Descent je taková pirátská klasika 90. let, kterou dohrál asi každý, já sám se k ní čas od času vracím, když mám chuť na nějakou sci-fi řežbu.
Popisovat revolučnost téhle hry je trošku nošením dříví do lesa, ale zkusím to. Descent přinesl v roce 1995 nevídaný koncept - spojení vesmírného simulátoru ala X-Wing či Wing Commander s 3D akcemi typu Doom, Heretic atd... V podstatě tedy máte raketku, která se pohybuje všemi směry, nejen do stran a dopředu, ale i nahoru a dolů a k tomu všemi směry zatáčí. A s touto raketkou musíte vyčisti tradičních doomovských úrovní (27 + 3 tajné). Je to taková klasika - obrovské bludiště, spousta tajných zdí, dveře na barevné klíče, spousta zbraní a nepřátel a na konci exit.
Revolučnost spočívá v tom, že všechno je plně 3D, kde je nahoře a kde dole si určíte Vy sami a je jen na Vás, jestli do místnosti nad Vámi poletíte čumákem napřed a nebo odstrafujete bokem či vrchem. Zní to složitě, ale kupodivu se správně nadefinovanou myší, WASD a pár tlačítky to není vůbec problém ovládat. Scénář každého patra je stejný - vyčistit nepřátelé, najít 3 klíče, někde v kole objevit celu s uvězněnými horníky a zachránit je, na konci odpálit reaktor a v šibeničním časovém limitu doletět k východu - za což se Vám hra odmění pěknou animací raketky prchající z vybuchujícího dolu.
Samozřejmě podobná střílečka stojí na zbraních a nepřátelích a obojí je velice uspokojivé. Základní lasery si můžete několikrát vylepšit, takže se stanou po dlouhou dobou hlavním prostředkem ničení, nechybí přesný kulomet, rychlopalná plazma, plazmový "rozprašovač" a fúzní bomby, kterým jsem osobně moc na chuť nepřišel. K tomu je i škála raket - obyčejné, naváděné, chytré bomby a megabomby. Nepřátelé tvoří plejáda robotů - od základních na pár ran, až po velice nepříjemné mrchy s naváděnými raketami, rotačním kulometem či fúzními bombami, přičemž zvlášť ta poslední s Vámi udělá krátký proces. Na nižší obtížnosti je hra tak akorát vyvážená - žádné ulhratuhé peklo, ani žádná procházka růžovým sadem, zkrátka tak akorát na poctivou adrenalinovou řežbu.
Té dopomáhá i spousta dalších drobností - parádně zpracovaná mapa abyste nezabloudili, bonusy (nesmrtelnost, neviditelnost), sbírání skóre a nabírání životů, možnost po smrti posbírat zbraně (máte životy, takže smrt na rozdíl od doomovek neznamená konec - naštěstí jde i normálně ukládat). Zkrátka hratelnost téhle pecky je i po letech pořád na 100%.
Grafika a příběh to už bohužel tak slavné není. Grafika byla kdysi celkem pěkná, dnes už se na to rozpixelované něco v rozlišení 320*240 moc koukat nedá, ale v zápalu boje na to brzy zapomenete.
Příběh je prostě doomovský, čili v podstatě neexistující. Na začátku jako Material Defender dostanete od korporace PTMC úkol vyčistit doly na planetách sluneční soustavy, zamořené virem dělajícím z těžebních robotů vražedné stroje. Na konci Vás PTMC posere, nedovolí Vám se vrátit domů a vyšle Vás zničit zamořené doly v kolonií mimo sluneční soustavu. Celý příběh nemá jedinou animaci, vše je formou textů a jediným plusem je pěkné vesmírné obrázky, které mi kdysi posloužily jako wallpaper.
Descent je zkrátka poctivá devadesátková střílečka, na které zub času zahlodal jen graficky, hratelnost je stále skvělá.
Popisovat revolučnost téhle hry je trošku nošením dříví do lesa, ale zkusím to. Descent přinesl v roce 1995 nevídaný koncept - spojení vesmírného simulátoru ala X-Wing či Wing Commander s 3D akcemi typu Doom, Heretic atd... V podstatě tedy máte raketku, která se pohybuje všemi směry, nejen do stran a dopředu, ale i nahoru a dolů a k tomu všemi směry zatáčí. A s touto raketkou musíte vyčisti tradičních doomovských úrovní (27 + 3 tajné). Je to taková klasika - obrovské bludiště, spousta tajných zdí, dveře na barevné klíče, spousta zbraní a nepřátel a na konci exit.
Revolučnost spočívá v tom, že všechno je plně 3D, kde je nahoře a kde dole si určíte Vy sami a je jen na Vás, jestli do místnosti nad Vámi poletíte čumákem napřed a nebo odstrafujete bokem či vrchem. Zní to složitě, ale kupodivu se správně nadefinovanou myší, WASD a pár tlačítky to není vůbec problém ovládat. Scénář každého patra je stejný - vyčistit nepřátelé, najít 3 klíče, někde v kole objevit celu s uvězněnými horníky a zachránit je, na konci odpálit reaktor a v šibeničním časovém limitu doletět k východu - za což se Vám hra odmění pěknou animací raketky prchající z vybuchujícího dolu.
Samozřejmě podobná střílečka stojí na zbraních a nepřátelích a obojí je velice uspokojivé. Základní lasery si můžete několikrát vylepšit, takže se stanou po dlouhou dobou hlavním prostředkem ničení, nechybí přesný kulomet, rychlopalná plazma, plazmový "rozprašovač" a fúzní bomby, kterým jsem osobně moc na chuť nepřišel. K tomu je i škála raket - obyčejné, naváděné, chytré bomby a megabomby. Nepřátelé tvoří plejáda robotů - od základních na pár ran, až po velice nepříjemné mrchy s naváděnými raketami, rotačním kulometem či fúzními bombami, přičemž zvlášť ta poslední s Vámi udělá krátký proces. Na nižší obtížnosti je hra tak akorát vyvážená - žádné ulhratuhé peklo, ani žádná procházka růžovým sadem, zkrátka tak akorát na poctivou adrenalinovou řežbu.
Té dopomáhá i spousta dalších drobností - parádně zpracovaná mapa abyste nezabloudili, bonusy (nesmrtelnost, neviditelnost), sbírání skóre a nabírání životů, možnost po smrti posbírat zbraně (máte životy, takže smrt na rozdíl od doomovek neznamená konec - naštěstí jde i normálně ukládat). Zkrátka hratelnost téhle pecky je i po letech pořád na 100%.
Grafika a příběh to už bohužel tak slavné není. Grafika byla kdysi celkem pěkná, dnes už se na to rozpixelované něco v rozlišení 320*240 moc koukat nedá, ale v zápalu boje na to brzy zapomenete.
Příběh je prostě doomovský, čili v podstatě neexistující. Na začátku jako Material Defender dostanete od korporace PTMC úkol vyčistit doly na planetách sluneční soustavy, zamořené virem dělajícím z těžebních robotů vražedné stroje. Na konci Vás PTMC posere, nedovolí Vám se vrátit domů a vyšle Vás zničit zamořené doly v kolonií mimo sluneční soustavu. Celý příběh nemá jedinou animaci, vše je formou textů a jediným plusem je pěkné vesmírné obrázky, které mi kdysi posloužily jako wallpaper.
Descent je zkrátka poctivá devadesátková střílečka, na které zub času zahlodal jen graficky, hratelnost je stále skvělá.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Revoluční 3D akce, kde se pohybujete opravdu do všech stran, tradiční doomovská řežba.
Proti: Zestárlá grafika, nulový příběh.