zbroji, ale nějaký smysluplný efekt to nemělo. Ano, dostali jste také možnost si vysloužit titul Ochránce koruny, ale to také nemělo moc velký smysl - jednalo se zase jen o nahodila generovaná bitevní pole, bez příběhu a bez nutnosti je vůbec absolvovat, nic vás k tomu nenutilo. A přidání editoru jsem nebral jako kdovíjaké plus, které by hru obohatilo - obzvlášť, když by slušný vývojář takovou věc mohl vydat zdarma fanouškům, navíc u hry, která po dva roky neprošla žádnou významnou změnou (což je ovšem celkem plus). V souhrnu tedy: Pokud se ke King's Bounty dostanete někdo teprve nyní a rozhodujete se, zda utratit např. na brigádě těžce vydřené chehtáčky na tenhle datadisk, doporučuji vyčkat na nějakou slevovou akci, a nebo Crossworlds úplně přeskočit. Novinky datadiskem získané k původní princeznovské kampani jsou zcela zanedbatelné, generované nepříběhové bitvy z katakomb nepřekvapí ničím jiným než velkou obtížností a editor map... no... existuje.

Jediným skutečným plusem tohoto hratelného techdema je ona skutečnost, že je hratelné :) Technologická ukázka tehdejších možností Source Enginu to byla krásná, leč v následující Epizodě 1 nijak zvláště využitá, nebo jsem to přinejmenším v EP1 nijak nepostřehl. Kostelík je nádherňoučký, ale pokud mělo být toto součástí původní hry, je škoda, že to nebylo doděláno a přidáno. Vždyť, co by hráče donutilo hrát znovu víc, než přidaná součást příběhu, byť jen jedna lokace, celkové vyznění nijak neovlivňující. Buď jak buď, je to hezké, ale zabaví jen na pár minut. Navíc, jako techdemo má tato hratelná mapa i jiné GUI, co se výběru zbraní týče, i pár vlastních bugů (špatné zobrazení kurzoru u Gravity Gunu s čárou přes obrazovku, nebo poněkud divnou intenzitu a prolínání některých stínů :)

Gordon je zpět. Alyx je zpět, Dog je zpět. A svět se hroutí. Aby se nezhroutil úplně, vracíme se zpět, abychom získali více času, abychom si užili ještě více post-apokalyptického prostředí , díky rozpadající se Citadele, než jen rozbořené budovy. Užijeme si víc a tvrdších Zombie (...Zombine, haha... ehm), užijeme si další a hutnější atmosférické jevy i prostředí, vražednější bitky i Kleinerův proslov, ačkoliv není žádným řečníkem, ale pokusí, směrovaným k přeživším obyvatelům City 17 a jeho okolí, tedy lidem, však oni to naši Vortigaunští přátelé pochopí, a nabádajícím jim k několika hlavním bodům: Milujte, se, množte se, obnovujte, ale teď hlavně zdrhejte!

A tak tedy zdrháme nejen my, Alyx a Gordon, ale celá hra, která díky tomu působí a skutečně i je poměrně dosti krátká. Valve si tady okusilo způsob epizodního vydávání příběhu na pokračování, aby po dvou letech vývoje zjistilo, že to asi nebude ten úplně nejlepší nápad. Hráči totiž po dvou letech čekali trochu víc, než "průlet" světem City 17 a úprk do neprobádané divočiny za hranicemi již padlého udržovacího pole města.

Vypadalo to pěkně, moc pěkně, pěkně se to i hrálo a největším plusem tak byl zřejmě návrat zpět do ruin města a pokračování v boji s neznámými silami. Jenže to bylo skutečně dost krátké. Po kratičké ukázce Lost Coast se také čekalo trochu více technického pokroku, možná lehkého zpomalení postupu hrou a trochu prohloubení příběhu. A nastalo tak nekonečné, skoro rok a půl dlouhé čekání na další epizodu, která bude určitě jedinečná a ještě lepší. Určitě!

"Here we go. We did it, Gordon."

Nemohu si pomoct, ale HL2 je "milášek" :) A to přesto, že první Half-Life nijak zvlášť nemusím (dostal jsem se k němu poměrně dost pozdě). O HL2 jsem se dozvěděl tehdy ještě z časopisu Score, a podle toho, co jsem se dozvídal, jsem se na hru těšil více a více. Mé nadšení tehdy zmrazily video ukázky toho, co Source Engine v HL2 bude umět. Hra se mi tak dostala do rukou ještě v době, kdy jsem ani zdaleka nesplňoval ani minimální HW nároky. O to více jsem byl překvapen, že běhala, naprosto bez problémů i na grafické kartě, která tehdy horko těžko zvládala DirectX 7. A byl jsem u vytržení. Do té doby nevídaná grafika (alespoň mnou), skvělé hrátky s fyzikou předmětů i postav, neuvěřitelné obličejové grimasy, nádherná měnící se prostředí i skvělí nepřátelé. Uchvátila mě i skvělá post-apo atmosféra utlačované země, resp. města a jejich obyvatel, shromažďujících se v odboji, kteréhož jsem měl já, jakožto Gordon Freeman, být ikonou i hlavním hybatelem, aniž bych o takovou roli stál a aniž bych chápal, kde a proč se tu vlastně beru. To věděl jen tajemný G-Man, který mě donutil vstát a nadechnout se popela.

Nemohl jsem se prostě vynadívat a poprvé jsem hru odehrál snad skoro v kuse (no, pár dní po sobě :) Od té doby mám Half-Life 2 zařazen na zlatém stupni žebříčku TOP her (spolu s Unrealem, samozřejmě :) Tímhle dílkem udělalo Valve skutečnou revoluci, nebo minimálně velký evoluční krok a hra si tak zasloužila svoje místo v historii.

Na druhou stranu, ačkoliv dávám zcela neobjektivních a zaujatých 100%, je mi jasné, že ne všechno bylo na hře bezchybné. Bugy zde byly a jsou i v roce 2013. AI občas vynechává a panďulák tak stojí a čumí, ačkoliv by měl jednat. RagDoll panenky občas ustrnou ve velmi zvláštních pozicích a místech. Jako nemilovníka čehokoliv okolo Zombie (čest výjimce L4D2) sice potěšil vzhled a atmosféra Ravenholmu, ale napříč hrou bych těch zombie uvítal i méně. Stejně tak mi vadilo, že jsem po překonání Nova Prospectu nemohl už nikde využívat možnosti povolat si na pomoc pár Antlionů. Bugískem pak budiž i poněkud zvláštní fungování achievementů: i když jsem nalezl několik tajných umístění beden se zásobami nebo prokazatelně splnil nějaký úkol, ocenění jsem nedostal - např. získání airboat (jak jsem asi mohl hru dohrát, kdybych airboat nezískal?). Nicméně tohle jsou takové drobnosti, že je HL2 bez potíží prominu. Hru si tak mile rád zahraji znovu a znovu a znovu. Pokaždé, když budu mít chuť a uzraje na ni ten správný čas.

"...Time, mr. Freeman?"