Představte si, že revivaly Queen, Enya, Michaela Jacksona, Green Day, Adele, Bon Jovi a třeba Rytmuse udělají 1-2 cover verze písní svých vzorů a dají to všechno na jedno album. Pojmenují ho třeba Best Hits. No a přesně tohle album je Darksiders 2.
Minulý díl se nestyděl krást ze všeho možného a nejspíš si řekli, že v tom budou pokračovat. Doufal jsem, že se toho tvůrci vyvarují nebo aspoň dají malý průchod vlastním myšlenkám. Ano, nestalo se tak a je to bohužel zrecyklované dílo, které vsází na jistotu a mixuje do sebe všechny možné úspěšné tituly v domnění, že dosáhnou zaručeného úspěchu. Oni totiž k tomu celému seznamu her ještě museli přidat další a hlavně WoW!
Příběh je prostě hrozný, tvůrci měli volnou ruku, když se odtrhli od Země, tak proč to tak dopadlo? Smrt - Robin Watson se snaží zachránit hrdinu minulého dílu Válku - Batmana Holmese a při tom musí zničit všemocnou ZKÁZU, která nás všechny sežere! Tak to se na mě ale nezlobte, ale to bych dokázal i já vymyslet něco lepšího. Jo prvním cca 20 minut bylo úžasných - úplně ve všem a pak to šlo všechno do prdele. Hlavní linie úkolů byla ve stylu, který mě dokázal vždycky naštvat:
A: Řeknu ti za kým máš zajít, abys našel cestu tam kam chceš, ale nejdřív mi přines čerstvě upečený dort ze Satanovy zadnice...
A: Hmm, není to špatný... zajdi tedy za panem X...
X: Řeknu ti co chceš vědět, až když zabiješ jednoho mého nespokojeného zákazníka...
X: A má to šmejd, doufám, že trpěl! Jooo, ta cesta...víš, já ji vlastně neznám, ale zná ji pan B...
Herní principy zůstaly skoro stejné, takže jsem se rychle adaptoval. Přibyl nový WoW invenář a z nepřátel nám začaly padat věci - WoW, i když to není nic nového, tak jsem měl radost z každého super předmětu, který jsem dostal a některé byly opravdu krásné. Chodíte po světě a taky do určitých komplexů (dungeonů), které jsou hezky propracované a kde se téměř vždy nachází boss. Ehm... WoW? Přibyly nám i schopnosti - kouzla, která jsem ale téměř nepoužíval, až na úplný konec v aréně. A potěšilo mě, že zde už není takový důraz na puzzly, sice jich je tu víc, ale většinou to jsou rychlovky. Grafika, se moc nezměnila, ale proč ji nešlo nastavit? Celou dobu jsem měl ze stínů kostky. No a ty rozhovory typu Mass Effect si mohli odpustit, protože to tam bylo zbytečné.
Když už vás, stejně jako mě, občas přestane bavit hlavní dějová linie, tak můžete plnit vedlejší mise (Questy), které byly někdy i zábavnější. S nimi se objevil, ale další problém a to neskutečné umělé natahování hry, kdy máte za úkoly sbírat všude po světe vyloženě kraviny, ve stylu šutrů nebo papírů, abyste dostali dáreček, v lepším případě musíte jít a zabít nějakého toho bosse. Ale na to sbírání jsem už neměl nervy. Další žrout času byl určitě labyrint a aréna. Ale aréna na rozdíl od všeho ostatního byla jedinou pořádnou výzvou ve hře, ono taky celá obtížnost hry byla tak nějak nedořešená, klasicky hlavní boss je skoro o ničem a daleko větší problém dělají normální "pěšáci", obzvláště ti co dokážou levitovat, protože je šlo blbě zasáhnout.
To že hl. hrdina ví vždicky co dělat, kam běžet, kam skákat nebo za co zatáhnout, mi pilo krev v jedničce, zde už jsem tomu neměl vůli vzdorovat a prostě jsem se tomu poddal. Smrt je jinak takový divný hrdina, který si mě nijak nezískal, choval se jak robot a občas ze sebe vydal věty, které působili docela směšně Ale ten jeho výrok na konci, že už došel k té studni a že neví co dál, mě dostal - kdyby se choval tak nějak víc lidštěji.... Válka byl jiný frajer, sice na hranici mezi trapností a drsňáctvím, ale aspoň to byl nějaký sympatický hrdina.
Co je teda na té hře vlastně dobré? Jasně že souboje, na kterých to vlastně stojí. Smrt dokáže ovládat krom hlavní zbraně i sekundární - těch je snad 8 typů, takže jsem se nemohl nabažit všech komb co hra nabízela a likvidace nepřátel s novou zbraní byla paráda. Taky je zde možnost si upravit postavu podle vašeho stylu boje, ať už těžkotonážní berserk, rychlý zabiják nebo smrticí mág atp.
Pokud jste natolik duševně vyrovnaní nebo dokážete úplně vypnout mozek a ignorovat všechno kromě akce, tak budete nejspíše spokojeni.
Minulý díl se nestyděl krást ze všeho možného a nejspíš si řekli, že v tom budou pokračovat. Doufal jsem, že se toho tvůrci vyvarují nebo aspoň dají malý průchod vlastním myšlenkám. Ano, nestalo se tak a je to bohužel zrecyklované dílo, které vsází na jistotu a mixuje do sebe všechny možné úspěšné tituly v domnění, že dosáhnou zaručeného úspěchu. Oni totiž k tomu celému seznamu her ještě museli přidat další a hlavně WoW!
Příběh je prostě hrozný, tvůrci měli volnou ruku, když se odtrhli od Země, tak proč to tak dopadlo? Smrt - Robin Watson se snaží zachránit hrdinu minulého dílu Válku - Batmana Holmese a při tom musí zničit všemocnou ZKÁZU, která nás všechny sežere! Tak to se na mě ale nezlobte, ale to bych dokázal i já vymyslet něco lepšího. Jo prvním cca 20 minut bylo úžasných - úplně ve všem a pak to šlo všechno do prdele. Hlavní linie úkolů byla ve stylu, který mě dokázal vždycky naštvat:
A: Řeknu ti za kým máš zajít, abys našel cestu tam kam chceš, ale nejdřív mi přines čerstvě upečený dort ze Satanovy zadnice...
A: Hmm, není to špatný... zajdi tedy za panem X...
X: Řeknu ti co chceš vědět, až když zabiješ jednoho mého nespokojeného zákazníka...
X: A má to šmejd, doufám, že trpěl! Jooo, ta cesta...víš, já ji vlastně neznám, ale zná ji pan B...
Herní principy zůstaly skoro stejné, takže jsem se rychle adaptoval. Přibyl nový WoW invenář a z nepřátel nám začaly padat věci - WoW, i když to není nic nového, tak jsem měl radost z každého super předmětu, který jsem dostal a některé byly opravdu krásné. Chodíte po světě a taky do určitých komplexů (dungeonů), které jsou hezky propracované a kde se téměř vždy nachází boss. Ehm... WoW? Přibyly nám i schopnosti - kouzla, která jsem ale téměř nepoužíval, až na úplný konec v aréně. A potěšilo mě, že zde už není takový důraz na puzzly, sice jich je tu víc, ale většinou to jsou rychlovky. Grafika, se moc nezměnila, ale proč ji nešlo nastavit? Celou dobu jsem měl ze stínů kostky. No a ty rozhovory typu Mass Effect si mohli odpustit, protože to tam bylo zbytečné.
Když už vás, stejně jako mě, občas přestane bavit hlavní dějová linie, tak můžete plnit vedlejší mise (Questy), které byly někdy i zábavnější. S nimi se objevil, ale další problém a to neskutečné umělé natahování hry, kdy máte za úkoly sbírat všude po světe vyloženě kraviny, ve stylu šutrů nebo papírů, abyste dostali dáreček, v lepším případě musíte jít a zabít nějakého toho bosse. Ale na to sbírání jsem už neměl nervy. Další žrout času byl určitě labyrint a aréna. Ale aréna na rozdíl od všeho ostatního byla jedinou pořádnou výzvou ve hře, ono taky celá obtížnost hry byla tak nějak nedořešená, klasicky hlavní boss je skoro o ničem a daleko větší problém dělají normální "pěšáci", obzvláště ti co dokážou levitovat, protože je šlo blbě zasáhnout.
To že hl. hrdina ví vždicky co dělat, kam běžet, kam skákat nebo za co zatáhnout, mi pilo krev v jedničce, zde už jsem tomu neměl vůli vzdorovat a prostě jsem se tomu poddal. Smrt je jinak takový divný hrdina, který si mě nijak nezískal, choval se jak robot a občas ze sebe vydal věty, které působili docela směšně Ale ten jeho výrok na konci, že už došel k té studni a že neví co dál, mě dostal - kdyby se choval tak nějak víc lidštěji.... Válka byl jiný frajer, sice na hranici mezi trapností a drsňáctvím, ale aspoň to byl nějaký sympatický hrdina.
Co je teda na té hře vlastně dobré? Jasně že souboje, na kterých to vlastně stojí. Smrt dokáže ovládat krom hlavní zbraně i sekundární - těch je snad 8 typů, takže jsem se nemohl nabažit všech komb co hra nabízela a likvidace nepřátel s novou zbraní byla paráda. Taky je zde možnost si upravit postavu podle vašeho stylu boje, ať už těžkotonážní berserk, rychlý zabiják nebo smrticí mág atp.
Pokud jste natolik duševně vyrovnaní nebo dokážete úplně vypnout mozek a ignorovat všechno kromě akce, tak budete nejspíše spokojeni.
Horizon Zero Dawn: The Frozen Wilds
Pro: Souboje, Vedlejší mise, RPG prvky
Proti: Větší vykrádačka než první díl, Příběh, Hl. hrdina, Natahování, Nevyvážená obtížnost