Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Laurona Laurona

podporovatel Jana / 28 let / ČR - kraj Praha / uživatel / 2498 bodů

Komentáře

« Novější Starší »

The Witcher 3: Wild Hunt


Do třetího dílu Zaklínače jsem se pustila nedlouho po dočtení knižní série a dobře jsem udělala. Hra se úspěšně snaží na knihy navázat a letmé zmínky na předchozí knižní děj potěší stejně, jako setkání se známými postavami. Po lehkém zklamání z předchozího dílu, jsem se do hry pustila bez většího očekávání.

Nevím, jestli to bylo hrou nebo mým rozpoložením, ale trvalo mi delší dobu, než jsem se dokázala pořádně ponořit do děje. Jakmile se tak ale stalo, od hry mě dokázala odtrhnout pouze únava, hlad a jiné potřeby důležité pro život.

Krásná příroda, rozmanité oblasti, vyhovující soubojová obtížnost a nápadité úkoly dokazují, že se hra honosí oprávněným titulem „Hra roku 2015“.

Musím se však pozastavit nad pár věcmi jako třeba získávání zkušeností, které je tak snadné a rychlé, že jsem neustále nestíhala plnit úkoly pro můj level. Hlavní linii jsem takto plnila v jednu dobu s 6-ti levelovým náskokem. Může za to i zvyk, že chci nejdřív dohrát dostupné vedlejší úkoly a následně až hlavní příběh.

Dále mě docela mrzí, že vzhledem k tomu jak je to velký svět, nelze si do mapy psát vlastní poznámky. Když už na velké mapě nejsou vidět všichni kováři a bylinkáři (a hlavně holiči :P), poznámky by se hodily minimálně k tomuto účelu.

Našlo by si i pár dalších výtek, jako že třeba z Yennefer udělali větší arogantní mrchu než je v knížce, nebo že pokračovali po vzoru 2. dílu (což asi museli) v pojmenování Dandelion místo Marigold atd. Těmto výtkám ale přikládám minimální váhu, jelikož se ztrácí ve spoustě jiných vydařených interpretací knih.

Na závěr zmíním úkol, který na mě nejvíce zapůsobil svojí atmosférou a to byl úkol z hlavní linie, který mě dovedl doprostřed močálů do vesnice sirotků. Nové postavy bůžek,čarodějnice,sirotci společně s pohádkovo-hororovým nádechem prostředí byli tak jedinečné, že si nejsem jistá, zda to v dohledné době nějaká hra překoná.
+27+27 / 0

Gomo


Dlouho jsem se nerozmýšlela, když jsem měla jmenovat hru do 4. kategorie herní výzvy. Gomo pro mě byla téměř jasná volba, i když jsem se málem nechala strhnout davem pro hru Hero of the Kingdom. Hra Gomo u mě zvítězila převážně kvůli pěkné grafice, která mi zdánlivě připomněla oblíbené Machinarium.

Prvotní nadšení ze hry však velmi rychle opadlo. Hra ve mně nevzbudila absolutně žádné emoce. Možná to bylo tím, že i sám hrdina byl téměř bez emocí. Ač mu unesli psa, za celou dobu hraní jsem nechápala, proč ho vlastně zachraňuje. To, že ho měl rád, projevil až na samotném konci hry.

Zábavnost hry bohužel však nezachránily ani občasné puzzle, jejichž nízká obtížnost nudila.

Tak jsem tedy lhostejně klikala a procházela hrou a nebýt krátké hrací doby, snad bych ji ani nedohrála, což by byla škoda. Na konci hry mě čekalo zábavné seznámení s jejími tvůrci, které paradoxně považuji za nejzábavnější část celé hry.
+24+24 / 0

The Stanley Parable HD Remix


The Stanley Parable si s vámi hraje hned od samého začátku jako kočka s myší, ať už přistoupíte na její pravidla či ne. Ale to vůbec nevadí. Tím, že má hráč tolik možností volby, zvědavost jej nutí zkoušet všechny různé možnosti. Hrou jsem prošla od začátku minimálně desetkrát a stále mám pocit, že jsem ještě neobjevila vše, co hra nabízí. Nejvíce mě bavilo, když jsem již poněkolikáté prošla některou cestou a hra se zachovala jinak, než obvykle. Takto mě, po tom, co jsem asi 10x prošla první kanceláří, zaskočil zvonící telefon. Člověk si lehce zvykne na stálost prostředí a takováto nepatrná věc dokáže lehce vyvést z míry.

Během hraní jsem se zabývala nejednou filosofickou otázkou a to je to, co hru tolik odlišuje od ostatních. Nejlepší na tom je, že mě netrápily vyřčené otázky, ale naopak ty, které vyvstávaly v průběhu hraní. To, že mě hra donutí se samotnou zamyslet, považuji za velký klad oproti jiným hrám, kde vám ve většině případů všechny odpovědi naservírují na konci hry jako na stříbrném podnose.

Navzdory tomu všemu jsem za celou dobu neprožila nic natolik intenzivního, co by se mi ať už pozitivně či negativně vrylo do paměti. Zklamalo mě také malé množství interaktivních předmětů, které by hru více zpestřily.

Nad hrou jsem strávila necelé čtyři hodiny, a i když ji hodnotím převážně pozitivně, neudělala na mě takový dojem, aby mi utkvěla na delší dobu v paměti.
+14+15 / -1

Firewatch


Jsem ráda, že čestné místo poslední dohrané hry v roce 2016 získala právě hra Firewatch. Když se zpětně podívám do svého seznamu letošních dohraných her, můžu s klidným svědomím říct, že mě za poslední půl rok žádná hra neoslovila tolik jako tato.

Potulovat se sama po divočině je jedním z mých snů a zároveň noční můrou. Záviděla jsem hlavnímu hrdinovi bydlení ve věži s omračujícím výhledem a zároveň se děsila zranitelnosti, jež poskytovala omezená možnost kontaktu s jiným člověkem. Ten pocit, když jsem se vrátila z delší vycházky z neznámého prostředí a zahlédla z dálky svoji známou věž, mě vždy naplnil určitým pocitem bezpečí, který jsem snad u jiné hry ještě nezažila.

Skvělý vzhled hry a vizuál flóry však nedokázal nahradit až na pár výjimek chybějící faunu, která by hru oživila a jistě přidala více dobrodružných zážitků (marně jsem se těšila na medvěda grizzlyho).

Příběh vypadal ze začátku slibně, ke konci ve mně však vyvolal spoustu nezodpovězených otázek. Přesto jsem hru dohrála s nadšením a ráda si ji někdy znovu, ať už jen kvůli atmosféře, zahraji.
+36+36 / 0

The Order of the Thorne: The King's Challenge


Tuto adventuru jsem poprvé zbystřila na Steamu, kde mě na první pohled zaujala svoji pixelovou grafikou. Proto jsem vyčkala hned do prvních slev a hru zařadila do knihovny po bok mých oblíbených Quest for Glory a Heroine’s Quest.

S hlavním hrdinou, bardem, se vydáte hledat královnu víl. Během putování se bard Finn učí nové písně, poznává rozličné bytosti a prostředí. Nejoblíbenější postavou se pro mě stal nerudný gnóm, kterého na každém kroku pronásledují dvě sličné dívky, jejichž přehnaná starostlivost jej dohání k šílenství. Ve hře však narazíte i na pár klišé, jako například troll - hlídající most, medvěd - bojící se včel atd. Zklamal mě místy nevyužitý potenciál herního prostředí, který by šel v rámci děje vtipněji využít.

Celou hru jsem prošla téměř bez záseku, což bylo mimo jiné i z důvodu chybějících hádanek, rébusů, čehokoliv, nad čím by bylo potřeba se více zamyslet. Nízkou obtížnost hry však vynahrazuje pohádková atmosféra, do které jsem se po celých pět herních hodin ráda vracela.
+21+21 / 0

Mimpi


Mimpi je roztomilá kratší plošinovka, která mně, jakožto milovnici psů, naprosto sedla. Hlavním hrdinou totiž tady není nikdo jiný, než bílý psík Mimpi, jehož putování Vás zavede na rozličná místa. Co level to nové rozmanité prostředí. Stereotypním se nestane ani sám Mimpi. Autoři do hry umístili bonusy, po jejichž sebrání můžete vzhled hlavního hrdiny libovolně měnit. Na zábavnosti hře přidávají logické hádanky, které nejsou vždy úplně snadné.

Celkově bych však hru zařadila mezi méně náročné plošinovky už jen z důvodu, že ukládání hry je téměř na každém rohu a obtížnějších překážek jako například proplout mezi více otáčejícími prkny bez dotknutí, je zde poskrovnu. Tuto oddechovku doporučuji každému, kdo se potřebuje po náročném dni trochu odreagovat a zapomenout na všední lidské problémy.
+16+16 / 0

Lucius


S čistým svědomím mohu prohlásit, že s hlavním hrdinou, jehož jméno zároveň tvoří název hry, mám společné opravdu jen to první písmeno své přezdívky. Tuto hru jsem nominovala jako první bod v herní výzvě a s velkým očekáváním ji rozehrála.

Ač se celý děj odehrává v jedné budově, za celou dobu jsem nepocítila stereotyp. Do posledního okamžiku jsem využívala mapu, bez které by se dům změnil v labyrint.

Počínaje první obětí, likvidovala jsem bez milosti ve jménu svého otce obyvatele domu jako na běžícím pásu. Asi to bylo grafickým zpracováním hry, že mi žádná z postav nepřirostla k srdci. Obličejová mimika mi přišla tak chudá, že mi téměř žádné oběti nebylo tak líto jak jsem čekala že bude. Trochu jsem se za to cítila provinile. Na druhou stranu jsem necítila ani pocit zadostiučinění, jelikož žádný hřích není hoden tak vysokého trestu, který jsem přesto musela vykonat. Nicméně mě hra stejně od začátku až do konce bavila.

Finále hry mi však otrávily technické problémy ve formě bugů. Ač se mi po celou hru dařilo nad bugy přivírat oči, konec byl v tomto ohledu bohužel nejhorší. Musela jsem jej hrát navícekrát. Docházelo jak k mizení postav, které jsem měla zabít, tak k přemístění mé postavy na pozici, kde se vůbec neměla ocitnout.

Po této vší kritice hru přesto považuji za originální a zábavnou. Před jejím spuštění však doporučuji shlédnout film "Přichází Satan", který atmosféru hry významně podtrhne.
+25+25 / 0

Machinarium


Ač je to hra beze slov, oslovila mě nejen pěkným grafickým zpracováním ale i příběhem, který vás nutí se vcítit do role robota a napravovat zlomyslnosti spáchané dvěma zlotřilými roboty.

Logických hádanek si zde užijete dosytosti. Obtížností se mi zdály tak akorát, i když u některých jsem téměř propadala beznaději. Pokud si myslíte, že jste dobří například v piškvorkách, tato hra vás vyvede z omylu.

Trochu mě však zklamal konec. Ač nejsem kdovíjak pomstychtivý člověk, na dvou výše zmíněných lotrech bych se vyřádila mnohem víc. To by ale nadruhou stranu odporovalo charakteru hlavní postavy.

Na závěr bych ráda dodala, že jsem pyšná na to, že tato hra vznikla díky českým vývojářům a těším se, až si zahraji další hru z jejich produkce.
+45+45 / 0