Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

Donkey Kong Country Returns

  • Wii 85
Plošinovky nepatří mezi mé nejoblíbenější herní žánry. Hrál jsem jich tak dvacet a půlku z toho nedohrál, včetně legendy Prince of Persia, u které už jsem přestal věřit tomu, že se tak někdy stane. Najdou se samozřejmě výjimky a nejednou jsem hlavně ve freeware vodách narazil na kvalitní kousky, které mě velmi bavily. Celkově ale nemám na tento žánr nervy. Donkey Kong Country Returns ve dvou je ale něco úplně jiného a i když jsem u hraní nadával jak dlaždič, bavil jsem se neskutečně a ten pocit, když se mi s Romčou podařilo dokončit opravdu obtížnou úroveň, byl k nezaplacení.

Já hrál za Donkey Konga, Romča za jeho syna Diddyho a bylo super, když jsme si mohli vzájemně vypomáhat v pasážích, které šli jednomu hůře, než druhému. Opičáci po sobě nemohou skákat, což je někdy nevýhoda, ale většinou je to jen dobře, protože si pamatuji, jak nás to v Mariovi často štvalo. V počátečních kolech se nám dařilo sbírat kousky puzzle i nápisy KONG, a tak jsme se rozhodli, že se pokusíme posbírat úplně vše. Tento náš cíl bylo však čím dál tím těžší splnit, a tak jsme si opakováním jednotlivých kol řádně prodloužili herní dobu, ale stálo to za to.

Nejvíce se mi líbila trojice tmavých levelů, kde v šeru svítila jen červená kravata Donkey Konga, Diddyho čepice s batohem a v jednom případě i vycházející slunce. Za nejhorší level naopak považuji bezpochyby Muncher Marathon, ve kterém se za Donkey Kongem od začátku řítila vlna pavouků, a když ho dostihla, mohlo se začít znovu. Tyhle na rychlost laděné pasáže přímo nesnáším a nechápu, proč je tvůrci do her vůbec cpou. Možná jako bonus pro nadšence, ale určitě ne do základu. I když se po tomto pavoučím teroru objevili ještě další dva podobné případy, nebyly už tak obtížné.

Na neskutečně frustrující bonusové levely už nervy nezbyly, ale nevylučuji, že na ně někdy v budoucnu nedojde. Donkey Kong Country Returns považuji za vůbec nejlepší plošinovku, se kterou jsem měl to dočinění, tohle má Nintendo opravdu zmáknuté na jedničku. Nyní se ale vrhnu na něco jiného, protože hopsaní bylo prozatím dost.

Pro: příběh, multiplayer, tmavé levely, pocit z dokončení obtížných úrovní, hudba

Proti: Muncher Marathon, místy přemrštěná obtížnost, občas zazlobí ovládání

+12+12 / 0

The Last Story

  • Wii 80
The Last Story je přesně ten typ hry, kterou dohrajete, přepadne vás smutek protože her, které kladou důraz především na příběh, je málo a děsíte se, kde teď budete hledat něco stejně poutavého. Najednou se přistihnete, že už týden ležíte v posteli s depresí, čučíte do stropu a přemýšlíte, co se svým nicotným životem a proč taky nemůžete zachránit princeznu a stát se hrdinou království a prostě proč jste takové nuly a.... Dělám to jen já? Ok, sorry.

Tak rovnou tam, kde jsem začal. Příběh je klasická pohádka o dobru a zlu. Je tu princezna, která se proti své vůli řítí do sňatku. Jste tu vy, hrdina outsider a odpad společnosti, který se do ní zamiluje. Jsou tu lidé, kteří vám stojí v cestě, je tu hrozba pro království, je tu vaše touha stát se rytířem a také vzniklá naděje jak si splnit sny. Je tu taky nějaká ta zrada, nečekané zvraty, únosy, magie, morální ponaučení a především - láska. Prostě všechno, co správná pohádka má mít. Nic originálního, což? Jo, ale je to zatraceně dobře napsané a jednoduše to žene kupředu. Mám zde ale také určité výhrady. Jako každé správné RPG zde máte možnost rozhodovat se v určitých momentech. No faktem je, že téměř žádné rozhodnutí nic neovlivňuje a co víc, tvůrci někdy dají na výběr dvě možnosti a jedna z nich prostě nejde vybrat. Hrdina po výběru té "nesprávné" odpovědi řekne poznámku typu "To přece nemůžu udělat!" a nezbyde vám nic jiného, než vybrat tu druhou. Proč mi teda dávali na výběr?

Jak jste si mohli všimnou, jde o party-based RPG. Vaši společníci jsou sice různorodí, ale vlastně vcelku typicky složení. Což není úplně špatně, já s tímhle problém zatím nemám. Vůdcem party je Dagran, na první pohled takový charismatický týpek, který nic moc zajímavého neřekne, ale všichni ho respektují. O zábavu se postará dvojice Lowell a Syrenne, jejichž vtipné slovní přestřelky odlehčují atmosféru. Nechybí ani šedá myš Mirania, která je prostě roztomilá a hodná a všichni ji mají rádi, či nevýrazný klučina Yurick, ve kterém dřímá překvapení. No a pak je tu vaše láska Calista, která je prostě hezká a úplný prototyp romantické postavy, která je správně neutrální, aby si ji každý oblíbil. Na hráče pak zbyde takový průměrný blbeček Zael, který se občas chová dětinsky, někdy vyloženě na facku, ale ve výsledku je vlastně fajn. Do seznamu top herních protagonistů se ovšem nedostane.

Díky obrovské linearitě se plynule dostáváte příběhem a cutscény či volné zkoumání města střídají souboje, které jsou obyčejné sekání a uhýbání, ale mají taky pár zajímavých nápadů. Zbytku týmu zadáváte rozkazy a občas je dokonce můžete i sami ovládat. Zajímavé je využití mágů. Ti dokáží tvořit aktivní kruhy na zemi a vy vaším útokem na blízko můžete zvýšit tak způsobenou dmg nebo je různě takticky využívat na dané typy nepřátel. Souboje jsou hojně protkané boss fighty, které vyžadují často různé způsoby k jejich zabití. Ve výsledku mě tak souboje nikdy nepřestaly bavit. Výhodou je i fakt, že vám hra dá na výběr. Pokud těch soubojů nemáte dost a baví vás grind, tak je jen na vás, jestli si je chcete zopakovat s možností získat vzácnější předměty či naexpit.

Graficky hra jistě nepřekvapí, na poměry Wii je to vcelku normální. Stylizace postav je po vzoru her jako třeba Final Fantasy, s čímž osobně nemám problém. Celkový umělecký směr je poměrně hezký, místy docela originální a zajímavý. Stejně tak můžu mluvit o hudbě, která je jednoduše nádherná a postará se o několik krásných momentů.

Last Story možná trochu doplácí na to, že vyšla na pouhé jedné platformě a to ještě ne úplně vhodné pro hru tohoto typu. Kupovat kvůli ní Wii asi není nutné, ale pokud už máte tu možnost, tak by vás neměla minout. Navíc jen v málo které hře můžete střílet místo šípů slupky od banánů a sledovat jak se nevinné oběti řítí k zemi. A to už je důvod proč o hře uvažovat.
+12+12 / 0

Donkey Kong Country Returns

  • Wii 85
Hru Donkey Kong Country Returns jsem hrála na konzoli Wii a to spolu s manželem. Dostala jsem za úkol ovládat menšího opičáka Diddyho, který má dvě speciální schopnosti. Jednou z nich je střílení buráků, čehož jsem využívala spíše v prvních kolech na nepřátele, protože později už byli mnohem silnější a buráky jim nic nedělali. Jeho druhou schopností je krátký let, když skáče a to je bezvadná věc, kterou jsem používala neustále. Přišlo mi, že bez této schopnosti by bylo velmi těžké dostat se na některé bonusy.

Jelikož jsme hráli ve dvou, mohli jsme se střídat na místech, které šli lépe jednomu nebo druhému. Já jsem dominovala hlavně v kolech, kde se jezdilo na kolejích, nebo kde bylo třeba rychle přeskákat z jednoho místa na druhé. Jumas měl zase výborně zmáknutá kola, kde se bylo třeba oba opičáky vystřelovat ze sudu. Hlavně tedy kolo, kde se lítá se sudem a za námi letěl obří netopýr, který na nás střílel ultrazvukové vlny, stálo za to a byla jsem opravdu ráda, že se toho po několika neúspěšných pokusech ujal Jumas. Také kolo, kde jsme utíkali před vlnou pavouků, nebylo nic extra. Tam se člověk nemohl ani na sekundu opozdit jinak jsme mohli začít znovu.

Hra mě hodně bavila, ale nemohli jsme ji hrát každý večer. Za prvé nám to synek neumožnil a za druhé se toho člověk rychle přesytil. Takže jsme si herní čas pěkně nadávkovali na cca 2 večery týdně což bylo příjemné zpestření. Předtím jsme na Wii hráli New Super Mario Bros., ale Donkey Kong mě bavil více. Minimálně po grafické stránce je na tom také nesrovnatelně lépe. Musím pochválit i hudbu a zvuky, které nás vždy vtáhli do atmosféry hry.

Na začátku měl Jumas nápad sbírat všechna písmena KONG a dílky puzzle, které jsou v každém kole. Takže jsme ta kola opakovali několikrát, jen abychom vše nasbírali. Nejdřív mě to dost frustrovalo, protože jsem se těšila na nová kola a nebavilo mě chodit dokola ty samá a říkala jsem si, že to bude děsná otrava. Nakonec se ve mně něco zlomilo a také se ve mně objevila touha po získání všeho co lze v daném kole nasbírat. Ale jsem ráda, že Jumas nechtěl hrát i každé kolo na čas ;o)

Hru jsme dohráli, ale máme na každé úrovni nedohrané jedno speciální kolo, které je opravdu hodně těžké a za splnění všech těchto speciálních kol se otevře nová zlatá úroveň. Pokud se splní i tato úroveň lze hrát všechna kola pozpátku. Myslím si, že až splníme herní výzvu a nabereme nové síly, tak to minimálně zkusíme.

Pro: zábava, hudba, sbírání bonusů

Proti: někdy opravdu hodně náročné, velmi náročná speciální kola

+11+11 / 0

Silent Hill: Shattered Memories

  • Wii 80
Plays you as much as you play it.

Pryč jsou mlha, koroze, a nepříjemné souboje. Tady je to samý sníh, led, a vystrašené prchání. Mnoho zaběhnutých fádností bylo odstraněno a nahrazeno základy silného psychologického vyprávění příběhu a mrazivé atmosféry. Toť nový Silent Hill, čerstvý a, co se mé maličkosti týče, velmi vítaný nový začátek, který mne rozhodně dokázal příjemně děsit.

Jedna z nejsilnějších devíz hry jsou její intermezza se zdejším nekonvenčním psychologem, při kterých hráč musí plnit nějaké jednoduché cviky a odpovídat na nepříjemné osobní otázky ohledně strachů a sexuality. Né protože by sama o sobě byla zpracována tak kulervoucně, ale protože vaše výkony a odpovědi mají vpravdě dramatický vliv na to, jaký zážitek si ve finále odnesete. Postavy, dialogy, vzkazy ze záhrobí - to všechno se může drasticky měnit. Monstra, která vás nahání ve snových sekvencích, jsou přizpůsobena vašim strachům. A na stejném principu se můžou výrazně lišit i postavy a celé lokace, společně se závěrem hry. Při jednom hraní narazím na přátelskou policajtku, ze které při druhém hraní hra udělá frigidní bédés nejdřív-střílej-pak-se-ptej ženskou.

Fandy taky jistě potěší, že maestro série Akira Yamaoka přiložil ručku i k tomuto dílu, a vypotil při tom jeden z nejzřetelnějších OST vůbec. Vedle toho je celý zdejší sound design naprosto strhující, a měl by vás úspěšně udržet na špičkách po celou dobu hraní.

Není to ten Silent Hill, který nás před téměř dvaceti lety budil ze spaní, nýbrž zcela nový zážitek. Jako takový je ovšem stále svým původním kořenům daleko věrnější, než mnoho z toho, co přišlo po Silent Hill 3. Pakliže máte jak, udělejte si tu radost a Roztříštěné Vzpomínky si zahrajte.

Pro: Příběh; atmosféra; vysoká znovuhratelnost; OST; audiovizuál

Proti: Hodně krátké; otvírání dveří je čudné - stihlo začít otravovat; úprky v zamrzlých labyrintech před monstry mohly být různorodější

+10+10 / 0

GoldenEye 007

  • Wii 70
Všechny herní Bondy ze žánru FPS (a v jednom případě i TPS), jež vyšli na PC, jsem už odehrál. Pokud jsem se chtěl vžít do kůže tohoto jedinečného agenta znovu a nechtěl nějaký titul opakovat anebo hrát textovku, musel jsem přesedlat na jinou platformu. A tak se stalo, že jsem si pořídil GoldenEye 007 na Wii.

Hned na začátku jsem pochopil, proč tvůrci her začali do svých titulů cpát autoheal, protože jsem vyzkoušel i vyšší obtížnost bez něj, a měl jsem co dělat, abych první misi dokončil. Nakonec jsem skončil u druhé obtížnosti ze čtyř, která ještě regeneraci zdraví zahrnovala a celkem mi to tak i vyhovovalo. Bond nepoužívá udělátka od Q, jako je tomu třeba v James Bond 007: Nightfire a mimo mobilu na hackování drží v rukou vlastně jenom samé zbraně.

Po první misi na mě vyskočilo povedené intro zapadající do Bondovského universa, jež bylo podbarveno známým soundtrackem, nikoli však od Tiny Turner, ale nově od Nicole Scherzinger. Celkem jsem byl vyslán na šest misí o čtrnácti částech, což sice není moc, ale i tak jsem u hry strávil určitě více času, než u Soldier of Fortune: Payback.

Docela jsem se při hraní bavil, ale poslední mise, zvlášť její druhá a třetí část, mi tohoto Bonda dost znechutily a dokonale odradily od myšlenky, že bych si projel hru na vyšší obtížnost. Taková horda neustále se objevujících nepřátel se jen tak nevidí. Místy se dal použít i stealth postup, ale hra ho bohužel shazuje úseky, kde na mě byli nepřátelé předem připravení a celé mé předchozí snažení přišlo v niveč. I přesto mohu GoldenEye 007 fanouškům Bondovek jen doporučit.

Hraní titulu tohoto žánru na konzoli jsem se hodně obával. Trochu mě ale uklidňovalo, že mám k dispozici Wii Zapper, se kterým by se, alespoň podle mých představ, mělo přeci jen mířit daleko lépe, než s klasickým gamepadem, s nímž si to nedokáži představit doteď. Nakonec to byla vcelku zajímavá zkušenost a musím říci, že i střílečky na jiné platformě, než je PC, jsou hratelné.

Pro: James Bond, intro, soundtrack, stealth postup, Wii Zapper

Proti: chybí udělátka, poslední mise, krátké

+10+10 / 0

New Super Mario Bros. Wii

  • Wii 75
Nintendo má na svědomí minimálně tři herní postavy, které obsazují v žebříčcích nejznámějších, nejpopulárnějších a nejikoničtějších herních postav přední příčky. První z nich je blonďák se zelenou čepicí Link, který je u nás často zaměňován za princeznu Zeldou, podle níž se jmenuje série akčních adventur, v nichž má Link hlavní roli. Následuje Donkey Kong, jež se poprvé objevil ve hře, nesoucí jeho jméno a právě v této hře se, ještě jako tesař Jumpman, vůbec poprvé objevil také italský instalatér Mario, asi nejznámější herní postava videoherní historie.

Já Maria samozřejmě také znám a nějakou hru ze série Super Mario nebo alespoň její klon jsem zkoušel, nikdy jsem se ale nedostal moc daleko, natož abych některý z těchto obtížných titulů dokončil. Změna nastala až ve chvíli, kdy jsme s ženou dostali od její sestry konzoli Nintendo Wii spolu s několika hrami, mezi kterými nechyběl ani New Super Mario Bros. Wii. Já jsem se tak chopil Maria a žena jeho bratra Luigiho a společně jsme se vydali vstříc všem nebezpečím.

Hra nás oba bavila, ale zatímco u plošinovky Donkey Kong Country Returns (kterou jsme hráli až po Mariovi) se nám nestalo, že bychom na čas odložili hru k ledu a pokračovali v ní až za několik měsíců, u Maria k této situaci vinou přetěžkých úrovní nejednou došlo. Jednou jsme se ale hecli a dostali se až do finálního levelu s obřím Bowserem. Po několika marných pokusech jsem myslel, že bude nad naše síly, ale nakonec se nám jej podařilo zdolat, a vysvobodit tak princeznu Peach ze spárů proradného padoucha.

Posbírat všechny mince, potřebné k odemčení bonusových levelů se nám po dokončení příběhu podařilo jen v prvním světě, a když jsme zjistili, jak jsou tato kola náročná, na další snažení jsme se vybodli. New Super Mario Bros. Wii je skvělá plošinovka a jedna z nejlepších her na Wii vůbec, Donkey Kong Country Returns je ale poznání lepší a zatímco s opičákem možná někdy bonusové levely dokončím, s Mariem určitě ne.

Pro: Mario a Luigi, multiplayer, hudba

Proti: spousta obtížných levelů

+10+10 / 0

uDraw Studio

  • Wii 55
Když jsem objednával hry na Wii, padlo mi do oka uDraw Studio, které by se dozajista líbilo mému synkovi. Rád si kreslí, ale bohužel ještě moc nerozumí tomu, proč se mi nelíbí, že některé jeho výtvory jsou jinde, než na papíře. Virtuální kreslení tento problém dokonale řeší, no a když už tenhle titul teď doma mám, proč ho nevyzkoušet.

Jedná se v podstatě o staré dobré Malování na Windows, jen je trochu zjednodušené a přizpůsobené specifickému ovládání Wii. Celkem se u toho dá i vyblbout a zvlášť od omalovánek, které jsem nevybarvoval léta, jsem se chvíli nemohl odtrhnout. Ovládání není úplně snadné, a tak jsem hodně přetahoval, ale nakonec jsem to vyřešil plechovkou barvy, která vždy vybarvila celou ohraničenou oblast za mě. I tak ale bylo třeba na některé malé objekty použít zvětšení.

Plocha tabletu na kreslení je malá, a protože nemohu koukat pod tužku, ale na televizi, často se mi stávalo, že jsem se s tužkou dostal mimo a koukal, že najednou nekreslím. Kabel u tužky je navíc krátký a je třeba si hlídat, aby se nezachytil o rohy tabletu. Co si budem povídat, tohle je hra hlavně pro děti, ale i dospělé občas přepadne touha si něco namalovat. Pokud si nechcete ušpinit ruce je to bezva alternativa.

Pro: nostalgie, virtuální omalovánky, kreslící pomůcky, znovuhratelnost

Proti: malá plocha na kreslení, krátký kabel od tužky, po čase omrzí

+6+6 / 0

Wii Sports

  • Wii 80
Wii Sports byla první hra, kterou jsem na darované konzoli Nintendo Wii vyzkoušel a je jedním ze dvou titulů, který mě z původní darované pětice baví i dnes. Alespoň co se tenisu a golfu týče, což jsou disciplíny, které skvěle ukazují možnosti pohybového ovladače.

Vezmu to popořadě, jak jsou jednotlivé sportovní disciplíny seřazeny ve hře. První je tenis, který mě baví jak v jednom, tak i ve dvou, ve třech nebo ve čtyřech hráčích. Míček si sice občas dělá, co chce, ale zábavu to až tolik nekazí.

Baseball jsem zkoušel jen párkrát, nechytl mě (asi jako v reálu) v jednom ani ve dvou hráčích a už ho ani nespouštím. V bowlingu jsem toho nahrál celkem dost, shazovat kuželky jde až ve čtyřech hráčích, ale už se k němu také nevracím.

Golf je zábavný hlavně ve více hráčích (až čtyřech) a těžko říci, jestli je lepší, než tenis. Dal bych ho tak na stejnou úroveň. Na pohyb míčku má vliv vítr, vysoká tráva, stromy nebo písek a kvůli některým jamkám je třeba překonat i značně široké vodní plochy. Rád soutěžím nejen s ostatními hráči, ale i s celkovým skóre a snažím se být co nejvíce pod par.

Box je zvláštní disciplína maximálně pro dva hráče, jako na jedinou je potřeba Nunchuck a jako u jediné se při jejím provozování zpotím po celém těle. Na cvičení asi dobré, ale mě to mlácení a krytí moc nebaví. Navíc Nunchuck mi moc nesedl a ve hrách mi spíše překáží.

Wii Sports je sice po čase stereotypní, avšak bezesporu skvělá párty hra, s níž se občas zabavím i sám. Vytvořil jsem si kvůli ní svého Mii avatara a dnes již má tohoto panáčka celá rodina. Disciplíny ve Wii Sports Resorts mě moc nelákají, navíc se některé opakují, takže tento titul nejspíše pořizovat nebudu.

Pro: skvěle zvládnuté pohybové ovládání, tenis, golf, singleplayer, multiplayer

Proti: občas nesmyslné odrazy míčků, baseball, po čase stereotyp

+6+7 / -1

Super Mario Galaxy

  • Wii 100
Výborná klasická Mario hra, příběh je krásný plný galaxie a dobrodružství. Ze začátku hra jednoduchá ale postupně je těžší a těžší. Již dohráno.

Pro: Grafika, ovládání, gameplay, příběh

+4+4 / 0

Epic Mickey 2: The Power of Two

  • Wii 95
Opět Perfektní hra s pěknou grafikou animací a tak podbně. Doporučuji i Disney Epic Mickey což je první díl.

Pro: Ovládání, kostýmy, multiplayer, postavy

Proti: Občasné bugy

+3+3 / 0