Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Brány Skeldalu: 7 mágů

7 Mages, Brány Skeldalu 3

Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
15.03.2016
Vývojáři:
Napoleon Games
Oficiální stránky:
http://www.7mages.net/cs
Třetí díl legendární české RPG série Brány Skeldalu, jejímž duchovním otcem je Jindra Rohlík (resp. ted už Jindra Skeldal). Hra je opět klasickým čtverečkovým dungeonem, kde ovládáme 7 postav.

Příběh se odehrává na ostrově Rovenland, kde se ujmeme vychytralého dobrodruha z města Caredbar, který v kartách obehrál mága o jeho roucho a ted se za něho vydává. Rolníci žijící na ostrově vysílají do Caredbaru delegaci s cílem najít mága, který by jejich vesnici ochránil před tzv. prospektory - divokými mágy, kteří hledají magické artefakty, jimiž je ostrov posetý a zároveň přepadávají místní kvůli jídlu. Náš hrdina úkol přijímá s nekalými úmysly, nakonec se v něm však při pohledu na zbídačené vesničany hne svědomí a rozhodne se úkol splnit a vyhledat skutečné mágy, s jejichž pomocí by vesnici ochránil.

Souboje jsou tahové, můžeme v nich využívat kromě kouzel s chladnými zbraněmi také živlovou magii (fireball, summon atd.) a tzv. hudební magii, která různými způsoby ovlivňuje družinu, nepřátele, i okolí. Družinu lze také rozdělit a jednotlivé členy rozmístit libovolně po herním plánu. Jak lze uhodnout z podtitulu hry, nejsou zde povolání, všechny postavy jsou mágové.

Hra vyšla nejprve 1. března pro český trh na platformy iOS a Android, pro zbytek světa a verze na PC vyšla v nehotové verzi na Steamu 15. března. Použitý engine je Unity 3D.

Podpořte Databázi a kupte si hru na Xzone.cz … nebo přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


(dohrál jsem na iPadu, ale jelikož PC verze bude kromě lehce vylepšené grafiky identická, dovolím si vyřknout svůj verdikt i zde)

Pořád ještě přemýšlím o tom, jestli to Rohlík myslel vážně, nebo je to nějaké nedopatření. Mluvím o dialozích. V koutku duše doufám, že ta hrůza, co jsem viděl, jsou nějaké placeholdery, které tam napráskal metodou volné asociace jeden z programátorů s vědomím, že je později přepíše opravdovými texty od Rohlíka, avšak při releasu na to zapomněli a vyjde update, který... Nah, co si to namlouvám, ty texty tam prostě jsou a těžko se změní. Vypadají, jako kdyby je psal dvanáctiletý kluk - trapný humor, křečovité vtípky, příšerná stylizace, gramatické chyby a překlepy. Je to vážně síla, hrál jsem už hodně her, ale tohle jsou asi ty nejhorší dialogy, co jsem kdy viděl. I SAS: Písečný skalp má kvalitnější texty a třeba v tomto momentě (při souboji s hlavním bossem) jsem skoro nechtěl odpovídat. CO TO MÁ SAKRA BEJT?

Příběh je stejně mizerný - slabě vykonstruovanou hlavní zápletku bych i překousl, ale třeba způsob, jakým "přemlouváte" ostatní mágy, aby se k vám přidali, je k smíchu. Probíhá to asi takhle:
(po té, co hráč po x hodinách vybil a prolezl celou lokaci a našel mága stojícího (jak jinak) na posledním čtverečku)
A: "Nazdar, konečně jsme tě našli!"
B: "Jděte pryč!"
A: "Ale my chceme bojovat proti prospektorům!"
B: "Aha, tak to se k vám přidám, jdeme!"

Kde je nějaká motivace postav? Nemají žádný příběhový background, ani osobnost. V dialozích znějí všechny stejně. Kromě Psa si ani nepamatuju, jak se moji parťáci jmenovali. Vlastně celkově si nevzpomínám na žádné NPC, které by stálo za zmínku.

Dost mi vadily i malé nedomyšlenosti v UI. Třeba obchodování bylo peklo. Představte si, že máte 7 postav a pro každou musíte koupit třeba 10 jídla, 10 mana potionů a 10 hp potionů. Nakupuje jen postava s nejvyšším charisma, aby byla cena co nejnižší. Takže musíte udělat 10*3*7 = 210 pohybů jen abyste vše nakoupili a 10*3*6 = 180 pohybů, abyste vše přesunuli od nakupující postavy k ostatním. 390 přesunů během jednoho nákupu, který vám vydrží na jednu střední výpravu. Jo, bolela mě z toho ruka. Proč se proboha nedají nakupovat věci po 10, 100? Nebo proč není jídlo společné pro celou partu? Ekonomika mimochodem nefunguje, na konci jsem měl 60k zlaťáků a neměl jsem je za co utratit. Nebo poměrně pěkně zpracované knihy s kouzly a bestiář - pokaždé se otevřou na začátku a je fakt opruz po jedné stránce listovat na kouzlo, které je na konci. Naprosto nepochopitelně tyto knihy obsahují i spoilery, kdy je u každého kouzla napsáno, kde se dá najít, z čehož se dají vyčíst budoucí lokace i události.

Pár věcí se přesto povedlo, hratelnost je i přes trochu přespočetné souboje na slušné úrovni, i když některé hádanky byly nelogické (pomocí rozžhavené železné tyče rozpusť lavinu a dostaň se dál; teleport ukrytý ve stromě, který je třeba nejprve rozsekat). Během hry je nutné rozdělovat svojí partu, což je pěkně použito v hádankách, ale postupem času se tuto možnost naučíte využívat i v soubojích. Ty jsou mimochodem lehce zabugované, je třeba možné rozstřílet protivníka na velkou vzdálenost, aniž by začal souboj, či pomocí vyvolaného gnoma zabugovat protivníka tak, že neútočí. Systém magie je dostatečně komplexní, aby se daly vymýšlet různé taktiky. Přijde mi však, že některá kouzla jsou příliš mocná a ke konci hry byly souboje o ničem. Hudební magie je zajímavý nápad, avšak vyplatí se pouze s plnou partou a ve finále jsem používal pouze skladbu na zrychlení + přišlo mi, že násobení účinku kouzla hraním skladby více postavami na jiné nástroje nefunguje.

Rozhodně pozitivní je možnost rychlého cestování přes minimapu na již prošlá políčka a možnost vkládání poznámek. Takže zahoďte papír a tužku, vše si můžete zapsat ve hře. A je to nezbytnost, třeba v Labyrintu se jinak těžko dostanete dál. Je zde také kouzlo, jež vám poskytne nápovědu při řešení hádanek, což se rozhodně hodí v případě, kdy nechcete hledat návod na internetu (a ještě více se hodí v době, kdy žádný návod ještě není ;) ).

Hra se na iPadu ovládala dobře (narozdíl od portu prvního dílu), ale i na této platformě je grafika nejlépe průměrná. Nedokážu si představit, jak na ní budou reagovat rozmazlení PC hráči i přes avizovaná vylepšení, které moc zásadní asi nebudou. Celkově mi přijde, že hra by měla zůstat na mobilních zařízeních, kde hodně jejích nedostatků bude lépe tolerovatelná, ale chápu - jde o peníze.

Celkově jde o řemeslně slušně odvedenou hru, která asi příznivce prvního dílu nezklame, avšak pár designových selhání mi nedovolí hodnotit hru nějak vysoko. Začátek hry je zadarmo - doporučuji zkusit rozehrát na mobilních zařízeních a uvidíte, jestli vás hra osloví. Na PC bych to nehrál.

Pro: Slušná délka a hratelnost, možnost rozdělit partu, minimapa s rychlým cestováním a psaním poznámek, hezká kniha kouzel / bestiář, kouzlo s nápovědou

Proti: Otřesné dialogy a kvalita textů obecně, příběh a ploché postavy, in-game spoilery, grafika, nefungující ekonomika, nedomyšlenosti v UI, bugy

+23+23 / 0

Žáner dungeon crawler, ktorý reprezentuje napríklad hra Dungeon Master sa už dávno neteší takej popularite ako kedysi, ale občas sa k nemu niektorí vývojári vrátia a oprášia ho. Teraz sa tak stalo v treťom pokračovaní série Brány Skeldalu od českého vývojárskeho štúdia Napoleon Games.

Hneď na začiatku treba poznamenať, že tvorcom hry nešlo o oživenie už v podstate mŕtveho žánru a ani slávy pôvodnej hry z roku 1998. Takéto ambície sú jednoducho priveľké na malé štúdio, ktoré sa v posledných rokoch venovalo skôr tvorbe hier na mobilné platformy. 7 mágů je každopádne zjavným návratom k štýlu prvého dielu a nie k dvojke, ktorá bola skôr mixom RPG a adventúry. Je to proste poctivý dungeon crawler, držiaci sa pevne svojich starých, no osvedčených princípov. V ňom napríklad nikdy nešlo o nejaký prepracovaný príbeh a táto hra sa toho drží. Príbeh sa odohráva na ostrove Rovenland, kde sú miestni roľníci pravidelne terorizovaní skupinkou asi tridsiatich prospektorov. V súvislosti s tým sa vyberú hľadať pomoc a to je už úloha pre vás. Nakoľko by ste však sami nič nezmohli, rozhodnete sa vyhľadať ďalších šiestich mágov, s pomocou ktorých by ste ich mohli ochrániť.

Ide o známy koncept, s ktorým prišiel prvýkrát japonský film Sedem samurajov (1954). Tvorcovia sa dokonca priamo inšpirovali aj niektorými postavami a scénami z tohto filmu. Hlavný hrdina je napríklad rovnako sympatický outsider a podvodník neurodzeného pôvodu, akým bol falošný samuraj Kikučijo v spomínanom filme. V hre sa dokonca dočkáte priamej narážky na slávnu scénu z filmu, kedy sa ho ostatní rozhodnú pred odchodom z mesta vyhodiť zo skupiny a on sa k nim vráti pri chytaní rýb. Vaša cesta sa však na rozdiel od filmu začína v krypte pod miestnym hostincom, kde ihneď nájdete prvého spoločníka. Vašou úlohou je potom nájsť ďalších piatich.

Hľadanie ďalších posíl je náplňou takmer celej prvej polovice hry. Celá táto časť sa drží jednoduchej schémy. Vyhľadať správny dungeon, zistiť, ako sa v ňom dá prežiť a na jeho konci získať ďalšiu posilu. Ku každému novému členovi sa teda musíte doslova prebiť a jedinou výnimkou je čarodejnica pochádzajúca priamo z mesta. Tá sa k vám pridá len potom, čo dosiahnete dostatočne vysokú úroveň charizmy. Samotné stretnutia s novými spoločníkmi sú však často dosť nepresvedčivé. Napríklad starý mág na otrokárskej lodi ani nedokáže poriadne vysvetliť, čo tam robil, a miesto toho vás okamžite odmietne. Keď mu však poviete, že chcete brániť dedinu pred zlými mágmi, ihneď zmení prístup a názor na vás. Podobne je na tom čarodejnica z močiarov, ktorá postáva na ich konci. Z dialógu s ňou som vonkoncom nepochopil, či patrila k miestnemu kmeňu, alebo bola ich zajatec.

Dialógy a príbeh je asi najväčšou slabinou hry. Ako som spomínal, v tomto žánri o príbeh nikdy nijak zvlášť nešlo, ale to nič nemení na tom, že mu chýba elementárna logika. V textoch sú občas náznaky humoru a snaha o originalitu, ale nakoniec som bol vždy rád, keď sa tieto nie príliš vydarené dialógy skončili a začala bojová časť.

Tá je totiž najsilnejšou zložkou hry. Pohybujete sa po štvorcoch a keď narazíte na protivníka, hra sa prepne do ťahového režimu. Toto pravidlo však neplatí úplne, pretože keď sa vám podarí v diaľke zhliadnuť protivníka, tak ho môžete v reálnom čase zasiahnuť diaľkovými kúzlami, či šípmi. Takže keď sa začne bojovať naostro, je už zranený a v ťahovom súboji máte výhodu. Príjemným spestrením je využívanie hudobných skladieb priamo v boji. V podstate ide iba o akýsi iný druh kúzlenia, ale na rozdiel od klasických kúziel sa skladby zosielajú pomocou hudobných nástrojov. Niektoré sú naviac originálne a ich spracovanie je veľmi vydarené. Napríklad ak zahráte skladbu Mojžiš, tak sa pred vami otvorí morská hladina ako v Biblii a môžete chodiť po morskom dne suchou nohou, navyše práve pri tomto kúzle hrala skvelá orchestrálna hudba.

Prostredia sa často menia a to dosť zásadne. Jednu chvíľu si vykračujete príjemným lesom so žltým nádychom, aby ste sa po tom, čo vleziete cez jeden otvor, ocitli okamžite v krajine večného ľadu. Zmeny sú vždy rýchle a radikálne, takže to môže byť ďalším prvkom, čo môže vadiť hráčom odchovaným na dnešných hrách. Staré dungeony nikdy neoplývali nejakým realizmom, takže aj v tomto nové Brány Skeldalu len pokračujú vo vychodených šľapajách.

Rovnako je to aj s nápovedou, ktorá je tu minimálna a hráča za ručičku nikto nevedie. Kde a aké kúzlo použiť sa dá pochopiť z denníka, ktorý obsahuje ich podrobný popis, ale často sa mi stalo, že som netušil, čo a ako presne mám spraviť. Všetci členovia vašej skupiny sú síce v zásade mágovia, ale každého môžete levelovať iným smerom. Z jedného som spravil výborného strelca, keďže som mu zvyšoval rýchlosť a z hlavného hrdinu bol nakoniec bojovník s halapartňou. Akým smerom by sa každá postava mala uberať, vám inak jemne naznačujú aj ich základné štatistiky. V okamihu, keď bude vaša skupinka kompletná, totiž musíte mať jasno, kto bude v prvej línii a kto bude len zozadu podporovať kúzlami. Samotné súboje len na normálnej náročnosti nie sú vôbec jednoduché a pri zlom zostavení skupiny sa neskôr poriadne zapotíte. Princíp súbojov je navyše často postavený na vhodnom rozmiestnení vašich členov partie, pretože len jednoduchým kúzlením si nevystačíte. Pri každom súboji máte totiž možnosť rozmiestniť vašich spoločníkov na okolité štvorce a prípadne aj protivníka obkľúčiť. Občas je to dokonca nutnosť – napríklad pri bojoch s vyvolávačmi, kde dvaja môžu bojovať s vyvolanými príšerami, zatiaľ čo zvyšok likviduje samotných vyvolávačov. Tento systém rozmiestňovania je využitý aj v iných aspektoch hry. Často musíte s jednou postavou urobiť nejaký úkon, aby zostávajúce mali čas sa niekam premiestniť, alebo niečo otvoriť.

Vizuálne spracovanie hry považujem za dostatočné, aj keď krajina a prostredie neoplývajú veľkou detailnosťou. Celá krajina, dokonca aj veľké mesto v úvode hry sú takmer bez života a pôsobia dosť sterilne. Základom PC verzie je totiž pôvodom mobilná hra a technické limity tak boli jasne dané. Samotný PC port sa síce vydaril, ale modely postáv a objektov, ktoré môžu na tablete vyzerať pekne, na veľkom monitore počítača krásou iste neoplývajú.

Hre rozhodne nechýba atmosféra starých hier a nové princípy, ktoré prináša, sú spracované dobre. Takmer v každej časti ma prekvapila originálnou hádankou a hudobná mágia je rozhodne dobrý a svieži nápad. Súboje sú zaujímavé a možnosť ich riešiť taktickým rozmiestňovaním postáv zabraňoval číhajúcemu stereotypu. Príbeh je síce jednoduchý a dialógy slabé, ale v tomto žánri sa to dá akceptovať. Aj preto môžem nové Brány Skeldalu odporučiť minimálne fanúšikom dungeon crawlerov.

Pro: Nostalgický závan starých čias sa dostavil

Proti: Slabo a nekvalitne napísané dialógy, priveľká absencia logiky a slabý vizuál vychádzajúci z hry pre tablety

+18+18 / 0