Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

The Walking Dead: Season Two - Episode 1: All That Remains

  • PC 85
Když jsem nedávno dohrál první sérii TWD, tak jsem se včera rozhodl, že se pustím do dvojky.

Je určitě fajn, že příběh pokračuje tam, kde minulý skončil. Hned první věc, která mě klepla přes obličej, byla samozřejmě Clementine. Je vidět její věk, že už je věkově někde jinde a už si něco prožila a je schopna se se vším a s každým vyrovnat. Její oblíbená kšiltovka je zde stále zachována a je to dobře. Princip ovládání je poměrně stejný, ovšem někdy jsem s ním měl menší problémy, ale není tak strašné, jak se zdá.

První epizoda se s Clementine vůbec nepáral, to je pravda. Kromě toho, že Umřel další kamarád (Omid) a ztratila se Christa, tak je Clemenine nějakou dobu sama později ji ještě pokouše pes Sam. No a když už to vypadá nadějně, tak ji najdou další a úplně jiní lidé, tak najdou kousnutí od psa,ale mají strach, že to byl plíživec, tak ji zavřou do kůlny.

Naštěstí to poté dopadne dobře a Doktor Carlos Clementine obváže to kousnutí od psa No a ten konec této epizody byl taky velmi náročný. Poslední Rozhodnutí mezi Petem (Kousnutý) a Nickem (Nekousnutý), mi dal taky zabrat.

Za mě je tato hra celkově stále velmi povedená. Akorát mi epizoda přišla kratší, ale jinak celkově super. Ještě dnes se pustím do druhé epizody, tak uvidíme.

Pro: Příběh, napětí, spousta postav

Proti: Kratší epizoda

+19

Descent

  • PC 90
Descent je taková pirátská klasika 90. let, kterou dohrál asi každý, já sám se k ní čas od času vracím, když mám chuť na nějakou sci-fi řežbu.

Popisovat revolučnost téhle hry je trošku nošením dříví do lesa, ale zkusím to. Descent přinesl v roce 1995 nevídaný koncept - spojení vesmírného simulátoru ala X-Wing či Wing Commander s 3D akcemi typu Doom, Heretic atd... V podstatě tedy máte raketku, která se pohybuje všemi směry, nejen do stran a dopředu, ale i nahoru a dolů a k tomu všemi směry zatáčí. A s touto raketkou musíte vyčisti tradičních doomovských úrovní (27 + 3 tajné). Je to taková klasika - obrovské bludiště, spousta tajných zdí, dveře na barevné klíče, spousta zbraní a nepřátel a na konci exit.

Revolučnost spočívá v tom, že všechno je plně 3D, kde je nahoře a kde dole si určíte Vy sami a je jen na Vás, jestli do místnosti nad Vámi poletíte čumákem napřed a nebo odstrafujete bokem či vrchem. Zní to složitě, ale kupodivu se správně nadefinovanou myší, WASD a pár tlačítky to není vůbec problém ovládat. Scénář každého patra je stejný - vyčistit nepřátelé, najít 3 klíče, někde v kole objevit celu s uvězněnými horníky a zachránit je, na konci odpálit reaktor a v šibeničním časovém limitu doletět k východu - za což se Vám hra odmění pěknou animací raketky prchající z vybuchujícího dolu.

Samozřejmě podobná střílečka stojí na zbraních a nepřátelích a obojí je velice uspokojivé. Základní lasery si můžete několikrát vylepšit, takže se stanou po dlouhou dobou hlavním prostředkem ničení, nechybí přesný kulomet, rychlopalná plazma, plazmový "rozprašovač" a fúzní bomby, kterým jsem osobně moc na chuť nepřišel. K tomu je i škála raket - obyčejné, naváděné, chytré bomby a megabomby. Nepřátelé tvoří plejáda robotů - od základních na pár ran, až po velice nepříjemné mrchy s naváděnými raketami, rotačním kulometem či fúzními bombami, přičemž zvlášť ta poslední s Vámi udělá krátký proces. Na nižší obtížnosti je hra tak akorát vyvážená - žádné ulhratuhé peklo, ani žádná procházka růžovým sadem, zkrátka tak akorát na poctivou adrenalinovou řežbu.

Té dopomáhá i spousta dalších drobností - parádně zpracovaná mapa abyste nezabloudili, bonusy (nesmrtelnost, neviditelnost), sbírání skóre a nabírání životů, možnost po smrti posbírat zbraně (máte životy, takže smrt na rozdíl od doomovek neznamená konec - naštěstí jde i normálně ukládat). Zkrátka hratelnost téhle pecky je i po letech pořád na 100%.

Grafika a příběh to už bohužel tak slavné není. Grafika byla kdysi celkem pěkná, dnes už se na to rozpixelované něco v rozlišení 320*240 moc koukat nedá, ale v zápalu boje na to brzy zapomenete.

Příběh je prostě doomovský, čili v podstatě neexistující. Na začátku jako Material Defender dostanete od korporace PTMC úkol vyčistit doly na planetách sluneční soustavy, zamořené virem dělajícím z těžebních robotů vražedné stroje. Na konci Vás PTMC posere, nedovolí Vám se vrátit domů a vyšle Vás zničit zamořené doly v kolonií mimo sluneční soustavu. Celý příběh nemá jedinou animaci, vše je formou textů a jediným plusem je pěkné vesmírné obrázky, které mi kdysi posloužily jako wallpaper.

Descent je zkrátka poctivá devadesátková střílečka, na které zub času zahlodal jen graficky, hratelnost je stále skvělá.

Pro: Revoluční 3D akce, kde se pohybujete opravdu do všech stran, tradiční doomovská řežba.

Proti: Zestárlá grafika, nulový příběh.

+17

Green Hell

  • PC 65
Green Hell je ďalším prírastkom do v súčasnosti dosť preplneného žánru survival hier. Spravidla však už nové žánrové tituly už neponúkajú nič nové a snažia sa bodovať najmä atraktívnymi prostrediami. No Green Hell pôsobí už na prvý pohľad sviežim dojmom, ktorý navyše ešte umocňuje nádherná vizuálna stránka. Poľské štúdio Creepy Jar najskôr vyše roka prezentovalo svoj počin vo fáze predbežného prístupu, aby nakoniec s veľkými fanfárami uvoľnilo verziu 1.0, obsahujúcu tradične aj príbehový režim. Ten dáva konečne celému snaženiu nejaký zmysel a je nutné podotknúť že je síce klasicky poňatý, ale pomerne zaujímavý. Okrem neho však plnohodnotná verzia pridala aj viacero nového obsahu v podobe ďalšej nebezpečnej fauny a flóry. Pribudol nový systém lootovania a v neposlednom rade aj také vychytávky, ako napríklad hnilobný proces vašich zásob. A tu je prvý a hneď najvážnejší kameň úrazu. Pridaním tohto nového obsahu sa totiž už tak dosť náročná hra ešte viac sťažila…

Príbehový režim sa zameriava na dvoch manželov, ktorí sa vydali do amazonského dažďového pralesa študovať tamojšiu faunu a flóru a v neposlednom rade aj zvyky miestnych domorodcov. Ako to však v podobných prípadoch vo videohrách býva, už veľmi skoro, teda po skončení tutoriálu sú rozdelení a vy sa tak sa ocitáte výhradne v koži zúfalého manžela, hľadajúceho svoju ženu Miu. Tá má však k miestnym domorodcom bližšie, než by sa zdalo… Na začiatku máte k dispozícii iba malú vysielačku a takzvané inteligentné hodinky. Tie vám okrem štandardného zobrazovania času slúžia zároveň ako kompas a ukazovateľ životných funkcií v jednom. V tejto rozľahlej a nehostinnej džungli však nemôžete stáť na jednom mieste. Práve naopak, musíte sa neustále sa hýbať a nespať na vavrínoch. Neustále vám totiž veľmi rýchlo ubúdajú veľmi potrebné živiny.

Problém býva častokrát v tom, že máte prebytok potravín obsahujúcich sacharidy, ale chýba vám jedlo, ktoré by obsahovalo tuky. A keď aj nejaké nájdete, ešte to automaticky nemusí znamenať, že jeho konzumácia sa oplatí. Daná potravina môže obsahovať parazitov, ktorý sa vám uhniezdia v tele a ktorých je možné sa zbaviť iba požitím istého typu rastliny, alebo huby. Ďalšou možnosťou je otrava jedlom. Tá síce po čase zmizne sama, ale aj tak môže mať po dobu svojho trvania fatálne následky (predovšetkým v kombinácii s inými chorobami a problémami). Hra je v tomto ohľade až prehnane náročná a aj na jednoduchších náročnostiach predstavuje výzvu. Podľa môjho názoru je to však až za hranicou realizmu, pretože nie je možné, aby ste behom jediného dňa museli skonzumovať desiatky banánov, kokosových orechov a k tomu niekoľko menších živočíchov, aby ste nezomreli. V realite človek vydrží bez jedla aj niekoľko dní, v Green Hell však ani pár hodín. Do toho pripočítajte skutočne extrémny smäď, ktorý sa dá zahasiť často len špinavou vodou plnou parazitov a zrejme máte aspoň čiastočnú predstavu o náročnosti tohto survivalu.

Ešte som totiž nespomenul únavu a príčetnosť, čo sú taktiež dôležité zložky hry. Príčetnosť predstavuje samozrejme, psychické zdravie protagonistu a pri sústavnom psychickom dráždení môže mať na hlavného hrdinu fatálne dôsledky. Rovnako ako spomínaný úbytok potravy, je aj prirýchlo prichádzajúca únava veľkým problémom. Pokiaľ sa príliš psychicky namáhate, o chvíľu upadnete na nejakú dobu do bezvedomia. Aspoň na najnižšej náročnosti je vypnutá a priznám sa, že po začiatku, kedy som sa odvážne pustil do prieskumu na strednej náročnosti, som po pár hodinách (a desiatkach úmrtí) veľmi rýchlo dostal až k tej najnižšej zvanej Turista, ktorá bola konečne ako-tak hrateľná…

Naproti tomu musím vyzdvihnúť pomerne prepracovaný crafting systém, ktorý sa využíva veľmi často. V Green Hell je možné vytvárať jednoduchým kombinovaním predmetov komplikovanejšie nástroje (napríklad spojením kameňa a konára získate primitívnu kamennú sekeru), alebo pomocou viacerých súčiastok vytvárať i zložitejšie stavby. Dôležitou súčasťou titulu je, pochopiteľne, i zápisník, kam sa automaticky zapisujú informácie o dostupných nástrojoch alebo stavbách a aké súčiastky potrebujete k ich výrobe alebo stavbe. Zároveň slúži aj ako quest log, v ktorom sú zaznamenané informácie o postupe v hre. Po tejto stránke nemám čo vytknúť.

Green Hell sa však snaží o príliš vysoký stupeň realizmu, čo súvisí s až extrémne vysokou náročnosťou. Nádherné spracovaný prales prináša rýchlu smrť až príliš často a pripomína skôr simulátor úmrtí, než prežitia. Odporučiť ho preto môžem iba skutočne veľkým fanúšikom žánru.

Pro: Nádherná vizuálna štylizácia a atmosféra

Proti: Prehnaná náročnosť, nevyvážené a nerealistické herné mechaniky a prirýchle plynutie času a spotreba živín v tele

+17

Minecraft

  • PC 100
  • PS3 80
Tento fenomén mi nějakou dobu zabrzdil postup v plnění Herní výzvy 2019. Naštěstí můžu jeho hraní zúročit v jednom z bodů výzvy.

Minecraftu se mi těžko něco vyčítá. Své nehezké a ohyzdné desítky hodin v něm odehrané, jsem trávil hlavně v surival modu v offline režimu. Právě posledně jsem zavítal na server kamaráda a pořádně jsem okusil hraní ve více hráčů. Potvrdilo se mi, že hráči jsou všude stejní .

Kde jinde se můžete artově vyřádit s podobně (labilně) laděnými druhy? Zčistajasna se nám stěna hory (kolem které jsme začali stavět naše království) proměnila na obrovskou plochu s textem "arbeit macht frei". Kdo jsme, abysme někoho utlačovali v jeho výtvarném umění? Nechali jsme to tedy tak a rozhodli jsme se podpořit mladého a nadějného umělce. Proto jsme na střechu opodál stojícího Dragonsreache postavili říšskou orlici. Při jejím slavnostním odhalení nechyběl ani ohňostroj.

Minecraft je zenová záležitost. Bez hranic (na správném serveru jakýkoliv hranic) a stále neuvěřitelně zábavná. Díky poslední návštěvě v něm jsem dokonce potkal fajn lidi. Skupina lidí stýkajících se i mimo Minecraft. Oblékajících se do bílých prostěradel.....

Myslím, že když o Minecraftu napíšu, že se jedná o víc, než jen hru, nebude to tak laciný tvrzení.

Herní výzva 2019 - 3. "Herní kutil"
+15

Hitman 2

  • PC 90
Hitman 2 není hra, ale platforma pro hraní - od katastrof, přes pekelně těžkou střílečku, až po sociální stealth. Oproti předchozímu dílu je většina věcí dotáhnutých do konce, tvůrci si jsou jistější a nebojí se agentovi 47 naservírovat exotičtější lokace. Pravidelné updaty a multiplayer udržuje hru živou a já se do ní i po dohrání rád vracím.

Jedinou věc, co bych snad vytkl je menší originalita a experimentování v designu urovní. Všechny jsou v tomhle ohledu pouze tři typy a po dohraní všech jejich kombinací už levely snad kromě zasazení ničím nepřekvapí.

Pro: updaty, systémová hratelnost, různorodé lokace, příběh

Proti: neoriginalita v leveldesignu

+12

Rise of the Tomb Raider

  • PC 70
Uberte přehnané násilí na hlavní hrdince, většinu quick-time eventů a několik dalších detailů a máte hned podstatně sebevědomější pokračování série. O něco dospělejší Lara mi sedla, příběh odsýpal svižně (ač teda nebyl postaven na příliš logických základech), souboje i pohybové pasáže bavily. Zůstaly velmi působivé lokace, mnohdy krásně naaranžavané tak, aby se vám po každém výlezu z jeskyně nabídl celkem epický výhled hodný screenshotu. Překvapily mě některá nečekaně kvalitní DLC.

Několik výtek bych sice našel, ale nejedná se podle mě o zásadní věci. Už jsem zmínil slabší příběh, postavy jsou takové trochu černobílé. Souboje jsou místy celkem snadné, hlavně byly dost overpowered šípy s jedovou bombou, které máte od začátku. Trochu mě zde mrzí občasný Lařin nearcheologický přístup ("Jak se dostanu dál? Což takhle vybombit tuhle úžasně zachovalou sochu, půjde po ní pak vyběhnout >:)").

Celkově vzato, druhý díl nevím-kolikáté rebootované série se celkem poučuje z chyb prvního dílu a nabízí o něco kvalitnější zážitek. Doporučuji.
+21

Minecraft

  • PC 100
Tato hra má snad u každého člověka stejnou evoluci. Nejdřív se o tom dozvíš a říkáš si - je to kravina xd. Pak tě někdo donutí to zkusit a už jsi v tom. Hned poznáš že je to perfektní snadboxka a hraješ donekonečna <3... Ale, už to neni ono. Staré hezké časy 1.6.6(beta)... Tehdy měl z te hry člověk uplně jiny pocit, kdežto teď... za půl roku tam určitě budou vesmírné rakety :DD XD ... hraju to už asi 9 let a ještě mě to nepřestalo nudit

Pro: obrovský svět se spoustou možností <3

Proti: modding, otravné bugy, zmatený vývoj, z grafiky občas bolí oči xd

+8 +11 −3

Hidden & Dangerous

  • PC 65
Určitě se vám ještě nepovedlo zaplatit za freewarovku 6 euro! Tuhle možnost přesně Steam nabízí, samozřejmě jsem se jim na dálku nejdřív vysmál. Jednak jsem chtěl českou hru v češtině (čeština ale nebyla ani v uvolněné verzi ani na Steamu) a taky přece nebudu platit za hru, která byla uvolněna jako freeware už bůhví před kolika lety. Takže co s tím? Vyřešil mi to fakt, že stažená verze s češtinou mi nefungovala a holt Steam verze jo. Takže si můžu pro sebe škrtnout ten unikát, že jsem zaplatil za freewarovku.

Jsou tu samé nostalgické komentáře, já jsem se k Hidden & Dangerous dostal až teď po 20 letech. Samozřejmě jsem o ní celou dobu věděl, ale měl jsem z ní strach. Ta pověst obtížné taktické akce, kde se musí vydávat povely, přepínat mezi vojáky, sáhodlouze plánovat postup. Z toho mě jímala vždycky hrůza.

Ale ono to v těch taktických akcích málokdy bývá tak horké. Četl jsem často, že prý Commandos ve 3D. Ono to tak na první pohled může vypadat, ale Commandos je nesmlouvavá hra, tam musíte být opravdu stealth 98% času, plánovat strašně moc. Tohle se dá ve výsledku hrát v podstatě jako standardní FPS s tím rozdílem, že máte prostě hodně málo health a musíte postupovat pomaleji. A může za to do podstatné míry jedna věc - máte kdykoliv k dispozici save a load. Ještěže tak. Jinak bych to asi nedal.

Další věc, která to umožňuje a trochu kalí pocit z toho, jak moc je ta hra taktická, je fakt, že zhruba ve dvou ze tří briefingů vám řeknou, že se tam a tam musíte dostat nepozorovaně. Nesmí na vás přijít a tak podobně. Jsou to vlastně vždy (až na jednu výjimku v Jugoslávii) jen kecy. Ono to většinou prostě nejde a nebo je to úplně jedno. Prostě se prostřílíte. Jednou (v Norsku) jsem to zkusil, majíce na sobě německou uniformu a stejně to bylo hned "England England" a Němčour střílel. Říkal jsem si "no tak běžím, tak jsem asi podezřelej". Prd. Tak beze zbraně? Zase prd.

Takže většinu času jsem prostě chodil sám, v otevřených prostranstvích se sniperkou, v uzavřených s útočnými puškami, sem tam granát a v partě jen, když to bylo nezbytné (třeba v poslední misi v Jugošce), nebo jsem musel někam dojít. Jediná výjimka je poslední mise v Německu, která je asi nejvíc hardcore a dá se dát jen po pečlivém naplánování a účasti všech čtyř bojovníků. Je tam tolik nepřátel a tolik střílení, že se mi to dokonce sekalo!

Ale oceňuji na tom to, že se Hidden & Dangerous dá pojmout celou řadou způsobů, nabízí mnoho řešení a variant postupu, v rámci lokace svobodný výběr cesty, spoustu možností, jak hru hrát. Škoda, že časový plánovač úkolů je hrozně nepříjemný, nepřišel jsem na to, jak nějaký povel zrušit, aktivní pole se mi aktivovávala jinde, než jsem měl kurzor, takže jsem se dost pral s časovou linií povelů a radši se tomu vyhýbal, kdy to jen šlo.

Při prvním spuštění hra na hráče vybalí strašnou spoustu věcí, podobně jako když si v RPG tvoříte postavu. Vůbec nevíte co si zvolit, prostě vás to hodí do vody, nabídne to hned všechno. Není to úplně přátelský způsob, jak zelenáče navnadit do hry a trvá pár misí, než jsem do toho pronikl. Myslím, že by bylo lepší v první epizodě nabídnout jen omezený výběr zbraní a vybavení a pak to postupně komplikovat. V průběhu hry pak už nic nového není, jen přibude pár zbraní, které mají Němci a můžete je získat až v průběhu misí.

Průchod hrou není tak přirozeně plynulý, jak ve standardních FPS, otáčení je takové divné, sem tam trhané. Zvláště, když jste v leže. Průchod dveřmi v leže je skoro nemožný a jelikož většinou je za dveřmi nepřítel, velmi brzy následuje load. A jak to tak někdy ve hrách bývá, i tady je voda ten nejprudší jed na světě.

Hodně mě zaujala hudba. Skutečný orchestr, fakt profi skladby, tak jsem si o tom něco zjistil a bohužel není originální, ale jsou to prostě vložené předpřipravené skladby z nějaké banky, podobně jako dneska funguje hudebnibanka.cz. Škoda. Tohle jako hudební skladatel nějak neuznávám :-)

Abych jen tedy nekritizoval, líbila se mi moc variabilita misí i prostředí, možnost řízení různých vozidel, vlastně i grafika, která sice neobstojí v rámci jiných FPS té doby, ale v rámci taktických akcí té doby je myslím úplně v pohodě (o míle před Delta Force 2 a asi na stejné úrovni jako Tom Clancy's Rainbow Six: Rogue Spear nebo SWAT 3: Close Quarters Battle). Bavily mě briefingy. Mrzela mě absence nějakého uspokojivějšího zakončení jednotlivých epizod třeba formou animace.

Potěšila mě epizoda v Československu i když jsem si dovolil pochybovat o jedné věci; odehrává se totiž 9. května 1945 asi v deset dopoledne, a přišlo mi, že na tu dobu je to až moc velká vřava, když už válka oficiálně skončila. Vždycky jsem si to představoval tak, že devátého už byl celkem klid, jen přijeli Sověti a sem tam vypudili a zastřelili zbloudilého Němce. Ale donutilo mě to si o tom něco zjistit a skutečně to relativně odpovídá realitě, včetně Sovětů na druhém břehu Vltavy, odstřelovačů na střechách atd. Asi to trochu přehnané ve hře je, ale rozhodně tam ještě úplně klid nebyl (jen možná ta desátá dopoledne je už trochu moc pozdě, ale to je detail).

Hidden & Dangerous jsem se tedy dlouho hodně bál, ale nakonec jsem s touhle hrou strávil celkem pěkný den čistého času a je to zásadní kus české herní historie. V době vzniku jen pro otrlejší hardcore hráče, dnes to platí dvojnásob, jen je potřeba ještě kus nadhledu nad pochopitelnými dobovými nedokonalostmi.

Pro: svoboda postupu a řešení, variabilita misí a prostředí, možnost řízení různých vozidel, briefingy, fajn střelba, přítomnost saveu, zásadní kus české herní historie

Proti: nemotorný pohyb, na začátku moc komplikované a pak už nic nového, nutnost stealthu jen na papíře, nepůvodní hudba, nepřátelský plánovač povelů

+22

Wolfenstein: The New Order

  • PC 95
Došla jednou chuť na FPSko a to, pokud možno v ryzím slova smyslu. Hmm. Ok. Tak co by mohlo znamenat FPSko v ryzím slova smyslu, než zkusit si pokračování Wolfa. Ač všichni víme, že Wolf je duchovním otcem FPSek, tak čas pokročil a nikde není psáno, že Wolfovi se bude dál dařit. Dobře. Přišel Return to Castle Wolfenstein. Super věc, která mi dodnes nahání husí kůži. Ale to je už taky X let zpátky. Ok. Přišel Wolfenstein. Co vím, rozporuplně přijatá záležitost. Takže zase nic.

Ony návraty hrdinů z poloviny devadesátek byly vesměs takové všelijaké. Ano, k tobě mluvím, Duku. Avšak čas šel dál. Takže jsem se nechal zlákat a šel do Wolfenstein: The New Order. Co říct chvíli po dohrání? TY VOLE! Možná tohle.

Ale fakt, nečekal jsem takovouhle věc. Ta hra nabízí všechno, co by si člověk mohl přát. Fajn vypadá, má až překvapivě skvělý příběh, střílení poskytuje solidní uspokojení, zbraně jsou dostatečně vyvážené, nepřátelé jsou vcelku organizovaní, ale zase ne nějak přehnaně...

Tohle vážně jen tak nepřestane bavit. I okolí je dost různorodé. Země, Měsíc... Vyjmenoval jsem jen planety, ale to je spíš taková špička ledovce. A celé to je skvěle podkresleno hudbou, která místy evokuje filmy a zároveň je to příjemný odkaz starší střílečkám.

Bossfighty jsou taky něco skvělého. Jak dál? Řešení je vždy nasnadě, stačí se jen trochu rozhlédnou, zamyslet.
Nevypisuju záměrně kdovíco, protože to nemá smysl. Tohle je záležitost, kterou je potřeba si vyzkoušet. J

á osobně jsem moc rád, že jsem měl tu čest se s Wolfensteinem: The New Order popasovat. To bylo něco!

Pro: Zasazení, hudba, různorodost, střelba, bossfighty, délka, příběh

Proti: sem tam nějaká drobnost

+27

Killzone 3

  • PS3 90
tak jak pise kolega, trojka ac sem dohral teprve par misi se mi libi o moc vic nez dvojka, zatim se hraje paradne, mise odsypaji a je to krok kupredu, ovladani a pohyb uz neni jak kdyz mate nohy zabetonovany a postava krasne posloucha co udelam, takze predhodnoceni

1.) grafika je paradni, i ted v roce 2019, ale to byla i u dvojky

2.) ovladani je vyvazene a uz se to da konecne hrat

3.) zatim neni nic tak premrstene prehnany s utokama protivniku a da se to konecne hrat i po tehle strance

az dohraju tak dopisu a ohodnotim

E: takže dohodnoceni

Pribeh.se vynoruje trochu vic, ale to co bylo ve 4ce bylo nejvic. Kz3 ale oproti 2ce odsypal mnohem lip a hezcejc oproti kz2. Takže za mě 85 procent, a to opet kvůli vysoke obtiznosti. I na nejjednodussi obtiznost je hra v dosti castech neuhratelna. V nekterych misich muzu jit a kosit hlava nehlava a v jinych castech je to presne naopak, jeden dva vojaci udolaji bez problemu.

Ve hre bylo dost ruznorody prostredi a dost ruznych prostredku, za to na dostává velky plus, nakonec teda 90procent....

Vic takových her

Pro: Prostredi, pribeh, zbrane, prostredky, napady

Proti: Opet obtiznost

+10

Outlast

  • PC 90
No, tak to byl teda mazec. Hororovka Outlast tedy vzala opravdu za své a doslova ve vás vyvolává ten pocit, že vás čeká něco nemilého. No a ta hudba?? Není, co dodat, prostě napínavá + strašidelná. Dohrát tuto hru dává opravdu zabrat, ale to už tak prostě bývá.

Už jen když přijedete autem na místo určení, tak už od pohledu je vidět, že to nebude příjemná záležitost. Bouřka, tma, hudba, občas nějaký ten ''člověk'' v okně. Ale vevnitř už je to opravdu tvrdá a nepříjemná realita, která vás nenechá ani na chvilku oddechnout. Krev, blikající světlo, samospoušť TV, když to nečekáte. A pak ty jumpscary též když to nejméně čekáte a to je úplně nejhorší.

Co jsem také bral jako menší zábavu, tak bylo hledání dokumentů, kdy jsem se pro efekt snažil najít úplně všechny dokumenty a baterky, které v této hře najdete. To samé u mě bylo s používáním kamery. Snažil jsem se natočit všechno, co se dalo.

Byly i chvilky, kdy jsem se držel za ústa a bylo na b...í, ale i takové věci se prostě stávají Mluvím hlavně o situaci, kdy vám Doktor Rick Trager stříhá prsty zahradními nůžkami, no prostě humus. Na druhou stranu je zase dobře, že do této hry zakomponovali i tyto drsnější pasáže.

Celkově jsem s touto hrou spokojený a i přes pár chybiček je hra dokonalá.

Pro: Příběh, atmosféra, prostředí, zajímavé momenty

Proti: Al nepřátel

+19 +20 −1

Cat Quest

  • PC 65
Cat Quest je pěkná pohádka, něco jako kocour v botách. "Kočičák ve zbroji s kouzly".

Cat Quest je povedená říčka vše se odehrává na jedné vetší mapě. Jediné co děláte je že plníte jeden úkol za druhým. Zabij příšery, vyčisti jeskyni, pokoř nepřátele. K tomu vám pomáhají kouzla, zbraně, zbroj a to je vše.
Hlavních úkolu ve hřeje asi tak osm ale aby jste je mohli dokončit je potřeba plnit vedlejší úkoly a tím si zvedat levely či získat důležité schopnosti.

Verdikt: Cat Quest trpí velkou opakovanosti. Jeskyně jsou skoro identické, asi jen deset druhů nepřátel. Hned první kouzlo je asi nejlepší a řeší skoro vše ale i tak mi hra padla do noty. Dobře se hrála a docela bavila. Upravit pár věcí a Cat Quest by mohl být o mnoho lepší než je. Možná se to tvůrcům povedlo už Cat Quest II, které jednou určitě vyzkouším. 65%

Pro: Pohádkovost, Kouzla.

Proti: Zbytečně mnoho stejných úkolů.

+14

Baldur's Gate: Enhanced Edition

  • PS4 95
Komentar pisu na zacatku 5. chapteru, takze jeste nebyla moznost vyzkouset vsechen pridanej content v ramci EE. Berte ho spis jako hodnoceni toho, jak se povedl port dvacet let staryho Baldur's Gate na PS4.

A bez zbytecnejch okolku muzu rict, ze se to povedlo hodne, byt nejaky detaily by se nasly.

Ovladani je intuitinvni a clovek si ho osaha driv nez vypadne z Candlekeepu. Pro pohyb po mape jsou tu dva mody. Bud muzete partu ovladat rovnou stickem, coz me osobne nesedlo, a nebo stickem posouvat kurzor a klikat po mape. UI se vetsinou ovlada pres radialni menu, coz je samozrejme zdlouhavejsi nez kdyz clovek kliknul mysi nebo klavesovou zkratkou, ale je to neco, co se vam pod kuzi dostane rychle.

Jen bych vytknul to, ze pauza, ktera je asi nejpouzivanejsi tlacitko, je namapovana na tlacitko Option, coz je takovej neprirozenej pohyb. Rozhodne by ji vic slusel trojuhelnik, kterej jinak otvira mapu. Ale to je fakt jen detail. Taky postradam tlacitko pro Quick Save, ale chapu, ze uz asi nebylo misto.

Vizualne je to lepsi nez sem cekal, resp. cekal sem to horsi. I na velky televizi se na to da koukat. To ze "zoom" z toho udela pixel party je druha vec, ale to je zase feature, kterou clovek pouzije parkrat, kdyz nemuze neco najit na zemi.

Co ale nezestarnulo dobre je ceskej preklad. Pred 15 lety mi to asi stacilo, ale kdyz Imoen hlasku "Good on you if you save the day" prekladaj jako "Bude dobre, jestli usetris den", tak si dokazu predstavit, kolik takovejch preslapu bude ve zbytku hry. Takze po prvni herni session jsem prepinal na anglictinu. Ale to je zase vec, kterou ty hre jako takovy nelze vycitat.

Narazil sem i na pár bugů, ale nic co by vrazně kazilo dojem z hry. Dvakrát se mi stalo, že když boji s nějakou partou předcházel dialog, tak na jeho konci "zčervenal" jen ten, s kým sem mluvil a ostatní zůstali neutrální, takže jsem v klidesu vykostil hlavního borce a pak se v klidu a zákeřně vrhnul na zbytek. Občase se taky stane, že po zabití nepřítele zůstane jeho avatar "stát" místo, aby lehnul mrtvej na zem, ale věci z něj normálně vypadnou. A naposledny se mi dvakrát stalo, že se jedna z postav sekla ve dveřích tak, že jsem musel loadovat starej save.

Jinak jsem z portu na PS4 zatim absolutne nadsenej. Hra ma porad paradni atmosferu a uz ted se tesim az si to dam znovu s jinou partou, uz jen pro to, ze ty trofeje k tomu uplne vybizej.

Pokud nad koupí konzolové verze váháte, tak nemusíte :).

Pro: Dostal jsem přesně to, co sem od portu očekával; Parádní nostalgie; Chytře vymyšlené trofeje, které vybízejí ke znovuhraní

Proti: Ovládání šlo namapovat o fous líp; pár bugů, ale nic zásadního

+19

Assassin's Creed

  • PC 80
  • PS3 80
Úplný začátek AC série na tu dobu to byla uplná pecka a hlavně grafika byla na ten rok top. Lezení po různých stěnách kostelech domech mě strašně bavilo , občas ta obtížnost byla na mě až příliš těžká , a nejvíc co mě asi tak štvalo tak bylo to unavné a nudné cestování na koni mezi městy ty mezilokace mě moc nebavily v dalších dílech už se oproti tomuhle prvnímu dílu zlepšily.

Pro: Grafika na ten rok to byla špička , Parkour

Proti: Inteligence NPC , nudné mezilokace a cestování na koni , obtížnost

+12

Gears 5

  • PC 60
Tam, kde předchozí díl sázel na další vlnu ještě větších nepřátel, vás ten pátý nechává nekonečné minuty bloumat prázdnou krajinou, ve které není do čeho píchnout.

Vyjma otevřených lokací představuje markantní změnu i váš nový společník Jack; robot s přídavnými moduly, které můžete vylepšovat sbíráním komponent roztroušených po světě. Zatímco v boji umí být užitečný, při průzkumu mimo jiné nahrazuje vaši svítilnu. Nesmyslné rozhodnutí, v jehož důsledku musíte čekat, než se uráčí a posvítí vám, kam zrovna potřebujete.

Novinkou, kterou bez výhrad chválím, jsou real-time cutscény. Drobnost, řeklo by se, ale potěší vidět, že vaše postavy skutečně třímají právě ty zbraně, kterými jste je vybavili. K tomu hra vypadá a běží vážně báječně i na průměrných sestavách.

Nejsem ten typ hráče, který od pokračování čeká, že bude tou samou hrou, kterou už jednou hrál. Inovace vždy vítám s otevřenou náručí. Takže ani Gears 5 nebudu vyčítat, že jsou jiné, dobře jim tak. Problém je, že umí být prostě nudné. Jinak zábavné přestřelky končí, sotva se vám zahřeje hlaveň, a místo kulek častěji penetrují vzduch nezáživné dialogy.
+22 +23 −1

RTL Ski Jumping 2006

  • PC 75
RTL 2006 je moje první zkušenost z této zimní série.

Chvilku trvá, než člověk zmákne ovládání a někdy trápí silné "větry", ale po pár skocích se z toho stane rutina a i na největší obtížnost jsem létal jako kosmonaut a cenné bodíky a prašule za vítězství ve svěťácích i v celkovém bodování se jen hrnuly a rekordy můstků se otřásaly.

Skoky na lyžích jsou moje srdcovka ( v reálu ), takže nemůžu hodnotit jinak než v lehkém nadprůměru, v tomto žánru nejlepší simulátor.

Pro: realističnost, rozmanitost můstků, nákupy vybavení, trenérů

Proti: po čase stereotyp

+12

Dangerous Dave

  • PC 60
Zatraceně obtížná záležitost, obzvlášť v posledních levelech je to o nervy a trpělivost někdy není moje silná stránka. Bohužel maximální počet životů jsou 3 a falešné plošinky mohou způsobit nervový záchvat.

Nakonec jsem to dotáhnul do úspěšného konce, ale je to masakr na takovou stařešinu s úsměvnou grafikou a uširvoucím zvukem. Druhé pokračování bylo úplně někde jinde, jednička v lepším průměru.

Pro: nápaditost levelů, jetpack, bonusové levely

Proti: obtížnost, grafika, jednotvárnost

+10

Anno 1800

  • PC 90
Strategie jsou odvětvím, které dle mého názoru stagnuje asi nejvíce ze všech a o to více člověk musí ocenit, když se objeví něco nového a dobrého. Trochu to dneska zachraňuje indie scéna, jistě, ale stále toho není dost.

Na sérii jsem narazil tuším s dílem Anno 1404, kdy jsem ani nějak neměl potřebu zkoušet starší díly, protože tohle byl v té době vrchol série u kterého jsem strávil nesčetně hodin. Kolik fakt nevím, tenkrát klienti ještě hodiny nepočítali a tabulku jsem si nevedl, ale bylo to strašně moc a nikdy jsem neměl pocit, že bych hru skutečně dohrál.

Pak přišly Anno 2070 a Anno 2205, které nebyly špatnými hrami, ale nějak mě u sebe neudrželi. Stále jsem se k nim vracel, ale stále to prostě nějak nebylo ono a těžko se mi do dnes definuje co mi na nich vadilo, snad to skutečně bude tím zasazením v budoucnosti, což je s podivem neb sci-fi mám rád, ale tady jsem asi nebyl dostatečně ukojen.

No a pak tu máme již sedmý díl, který se vrací zase trochu do minulosti a nepřináší nic zásadně nového. Od začátku působí známým dojmem a herními mechanizmy setsakra připomíná staré dobré Anno 1404 a na mě to zafungovalo naprosto magicky. Co jsem hru zapnul, na první průchod v kampani, jsem prakticky nechtěl přestat hrát. Všechno mi to sedlo dokonale. Propracované mechaniky budování společnosti přes všechny úrovně typů dělníků, jsou tak známé, že je hned jasné co bude potřeba udělat, aby ten či onen byly spokojení a já se nedostával do záporných čísel. Jak hra nijak zásadně nekladla důraz na vojenství a s tím spojený management jednotek, ani tady to tentokrát není žádná sláva, ale ničemu to nevadí, protože člověk se v tomhle typu hry nechce soustředit na válku, ta je tu tak na okraj, ale ekonomický rozmach, kolonizaci a obchodní likvidaci nepřátel. No a když to nejde, tak je teda převálcuje děly. A všechno to až na pár drobností funguje skvěle.

Není to hra pro každého, ale kdo tomu dá šanci, bude nadšený z každého úspěšného překonání milníku své společnosti, z každé nové technologie, z každé stabilní obchodní trasy a z každého poraženého oponenta, který neustojí tlak vaší ekonomiky, případně blokády obchodní trasy.

Příběh je naivní a vcelku krátký, takže kampaň lze považovat za takový rozšířený tutoriál, který vás provede různými situacemi. Nějak jsem se příběhem zásadně nezabýval a pak nebylo ani divu, že jsem mu trošičku utekl, jel jsem si po svém, hru si párkrát zkomplikoval pár nešťastnými rozhodnutími, ale stále s nadšením hleděl vpřed co přijde příště. Nebudu spoilerovat, chyby si musí každý udělat a vyřešit sám v tom tkví krása téhle budovatelské strategie.

Trochu mě deprimovali nedostatky v ovlivňování obchodních tras, které sice lze mírně odklonit pokud jde o spojení dvou ostrovů ve stejné oblasti, ale pokud jde o přechod mezi různými (zatím mám Starý a Nový svět), pak lze jen určit okraj kde loď mapu opustí, ale jaksi odbočku člověk neudělá, tedy vstoupí-li vám do cesty nepřítel s obsazeným a chráněným ostrovem, máte sakra problém. Druhý drobný problém jsem měl s plánováním železničních tratí, kde mi přišlo, že už se s logikou moc autoři netrápili a mašinky prostě buď fungují nebo nefungují jak by měly. Ale ještě jsem se nedostal do hlubšího konečné fáze hry, tedy je klidně možné, že jsem to jen blbě pochopil.

Expedice, tedy Potopené poklady a Botanika, ještě čekají na objevení (pochopení), stejně jako hra za Anarchistu. Toto hodnocení a shrnutí dojmů je jen víceméně ze základní hry.

Pro: Hudba, rozvoj společnosti a rozmanitost možností

Proti: Plánování obchodních tras, správa kolejí, nemožnost vyhledávat artikly písemně, stále chybí propracovanější přehledy a tak člověk občas hádá co mu kdy dojde

+23

Star Wars: Knights of the Old Republic

  • PC 85
Dovolte, abych vám pověděl menší a ne příliš vzrušující příběh o tom, kterak jsem se dlouho legendárnímu Kotoru úpěnlivě vyhýbal. Onen důvod tkví v jiné Star Wars hře, vydané ve stejném roce, kterou byla Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy. Jako jedenáctiletý fracek jsem si totiž nedovedl představit herní boj se světelnými meči bez všeho toho skákání, akrobatických kousků, měnění pozic, atd. Takže když mi jednou kámoš poprvé ukázal Kotor a já zjistil, že je to kolový systém a na nějakou rychlou akci mohu rovnou zapomenout, řekl jsem něco ve stylu: ,,Tyvole, tuhle hovadinu fakt hrát nehodlám!". Roky však míjely, moje mozkové buňky zmoudřely a já si během těch let všiml, že Kotor je oslavován jako jedno z nejlepších RPG všech dob. Bylo tedy jen otázkou času, kdy dám šanci tomu svůj infantilní názor přehodnotit...

Po narativní stránce je ta hra vyloženým blahem, příběh chytne hráče za pačesy už od počátku, plus má velice pevnou strukturu, ve které nechybí ani pár plot twistů, díky kterým jsem hned věděl, proč je ta hra tak velebená pro svou storyline. Dopomáhají tomu samozřejmě i parťáci, na které jsem byl hodně zvědavý, přeci jenom jsme se nacházeli ve zlaté éře Bioware. Nejlepší jsou samozřejmě hlavní republikánští pardálové, bručoun Carth a vznešená Bastila (které jsem co nejdřív musel změnit barvu jejího meče z té příšerné žluté na modrou, jinak bych si musel vypíchnout oči. V barvách mečů jsem holt filmový konzervativec). Je to ale i tím, že hra je úmyslně staví do popředí, ovšem zachází s nimi znamenitě (Btw, sledovat rozpačitou Bastilu poté, co s ní hlavní postava flirtuje, je jedna z nejvíc cute věcí, co jsem ve hrách viděl). Líbila se mi ale i s dark side potýkající se kočička Juhani nebo sympaťák Jolee. Canderous na mě příliš velký dojem neudělal, obzvlášť protože furt mlel ty svoje válečné příhody, z čehož jsem často dostával PTSD ze Zaeeda z ME2. Mission a Zaalbar byli oba fajn, ale příliš toho nenamluvili. Celkově ale skvělá skupinka parťáků, která výborně doplňuje velice kvalitní a hezky odvyprávěný příběh. Jen je škoda, že mezi sebou moc nekecali, na Tarisu často klábosili Carth, Bastila a Mission, ale pak téměř vůbec. Možná má jediná větší výtka k příběhu je Bastily zrada. Nepůsobilo to moc uvěřitelně, obzvlášť vzhledem k jejímu silnému charakteru a vůli, které hra často prezentovala. Ale samozřejmě jsem ji přivedl zpátky na světlou stranu síly, to by tak hrálo!

Naprosto parádní jsou pak i mini hry ve formě zprvu frustrujícího, ale posléze velice zábavného pazzaku (jen škoda, že nikde nebyl žádný pořádný turnaj), nebo i swoop závodů. A velice oceňuji, že v určitých částech hra po hráčovi vyžadovala, aby taky zkusil zapojit mozek. Nutno dodat, že to ale také často dělala zábavnou formou.
Samotné levelování skillů a mocí je velice uspokojivé, i když mě občas štval poměrně šílený inventář, obzvlášť po nalezení nějakého toho datapadu. Atmosféra špičková, své na tom dělají i velice hezké lokace jednotlivých planet, které bylo radost prozkoumávat.

Mrzí mě ale, že hra se dost pohmoždila svou obtížností, s čímž souvisí možností ukládání kdykoliv a kdekoliv. A jakmile máte se svou postavou namaxovanou sílu jediské rychlosti, stává se z vás vyloženě nezastavitelný tank. I když je narativní stránka skvělá, s tou technickou jsem už měl problémy. V první řadě systém příkazů během bojů na mě působil dost těžkopádně, nemluvě o tom, že často postavy jen tak stály a cucaly si palec, i přestože levým tlačítkem myši horlivě klikám na nepřítele, aby s ním něco udělaly. A ani nebudu počítat, kolikrát jsem uvízl mezi slepou uličkou a svými parťáky, přes které by se v tu chvíli nedostal ani parní válec. Co se týče hudby, je to snad poprvé, co mě hudba mého jinak velmi oblíbeného Jeremy Soula zanechala chladným. Až na Manaan a hlavní theme při tvorbě postavy jsem tam nenašel jediný track, který by se mi alespoň trochu líbil. Oh well, všechno je jednou poprvé...

Celkově ale skvělý herní zážitek, který bohužel hodně sráží ty technické lapálie a nedoladěná obtížnost. A musím to někdy zkusit za tu temnou stranu. Jak jsem teď hrál za avatara Mirka Dušína, mám z toho úplně husí kůži. Příště půjde na řadu Dlouhé Bidlo!

Pro: Příběh, parťáci, mini hry, atmosféra

Proti: obtížnost, soubojový systém, inventář

+40

Dizzy

  • Spectrum 80
Po třech letech od dohrání třetího dílu série, Fantasy World Dizzy, jsem se vrátil na začátek a dohrál první díl. Cílem hry je porazit zlého čaroděje Zakse. K tomu je nutné prozkoumat celkem rozsáhlý svět, najít řadu předmětů a ty na správných místech použít. To je na celém Dizzym to nejtěžší, svět je z velké části od začátku přístupný a předmětů je slušné množství. Je tak nutné hledat a pamatovat si podezřelá místa a správně odhadovat funkci předmětů. U některých je to celkem jasné(olejnička, pláštěnka), někdy je to skoro pokus-omyl(mrak nebo diamant). Cíl hry a rady jak porazit Zakse jsou v manuálu, ale ten jsem tentokrát trestuhodně četl až po dohrání. Drobnou nápovědu poskytují občasné texty v herním světě. Na rozdíl od následujících dílů unese vajíčko pouze jeden předmět a je tak nutné mnohem častější běhání tam a zpět. Naštěstí z hlediska pohybu je složitějších pouze několik míst, například propast nebo klády, ale po pár pokusech již není problém pohybovat se po mapě bez potíží. Stejně jako v dalších dílech je nutné počítat se specifickým pohybem vajíčka, především s dotáčením po skoku. Graficky hra na ZXku vypadá hezky. S emulací není žádný problém a hra běžela v pohodě. První Dizziho dobrodružství je povedené a jediná větší nepříjemnost je zbytečně složité přenášení předmětů.
+17