Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Darksiders II

Darksiders II: Death Lives, Darksiders II: Deathinitive Edition

Vigil Games •  Gunfire Games (XOne, PS4, PC, Switch) •  Kaiko (XOne)
14.08.2012
21.08.2012
18.11.2012
27.10.2015
26.09.2019
kompatibilní
79
145 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Smrt přichází. A to doslova, protože v druhém díle mlátičky Darksiders budete hrát za dalšího jezdce apokalypsy, čili za Smrt. Příběh se udává po událostech prvního dílu. Ve kterém byl Válka obviněn z rozpoutání krvavé řeže mezi nebem a peklem, jeho bratr Smrt se o problémech dozvídá a jde mu na Zem pomoci očistit jméno. I když nic není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát....

Hra není jen o bojování, ale užijete si i akrobatické pasáže, jako například vyšplhání na velmi vysokou strmou skálu. "Smrtka" nedisponuje pouze brutální silou, ale i mrštnými a lstivými pohyby. Ve hře je řada schopností, například je možné i vypustit hejno vran, které nepřátelům vyklovávají oči. Dále si budete moci rozšiřovat výbavu, která postavě nejenže přidá atributy jako odolnost, ale třeba i na vzhledu. Upgrade zbraní spočívá v tom, že je budete moci upravit dle libosti a to díky novému lootovacímu systému. Schopnosti se dělí na dva stromy, přičemž každá vás zavede jiným směrem. Schopnosti se vylepšují tak, že záleží na tom jaký kousek brnění nebo předmětu najdete a když najdete celou soupravu, dosáhnete maxima.

Velkou novinkou je změna prostředí, již se nebudete prodírat městskou džunglí, ale dostanete se do více fantaskního světa. Takže většinou to bude podsvětí a démonický svět se spoustou vedlejších úkolů.

Série Darksiders pokračovala třetím dílem Darksiders III s jezdkyní apokalypsy Fury v hlavní roli.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Ještě 3 měsíce před vydáním pro mě "Darksiders II" neznamenalo prakticky nic. A najednou, po dohrání jedničky (a ještě jednom dohrání o pár týdnů později), jsem hladově vyhlížel konec srpna a chystal se na datum vydání výběrem místa, kde hru předobjednám.

Vigil, a především THQ, v trailerech naslibovali doslova Himaláje a diamantové doly, vytrvale nás bombardovali novinkami a obecně důležitého člena odboje proti dluhům THQ hypovali. O to větší překvapení nakonec přišlo, když hra byla prakticky přesně taková, jaká byla prezentována. Jakkoli blbě to zní.

Ale to včetně i špatné technické stránky hry. Při vydání šlo o dost špatnou konverzi (i když ani zdaleka ne tolik jako ta hrůza předstírající PC verzi Dark Souls), ale Vigil se opřeli do patchování a situace je mnohem... fialovější. A pozor, ať vám kdokoli bude podstrkovat opak, hra je naprosto pohodlně hratelná na klávesnici.

Bohužel ani na grafiku není zrovna pěkný pohled. Graficky je hra pár let pozadu. Tento handicap, ale jednoznačně převyšuje úžasný grafický styl, který hra nabízí. Ten zastiňuje snad vše, co jsem v posledních pár letech viděl. Prostředí, postavy, nepřátelé, výbava – všechno je dotáhnuté k dokonalosti a byl to často opravdu zážitek (především sídlo krále nemrtvých – obrovská vzducholoď tažená dvěma „jormungandry“ - je dech beroucí). Grafický styl pak jen podtrhuje prvotřídní soundtrack od (skoro) všemi milovaného Jespera Kyda, který dává některým pasážím opravdu šťávu.

Po hratelnostní stránce prošla hra oproti prvnímu dílu značnou proměnou. Boj, pohyb a hádanky zůstaly při starém a dobrém, všechno ostatní šlo evidentně oknem. Jednak přibyl loot, jak vystřižený z Diabla, k tomu samozřejmě nezbytný inventář a jako bonus pak speciální zbraně, které lze vylepšovat ničení přebytečného kovového haraburdí, skoro úplně podle své chuti. Loot by samozřejmě byl k ničemu bez pořádné porce bodíků do všech možných statů, takže přibyli klasiky jako strength, health, wrath (Darksiders verze many získávaná bojem) defense a kupa dalších. A samozřejmě i levely, bez těch by to přeci nešlo. Ty jsou pak důležité kvůli vývojovému/talentovému/skill stromu, který nabízí několik dále se ještě rozvíjejících silných schopností ve dvou větvích, které jsou pro boj esenciální i na nižších obtížnostech. Takový Teleport Slash, který mě přenášel za nepřítele, během toho uděloval i plošný dmg, případně ještě zapálil, nebo „zchladil“ nepřítele a nakonec mě vyléčil… mnohokrát mě zachránil od loading screenu.

Změny se dočkalo také podání příběhu. Hra je celkově více nelineární, s množstvím vedlejších úkolů a dungeonů a dialogovými možnostmi, které ale především pouze poodkrývají celkem zajímavé univerzum Darksiders. O to víc pak zamrzí absence jakýchkoliv rozhodnutí.

Co se týče samotného příběhu, ten není nikterak úžasný a dokonalý, ale má pár slušných zapamatovatelných momentů a dobrých postav. Na druhou stranu, Death jako hlavní postava je stejně jako War skvělý – arogantní, cynický a bez úcty pomalu ke všem. Vřele ale doporučuji si zahrát první díl, byla by škoda přijít o odkazy na něj. O to víc pak ale bohužel zklame krátká pasáž na Zemi, která jenom dobře ukazuje, proč nemůže hra s hlavním hrdinou Strifem dopadnout dobře (Strife na rozdíl od ostatních jezdů postrádá zbraně na blízko), když se celá část odehrává s kanónem v rukou.

Nakonec nemůžu nezmínit Crucible, zdejší verzi arény na 100 kol, poskytující skvělé odměny a výzvu, ale také spoustu potu a skřípání zubů. A někdy taky vůbec žádný loot, když se mi nepodařilo pokořit dalších 5 kol, na které jsem si troufnul. Já jsem při prvním dohrání skončil nanejvíš v 68. kole, kdy jsem byl systematicky rozebrán šmejdem z pekla. Škoda, říká se, že když hráč pokoří všechna kola, tak přijde i kouzelník.

Po dohrání mi ukazuje Steam velmi pěkných 34 hodin, s dalšími dvěma obtížnostmi, nedokončeným Cruciblem, několika vedlejšími úkoly a DLC Argul’s Tomb z předobjednávky v zásobě.

Pro: grafický styl, hudba, soubojový systém, nové RPG systémy, nelinearita, Death, Crucible

Proti: zmíněná slabší pasáž, průměrná konverze, slabší příběh, nemožnost voleb

+21
  • PC 100
Hned jak jsem dohrál první díl tak jsem si druhý díl musel koupit a u teto hry platí to, že se člověk chybami učí tak to tady platí dvojnásob. Co je stejné jako u prvního dílu je grafická stylizace která má zase komiksový nádech který sem do této hry prostě sedí ale co je mnohem lepší od prvního dílu tak jsou, světy ve kterých se pohybujete i když jsem říkal, že v jedničce jsou světy krásné tak tady jsou otevřenější a živější. Stejně jako prvním díle se mi tu líbí mytologie a v tom případě i příběh, který většina lidí považuje za stupidní ale mě se to prostě líbí.
Jako jedna z novinek tu je hlavní hrdina, který je opět jezdec apokalypsy, ale tentokrát to není Válka ale Smrt a právě s novým hrdinou tu přicházejí nové možnosti pohybu na rozdíl od Války je Smrt rychlejší, takže místo krytí to máte uhýbání a mnohem více akrobatických částí které jsou sice okopírované ze série Prince of Persia, ale jsou skvělé. Také tu máme rozšíření v RPG prvkách takže za zabíjení nepřátel a plnění úkolu dostáváte zkušenostní body, za které si kupujete nové schopnosti a také nové zbraně a vybavení které si kupujete u obchodníku za mince, které můžete najít například v truhlách.
Ve hře se také nacházejí vedlejší úkoly, které jsou také skvělé. Ve hře se taky občas zastavíte stejně, jako v prvním díle si vyřešíte nějaké hádanky, které sem prostě patří, Jako další klad jsou postavy a jejich dabing. To co bylo od prvního dílu vylepšené tak to jsou boss fighty které konečně mají šťávu a jsou cool a k tomu taky pomáhá výborná hudba která i během obyčejného chození po lokací a i během soubojů je skvělá. Co bych ještě dodal, asi jen to že to je jedna z nejlepších her kterou je hrál a už se nemůžu dočkat třetího dílu. To že jsem říkal že Darksiders je vyrovnaný konkurent God of War tak tady to platí dvojnásob za mě je to prostě 100%.

Pro: Příběh, grafická stylizace, prostředí, hádanky, vylepšování zbraní a postavy, množství zbraní a vybavení, postavy a jejich dabing, hudba, bossové, druhy nepřátel.

Proti: Nic.

+19
  • PC 80
Po skvělé jedničce přichází na řadu druhý jezdec apokalypsy a sice Smrt! A musím...pro mě dvojka nastavila slušnou laťku v tomto žánru. Smrtka má mnohem větší charisma než Válka, tudíž jsem si jí ihned oblíbil a užíval si hlas Michaela Wincotta, který jí propůjčil svůj drsný a egoistický hlas. Oproti jedničce hra nabízí mnohem svižnější tempo při soubojích a skákacích pasážích. Smrtka je mrštná a kousky, které dokáže jednomu vrhá závratě. Vytváření komb při bitkách dává dokonalý pocit zadostiučinění, když se vám povedou ty jedinečné, kdy se třeba na okamžik proměníte v reapera a zadupete enemáka do země.

Nejdřív si vezmu do parády klady. Mám rád příběh o jezdcích apokalypsy, už v jedničce se mi líbil. Příběh ve dvojce navazuje na jedničku a zvedá ho o level výše. Držel mě u hry od začátku až do konce. Oceňuji krásnou grafickou stylizaci. Ke hře se tento styl hodí perfektně a není třeba nějaká ultra-realistic. Různorodost prostředí je jednoznačné plus, tady to hraje barvami, zde to zase vyzařuje zoufalstvím, takže přidáme více šedé atd. Ve hře máte určité světy mezi kterými lze cestovat pomocí portálů a ty se následně dělí na jeden velký open-world, na který jsou napojeny dungeony. Máte dá se říct svobodu pohybu, tudíž nemusíte chodit nutně tam, kam vám hra ukáže. Můžete dělat vedlejšáky, zkoumat různá místa a hledat collectibles nebo loot. Ano velká novinka oproti jedničce. Z truhel nebo enemáků vám padá gear, který se dělí dnes už všem jistě známými barvami podle vzácnosti (zelená, modrá, fialová, oranžová). Ze hry se tudíž tak trochu stalo menší RPG, protože si budete hlídat čísla. Každý malý posun v číslech je znát, často tedy budete měnit vizuál smrtky. Velmi chytrý krok tvůrců bylo vytvoření tzv. "mocnějších" zbraní, které jdou upgradovat obětováním lootu, který nepoužíváte nebo je již slabý. Upgradem se vylepší základní staty i si můžete vybrat, který speciální vylepšíte nebo vytvoříte nový. Oceňuji také skvělý výběr nepřátel, jsou tu všemožné potvory a kreatury, které se s radostí masakrují, ale osobně jsem nenáviděl nepřátele se štíty, protože ti kazili tempo hry a párkrát mi je trvalo zabít déle než bosse. Bossfighty jsou povedené, protože nejsou jednotvárné jako v jedničce. Valná většina z nich se nedá přemoct stylem: Já prostě k tobě přiběhnu a budu drtit čudlík pro útok. Je i třeba taktizovat a hledat slabiny. Smrtka má i cool schopnosti, které si odemykáte ve skill tree. Můžete vyvolat menší armádu poskoků, kteří vám pomohou v boji nebo třeba udělat mega seknutí kosou, které většinu potvor odrazí zpět. Bitky vám také dobíjejí speciální lištu, která vám poté může aktivovat Reaper mód, kde se prostě proměníte v tu víc badass verzi smrtky, čímž dáváte lepší damage, nemáte stagger a jste prakticky nesmrtelní. Jako poslední zmíním excelentní soundtrack, kde skladba Guardian je jedna z nejlepších orchestrů, co jsem měl tu čest slyšet. Pokaždé, kdy si jí pustím vidím v duchu Smrtku, jak ujíždí krajinou na svém koni s kosou připravenou utnout život.

Jdeme na zápory:

Hlavolamy nejsou víceméně nijak obtížné, ale našlo se pár míst, kde jsem zkejsnul delší dobu jen kvůli tomu, že hra vyžaduje nějakou pixel perfect akci (hod bomby skrz portály), i když jsem to dělal správně, hra mi to neuznala a já tedy zkoušel nějaký jiný způsob v domnění, že to asi mám udělat jinak.

S většinou vedlejšáků jsem neměl problém, problém jsem s těmi, kde musíte vyhledat určitý počet nějakých kokotin, roztroušených po celé hře. A že jsou schované tak, že ani s guidem je nelze skoro najít. Co také ve hrách moc nemusím je, že najdete nějaké místo, kam se nedostanete, protože nemáte schopnost, jež se vám odemkne v poslední třetině hry a tak. Nic proti back-trakingu, ale když mi hra dá na začátku vedlejšák, který můžu splnit až skoro na konci hry, tak potom ani nemám motivaci ho už dělat.

Občas mi přišlo, že enemáci udeří přesně do místa, kam dáte úhyb a ne tam, kde stojíte než ten úhyb dáte.

Přišlo mi taky, že hra má trochu natahovanou herní dobu. Protože ať jste řešili jakýkoliv úkol, vždy tam figurovala číslice 3. Potřebuješ 3 klíče, najdi 3 úlomky žezla, sežeň mi 3 týpky, přines mi 3 duše, k oživení potřebuješ 3 kameny, dones mi 3 suroviny atd. Samozřejmě to v praxi fungovalo tak, že jste přišli do dungeonu, který měl jednu hlavní místnost a v ní 3 cesty dál, z nichž jen jedna byla volná. Bylo by lepší, kdybych prostě měl donést jen jeden klíč, který by byl na konci většího dungeonu vytvořeného spojením těch tří.

Cestování mezi světy bylo otravné, protože nejdříve musíte dát fast-travel ke stomu, pak skočit do portálu a potom další fast-travel na místo, kam potřebujete.

Včera jsem se bavil s kolegou a říkal jsem, jak nesnáším, když ve hře musím přepínat mezi postavami, protože mám v tom pak bordel. A bum ho, přišlo to i zde. On by to ani nebyl zápor, jenže ke konci hry už je těch schopností tolik, že je v tom mega bordel. Zvlášť pasáž, kde se musíte rozdělit, tvořit portály, tvořit časové portály, pak stačí zmáčknout špatnou klávesu a můžete to dělat znovu.

Ten mini-skok, který smrtka má když je nohama na zemi je celkem k smíchu a nemá využití. Z dřevěného sloupu dokáže přeskočit celou místnost, ale pak nedokáže přeskočit jedno pitomý zábradlí, protože je o milimetr vyšší než hra dovolí smrtce vyskočit. Plošiny, kde není jasně vyznačené, že na ně jde vylézt prostě nevyšplháte i když jsou vysoké sotva metr. V praxi to vypadá tak, že smrtka skočí na tu hranu, rukama se zahákne někde ve vzduchu nad ní a poté spadne, protože se prostě neměla kde chytit a vy jste to chtěli hrát jinak, než je to definováno.

Hra vyloženě nutí do New-Game+. Hru jsem dokončil za 27 hodin a levelem 21. Crucible má 100 vln, ale posledních 25 se vám odemkne až na 25 levelu. Za zabití máte sotva 3 expy a zas tolik vedlejšáků tam není, aby to pokrylo zkušenosti pro 25 level.

Deathinitive edice tu hru neskutečně dojebala, protože dlouho jsem nehrál nic tak zabugovaného. Původní verze si pamatuju, že takové errory neměla. Ve zkratce...stávalo se, že z ničeho nic, hra přestala vyluzovat polovinu zvuků Hudba nehrála, slyšet šlo jen každé druhé seknutí, dokonce mi to pak i samo skipovalo části cut-scén. RESET GAME. Potom zase Smrtka odmítala se pohybovat, enemáci mě neregistrovali. RESET GAME. Stalo se mi i, že jsem se pohybovat mohl, ale enemákům jsem nic neubíral ani oni mě. RESET GAME. Chtěl jsem sestřelit šutr, Smrtka ale střílela dál a nešlo to stopnout. RESET GAME. Vrcholem toho byla cut-scéna, kde jste po jejím skončení obdrželi expy. Pokud vám to hodilo další level, hra spadla. Museli jste se někde dolevelit a až potom hra běžela dále. SAMOVOLNÝ RESET GAME.

I přes všechny neduhy jsem si ale hru neskutečně užil. Soubojový systém, charismatická Smrtka a audio-vizuální zpracování dělají z této záležitosti nadprůměrnou řežbu.
+17
  • PC 80
Hm. Příběh se odehrává (jestli jsem to dobře pochopil) cca souběžně s příběhem jedničky, ale slouží tu víc jako záminka k prolézání dungeonů a styčné body tu až na nějakou tu známou tvář nejsou. Změny v hratelnosti považuju jednoznačně za změny k lepšímu. Cesta dugneonem je jedna, puzzly většinou jednoduché, skákání rychlé a plynulé a celé to tak příjemně odsýpá.

Souboje jsou mnohem dynamičtější, rozmanitější a hraje v nich roli řada faktorů a execution animačky hlavně u větších nepřátel jsou šmakózní. Někteří dobrovolní bossové nemají problém vás při prvním setkání jednou ranou poslat k šípku, hlavní quest ale moc těžký nebyl. Speciálních hraček dostane Smrť méně než Válka, ale hra s nima pracuje lépe. Jen u portálů je problém odstranit/předělat portál. (Aspoň jsem nenašel snadný způsob jak, střelba portálu na portál = střelba portálu skrz portál.) Trochu škoda, že se víc nevyužilo skákání časem.

Loot systém má chybky - s výjimkou těžkých zbraní není na první pohled znát rozdíl, všechno to splývá do šedofialového fleku. Není jasně vidět, co je equipnuto a co je vybráno kurzorem. Porovnávání lootu s equipem vám sice řekne, že je předmět v něčem lepší/horší, ale už ne o kolik. Pokud má předmět unikátní skill, k dispozici je jen velmi obecný popis toho, co dělá. Tyhle věci tak nějak znemožňují s jistotou vybrat to nejlepší, protože člověk prostě nemá přehled.

Ve hře je přítomný quick travel systém, kterého jsem si prvních 10 hodin vůbec nevšimnul (lze odkudkoli mimo boj při najetí na některé ikonky na mapě světa), stejně jako jsem si nevšimnul možnosti přepnout z mapy dungeonu na mapu světa. (Resp. té jsem si všimnul, ale přepínalo se jiným čudlíkem, než hra tvrdila.)

Krom prolézání dungeonů si můžete krátit chvíli sbíráním asi půltuctu druhů speciálních předmětů, zabíjením dobrovolných bossů, monster v bludišti nebo aréně, hledáním těžko přístupných truhel a bůhvíčím ještě. Určitě jsem to nesplnil všechno, ale splnil jsem toho dost a hru jsem projel za cca 28 hodin, což je dneska hodně slušné číslo.

Nepříjemná věc jsou bugy bránící v dalším postupu. Někdy stačí nahrát pozici, někdy restartovat hru, ale prý jsou i takové, díky kterým můžete začít hrát odznova, protože hra uchovává jen poslední dva savy a ukládá docela často.

Pro: zajímavé hračky pro řešení puzzlů, zábavné souboje, příjemně odsýpá, délka.

Proti: Příběh a dialogy o ničem, sem tam bug, kiksy v interface, imho nic moc skilly, vzhled výbavy na jedno brdo, občas slabší tempo, rozdvojení a časový portál by zasloužily více prostoru

+16
  • PC 75
Představte si, že revivaly Queen, Enya, Michaela Jacksona, Green Day, Adele, Bon Jovi a třeba Rytmuse udělají 1-2 cover verze písní svých vzorů a dají to všechno na jedno album. Pojmenují ho třeba Best Hits. No a přesně tohle album je Darksiders 2.

Minulý díl se nestyděl krást ze všeho možného a nejspíš si řekli, že v tom budou pokračovat. Doufal jsem, že se toho tvůrci vyvarují nebo aspoň dají malý průchod vlastním myšlenkám. Ano, nestalo se tak a je to bohužel zrecyklované dílo, které vsází na jistotu a mixuje do sebe všechny možné úspěšné tituly v domnění, že dosáhnou zaručeného úspěchu. Oni totiž k tomu celému seznamu her ještě museli přidat další a hlavně WoW!

Příběh je prostě hrozný, tvůrci měli volnou ruku, když se odtrhli od Země, tak proč to tak dopadlo? Smrt - Robin Watson se snaží zachránit hrdinu minulého dílu Válku - Batmana Holmese a při tom musí zničit všemocnou ZKÁZU, která nás všechny sežere! Tak to se na mě ale nezlobte, ale to bych dokázal i já vymyslet něco lepšího. Jo prvním cca 20 minut bylo úžasných - úplně ve všem a pak to šlo všechno do prdele. Hlavní linie úkolů byla ve stylu, který mě dokázal vždycky naštvat:

A: Řeknu ti za kým máš zajít, abys našel cestu tam kam chceš, ale nejdřív mi přines čerstvě upečený dort ze Satanovy zadnice...
A: Hmm, není to špatný... zajdi tedy za panem X...
X: Řeknu ti co chceš vědět, až když zabiješ jednoho mého nespokojeného zákazníka...
X: A má to šmejd, doufám, že trpěl! Jooo, ta cesta...víš, já ji vlastně neznám, ale zná ji pan B...

Herní principy zůstaly skoro stejné, takže jsem se rychle adaptoval. Přibyl nový WoW invenář a z nepřátel nám začaly padat věci - WoW, i když to není nic nového, tak jsem měl radost z každého super předmětu, který jsem dostal a některé byly opravdu krásné. Chodíte po světě a taky do určitých komplexů (dungeonů), které jsou hezky propracované a kde se téměř vždy nachází boss. Ehm... WoW? Přibyly nám i schopnosti - kouzla, která jsem ale téměř nepoužíval, až na úplný konec v aréně. A potěšilo mě, že zde už není takový důraz na puzzly, sice jich je tu víc, ale většinou to jsou rychlovky. Grafika, se moc nezměnila, ale proč ji nešlo nastavit? Celou dobu jsem měl ze stínů kostky. No a ty rozhovory typu Mass Effect si mohli odpustit, protože to tam bylo zbytečné.

Když už vás, stejně jako mě, občas přestane bavit hlavní dějová linie, tak můžete plnit vedlejší mise (Questy), které byly někdy i zábavnější. S nimi se objevil, ale další problém a to neskutečné umělé natahování hry, kdy máte za úkoly sbírat všude po světe vyloženě kraviny, ve stylu šutrů nebo papírů, abyste dostali dáreček, v lepším případě musíte jít a zabít nějakého toho bosse. Ale na to sbírání jsem už neměl nervy. Další žrout času byl určitě labyrint a aréna. Ale aréna na rozdíl od všeho ostatního byla jedinou pořádnou výzvou ve hře, ono taky celá obtížnost hry byla tak nějak nedořešená, klasicky hlavní boss je skoro o ničem a daleko větší problém dělají normální "pěšáci", obzvláště ti co dokážou levitovat, protože je šlo blbě zasáhnout.

To že hl. hrdina ví vždicky co dělat, kam běžet, kam skákat nebo za co zatáhnout, mi pilo krev v jedničce, zde už jsem tomu neměl vůli vzdorovat a prostě jsem se tomu poddal. Smrt je jinak takový divný hrdina, který si mě nijak nezískal, choval se jak robot a občas ze sebe vydal věty, které působili docela směšně Ale ten jeho výrok na konci, že už došel k té studni a že neví co dál, mě dostal - kdyby se choval tak nějak víc lidštěji.... Válka byl jiný frajer, sice na hranici mezi trapností a drsňáctvím, ale aspoň to byl nějaký sympatický hrdina.

Co je teda na té hře vlastně dobré? Jasně že souboje, na kterých to vlastně stojí. Smrt dokáže ovládat krom hlavní zbraně i sekundární - těch je snad 8 typů, takže jsem se nemohl nabažit všech komb co hra nabízela a likvidace nepřátel s novou zbraní byla paráda. Taky je zde možnost si upravit postavu podle vašeho stylu boje, ať už těžkotonážní berserk, rychlý zabiják nebo smrticí mág atp.

Pokud jste natolik duševně vyrovnaní nebo dokážete úplně vypnout mozek a ignorovat všechno kromě akce, tak budete nejspíše spokojeni.

Pro: Souboje, Vedlejší mise, RPG prvky

Proti: Větší vykrádačka než první díl, Příběh, Hl. hrdina, Natahování, Nevyvážená obtížnost

+12 +14 −2