Jedna z prvních her které Suda 51 začal dělat aby si vydělal peníze, pryč jsou jeho chytré scénáře které se snaží doručit nějakou zajímavou myšlenku či příběh. V No More Heroes nám přináší bláznivou hack and slash akci o Otaku Assassinovi který si přes internet objedná lightsaber katanu a snaží se stát nejlepším zabijákem.
Celou dobu je to tedy po příběhové stránce bláznivá komedie ve které je občas náznak Sudovi geniality a šílenosti, bohužel po většinu doby udržuje hladinu svého humoru a výpravy na úrovni aby to zvládl i zabedněný hráč Call of Duty který miluje Prci Prci Prcičky, díky bohu tu, ale najdeme i scény které jsou neskutečně chytré, bizarní a vtipné.
Klobouk dolů taky za to jak Suda51 dokázal během pěti minutových cutscén z většiny záporáku udělat postavy které měli nějakou svojí minulost či charisma až vám bylo líto je zabít. Opravdu jste si dokázali udělat vztah k postavě kterou jste viděli pouze pět minut, neskutečný (nejlepší záporáci: Dr. Peace, Samurai holka, ženská s granátama a ujetý kouzelník)
Naplní hry tedy jak jsem psal nahoře, je zabíjet a zabíjet, i když tu máte možnost před příběhovými misemi jezdit volně po městě, což je hrozný voser kvůli výkonu Nintenda Wii a jeho lagů. Do toho si musíte na každou příběhovou misi vydělat, někdy se najdou originální a vtipné práce, někdy zase skončíte na tom že budete půl hodiny jen dokola opakovat stejnou misi která vám hodí nejvíce peněz. Dále si můžete kupovat novou katanu a i si obměňovat šatník, mazlit kočku čisbírat skryté předměty. I tak díky lagům ve volném městě vás tohle moc bavit nebude.
Narozdíl od toho samotné příběhové mise mě bavili vždy, Suda51 se je snaží vždy něčím obvzláštnit, takže někdy budete hrát arkádovku protože jste v metru usnuli a zdá se vám o ní a nebo budete motorkou přejíždět na stadiou Softballisty.
Skrz na skrz je to fajn hra, charaktery si oblíbíte i přes fakt že cutscény jsou jen před soubojem a po něm a i když se dozvíte něco o minulosti Travise, tak kvůli rychlosti vyprávění bude působit malinko na rychlo. I tak bych, ale doporučil No More Heroes všem kteří chtějí vtipnou a chytrou hack and slash akci se záchvěvy Japonské geniality
Celou dobu je to tedy po příběhové stránce bláznivá komedie ve které je občas náznak Sudovi geniality a šílenosti, bohužel po většinu doby udržuje hladinu svého humoru a výpravy na úrovni aby to zvládl i zabedněný hráč Call of Duty který miluje Prci Prci Prcičky, díky bohu tu, ale najdeme i scény které jsou neskutečně chytré, bizarní a vtipné.
Klobouk dolů taky za to jak Suda51 dokázal během pěti minutových cutscén z většiny záporáku udělat postavy které měli nějakou svojí minulost či charisma až vám bylo líto je zabít. Opravdu jste si dokázali udělat vztah k postavě kterou jste viděli pouze pět minut, neskutečný (nejlepší záporáci: Dr. Peace, Samurai holka, ženská s granátama a ujetý kouzelník)
Naplní hry tedy jak jsem psal nahoře, je zabíjet a zabíjet, i když tu máte možnost před příběhovými misemi jezdit volně po městě, což je hrozný voser kvůli výkonu Nintenda Wii a jeho lagů. Do toho si musíte na každou příběhovou misi vydělat, někdy se najdou originální a vtipné práce, někdy zase skončíte na tom že budete půl hodiny jen dokola opakovat stejnou misi která vám hodí nejvíce peněz. Dále si můžete kupovat novou katanu a i si obměňovat šatník, mazlit kočku čisbírat skryté předměty. I tak díky lagům ve volném městě vás tohle moc bavit nebude.
Narozdíl od toho samotné příběhové mise mě bavili vždy, Suda51 se je snaží vždy něčím obvzláštnit, takže někdy budete hrát arkádovku protože jste v metru usnuli a zdá se vám o ní a nebo budete motorkou přejíždět na stadiou Softballisty.
Skrz na skrz je to fajn hra, charaktery si oblíbíte i přes fakt že cutscény jsou jen před soubojem a po něm a i když se dozvíte něco o minulosti Travise, tak kvůli rychlosti vyprávění bude působit malinko na rychlo. I tak bych, ale doporučil No More Heroes všem kteří chtějí vtipnou a chytrou hack and slash akci se záchvěvy Japonské geniality
Harold Halibut
Pro: Postavy, většina bossů, geniální soundtrack od Masafumiho Takady, mise,
Proti: Repetetivnost vydělávání, přesun na mapě, chtělo by to více prostoru pro hlavního hrdinu