Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Wonder Project J2: Corlo no Mori no Josette

  • N64 90
Jen pár titulů mohu označit za opravdu překvapující, a to jak v kontextu samotné hry, tak i v kontextu jejich historie. A právě Wonder Project J2: Corlo no Mori no Josette ji má z dnešního pohledu poměrně překvapivou, nicméně v roce vydání (1996) nijak zarážející. Stejně jako první díl na konzoli SNES, Wonder Project J, i druhý díl vyšel pouze v Japonsku a i tentokrát exkluzivně na konzoli Nintenda (64). Nyní, kdy posledních dvacet let dostává japonská popkultura (manga, anime i videohry) čím dál větší pozornost i v Evropě a pojmy jako studio Ghibli, Ghost in the Shell a Pokémon jsou obvyklou kulturní znalostí, je ovšem nepublikování hry jako Wonder Project jistě zarážející. Mladá dívka na obalu v estetické rovině zmíněného Ghibli, zajímavá tématika kombinující adventurní prvky a „výchovný“ simulátor a především celá řada nápadů, které jsou právě tím, proč je Wonder Project 2 minimálně v mých očích tak kvalitní hrou.

Pro určitou představu mechanik je asi nejlépe zmínit sérii Princess Maker, nicméně v interaktivnější podobě a i s příběhem, komplexním řešením problémů a snahy o to, naučit se co nejrozličnější schopnosti a dovednosti. Síla titulu je v unikátnosti tohoto konceptu, kdy jsem ani vzdáleně podobnou videohru neměl možnost zatím hrát. Prakticky jde o klasickou „point n click“ adventuru, která ale působí daleko živěji (což je paradox) než většina jiných. Povedené seznámení s hlavní protagonistkou hry, Josette, je zábavné a ukazuje možnosti herních mechanik hned od prvních minut. Kvalitně napsané dialogy mezi vámi, určitou vyšší mocí, a robotickou dívkou Josette si půjčují dost klišé z anime produkce začátku 90. let, a je zde jasná snaha autorů o emocionální propojení mezi hráčem, který je explicitně pojat jako někdo za obrazovkou, a děním ve světě ostrovního Bluelandu. A to není vůbec špatně, k vizuálnímu stylu a příběhu se to jen hodí. Navíc vše funguje, tak jak má.

Důležitou složkou hry je učení se dovednostem. Je třeba se například naučit jak vařit, jak ovládat ponorku, vyhrát cenu za nejhezčí dívku, naučit se zpívat, pochopit koncept lásky... je toho opravdu dost. Obvykle je většina z těchto dovedností nějak spojena s příběhem, a hráč do většiny není nijak nucen, ale vyplynou z postupného hraní.

Které je po celý čas zábavou. I přes zprvu kostrbaté ovládání (v emulátoru N64) a specifický žánr i obsah hry, je Wonder Project J2 pohlcující zkušeností a jednou z mála videoher, které působí opravdu unikátně. Nicméně se vyplatí o hře vědět spíše méně než více, jelikož počin tvůrců z Givro staví na pocitu objevování nového. Vzhledem ke staří, nutnosti emulace a dalším potížím není titul jistě pro každého, ale kdo si udělá práci se spuštěním a naučením se mechanik hry, bude spokojen.

Pro: čirá hratelnost, zpracování, anime estetika 90. let, nápady

Proti: ovládání

+20

What Remains of Edith Finch

  • PC 70
Od prvního předsmrtného příběhu, kdy se malá holka (budťo halucinací z hladu, nebo otravy poté, co dychtivě ďobla na okně pověšený rulík, na který jsem naivně odmítal kliknout) čtyřikrát promění v dravé zvíře, je jasné, že se na melancholické kreativitě nešetřilo. My máme v rodině ve sbírce taky pár originálních smrtí, která tu a tam souvisí například s chlastáním, ale tenhle barák byl ještě horší než Presleyovi. Dobré pro fascinaci je, že smrti nejsou vyloženě nadpřirozené, a přesný výklad je obvykle do jisté míry na člověku (u desáté postavy člověk trochu zcyniční).

Steam mně tvrdí, že jsem hru sejmul za dvě hodiny, což mimochodem považuju za dobře investovaných 200 korun/hod, to pokládám za velmi rozumnou herní dobu, bo nic delšího nejsem skoro schopen dohrát. Jak to může někdo natáhnout na dvojnásobek při tý linearitě a jasně danému postupu nechápu - asi jsem nechtíc nevybarvil všechny příběhy. Taky mně zaujalo, že se v půlce baráku svítilo jak na lesy. Jelikož si nepamatuju, že bych ze začátku nahazoval po pradědovi generátor, mám takovou teorii, že si to ta holka na konci hodila, když uviděla účtenky za elektřinu.
+8 +10 −2

Postal 2: Apocalypse Weekend

  • PC 70
Datadisk se mi líbil víc, než původní hra. Podobně zpracované hře, jako je Postal 2, lineární postup sedí mnohem líp. Možná je to tím, že v předchozím otevřeném světě jste, kromě zabíjení ostatních, nemohli dělat skoro nic. Chození skrz město, za úkoly, akorát nudně natahovalo hru. Datadisk má spád a skvěle navazuje na původní hru.

Apokalypsa vrcholí a svět hlavního hrdiny se dostává až za hranici šílenství. Možná je to taky Dudeova rozbitá hlava, která mu přivádí zhmotnělé zlé halucinace. Co se asi za nima ve skutečnosti skrývá? Děj hry je naprosto šílený a musím říct, že docela zábavný a kupodivu originální. Do toho šílené úkoly jako: Zabij několik slonů, protože tady ohrožují počestné kempaře. Nakažené zombie krávy zmasakruj i s jejich ochránci, ekologickými aktivisty.

Nepřátelé jsou šílení, bossové jsou bizarní a realita se těžce rozpoznává. Autoři se vůbec ničeho nebáli a přijde mi to fakt vtipný. Škoda, že samotné zpracování není nic moc. Střelné zbraně jsou v Postalu 2 strašně nudné. Chybí jim zásobníky. Těžkým zbraním razance. Proč sakra musím do raketometu natahovat benzín? Světlou vyjímkou je dvouhlavňová brokovnice. To je ultimátní zkázonosný kanón. Chladné zbraně nůžky, perlík, kosa a motorovka jsou naopak top. S nima je radost zabíjet.

Design je jednoduchá cesta vpřed okořeněná vybíjecími úkoly. Tady se prostě jen krvavě zabíjí. Potkáte dva bosse, z nichž ten hlavní je hodně zábavný. I ten první je slušný. Zábavná je i celá hra. Ne ale na jeden zátah. V některých místech mě po delším hraní přeci jen popadl mírný stereotyp. Na datadisk je to slušně dlouhé.

Pro: zajímavý děj, nekompromisní humor, halucinace, zbraně na blízko, dvouhlavňová brokovnice, překvapivá délka

Proti: trochu béčkové zpracování, chybí zásobníky, většina nudných střelných zbraní

+13

Kathy Rain

  • PC 60
Jednoho večera jsem měl dá se říci takové procitnutí a uvědomil jsem si že jsem opravdu dlouho nehrál žádnou adventuru a že už se prakticky nemohu kasat titulem který jsem sám sobě dal a tím je: "Velký hráč a milovník adventur" jakmile jsem si toto uvědomil záhy jsem se cítil zvláštně a zpoceně. Ihned jsem prolistoval hry co vlastním na GOGU a instinktivně jsem si pustil Kathy Rain. Teď určitě čekáte že ta hra ve mě vzbudila chuť po adventurách ale opak je pravdou. Kathy Rain je zklamání, celou dobu jsem totiž měl pocit jako bych hrál špatnou verzi Gabriela Knighta se zápletkou která tu byla nesčetněkrát akorát je tu trochu jinak podaná, no ale to vše vysvětlím níže.

Vžijeme se tu do Kathy která od své Geeky spolubydlící zjístí že jí umřel děda, no a tak mu jede na pohřeb a dozví se o záhadě která jeho smrt sužovala. Hlavní hrdinka je tvrdá slečna takže se rozhodne že objasní to co se dědovi stalo. Ze začátku na mě celý příběh působil poměrně příjemně Mysteriózně a postavy mi byly sympatické a zajímalo mě co se s nimi stane pak to ale celé šlo do kopru, naznačené linky s postavami zmizeli a celý příběh sklouzl opět do pseudo kulto- náboženské patlaniny.

Nevím zda je to mnou když mám tolik rád Mysteriózní žánr a různé záhady ale tady to celé působilo tak prázdně, totiž necítil jsem žádné napětí, nezajímalo mě jak to skončí ve výsledku mi i postavy byli jedno a to je podle mě dost špatné znamení. Přišlo mi že tvůrci nedokázali ani správně vykreslit městečko ve kterém se hra převážně odehrává ani tu atmosféru nedokázali pořádně vyždímat, spíš to někdy působilo opravdu křečovitě. Zmíním třeba poslední část která byla neskutečně trapná, úsměvná a působila jako vykrádačka snad všech Mysteriózních příběhů "Musíš čelit svým strachůůůůům" jsem rád že si tam trochu z toho i tvůrci udělali legraci ale i tak.

Dalším aspektem co kazí atmosféru je hudba, nechápejte mě špatně hudba je kvalitní ale vůbec ve vás nevyvolá emoce a ani se nemění když je climax nějaké situace. Například u vaší babičky hraje hudba která vám nic neřekne, necítíte zní žádné emoce a vše proto na vás působí ploše. Dovolím si srovnat se scénou z Gabriela kdy sedí u své babičky. Ta scéna díky hudbě měla hloubku více jste procítili osud rodiny a celé to mělo na vás nějaký dopad na rozdíl od Kathy Rain. Víte já hudbu beru jako velice důležitou ve hrách, hudba vám dokáže i horší moment podat tak že na něj nezapomenete a tady by to té hře tak pomohlo. Já ani neměl pocit napětí ve vypjatých situacích... nic celé to působilo neuvěřitelně ploše. Práce s hudbou na prostředí je nulová...

Teď trochu zjemníme a to díky tomu že bude i nějaká chvála ta se hlavně týče grafické stránky (i když ta v některých lokacích hapruje) a portrétů postav, pak také dialogy které jsou místy opravdu dobře napsány a řeší se i jiné témata než hlavní dějová linka a díky tomu třeba konverzace mezi spolubydlící a hlavní hrdinkou působí hezky uvěřitelně. K tomu i připočítám opravdu povedený dabing.

Co se týče obtížnosti tak ta je až na pár míst opravdu jednoduchá a i hlavní hrdinka vám často řekne co máte dělat, kombinování předmětů v inventáři tu skoro není a snad nikdy se vám nestane že by jste se neorientovali v tom co z inventáře máte použít, dokonce i pokud chcete odejít z konverzace tak vám Kathy pokud tomu tak je sdělí že se ještě nezeptala na vše co potřebujete a vy nemůžete z ní odejít.

To by asi bylo vše, Kathy Rain začíná slibně ale pak se zní stává velké klišé dobrodružství které je vám vlastně úplně jedno spolu se vším co se v té hře děje. Je to škoda přitom jde vidět jakou práci si s tím očividně tvůrci dali... tedy až na animace které taky jsou místy nic moc ale no to je jedno. Pokud si brousíte zuby na Kathy Rain tak dejte radši přednost sérii Gabriel Knight, uděláte tím mnohem lépe a pak radši ani Kathy Rain nezačínejte.

Pro: Postavy (ze začátku), první chvíle ve hře, dabing, portréty postav, pro někoho snadná obtížnost a dilogy

Proti: Příběh, plytkost, práce s hudbou a atmosférou, gradace, absence emocí, klišé, pro někoho příliš jednoduché, konečná sekvence.

+18

Kona

  • PC 80
Kona je přesně to, co si chci už roky zahrát. Kanadské lesy. Zasněžená krajina. Tajemství malého městečka. Osobitý způsob vyprávění. Lehce otevřená mapa plná interaktivních míst, dokumentů k prozkoumání a příběhů k odhalení. Detektivní zápletka, která si trochu bere z Akt X a trochu z noir detektivek. A celé je to fakt kvalitně a hodně atmosféricky napsané.

A to nejdůležitější: je to fakt radost hrát. Prvotní atmosféra je skutečně vtahující díky skvělé hudbě a podařenému jízdnímu modelu auťáku, se kterým se hlavní hrdina Carl po mapě potuluje. Strach z neznáma trochu opadne při prvním flashbacku, který působí hodně fantasy klišé dojmem (prostě to na mě ze všech stran až příliš křičelo, že je to jen hra), ale nikterak výrazně. Ve výsledku mě ale ona až příliš explicitně servírovaná sci-fi rovina trochu rušila a mnohem více bych si to užil jako klasickou detektivku s případnými tajemnými náznaky. Nicméně i tak se mi líbilo netypické využití jedné z mých oblíbených urban legends, zlého lesního ducha Wendiga. Příjemné bylo zjištění, že mě ve hře vyloženě nikdo nenahání a tak jsem se při hraní nemusel stresovat a mohl si to šmejdění naplno a bez stresu užívat.

Kromě klasického chození hráč vyřeší nějaké ty hádanky. Super je, že řada z nich je nepovinná a hráč si opravdu musí spojovat informace z dokumentů, které po cestě nalézá a tudíž zapnout tu a tam i malinko mozek. Samotné hádanky nejsou těžké, ale hodně věcí lze nepozorností přehlédnout. Kdo ale rád chodí křížem krážem po mapě a musí prošmejdit každý její kout, ten si tady bude libovat. Všude na hráče čeká nějaké větší či menší tajemství.

Rovněž se mi líbilo zakomponování survival prvků, které příjemně doplňují pocit ohrožení, ale nakonec jsou spíše kosmetického rázu a rozhodně při hraní neruší. Rozhodně to není další The Long Dark. Kona je v první řadě 3D adventura.

Bál jsem se i mnohými vytýkaného akčnějšího konce, ale nakonec nebylo čeho. Je fakt, že lineární finále za zbytkem hry výrazně zaostává, ale je naštěstí krátké a v rámci mezí i slušné vygradované. Z příběhového hlediska mě to ale přeci jen zklamalo. Kdyby hře nechyběl kvalitní konec, tak bych se nebál sáhnout po hodnocení atakujícím 90 %.

I přes výtky směřující k neuspokojivému závěru Konu hodnotím jako příjemnou a přiměřeně dlouhou adventurku, která nenudí a udrží si pozornost až do konce. A to opravdu není málo. Za 8 eur fajn koupě.

Pro: originální setting, hutná atmosféra, nic mě tam nenahání a nestresuje, vyvážená a rozmanitá hratelnost, jízdní model, kvalitní writing a dabing, interaktivita prostředí, s citem zakomponované survival prvky, hudba, skvěle zpracovaná sněhová bouře

Proti: zpracování flashbacků, neuspokojivé finále

+26

Darksiders II

  • PC 100
Hned jak jsem dohrál první díl tak jsem si druhý díl musel koupit a u teto hry platí to, že se člověk chybami učí tak to tady platí dvojnásob. Co je stejné jako u prvního dílu je grafická stylizace která má zase komiksový nádech který sem do této hry prostě sedí ale co je mnohem lepší od prvního dílu tak jsou, světy ve kterých se pohybujete i když jsem říkal, že v jedničce jsou světy krásné tak tady jsou otevřenější a živější. Stejně jako prvním díle se mi tu líbí mytologie a v tom případě i příběh, který většina lidí považuje za stupidní ale mě se to prostě líbí.
Jako jedna z novinek tu je hlavní hrdina, který je opět jezdec apokalypsy, ale tentokrát to není Válka ale Smrt a právě s novým hrdinou tu přicházejí nové možnosti pohybu na rozdíl od Války je Smrt rychlejší, takže místo krytí to máte uhýbání a mnohem více akrobatických částí které jsou sice okopírované ze série Prince of Persia, ale jsou skvělé. Také tu máme rozšíření v RPG prvkách takže za zabíjení nepřátel a plnění úkolu dostáváte zkušenostní body, za které si kupujete nové schopnosti a také nové zbraně a vybavení které si kupujete u obchodníku za mince, které můžete najít například v truhlách.
Ve hře se také nacházejí vedlejší úkoly, které jsou také skvělé. Ve hře se taky občas zastavíte stejně, jako v prvním díle si vyřešíte nějaké hádanky, které sem prostě patří, Jako další klad jsou postavy a jejich dabing. To co bylo od prvního dílu vylepšené tak to jsou boss fighty které konečně mají šťávu a jsou cool a k tomu taky pomáhá výborná hudba která i během obyčejného chození po lokací a i během soubojů je skvělá. Co bych ještě dodal, asi jen to že to je jedna z nejlepších her kterou je hrál a už se nemůžu dočkat třetího dílu. To že jsem říkal že Darksiders je vyrovnaný konkurent God of War tak tady to platí dvojnásob za mě je to prostě 100%.

Pro: Příběh, grafická stylizace, prostředí, hádanky, vylepšování zbraní a postavy, množství zbraní a vybavení, postavy a jejich dabing, hudba, bossové, druhy nepřátel.

Proti: Nic.

+20

Brány Skeldalu: 7 mágů

  • PC 70
Ano, ta hra má poněkud stupidní dialogy a hlavní hrdinové jsou sympatičtí asi jako něco, co si právě vytáhnete z nosu. Ano má interface a ovládací prvky, které jsou na prd. Třebas ignorace klávesy ESC na PC a systém rozdělování jídla, lekvarů, atd. je takový, že to musel navrhnout, buďto debil, nebo člověk trpící pocitem, že i v roce 2016 je potřeba si užít UI z počátku devadesátých let.
Na druhou stranu ta hra má atmosféru, má své i když osobité až svébytné kouzlo, které vás nějakým způsobem nutí ji hrát a kupodivu svého času nad ní nikterak nelitujete. Pravda jsem zaujat tím, že jsem hrál původní Brány Skeldalu a dodnes tento počin považuji za nejlepší fantasy dungeon, který v naší vlasti vzniknul. Ale i tak si troufám říci, že 7 Mágů může oslovit dnešní hráče a lidi, kteří obecně vyhledávají daný žánr. Nehledě na to, že tento titul nevznikal jako očekávaná AAA hra roku, ale je to spíše překvapení z hlubin české tvorby, která zcela jistě neurazila.
Tedy za mě 70% zasloužených a pro hráče a pamětníky prvního dílu povinnost, pro ty ostatní důvod si 7 Mágů alespoň vyzkoušet.

Pro: Atmosféra

+9

The Witness

  • PC 80
Určitě znáte tu radost, kdy ve hře konečně porazíte těžkého bosse, nebo překonáte na osmý pokus náročný level. Ten pocit, kdy se vám zničehonic na tváři objeví úsměv a vám vytane na mysli "Sakra, jsem dobrej". The Witness má těchto momentů celou řadu. Koukáte na panel, nevíte co s ním, lámete si hlavu, užuž to chcete vzdát a podívat se na nápovědu... ale pak uvidíte nebo uslyšíte cosi, co předá vašemu mozku signál, který najednou všechny indicie spojí dohromady a vy, naplněni euforií, úspěšně splníte další panel. Všechna čest, přestože se může zdát, že hádanky jsou na jedno brdo, každá z nich přináší nová pravidla a porci originality, takže vás nepřestanou bavit řešit. Hádanky jsou fakt skvělé.

Stejně tak malebná konejšivá grafika, která může někomu připadat kýčovitá, ale to není můj případ. Pak je ve hře asi i nějaký příběh, ale ten jsem moc nepochopil a bylo mi to docela jedno, protože The Witness pro mě byla jako počítačové sudoku nebo křížovka. Puzzly jsem řešil, protože jsem je chtěl řešit. Bavilo mě, že stále přinášely něco nového, bavilo mě to lámání hlavy a následná radost z vyřešení. Nic víc. Symboliky je hra plná, ale ta pro mě nebyla hnacím motorem. Přesto jsou myšlenky na nalezených audiolozích zajímavé.
+25

Old Man's Journey

  • PC 70
Je to príma, když se jednou za čas vyloupne hra, která vybočuje z vyšlapaného koridoru a přinese něco nového (nebo alespoň neokoukaného), milého a povedeného. U Old Mans Journey jsem už ze screenshotů měl jasno, že tohle bude fajn záležitost, která mě bude bavit. Trefa, hra mě nezklamala.

Old Man's Journey je adventura, u které se nespěchá. K jejímu vychutnání je třeba k ní správně přistoupit. To znamená dát se večer do klidu, ztlumit světla a nalít si sklenku dobrého červeného vína. Nuže o co tu vlatně jde? Do rukou se vám dostane vysloužilý námořník, kterého je třeba bezodkladně dostat do cíle jeho poslední velké cesty. Ta je rozdělena na řadu herních obrazovek, kterými musí senior procestovat. To znamená, že pomocí myši upravujete okolní terén a odstraňujete překážky, aby vytvořil schůdnou cestu do další lokace. Stojí stařec v nížině a potřebuje se dostat přes hory? Klikněte na nejbližší kopec a táhnutím ho snižte tak, aby se úpatím spojil s rovinou, na které stojíte. Je to jednoduché a překvapivě chytlavé.

Apropó obrazovky. Grafické zpracování je jednoduše výborné. Pestré, ručně kreslené lokace jsou důkazem péče, které se hře od vývojářů dostalo a z fleku by mohly sloužit jako základ pro luxusní večerníček. Putování mezi obrazovkami je přerušováno vzpomínkami námořníka pokaždé, když doputujete na odpočinkové místo. To se pak rozběhne video s některou ze zásadních událostí námořníkova života, postupně se tak odhaluje jeho životní příběh a vy začínáte tušit proč a kam vlastně jdete. Na emoce je ve hře vůbec kladen velký důraz, příběhová linka rozvíjí sladkobolnou a melancholickou zápletku, a to i za cenu občasného odstavení hráče do role diváka omezujícího se na příležitostné kliknutí myší.

Old Man's Journey představuje ve výsledku něco, co je částečně uměním a částečně hrou. Nebo možná lépe řečeno hrou neobyčejně zulíbanou uměním, což v tomto případě není na škodu. Jde o neobyčejně milou a záležitost, která dokáže přimět k zamyšlení a zároveň skončí dřív, než začne nudit. Herní doba jsou sice pouhé 2 – 3 hodiny, o to víc je ale zážitek intenzivní.
+18

Gemini Rue

  • PC 75
IBezprostřední dojmy po dohrání jsou: no to teda byla jízda. Především z důvodu mého ultratěsného finiše ve Výzvě 2017, kdy jsem Gemini Rue, jakožto poslední chybějící titul pro splnění, dohrával doslova několik minut před půlnocí a ještě jsem musel stihnout napsat alespoň pidikrátký komentář. Podařilo se, ale opravdu velmi těsně.

Na dnešní dobu je GR mimořádně těžká adventura a v pozdější fázi jsem se nestyděl mrknout do návodu. Z banálně působícího příběhu o záchraně drahého bratra se vyloupne pořádný a temný sci-fi thriller zabalený do noir kabátu. Kombinace to nevídaná. K výjimečnosti přispívá i akčnější pojetí řešení některých hádanek, příkladem budiž občasné vykopnutí dveří místo zažitého hledání klíče. Co už zvláště konzervativním adventuristům radost působit nebude je několik přestřelek, které mi svým pojetím trochu připomínaly Another World.

AGS grafiku beru jako pozitivum, tenhle styl má prostě něco do sebe a atmosféra zaneřáděné periferie Pittsburghu je zvládnutá dobře. O to větší škoda, že speciálně ve městě se děj odehrává jen na několika obrazovkách a skutečnost, že polovina postav bydlí ve stejné ubytovně působí poněkud úsměvně. Během hry jsem lezl tak pětkrát do stejného baráku za úplně novou postavou.

Co mohlo být zvládnuto lépe je práce s inventářem. Ten patrně nejde otevřít jen tak, ale pouze kliknutím pravého tlačítka na nějaký interaktivní objekt. Zkombinování dvou předmětů v inventáři pro mě byl oříšek a dlouhé minuty jsem zkoumal, jak na to. Detektivní práce s komunikátorem (něco jako předpotopní tablet, ale z budoucnosti) a získávání dat, jmen, adres a telefonních čísel hraní příjemně zpestřuje, na druhou stranu je místy zbytečně obtížné a spousta hráčů bude tápat, i když budou mít řešení hádanky přímo před nosem.

Gemini Rue je hutná a poctivá adventura, která nabízí několik zajímavých příběhových zvratů, na prvotní seznámení s žánrem bych ji ale nedoporučil. Na to je příliš komplikovaná a stylizovaná, milovníci žánru si na ní ale pošmáknou.
+21

Dead Space

  • PC 90
Herní výzva 2017 - 10. "Zapomenutý kousek"

Opravdu jsem nerada, že mi ve své době unikla taková hromada herních skvostů, obzvlášť těch hororových. Na druhou stranu jsem pak ráda za ty chvíle, kdy se jim můžu věnovat a aspoň pár z nich dohnat. A když se v Herní výzvě objevila kategorie "Zapomenutý kousek", volba byla jasná. Dead Space mi leží v knihovně pěknou dobu. Nikdy jsem ji nezapla, viděla tak 20 minut z gameplayů, ale nikdy na to nebyl ten správný čas. Na pokračování jsem ještě nešáhla, ale první krůček je za mnou. Dead Space dohrán a musím říct, že to audio mi příjde i dnes špičkové!

Izaca jsem během své výpravy nazývala v pravidelných intervalech blbečkem, jako by snad mohl za mou neohrabanost a moji schopnost netrefit ani vrata od stodoly, která je bezkonkurenční. Atmosféra pěkně pracovala a hrála na nervy. Soubojový systém, který přinesl mé oblíbené řezání končetin a výbuchy nepřátel z radosti, že mě zase vidí, byly taky fajn, a to příliš akční složku her v oblibě nemám. Jediné co mě zamrzelo bylo ovládání, kde jsem musela kvůli kameře přistoupit nakonec ke gamepadu, což k mému míření taky moc nepřidalo. Na myši jsem to měla nehratelné, ať jsem dělala, co jsem mohla, a když už jsem si trochu začala zvykat, zaklepala na dveře kinetóza.

Tenhle starší systém ukládání se mi líbí, ale zdržuje. Zdržuje, když hrajete jako já, jste nervózní, paranoidní a nevíte co vás čeká, a proto chodíte savovat každou možnou chviličku. Možná i proto mám nahraných nějakých 16 hodin. Vesmírná loď je zajímavá, lokace různorodé a stejně tak i nepřátelé, i když byly chvíle, kdy jsem si říkala, proč jsem nepotkala ještě takovou a makovou variantu. Nevadí, nakonec jejich počet i různorodost na rozhození hráče stačila. A těším se, až zase budu mít chuť se nechat takhle rozhodit znovu. Třeba u druhého dílu, u toho třetího budu skeptičtější.

Pro: Atmosféra, audio, grafika, level design, nepřátele, obtížnost, příběh, soubojový systém

Proti: Ovládání

+17

Anna

  • PC 60
Herní výzva 2017 - 7. "No fujtajbl!"

Tak to nakonec nebyla taková hrůza, jak jsem čekala. Respektive, kdysi jsem zkoušela bezplatný prototyp a dlouho to vypadalo, že se hra ani nikam jinam neposune. Po několika letech jsem však zaregistrovala vydání Anny jako plnohodnotné hry na Steamu a údajná technická stránka hry i prvotní špatné ohlasy mě od hry odradily. Až do nedávna by mě nenapadlo, že si ji někdy zahraju.

Na tohle je Herní výzva fajn, člověk si vyzkouší i něco, co by za normálních okolností odkládat do aleluja. A musím uznat, že mě hra i celkem bavila. Hlavně zkoušet nové postupy a dostávat se dál. Sice jsem dosáhla jen dvou konců, ale údajně by jich mělo být k dispozici až osm. No, třeba se jednou ke hře ještě vrátím.

Hru bych definovala jako tísnivější interaktivní adventuru z pohledu vlastních očí zasazenou do menších uzavřených lokací. O to je atmosféra hutnější a prostředí detailnější. Grafika je taky úcházející, co však naopak začíná drhnout je optimalizace a hádanky. Ty po pár minutách začaly postrádat smysl a jejich řešení začalo nabírat na otravnosti. Nehrát to na streamu a nebavit se u toho s diváky, tak nejspíš hru skončím daleko dřív a nesnažím se ji dohrát na druhý konec.

Pro: Atmosféra, individuální herní doba, OST, vícero konců, ze začátku poutavá zápletka

Proti: Hádanky postrádající smysl, možné zádrhely, optimalizace

+11

Breath of Death VII

  • PC 75
Dlouho před tím, než se retro stalo opět cool díky PGA: Ep2, existovala tahle hra. Hra, ve které snad každé slovo je odkazem na některou z herních klasik - jen během kratičkého intra se hlasí k Mega manovi, Striderovi, Wastlands, Falloutu a kdo ví k čemu ještě. A tahle nálož herního blaha nevysychá - názvy měst a postav, jejich schopností, a nebo jen některá z nedbale utroušených hlášek - snad žádná z klasických sérií nebyla ušetřena.
A nahoru ještě charismatický hrdina, který toho řekne mnohem víc jediným pozvednutím obočí (pokud by ho měl) a to nejen proto, že je němý. A banda jeho neméně svérázných kumpánů mu zdatně sekunduje a tak věřím, že si svého oblíbence najde každý.
Jako hra má svoje mouchy: v soubojích se postupně stává repetitivní, finále je poněkud uspěchané a celkově je vidět menší péče v druhé polovině hry. Pokud se ale zvládnete přenést přes tyhle nedostatky, zjistíte, že těch pár hodin uteklo zatraceně rychle...

Herní výzva 2017, kat. 10

Pro: Buď Vás okouzlí během 5 minut

Proti: nebo to vzdejte.

+13

Little Nightmares

  • PC 90
Herní výzva 2017 - 5. "Rychlovka"

I přes to, že mi během hraní unikla spousta věcí, tak mě INSIDE naprosto očarovala, a když jsem pak slyšela o vydání Little Nightmares, bylo jasné, co dalšího si v budoucnu pořídím. Nakonec jsem ji slupla jako jednohubku a po čtyřech a půl hodinách ji dohrála na jeden zátah. Je to přes půl roku, co jsem hru dohrála a pořád mám čerstvě před očima některé momenty.

Hra je bizarní, brutální, intenzivní a atmosferická. Možná to zní přehnaně, ale přesně tato slova mě při myšlence na tento kousek napadají. Je to jedna z těch her, kde neuslyšíte jediný rozhovor, a přes to je plná příběhu. Příběhu, který pomalu vstřebáváte skrze atmoféru, prostředí a váš posun hrou. Hratelnost stojí na plížení se, šplhání, prozkoumávání prostředí a plnění lehkých logických úkolů. Občas přejdete lávku, se kterou někdo může mít ve 3D prostředí z pohledu z boku problém a přejdete ji až na několikátý pokus. Já osobně s tím problém téměr neměla, ale můj kovaný herní kolega padal jako hruška. Mírně frustrující může být i to, když někam jednoduše nedoskočíte nebo si skok dostatečně nenačasujete.

Hlavní hrdinka Six je nepředvídatelná a záhadná osůbka. Dopředu vás pohání zvědavost, kam ještě hra může zajít a taky otázka, co se to kolem nás vůbec děje. A zda dostanete odpověď nebo ne, to už je na vás. Každý to může pochopit jinak, každý se může chytit něčeho jiného a těžko říct, zda se vůbec někdy od vývojářů dozvíme onu hlavní myšlenku. Ještě by mělo být poměrně nově přístupné DLC, ale to jsem zatím nehrála. Někdy dokoupím, snad něco málo poodhalí.

Pro: Atmosféra, grafika, hratelnost, level design, příběh, který si vysvětlí každý po svém, zvraty

+19

The Howler

  • PC 75
Krátká a jednoduchá arkáda se správně vylazeným ovládáním.

I tohle by dle mého stačilo, a The Howler by si svých 75% zasloužil - protože nepřesné ovládání se v menších hrách objevuje častěji než je záhodno. Tahle hříčka, protože rozsah 15 krátkých misí (a jedné bonusové s Ornithoptérou) odpovídá spíše tomuto označení, však má několik trumfů: netradiční zasazení do steampunkového světa a ještě k tomu do litevského Vilnia; pozadí, které čerpá z poměrně slušné knižní série a díky tomu i příběh, který má nejen hlavu ale i patu a nádhernou výtvarnou stylizaci, která nemusí sednout každému, ale mě uchvátila.
A možnost ovládat balon hlasem? Blbůstka, ale tematicky vychytaná.
Škoda jen té délky...

Herní výzva 2017, kat. 1

Pro: příjemná rychlovka k odreagování

Proti: krátká hrací doba, občas neodpouštějící design úrovní

+12

Speed Kills

  • PC 45
V roce 2012 vznikla hra Death Rally, remake dalo by se říci kultovní hry z roku 1996 Death Rally. Podle mého mínění z něj Speed Kills do značné míry těží. Bohužel je to zpracování značně nešťastné a co je hlavní, není ani moc zábavné.

Vše se točí kolem systému turnajů vozidel a vznášedel na několika imaginárních planetách. Soupeři jsou dle obrázků celkem sympaťáci, ale na trati jsou to bohužel jen anonymní vozidla. Je to škoda, u druhého Death Rally figurovali v závodech mimo běžných soupeřů i minibossové, kteří byli rychlejší a tužší a jejichž poražením se daly získat různé výhody. To tu není. Závody jsou často jen bezhlavý masakr o přežití a tratě nejsou moc nápadité, spíše nudné.

V rámci žánru, kde není kdovíjaká konkurence se podle mě dá i s malým rozpočtem udělat solidní hra, tahle je ale jen promarněným potenciálem.

Pro: Závody, sympatičtí soupeři

Proti: Zpracování závodů, nezajímavá vozidla, nudné tratě, anonymní soupeři během zavodu

+13

Oxenfree

  • PC 90
Odpověď na otázku, proč se mi oproti všem předpokladům tak líbila hra a lá Krajní meze, o bandě teenagerů na chlastačce, kterou jsem ani nechtěl a dostal ji jako vycpávku nějakého bundu, neznám. Ale i po víc než půl roce si pamatuju spoustu výjevů, okamžiků a pocitů, které jsem při hraní měl a zažil. A hlavně na atmosféru a její zvraty. A hudbu a ukryté zprávy. A skvělou, ne úplně tradiční mechaniku, kdy se spousta věcí děje pomocí přelazení rádia.
Jasně, kostra příběhu a osazení nejsou z nejoriginálnějších. A některé momenty už jste mohli vidět i jinde, ale to mi bylo jedno a užil jsem si každou minutu z těch asi 3 hodin. Několikrát.

Herní výzva 2017, kat. 6

Pro: Celé to dohromady skvěle funguje.

Proti: Ne všichni Krajní meze milovali.

+24

Gomo

  • PC 40
Gomo mi přijde jako účelovka. Snaha prosadit se tam kde uspěli jiný a lepší, jako zde hodněkrát zmiňovaná Amanita. Jenže, té se Gomo leda tak otře o jméno. Příběh o záchraně psa, je jen vlastně smysl proč donutit hráče projít zdlouhavě všechny ty obrazovky a řešit rádoby puzzle.

Humor se mi netrefil do vkusu a jejich narážky mě moc nebavili. Hudbu jsem musel po chvíli úplně vypnout, protože mi taky lezla na nervy. Grafické zpracovaní jak na styl nějaké flashovky, ale to už byl jen poslední hřebíček do rakve.

Zakončení výzvy bylo opravdu výzvou pro nervy a po dohrání je mi líto těch 50 centů co to stálo a času.
+14

MOAI: Build Your Dream

  • PC 70
Poslední dobou často hraju podobné hry, v čele se sérií 12 Labours of Hercules. Je to takový oddechový žánr, kde pouze “čistím” danou lokaci od různých překážek a získávám různé suroviny na stavby a jejich vylepšování, případně na splnění cílů.

Jakožto trosečník na tropickém ostrově jsem byl pověřen urovnáním poměrů na tomto kusu země. K ruce mi byli domorodí pomocníci, kteří plnili mé příkazy. Postupem času se vše zdařilo a odjezd z ostrova domů do civilizace se nekonal, konala se svatba s náčelníkovou dcerou :). Posloužily i sochy Moai, které každý zná z Velikonočních ostrovů. Zahnaly zlé duchy a bylo zas dobře.

Hra pěkně odsýpá, opakovat nějaký level není téměř potřeba. Přesto je pro mě zmíněná Herkulova série o trochu výš. Chybí tu něco navíc a větší variabilita činností.

Pro: Moai sochy, tropy, zajímavý příběh

Proti: Stereotyp, málo činností

+8

Half-Life: Uplink

  • PC 75
Uplink jsem poprvé dohrál ještě v minulém tisíciletí. Když jsem na něj náhodou narazil po vánocích, uvědomil jsem si, že si to už moc nepamatuji. Když jsem hledal odkaz ke stažení, narazil jsem na dost způsobů jak si hru zahrát. Na to že jde o demoverzi (byť s originálními levely) se jí komunita dost věnuje. Mohl jsem si zahrát původní samostatné demo, nechat si hru doinstalovat do Steamu nebo dokonce včlenit do plné hry, jako novou kapitolu. Nakonec jsem hrál samostatnou verzi, ale na Steamu. Hratelnost je shodná s plnou verzí Half-Life a level design je na stejné úrovni. Na střední obtížnost a s podrobným průzkumem jde asi o hodinu hraní.

Narazil jsem ještě na verzi Half-Life: Uplink Extended. Jde o stejnou hru, ale po finále ještě pokračuje asi 10min. Narazíte na další druhy nepřátel a dostanete do ruky další zbraň.

Poslední variantou, kterou jsem vyzkoušel byla Black Mesa: Uplink. Jde o předělávku do Source enginu a přidá se jako nultá kapitola do modifikace Black Mesa (pozor opravdu jen do modu, verze pro samostatnou Steam verzi se prý připravuje). Neobsahuje nic navíc, prostory působí větším a otevřenějším dojmem a obtížnost se mi zdála trochu nižší.

Pokud vám nevadí starší grafika doporučuji k zahrání Extended verzi, to mírné rozšíření je fajn. Hráčům citlivějším na grafiku doporučuji spíše verzi pro Black Mesu. Celkově je Uplink velice dobrou demoverzí a hodně oceňuji, že nejde o vytržený kus plné hry.
+26