Ghostrunner

Po dlouhé době jsem se rozhodl rozbít rutinu a stereotyp hraní stejných her a jako první se nabídl éterický běžec. Měl jsem ho na gogu zdarma stejně jako stovky dalších her napříč launchery.

Obtížnost byla vysoká, po dvou mapách jsem si zapnul asistenční mód, kde mám život navíc v podobě štítu a pomalejší gameplay, na původní obtížnost bych neměl nervy. Očekával jsem větší variabilitu nepřátel, která ve výsledku nebyla tak velká, jak jsem očekával a Hel boss byl mnohem náročnější než ten závěrečný, šlo v něm prakticky jen o to správně načasovat sérii vykrytí čepele.
Asi půlku hry tvoří vcelku příjemné skákání a běhání po platformách, které pro mě nebyli příliš náročné a málokdy jsem se zasekl, postup hrou tak působil dost plynule, oproti tomu likvidace nepřátel v arénách byl většinou "pokus, omyl" a o tom najít správný přístup, hovořit se nedá ani o stealthu, přestože hraji za kyber nindžu, tak nepřátele jsou většinou rozestaveni tak, že k nim nenaběhnete jinak, než čelem. Málokdy sem narazil na postup, kdy šlo nepřítele zlikvidovat ze zálohy.
Doomovitej level design plný neonů a techno prvků byl proložený příjemnou technohudbou, která nijak netrhala uši, ale zároveň ničím nepřekvapila. To samé by se dalo říct o příběhu, nic co by mě na zadek posadilo ale ani neurazilo a už od třetí mapy zde byly očividné náznaky, že likvidovat nebudu jen Maru. Uvažoval jsem, že si dokoupím DLC, ovšem hra mě nepřesvědčila, že by mi DLC nabídlo něco víc, než co jsem již dohrál.

Celkově mám vlažné dojmy, na druhou stranu hra nemá jak urazit, za mě ideální jednohubka s odpovídající délkou dohrání okolo sedmi hodin.