Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Broken Sword 5: The Serpent's Curse

Broken Sword: The Serpent's Curse

04.12.2013
18.12.2013
05.02.2014
15.03.2014
04.09.2015
21.09.2018
kompatibilní
73
65 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Dlouho očekávaný, pátý díl dobrodružné série se vrací ke kořenům a přináší klasickou 2D, ručně kreslenou point-and-click adventuru. Dobře známý hrdina George Stobbart a jeho francouzská kamarádka Nico Collard se opět čirou náhodou zapletou do rozsáhlé série intrik a konspirací, které je zavedou napříč Evropou a možná i o něco dále.

George Stobbart, jakožto pojišťovací agent, je společně s Nico na vernisáži v malé francouzské galerii. Rozjímání u vína a obrazů však brzy přeruší příchod ozbrojeného poslíčka s pizzou, který bez skrupulí ukradne jeden z obrazů a na útěku přímo před Georgem a Nico zavraždí místního galeristu. Proč lupič ukradl zrovna onen, zdánlivě naprosto bezcenný, obraz? Proč u obrazu nefungoval alarm? Tímto začíná rozsáhlé dobrodružství, které mají George a Nico před sebou. Z malebné Paříže se brzy přesunou do Londýna, Turecka a dalších ručně kreslených lokací, kde přijdou na stopu gnostických evangelií. Na své cestě potkají i celou řadu postav známých z předcházejících dílů.

Hra byla při vývoji rozdělena na dvě epizody, ale přesto se prodává jako jednotný celek. První epizoda vyšla 4. prosince 2013 a pokračování 16. dubna 2014.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
Nejprve se musím přiznat, že jsem z této pětidílné série hrála pouze první díl, který se mi moc líbil, a tak jsem měla motivaci zkusit i toto pokračování.

Pátý díl mě nezklamal, ale bohužel ani nepřekvapil. V podstatě jsem dostala vše, co jsem očekávala, ale chybělo něco navíc, co by udělalo pátý díl něčím výjimečný.

Celý příběh se točí kolem krádeže obrazu, v jejímž pozadí se skrývá více, než to na první pohled vypadá. Čím hlouběji jsem však pronikala do děje, tím více můj zájem o hru upadal.

Hraní mi ještě do toho znepříjemňovala chyba ve hře, při které občas nefungovala šipka zpět. Když jsem si například prohlížela nějaký předmět, či jsem zkoumala něco zblízka, strávila jsem zběsilým klikáním na šipku nesmyslně dlouhou dobu, než konečně zareagovala.

Pokus o humor, respektive opakovaný vtip (tedy pokud to vůbec mělo být vtipné) např. viz strážník, kterého se v určitých situacích musím zbavit tím, že ho donutím k nutkavé potřebě dojít si na záchod, mi přišel celkem ohraný. Oproti prvnímu dílu, u kterého jsem se celkem bavila, jsem se zde nezasmála ani jednou.

Stejně tak ohrané mi přišlo milostné napětí mezi hlavními hrdiny, které bylo již v prvním díle, a zde jsem neviděla jakýkoliv důvod, proč to opakovat.

Za nejsilnější stránku hry považuji její pěknou grafiku, ale bohužel to není dostačující důvod k tomu, abych si hru někdy zopakovala, či ji někomu doporučila.
+31
  • PC 85
No sláva! Broken Sword je zpět v té nejlepší formě! Po dvou propadácích s třetím a čtvrtým dílem, které neuspěly nejen díky přechodu z 2D do 3D a s tím souvisejícím neobratným ovládáním, ale hlavně kvůli nepovedenému gameplayi, který až přespříliš zakčněl. To si uvědomil i Charles Cecil a tak se rozhodl s pátým dílem vrátit k základní podstatě, díky které byly první dva díly série Broken Sword tak úspěšné. A že by to mohl být dobrý krok naznačil už zájem fanoušků, kteří v kickstarterové kampani na vznik nového pokračování významně přispěli.

První, čeho si po spuštění pátého dílu každý všimne, je grafické zpracování. Po čase se nám opět předestírá nádherné kreslené prostředí, do něhož jsou vsazeny ladně animované postavičky. Prostě klasická 2,5D point and click adventura toho nejklasičtějšího ražení, při které si hráč připadá, že sleduje animovaný film.

Opět se vracíme do Paříže, konkrétně do umělecké galerie Le Lézard Bleu nedaleko slavné baziliky Sacré-Cœur, kam zavítali staří známí George Stobbart a Nicole Collard na vernisáž obrazů. Krátce po zahájení je však ukraden na první pohled nepříliš významný obraz, při loupeži je navíc zavražděn majitel galerie Henri Dubois. Tím se rozbíhá další napínavý dobrodružný příběh této dvojice, který opětovně zavede hráče do různých koutů světa včetně proslulého, turisticky oblíbeného a vizuálně vděčného kláštera v severním Katalánsku.

Hned od počátku je jasné, že obraz nebude tak bezcenný, když stojí za to kvůli němu vraždit. Tento obraz se jmenuje La Maledicció a jak hned v úvodu prohlásí dominikánský farář Simeon, je to ďáblovo dílo. Vzhledem k tomu, že byla galerie pojištěna Stobbartovým zaměstnavatelem, vydává se George se svou společnicí po stopách zloděje a vraha. A při té příležitosti rozplétá sérii intrik a děsivé okolnosti kolem tajemného obrazu, který je pro křesťany kacířský, pro gnostiky pak mapou pokladu.

Po templářích, Aztécích, zemských energetických proudech či konspirací ve Vatikánu se tentokrát Charles Cecil zaměřil na gnosticismus, nábožensko-filozofický směr z počátku našeho letopočtu pojednávajícím o rovnováze mezi dobrem a zlem. Na rozdíl od předchozích akčnějších dílů, ale v podstatě i dvojky, dokázali tentokrát scénáristé proniknout skutečně do hloubky a představit hráčům mystický příběh plný tajemna, konspirace a vražd. A to vše, samozřejmě, s cílem získat moc.

Čeká nás tak spousta klasických adventurních puzzlů, které jsou vesměs logické a zajímavé. I zde se samozřejmě najde pár obtížnějších či ujetějších kousků, jmenujme třeba nechvalně proslavenou (i když ve finále celkem humornou) scénu s opravou elektrického rozvodu pomocí švába, která však zapadá do ducha humorně ujetých puzzlů, které se v této sérii často vyskytují. A kdyby se náhodou stalo, že se někde zaseknete, je k dispozici několikastupňový systém nápovědy. Příběh postupně plyne, zažijeme několik různých zvratů a jak je v této sérii zvykem, potkáme také řadu postav z předchozích dílů. A nesmí chybět ani z prvního dílu nechvalně proslulý kozel, tentokrát se vyskytuje dokonce v několika exemplářích.

Vzhledem k náročnosti projektu vydali Revolution Software Broken Sword 5 ve dvou epizodách s několikaměsíční pauzou mezi oběma díly, což byla velká chyba, protože rozseknutí příběhu výrazně ovlivnilo hodnocení v recenzích. Ať si kdo chce co chce říká, Broken Sword 5 je potřeba zahrát v jednom kuse, aby se hráč dokázal naplno ponořit do příběhu. S postupem času se navíc mění tempo i zaměření na pátrání. Zatímco je první půlka hodně komorní, kdy se hráč pohybuje vesměs po lokalitách v Paříži a snaží se o detektivní práci pomocí sbírání jednotlivých stop či povídání si s postavami, s postupujícím časem začíná tempo příběhu nabírat na obrátkách, obě hlavní postavy se vydají mimo hranice Paříže a hlouběji se ponoří do tajemného mysteriózního příběhu i náročných puzzlů vedoucích až k závěrečnému vyvrcholení.

O grafické stránce již byla řeč, ručně namalovaná pozadí jsou opravdu nádherná a totéž lze říci i o animacích. O stylovou filmovou muziku se po „3D pauze“ opět postaral Barrington Pheloung a hře to dodává tu správnou atmosféru, stejně jako typický grázlíkovský dabing George Stobbarta v podání Rolfa Saxona. To u Nicole Collardové přichází změna, ostatně jako v každém díle. Tentokráte ji namluvila Emma Tate, postavě navíc hodně pomohl vizuální i charakterový návrat k místy naivní jízlivé reportérce z prvních dvou dílů.

Návrat do starých kolejí se Broken Swordu 5 skutečně podařil. Charles Cecil nám předložil napínavou mysteriózní point and click adventuru v tom nejlepším možném podání, která vrací sérii Broken Sword zpět na výsluní adventurního žánru.
+30
  • PC 70
Krásný návrat ke starým časům, kdy zvlhne oko nejednoho fanouška už při pohledu na kurzor myši. A i po rozehnání mlžného oparu nostalgie nám tu zůstane velmi povedená a příjemně hratelná adventura.
Pátý Broken Sword logicky nepřináší vůbec nic nového, což ani nebyl jeho účel. Jak Charles Cecil na Kickstarteru slíbil, tak také splnil. Tohle je čistě fanouškovská záležitost. Nejsem si jistý, jak moc taková hra vůbec může zabodovat u Georgem a Nico nepolíbeného publika.
Každopádně. Příběh v první epizodě je nadějně rozběhnutý a rozhodně smysluplnější a zajímavější než ve dvojce. Úvod je sice hodně nucený a sem tam se tempo díky vleklejšímu dialogu zadrhne, ale díky humoru a nadsázce nepřestává bavit. Hádanky jsou sympatické a jejich řešení často oldschoolově bláznivé. Stejně tak ručně kreslené lokace, prosycené atmosférou a malebnou nostalgii. A nakonec ani ty 3D postavy nejsou tak do očí bijící a rušivé, jak se zdálo v prvopočátku vývoje.

Po první epizodě jsem naprosto spokojený backer a těším se na zakončení.

Druhá epizoda The Serpent's Curse je vcelku rozporuplná. Naprosto utíná dosavadní děj a tak nějak zapomíná na většinu událostí z úvodní části. Nerad bych Cecila podezříval z alzheimera, ale tady mi vážně nezbývá nic než kroutit hlavou. Vytratila se detektivní zápletka a místo řešení vraždy se George s Nico pouští do jakési zkratkovité záchrany světa. Co naplat. Krapet přepálené a šílené konce k Broken Swordu už tak nějak patří. Stejně jako bláznivé řešení hádanek, které tu spolu s dialogy opět nepostrádá vtip a nadhled. Celkově druhá část nabízí o něco zajímavější hratelnost, byť o dost sevřenější na menším počtu obrazovek.
Nejvíc zamrzí ztráta původní atmosféry, kterou se sice kozel snaží vynahradit seč mu rohy stačí, ale marně. Twist na lanovce je totiž scénáristická zhovadilost na úrovní žáka letního kurzu tvůrčího psaní. Šílený konec proběhne během mrknutí oka. A odfláknuté outro už je jen závěrečným kopancem mezi nohy fanouškům série, kteří čekali poctivý závěr.

Rád bych si na druhou epizodu počkal klidně i o několik měsíců déle, kdyby byla opravdu kompletně dokončena. Bohužel takhle jsme byly namlsání krásně nostalgickým úvodem a doraženi krátkým a nesmyslným závěrem.
+25
  • PC 80
Po 7 letech se vrací osvědčené duo George a Nico v dalším dílu, který tentokrát vznikl z crowdfundingové kampaně. A já jsem hodně rád, že se vývojáři tentokrát nesnažili vymýšlet nové mechaniky hry, ale vsadili na staré osvědčené metody, které umí nejlépe. Sice zvolili méně oblíbený epizodický formát, ale já jsem se ke hře dostal až v době, kdy byly k dispozici obě epizody, takže jsem nemusel čekat a sfouknul jsem je postupně za sebou.

Za mě se opět povedl příběh, líbila se mi především první polovina, u té druhé už to začalo malinko zadrhávat, ale nic, co by se nedalo překousnout. Je fajn, že si i tento díl drží vážnou mystickou atmosféru a přitom je v jednom kuse odlehčován vtípky a absurdními situacemi. Odkazování na legendárního kozla je fajn, ale když se to pořád opakuje, tak to přestává být vtipné. Plus ten mluvící kozel… no dobře, jako easter egg je to fajn.

Co se postav a jejich interakcí týče, tak mezi Georgem a Nico to zase klasicky jiskří, ale tentokrát na mě už tolik nezapůsobily ostatní postavy. Opět se ale potkáme s některými starými známými, jako Lady Piermont, Hendersonovi, Fleur či Moue. Ale tak trochu mi tu chybí André Lobineau, jehož znalosti historie by mohly hrdinům dost pomoct při luštění obrazu. Pokud mi něco neuniklo, tak ho v tomto díle vlastně ani nezmínili a to je škoda. Co mě ale trošku zamrzelo, je chování a jednání některých postav, které působí až příliš hloupě. Mám na mysli především detektiva Naveta a seržanta Moua. Jinak jsem celkem spokojen s dialogy, ale chápu že pro někoho mohou působit až příliš ukecaně, to ale není můj případ.

Dále za mě panuje obrovská spokojenost s grafikou. Návrat k dvou a půl rozměrnému vzhledu se povedl, většina lokací vypadá nádherně a pozadu není ani animace jednotlivých postav. Prostě mám při hraní zase ten pocit, že hraji interaktivní animák. Hudba se taky dobře poslouchá a stejně tak dabing je klasicky na vysoké úrovni. Zde se opět drží svého trendu z předchozích dílů, kdy má George stále svůj nezaměnitelný hlas, ale Nico dostala zase novou dabérku. Rozumět je jí dobře, takže za mě cajk.

Někdo nadává, že hra nepřináší nic extra nového nebo úžasného, ale dle mého názoru to není potřeba. Autoři dali nám pamětníkům prvních dílů old school hru, kterou jsme chtěli. A když nad tím tak přemýšlím, tak v době psaní tohoto textu je to už skoro 9 let od vydání a šestý díl zatím nikde. No doufám, že se ho brzy dočkám.

(Dohráno v roce 2019)
+25
  • PC 70
Na nejnovější Broken Sword jsem se opravdu těšila. Ihned co to šlo jsem si zahrála první část a bylo to opravdu jako krásné znovuzrození legendy.. Ta krásná grafika.. Sluníčko svítí.. Nico a George zase spolu..! :-)) Těšila jsem se z každé chvilky hraní a užívala si atmosféru. Vše probíhalo v duchu detektivního příběhu.. Jenže.. pak přišla druhá část..! Najednou jsem měla pocit, že vývojáři se asi vystřídali, či co, a ze zajímavé story tu byla pasáž z dobrodružného filmu plného nesmyslných akcí.. Připadala jsem si, jako holčička, co dostala konečně panenku Barbie (pravá, od Matela :-D), ale následně zjistila, že je to Barbie-Transformers a přeměňuje se ve sporťák..

Nedám dopustit na celou řadu skvělého Broken Sword. Dokonce jsem ani tak moc nevytýkala tehdejší 3D kabátek a změna mi nevadila.. Když se však rozhodlo, že vyjde tato hra jako tehdejší plošinovka, zalila mě nostalgie!

V první části jsem si medila a užívala atmosféru, i postup ve hře byl zcela logický a vše propracováno-není co vytknout! Dokonalé. Ta druhá mě však nesmírně zklamala.. Nesmyslné kombinace-úplné nelogičnosti. Myslela jsem si, že člověk co vymýšlí příběh je opravdový myslitel. Ale to mě vážně okamžitě vyvedlo z omylu. Děj najednou hrozně rychle ubíhá, ale naopak se zasekáváte u věcí, které nejsou rozhodně obrazem vaší schopnosti, nýbrž nejhloupějších nápadů a typické kombinace "vše na vše" předmětů.. Myslela jsem si, že se toto této hry nemůže týkat-bohužel opak se stal pravdou..

A co ten konec..? Přistihla jsem se dokonce jak si říkám, že snad ten konec nemohou myslet vážně.. Něco na způsob "konec světa"?? Kdyby tam tedy téměř "náhodou" naši hrdinové nepřijeli, je s námi se všemi asi konec. Čekala bych něco originálního.. Přišlo mi to, jakoby snad tvůrci přestali mít úctu.. Ke hře ale i ke svým fanouškům. Nebo je ta tvorba hry náhle přestala bavit..? Jakoby vše uspěchali a byl honem honem konec? Třeba někde ve skále u jednoho maniaka?

Co je docela milé je, že se setkáváte opět s určitými přáteli z předchozích dílů. Jenže už se mi opět dere na rty slovo "ale", protože jakmile se s nimi setkáte, hned řešíte další kombinace (a ano, opět nesmyslné) Duane a Pearl - hraní na kbelíky a plechovky podle pískání Duana se mi zdá hloupé a navíc je tam chyba "f" má jinou tóninu.. Hra zkrátka nabere úplně jiný obrat alá "Rychle, dělej něco a ani to nemusí být logické!"

Je mi to velmi líto, že nemohu dát příliš vysoké hodnocení, i když jsem si určitou část velmi užila..

Pro: Grafika, nostalgie, hudba, návrat k 2D

Proti: Achjo.. ta druhá část.. Zvláštní konec, až moc nereálně dobrodružné, nesmyslné kombinace

+24