Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
jones1240

jones1240

Ondřej / 21 let / ČR - kraj Praha

Komentáře

« Novější Starší »

The Legend of Heroes: Trails of Cold Steel II

  • Vita 100
Jednoznačně jedna z nejlepších RPG sérií vůbec.

Druhý díl příběhově navazuje přímo tam kde skončil ten první, takže se setkáváme s Reanem který musel opustit boj s úhlavním nepřítelem aby přežil. Proto tedy si snaží nabrat síly a po měsíci který prožil prakticky v komátu se snaží najít své ztracené spolužáky. Hned ze začátku ale vás trochu trkne že naivní atmosféra je lehce pryč a tvůrci pomalu začínají přitvrzovat co se týče vražd či intrik.

Příběhová linka je ale skvělá bohužel i tak má pár vad na kráse, přijde mi že postavy tu kvůli více dobrodružnému ladění mají o poznání méně prostoru než v minulém díle, což na jednu stranu chápu když jsme se o nich hodně dozvěděli v jedničce, ale i tak mi přijde že v některých místech bylo upozadění některých charakterů silné. Dále co mě drželo u hry byli i četné zvraty a nečekané změny ve směru děje.

Hratelností je druhý díl skoro to samé, akorát v půlce hry se dočkáte většího zvratu který docela ovlivní hraní, sice ne tolik ale kosmeticky dost, nemluvně o tom že můžete nově kdykoliv k převozu používat motorku. Co mě ale sralo pak byl poněkud stereotypní rámec jak se posunout vpřed příběhem: Doděláte příběhovou část a pak musíte plnit hromadu sračkových úkolů jako jít do pět idungeonů a porazit stereotypní bosse a po cestě vyřešit ne až tak zajímavé vedlejšáky. Když tuhle stereotypní náplň předýcháte tak se vám hra odmění výtečným příběhem. Třešničkou na vrch co se týče stereotypu byl závěr, který mě sice dojal ale opět to bylo jen nudné probíhání dungeonu s bossy.

Ke konci bych hlavně rád řekl že stovku tomu dávám protože to jako hru neberu, tedy beru ale spíše mi jde o postavy a čas s trávený s nimi. Překousnu chyby a otravné části, hlavně protože ty postavy si u mě vybili své místo, mám je rád i celý ten svět a tohle se podařilo málokteré hře. Navíc druhý díl je vlastně konec jedné éry, třetí díl který zatím není přeložen, nás má vzít několik let dopředua bohužel bez Class VII. To je na tom všem nejsmutnější, sám Rean ale i vy se na konci loučíte s hlavními postavami protože jako hlavní hrdina víte že už je neuvidíte tolik jako dříve. Trojka slibuji spíše politický směr a válečný, takže hlavní hrdinové budou míti spíše camea.

Takže jako rozloučení s milovanými charaktery je to výborné a dojemné, takhle se dělají hry


VYHUL SI ZKURVENÝ WITCHERE !!!!

Pro: VŠE

Proti: stereotypní posun do příběhu

+5+7 / -2

Yakuza 0

  • PS4 100
Když už tu je ten hajp kolem Zera, tak jsem se rozhodl že toho využiji a naženu si nějaká pluska !!!

Když jsem byl ještě malý jinoch angličtinou nepolíbený, tak si pamatuji jak jsem si při záchodové sianci četl ve Score (když se ještě věnovalo kvalitním hrám) něco přečetl o Yakuze, a hra mě doslova okouzlila, ale holt angličtina byla bariéra.

Teď po spoustě letech, když jsem se snažil do této série nějak nenásilně vniknout, vyšlo Zero, a já si konečně splnil sen, a zklamán jsem nebyl.

Nejlepší na této sérii je kombinace úchylně bizarního humoru se zajímavou a vážnou hlavní příběhovou linkou. Vžijeme se tu totiž do dvou postav: Kyria - který je takový vážný a co se týče některých sociálních situací i trochu clueless. Poté je tu Majima - který v tomto díle v sohbě ještě dusí vnitřního psychopata, ale i tak je slušně výstřední.

Příběh nebudu nijak extra spoilerovat, ale jedná se o to že Kyriu člen Yakuzy je neprávem nařčen z vraždy člověka, ze kterého měl vymlátit výpalné. Hlavní linka je sice hlavní tahoun, ale hru dělá unikátní velká spousta vedlejších aktivit.

Nejenže ve hře je hromada vedlejších misí, které jsou často neskutečně ujeté viz: Koukání společně s mladým chlapcem na erotické video, infiltrovat sektu, naučit dominatrix býti dominatní, shánět nové boty pro kluka co je podpantoflák, potýkat se s gangem holek co prodávají kalhotky.

Do toho ještě můžete rybařit, hrát na automatech které spouštějí další vedlejší úkoly, koukat na soft eroticu, tancovat, sportovat lehce a spousty dalšího. Svět je hezký naplněný a to i přes to že je to vlastně placka, i tak město působí živě a příjemně, a navíc tam máte toho opravdu hodně co dělat.

Yakuzu 0 tedy doporučuji, je to jedna z těch lepších příběhových her z Japonska, a i když díky často opakujícím se soubojům na ulici může být repetetivní tak díky humoru a skvělému příběhu za to stojí.

Pro: VŠECHNO OSTATNÍ

Proti: Ke konci souboje

+11+11 / 0

Shin Megami Tensei: Persona 4

  • PS3 100
Persona 4 Golden pro PS Vitu, byl můj první pořádný křest s Japonským herním světem, a od dohrání Persony jsem mu naprosto propadl.

Tahle hra podle mě kombinuje ladně a zajímavě murder mystery s prvky komediálního slice of life (co se týče školy a vztahů)

Příběh sleduje mladíka co se na nějaký čas stěhuje ke strejdovi do městečka Inaba, ve kterém se začali objevovat mrtvá těla lidí přivázaných třeba na stožáru či anténě. Hrdinové se kterými se ve škole hlavní postava brzy seznámí, zjistí že se v mlžném deštivém večeru na tel. stanici midnight channel objevují obličeje lidí kteří den na to následně zmizí. Hlavní hrdinové poté začnou cestovat do světa v televizi aby zachránili různé osoby před smrtí.

Tahle mysteriózní linka, ve které do poslední chvíle nevíte kdo je vrah a co se to do háje děje, mě u hry držela vždy přikovaného, a na důležitosti tomu neubývalo ani v častých linkách ze života postav. Vy totiž když zachráníte nějaký charakter, tak máte nějaký čas na to si odpočinout, no a tak chodíte ven s postavami, vylepšujete si s nimi linky, a tak nějak žijete život středoškoláka. Učíte se, randíte, děláte srandy s kamarády, a tohle všechno mi tu hru přiblížilo natolik, že jsem každý sebemenší problém postav prožíval naplno.

Jde totiž o to že díky tomu jak se hra věnuje do hloubky hlavním hrdinům, tak brzy k nim začnete mít vřelý vztah. Hlavní postavy jsou navíc neskutečně sympatické a dobře napsané, sice to jsou Japonské stereotypy, ale to neubírá na tom že jsou zábavné a prostě si je zamilujete.

Jedinou vadou na kráse této hry jsou dungeony, které jsou repetitivní, zdlouhavé a neskutečně nudné. Proto jsem po chvilce přepnul na nesmrtelnost a hru si užíval ve formě VN (boje jsem dával na automat a vyhýbal se jim), protože ty boje jsou to nejhorší na této hře..

Soundtrack a anglický dabing se taky povedly, a díky neuvěřitelné lidskosti na tuhle hru nedám dopustit, i když je pravda že dneska po těch ostatních JPN titulech bych jí vnímal asi trochu jinak.

Pro začátečníky v žánru JPN her se jedná o absolutní povinnost a i určitě pro ty co v tomto odvětví něco zahrály, určitě lepší než P5, která mi přijde jako absolutní dno série.

Hráno na PS Vitě: Persona 4 Golden (nejlepší verze na zahrání)

Pro: Vše

Proti: Debilní souboje a dungeony

+11+11 / 0

Goat Simulator

  • PC 100
Surrealistická vize která se nám snaží odpovědět na otázku která sužuje lidstvo už desetiletí: "Je člověk v nitru opravdu kozou?" Určitě mnozí z vás se touhle otázkou aktivně zabývali ale marně, odpověď nikde.

Proto je tu Goat Simulator, který díky podprahovým zprávám se vám snaží podat výživnou odpověď. Bohužel hromada mozkově slabších jedinců to ve hře nedokáže vypozorovat a proto si hra odnáší tak mrzké známky. Já sám jsem měl silné spojení s kozou v reálném životě, a proto jsem ve hře jednal pomocí mého kozího instinktu, který jsem si vytříbil s mojí kozí společnicí Jarmilkou, při našich večerních siancích.

Například jsem se díky vysokým skokům na trampolíně ve hře dozvěděl že koza dříve byla muž. Atleticky založený skokan do výšky, který se po naražení do ženy stal privátním detektivem (to jsem vydedukoval když jsem srazil blondýnku).


To ale zdaleka není všechno, jelikož jsem během hry měl procitnutí že každý z nás má v sobě aspoň jednu kozu, kterou právě reflektuje tato koza ve hře. Každý z nás chce totiž békat a pobíhat po lučinách, ale skrývá to hluboko ve své duši. Hráči jsou často tímto uvědoměním díky této hře tak pohoršeni že jí kritizují, nedokáží totiž v sobě přijmout vnitřní kozu.

Proto hře dávám 100% a už vím co chci ve svém životě dělat, tímto dnem si ruším účet na DH a jdu se pást :)
+8+10 / -2

Pivo's Grand Adventures Episode 2: Redemption

  • PC 45
Nevyužitý potenciál řve ze hry každým coulem...

Ugra totiž promarnil svojí šanci na to udělat trefnou satiru o uživatelích DH, místo toho se rozhodl že zůstane na neutrální půdě a to hře škodí nejvíce. Uživatelé kteří tam jsou zobrazeni se nechovají tak jak čekáte a kdyby nebylo jejich ikonky tak ani nepoznáte o koho jde charakterově. Například takový hvězdný kůn DH Drolin se choval úplně out of character. I když Ugru chápu, většina uživatelů zde je silně butthurt a jakmile řeknete něco o jejich miminku či narazíte na jejich osobnost aspoň minimálně, tak hned vám píšou obsáhlé výhružné zprávy.

Když už ten scénář spolu s dialogy stojí za nic, tak aspoň tuhá obtížnost v některcýh částech, skvělá hudba a i technická stránka, na to že je Ugra amatér nízkých kvalit, se povedly. Proto hodnotím pozitivně, jelikož to srdíčko tam je.

Pro: Hudba, minihry co potrápí, nápaditost místy, technická stránka

Proti: otřesný scénář s nevyužitým potenciálem

+9+12 / -3

Persona 4: Dancing All Night

  • Vita 85
Opět se setkáváme s postavami z Persony 4, tentokrát ale v úplně jiném kabátku.

Pokud hledáte klasickou rytmickou záležitost, tak tady upřímně můžete lehce naletět. Já sám jsem si totiž myslel že příběh tu bude odsunut na vedlejší kolej a hlavní budou taneční části. Šeredně jsem se ale spletl, tedy ne že by to něčemu vadilo, ale je to úplně jiný druh hudební hry, než na jaké jste zvyklý.

Háček je totiž v tom že celá hra je koncipovaná silně příběhově, takže je to vizuální novela která občas obsahuje taneční části. V praxi to znamená že čtete 35 minut a hrajete tak 5, což mě osobně nevadí ba naopak. I když samotné taneční "minihry" jsou geniální a skvěle dělané. Při mačkání daných tlačítek opravdu máte pocit že to děláte do rytmu a skvělá hudba, která spočívá jak z remixů známých skladeb tak i nových, umí skvěle nabudit.

Příběh na kterém to celé stojí je příjemně Mysteriózní jak je u čtyřky zvykem a staré známé postavy se chovají přesně jak by měli. Jediné co ale lehce zamrzí je fakt že ke konci začne být příběh poněkud stereotypní, a poslední dvě hodiny jsou jen čisté natahování.

Pokud jste fanoušci Persony 4 tak tohle je must buy.

Pro: Gracivká stránka, příběh, dialogy, dabing, taneční minihry, soundtrack

Proti: Ke konci začne příběh působit stereotypně.

+8+8 / 0

The Sims 4: Cats & Dogs

  • PC 65
Vždycky když je nový díl Simíků tak se obávám že jako jeden z prvních dodatků budou mazlíčci, jelikož mi to vždycky přišlo jako něco, co by mělo přijít na závěr. Z důvodu že samotní mazlíčci hru moc nemění, spíše z ní dělají ještě více stereotypní záležitost, a to hlavně v době kdy ve hře není moc dodatků a zajímavý obsah je potřeba jako sůl.

Víte, The Sims 4 je nádherná hra, která ale trpí tím že do dodatků vývojáři dávají až příliš málo obsahu. Proto je konec časům kdy vám trvalo i několik měsíců než jste vše objevili, tady vše uvidíte během první hodiny hraní. Bohužel Psi a Kočky nejsou výjimkou.

Nejprve bych ale začal pozitivy, ty se hlavně týkají nádherného města. To vypadá malebně, je plné detailů, přímořsky poklidné atmosféry a různých detailů. Spolu s ním se povedlo i nové oblečení a nábytek, které skvěle sednou více vesnickému stylu a vypadají skvěle. Přibyla i nová radiová stanice, která dává prostor Indie hudebníkům a musím říct že jsem jí poslouchal pořád a pořád dokola.

Co se ale týká samotných mazlíčků, tak jejich tvorba je zábavná a rozmanitá. Můžete na ně dávat potisky, upravovat srst, oči a opravdu se jedná o nejintuivnější upravování vůbec, v rámci série. Bohužel ale už samotné chování mazlíčků je no... Jo, neupírám že jsou asi nejchytřejší ze série jak říkají tvůrci, jenže ono to místy nejde vidět. Zvířata se občas něčeho leknou, nebo žebrají o jídlo ale vůbec se nějak samy nezabavují. Nelítají povenku, nehrají si s ostatními zvířaty, prostě nic. Jen žebrají o pozornost a štěkají či mňoukají. Pomalu ale jistě váš to začne otravovat a nudit, a jediným vytržením z nudy jsou mazlíčci mimo váš pozemek co se aspoň uvěřitelně chovají.

Ono je to tak ale vždy, v traileru to vypadá neskutečně a pak když má přijít na akci tak se polovina z věcí ani kvůli bugům nestane. Zatím mazlíčky hodnotím jako nejnudnější dodatek, místo toho mělo být něco co více změní koloběh věcí, jako počasí... ale to už máme a je SUPER !!!

Pro: Nové objekty, oblečení, soundtrack, rádio, účesy, vzhled mazlíčků

Proti: bugy, nuda a stereotyp

+10+11 / -1

Flower, Sun, and Rain

  • DS 100
Geniální počin kultovního Japonského herního designerá Sudy 51, který hravě strčí do kapsy i jména jako třbea Hideo Kodžima. To hlavně díky jeho širokému záběru co se týče herních žánrů, jelikož každá jeho hra je docela dosti odlišná, a jeho počiny celkově mají nezaměnitelnou esenci.

Flower, Sun and Rain je ale podle mě zatím pro hráče jeho nejméně přístupným dílem, kvůli čemuž hra zmizela v propadlišti dějin a vzpomene si na ní jen málokterý hráč. Což je veliká škoda, jelikož Suda 51 tu přichází s takovou surrealistickou a originální náloží až vám z toho praskne hlava. Například takový Deadly Premonition vypadá vedle toho jako nepovedené kopie bez špetky invence (mám zato že tvůrce se u FSAR dosti inspiroval)

O čem je ale příběh ?

V žijeme se tu do role Sumia Monda, profesionálního hledače věcí který byl povolán -někým na koho si on nevzpomíná- na ostrov Losspas aby vystopoval na místním letišti bombu v letadle a zneškodnil jí. Než se ale Sumio vydá na vyšetřování, tak se ubytuje v hotelu Flower, Sun and Rain, což se mu tkaé stane osudným. Hned první den totiž Sumiovi do cesty přijde první obyvatel hotelu s prosbou a odmítá uhnout mu z cesty než to vyřeší. Sumio kvůli tomu nestihne vypátrat bombu a letadlo vybuchne. V tu chvíli se hlavní hrdina probouzí ráno v posteli a prožívá úplně to stejné ráno jako před chvílí, až na to že to co udělal v předchozím ránu se stalo ale i tak se opakuje pořád ten stejný den.

No a pokud vám přijde zápletka zvláštní, tak ta je kupodivu to nejnormálnější na celé hře. Suda 51 totiž vytvořil surrealistický svět ve kterém všechno funguje úplně na hlavu. Například vám často do cesty vejde osoba, například wrestler co je v rauši a cvičí u schodů a vy nemůžete projít k recepci dokud mu nepomůžete. Samozřejmě dialogy a to s čím chtějí osoby pomoci jsou většinou hodně bizarní věci, nemluvně o tom že všechny věci tady řešíte pomocí napojování se do všeho.

Ne nelekněte se, žádná mezidruhová erotika tu není. Jde o to že Sumio má partnerku, kufřík jménem Katherine se kterým se může napojit do všeho a odemknout to pomocí čísla. Na které musíte vždy přijít a které je vždy napsané nějak skrytě v guidebooku, který obdržíte u recepce a přes který řešíte všechny hádanky. Samotný guidebook je navíc krásně obsáhlý a mapuje detailně historii ostrova.

Ostrov samotný je zajímavý a věci které se tam dějí jsou opravdu místy bizár největšího kalibru. Jedna ze zápletek třeba je že vás začne obtěžovat malý kluk co začně zpochybňovat celou hru a začne nadávat že soundtrack je jen rip off známých skladeb apod. Což je geniální a neshazuje to ani vážnost zápletky. V samotném příběhu totiž najdete hromady zvratů, napínavých situací a i když je gradace místy podivná tak i přes to vás příběh bude hnát až do konce. Hlavně také kvůli tomu že vás zajímá s čím tvůrce přijde příště.

Navíc hra dokáže být v jeden moment bláznivá ale pak i chytne za emoce a vy budete jen zírat. K tomu všemu si připočtěte geniální soundtrack od Masafumi Takady, který s citem remixoval a znatelně upravil známé skladby z žánru vážné hudby.

Také jsem nakousl že hra není přístupná a to je pravda. Vizuál je na dnešní poměry neskutečně ohyzdný a to i více než Simon the Sorcerer ve 3D. Navíc vás hra často nutí chodit po hnusné mapě neskutečně dlouho pěšky a také vám počítá zlomyslně kolik jste ušli kroků (já něco přes 30 tisíc) no a ještě si z toho dělají srandu. Samotné dialogy či zadávání kódů může hodně lidí také vyvést z míry. Jenže tohle je esence té hry kvůli čemu si jí dovolím označit za herní skvost.

Už jen nápad že hlavní postava je vlastně hráč a no, musíte to zahrát sami. Tahle hra nemá obdoby a dovolím si říct že to zůstane napořád originálním uměleckým dílem, kterého většina dnešních her nikdy nedosáhne. Protože jsou všichni připosraní dementi co se bojí experimentovat.

Flower, Sun and Rain se proto zaslouží plný počet a dovolím si říct že tohle byla jedna z nejlepších her co jsem v životě hrál.

Pro: Svět, postavy, atmosféra, soundtrack, dialogy, prostředí

Proti: pro někoho tuhost a technická stránka

+11+11 / 0

Leisure Suit Larry 6: Shape Up or Slip Out!

  • PC 75
Alfa samec s nosem ve tvaru penisu Larry Laffer, se zúčastní natáčení pořadu ve kterém dva muži musí získat srdce slečen. Hlavní hrdina s esencí sedla od koně to samozřejmě projede a jako cenu útěchy získá pobyt ve welness resortu. No a to je celý příběh, vy se jen touláte resortem a balíte všechny slečny co jsou k dispozici.

V tom ale tkví největší problém Larryho, a tím je lehká frustrace. Z počátku je ale hra neskutečně vtipná, a to hlavně díky skvělým reakcím vypravěče, Larryho či ostatních postav, když různě zkoušíte různé akční ikonky na všechno. Zkuste si třeba před homosexuálem co vás balí sundat kalhoty, všem slečnám sahat na rty či podprsenku, nebo zkusit čůrat do dřezu. Takovýchto kombinací je tam dost, a většinou se dočkáte nějaké absurdní reakce či povedeného vtípku.

Za mě co se týče nejvtipnějších částí, mám neskutečně rád scénu v Health Spa Lobby kde Larryho balí metrosexuální homosexuál, tam doporučuji zkoušet všemožné kombinace s ikonkami, jelikož to opravdu stojí za to.

Bohužel ale ke konci začnete mít tendenci dialogy přeskakovat, a to ne že by byl writing špatný. Většina dialogů je napsána vtipně a čtivě, bohužel ale ke konci se začne vše opakovat. Slečny co balíte vám přijdou stejné a ne nijak zajímavéa humor ke konci slábne taky. Například u závěrečného dialogu s poslední slečnou jsem trpěl, jelikož tam tvůrci snad 20 minut ždímali jeden a ten samý vtip, a to už jsem vážně přeskakoval.

Celé hře také ještě pomáhá výborný soundtrack, který mi ihned přirostl k srdci.

Na druhou stranu ale grafická stránka je na tom hůře, já idiot si zvolil talkie verzi kde vše vypadá vyblitě a hnusně, verze druhá je na tom podstatně lépe.

I přes všechny zápory je šestý Larry vtipná a místy opět hodně náročná oddechovka, ano i tady můžete umřít ale po smrti se vám hra kupodivu načte od toho než jste zemřel. Jde spíše o kombinace, které jsou i v tomto dílu poměrně dosti absurdní. Vzpomínaný humor každopádně funguje a je vtipný, bohužel mu začne k samotnému konci docházet šťáva.

Pro: Humor, dabing (občas ale zní jak z ponorky), soundtrack, povedené narážky, zkoušení akcí na vše, přiměřená délka

Proti: Únava humoru k závěru, grafická stránka u talkie verze, místy nezajímavé ženské postavy

+13+13 / 0

A Way Out

  • PS4 60
Svěží, originální, zajímavý příběh spolu s charaktery na kterých vám bude záležet... no nic z toho tady nečekejte. A Way Out totiž nabízí mizerný scénář, směšné dialogy, okaté hraní na city a i příběh který má větší spoustu logických mezer. To na čem ale hra stojí je co-op a hromada různých miniher či quick-time eventů které vás vždycky s kamarádem navnadí hrát dál. No každopádně jdeme si to více rozebrat... každopádně varuji slovo mizerný scénář tu budu opakovat asi až křečovitě často ! :D

Celé dobrodružství začíná ve vězení ve kterém se nově ocitá Vincent který se brzy po svém ubytování seznámí skrze bitku s Vincentem. Pokud se o hru trochu více zajímáte tak jste o "proslulé" vězeňské bitce určitě slyšeli, jde totiž o to že vypadá neskutečně efektivně. Kamera během ní kolem vás krouží a plynule přechází z jedné postavy na druhou. Takovéhle scény jsou právě hlavním hnacím motorem celé hry. Abych ten příběh takhle ihned nezazdil tak ještě zmíním což už asi pro vás spoiler nebude, že se i z vězení dostanete a hra vás tak nějak seznamuje s poměrně nudnou a fádní historií postav. Samotná historie a život postav bohužel selhává v tom že není představena zajímavě a kvůli herní době i značně urychleně a vám je to celé úplně jedno. Nemluvně o tom že vám bude od začátku jasné že se něco úplně posere a konec bude emocionálně tlačit na pilu.

Během hry také naprosto nefungují dojemné momenty které by vás měli nějak chytit za srdíčko... bohužel se u nich chytíte spíše za čelíčko. Například scéna kdy se jeden z hlavním protagonistů setkává se svým dítětem ta scéna kvůli nedostatku prostoru vyznívá do prázdna a je tam jen aby jí tvůrci mohli stereotypně a okatě hodit do závěru. Když už kritizuji příběh tak nesmím opomenout i místy otřesné dialogy které místy bolí a jsou psány dost nudně. Hra také sama neví jestli chce vyprávět nějakou buddy road trip komedii nebo Thriller, nic jí z toho ale nejde. Scénář jak jsem zmiňoval je fádní a mizerný z důvodu že mu schází nějaký prvek originality a celý příběh vlastně naprosto vyšumí do prázdna a slouží jako důvod k tomu aby jste se naháněli po různých lokacích.

Postavy jsou klišé a ničím zajímavé figurky pohánějící děj kupředu, jsou vám jedno, nejsou ničím zajímavý a jejich charakter a osobnost je až příliš vyhraněná a svázaná... takže NUUUDÁÁÁ

Teď ale přijde menší salva pozitiv. Celá hra jak jsem zmiňoval výše staví na super akčních sekvencích a minihrách. Je pravda že hodně akčních scén spočívá v tom že někam běžíte či mačkáte v quicktime eventu ale ono je to prostě zábavné když se to střídá s kámošem a vy pak vidíte jak on si počíná, navíc kamera a celkově provedení je opravdu na skvělé filmové úrovni a jde tam jasně vidět proč je Josef Fares uznávaný režisér akčních scén. Super také je že se budete bavit nad tím jak spoluhráč něco zmrví či budete při pádlování na sebe řvát kdo bere jakou stranu. V těchhle částech je hra super a s kamarádem se u toho budete poměrně dost bavit.

Pak ale přijde část adventurní... Ta slouží jen k tomu aby se natáhla herní doba. Navíc ty adventurní úkony jsou výběr z toho nejhoršího co může tento žánr nabídnout. Ukázková situace je například ta kde musíte propašovat kámoše ve vozíku na prádlo. Nejdříve vezmete volně ležící prádlo to tam hodíte, pak tam vleze kámoš a dostane se do další místnosti. Vy následně rozpoutáte hádku tím že řeknete že kolega vedle něj říkal nevhodné věci o jeho matce a konec. Tadáááááá, fakt zábava co ? Nebo když musíte vyměnit pneumatiku to je taky úmorná scéna.

V těchto momentech jsme s kamarádem mluvili o tom co je nového a pili kafe, bylo nám jedno co se děje, mechanicky jsme to vykonali a hra pokračovala. Právě když už se u hry začnete hodně nudit tak vám tam v pálí akční sekvenci co vás napumpuje a díky tomu jste hru schopni dohrát. Jo a přestřelky na konci kdy hra ze sebe dělá TPS radši ani nebudu zmiňovat jelikož jsou kostrbaté a dost nepohodlné díky adventurnímu pohybu postav.

Celá hra je jinak dost lineární pouze s několika odbočkami kdy něco můžete udělat jen podle Vinceta nebo Lea a musíte se s kámošem shodnout jakou cestou to bude, po chvilce se ale zase body protnou a volba nebude mít prakticky žádný vliv na příběh.

Co se týče grafické stránky tak na PS4 bylo několik glitchů a grafických chyb nemluvně o tom že místy obličeje postav vypadali neskutečně ošklivě a jindy zase pěkně. Vizuál hry ale je na dobré úrovni a takové lesní lokace vypadají nádherně.

No je čas na finální sumarizaci: A Way Out stojí na adrenalínové akci kterou si s kamarádem užijete, jinak se jedná o chladně udělanou hru která je jedno velké klišé a ještě ke všemu MIZERNĚ NAPSANÉ. Pokud si tu hru váš kámoš koupí určitě to s ním zkuste, dejte to na jeden zátah a nejlépe u jednoho z vás doma, nebo to kupte ve slevě. 899 Kč mi upřímně přijde trochu moc na to jaká hra je, místy jsem měl totiž pocit že hraji nějakou budgetovku s dobrými nápady které dělá distribuci TOP CD a prodává jí v Globusu.

Pro: Akční sekvence, kamera a filmovost, některé nápady, s kámošem je to zábava

Proti: Mizerný scénář, umělé hraní na city, špatné a plytké dialogy, adventurní části, postavy, nevýrazný soundtrack

+8+10 / -2

Kelvin and the Infamous Machine

  • PC 50
Kelvin and the Infamous Machine staví na poměrně bizarní premise která na první pohled slibuje zábavnou a skvěle vtipnou záležitost ve stylu legendárního Monkey Islandu. Jedná se vlastně o to že hlavní hrdina pomáhal profesoru Lupinovi spolu se sličnou asistentkou sestavit stroj času který no je ve formě sprchy. Ne dlouho poté co stroj úspěšně sestaví se profesor zblázní a odcestuje zpátky v čase s cílem ukrást a připsat si výtvory a úspěchy slavných umělců a vynálezců.

Jop, příběh podle premisy slibuje pořádnou humornou jízdu ale opak je pravdou. Humor je tu po většinu času poměrně trapný a levný, naštěstí se ale občas najdou i kvalitní výjimky a já se párkrát lehce zasmál. Tyto světlé humorné okamžiky bohužel nezvrátí hru od toho aby se ke konci nestala poměrně repetitivní a okoukanou. Může za to hlavně podivná nevyvážená kadence humoru a pořád poměrně stejná náplň úkolů.

Vy totiž vždy přicestujete do nějakého období kde profesor něco pokazil a vy to prostě jdete napravit a tak pořád dokola, žádné zvraty, žádný využitý potenciál a vám to po nějaké hodince začne lézt poměrně krkem. Na druhou stranu abych hře nekřivdil tak nějaké fajn narážky a vtípky se tvůrcům povedli ale přeci jen pořád se jedná o nevyužitý potenciál když měli k dispozici různé malíře či umělce.

K tomu že ve hře nejsou žádné zvraty a celý děj se okouká přispívají i postavy, hlavně ta hlavní ke které prostě nepřilnete, je to totiž takový charakterový hybrid, podivná směsice která nemá ani nějaký zajímavý charakter (mrkám na tebe Pankráci). O asistence i postavách ostatních mohu říci to samé, není tam žádná nezapomenutelná postava či moment, prostě celé je to takové prázdné.

Co se ale na druhou stranu povedlo, tak to je grafické zpracování které lahodí oku a tak nějak jsem díky němu byl schopný hru dohrát i když se značným odporem. Co se týče hudby tak ta je příjemná ale jako celá hra vám z hlavy rychle vyšumí.

REKAPITULAČKA NA ZÁVĚR!!! Kelvina jsem sledoval od doby oznámení a těšil jsem se až vyjde bohužel se mi dostalo trpkého zklamání a já mohu hru doporučit jen nováčkům v adventurním žánru jelikož co se týče obtížnosti tak je hra poměrně jednoduchá. I když no... když to tak promýšlím, ona by tahle hra mohla i nováčky v žánru odpudit :O

Pro: Grafický kabátek, příjemný hudební podkres a pár povedených vtipů

Proti: Plytkos, charaktery, nevyužitý potenciál, laciný a trapný humor, repetetivnost zápletky

+12+12 / 0

Silent Hill: Origins

  • PS2 85
Docela neprávem kritizovaný a ne moc oblíbený Origins byl pro mě vskutku velkým překvapením a nemohu jinak než ho zařadit jak k jednomu z nejlepších dílů ze série ale také ho označit za jeden z nejlepších herních hororů. Já vím, já vím, asi až zbytečně moc silné tvrzení... no ale aby jich nebylo málo tak ještě řeknu že mě Origins bavil více než druhý díl !!! No ale radši se vrhněme na příběh.

Děj se odehrává několik let před prvním dílem, kdy sledujeme truckera Travise který si zkracuje cestu přes městečko Silent Hill dokud neuvidí na cestě malou holčičku. Ta ho po chvilce zavede do hořícího domu, kde Travis najde skoro uhořelé tělo malé holčičky po jehož vynesení z domu po chvilce omdlí. Následně se probere na lavičce uprostřed Silent Hillu a začíná jeho strastiplná cesta a boj s jeho vlastní minulostí.

Co se týče příběhu tak ten je tady mnohem výpravnější než v dílech minulých od "Teamu Silent". Je tu totiž daleko více cut-scén které jsou kvalitně zpracované a skvěle vás vrhnou do děje, navíc je díky nim příběh daleko více čitelnější. Do toho ještě příběh rozvijí různé písemnosti které jsou roztříštěny po různých lokacích a skvěle vám skládají to co se asi v hrdinově minulosti či na daném místě událo. Žánrově bych tento příběh řadil k Psychologickému Thrilleru, jelikož příběh ohledně kultu je tu trochu zatlačen do pozadí a my se věnujeme tomu co tu Travis v minulosti prožil, a musím říct že to byla dobrá volba. Ono vlastně odhalování hrdinovi minulosti je to co vás žene kupředu a i když ke konci je příběh lehce předvídatelný tak vás bude pořád bavit a hlavní postavě budete fandit. Holt Travis je sympaťák a i jeho motivace prostupovat Silent Hill peklem mi přišla logická.

U Travise ještě chvilinku zůstaneme, a to z důvodu jelikož hodně hráčů či recenzentů tvrdilo že tu chybí faktor strachu. To je prý zapříčiněno tím že náš trucker je větší drsňák než předchozí postavy v sérii a má k dispozici více zbraní. Tomuhle tvrzení bych si dovolil oponovat, on vlastně Silent Hill nikdy nebyl o nějakém strachu jako spíš o znepokojení, divném pocitu a hlavně o hutné atmosféře. Ta tu je, bohužel ale jen v interiérech, jelikož když se pohybujete venku tak vám hra hází do cesty až příšerně moc silné a rychlé nepřátelé a vy nemáte vůbec možnost se pokochat městečkem. Trochu to připomíná cestování Silent Hillem za doprovodu pterodaktylů a pejsků z prvního dílu. Naštěstí v budovách se tohle zas až tak často neděje, navíc ta atmosféra pořád hutná je a to i díky skvělé hudbě od Akira Yamaoky, který opět nezklamal.

Když už jsem nahoře nakousl že je k dispozici více zbraní tak musím říct že to není na škodu a docela dost se to i hodí k hlavnímu hrdinovi. Vy tu totiž nově můžete sebrat malou televizi, židli, skříňku či nevím co ještě a jednorázově s tím majznout nepřítele po hlavě, což se někdy opravdu hodí. Dále je tu ještě nově opotřebování zbraní což může štvát ale podle mě to umocňuje zážitek, takže já to docela uvítal.

Když už jsme u novinek tak by se hodil i zmínit nový herní prvek který spočívá v tom že vcházíte do jiné reality Městečka Silent Hill skrze zrcadla. Vcházení do jiné reality je důležité z důvodu aby jste se dostali někam dále, jelikož v tomto spočívá velká část hádanek. Jde třeba o to že v realitě máte zablokovaný průchod, nebo nemůžete najít nějaký předmět tak je potřeba jít do alternativní reality kde je vše jinak a tam to vyřešit. Upřímně tohle může být to nejvíce frustrující na celé hře, jelikož vy místy nemáte absolutní ponětí co třeba po vás hra chce a to i v moment že vám dává indicie. Ono totiž to přebíhání do skrze zrcadla může být místy poněkud zmatečné.

Samotné hádanky mi ale přišli dobře zvládnuté, lehce zvrácené a místy i poněkud nápadité takže tady žádné výtky. Pochvalu si zaslouží ještě dabing a ještě jednou soundtrack, který mi přišel naprosto famózní a jeden z nejlepších ze série.

No nebudu to déle rozpitvávat... SIlent Hill Origins nedělá sérii ostudu a jedná se o skvělé pokračování s dobrým příběhem, místy s fajn monstry, výtečným soundtrackem, dobrou atmosférou a prostě se vším co má dobrý Silent Hill mít. Občas sice může být dosti frustrující ale to si myslím že hře odpustíte.

Hrál jsem PS2 verzi kde podle mého je grafické zpracování dosti povedené.

Pro: Postavy, příběh, atmosféra, některé hádanky, písemnosti, soundtrack, filmečky

Proti: Přehršel silných a rychlých nepřátel ve městě, místy zmatečné přebíhání do jiné reality, pro někoho ovládání

+10+10 / 0

The Legend of Heroes: Trails of Cold Steel

  • Vita 85
Na úvod by se asi slušilo a patřilo vás varovat nad tím že tento komentář bude nejspíše extrémně dlouhý a stejně tak rozepsaný jako celé dění v této hře, proto nejspíše doporučuji ne moc oddaným čtenářům sáhodlouhých komentářů aby přeskočili na finální sumarizaci která vám řekne vše co by vám mělo poradit zda je tato hra pro vás.

Nebudu skrývat to že tohle celé dobrodružství pro mě byla jedna velká emocionální jízda u které jsem i na konci brečel což se mi už opravdu dlouho u hry nestalo. Trails of Cold Steel je opravdu hodně speciální hra, která se navenek tváří dá-se říci až naivně snílkovsky, ale opak je pravdou. Celý příběh je totiž vyprávěn s velkým citem a zabývá se tu jak rodinnou, přátelstvím, tím jakby si lidé měli pomáhat a nezbrojit proti sobě jen kvůli rozdílné vrstvě apod. Ano tyto témata jsou poměrně klišé ale nezažil jsem hru která by to dokázala tak citelně provést, a navíc když si myslíte že je to celé naivního charakteru tak vám vrazila obrovskou kudlu do zad a zatočila s ní.

Abych vás ale ještě uvedl do děje tak se tu vžijete do kůže Reana Schwarzera který je čerstvým studentem v Thor Millitary Academy do které spolu s dalšími lidmi z různých vrstev byl vybrán do speciální "třídy 7". Ta je jako první třída na škole složena ze studentů různých vrstev a to má taky za následek vtipné konfrontace mezi spolužáky apod. Tato třída je poměrně speciální a má testovat nové vybavení co má pomáhat při soubojích a tak, nebudu vás tím zatěžovat. Jednoduše s touto třídou jsou velké plány ale to se ve hře dozvíte sami.

Hlavním bodem všeho jsou postavy a dialogy, ty jsou sepsány skvěle a lidsky. Každá postava ve vás zanechá nějaké pocity a zapůsobí na vás něčím. Nutno i podotknout chemii mezi charaktery která funguje na jedničku a opravdu máte pocit že to jsou dobří přátelé co za sebou stojí a záleží jim na sobě. Je sice pravda že se občas hra nevyhne pár klišé dialogům či až moc okatým scénám kdy vašeho hrdinu tvůrci často staví do trapných situací s jednou z vašich spolužaček (většinou lechtivého charakteru). Jinak je ale vše na perfektní úrovni a hodně charakterů mi přirostlo k srdci, také zmíním že na plejádu různých výstředních a zajímavých postav je hra opravdu pestrá. To ale neznamená že by hra byla nějak extrémně bláznivá, to ne. Přijde mi že se v rámci JRPG drží docela při zemi a je určitě méně ujetá než Persona 4. Nechápejte mě špatně humor tu je, ale většinou je milý, lehký a určitě tu nečekejte nic klasicky Japonsky ultra ujetého. Proto si také myslím že Trails může být docela dobrým startovacím bodem pro lidi kteří zatím JRPG neokusili.

Všechny postavy jsou zasazeny do skutečně promyšleného a skvěle vytvořeného světa který se už buduje od začátků série The Legend of Heroes které byli zasazeny do jiných koutů toho světa. Příběh v tomto díle se odehrává v Erebonii kde proti sobě vedou boj Aristokraté a Reformisté. Co musím pochválit je to že Erebonie působí stylem že má svojí kulturu, historii, pověsti, tradice... Opravdu to celé působí skvěle a vývojáři se vás místy i až moc snaží krmit různými pohledy do konfliktu co se v zemi děje či do vás hustí hromady informací ohledně jejich světa. Proto taky doporučuji hru hrát bez nějakých extra dlouhých pauz jinak by se vám to jako mě v polovině mohlo vytratit z hlavy. Informací, faktů a politických věcí je ve hře až až a někdy vás to opravdu může lehce přecpat že se v tom i budete ztrácet pokud nějaké detaily zapomenete. Skrz to aspoň vidíte kolik úsilí do toho tvůrci dali.

Jak jsem naznačil že se tam místy až příliš rozebírá historie či politika tak to samé platí pro dialogy obecně. Hra je totiž neskutečně ukecaná, jakože dost. Jsou části kdy skoro přes půl hodinu jen postavy něco řeší a vy jen sledujete dění a nic neděláte a do toho vám hra mezitím dá sem tam možnost hru uložit jelikož se k hraní ještě nějakou dobu nedostanete. V tomhle podle mě může být kámen úrazu pro hodně hráčů, přeci jen ne každý je schopný vstřebat skoro hodinu plnou dialogů. Naštěstí dialogy jsou napsány skvěle a opravdu jen v hrstičce případů se mi stalo že jsem dialog přeskočil. Většinou to bylo kvůli tomu že vám postava opakovala fakt který už dávno víte a znáte.

Co se týče samotné herní náplně: Jste student a každý měsíc jste se třídou vysláni na takzvané Filed Studies kde jezdíte do různých městeček v Impériu a poznáváte rozličné kultury apod. Vždy se tam ale přimotáte k nějakému vážnému problému/konfliktu který řešíte a dá vám pohlédnout za oponu toho co se v Impériu řeší, do toho ale také řešíte vedlejší úkoly co vám byli přiřazeny. Co vám skončí Filed Study tak jste pár dní ve škole kde máte Free Time ve kterém máte možnost zlepšovat vztahy se spolužáky nebo i nastartovat náznak nějaké romance a plníte do toho úkoly které vám přiřadila škola. No a asi takhle to jde po celou dobu hry, ono se to může zdát stereotypní a místy si i řeknete v pozdější fázi hry něco ve stylu "Jej to se na tom Field Study zase něco posere" ale ve chvíli kdy už vám to přijde trochu zacyklené tak hra vytáhne triumf a celé to nabere na obrátkách.

Pak je tu ale ještě stará školní budova kterou musíte ve Free Timu vždy jít prozkoumat a upřímně je to neskutečný voser. Je to jednoduše typický debilní dungeon který vždy proběhnete prosekáte a na konci každého patra čeká boss. Chápu že to funguje jako takový trénink ale je to nudné a člověk si při tom vzpomene na strašné dungeony alá Persona 4. Je sice pravdou že hráč dostane trochu uspokojivé vysvětlení proč do té budovy leze ale i tak je to jedna z nejnudnějších a nejzbytečnějších částí která tam je místy i proto aby zbytečně natahovala herní dobu. Naštěstí každé prozkoumání netrvá moc dlouho takže se to dá v pohodě přežít.

Když jsem ještě nakousl výše ty Field Studies tak musím zmínit že města či vesničky které během nich navštívíte jsou vždy rozličná a nabízí jiný pohled na to co se děje a dokonce oplývají svojí kulturou, zvyklostmi i vzhledem či jinou atmosférou. Člověk pak má opravdu takový ten pocit že ta Erebonie je živá a fungující.

K tomu ještě přičtěte skvělou hudbu která vždy dokáže správně naladit a výborně dotváří atmosféru v různých situacích či v prostředích. Soundtrack je opravdu vypiplaný a funguje skvěle i samostatně, za něj opravdu velký palec nahoru.

Co se týče grafické stránky tak ta je fajn a rozhodně neurazí, bohužel ale na PS Vitě jsou místy v živějších lokacích docela dost velké propady FPS. Nevím zda tím trpí PS3 verze ale tady je to místy docela dost brutální. Každopádně mi to nijak extra zážitek nekazilo.

V rychlosti ale jen nastíním soubojový systém který je klasický turn based jako třeba v Personě či v obdobných JRPG hrách.

No doufám že jsem vypsal všechno ale radši pro sumarizaci. Trails of Cold Steel je opravdu citová jízda kdy jsem i ke konci hry brečel, a to se mi nestává často. Najdete tu skvělé postavy, výtečný soundtrack, zajímavý svět se svojí historií, přes 120 hodin herní doby, povedený anglický dabing, zajímavý příběh a spousty dalšího. Rozhodně povinnost pro fanoušky žánru a pro nováčky skvělý start v Japonské tvorbě. Radši dejte Trails než debilní pátou Personu která oproti této hře působí jako vykastrovaný západní titul hrající si na Japonce.

Pro: Soundtrack, postavy, dialogy, svět, příběh, atmosféra, délka

Proti: školní budova, pro někoho až moc velká nálož dialogů, propady FPS

+10+10 / 0

Kathy Rain

  • PC 60
Jednoho večera jsem měl dá se říci takové procitnutí a uvědomil jsem si že jsem opravdu dlouho nehrál žádnou adventuru a že už se prakticky nemohu kasat titulem který jsem sám sobě dal a tím je: "Velký hráč a milovník adventur" jakmile jsem si toto uvědomil záhy jsem se cítil zvláštně a zpoceně. Ihned jsem prolistoval hry co vlastním na GOGU a instinktivně jsem si pustil Kathy Rain. Teď určitě čekáte že ta hra ve mě vzbudila chuť po adventurách ale opak je pravdou. Kathy Rain je zklamání, celou dobu jsem totiž měl pocit jako bych hrál špatnou verzi Gabriela Knighta se zápletkou která tu byla nesčetněkrát akorát je tu trochu jinak podaná, no ale to vše vysvětlím níže.

Vžijeme se tu do Kathy která od své Geeky spolubydlící zjístí že jí umřel děda, no a tak mu jede na pohřeb a dozví se o záhadě která jeho smrt sužovala. Hlavní hrdinka je tvrdá slečna takže se rozhodne že objasní to co se dědovi stalo. Ze začátku na mě celý příběh působil poměrně příjemně Mysteriózně a postavy mi byly sympatické a zajímalo mě co se s nimi stane pak to ale celé šlo do kopru, naznačené linky s postavami zmizeli a celý příběh sklouzl opět do pseudo kulto- náboženské patlaniny.

Nevím zda je to mnou když mám tolik rád Mysteriózní žánr a různé záhady ale tady to celé působilo tak prázdně, totiž necítil jsem žádné napětí, nezajímalo mě jak to skončí ve výsledku mi i postavy byli jedno a to je podle mě dost špatné znamení. Přišlo mi že tvůrci nedokázali ani správně vykreslit městečko ve kterém se hra převážně odehrává ani tu atmosféru nedokázali pořádně vyždímat, spíš to někdy působilo opravdu křečovitě. Zmíním třeba poslední část která byla neskutečně trapná, úsměvná a působila jako vykrádačka snad všech Mysteriózních příběhů "Musíš čelit svým strachůůůůům" jsem rád že si tam trochu z toho i tvůrci udělali legraci ale i tak.

Dalším aspektem co kazí atmosféru je hudba, nechápejte mě špatně hudba je kvalitní ale vůbec ve vás nevyvolá emoce a ani se nemění když je climax nějaké situace. Například u vaší babičky hraje hudba která vám nic neřekne, necítíte zní žádné emoce a vše proto na vás působí ploše. Dovolím si srovnat se scénou z Gabriela kdy sedí u své babičky. Ta scéna díky hudbě měla hloubku více jste procítili osud rodiny a celé to mělo na vás nějaký dopad na rozdíl od Kathy Rain. Víte já hudbu beru jako velice důležitou ve hrách, hudba vám dokáže i horší moment podat tak že na něj nezapomenete a tady by to té hře tak pomohlo. Já ani neměl pocit napětí ve vypjatých situacích... nic celé to působilo neuvěřitelně ploše. Práce s hudbou na prostředí je nulová...

Teď trochu zjemníme a to díky tomu že bude i nějaká chvála ta se hlavně týče grafické stránky (i když ta v některých lokacích hapruje) a portrétů postav, pak také dialogy které jsou místy opravdu dobře napsány a řeší se i jiné témata než hlavní dějová linka a díky tomu třeba konverzace mezi spolubydlící a hlavní hrdinkou působí hezky uvěřitelně. K tomu i připočítám opravdu povedený dabing.

Co se týče obtížnosti tak ta je až na pár míst opravdu jednoduchá a i hlavní hrdinka vám často řekne co máte dělat, kombinování předmětů v inventáři tu skoro není a snad nikdy se vám nestane že by jste se neorientovali v tom co z inventáře máte použít, dokonce i pokud chcete odejít z konverzace tak vám Kathy pokud tomu tak je sdělí že se ještě nezeptala na vše co potřebujete a vy nemůžete z ní odejít.

To by asi bylo vše, Kathy Rain začíná slibně ale pak se zní stává velké klišé dobrodružství které je vám vlastně úplně jedno spolu se vším co se v té hře děje. Je to škoda přitom jde vidět jakou práci si s tím očividně tvůrci dali... tedy až na animace které taky jsou místy nic moc ale no to je jedno. Pokud si brousíte zuby na Kathy Rain tak dejte radši přednost sérii Gabriel Knight, uděláte tím mnohem lépe a pak radši ani Kathy Rain nezačínejte.

Pro: Postavy (ze začátku), první chvíle ve hře, dabing, portréty postav, pro někoho snadná obtížnost a dilogy

Proti: Příběh, plytkost, práce s hudbou a atmosférou, gradace, absence emocí, klišé, pro někoho příliš jednoduché, konečná sekvence.

+8+8 / 0

Devil May Cry

  • PS2 85
Když jsem se rozhodl že načnu Devil May Cry sérii tak jsem rozhodně nečekal že hack n slash rubačka ve mě vyvolá takové sympatie s hlavní postavou a dalšími charaktery a naprosto mě i díky hudbě a příběhu strhne. Jako opravdu jsem neočekával že dostanu během hry husí kůži a hlavní postavě budu tak neskutečně fandit, no a ne Dante není žádný můj splněný vlhký sen (já jen kdyby někdo si myslel že kvůli němu jsem hrou stržen). No ale celkově proč jsem ze hry tak nadšen a překvapen se vám pokusím vysvětlit níže.

Příběh sám o sobě zní jednoduše a dosti klišovitě, ve zkratce jde o tohle: Přijede za Dantem drsná borka co mu namlátí s tím že si ho chtěla otestovat a následně mu řekne že Démon Mundus plánuje velký návrat, Dante je touto zprávu zasažen protože právě tento Mundísek mu zavraždil matku, a Dante se ho tedy vydává na ostrov Mallet zastavit. Jak jsem psal příběh je docela klišé ale je podán s naprostou grácií a vás bude bavit až do úplného konce. Za to vlastně může i postava Danteho který je vlastně takřka jedinou výraznou postavou a vy během chvíle si k němu vybudujete vřelý vztah (tedy já to tak měl), dá se tedy považovat za takového tahouna příběhu. Ke konci taky začne příběh neskutečně až skoro epicky gradovat a závěrečná hodina mi nedala vydechnout a já během jedné dojemné cutscény měl i slzy na krajíčku a za to se nestydím !

Dále musím pochválit prostředí zejména první chvíle v hradu, kdy slyšíte za zdmi takový tlumené melodie orchestru a skvěle to dodává na atmosféře, proto si na lokace v hradu nemohu stěžovat co se týče venkovních tak ty jsou na tom také fajn a mají atmosféru i když se místy najdou i takové poněkud plytké. Ale tak tím se stejně zabývat moc nebudete protože se jedná o rubačku takže se pořád budete věnovat likvidaci různých nepřátel za pomocí střelných zbraní či mečů. Soubojový systém je docela jednoduchý a zábavný takže jsem se ani ke konci hry nestihl začít nudit ba naopak ke konci hra neskutečně šlápne na plyn. Také je vhodné asi zmínit že si můžete vylepšovat za nasbírané body komba či nakoupit si hvězdy co vás vyléčí apod.

Občas vám hra dá od soubojů pokoj a vy například budete řešit lehké puzzly které ale nepůsobí dojmem že by měli hru natahovat či budete nuceni skákat na platformy ve vzduchu apod. V tomhle byl trochu problém protože hra není uzpůsobena na něco takového takže někdy je opravdu těžké Danteho naměřit tak aby správně skočil na jednu z létajících platforem. Tyto pasáže byli místy na pěst ale nic hrozného.

Jednou z důležitých věcí na hře je hlavně hudba která to celé skvěle podkresluje, nejvíce mi v hlavě asi leží zápas s Nelo Angelem, který byl neskutečně epický. Myslím teď úplně první konfrontaci na hradbách kdy do toho jede neskutečně skvělá skladba a vy se do ní s nepřítelem rubete meči. Tady jsem dokonce tu bitku prodlužoval co nejvíce to šlo jelikož to byl díky hudbě a atmosféře neskutečný zážitek. To samé ale platí o skladbách v dojemných cutscénách či při závěrečné bitvě s Mundusem.

Já vím, já vím skoro jenom chválím, tak aby vám zaplesalo srdíčko tak se pokusím vyhrabat i nějakou tu kritiku: hmmmm no... hra dokáže být místy trochu repetitivní ale než vás do začne více štvát tak hra už spěje k finále které vám určitě naleje adrenalin do žil. Také může naštvat absence titulků které jsou dostupné jenom na začátku boss fightů. Poté tu ještě máme podmořské části, kdy plavete pod vodou, naprosto rozumím že tyto části z pohledu první osoby mohli někomu vadit protože byli poněkud nešťastně zpracovány, hlavně ve chvílích kdy mise pod vodou jsou poněkud delší tak to může začít trochu více štvát, já to ale bral jako takové menší osvěžení hratelnosti.

Holt nečekal jsem že mě hra v tomto stylu tak sebere jelikož God of War mi přišel naprosto otřesný a nudný, nakonec jsem byl ale mile překvapen a nemohu se dočkat dalšího dílu. Za mě rozhodně doporučuji !

Pro: Dante, finále hry, souboje, hudba, bitky s Nelem, filmečky, dabing

Proti: Může být místy repetitivní, pro někoho části pod vodou

+14+14 / 0

Indiana Jones and the Staff of Kings

  • PS2 75
Moje nejoblíbenější hra s Indiana Jonesem a také výjimečný příklad hry jejíž opakované zahrání mě bavilo stejně jako v době když jsem byl menším klukem.

Příběh je klasický Indiana Jones a slouží jen jako důvod k tomu aby jsme se podívali do co nejvíce rozličných lokací, ať už San Francisco, Nepal apod. Příběh tedy neurazí, nabídne i několik vtipných momentů a několikrát i srdce fanouška zaplesá při nějaké povedené narážce na filmy. Jednoduše klasika, nečekejte nic nového děj je klasický Indy: naivní, občas vtipný a hlavně někdy až příliš dobrodružný :D

Co se týče postav tak to je naprostá klasika, zase je tu naštvaný nácek co má tolik příležitostí na zabití hlavní postavy ale nikdy je nevyužije, poté slečna zaměnitelná s Marion která tu slouží jako Profesorův love interest a pak nějaký Mongol který je kamarádem Jonese ale co byl už si bohužel nepamatuji, asi také archeolog :(

Co se týče hratelnosti tak hra dokáže být místy dosti frustrující a utahaná ale vás to z nějakého podivného důvodu pořád baví. Hra je rozdělena prakticky na tři části

1) Adventurní = Chodíte po lokaci a řešíte puzzly či pomocí biče a šplhání se snažíte dostat na určité místo. Puzzly jsou místy poměrně povedené bohužel ale i občas selhávají. Místy díky špatné kameře nedokážete chytit správný úhel na to aby vám hra nabídla přichycení bičem či špatně uvidíte místo kam dotlačit nějaký balvan apod. Tohle byl pro mě často kámen úrazu jelikož jsem bloudil po malé lokaci a rval si vlasy co dělat, byl jsem dokonce dohnán se podívat na video a poté zkoušel se různě postavit pod stožárem dokud mi nenaskočí možnost biče. Kamera také selhává v tom že když ručkujete či šplháte tak si v jistých momentech nejste jisti kam máte seskočit nebo kam lézt. Poté mi také vadilo to že některé Puzzly byly tak jednoduché a zbytečné že šlo opravdu vidět že tvůrci jen chtěli natáhnout herní dobu, hezkým příkladem je třeba nasadit bisty na podstavce nic víc, navíc s tím jak pomalu Indy chodí při nesení předmětu to bylo opravdu úmorné, hlavně když se s tím taháte přes celou místnost. Samozřejmě jsou i místa kde mě plnění puzzlů bavilo a příjemně to odsýpalo.

2) Mlátičky = Musím přiznat že jsou udělané dobře, jsou příjemně tuhé takže nabízejí i jistou výzvu. Vy totiž můžete používat proti nepřátelům různé okolní předměty (tágo, židle, skleničky, lahve, kameny apod.) samozřejmě to samé mohou dělat i nepřátelé. Jasné místy souboje mohou býti až moc tuhé a takové nemastné neslané ale myslím si že se s tím vývojáři poprali slušně. Občas ale na vás hra vybafne i s fajn quick tajm eventy které potěší a nepůsobí nepříjemně.

3) Přestřelky = Ty fungují jako takové Time Crisis, postavu neovládáte ale jen střílíte. Přestřelky jsou místy také tuhé ale zase můžete při nich jako u soubojích používat okolí (výbušniny, neonové cedule apod.) Co musím ocenit je fakt že přestřelky místy třeba probíhají na hřbetě slona nebo na tramvaji, takže občasné změny prostředí určitě potěší. Jo a musím zmínit skvěle komickou scénu kdy naháníte nácky klavírem na laně, to skvěle pobavilo

Co se týče grafického zpracování tak to je místy na PS2 ošklivé, hlavně co se týče moře například či některých dalších lokací, samotný design úrovní ale neurazí spolu s fajn animacemi.

Indiana Jones and the Staff of Kings dokáže být místy pěkně frustrující a stereotypní hrou pak ale zase dokáže být neskutečně fajn a odsýpá jak má za doprovodu skvělého soundtracku. Pokud máte rádi dobrodružné hry a chcete si užít docela fajn příběh s Indym určitě do toho jděte ale připravte se na pár momentů kdy se u hry budete vztekat a to ne kvůli obtížnosti ale prostě proto že nevíte absolutně co dělat protože kamera či blbé rozhodnutí vývojářů.

Jo a dovolím si říci že tento díl je určitě zajímavější a lepší volbou než opravdu stereotypní Emperor's Tomb, tady se to aspoň tvůrci snaží oživit jak to jen jde. Mám rád Indiana Jonese jsem jeho velký fanda tak proto berte hodnocení s menší rezervou.

Pro: Příjemný příběh, humor, soundtrack, části jako jízda na slonu a další, quick time eventy, používání okolních předmětů...

Proti: Kamera, místy hra vypadá dost nevzhledné (PS2 verze), může být stereotypní i frustrující, někdy se blbě spustí možnost se za něco chytit jen protože stojíte malinko v jiném úhlu.

+7+7 / 0

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 35
Nikdo se na to neptal a nikdo to po mě ani nechtěl ale rozhodl jsem se vám napsat proč jsem Mafii dal 35%, jak jsem si vůbec mohl dovolit kultu všech kultů dát takovéto mrzké číslo ! Než ale začnu svůj hejt fest tak mi dovolte abych řekl pár vlídných slov na úvod.

Zaprvé mám rád staré hry, takže to že tady vytknu nějaké věci co jsou spjaté s tou dobou neznamená že jsem zmlsaný novou tvorbou jen hodnotím jak se mi to hraje, totiž hromada her co hraji jsou i staré archaické adventury.

Takže je čas začít tento hejtfest !

1) Stereotypní a opravdu zaměnitelný příběh, neberu výmluvy že v té době nebylo nic s tak podobně výrazným příběhem, koukněte na hry jako Gabriel Knight 2 apod. co dokázali vytvořit mnohem originálnější a spletitější příběhové linky. Příběh Mafie je jen na oko je to plytké, postavy jsou veliké stereotypy které se najdou v každém druhém filmu a jejich hlášky ani nejsou vtipné, tedy pokud nejste člověk co si libuje v laciných vulgárnostech.

2) Náplň hry je frustrující, přestřelky neskutečně nefungují, jsou nudné otravné a nezvládnuté ani radost hrát to není. Celé to funguje pouze v misích jako vloupání do panství, hotel či loď kde jde spíš o trochu adventurní řešení, tam hra funguje na jedničku. Jinak je to naprosto klasická a nezvládnutá střílečka s místy opravdu frustrující náplní.

3) Ta hra dostává chvály které si nezaslouží ale chápu že to bylo dobou kdy většina neuměla ani pořádně Anglicky či se o hry ve větším spektru ani nezajímala, Mafia je neskutečně přeceňovaná záležitost která si tu chválu nezaslouží bohužel.

Abych nebyl za hejtra tak chválím soundtrack a pár misí které jsem popsal výše, jinak se jedná o vskutku stereotypní hru s příběhem který je plytký, nevýrazný a cílí na efekt.

Bohužel nuda a proto 35% jo a ne tu hru jsem nehrál teď :D Někdy je ale lepší nemít růžové brýle !

Pro: Soundtrack, pár misí a i vizuální stránka na dobu vzniku ujde

Proti: Příběh, postavy, klasické střílecí mise, honičky v autech, závody a hromada dalších věcí,

-5+17 / -22

Silent Hill

  • Vita 95
Svůj komentář začnu asi poněkud silným tvrzením a tím je že mi první díl přijde mnohem lepší než díl druhý. Nevím proč tomu tak je ale celkově mi jak už chování hlavní postavy tak i samotným příběhem kultu přijde sympatičtější a zajímavější. Navíc ho mám pořád zarytý v hlavě a nemohu na něj zapomenout jelikož to byl opravdu silný zážitek.

Hlavním hrdinou je Harry Mason který strhne volat když uvidí na silnici malou holčičku, poté se probudí v zamlženém Silent Hillu a zjistí že jeho dcera není v autě, právě první část této hry kdy naháníte svojí dceru skrze těsné špinavé uličky mezi baráky mi ihned řekla že tahle hra bude neskutečný zážitek a ono tomu tak i vskutku je.

Hlavním tahounem jako v každém SH je atmosféra doprovázena skvělou hudbou od Yamaoky, který tady vytvořil i pár opravdu nezapomenutelných skladeb díky nimž jsou i některé scény těžko zapomenutelné. Do toho všeho nádherně pasuje příběh o zdejším tajemném kultu který vás bude zajímat až do strhujícího finále. Spolu s příběhem jsou zajímavě i dobře napsané postavy včetně hlavního charakteru jehož odhodlání projít si Silent Hill peklem mi přijde i opodstatněné a logické.

Jelikož o této hře stejně všichni víte a uživatelé vás těmito informacemi v komentářích budou pořád zalhcovat tak se to pokusím zkrátit: Obtížnost je místy poněkud dost vysoká, a tím nemyslím souboje s nepřáteli ty jsou ten nejmenší problém tedy pokud nemluvím o PODĚLANÝCH PTERODOTAKLOIDNÍCH POTVORÁCH !!! a těch neroztomilých psech co po vás pořád skáčou, doporučuji se jim vyhýbat a plejtvat munici radši na větší potvory. Zpátky ale k té obtížnosti, myslel jsem spíše adventurní linku jelikož ve hře je dost hádanek které vám docela místy potrápí hlavu a navíc když musíte řešit puzzly v místech zamořených nestvůrami za doprovodu Yamaokovi hudby tak určitě věříte že si z toho možná i pár vlasů vytrhnete.

Ke konci ještě zmíním grafickou stránku hry která sice zestárla ale hra pořád vypadá dobře a navíc nabízí na tu dobu skvělé cutscény. Jo a pokud zvažujete hraní na Vitě tak vás musím varovat že zaměřujete při souboji pomocí zadní dotykové plochy která je jakoby rozdělena na čtyři tlačítka což hru místy poměrně dělalo ještě těžší. Každopádně dá se to na tom hrát v pohodě jen je to o zvyku a ne vždy to reaguje jak má.

Podtrženo sečteno první díl je skvělý zážitek s nezaměnitelnou atmosférou a zajímavým příběhem a hromadou nervu drásajících momentů ! Takže do toho a místo Evil Within si dejte toto !!!

Pro: Příběh, postavy, soundtrack, atmosféra, nápaditost, vyvolání nejistoty

Proti: Pro někoho může být místy poměrně dosti frustrující

+12+12 / 0

Phoenix Wright: Ace Attorney

  • 3DS 95
Přiznám se že Ace Attorney patří k jedněm z mých nejoblíbenějších herních sérií vůbec a to hlavně díky skvěle napsaným postavám a povedenému mixu soudního dramatu s Japonskou bláznivou komedií. No a proč by jste si to měli zahrát se vám pokusím vysvětlit níže.... Jo a varování: Pokud nemáte rádi hry kde celou dobu jen čtete text tak na shledanou ! Jo a ehm žádné Objection na svoje názory v tomto komentáři nepřijímám !!!

Hlavním hrdinou je Phoenix Wright což je sympatický nováček v právnické branži který má nezvykle špičaté vlasy a mezi jeho záliby patří časté ukazování prstem (hlavně v soudní síni), no a my v tomto díle sledujeme jeho první případy a jak se pomalu prohryzává právnickým potravním řetězcem a poznává hromadu podivných, zajímavých a hlavně vtipných postav.

Vlastně výborně napsané postavy jsou to na čem AA tak trochu stojí, ať už třeba zmíníme vaší veselou a trochu dětinskou společnici, Detektiva co kvůli výplatě musí přežívat na instantních nudlích či všemi milovaný prokurátor Miles Edgeworth který je vlastně takovou vaší Nemesis v tomto díle. Důležitým faktem ale je že během chvíle vám na většině hlavních postav začne záležet a vy si k nim vybudujete docela vřelý vztah, tedy já to tak měl a většina mých nejoblíbenějších herních charakterů pochází právě z této série.

Jo a když už jsem nakousl ty prokurátory tak ti hrají v celé sérii velikou roli a v každém díle se objeví nějaký nový a většinou se jedná o velice zajímavé charaktery, oni sice fungují jako takoví vaši nepřátelé ale stejně je budete mít rádi a nedáte na ně dopustit. No ale po mém citovém výlevu vůči prokurátorům se přesuneme na samotný průběh hraní.

Celé je to totiž rozdělené do dvou úseků:

1) Vyšetřování - Funguje vlastně jako klasická adventura, chodíte po lokacích hledáte důkazy, mluvíte s postavami a jednoduše se snažíte nasbírat materiál k tomu aby jste obstáli u soudního líčení.

2) Soudní Líčení - Tady už je oproti vyšetřování potřeba i trochu více přemýšlet, celé to totiž funguje tak že se snažíte jak svými argumenty či důkazy přesvědčit soud o nevinně obžalovaného. Což znamená že je potřeba si důkladně projet inventář s důkazním materiálem a pak ve vhodnou chvíli OBJECTION ! či HOLD IT ! Jo a ještě k tomu patří i podrobení vyšetření vypovědí svědků. Do toho je proti vám výše zmiňovaný prokurátor který se vám vždy snaží sebrat vítr z plachet a na featu je soudce který je neskutečně roztomilý a vždy dokáže pobavit.

Celkově celé soudní líčení je provedeno skvěle a já se vždycky u něj náramně bavím, jelikož právě i tam tvůrci skvěle zvládají mixovat napětí s velice absurdním humorem.

Scénář jednotlivých epizod na které je hra rozdělena je podle mě povedený, ano mám pocit že jedna epizoda je slabší než zbytek ale dohromady je to pořád velice silný nadprůměr se skvěle napsanými zápletkami a dialogy.

Dialogy jsou vlastně ve hře to nejhlavnější, jelikož je jich tu spousty a já sám vidím že to někdy některým hráčům může přijít i zdlouhavé. Každopádně dialogy jsou napsané skvěle, vtipně a čtivě, navíc je to vše podáno skvělou formou.

Vizuální stránka hry vůbec nezestárla když vezmeme v potaz že hra startovala na GBA, a to hlavně asi díky kreslené stylizaci. Pořád se na to dobře kouká a mám pocit že fanoušky žánru stylizace neurazí ba naopak.

No to by bylo vše, pokusil jsem se vám z příběhu nic neprozradit protože si to musíte prožít sami, dovolte mi ale ještě menší sumarizaci.

Ace Attorney je skvěle napsaná Adventurní Vizuální Novela s hromadou humoru i vážných chvil, povedených postav, nezapomenutelných momentu a skvělého soundtracku. Zkuste to a nebudete litovat !

Pro: Postavy, stylizace, soundtrack, příběh, soudní líčení, dialogy

Proti: Pro někoho může být místy lehce zdlouhavé

+13+13 / 0

Night in the Woods

  • PS4 100
Jakmile vstoupíte do světa této hry, tak vám garantuji že nikdy nebudete chtít odejít. Dlouho se mi nestalo abych se do nějaké hry během pěti minut zamiloval a pořád na ní myslel ale tohle je výjimka. Night in the Woods je Mysteriozní dobrodružství, plné kouzelné a tajemné atmosféry, lidsky a sympaticky napsaných postav, s citelně napsanými dialogy a špetkou toho Murder Mystery. Je vlastně i poměrně vtipné jak neuvěřitelně lidsky působí hra se zvířátky v hlavní roli a postavy jsou tu vykreslené snad více uvěřitelně a příjemněji než u až komicky vychvalovaného Life is Strange (které si až moc snaží hrát na dojemné sociální drama). Teď si ale lehce řekneme o čem hra je.

Mae Borowski je černá kočka která se po pár letech vrací z neznámého důvodu zpátky do svého rodného městečka, jelikož se jí něco přihodilo na škole kde studovala. Vzápětí ale ona sama zjistí že v městečku se děje něco divného a její podivné sny zřejmě mají důvod.

Příběh ač je zajímavý a dokáže si vás držet až do úplného konce,tu až moc velkou roli nehraje. Hlavní tu jsou postavy a celé městečko ve kterém Mae žije, a samozřejmě i hromada dialogů. Mae je hodně ukecaná a skoro ke všemu má co říci a skoro vždy jsou její komentáře zajímavě či vtipně napsané, takže opravdu nedoporučuji si jich nevšímat.

Jak jsem psal tak postavy tu hrají velikou roli a jsou skvěle napsány, každý má svoje osobní problémy, radosti, zájmy svojí osobnost a do samotného konce vás i několikrát dokáží překvapit. Jeden aspekt hry je že vždy máte možnost s nějakou osobou trávit čas, což přidává na znovu hratelnosti, jelikož za první hraní nestihnete všechno. Trávění času jsou vždy takové mini příběhy, kdy jdete s kamarádem třeba do lesa, či bejsbolovkou rozbíjet světla. Může se to zdát jako natahování času ale ono to tak vůbec není, tyto mini příběhy vám více přiblíží životy postav a navíc se i podíváte do zajímavých lokací apod.

Co se týče samotných lokacích tak ty jsou zpracovány neuvěřitelně, celý vizuál hry působí kouzelně, tajemné či zajímavě. Ať už procházíte temným lesem, nebo jdete na kopec ze kterého máte výhled do dálky či jdete jen do supermarketu, vše je tu lahodící oku. Jednoduše celá hra jsou jedny velké vizuální orgie. K tomu si připočtěte famózní soundtrack a o zážitek máte postaráno.

Asi se ptáte a z mého výkladu vám nejspíše není jasné co ve hře děláte. No hraje vlastně taková adventurní skákačka, kde různě běháte po lokacích, skáčete třeba po autech či po domech (ano má to místy sklony k arkádě) ale nejvíce hra sází na prozkoumávání okolí a komunikaci s postavami. Každý nový den je totiž ve městečku něco nového a já vám doporučuji vždy si všechny místa prohlédnout aby vám nic neuniklo.

Hře také pomáhá jsou malé mini-hry, které se občas objeví a skvěle osvěží hratelnost, ať už podle mě jedna z nejlepších rytmických her ever či už jen vyndavání plechovky z automatu.

Je opravdu těžké tuto hru popsat v recenzi jelikož nikomu nechci zkazit zážitek a proto to celé teď shrnu: Představte si dobře udělané Life is Strange zkombinované s hravostí a Mysteriózností Twin Peaks. Tahle hra je unikát, do poslední chvíle vás celý svět ve hře bude zajímat, hra skvěle graduje, dokáže jak rozesmát, tak rozesmutnět, vyděsit či zahřát u srdce. Tohle je příběhová hra, tohle je zážitek roku, škoda že trvá jen 10 hodin.

Night in the Woods je zapomenutý klenot, který strká do kapsy všechny filmové adventury od Telltale apod. Takhle se ten žánr dělá, tohle je jasná ukázka toho co s tímto žánrem dělat.

MUST BUY, nejlepší hra roku a i celkově.... OUKEJ UŽ JSEM SE PROBUDIL Z TOHO HERNÍHO RAUŠE !!!!

Pro: Postavy, hudba, scénář, vizuální stránka, vše jednoduše

Proti: Možná délka a pro někoho absence dabingu

+18+18 / 0

Space Quest I: Roger Wilco in the Sarien Encounter

  • PC 85
Kdo je to Roger Wilco ? No v prvé řadě ničím zajímavý uklízeč na vesmírné lodi, který rád sbírá malé hlodavce a také jeho tělo nemá žádnou chuť (to tvrdí mimozemšťané a možná i vypravěč).
Jednoho krásného dne tato ukázka lidské podřadnosti zavřená ve své uklízečské komoře se stane svědky krutého vyvraždění posádky lodi na které on uklízí, ti kteří loď napadli patří mezi nebezpečné mimozemské druhy a říká se jim Sarieni, oni právě ukradli vzácný generátor který pravě tato loď převážela. Tak a takto začíná velice komediální dobrodružství vesmírného uklízeče.

První díl Space Questu je klasická Sierrácká sranda, ve které se hodně zasmějete pokud budete většinu věcí zkoumat a používat, například ikonku jazyka na různé předměty či lidi. Dále jak bývá u Sierry zvykem tak i tady je obtížnost poměrně vysoká (zasxxxx robotický pavouk!!!) a dead endů se tu také několik najde. Přiznám se že když jsem hrál Space Quest prvně tak díky nim se mi hra zhnusila a rok jsem se jí ani nedotkl (ale to spíš bylo tím že jsem to hrál já idiot v horečkách, takže není divu že to dopadlo tak jak to dopadlo) při druhém hraní jsem si ale stejně radši pro jistotu vytiskl návod aby mé hraní bylo více poklidné. Nakonec to dopadlo tak že jsem si v průběhu hry nezapsal kód z monitoru a nemohl jsem hru dokončit (já idiot!!!!), takže na to POZOR !!!

Každopádně i přes vysokou obtížnost je první Space Quest více než zdařilou adventurou, a to nejen díky výtečnému a nevtíravému humoru který v Sierre zvládají na jedničku, ale také díky líbivému grafickému kabátku který hře neskutečně pomáhá, a nemohu opomenout ani soundtrack který je výtečný (hlavně skladby ve vesmírném baru).

Ovládání je každopádně klasické, volíte mezi čicháním,chozením,sebráním apod. Pokud jste už něco od Sierry hrály tak budete jako doma. Jo a délka hry je něco lehce přes hodinu (pokud víte přesně co dělat) díky čemuž hra končí v tom nejlepším a nestihne nudit.

Tak tentokrát jsem se kupodivu moc nerozepsal a to z důvodu že mě tento komentář zdržuje od toho abych si zahrál od znova jednu pasáž protože mi tam unikl zásadní vtip. Takže jděte do toho je to vtipné a super.

Otázka dne: Proč jsem tomu nedal 100% když jsem tomu prakticky nic nevytkl ?

Pro: Všechno krom toho co je v mínusu

Proti: Pro některé vysoká obtížnost a dead endy

+10+10 / 0

King's Quest VI: Heir Today, Gone Tomorrow

  • PC 90
Pátý díl ve mě do teď zanechal lehce hořkou pachuť, ne až tak špatný pátý díl zase není ale velké zklamání to ano, nemluvně o velké pohádkové klišovitosti která nebyla kvalitně zpracována. To samé naštěstí neplatí pro díl šestý na kterém spolupracovala i Jane Jensen (proto asi ten kvalitativní skok) a který se směle řadí mezi nejlepší Kings Questy ne-li adventury obecně. Než ale začnu jako maniak vypisovat co je na tomto díle skvělé, tak se pokusím lehce nastínit příběh.

Alexander po vysvobození jeho otcem ze spárů zlého mága Mordacka nemůže přestat myslet na spanilou princeznu Cassimu kterou v Mordacově pevnosti poznal. Proto se také náš odvážný princ Alexandr vydá na širé moře (samozřejmě na lodi) směrem k zemi kde Princezna Cassima žije, bohužel jak je zvykem blízko pevnině se rozpoutá velká bouře a loď se zničí a chudák Alexandr je vyplaven na neznámé pláži.

Příběh je klasické klišé, to ano, jenže je zpracováno velice zajímavě, díky tomu mě příběh a jeho vývoj až dokonce bavil a zajímal a to i když je předem jasné jak to dopadne.

Začnu tím nejdůležitějším a tím jsou pohádky, ty doprovázejí KQ sérii od počátku, a i v tomto díle je pohádek zakomponovaných do děje vcelku dosti. Naštěstí jsou všechny zpracovány zajímavě a nepůsobí jakoby do hry byli násilně vloženy. Například takový Minotaurův Labyrint je vskutku atmosférická záležitost, naštěstí v díle šestém je takových zajímavých částí dostatek na rozdíl od dílu minulého.

Krom pohádek také ve hře zůstala vysoká obtížnost, což znamená že vás tu zase čeká velká spousta smrtí (které jsou často vtipné) či možnosti slepých cest, což znamená že když nějaký předmět neseberete tak v pozdější fázi hry se už k němu nemusíte dostat a tím pádem vám bude zmařena možnost pokračovat. Na to už hádám jsou ale všichni Sierristé či fandové KQ zvyklí.

Dále si hra po díle pátém ponechala líbivý grafický kabátek který se skvěle hodí k lokacím které navštívíte, a že jsou většinou poměrně zajímavé. Podíváte se do městečka s Arabským nádechem, do močálů, jeskyní, lesů, zahrad. Na lokace je hra vskutku pestrá a vždy jsem byl z nového místa učarován či mě zajímalo co ukrývá. Zajímavosti také nahrávalo to že svět ve kterém se hra odehrává je rozdělen na několik části, takže tu máme Mlžnou zem na které žijí Druidi apod. Lokacím a zpracováním světa nemohu nic vytknout, hra mě zajímala a bavila až dokonce.

Postavy (které v KQ sérii nikdy nehráli nějak velkou roli) jsou i na nedostatek prostoru napsány dobře a to i hlavní hrdina Alexandr, u kterého jsem rád že si mohu za něj po třetím díle znovu zahrát. Dále mě ale pobavila postava Džina a jeho různé převleky či pokusy o to vás zabít jako napříkladzahradník co vás lákal ať se jdete podívat na to co děla s kytkami, ale té podivné sochy se šípem v luku si všímat nemáte protože vám určitě neublíží :D. Dále Dialogy jsou také spolu s postavami kvalitně napsané a nechybí jim ani lehká dávka humoru, ano KQ 6 je vtipný a to i daleko více než díl předchozí.

Soundtrack je opět kouzelný a skvěle utváří pohádkovou atmosféru, klidně bych ho zařadil mezi jedny z nejlepších adventurních soundtracků.

Málem bych zapomněl na dabing, který jsem si dodatečně pustil (při hraní jsem měl zapnuté titulky) a byl to velký kvalitativní skok kupředu, za což chválím.

Šestý Kings Quest je jednoduše pohlazení pro duši a to opravdu, hodně dlouhou dobu jsem žádnou adventuru nehrál a tenhle díl mi připomněl proč adventurní žánr mám rád a je můj nejoblíbenější a také proč se k němu zase vrátit. Opravdu tento díl je skvělý a já nemůžu jinak než ho doporučit, pro fanoušky povinnost a pro nováčky co se zajímají o takovýto druh adventur dá se říci také, i když těm bych spíše doporučil začít remakem dvojky. I když se to nemusí zdát šestý díl je plný odkazů na minulá dobrodružství.

Pro: Grafická stránka, malebné lokace, nádherný soundtrack, postavy a dobře napsané dialogy, humor, ovládání, pohádky, návaznost

Proti: Pro některé příliš vysoká obtížnost a Dead Endy

+10+10 / 0

Phantasmagoria

  • PC 70
Roberta Williams asi začala být frustrovaná Kings Quest ságou a všemi pohádkovými bytostmi a tak tu od ní dostáváme FMV hororovou adventuru, a věřte že se rozhodně nejedná o špatnou hru.

Vžijeme se tu do role Adrienn která se čerstvě nastěhovala spolu se svým manželem do obrovského starého sídla o kterém kolují povídačky že tam straší. Ze začátku v domě probíhá idylka ale to by nesměl manžel Don mít za manželku ženu průzkumnici, která ihned začne po domě šmejdit až otevře malou skříňku v tajné místnosti a v tem moment to začne. V domě se začnou objevovat podivné úkazy a Don se začne chovat jak psychopatický maniak.

Příběh na poli hororového žánru není nic extra to ale neznamená že vás nebude zajímat ba naopak. Díky tajemnému a útržkovitému stylu vyprávění o historii minulých obyvatel domu vás příběh bude až do samotného konce zajímat. Dokonce na poměry hororových her se jedná o neskutečně propracovaný titul až mě samotného to zarazilo. Doporučuji každý den pořádně prohledat dům aby jste o žádné zajímavé informace či detaily nepřišly, a nebojte smrt při exploraci domů vám nehrozí, to hlavně z důvodu opravdu nízké obtížnosti. Ano nevěřím že o nějaké adventuře Roberty Williams prohlašuji že je jednoduchá, ale tady tomu opravdu tak je. Hru opravdu není problém projet bez koukání do návodu a žádné vlasy trhající puzzle se tu také nevyskytují. Více se jedná o takovou průzkumní adventuru, kde více než řešíte puzzly tak prozkoumáváte přilehlé lokace. Samozřejmě tu pár záseků může být, jako třeba šestkrát kliknout na postavu aby vám něco sdělila či prozkoumávat místnost tak dlouho dokud za vámi někdo nepřijde ale nic více vám mám pocit nehrozí. Dokonce v poslední kapitole jsem si všiml jisté ochrany aby nikdo neměl problém s dohráním, ono totiž když zapomenete vzít špendlík z truhly v té místnosti která byla zadělána dřevem, nebo začnete od sedmé kapitoly tak v dětské místnosti můžete před honičkou najít kus skla kterým se můžete říznout do prstu místo píchnutí špendlíkem. Abych neošidil o inforamce i ty co spoiler číst nechtějí tak zmíním herní možnost naskočit do jakékoliv kapitoly chcete což mi přišlo vhod když se mi uložené pozice záhadně smazaly (Jakoby tvůrci mysleli přímo na mě :O) Obtížnost je tedy opravdu nízká a chápu že to některým adventuristům vadí.

Teď se přesuneme k často největšímu problémů mnohým FMV adventur a tím jsou herecké výkony, které tady jsou na skvělé úrovni. S žádnou z postav jsem neměl problém a všechny mi přišly zahrány důvěryhodně. Za zmínku hlavně stojí představitel Dona který se ze začátku může zdát jako takový tuctový herec co hraje manžílka, to co ale předvede v poslední části hry mě doslova překvapilo. Nejenže ve vás skvěle dokáže vyvolat strach ale i pocit veliké nejistoty. Celkově poslední část hry stojí na něm a díky tomu je i sedmá část pro mě ta nejlepší a nejvíce atmosferická, opravdu skvělý výkon dle mého skromného posudku. Hlavní hrdinka je každopádně také hezky zahraná.

Postavy jsou každopádně napsané dobře a s nikým jsem problém neměl a to ani s tou šílenou starší dámou která má syna.

Soundtrack je skvělý a už ho opět poslouchám mimo hru, opravdu skvělá práce.

Grafické zpracování už je na tom poměrně hůře, teď se na to nechci dívat svým pohledem jelikož mě ta grafika vůbec nevadí ale chápu že jiné hráče může odradit. Celé prostředí místy vypadá dost podivně, tedy vnitru domu to vypadá skvěle, bohužel když jste v přírodě tak to celé působí podivně a ne moc pěkně, což může některé dnešní hráče odradit. Každopádně dům a celé přilehlé okolí je zpracováno skvěle a atmosfericky.

Tak co říci na závěr ? Jedná se o kvalitní hororovou adventuru která moc strašidelná není až tedy na poslední chapter, při něm jsem se bál docela často. Jinak se jedná o poměrně povedenou adventuru která sice nenabízí kdovíjak úžasný děj ale za to vás zase překvapí hromadou příjemných detailů či povedeným hereckým obsazením. Nejedná se ale bohužel o nic více než krátkou zajímavou jednohubku, která je skvělá pro začátek s FMV adventurami a to už jen díky své délce.

PS: Titulky tu nejsou ale hlasy postav jsou vcelku srozumitelné.

Pro: Atmosféra,soundtrack, představitel Dona, honička v posledním chapteru, herecké výkony a příjemné detaily

Proti: Velice nízká obtížnost, pro někoho grafické zpracování či absence titulků

+13+13 / 0

King's Quest V: Absence Makes the Heart Go Yonder

  • PC 60
Graham si jednoho krásného dne vyšel na procházku, když tu náhle po cestě domů zjistil že jeho hrad je i s celou rodinou pryč. Jelikož hrad ve kterém vládne není na kuří nožce zachvátila ho samozřejmě panika. V tu náhle se ale objevil...

Tak a teď se připravte na poněkud kontroverzní tvrzení

pro mě docela sympatický Cedric :O Ano je to zvláštní ale Cedric mi vůbec nevadil, bral jsem ho jako až parodisticky laděnou postavu, jeho hlas je správně směšný a komické je i to že vás upozorní na padající můstek až když s vámi ten můstek padá. Takže jako taková parodie na užitečné sidekicky dobrý.

Když už jsem tedy vyjádřil svůj vřelý vztah k Cedricovi, tak se přesunu asi k tomu nejlepšímu co vás ve hře bude čekat, tím je nádherné grafické zpracování které je poměrně detailní a spolu s výtečným soundtrackem skvěle vykresluje milý pohádkový svět. Skoro všechny lokace ve hře mají správnou atmosféru jako například průchod v temném lese kde bydlí zlá čarodejnice či líbezné městečko a jeho přilehlé okolí. Opravdu už jen kvůli grafickému zpracování bych pětku doporučil a to i když celá hra působí jakoby v ní něco scházelo. Nevím jestli je to tím že jsem hrál podle mě příběhově rozsáhlejší a zajímavější remaky dvojky či trojky a čekal jsem něco podobného (tímto oba remaky doporučuji) nebo to bylo tím že to celé působilo tak trochu nijace.

Herní doba je zhruba okolo hodiny pokud tedy už předem víte kam jít a jak postupovat hrou, pokud ne tak vám určitě hra vystačí i na takových pět hodin ne-li víc když vás postihne nějaký záludný zásek. No a věřte že záseků vás tu může postihnout velká spousta jelikož obtížnost se na rozdíl od grafiky moc nezměnila, a pátý díl si pořád drží vysokou obtížnost s nemožností v některých částech hry postupovat dále pokud něco například neseberete předem. Jelikož jsem ale z předešlých dílů na vysokou obtížnost naučen tak mě to už tolik neštvalo a ukládal jsem jak se dalo a to i preventivně kdyby mi náhodou hra spadla.

Obtížnost vás sice může někdy donutit natrhnout si chloupeček na vaší bradě ale podle mě největší problémem je nemožnost pustit si dabing a titulky souběžně, musíte si holt vybrat jedno z toho. V tomto případě když máte na vybranou tak máte podle mě docela vyhráno, jelikož pak tu jsou tací (jako já) co si zakoupili GOG verzi a poté s hrůzou zjistili že hru mohou hrát jen s dabingem. Toto zjištění mě ihned uvrhlo do paniky a celé se to prohloubilo poté co jsem slyšel kvalitu zvuku, celá zvuková stopa chrčí a některým postávám jde rozumět snad každé třetí slovo. Samozřejmě já jako zkušený adventurista jsem se nenechal zastrašit a bral jsem do jako další výzvu k pokoření tohoto dílu, kupodivu jsem si pak na dabing zvykl a už jsem s odposlechem takový problém neměl. Kvalita hereckých výkonů je každopádně sporadická Graham je například nadabován skvostně a jako jeden z mála mluví opravdu srozumitelně no a pak je tu například Cedric (opravdu mě zajímá jak vypadá člověk co ho daboval) který je na odposlech vyloženě lahůdková záležitost.

Dále dialogy jsou napsány na poměry pohádky vcelku fajn a občas se i objevil nějaký vtípek, ale abych byl upřímný tak mi přišlo že v tomto díle je humoru poskrovnu. Postavy i když nejsou nic extra tak skvěle zapadají do pohádkového světa, a vy si tu třeba popovídáte se zvířátky a tak podobně. Samozřejmě se tu i vyskytuje hromada situací které z jiných pohádek určitě znáte, což místy příjemně potěší.

Abych to zbytečně neprotahoval tak pátý díl není špatnou hrou a na dobu vzniku má opravdu přenádherné grafické zpracování, bohužel celá hra působí poměrně plytkým dojmem a po dohrání máte pocit jakoby se vlastně nic neudálo, a zneškodnění záporáka bylo takové podivné. To ale nemění nic na tom že tuhle sérii mám zatím opravdu rád a Král Graham je neskutečný sympaťák.

Tak a teď vzhůru na šestku !!!

Pro: Graham, komicky a lehce otravný Cedric, pohádková atmosféra, svět, soundtrack a nádherné grafické zpracování

Proti: Plytkost, pro některé vysoká obtížnost či Cedric, u GOG verze pouze dabing a jeho kvalita

+5+5 / 0

Fenimore Fillmore: The Westerner

  • PC 65
Nerad se vracím k hrám které jsem hrál jako malý a to z toho důvodu že si nechci pokazit ty nádherné a dětstvím ovlivněné vzpomínky na daný titul které jsem si už několikrát zkazil. No a teď kvůli DH Výzvě jsem se musil pustit na zkažení další vzpomínky a to na hru Fenimore Filmore. Pamatuji si jak jsem jako malý o ní žadonil jelikož to byla hra z Divoké Západu a já jako správný malý capart měl rád Divoký Západ a kovboje, dokonce je zajímavé že jsem hru v mládí dohrál což byl docela neobvyklý jev a většinou se to stávalo pouze u adventur.

Vžijeme se tu do role Fenimora Filmora (kterého můžete znát z jeho předešlého dobrodružství s Toltéky) který se omylem nachomítne ke konfliktu mezi farmářem který brání svojí farmu a hrubiány které poslal Pan Starek což je bohatý nesympatický dědek co celé tohle místo ovládá a skupuje všechny farmy, no a pokud farmář odmítne farmu prodat tak mu jí Starekovy chlapi zapálí. Fenimore pistolníky odežene a zjistí tedy že Starek ničí všechny farmáře a že by proti němu měli udělat patřičná opatření, no ale jak to ve správné adventůře chodí tak jediný kdo obstará všechnu tu práci jste vy. Příběh tedy není nic originálního ale jak většinou říkám od humorné adventury ani žádný propracovaný příběh nečekám, tedy pokud hra ale zvládá humornou stránku... no a ta je tady na půli cesty.

Ano hra má být klasický humorný Western který láká na neskutečně kvalitní animace a dobrý humor, a hře se většinou daří jen ten první bod. Na dobu vzniku musím animace pochválit jelikož jsou neskutečně kvalitní, no a bohužel veškerý humor který se ve hře objeví je skrze animační, ať už grimasy hlavních postav,pády,zkoušení nových oděvů apod. Samozřejmě v animacích se občas naskytnou nějaké povedené vtipné hlášky ale to je tak všechno, jelikož v průběhu hry se v dialozích objeví asi tak pět až deset povedených vtipů a to je opravdu málo.

Navíc dialogy také nejsou nic extra a i když nenudí tak mi občas přijdou místy nelogické co se reakcí postav týče, vy vlastně máte dialogy rozkouskované a volíte si odpovědi či témata (klasika) jenže místy mi přijde jakoby postava zareagovala nelogicky nebo to může být i kvůli CZ dabingu (o tom za chvilku). Každopádně dialogy po většinou nejsou nic hrozného ale také nic světoborného. Tendenci přeskakovat u nich mít nebudete ale nějaká hravost či povedené fórky bych přivítal.

Tak a teď Český Dabing který je kupodivu kvalitní a k většině postav i skvěle sedne, bohužel selhává hned ve dvou bodech.

1. Herci umí hrát a jejich dabing nepůsobí křečovitě, bohužel ale představitel Fenimora někdy v dialogu vyjádří úplně jinou emoci než by se od něj očekávala, což je místy docela komické. Každopádně jeho dabing je též kvalitní.

2. Další problém bije přímo do očí a tím je správné načasování dabingu do animací, které je tu místy naprosto nezvládnuté. Takže dabing je často pozadu za animacemi a je to poměrně nepříjemné a vy si tolik dané animace neužijete.

Postavy jsou dá se říci docela dobře napsány a skoro všechny jsem si docela oblíbil ať už šíleného Alvina či trochu hloupého Joea Bannistera dále například bandita co vás pořád sleduje ve městečku je taky hezky nesympaticky proveden.

Lokace jsou celkem dostačující i když místy až tak pravý Divoký Západ nepřipomínají, podíváte se tu na dvě farmy, do městečka, školy, na střelnici či do velkého sídla. Lokací je vcelku málo, dále grafické zpracování je na dobu vzniku kvalitní i když místy je třeba pozadí lokace vyplněno nechutně vyhlížejícími stromy apod.

Dále mi přijde že se vývojáři snažili uměle vyplnit herní dobu a tak vám sem dali koně který potřebuje papat mrkvičku jinak vás nikam nedoveze, takže jste nuceni zalévat záhony a čekat dokud nevyroste mrkev kterou budete pak koně krmit. Naprosto zbytečná věc která jenom zdržuje, poté je tu ještě picí souboj ve stylu šermu v Monkey Islandu, který mi ale v této hře přijde lépe zpracovaný a to asi z důvodu že věty se lépe rýmuji a snadno se tedy k větám hledají správné odpovědi. Obtížnost je podle mě na střední úrovni a pár záseků vás určitě čeká. Když ve hře je potřeba sbírat peníze aby jste si mohly kupovat vybavení potřebné k dokončení hry.

K závěru bych rád řekl že Fenimore Filmore není špatná adventura bohužel mi ale místy přijde plytká, zbytečně natahovaná a humor místy nefunguje a založit ho částečně na pádech, ránách do držky či že se hrdina převlékne za nindžu mi přijde jako špatná volba, tohle si měli nechat do pořadu pro malé děti. Na další stranu ale hra nabízí opravdu kvalitní animace spolu s příjemným soundtrackem který ale skladeb moc neobsahuje a i docela sympatické lokace. Otázkou ale je jestli bych Fenimora doporučil, no adventuristům co si snaží rozšířit obzory určitě ale začínajícím adventuristům asi ne.

Pro: Animace, grafické zpracování, hudba, těch pár vtípků, český dabing

Proti: Plytkost, uměle natahované, špatné načasování dabingu, směšné množství vtipného humoru

+9+9 / 0

Polda 6

  • PC 35
Série Polda nikdy nepatřila mezi mé nejoblíbenější adventurní série a to i přes to že jsem dohrál skoro všechny díly, jednoduše poněkud "levný" humor který v sérii byl mě nikdy moc nebavil (maximálně když mi bylo tak deset let). I tak ale sérii Polda nemůžu upřít jisté kvality mezi které patří skvělý dabing jak Luďka Soboty tak například ve dvojce třeba dabing Petra Nárožného (na slavná jména měla série Polda vždy kliku), a dokonce i nějaké občas povedené vtipné narážky ale i přes tohle všechno se pořád nemohu zbavit dojmu že série Polda je něco jako Babovřesky herního průmyslu (krom čtvrtého dílu který mě asi ze všech zaujal nejvíce).

Kvůli tomu všemu jsem se Poldy 6 velice obával a i když jsem ho dostal od bráchy k vánocům (pořád nevím jestli to byla pomsta nebo opravdu dárek z dobré vůle) tak jsem ho odmítal hrát dokud se na DH neobjevila Herní Výzva která mi nařídila abych si zahrál jednu Českou hru, no a tak jsem se odhodlal a hru nainstaloval, a výsledek byl ještě mnohem horší než jsem čekal. Takto nevtipnou a po dialogové stránce slabou hru jsem nehrál už velice dlouho, pokud tedy beru v potaz jen novější tituly. Polda 6 je jednoduše očistec a vrchol trapnosti, je to snad poprvé co mi bylo i trapně za samotné tvůrce kteří snad neměli ani krapet soudnosti.

Příběh začíná dá se říci i poněkud zajímavě, byl ukraden seznam vítězů Oscara a jelikož se věří že krádež mohl způsobit někdo z filmové branže tak nechtějí k vyšetřování pustit filmové detektivy, no a proto je zavolán k vyšetřování detektiv Pankrác který se teď vyskytuje v obci Lupany, a ano jak je v Polda sérii zvykem (krom čtvrtého dílu) tak i tady je návaznost nulová. Pankrác nám omládl a je z něj jako v dílu třetím soukromý detektiv. A abych byl upřímný tak příběh není žádné terno ale na poměry komediálních adventur je i docela povedený.

Co vás ale ihned při hraní trkne je malebně a opravdu hezky provedené prostředí spolu s povedenými animacemi a do toho ještě hraje docela příjemná hudba, která je asi nejvíce povedená z celé Polda série. Jednoduše na první pohled je všechno v pořádku ale to by nesměla přijít první salva vtipů, a já díky těmto nevtipným vtipům celou dobu trpěl, opravdu jsem celou dobu jen unuděně koukal na monitor a chtěl to mít z krku, a abych zase hře nekřivdil tak jsem se asi třikrát za celou hru mírně pousmál a to hlavně díky Luďku Sobotovi jehož dabing je ještě lepší než dříve a celkově se dabing v tomto díle značně podařil i když bych to příště klidně dal bez Mádla či Pazderkové.

Dále co se krom grafického kabátku změnilo je i obtížnost která byla ve všech dílech Polda série znatelně vyšší, tady se vám mezerníkem ukazují všechna´aktivní místa a když zmáčknete mezerník v době kdy držíte nějaký předmět tak vám to i ukáže na co ho použít, dále Pankrác většinou okomentuje situaci způsobem že vám vyzradí co máte provést aby jste dosáhli výsledku apod. Jo a jako třešničku na dortu tu už nekombinujete předměty v inventáři ale jen na stolech které se občas objeví v nějaké lokaci. Ve hře se většinou pohybujete po jedné velké lokaci na kterou navazují třeba další tři takže nemáte prakticky šanci se zaseknout oproti dílům kde jste měli předem otevřenou hromadu lokací.

Jak jsem nahoře vzpomenul tak soundtrack je docela povedený i když občas se hudba do některých lokacích nehodí jako třeba ta u majáku která působí jak pěst na oko, jednoduše na ostrůvku kde je maják začne hrát rádoby epická hudba jak z nějakého Fantasy filmu, tohle se ale naštěstí ve hře neděje často takže to jako zápor ani nepočítám.

Dialogy jsou povětšinou ve hře nudné a tupé, ke konci jsem měl už tendenci je i přeskakovat, spolu s dialogy na tom nejsou ani moc dobře postavy, které nejsou nezapomenutelné a většinou ani nejsou ničím zajímavé. Jo a ty rádoby popkulturní odkazy si tvůrci mohli odpustit.

Tak jo to by bylo všechno Polda 6 je neskutečně hloupá a naprosto nevtipná adventura kterou drží nad vodou jen kvalitní dabing, hezký grafický kabátek, povedené animace či místy hezká hudba. Jinak ale je to naprosto nudná a plytká adventura s opravdu nepovedeným humorem který je místy i velice trapný. Jo a to mi připomíná že snad ani Pankrác nemá pevně stanovený charakter a je to neskutečná matlanice všeho a proto s ním ani nemohu nijak sympatizovat. Hru nedoporučuji a za tento rok je to jednoduše nejhorší herní zážitek.

PS: Za mojí kritiku asi může to že jsem předtím hrál kvalitní a velice vtipnou adventuru Zork: Grand Inquisitor

Pro: Grafická stránka hry a spolu s ní animace, dabing, místy hudba, délka (docela brzo to skončilo)

Proti: Humor, plytkost, postavy, pro někoho obtížnost, jednoduše celé toto pokračování je mínus

+12+15 / -3

Zork: Grand Inquisitor

  • PC 85
Moje první dobrodružství ve světě Zorku a musím ihned prohlásit že mám chuť se opět do toho světa podívat, bohužel tento díl je spolu s poněkud vážněji laděným Nemesis jediný stále dobře hratelný díl, jelikož prvních několik dílů jsou textové adventury a Return to Zork už není moc dobře hratelný (ale asi ho odzkouším).

Vžijeme se tu do role postavy nejspíše pohlavně neutrální pod přezdívkou AFGNCAAP (Ageless, Faceless, Gender-Neutral, Culturally Ambiguous Adventure Person). Tuto přezdívku vám dal Dungeon Master jehož duše byla uvězněna v lucerně kterou jste vylovily a díky tomu se z něho stane váš věčně hláškující pomocník. Do toho všeho byl svět Zorku mocnou Inkvizicí zbaven magie a všechny kouzelné bytosti či neposední obyvatelé začali býti Totemizování (je to tak strašné že to ani nechci rozepisovat) a všemu tomu zlu velí Grand inquisitor jehož samotná prohlášení vzbuzují hrůzu: 'Shun magic, and shun the appearance of magic. Shun everything, and then shun shunning.'

Příběh je jednoduše bláznivý a potkáte tu hromadu vtipných, bizarních či šílených charakterů za zmínku například stojí Antharia Jack (velice charismatická parodie na Indiana Jonese), komické duo strážníků či v neposlední řadě váš parťák Dalboz of Gurth (ten uvězněný v lucerně). No a jelikož se jedná o FMV adventuru tak je většina scének hrána živými herci a díky tomu je vše ještě více komické, herci se snaží a jde na nich vidět že si to užívají a díky tomu i vy máte skvělý pocit z těchto dobře zahraných filmečků které vám skoro vždy vykouzlí úsměv na tváři nebo vás dokonce na plno rozesmějí, za mě jednoznačně vedou scénky kdy Jack čeká na Totemizaci, ty mě skoro smíchy položily na zem.. Dokonce mezi herci je i pár známých tváří které jste už určitě někdy zahlédly, takže opravdu žádné špatné herecké výkony nehrozí, i když ano herci občas přehrávají ale to je dané tónem hry. Samozřejmě dabing postav které nejsou zahrány živými herci je též na skvělé úrovni.

Scénky jsou navíc ještě více komické díky skvělé hudbě o kterou se postaral John Beal, samozřejmě stejnou pochvalu si zaslouží i parádně atmosferická hudba od Marka Morgana kterou budete slyšet mimo filmečky.

Tak a teď je na řadě hratelnost, celé dobrodružství prožíváte z pohledu první osoby a pomocí myši se můžete svobodně rozhlížet do stran a klasicky se pohybujete kliknutím myším na vámi zvolený směr. K dispozici je vám inventář který je přehledný ale jediné co mu musím vytknout je samotné vkládání věcí do inventáře, kdy pokud držíte předmět tak musíte nejdříve otevřít přes celou obrazovku inventář a pak do nějakého místa předmět umístit, (pokud existuje rychlé umístění tak jsem ho asi neobjevil) ale o nic hrozného se nejedná. Jo a místy kombinování předmětů či jejich prohlížení může působit malinko zdlouhavě.

Samozřejmě vaší náplní bude toulat se po světě a řešit různé hádanky, jejichž obtížnost není moc na vysoké úrovni a na dost věcí se dá jednoduše přijít, bohužel hra občas trpí nevyváženou obtížností což má za důsledek občas pár záseků. Hádanky ale také budete řešit pomocí kouzel která budete postupně objevovat a která budete používat na různé předměty apod. Jedná se například o kouzla typu odemčení dveří, rozmotání uzlu nebo udělat sebe atraktivnějším pro jinou bytost. Rozhodně ale považuji používání kouzel za povedené.

Dále grafické zpracování je hezké a všechny lokace vypadají atmosféricky a vy se díky tomu ještě více vžijete do světa skvělého Zorku.

Celá hra se jednoduše skvěle hraje a vy si jí budete užívat a proto největším problémem hry je délka která se pohybuje asi kolem čtyř až pěti hodin a musím přiznat že konec na mě působil dost zkráceně. Jednoduše jsem byl ke konci zklamaný že toho není víc jelikož jsem chtěl v tomto světě ještě o něco déle zůstat. Když už jsme u těch negativ tak mi občas zazrnila obrazovka při některých animacích, ale to je asi vše.

Zork: Grand Inquisitor je neskutečně milá, vtipná a originální adventura která vás chytne a nepustí a vy budete po konci žadonit o pokračování. Je opravdu obrovská škoda že tímto dílem série Zork skončila a žádné další dobrodružství z tohoto světa nevyšlo.

Pro: Svět Zorku, atmosféra, originalita, povedené herecké výkony, humor, soundtrack, postavy

Proti: Krátké, nevyvážená obtížnost, u někoho se může objevit pár chybek technického rázu

+10+10 / 0

Leisure Suit Larry Goes Looking for Love (In Several Wrong Places)

  • PC 55
Ne moc sympaticky vyhlížející Larry s esencí vypelichaného psa je zpátky a po té co na konci prvního dílu sbalil slečnu ve vířivce tak se rozhodl že se k ní bez jejího svolení přestěhuje, tento nápad se ale slečně z vířivky nelíbil a Larry skončil na dlažbě v Los Angeles. No a na vás je aby jste této parodii na štramáka našli opět nějakou slečnu a to i když nemá ani floka v kapse či špetku charismatu (nějak moc se do něj strefuji)

Jak jsem nastínil začínáte tedy na ulici a na vás je aby jste jednoduše něco začali dělat a to i když nevíte co, jelikož celý příběh je tvořen nelogickými náhodami a je jakoby jen do počtu. Sice na začátku je nastíněný nějaký příběh o zlém profesorovy na ostrově ale to zprvu nemá žádnou souvislost s aktuálním děním a navíc se do celé zápletky zamotáte díky opravdu debilním situacím typu: že se sami rozhodnete skočit jen tak z letadla v padáku.

Příběh dále nehodlám rozebírat jelikož je primitivní a dost naivní, ale to je většinou u humorných adventur tohoto stáří zvykem. Co vás ale u hry určitě udrží je humor, který je po většinu herní doby vtipný a místy i poměrně nápaditý (nevím proč ale vtipy s kadeřníky mě pobavily pokaždé).

Dále se hra příjemně hraje až na občasné záseky postavy, kdy v některých případech trvá poměrně dlouho než třeba postavu správně nasměrujete nějakým směrem aby mohla nějaký předmět sebrat apod. a to samé platí i při chůzi kdy někdy musíte klikat na všelijaké body aby postava konečně postoupila dále.

Obtížnost je jak je zvykem u tohoto typu her na vysoké úrovni a objevují se tu i případy že ve hře nebudete moci postoupit dále jelikož jste třeba nesebraly v určité části nějaký předmět, smrti tu jsou samozřejmě také. Jo a je tu i jedna poměrně dost otravná část, tou je vlastně jen dlouuuhá animace v džungli která se několikrát opakuje a vy na ní několikrát budete muset civět, nejde přeskočit a je únavně dlouhá.

Grafické zpracování je na dobu vzniknu hezké a já s ním neměl žádný problém a našel jsem v něm i zalíbení. To samé platí i pro ovládání, sice je tohle moje první hra s "prasírkem" ale problémy mi nedělal a dokonce mě i vypisování akcí místy bavilo.

Soundtrack je také velice povedený a to i když je tu hudby docela málo.

Tak to by bylo asi vše, druhý díl o Larrym je vtipnou adventurou která je ale poměrně plytká,naivní a blbá co se týče stránky příběhu a jediné co jí zachraňuje je skvělý humor a fakt že se příjemně hraje.

Pro: Humor, příjemně se to hraje, soundtrack, grafické zpracování

Proti: Příběh a celá tahle omáčka okolo, pro někoho obtížnost, málo hudby, nemožnost pokročit ve hře či místy potíže s pohybem postavy

+10+10 / 0