Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Martin Lysý / 22 let / Nihilista / Plzeň (ČR - kraj Plzeňský)

Komentáře

« Novější Starší »

Simmiland

  • PC 70
V Simmiland jste v roli boha, vašim cílem je dovést lidstvo k soběstačnosti, toho dosáhnete formou karet, co se vám náhodně vyplivnou na hrací plochu. Počet karet je omezen a poslední kartou vše ukončíte, pak je zde ještě volný mód, který vás neomezuje počtem karet a máte k dispozici všechny, tento mod pro mě byl nudný, protože hře chybělo tempo.

Kartičky nemůžete sypat z ruky jen tak, musíte na ně mít víru od lidí, tu získáváte plněním jejich tužeb, někdo chce vítr, dáte mu vítr a pomodlí se vám za to. Kartičkami svět měníte a obohacujete, takže vaše civilizace čítající několik lidí postupně objevuje nové věci a zvyšuje své IQ nutné k dokončení hry, ovšem pokud budete hodný bůh a budete své lidi rozmazlovat, budou se vám klanět natolik že vám postaví rovnou kostel, v tu chvíli IQ vaší civilizace nedosáhne větší úrovně než 120, aby mohli planetu opustit a vám tak nezbývá nic jiného, než jejich mrzký život ukončit. každou hrou si vyděláte na odemčení většího balíčku karet.

Hra není na žádné dlouhé hraní, je jednoduchá a na jedno odpoledne je to zajímavá odychovka, osobně mě bavila, komplexní strategii ale nečekejte. Hra je v příjemném pixelartu.

Pro: Rychlé, poměrně komplexní postup na objevení, více konců

Proti: Malá hra, spíše koncept

+11 +12 −1

Hellblade: Senua's Sacrifice

  • PC 90
Specifický zážitek od specifických lidí. Hellblade vypráví o osudu mladé válečnice Senui, která na své poslední výpravě bude čelit temnotě, která ji celý život provází.

Senua se tak vydává do severských teritorií aby našla vchod do Helheimu, podsvětí pro mrtvé seveřany, které je zároveň útočištěm bohyně Heli.
Hra vám bude vyprávět Senuin příběh formou hlasu a vzpomínek. Osobně musím napsat, že příběh je skvělý, temný a plný neočekávaných odhalení. Senuu provází hlasy, které vždy poradí, co je třeba udělat, upozorní vás na nebezpečí, ale také vás budou zesměšňovat.

Na hře mě nejvíc zaujala psychologická hloubka, hra si dokáže s hráčem hrát a oklamat ho. Dokonce ve mě hra v závěru vyvolala vzpomínky, jak jsem se bál tmy, jak se ve mě vždy kumuloval zmatek a čím blíž jsem byl venku z tmy, tím těžší jsem se cítil, hra toto napodobuje tak přesvědčivě, že se mi šla husí kůže po těle.
Scény, kdy Senua odvážně pochodovala proti nepřátelům za doprovodu Vikingského zpěvu a bubnů jsou zapamatování si hodné a nejen při těchto scénách, budete mít pocit že jste součástí Senui, jeden z jejích hlasů. Samotný závěr vás pak svým způsobem nakrkne. Ke konci se chcete se Senuou probojovat přes hordy nepřátel až k Hele v samotné síni Helheimu, paradoxem je, že Helu nelze porazit, protože má nevyčerpatelnou armádu mrtvých. Máte Senuu nechat jít a přestat bojovat, skončit to, kvůli čemu přišla.

Graficky umí být hra opravdu pěkná, umí dominovat jak studené barvy, tak i teplé, těch studených je o dost více, ale o to vzácnější a krásnější jsou ty teplé. Trochu mě štvali poklesy výkonu na ostrově který kvůli své velikosti šlapal na limity udržení šedesáti snímků za vteřinu.
Co mě vizuálně překvapilo, byla 3D krev, považuji to poměrně za grafickou novinku, protože jsem to zatím viděl jen u Shadow of Mordor. Když ty stříkance vidíte jak lítají kolem jako ucelené kapky, tak je to úplně jiná podívaná než obyčejné animované sprity.

Co mě nejvíc vadilo, byl soubojový systém, který jsem kvůli nemotornosti musel hrát na nejlehčí obtížnost, protože mě nebavil. Souboje jsou strašně nemotorné a nepřehledné, nemůžete přepínat mezi zaměřením na nepřítele a ani se rozhlížet, naštěstí soubojů není tolik, aby to vadilo.

Pro: Senua, grafika, hudba, hlasy, příběh, důraz na mysl, závěr.

Proti: Souboják.

+21

Subnautica

  • PC 100
Atmosférické, záhadné, strašidelné, napínavé! Subanutica je pro mě nejlepším překvapením posledních pár let, tam kde velká studia selhávají opakovaně, tam Subnautica od malého nízko rozpočtového studia září.

Budete udiveni podmořským světem, budete se ho bát, v některých místech pro vás bude posunutí se o každý metr dopředu výzvou, hra vás naučí čelit svému strachu z neznámého a odměnou vám bude střípek informací z daného universa. Budování atmosféry je to nejlepší, co vám může Subnautica nabídnout.

Bavilo mě skenovat každou rybu, rostlinu nebo sbírat PDA a pak si v klidu podmořské základy s výhledem na podmořskou rokli číst každý detail o tomto úžasném sci-fi světě. Rozmanitý svět nakrmí každého objevitelského ducha.

Nebudu tu vypisovat žádné detaily okolo příběhu ani to jak jsem hru hrál nebo co vše nabízí, tím vám jen zkazím zážitek. To, že jste trosečník který přežil pád lodi Aurora a na vás je se dostat zpět do civilizace (pokud o to stojíte) snad ani nemusím psát, vždyť je to v popisku a hlavní zápletka děje. To jak vše funguje taky lehce zjistíte sami.
Musím také ocenit fakt že hra je řemeslně plně ručně vyrobená, původně jsem nevěděl do čeho jdu a u prvního útesu jsem si nebyl jistý, zda je hra procedurálně generovaná, Když jsem pak ale viděl další tři útesy, bylo mi jasné že za tímhle stojí poctivá ruční práce, neb mi některé přírodní úkazy vyrazily dech. Hra je jednoduše krásná.

Setkal jsem se s množstvím bugů a technických nedodělaností, ovšem nic nebylo natolik strašné aby to jakkoliv kazilo zážitek a uvěřitelnost. Optimalizace je jednoduše špatná, vidíte donačítání prostředí a má výkoná karta se bezdůvodně zahřívala, Hitboxy velkých živočichů jsou jen jednoduché koule a zbytkem jejich těla lze proplouvat, navíc i oni sami občas ignorují prostředí a tak se stane že vidíte Leviathana co si to na vás žene skrz kus útesu.

Pro: Atmosféra neznáma, hudba dokreslující prostředí, vizuál, fungující svět, přežití a budování základny, příběh, objevování.

Proti: Bugy, optimilizace, větší tvorové mohli být lépe technicky propracováni.

+21

Assassin's Creed: Odyssey

  • PC 70
Asasíni od Ubisoftu byly vždy přímočaré, jednoduché hry. Ovšem doba jde dál a tak už nestačí hráče udržovat jen hezkými městy a špatně napsaným příběhem. Proto se vývojáři rozhodli v sérii vplout do neprobádaných vod RPG, to není ale vůbec jednoduché, neboť vody RPG jsou velmi nebezpečné a mají mnohem mlsnější žraloky. Pokusím se popsat v čem hra vyniká a ztroskotává co nestručněji, protože obsáhlých komentářů je tu už dost. Zároveň mě fascinuje že si vývojáři her zvykají vydávat nehotové hry s tím že za pár měsíců přidají další část hry jako DLC "zdarma".

Kapitola první:
Začnu novinkami v sérii, to jest RPG prvky. Hra vás hned na začátku postraší že vaše volby v konverzaci budou mít dopad na okolní svět, velká lež. Mass Effect tu nečekejte, většina odpovědí se nijak neliší a pokud ano, místo zmlácení musíte NPCčku přinést bylinku. Nejednou jsem se setkal se situací kdy ani konverzace nedávají smysl nebo nenavazují na příběh tak jak by měli, jsou rozbité nebo nesmyslné, iluze volby zde jen dotváří charakter vaši postavy, nic víc.
Inventář a výbava jsou pěkně jednoduché a přehledné, zbroje a zbraně vypadají moc hezky ale nijak se vlastnostmi neliší, je jedno jestli máte meč nebo dýku, kladivo nebo sekyru, vše to seká stejně s minimálním rozdílem v animacích a hratelnosti. Zároveň mě fascinuje že v roce 2018 se bude platová zbroj ohýbat dle kostry postavy, na druhou stranu zbrojí je hodně a vypadají krásně. Zbraně jakbysmet, když máte kopí na zádech tak nemá ani metr, když ho vezmete do ruky tak záhadně vyroste jak úd muže koukajíc na porno.

Kapitola druhá:
Realističnost, historický revizionismus a další srandy. Je to tak, dnes aby člověk hledal hry, které vám nepodstrkávají svoji ideologii, hledal lupou. Antické Řecko je nádherný a romantický svět, hra ho znázorňuje krásně, města jsou nádherná a plná detailů, svět je obrovský a plný mramoru, zároveň chápu že tehdy bylo otroctví a Řekové "vynalezli" sex pro zábavu.(A až Římané k němu přizvali ženy. *ba dum tss*) Ovšem ve hře nenaleznete žádného Řeka, úplně všichni jsou míšenci s rasově neutrální snědou barvou kůže, nechybí ani silná černošská vůdkyně pirátů, která je bisexuální... (tak jako většina charakterů)
Dále musím zkritizovat neschopnost udělat autenticky vypadající bitvy, nejenom že bitvy jsou ve hře naprosto zbytečná mini-hra která nemá vůbec žádný vliv. ale jsou zároveň úplně nesmyslné, vypadají jako ve filmu 300... Antické Řecko bez falangy je jako muž bez penisu, hoplitská formace falanga je základem řeckého způsobu boje a ve hře tuto formaci neuvidíte ani jednou. Přitom by to šlo tak snadno udělat formou mini-hry kdy by hráč velel formaci a snažil se přetlačit, obejít nepřítelovu formaci. Hrajete sice jako žoldák, ale to ničemu nevadí, protože je všeobecně známo že v antickém Řecku se běžně najímali do řad velitelů velmi zkušení žoldáci. Dokonce nemůžete mít ani štít, štíty byly tehdy důležitější než kopí, nutno podotknout že v předešlém díle štít byl...

Kapitola třetí:
Psal jsem že budu stručný, huh? Celkově se Odyssey hraje příjemně, parkour je maximálně zjednodušený a tak vylezete všude aniž byste byly frustrováni. Objevovat Řecko mě bavilo a prohlídky měst jsem si krásně užil, za nejlepší můžu uvést Athény a Olympijské údolí, které byly opravdu nádherné. Můžete objevit i majestátní sochy bohů a antické divy světa, svět je dokonalý, z jednoho rohu na druhý má přes 22 kilometrů a to není málo. bitvy jsou dynamické a příjemně odsýpají, úkoly jsou na jedno brdo, občas se ale objeví lepší, u kterého se možná i pousmějete. Hra není optimalizovaná nejlíp, je plná bugů ale například procedurálně generované mraky vám vytřou zrak.

Epilog:
Je škoda že hra si kazí hodnocení nesmyslným historickým revizionismem, absencí prvků pro Řecko typické nebo tím že naprosto postrádá smysluplné vyprávění. Kdyby byl tento díl přímočarým jako ostatní díly, měl by své místo vedle výborného Black Flag. Hra ale není žánr jako předešlé díly a už je to RPG, bohužel pro hru, dost jednoduché a nepříliš fungující RPG, které je spíše iluzí. Zábavné to ale je!

Pro: Svět, města, velikost, hudba, příjemně se to hraje.

Proti: Bugy, revizionismus, nesmyslné dialogy, promrhaný potenciál, nezvládnuté a příliš jednoduché RPG prvky, perky působící jako podvádění, hra v podstatě není hotová.

+24 +27 −3

Wolfenstein: The Old Blood

  • PC 100
První dohrání ve mě nezanechalo nějak výborný dojem, spíše jsem byl tak nějak průměrně uspokojen a překvapen tím jak hra navazuje na New Order.

Ovšem s odstupem času a po třetím dohrání si mě Old Blood získal. Lepší optimalizace, s citem vymodelované prostředí a excelentní soundtrack doplňuje hru která hráčovi doplňuje celkový zážitek z New Order. Více béčkovosti, více syrovosti, více akce a více nepřátel doplňuje hrad Wolfenstein a jeho okolí které sází na nostalgii z Return to Castle Wolfenstein, zde se už bohužel znovu na hrad Wolfenstein nevrátíme a hra rovnou naváže svým koncem přímo na New Order.

Nostalgii budí prostředí proložené mysteriózní hudbou, zprávy od Helgy a ostatních Němců, pochmurné městečko na úpatí hradu ale třeba i akční pasáže. Jako vrchol bych mohl uvést útěk ze samotného hradu pomocí lanovky, kde začalo hrát remasterované intro k online hře Wolfenstein: Enemy Territory. Myslím že Old blood je jednou z těch her kde platí že hudba je polovina zážitku.

Kde hra přidává, jinde musí ubírat. Příběh je zde vyprávěn mnohem zbrkleji, to ale vůbec nevadí. Kdo chce, může si přečíst zápisky a zprávy, které příběh doplní. Myslím, že kdyby hra vyšla ještě před New Order a dvě trubky, které Billy Boy používá k eliminaci němců, dostal i v New Order, tak se tyto trubky stanou stejně ikonickými jako je třeba páčidlo pro Half-Life. Pokud jste ještě New Order a ani Old Blood nehráli, doporučuji začít s Old Blood.

Pro: Bonusové úrovně, více akce, hrad, detaily, hudba, nostalgické okénko, béčkovost, syrovost, upozadění příběhu není na škodu, návaznost na New Order. nemrtví němci uměli vyděsit.

Proti: Závěrečný boss a katakomby mohli být více rozvinuté, Lanovka je při vzejdu do hradu designersky špatně. (lano přes bránu)

+23

Brawlhalla

  • PC 90
K Brawlhalle jsem se dostal jako mnozí zde na DH, přes Kwokyho turnaj (díky Kwoky). Zároveň mě i překvapilo kolik lidí Brawlhallu hraje. Brawlhalla je totiž velice přístupná hra, je zadarmo a vypadá velmi jednoduše ale zdání klame!

To co se navenek tváří jako prostá mlátička kde stačí epilepticky bušit do klávesnice je uvnitř docela promakané. Pokud bych měl hru srovnat s něčím známým, Mortal Kombatem, tak bych napsal že jsou si velice podobné (obojí jsou mlátičky) s tím rozdílem že Brawlhalla je mnohem volnější v pohybu, na rozdíl od Kombatu můžete útočit do osmi směrů a po aréně se volně pohybovat.

Útoky je třeba časovat a taktizovat s nimi, nemůžete proti zkušenému hráči prostě jen mačkat chaoticky útoky a doufat že se trefíte ať už máte jakoukoliv postavu. Osobně hru shledávám velmi zábavnou, akční a někdy i dost vtipnou. Jakožto bojovkami nepolíbený můžu doporučit, pro dlouhé večery s virtuálními nebo skutečnými přáteli jako stvořené.

Pro: Zábava, přehlednost, jednoduchost, taktizování.

Proti: Potí se z toho půlky.

+17

Verdun

  • PC 90
Multiplayerová rubačka z první světové s velikým důrazem na realističnost. Verdun nádherně ukazuje děsy velké války. Nejednou mi naběhla husí kůže, když mi kolega v zákopu letěl přes hlavu nebo za mnou řval raněný voják.

Hra je pomalejší než jiné FPS multiplayerové počiny, o to je ale obtížnější. Je o nervy skrytě ležet v zákopu a snažit se vystřelit první na jakýkoliv pohybující se stín. Vojáci totiž většinou nevydrží více než jeden zásah z pušky a tak se každý výstřel počítá. Překvapilo mě také, že u pušky je třeba kliknutím ručně vyhodit vystřelenou zápalku.
Vše je těžkopádné a tak by to mělo být.

Je skvělé že některé hry jdou proti proudu a přesto si najdou kvalitní hráčskou základnu. Víc takových her!
Ovšem celkově Verdun nemá až na věrohodný pocit z velké války moc co nabídnout, někdy se k němu jistě vrátím, ale hra jako taková rychle omrzela. Ocenil bych kdyby nešlo o čistý multiplayer, rád bych si v této hře zahrál krátkou kampaň.

Pro: Věrohodnost, realističnost, atmosféra, žádná zběsilá a čistokrevná akce, komunita. Hra nabízi velké množství zbraní ale většinou se chopíte pušky a tak to má být.

Proti: Rychle omrzí.

+15

EVE Online

  • PC 90
Pokud máte dost trpělivosti se do Nového Edenu ponořit a pochopit základní principy a ekonomiku trhu a vždy jste si přáli mít vesmírnou hru kde můžete být kýmkoli, pak je EVE přesně tou hrou pro vás.

V Novém Edenu si můžete dělat co chcete, můžete bojovat za frakci, připojit se ke korporaci, založit alianci a tím si vytvořit své impérium v kousíčku galaxie, můžete být obávaný pirát a nájezdník, můžete dolovat cenné minerály z nitra asteroidů nebo měsíců, můžete se stát industriálním gigantem, můžete být obchodníkem, můžete zkoumat vesmír a objevovat cenné relikvie z dávných bitev nebo zapomenutých základen, můžete vést obrovské flotily lodí do bitev, můžete dokonce být podvodníkem a okrádat jiné kapsulery o jejich těžce vydřený ISK...

To jak místní galaxie funguje a je tvořena hráči je úžasné, nikde jinde jsem neviděl takto komplexní ekonomii a RPG prvky. Pokud jste zničeny tak se katapultujete do kapsle, pokud je i ta zničená, aktivuje se nový klon na vaší domovské stanici a všechen náklad, implantáty i loď je jednoduše ztracená a ve většině případů i vydrancovaná a sešrotovaná jinými hráči. Proto ve hře platí nepsané pravidlo, nepořizuj si loď, kterou si nemůžeš dovolit ztratit nebo nahradit. EVE je nekompromisní a kapsuleři (hráči) také, nikomu nemůžete věřit.

Alfou i omegou hry je měna ISK, točí se kolem ní vše a výdělky jsou hlavní pro každého. Ve hře jsou dva typy klonů, Alfy, to jsou hráči kteří neplatí měsíční poplatky za herní čas a jsou tak omezeni na část lodí, skillů a technologií. Omega status lze pak zakoupit za skutečné peníze nebo herní měnu od jiného kapsulera a ničím vás neomezuje, hra je tedy nyní v takovém stavu že ji lze skutečně hrát zadarmo, po pochopení toho jak hra funguje a jak se vydělává ve velkém totiž vaše zisky začnou exponenciálně stoupat a šance na dosažení koupě Omegy je tak vždy víš. Já například první měsíc hraní vydělal maximálně 20 milionů ISK, ovšem po krátké pauze jsem nyní do hry pronikl a můj denní zisk činí i 100 miliónů, a to bych teoreticky zvládl i třikrát víc. Jen pro srovnání, Omega nyní stojí jednu a půl miliardy.

Ve hře nejsou levely ani schopnosti tak jak jste na to zvyklý v klasických RPG, Skilly které zvyšují a odemykají schopnosti vašeho klonu se totiž cvičí v reálném čase, váš klon se tak učí libovolné skilly ať už nejste ve hře nebo lítáte po Novém Edenu. Trh je pak ovládán čistě hráči a i mě se nejednou podařilo uměle snížit hodnotu křižníků o několik milionů na jednom z hlavních obchodních nexů jen kvůli tomu že jsem je chtěl prodat rychle a tak jsem neustále snižoval jejich cenu tak aby byly nejlevnější, zkrátka ekonomika hry funguje jako ve skutečném světě a kurzy všeho se neustále mění podle poptávky a nabídky.

EVE je nekompromisní a v Novém Edenu vás nepovede za ručičku, tu hru musíte pochopit sami a pak vás odmění tak dokonalými RPG prvky pro online svět který skutečně funguje, žije a který nemá konkurenci. V EVE jste skutečně svobodní.
Dokonce jsem byl jednou podveden a přišel tak o sto miliónů ISK, hra je ale tak dobře vybalancovaná že podvody jsou součástí hry, to je neuvěřitelné. O týden později si hráči na tohoto podvodníka zaplatily korporaci lovců odměn, aby mu zničily jeho stanice.

Pro: Složitost a vyváženost, svoboda, fungující organický trh, již za hru není třeba platit, Hra nemůže upadnout do zapomění, výborná komunita, hráči si vytvářejí vlastní impéria a území, obrovská galaxie.

Proti: Need more ISK.

+11

Doom

  • PC 95
Po znechucení z mírně nadprůměrného třetího dílu přichází pokračování (Nebo spíše remake?) ve formě vzkříšeného Doom guye který si i tentokrát nebere žádné servítky a jde rovnou na věc.

Autoři se poučily že dělat horor z "béčkové" hry není to pravé a tak vsadily na klasiku prvních dvou dílu. Příběh zde hraje spíše roli průvodce a to je jedině dobře. Zároveň jde vidět, že se autoři nenechaly inspirovat pouze stařičkými Doomy ale také módem Brutal Doom ze kterého okoukali především brutalitu a dorážející údery které se neokoukají ani po sté, také si "vypůjčily" arénový styl soubojů s démony jako tomu je v nové hře Shadow Warrior. Tato královsky dobrá kombinace hře prospěla a tak si náležitě soubojů s démony užijete.

Co se týče arzenálu i zde se tvůrci autenticky drželi předlohy ale také přidali novinku v podobě Gauss kanónu který je do příchodu výborné BFG9000 užitečný při nedostatku munice jako nouzová zbraň, nic se ale nevyrovná dvouhlavňové brokovnici, která umí nadělat větší paseku než půlka vaší výbavy. Pocit ze střelby naprosto famózní. Zároveň jsem rád že se oprostili od nových nepřátel ze třetího dílu a zároveň vylepšily ty staré.

RPG prvky jsou zbytečné, respektive jen zdržují od zábavy. Mnohem lepší by bylo kdyby se postava zlepšovala automaticky, to samé platí o vylepšení zbraní, proč mám na výběr a proč jsou na každou zbraň dva typy když jsem stejně celou hru používal jeden, opět bych upřednostnil sebrání vylepšení ze země a nasazení bez zbytečných průtahu.

Grafika vypadá přesně tak jak bych si představoval starý Doom v nové grafice. Optimalizace je dobře zvládnuta, nevýhoda je v tom že je hra velmi rychlá, tedy občasné záškuby a poklesy FPS jsou tak znatelné že si jich strašně snadno v rychlém boji všimnete.

Nakonec jsem nového Dooma moc rychle dohrál i přesto že byl poměrně dlouhý. Vůbec bych se nezlobil pokračování v duchu předlohy - tedy změnit Mars na Zem. Ostatně příběh na konci naznačil že by tomu tak mohlo být, uvidíme. Přeci jen udělat si zářez jen jedním Kyberdémonem a jedním Mastermindem by bylo na poměry našeho nezkorumpovatelného válečníka trochu málo.
Jo a abych nezapomněl, hudba je andělský nektar pro uši!

Pro: Souboje, pořádní bossové, zbraně, hudba, grafika, hrdý nástupce, příběh je jen průvodce.

Proti: RPG a vylepšení zdržující od hry, citelné propady FPS a záškuby v soubojích (cena za rychlost).

+20

Mad Max

  • PC 90
Maxi, ty si ale kus kreténa - takhle bych popsal příběh. Tím ovšem neříkám že byl špatný, v Maxovo universu to byl lepší průměr avšak byl vyprávěn příliš zbrkle a nebýt bujného světa, tak by se Max nestihl v Benzínovém městě ani umazat olejem. Příběh místy zapůsobil, překvapil, zklamal a deprimoval. Přesně takto byl ale i zamýšlen a ukázal to jak je Max uzavřen do sebe, nikoho si nepustí k tělu kvůli své minulosti a to se mu také vymstilo, nakonec byl přinucen opět jít dál za honbou ukončení vlastního trápení. Nejvíce příběhu uškodila jeho krátkost.

Vedlejších misí je málo a hlavních příběhových ještě méně, na jednu stranu škoda že kvůli tomu je nevyužit potenciál rozlehlé mapy která nešetří zajímavým a výborně vypadajícím prostředím a obsahem který nebyl dostatečně využit pro hraní a tak potenciál rozlehlé pustiny po dohrání hry upadá do pískoviště ve kterém mě už nic netáhne dál hrát snad kromě vylepšení Magnum Opusu. Na druhou stranu tato krátkost se snaží dohnat na kvalitě a i přesto navštívíte ty nejzajímavější a nejnápaditější místa pustiny, které vás ohromí. Tvůrci v příběhu ukázali kvalitně maximum, které mohli a tak se ze hry nestalo GTA se spoustou únavných úkolů.

Apokalyptický svět v podání Šíleného Maxe je uvěřitelný a neuvěřitelně depresivní, vždy když Max najde starou fotografii z dob kdy se svět pomalu hroutil a oceán začínal vysychat, tak pronese zajímavý monolog doplňujíc text na fotografii, to nádherně doplňuje uvěřitelnost světa, protože to ukazuje jak se to všechno stalo pomalu a o tom to je, většina post-apo spočívá v náhle změně která zničila během chvíle celou civilizaci, v Maxovi je tomu ale naopak a Max je jen starou vzpomínkou na dobu kdy Země byla ještě zdravá.

Herní Max stojí za to, vadila mi pouze krátkost příběhu, otázkou zůstává zda-li by delší příběh spíše neuškodil. Nádherné lokace do kterých vás ale příběh nemusí zavést, doporučuji dělat vedlejší aktivity obzvlášť v první polovině hry kdy Max ještě není nezranitelný zabiják, díky čemuž pro vás bude svět mnohem více o přežití.

Pro: Filmové vyprávění, nádherné a kvalitně zpracované lokace, uvěřitelná apokalipsa - Maxovo universum, Max a jeho osobnost, Magnum Opus, speciální efekty, vylepšování, Benzínové město.

Proti: Krátká ale velká hra, nedostatečně využit potenciál silničních bojů, hra po dohrání všech misí již nemá co nabídnout - nemotivuje.

+19

Portal 2

  • PC 100
Pokračování slavné logické hry která ukazuje že FPS hra nemusí být nutně akční ale zároveň se snaží povýšit uměleckou hodnotu her na vyšší úroveň.

Portal 2 je logickou hrou, Dáte portál tady, portál tam, projdete a jste v cíli. Hračka že? Tento jednoduchý úkon se proloží šílenými akrobatickými seskoky, logickými nástrahami a hned se musí zapojit mozek! To není nic nového co by neuměl už první Portal, ovšem dvojka to prokládá mnohem komplexnějším příběhem, humorem, fantastickou "synth" hudbou a emocemi! Koho by napadlo že roboti mohou vyvolat takové emoce nebo je i provozovat, působí uvěřitelně a skutečně. To množství výrazů kolik dokázali udělat mě uchvátilo a zároveň překvapilo, například když zešílel Wheatley, byl jsem paf, zvraty hra prostě umí a to je důvodem proč příběh považuji za hlavního tahouna hry, ne že by ostatní aspekty byli podřadné. Další výhodou je že člověk nemusí odehrát první díl aby věděl o co jde, hra to vysvětlí dostatečně.

Hraní jsem si užil až na občasný zákys, dvacet minut přemýšlím kam mám skočit nebo co je třeba udělat, zmateně běhám po místnosti a pak mě to trkne a já si říkal jakej jsem debil že jsem na to nepřišel. Po prvním zvratu se hra zdá trochu natahovaná, naštěstí v moment kdy už to začíná jít přes čáru, nastane vždy zvrat.
Prostředí je fantastické a zároveň naplněné prázdnotou a samotou. ze sekvencí kde se sráželi místnosti do sebe nebo bylo třeba utíkat před GLaDOS mi pak nabíhala husí kůže. Souboje s UI pak byly dokonale napínavé, závěrečný souboj pak nasadil nepřekonatelnou laťku.

Druhý Portal by měl být vystaven v galerii. Mona Lisa mezi FPS hrami!

Pro: Hlavní souboje s UI, postavy, příběh, hudba, grafické a umělecké zpracování, akce, hádanky, psychika a emoce UI.

Proti: Občasný zákys.

+23

Air Conflicts: Pacific Carriers

  • PC 65
Určitě nečekejte byť jen trochu komplexní simulátor, tato hra je totiž hrozná arkáda. Naštěstí obě kampaně nejsou nijak dlouhé a nemusíte ani splnit všechny mise na mapě k postupu, celkově vyjde kampaň za Američany přibližně na pět hodin a za Japonce na tři. Ve výsledku je to oddechová hra protože se ani nevyplatí hrát na vyšší obtížnosti a to naštěstí tuto hru zachraňuje.

Ovládaní nemusí sednout každému a i mě jakožto ostřílenému pilotovy dělalo na začátku problémy se naučit stupidní ovládaní které neumožňuje dělat přemety nebo jen trochu složitější manévry. nádech bitev je tak trochu jednotvárný a příliš primitivní, naštěstí je alespoň trochu zachraňuje hudba.

Strojový park je ubohý, u Američanů osedláte pouze pět letadel stejně jako u Japonců. Variabilita misí je nízká a již po pár bitvách vás nic nepřekvapí. Kvalitní dabing filmečků a dabingu vůdců stejně tak jako vyprávěcí způsob dítěte u Japonců v kampani jsou celkem zajímavé.

Hra jako celek působí strašně průměrně ale nabídne odpočinkovou akci.

Pro: Hudba, hezká voda, kratká kampaň, dabing vůdců a vyprávění, pokus o ztvárnění nejdulužitějších operací války o Oceánii.

Proti: Arkáda, málo letadel, hra nevysvětluje jak přistát na lodi, primitivní a nepříjemné ovládání, grafika, ne-optimalizace spritů.

+8

Pivo's Grand Adventures Episode 1: Pivo Go Home

  • PC 15
Je to strašná blbost, ani nevím co napsat... Asi jen že to mělo záživný prolog a je to celé jen o správném načasování. :)
Edit: Jubilení 30. komentář! Wohoo!

Pro: Prolog, závěr

Proti: Krátké, je to blbost.

+4 +9 −5

Pivo's Grand Adventures Episode 2: Redemption

  • PC 75
"Well, that was a thing!"

Pivo se vrací! Ovšem nikoliv jako hlavní záporák, protože je tu teď mnohem větší nebezpečí, nebezpečí jménem Konvice! Pivu tedy nezbývá nic jiného než obrátit stranu a vydat se na svou cestu pomsty a ospravedlnění, jelikož je celá DH zahlcena spammery tak nemůže bojovat sám a tak se vydavá na strasti plnou cestu plné nebezpečí aby shromáždil všechny VIP uživatele jež jsou roztroušeny po celé DH.

"Cože?"
"Nerozumím"
"Co to meleš?"
"Ugra je borec!"


A teď vážně: Pivo 2 je průměrná adventura proložena spousty dialogů, dlouhých cutscén a miniher. Na druhou stranu, hra je dělaná pro DH uživatele, je to satira a parodie na uživatele DH. Výborné pro nové uživatele DH kteří jsou zvědaví na zdejší komunitu a chtějí ji poznat. Pro zdejší veterány pak povinnost!

Vychcaní Knedlíci jsou boží!

Nejsem rád že jsem ve hře utopil tolik hodin abych se dozvěděl že moje maličkost ve hře prabídně umřela a že jsem se i dost navztekal u miniher nebo bloumal zmateně po mapě protože jsem nevěděl kam jít nebo na co se ptát. Nakonec se Ugrovi fakt musí nechat ta práce co si s tím dal. Nakonec všemu dává nadhled všude přítomný satirický humor.

Nejlepší postavy (Nejhumornější/nejzábavnější):
Eru
Walome
Musa
Gordon (Musím ocenit ten scenáristický um zachovat postavu Gordona identickou realitě.)
Garret (Mrzout jako vždy!)
Jackal
Virus
Jétukalingbad (Nebo tak nějak...)
Kwoky
Polreich
Idniana Jones

Byl tedy Konvice Walomův alter účet?!

Pro: Pivo, humor, hudba, vykrádačka, satira na DH.

Proti: Obtížnost, minihry, nepřehlednost.

+17

Doom 3

  • PC 65
Whoa! No, to bylo zajímavé... No...
Tohle byl můj první dojem po dohrání. Nemůžu si pomoc ale Doom 3 na mě působí strašně rozpačitě.

Začnu tedy od začátku, ten byl docela slibný, ale hra mi opožděně ukázala první použití id tech engine 3, nevím jestli to je věkem ale na mě to nezapůsobilo, zatraceně! Carmacku! Vždyť první dva díly určily směr FPS! Jediný co se enginu povedlo jsou monitory, můžete je ovládat přímo z vašeho pohledu myší a šli dokonce přeložit, úplně vše ostatní včetně zbraní je rozplizlé, plastické. Musím si i rejpnout že z enginu mnohem víc vytřískaly hry jako Prey a Quake 4 i co se týče příběhu a zábavy.

Příběh tu je, ale měl jsem ho od začátku naprosto ignorovat, protože tohle byl podle mě ubohý pokus. Celou hru posloucháte rozkazy někoho o kom nic nevíte, nakonec se ve hře ani neobjeví a pronásledujete někoho s kým se nakonec nesetkáte...
Hororový styl hry na mě zezačátku fungoval, lekl jsem se asi třikrát a pak mě už opakované lekačky a temná atmosféra začala naprosto iritovat, důkazem toho je i to že mě první polovina hry nebavila a musel jsem se k hraní dlouho nutit, dalším faktorem byla tma. Proč sakra všude byla taková tma? Aby nebyli vidět ty rozplizlé textury? A proč všude byly zdroje světla velké jako kráva ale přesto nic nebylo vidět?... Chjo.

Když jsem se konečně prokousal s nepoužitelnou brokovnicí a špendlíčkovacím samopalem do části kde jsem získal plazmomet, pocit ze střelby se zlepšil a já si uvědomil že nemám nic vnímat. Tak jsem vše okolo příběhu začal ignorovat a bezmyšlenkovitě pokračoval dál. Po cestě v pekle se ze hry konečně začně vyštavovat ta pachuť starého dobrého dooma a má chuť ke hře se razantně zvýšila. Nakonec vše zachránily počty zbraní a jejich variabilní použití. Jen škoda že tohle už byl konec hry.

Hudebně hra nezaujala. Jediný dobrý rift je ten z hlavního menu.
Doom 3 byl pro mě osobně zklamání, neznamená to však že jsem si ho nakonec aspoň trochu neužil. Pokud bych ovšem věděl do čeho půjdu, rovnou bych si počkal na nového Dooma. Tady jde vidět příklad toho co se stane pokud se snažíte vecpat hororovou atmosféru do zaběhnuté béčkárny, snad naopak by to zafungovalo.

Oblíbené zbraně: Plasmová puška, motorová pila, BFG.

Pro: Zpracování pekla, druhá polovina hry, silnější sbírka zbraní, nepřátelé, obrazovky, ozvučení.

Proti: Příběh, hororová atmosféra, nesmyslné postavy, první polovina, grafika, všudepřítomna tma, hudba.

+20 +21 −1

Counter-Strike: Condition Zero

  • PC 75
Budu zde komentovat a hodnotit spíše Deleted Scenes, neb je to spíše jako oddělená hra a Condition Zero nemá daleko od originálu i přesto že obsahuje "kampaň" s boty a vylepšený vzhled.

Vystřižené scény začínají velice slibně, ocitnete se ve výcvikovém proti-teroristyckém centru kde se naučíte manipulovat s několika novinkami bez kterých se v singleplayerové kampani neobejdete, je to špionážní kamera na ohebné tyčce, možnost přivolání posil a manipulace s výbušninami. Nechybí ani trénink Stealth postupu, budete se tedy muset i kolem nepřátel proplížit.

Kampaň se odehrává po celém světě, za nejlepší mise bych vypíchl raketové silo v Rusku, Tokijské mise proti Yakuze, Boj ve střední Evropě proti náboženské sektě a mise proti drogovým kartelům ve střední Americe. Každá mise je jinak koncipovaná a hraje se odlišně, zatímco v jedné misi budete bojovat o holý život, v jiné se naopak budete plazit kolem hlídek abyste mohli vyfotografovat jadernou bombu, nechybí ani klasická záchrana rukojmích.

Grafika a level design jsou velmi propracované a na stáří enginu si potrpí na detailech. Jediné co mi opravdu vadilo byly přehnané počty nepřátel a zdlouhavost misí. Doporučuji si i přečíst zajímavost ke hře zde na DH.

Pokud nemáte náladu hrát něco složitého a chcete si odpočinout, Deleted Scenes vás na pár hodin zabaví.

Pro: Na stáří enginu dobrá grafika, nápaditost, obtížnost.

Proti: Počty nepřátel a zdlouhavost.

+8

Shadow Warrior

  • PC 90
Velice zajímavý začátek hry který fungoval i jako tutorial mě upoutal a já se pustil do této řezničiny. Humor tekl proudem skoro stejně jako krev, ať už skrze zábavnou akci, koláčky štěstí s vtipnými žblepty nebo dohodu uzavřenou na začátku hry s démonem Hoji (Hodži) která se proměnila v přátelství a nekončící lavinu humorných rozhovorů. Hra velice jemně zvyšuje obtížnost a pomalu seznamuje s novými démony a tak nenuceně učí jak proti nim bojovat. Nejzábavnější zbraní je samozřejmě katana kterou se prosekáte až ke konci, na silnější a větší démony ale spíše doporučuji katanu zkombinovat se střelnou zbraní, přesto zde ale hrají střelné zbraně druhou roli.

Systém hry umožňuje expit Chi (či) a to investovat do schopností, můžete se tak naučit brutálním útokům katany nebo používat ostatky démonů jako zbraň, nechybí ani možnost používat pomocné kouzla nebo si za peníze koupit vylepšení zbraní. Všechno je velmi dobře vyladěné tak abyste se v žádné části hry nestali příliš silnými což musím ocenit, naopak jsem byl ke konci hry mírně frustrován z vln nepřátel které byly občasně už příliš přehnané, občas se dokonce dostavil dojem kdy jsem cítil že kulisa je zbytečně natahovaná.

Prostředí a grafika je nádherná, ale jen na začátku a konci. V těchto částech hra totiž těží z nádherné japonské staré kultury a tak se procházíte nádhernými ulicemi japonských domečků obklopených kvetoucími morušovníky, zahrádkami v krásně barevném světle za doprovodu japonské klasické hudby. Naopak mě prostředí nijak neoslovilo v industriálním prostředí...
Stínové království démonů pak nabízí unikátní souboje s dobře zpracovanými Bossi opravdu velkých rozměrů.

Akce, humor a brutálnost v kombinaci s pěkným prostředím vytváří čistokrevnou FPS která je zaručenou klasikou. Příběh byl klasické klišé, ale moc pěkně zpracované i ve stylu japonských komiksů, Rozhodně neurazí a naopak velmi pobaví!
Doporučuji, zaručeně dejte na těžkou obtížnost.

Pro: Hoji a jeho rozmluvy s Wangem, hrdina je sebeparodií na hrdinu, akce, grafika, japonské klasické prostředí, hudba, slušný příběh, humor, brutálnost, katana, vyladěnost, koláčky štěstí.

Proti: Umělé natahování, občasně přehnané počty nepřátel, horší optimilizace, nepříliš povedené části.

+16

Transport Fever

  • PC 80
Transport Fever je takovým splněním dětského snu, snad každé dítě mělo rádo vláčky ať už skutečné nebo jako hračky.

Já jsem jedním z těch dětí a tak mi hra dala možnost se pořádně vyřádit. Stavba železnic musí být důmyslně promyšlená a aspoň trochu naplánovaná, na začátku je třeba si vybrat začínající město které má kolem sebe nejvhodněji rozmístěný průmysl. Začal jsem v malém zapádákově roku 1850 s půjčkou tří miliónů a začal tedy podnikat v železnicích. Začátek hry je peklo protože budete prodělávat, ovšem pokud bude vše dobře postaveno a dráha dobře promyšlena po několika letech přijdou první výdělky. Je na vás zdali budete vozit pasažéry mezi městy nebo přepravovat náklady do průmyslu či obchodů.

Můžete dokonce realizovat silniční dopravu již od prvních kočárů po kamióny, tramvaje a elektrické autobusy, budovat lodní přepravy nebo zřídit letiště a vytvořit letecké spoje. S tím jak roky plynou se vám dostává i lepších strojů a ke konci hry už si to po vašich železnicích ženou rychlíky, tedy pokud jste na to železnici připravily.

Na hře se mi nelíbila stereotypní hudba a absence konkurenčních společností a s tím i sterilní města kterým když se nevěnujete - nerostou. Jen mě mrzí že jsem neměl příležitost zkusit kampaň, u volné hry jsem zakysl na tak dlouho že od hry si musím dát pauzu neb by se stala stereotypní. Příště to rovnou narvu i modifikacemi a mapou české republiky!

Pro: Lokomotivy, svoboda, detaily prostředí, plánování, zezačátku těžké, modifikovatelnost.

Proti: HW náročnost, Stereotypní hudba, čas plyne rychle, po pochopení principů moc lehké.

+12

Black Mesa

  • PC 100
Totální konverze původního Half-Life která ho překonavá ve všech aspektech. Profesionální dabing, originální ozvučení, výborný pocit ze střelby a hudba která vdechne adrenalin v akci ještě víc než u původní hry. Taková je Black Mesa která oproti předchůdci jde ještě dál a rozšiřuje prostředí o nové puzzle.

Prostředí a grafika v kombinaci s fyzikou a smyslem pro detail vytváří uvěřitelnou atmosféru u které si budete prohlížet i samotné interiéry nebo se jen kochat krajinou Nového Mexika za invaze mimozemšťanů bojujících na obloze se stíháčkamy.

Black Mesa dokonale kopíruje úrovně z Half-Life, vylepšuje je k dokonalosti a občasně přidá něco vlastního. Výsledkem je něco co překonavá původní hru a možná i její pokračování.

Doporučuji si doinstalovat mód "On a Rail Uncut" doplňující část hry.
Kloubouček na Xen jsem poslal!

Pro: Pocit ze střelby, atmosfera, hudba, dabing, detaily, zašpinění zbraně a obleku krví/radioaktivní kaší, větší brutálnost přibližující hru k Doomu/Wolfesteinovi, hw požadavky.

Proti: Pomalý vývoj, useknutá část, H.E.V. oblek správně komunikuje až ve Steam verzi, k verzi zdarma byla kvalitní čeština kterou nemá Steam verze k dostání, neoptimilizované kouřové efekty.

+26 +27 −1

The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena

  • PC 80
Oproti prvnímu dílu působí Assault on Dark Athena trochu hůř. Začátek je velmi zajímavý a dobře zpracovaný a jako vždy v Riddickovo universu, i zde je technika realistická a hrubá.

Hlavní novinkou je to že Riddick konečně získá své oblíbené karambity, to je příjemná změna od používání vězeňských "kudliček", další novinkou je také prostředí a nepřátele. Vaši loď zajala velká pirátská loď která vypadá spíše jako děsivý brouk, velí jí pěkná ženská která měla podobný osud jako Riddick. Vašim cílem je z lodi uniknout a konečně se vysvobodit. (zase)

I přesto že bylo prostředí poměrně jednotvárné, tak hra docela odsýpala a hrála se dobře. Stealth prvky jsem ovšem už využíval pouze na začátku dokud jsem nezískal střelné zbraně. Druhá polovina hry je už o poznání horší neboť jsem očekával konec už při opuštění lodi. Na druhou stranu, hra už nevyžadovala pomalý postup a já tak mohl za pomocí plynového děla hru snáze dokončit, druhý střet na Atheně už byl mnohem rychlejší a nebylo zapotřebí se skrývat.

I na to že je grafika vylepšená, tak jsem si nevšiml razantnějších změn, na druhou stranu jsem rád za zachování stejné hratelnosti a délky, i přesto že jsem očekával mnohem kratší hru. Konec mě ovšem už tolik nenadchl jako u předchozího dílu. Občas dokonce už bylo mírně trapné poslouchat Riddickovo temné hlášky i přesto že byly naprosto nemístné a nehodící se.

Pro: Akce, stealth, protivníci, realističnost v detailech, zbraně, první polovina, začátek hry., zajímavé menu, dabing.

Proti: Druhá polovina hry, hlášky, občasný zásek, mírnější stereotyp.

+20

Wolfenstein: The New Order

  • PC 100
Když bylo oznámeno vydání nového wolfa, měl jsem rozporuplné pocity. Ale jakékoliv výtky či obavy srazily výborné trailery které byly promyšleny stejně dobře jako samotná hra.

*Hudba ke komentáři.*

Příběh začíná stejně rychle jako vžití do děje, je rok 1946 a nacisti vyhrávají válku díky technologiím. Posledním možným zvratem postupu nepřátel je zaútočit na samotného strůjce technologií. Někdo možná namítne že příběh je jednoduchý a přímočarý, ale není tomu tak. Příběh je promyšlený do posledního detailu, stejně tak filmové scény protkané detaily, působí až umělecky. Ano, sice se vyskytují ve hře nějaké nesouvislosti jako to že hrdina přežije asi tucet ran do hrudníku nožem, v těchto chvílích je ale jasně vyjádřeno "hej, tohle má být hra, ne umělecké dílo sakra!", přesto jako umělecké dílo působí.

Hudební doprovod je vskutku geniální, v nadcházející akci hraje "jemná" tlumená metalová hudba která ve vás vyvolá nadrženost do akce a jakmile nastane první výstřel, jemnost se vytratí a nastává chaos a s ním pořádné ocelové rytmy které utvrdí chtíč něco zničit. Podobně je to i u filmových scén, příjemné a rytmické brnkání na kytaru, jindy zas hluboké zvuky doplňující mysterióznost atmosféry, nebo zesilující elektrický rytmus který se utlumí ve chvíli zlomu jako je například náraz raketoplánu do země a hudba tak předá slovo dané akci. Hudba je v této hře jednoduše geniální a padne ke hře jako prdel na hrnec.

Leč jsem měl se svou "herní" mašinou porodní problémy hru rozjet, tak musím uznat že přes stáří mé grafiky hra až na výjimky jako doskakování textur fungovala bezchybně, problémy jsem rychle vyřešil a mohl se kochat detaily naplněným světem. Graficky je hra opravdu úchvatná a prostředí se opravdu povedlo.

Po dohrání jsem zaplněn melancholickou náladou, nevím co se svým životem dál, ztratil jsem smysl. Hra ve mě zanechala velikou mezeru a pocit že toho nebylo dost a nebýt možnosti druhé časové linie, schoulil bych se do klubíčka deprese. To je Nový Řád, nad osudem případného pokračování ovšem visí otazník a je jen otázkou jestli se toto nové univerzum dočká svého zakončení. Nezbývá mi nic jiného než čekat a mezitím se znovu vžít do alternativního světa v níž vládne dystopie a jen já mohu těm pravým lidem dát naději.

Být kritický k tak výbornému dílu je těžké, ovšem hra má pár nedokonalostí jako textury objektů zaplácnuté na rovné ploše, malé nelogičnosti ohledně výdrže hlavního hrdiny (Ale zde hra samá říka: Jsem hra!) nebo malá scenáristická chyba ke konci kde nechala Anya ležet "Bídžeje" na podlaze.
Samotná akce je pak jen třešničkou na dortu celé hry.

Pro: Hudba, příběh, grafika, optimilizace, kombinace regenerace a lékarniček, vžití se do děje, otevřený konec, detaily, level design, umělecké filmečky, atmosfera, vylepšování laseru, hratelnost, emoce.

Proti: RPG prvky moc ulechčují, občas textura, "pořád... ještě... něco... chci... víc..."

+20 +22 −2

WolfenDoom - Blade of Agony: Chapter 1 - The Staff of Kings

  • PC 95
Už je to dávno co jsem hrál tak vynikající "neziskovou" hru, pamatuji že naposledy to byla Black Mesa, která mě naprosto uchvátila svým zpracováním. WolfenDoom mi opět připomněl jaké je to hrát hru dělanou od srdce.

Hra je fůzí grafiky dooma a hratelností/příběhem Wolfensteina a ačkoli si hra dost vypůjčuje z jiných her Textury z HL, Hudba z Medal of Honor a Wolfensteinu. tak přesto překvapí svým smyslem pro detail. Jedná se skutečně o čistokrevnou střílečku s pěkným leč jednoduchým příběhem a hutnou atmosférou podkreslenou nádhernou hudbou. Ačkoli grafika již není pro dnešní teenagery tak sice neosloví tolik lidí, ale o to víc ohromý ty kterým to nevadí, protože grafika je přesně taková jaká být má. Mě se líbila moc, obzvláště pěkně zpracované modely mě ohromily.

Jedinou výtku bych měl k optimalizaci, trvalo mi dlouho než jsem vše nastavil tak abych neměl propady FPS. Proto doporučuji před hraním se podívat na oficiální fórum kde jsou rady jak hru odladit. Toto je v podstatě jediné negativum celé hry. Nepochybuji ale o tom že toto by se v budoucnu nevyřešilo. Rozhodně všema deseti doporučuji, nemůžu se dočkat až bude venku další epizoda!

Oblíbené části:
Podzemní základny nacistů
Poslední mapa je jedna z nejlepších map v historii fps.

Oblíbené zbraně:
MP40
Luger
Lopata

Pro: Hratelnost, hudba, prolog, atmosfera, pocit ze střelby, akce, obtížnost, délka, secrety, easter eggy a příběh.

Proti: Optimilizace, propady FPS, složité nastavování.

+11