Nikdy jsem si nemyslel, že zrovna já někdy skončím u krokovacího dungeonu. Před Sedmi mágy jsem žádný nehrál (snad mimo Legie), ale teď bych se dalšímu nebránil. Samozřejmě ne hned, nejdřív musím tento nový zážitek pořádně vstřebat, ale v budoucnu si dokáži představit, že bych se do něčeho podobného pustil znovu.

Za všechno mohu vděčit hernímu obchodu Xzone, jehož edice českých her ve formě artbooků mě zaujala natolik, že jsem si musel pořídit všechny, které byly doposud vydány. Všechny, až na jeden. Adventura Someday You'll Return se totiž během jednoho měsíce vyprodala, a já tak propásl svou příležitost. Když už jsem měl 7 mágů v ruce, artbook s látkovou mapou jsem si přečetl (nebo spíše prohlédl) a rozhodl jsem se vyzkoušet mobilní verzi, která mě nakonec donutila nainstalovat i verzi pro PC.

Vím jistě, že bych nechtěl mít vedle klávesnice čtverečkovaný papír s tužkou a ručně si mapovat jednotlivé lokace. Tak jistý jsem si sice byl i s tím, že dungeony nikdy hrát nebudu, ale momentálně si vlastnoruční mapování nedokážu dost dobře představit. Ve třetích Branách Skeldalu naštěstí probíhá mapování automaticky a navíc jsem měl možnost libovolně si psát do mapy vlastní poznámky, takže jsem byl v tomto ohledu maximálně spokojen.

Na začátku jsem si zvolil ženskou postavu, protože lépe vypadala a měla lepší hlas. Namluvené je sice jen intro a outro, ale obličej hlavní postavy jsem viděl celou hru. Byly mi srozumitelně vysvětleny základní herní mechanismy a mohl jsem se pustit do prozkoumávání lokací, četných soubojů a hledání zajímavých předmětů, kouzel, manévrů či skladeb. Nakonec se mi podařilo najít nebo se naučit vše, co bylo v deníku. Skladby jsem až na výjimky nepoužíval do chvíle, než jsem získal skladbu génius na zvyšovaní zkušeností při boji, kterou jsem od té doby hrál neustále. Bez hraní na hudební nástroje je všude hrozné ticho, ale to je asi záměr, aby skladby více vynikly.

Do doby, než jsem se dostal do Labyrintu šeptajících ryb, jsem měl vcelku nouzi o peníze a zlepšování dovedností u učitelů či nakupování magických předmětů bylo mimo mé možnosti. V labyrintu jsem však mohl nalovit nekonečné množství ryb a jak jsem následně zjistil, lze je pak s postavou s vyšším charismatem prodat za 30 zlatých, takže bylo po problému. Na konci hry jsem měl přebytek asi 50 tisíc.

Humor v rozhovorech je těžce pubertální, a i když jsem občas jen kroutil hlavou, jak se něco takového mohlo do finální verze dostat, od hraní mě to neodradilo. Hádanky nebyly nic extra těžkého ani nic úplně lehkého a v naprosté většině případů se daly vyřešit bez napovídajícího kouzla, což beru určitě jako plus. Lokace byly nápadité a vcelku různorodé. Nejvíce se mi líbilo v útrobách mrtvého draka a naopak nejhorší byly bažiny s labyrintem. Ke konci už mě hra moc nebavila a byl jsem rád, že už jí mám za sebou, ale jednalo se v podstatě jen o poslední lokaci. Jsem zvědav, jaký další dungeon mě zaujme natolik, abych se do něj pustil.