F.E.A.R.: Perseus Mandate

V pořadí druhý přídavek pro hororovou akční střílečku F.E.A.R. s podtitulem Perseus Mandate... Ok, podíváme se jí na zoubek. Od úplného začátku skrývá v sobě tento datadisk nespornou výhodu nemuset mít nainstalovanou původní hru (oproti Extraction Point). V podobném duchu se potom nese celá herní náplň, kdy označení “stand alone“ dá se vztáhnout i na celý příběh.

Tentokráte se mrkneme pod sukně zlotřilé organizaci Armacham, politickým praktikám, šílenému pokusu a v neposlední řadě (a z tak trochu jiného pohledu) i děsivé holčičce Almě. Tento náhled zprostředkovává pozice druhého týmu F.E.A.R., který je vyslán souběžně s týmem, známým z původní hry. Hned ze začátku si hráč všimne, že na všechno nebude sám jak kůl v plotě, a že má k ruce další dva parťáky. Jak už to ale u podobných her bývá, nebudou po ruce stále a vždy se najde naskriptovaná scéna, kdy vás musí opustit. Dalším plusem (a podle mě asi největším) je nový protivník - najatí žoldáci The Nightcrawlers. Souboje proti nim a hlavně komunikace mezi samotnými protivníky posunují již tak skvělý soubojový systém o další kus dopředu. Také přibylo pár protivníků z řad paranormálních jevů a nové zbraně na jejich deratizaci.

Zbytek hry už je stará dobrá (částečně, viz níže) známost. Stále je zde skvělá atmosféra, ničím neurážející grafika, funkční lekací scény i zvraty v příběhu, dokonalá hudba i zvuk(y), ale také chudý level design a předvídatelnost (po osvojení si hry), což už jsou položky spadající do kolonky nedostatků. Je zde také výrazný příklon k akčnější složce (víc si zastřílíte), přičemž si dokáži představit, že se najdou i tací, co tuto sérii rozehrají právě tímto dílem a budou daleko více nadšeni, než jsem byl po dohrání já.

Během hraní jsem se několikrát přistihl, že čekám na něco nového, leč má touha zůstala nevyslyšena. Kouzelník se opět nedostavil a z mého pohledu zůstalo tak “jen“ u výborné FPSky se skvělou hratelností. Jistě, není to zrovna málo, ale...