GoldenEye 007

Všechny herní Bondy ze žánru FPS (a v jednom případě i TPS), jež vyšli na PC, jsem už odehrál. Pokud jsem se chtěl vžít do kůže tohoto jedinečného agenta znovu a nechtěl nějaký titul opakovat anebo hrát textovku, musel jsem přesedlat na jinou platformu. A tak se stalo, že jsem si pořídil GoldenEye 007 na Wii.

Hned na začátku jsem pochopil, proč tvůrci her začali do svých titulů cpát autoheal, protože jsem vyzkoušel i vyšší obtížnost bez něj, a měl jsem co dělat, abych první misi dokončil. Nakonec jsem skončil u druhé obtížnosti ze čtyř, která ještě regeneraci zdraví zahrnovala a celkem mi to tak i vyhovovalo. Bond nepoužívá udělátka od Q, jako je tomu třeba v James Bond 007: Nightfire a mimo mobilu na hackování drží v rukou vlastně jenom samé zbraně.

Po první misi na mě vyskočilo povedené intro zapadající do Bondovského universa, jež bylo podbarveno známým soundtrackem, nikoli však od Tiny Turner, ale nově od Nicole Scherzinger. Celkem jsem byl vyslán na šest misí o čtrnácti částech, což sice není moc, ale i tak jsem u hry strávil určitě více času, než u Soldier of Fortune: Payback.

Docela jsem se při hraní bavil, ale poslední mise, zvlášť její druhá a třetí část, mi tohoto Bonda dost znechutily a dokonale odradily od myšlenky, že bych si projel hru na vyšší obtížnost. Taková horda neustále se objevujících nepřátel se jen tak nevidí. Místy se dal použít i stealth postup, ale hra ho bohužel shazuje úseky, kde na mě byli nepřátelé předem připravení a celé mé předchozí snažení přišlo v niveč. I přesto mohu GoldenEye 007 fanouškům Bondovek jen doporučit.

Hraní titulu tohoto žánru na konzoli jsem se hodně obával. Trochu mě ale uklidňovalo, že mám k dispozici Wii Zapper, se kterým by se, alespoň podle mých představ, mělo přeci jen mířit daleko lépe, než s klasickým gamepadem, s nímž si to nedokáži představit doteď. Nakonec to byla vcelku zajímavá zkušenost a musím říci, že i střílečky na jiné platformě, než je PC, jsou hratelné.