Tex Murphy je zpět, tentokrát se zbavil lítání, akčních scén a předělal se do klasického point and click hávu. Ano, nebudu lhát místy mi to lítání či přestřelky chyběli, ale i tak mi přijde že rozhodnutí pro více klasickou hratelnost bylo k prospěchu a dvojku jsem si i v něčem více užil.

Každopádně, Texe tu nyní sledujeme jako už známého detektiva (jehož sláva po prvním díle už je dávno pryč). Proto není překvapením že jistý bilionář si ho najme k nalezení své ztracené dcery a záhadného předmětu. Příběh,jak je u Texe zvykem, se zkomplikuje do opravdu absurdních rovin a vás čeká i výlet na Mars. I když to zní šíleně, tak příběh mi tu sedl ještě okrapánek více. To je asi, ale dáno i tím že v příběhu se jde lépe vyznat a i když i tady máte horu jmen, tak díky většímu vizuálnímu vyprávění se to lépe vreje do paměti.

Ten vizuál je tu taky lepší jak v jedničce a to už hlavně i díky jistým menším FMV pasážím, kdy je tu i více dabingu a animace některých herců, což taky dost pomohlo, hlavně u jedné erotické scény :).

Dále zůstala i nezměněná obtížnost, která sice je vyšší, ale dá se to zvládnout. Dead-endy tu jsou, je tu pár horších miniher (zasraný lasery a prolejzání šachtou). Jinak, ale když budete chytře ukládat a dělat si fakta, tak se to dá.

ALE! Je tu jedna velká změna! Soundtrack! Je ho tu málo, ale je tu a je skvělý, hlavně ending theme.

Na závěr jen řeknu že Tex je láska, začínám tu sérii mít více rád než když jsem začínal s Under a Killing Moon před lety. Je to sice místy těžkopádně, ale ten svět, postavy a hlavně opravdu specifický a hravý humor v čele s geniálním detektivem Texem Murphym. Tohle je prostě underrated klenot ze kterého ta láska k řemeslu sálá každým koutem. Těším se už na FMV díly, kde si více budu moct užít Chrise Jonese a jeho neuvěřitelné ztvárnění Texe. Vy, co otálíte si ale Texe od začátku dejte, nečekal jsem že mě to vezme natolik, dejte tomu lásku!

Parádní a mnohem více přívětivější throwback do éry Kings Questů. No a to je prakticky všechno, tahle hra je prostě malý, ale za to příjemný pohádkový příběh, ve kterém se setkáváte s milým bardem který se jde účastnit "Královy Výzvy". Takže žádné bujaré zvraty či příběhové kličky tu nehledejte, tady se jedná čistě o takové pohlazení na duši. Což mi upřímně skvěle sedlo, postavy tu jsou zábavné, humor vtipný a celá atmosféra se soundtrackem příjemně roztomilá.

Takže jo, pokud hledáte příjemnou pohádku, s touto hrou neuděláte chybu. Navíc co je i fajn, je to, že tvůrci nepřepálili obtížnost, na většinu věci se dá docela logicky přijít a hra vás i docela nevtíravě navádí.

Co se týče grafické stránky a dabingu, tak to je pořád kvalita, na jakou jsme u tohoto studia zvyklí.

No, jednoduše mi ta hra sedla, přesně na takovýhle feel good příběh jsem měl už dlouho náladu, těším se na jejich další hry!

První dobrodružství Texe, je opravdu obskurní záležitostí. Máte tu totiž simulátor létání, vizuální novelu, adventuru a akční pasáže. Na ten daný rok, by jste si mohli říct že se bude jednat o špatně hratelnou obskuritu, ale ONO TOMU TAK NENÍ.

Mean Streets je opravdu zajímavý hybrid, který na tento rok, schopně kombinuje několik žánrů najednou. Navíc vám i do toho nabízí komplexní detektivní zápletku. Která se točí ohledně toho že si vás najme dcera, která má podezření že její otec, vědátor, byl zavražděn. Vy se tak brzy namočíte do obrovské konspirace která vás i díky všude přítomnému humoru bude neskutečně bavit. Ano, i tady je humor, nejdříve jsem se bál že první díl Texe se bude brát vážně, ale mýlil jsem se. Zkuste třeba dát ikonku taste na dámské spodní prádlo :) To, ale není vše, i samotné Texovi hlášky či popisování okolí jsou napsány s nadhledem a humorem.

Co se týče hratelnosti, tak ta se skládá z pečlivého zapisování navigačních kódů, které pak napíšete do svého "speedstra", nastavíte si autopilota, počkáte si 2-10 minut než doletíte na určitě místo a pak danou osobu vyzpovídáte ze všeho co jste zjistili. Je to zábavný systém a dialogy jsou napsány hravě, bohužel ale jmen a postav je tolik že v tom místy můžete mít opravdu "maglajz". Proto doporučuji si dělat k jednotlivým jménům kratší poznámky, ať víte kde jste k danému jménu přišli.

Poté tu máte adventurní pasáže, které nejsou moc náročné když budete používat metodu zkoušet vše (ukládejte ale často hru). Někdy vám i něco dojde zpětně, když zapomenete něco z adventurní pasáže vzít (vždy se tam můžete vrátit, ale zapisujte si navigační kódy).

Pak tu jsou střílecí pasáže. Ty mě upřímně bavili a skvěle okořenily hru, nejsou ani tak obtížné když zjistíte jak na ně.

Dále tu Tex může i volat svým kontaktům a prosit je o info na různé postavy, k tomu si ale připravte balík peněz (který často získáte díky prodáváním věcí které najdete v adventurní části apod). Jo a co mě dost sralo je to že hra má jen jeden song co hraje v případě že dojdete na nové místo, nic víc, škoda :(

Mean Streets je ale každopádně skvělá a pokroková adventura, plná skvělých dialogů, humoru a hezkých detailů, Pokud se nebráníte lehké obskuritě, dejte tomu šanci, klidně i s návodem :)

Milujete dlouhé, úmorné procházky stereotypním lesem? Dlouhé a identické bludiště jsou tu co vás na adventurách baví nejvíce? Nehledejte jinde, návštěva městečka Burkittsville a jeho milovaného lesa, je přesně pro vás!

Ne dobrý, na to že jsem téhle hře dal 65%, jí mám vlastně docela hodně rád a bavila mě. Jenže kvůli menšímu budgetu a časovému presu na vývoj, museli tvůrci hru poměrně naplnit ne dost zábavnými částmi, ale o tom později.

Blair Witch, jak už název napovídá, nás přenáší do záhady nastolenou ve stejnojmenném filmu. Tady, ale nehrajeme za skupinku mladých lidí co se vydávají do lesů, nýbrž za agentku Spookhouse (známého z Nocturne). Ta je pověřena tím aby vyšetřila brutální vraždy sedmi dětí v městečku Burkittsville, jelikož vrah opakuje že ho k těm vraždám donutil duch staré paní. Jo, tohle je přesně styl příběhu na který jsem měl náladu, zapadlé městečko, agent v hlavní roli, podivní obyvatelé a záhada.

To, hlavně v první části hra splňuje a vy nejvíce v první části si tuhle atmosféru užijete. Procházíte městečkem, objevujete jeho zákoutí, promlouváte s obyvateli, bydlíte v zapadlém motel a celé to má opravdu silnou a zábavnou mysteriózní atmosféru. V tenhle moment jsem příběh hry doslova hltal. Jenže pak přišla část druhá.

V ní jde nejvíce vidět to že tvůrci měli nízký budget a museli hru rychle spíchnout. Vy totiž tu pak skoro 80% hry bloudíte podle mapy lesem, který skoro furt vypadá identicky. Nekecám, opravdu. Navíc do toho kosíte nepřátelé, což mi to běhaní po lese trochu zpříjemňovalo, jo kombat je trochu těžkopádný, ale bavil mě, hlavně ten GORE.

No, takže prostě v tomhle lesním bludišti trávíte času až moc, do toho se občas podíváte zpátky do městečka, ale už tam netrávíte tolik času kolik bych chtěl (části v něm jsou vždy top) a navíc postupem se i děj zrychluje, takže na nějaký vztahy mezi obyvateli či budování většího napětí rovnou zapomeňte, ale v tak malé hře to nevadí.

Les bohužel, ale není jedinou výtkou kterou ke hře mám, dále je tu třeba dle mého hodně generický a nudný soundtrack, krom teda jedné části v Nightmare verzi kostela, tam hrála známá skladba v atmosferické verzi. I to ovládání spolu s myší dalo trochu zabrat než se zvyklo.

Jinak bugy, kdy postavy se v cutscénách točí dokola beru spíše k plusu, dodávalo to tomu trochu Twin Peaks atmosféru a dabing se k tomu taky skvěle hodil.

Blair Witch ale rozhodně doporučuji všem fandům adventurních hororů, ta hra má fajn příběh, super atmosféru, jen to bohužel zabijí nízký budget, jinak mě to ale fakt bavilo a těším se na další díly. Bohužel ale kvůli tomu lesu a to i když už pak šel zvládat v pohodě, musím dát to nižší hodnocení.

Upřímně, tohle je jedno z nejlepších RPG jaký jsem ve svém životě hrál. Miluju ten svět, postavy, naprosto boží soundtrack (ze západních AAA her se řádí k těm opravdu nejlepším), A QUESTY, HLAVNĚ TY QUESTY.

Už hromada uživatelů tu o téhle hře psalo, proto tu rozebírát příběh nebudu, ale napíšu tu čistě o svých pocitech z hraní. Tahle totiž, splnila to co jsem dlouho v hrách hledal a tím jsou: zajímavé a hravé questy, quirky postavy a zajímavý lore. Tohle vše tahle hra má a navíc ještě ve větší kadenci než jsem čekal. Ani nevíte jak pro mě bylo odzbrojující když jsem šel po městě a najednou slyším dva poldy, jak se baví o nalezené mrtvole pověšené za lampu. Já zvědavě dojdu na to místo a ta mrtvola tam je a navíc se k ní přidává ještě zajímavý příběh. Pak je tu taky quest kde jdete vyšetřovat hotel ve kterém straší a vy najednou v RPG hře, najednou dostanete plnohodnotný hororový zážítek jak ze Silent Hillu apod. Jo a nesmím ani opomenout prodejce protéz, bossfight s ním byl skvělý.

Jo, tahle přinesla poutavé side-questy ještě před třetím Zaklínačem, je to tak.

Krom skvělého příběhu tu navíc máte lokace které vždy mají skvělou špinavou atmosféru a za zvuku úžasného soundtracku, vás jednoduše baví je procházet. Navíc beru i za plus že je tu i pár rozhodnutí které vám lehce změní průběh či i konec hry. Nemluvě o různých druhů upírských klanů které máte k vybrání a kde každý trochu mění průchod hrou.

Jednoduše tahle hra mě smetla, dlouho se mi nestalo abych se donutil u hry strávit čas klidně do dvou ráno, fakt tohle byl zážitek a u toho to nechám. Jedna z nejlepších her jaký jsem za celou dobu hrál a i když to má své mínusy, tak ty jsou fakt nic oproti tomu co ve hře dostanete!

Hodně povedená dvou hodinová adventura, která hravě střídá žánry a nabízí, sice klasický, ale za to skvěle podaný Lovecraftovský příběh. Hlavní hrdina totiž jede do Arkhamu aby zjistil historii své rodiny, bohužel aby ušetřil, nasedne na autobus co staví v "pohodové a dovolenkové" destinaci, jakou je Innsmouth.

Příběh i přes klasický námět, je tu podán svěže a i s notnou dávkou off-beat absurdního humoru, alá takový creepy Monkey Island. Tvůrci ale nesází pouze na humor, nýbrž ho protkávají i velice temnou linkou, kdy hlavně ke konci by se hororová atmosféra dala krájet. Díky právě této kombinaci příběh nádherně funguje a nezačne vás nudit.

Hratelností se jedná o klasickou point and click adventuru, akorát tady se nemusíte bát nelogických či nervy drásajících puzllů. Obtížnost je tu totiž poměrně jednoduchá a snad jen jednou se mi stalo že jsem opravdu nevěděl co dělat, ale to bylo hlavně mojí blbostí. Jediné co mě trochu potrápilo byli akční sekvence, ty jsou totiž ve formě miniher. Některé jsou fajn, jako scéna v hotelu a nějaké zase debilní, jako svícení na maják (já nevím proč jsem s tím zápasil asi půl hodiny!!!). Takže jo, minihry ujdou, není oser jak u jiných adventur.

Co, ale si zaslouží největší pochvalu, tak tím je naprosto skvělý dabing, který jsem opravdu v takhle malé hře nečekal a když se k tomu ještě přidá skvělý soundtrack, tak má to o skvělou atmosféru postaráno.

Takže jo, Chronicle of Innsmouth je malá, ale za to skvělá Lovecraftian adventura, která by podle mě potěšila i fanoušky Dark Corner of Earth. Má to zábavné postavy, v rámci námětu i skvělý příběh s protínáním dvou linek a výborný dabing se soundtrackem. Na takhle malou indie adventurku, výborná práce.

Hodnotím kompletní první sérii!

Bez okolků mohu říct že Tales se řadí k nejlepšímu Monkey Islandu, což je dáno hlavně tím, že se tu tvůrci snažili, v rámci možností série, o trochu vážněji pojatý příběh. I tak ale celé dění začíná poměrně bizarně, jak už je u MI zvykem. Guybrush totiž bojuje s Le Chuckem, pro nějž má připravenou formulu, která by ho měla z našeho světa permanentně odklidit. Bohužel, jak je zvykem, tak Guybrush to celé posere, z Le Chucka udělá člověka a do Karibiku vypustí zmutovanou verzi na neštovice, která z pirátů dělá agresivní hovada.

No a tím začíná celé dobrodružství, které v rámci pěti epizod splní každý vlhký sen fanouška MI. Tvůrci totiž hravě využívají všeho co se událo v minulých dílech a tak se dočkáte nejen navrátivších postav, ale i tisíce easter eggů či narážek na dění z minula. Což naštěstí vůbec nepůsobí jako násilný fanservice, ale dokazuje to, jak celý tým, tuto sérii miluje. Opravdu humor, tu skoro vždy padne na úrodnou půdu a regulérně mi přijde že kadence a kvalita humoru je tu opravdu jedna z nejlepších z celé série. Za což hlavě můžeme děkovat skvěle napsaným postávám, v čele s zženštilým vědátorem De Singem, který si každou scénu kde je, krade pro sebe. No a staří známí jsou logicky zárukou kvality.

-Musím vyzdvihnout vtip kdy tvůrci (dle mého tomu opravdu tak je), udělali narážku na českou adventuru: "Záhada Oslího Ostrova". Guybrush: I want to know what is the Secret of Monkey Island, Postava: I can tell you what secret of Donkey Island is! Poté co to postava zašeptá Guybrushovi do ucha, Guybrush odpoví: "Ewww, nooo!- Tak mě jen zajímá jaký je váš názor na to, dle mého to opravdu narážka je.

Soundtrack jak je zvykem, je opět kvalitní, holt Michael Land nezklame a grafický kabátek se mi líbil také.

Jediné mínusy tak mohou být například: Zbytečně opakující se bludiště v džungli či trochu neprakticky vymyšlené kombinování předmětů. Jinak se ale jedná o jeden z nejlepších MI a to i díky vážnější zápletce co jde více do hloubky a asi i díky nejlepšímu uchopení Guybrushe, jako charakteru.

Hru hodnotím ve stavu v jakém je teď, neberu ohledy na to že byla rozbitá, že tam chyběl obsah apod. Tak jen aby jste mě tu neukamenovali, za to že to chválím a přitom vy jste tam před několika lety měli bugů jak nasráno.

Hned na začátku musím ale říct že jsem byl opravdu překvapen, jedná se totiž o zajímavý mix Jacka Rozparovače a legendě o Artušovi. Což může pro některé znít komicky, ale opravdu si s tím v příběhu tvůrci zajímavě a zábavně pohráli. Hrajeme tu totiž za Lancelota a Morganu která kvůli Merlinovi byla prokletá do psí formy. Společně cestují a snaží se pomáhat lidem proti silám zla, až jednoho dne objeví stopu, která je zavede do Londýna, ve kterém by se údajně měl nacházet Merlin.

Morgana proto donutí Lancelota jí následovat a oba dva se záhy ocitnou ve víru vražd Jacka Rozparovače. Příběhově se opravdu jedná o dospělý, místy i černo-humorný Mystery/Thriller. Což znamená že se tu explicitně ukazuje život v té době a to i ve stylu prostituce, rasismu apod. Opravdu všechna prostředí na mě dýchala tou špinavou, bahnitou atmosférou a já se jí nemohl nabažit. To hlavně díky vizuální stránce, kdy prostředí jsou kreslená, i spolu s obyvateli (kteří tvoří křoví). Důležitější postavy už mají klasické 3D modely, která taky nevypadají špatně a dle mého se i jejich mimika či animace v cut-scénách povedli. To platí i pro soundtrack a dabing.

Bohužel, jak asi někteří víte, hra nebyla ze začátku bez porodních bolestí ani po pár letech ze hry nevyprchali úplně. Co vás asi hned praští do očí je poměrně krkolomný pohyb postav, který jde ruku v ruce i s tím že někdy postava jde jinudy než vy chcete a nebo se vám bude stávat, že narazíte do NPC a omylem ho začnete odsouvat z bodu kde stojí. Což naštěstí nějak neovlivní váš postup ve hře. Poté je tu hodně textu které jsou psané staro-angličtinou britskou, plnou slangu a abych byl upřímný místy mi to dělalo dost problém, tedy u dopisů či knih. Jelikož i písmo bylo špatně čitelné a slang tomu taky nepomohl. Co se týče slangu, tak i když umím dle mého skvěle anglicky, tak tady jsem místy měl prostě problém, nevím zda to bylo únavou, ale toho slangu fakt je tolik že já nedokázal bystře vnímat furt. Což jako zápor neberu, šlo o autentičnost, ale bylo to těžký. Poslední co mi lehce bylo líto, je fakt že mi přijde že do hráče tvůrci valí až příliš informací, ale hodně jich nedokáží pořádně vysvětlit nebo je jen krypticky naznačí. Nemluvě o tom že v přehršelu informací a postav se vám to občas vše smíchá v jeden maglajz. Jo a to nemluvím že hra je prakticky filmová adventura, což mě nevadí, na to jsem měl zrovna chuť, ale dejte bacha že tohle není typická adventura. Spíš to je Life is Strange, kdyby mělo point and click interface!

Abych neskončil negativně, tak chci pochválit i vývoj postav či trochu rozhodování v dialozích, sice to neovlivní konec a dá to do příběhu jen kosmetické změny, ale i tak. Takže jo, užil jsem si to, byl jsem místy lehce zmaten, ale příběh mě bavil, postavy taky a celé to fakt mělo skvělou atmosféru, CHCE TO DVOJKU.

Jednoznačně asi nejlepší hra s Indym a to díky dobrému scénáři a hlavně skvělé atmosféře, která je jak z filmů, což akčnější hry s Jonesem těžko navodili. I když autoři tu přeci jen trošku více přitlačili na humoru a lehce trhlé atmosféry, což jde hlavně poznat na naprosto geniálním a příjemně ulítlém úvodu. Po něm už ale začíná to klasické dobrodružství kde s Indym vystřídáte hromadu lokací, které všechny vypadají nádherně a zajímavě, hlavně ta Atlantida má v pixelartu neskutečnou atmosféru.

Krom atmosféry logicky i oceňuji velkou pestrost hádanek a miniher, jako například let balónem, dělání seance apod. Těm hádankám navíc i napomáhá že máte více možností nejen jak projít hrou, ale i jak nějakou situaci vyřešit, například u Seance můžete zvolit těžší cestu a to vést seanci za vaší společnici a nebo se překliknout do Jonese pomocí kterého to vyřešíte jednodušeji. Do toho tu i máte tři cesty jak prožít příběh, buď pěstně, týmově a nebo za pomocí "fištrónu", což taky dost napomáhá znovuhratelnosti. Je až k údivu o jakou promakanou a obsáhlou adventuru se jedná. Sice některé minihry (jak už u Lucasů bývá), jsou kurevsky na pěst, u ponorky jsem chytal záchvat vzteku, ale i to bylo spíše mojí blbostí.

Takže ano, opravdu se tu nemusíte bát že by se jednalo o pouhou point-and-click bez ničeho navíc, tady se opravdu tvůrci snažili co nejvíce vymáčknout z hratelnosti, aby jste měli pocit že zažíváte pravé dobrodružství s Indym. Takže tu navštívíte města, ale i zapadlé kombky a labyrinty. Což upřímně mi bylo líto, že od půlky hry už jste hlavně jen v uzavřených prostorech, těch lokací "mezi lidmi" mohlo být trochu více, ale což.

Lokace jsou, jak jsem zmiňoval, nádherné. Pixelartová grafika je tu detailní a často jsem se kochval u jednotlivých obrazovek, do toho soundtrack spolu s dabingem jsou výborný, jak je u Lucasartů zvykem.

Jediné co možná zamrzí je kratší herní doba, díky které je scénář poměrně urychlený na některých místech, myslím si že by tak hoďka nebo dvě navíc prospěli. Navíc i obtížnost je na konci lehce přepal a jak nejsem fanda labyrintů, hledání v nich věcí, tak tady jsem docela ke konci pociťoval velkou frustraci, ale malá vada na kráse.

Závěrem tedy hodnotím Indyho výborně, je to poctivá a zábavná adventura která skvěle zachycuje proč tuhle sérii mám rád!

Jelikož Pluto hodně do hloubky popsal veškeré neduhy hry se kterými souhlasím, tak tento komentář pojmu poměrně více stroze.

Dle mého Mystery of the Druids je špatně pochopená detektivka, kterou někteří nejmenování "experti" považují za parodii, což není vůbec pravdu a pokusím se vám to vysvětlit níže. Nejdříve ale o čem to do háje je ?

Hlavním hrdinou je detektiv který má ve svém kanclu uklizeno, jak většina studentů na koleji (až tedy na ty krabice od pizzy, na to nemají peníze). No a dostane případ podivného vraha jenž za sebou nechává pouze holé kosti obětí. Brzy se náš detektiv dostane do víru konspirací, kanibalismu a rituálů starověkých druidů.

Což už asi můžete poznat, příběh je tu opravdu zajímavý a pokud hledáte náhradu za Gabriela Knighta, nemůžete vybrat lépe. I tady tvůrci totiž více zabředávají do historie a předkládávají vám sem informace o starodávných rituálech druidů apod (i když to jestli se to zakládá na skutečnosti už je věc jiná). I tak ale příběh baví, zajímá vás, postavy jsou sympatické a to i hlavní hrdina, který sice se nechová jako detektiv a je to totální "hajzl", ale i tak vás zaujme, spolu se skvělým příběhem.

Ten celý začíná jako "normální" případ, ale postupně začne stupňovat napětí a vás až do poslední chvíle bude zajímat. Bohužel na škodu je že plynutí příběhu značně zpomaluje právě místy nevyvážená obtížnosti některých debilních hádanek, které prostě se dají opravdu jen vyřešit náhodně. Dokonce si i myslím že ve hře je i možnost mít dead end (že když neseberete v průběhu hry nějaký předmět, tak se nedostanete dále), ruku do ohně bych ale za to nedal. Čemuž ani nepřidává místy potřeba opravdu jet myší po celé obrazovce, jelikož předmět co vidíte jde sebrat jen když na něj myší najedete v jistém úhlu. I přesto je to opravdu fajn, jen ten návod si připravte. Hlavně protože konec hry je vyloženě adventurní sraní, to znamená že na vás mrsknou labyrint, různé dávání věci do svatyň apod, prostě GK stajl.

Bohužel, ale právě kvůli těmto haprům v obtížnosti, někteří "aimlezzszs" lidi s nižší inteligencí hru označují za parodii aniž by jí hrali. Sám jsem ale v průběhu hry zjistil že všechny "nelogické" části příběhu pak začli dávat smysl, jako třeba proč detektiv pokračoval jíst maso i když věděl že je lidské. Jednoduše, protože mělo v sobě magii a po prvním kousnutí byl vymletej. Nebo proč opije bezdomovce aby mu sebral peníze (PANKRÁC UDĚLAL TO SAMÉ A GABRIEL KNIGHT TAKY). Prostě adventury jsou často navržené tak, aby jste lidem dělali zle.

Co ale odpustit nemohu moc je konec, který přeci jen byl trošku do větru a asi jim na něj nezbyl budget, protože celý ten build up k tomu je fakt skvělej. Jen ta druhá půlka ve středověku silně ubrala na tempu a začala lehounce nudit (ale to jsou tak poslední dvě hodiny hry).

Dále grafická stránka na dobu vzniku a na to že se jedná o poměrně low budget projekt, tak je skvělá a soundtrack je podivný, ale vlastně ho nakonec miluju. Místy dá i lehce vzpomenout na japonské hrorové klasiky .

A co říci závěrem ? Užil jsem si to moc, bavilo mě to, ale je pravda že tahle hra by si zasloužila pořádný remaster, ale i přes to je to krásný návrat do začátku 3D adventur s lehkou esencí Gabriela Knighta (fakt lehkou) a ne NENÍ TO JAKO POSEL SMRTI!!!y

Po několika letech jsem dostal chuť na nějaký MI a jelikož jsem jistými přáteli a uživateli (Drolin) označený za konzumenta odpadu a sračkoidních her a filmů, tak jsem logicky šáhl po nejhůře přijímaném díle ze série. No tím je logicky čtyřka, jelikož mnoha lidí nedokázalo zkousnout 3D kabátek, který ale v porovnání s konkurencí jasně vypadá nejlépe. Když to například srovnáme s o dva roky mladším Simonem 3D, tak MI je tou nejkrásnější adventurou vůbec! Ne jako, na rok 2000 je tohle jedna z nejhezčích 3D adventur. Pre-renderované prostředí vypadá hezky a atmosféricky, charaktery jsou vzhledem zase správně švihlé a celé to má příjemnou atmosféru.

Tohle je tedy dle mého jediná výtka kterou bych dokázal ospravedlnit špatné přijetí, přeci jen ranné 3D sedlo všeobecně málo komu. Jinak, ale krom tohoto "upgradu" tu máme opět bláznivý příběh, který sice tentokrát už více zabředává to kombinací Karibiku s moderní dobou, ale pořád to skvěle baví. Líbí se mi že celé se to točí kolem přebudování pirátských ostrovů na výdělečné rodinné rezorty skloubené s přeučováním pirátů na poslušné zaměstnance v daných resortech. Ano, ubyla díky tomu lehce pirátská atmosféra, ale dle mého tenhle příběh měl obrovský komediální potenciál a taky že ho docela dost scénáristé využili. Dokonce tu i více cílili na hráče co jsou se sérií od začátku a proto si tu užijete několik starých známých z jedničky, či hromadu odkazů na minulé díly.

Co ale tvůrci trochu nezvládli byl podle mě přerod Guybrushe z naivního blba na totálního dementního idiota co fakt i v konverzaci dělá strašně cringe trapasy. Fakt takhle dlouhý vedení nikdy neměl. I tak je ale pořád vtipný a baví, jen prostě zamrzí že tu z něj udělali naprostého kreténa.

Krom lehkého zprznění Guybrushe, tu taky tvůrci lehce zesrali ovládání. Které je prostě určeno pro PS2 ovladač a jo na klávesnici je to silný opruz, hlavně ze začátku a i v průběhu hry kdy se snažíte s Guybrushem točit aby zaměřil nějaký předmět, který chcete vzít. Jinak ale dá se na to zvyknout.

To co ale zůstalo beze změny je pořád neskutečně skvělý soundtrack a dabing.

Takže za mě je tento díl vtipnější než díl první a řadil bych ho určitě i k dvojce. Tedy co se týče humoru. Fakt mě to bavilo a určitě si dám opáčko i minulých dílů.

Od mala bylo Žhavé Léto mojí nejmilovanější českou hrou (ano Mafie to není a nikdy nebude). Proto jsem se rozhodl po deseti letech si to znovu zahrát a světe div se, ono mě to bavilo pořád stejně. Tahle hra je podle mě docela dost vizionářská co se týče českého herní průmyslu a jde vidět že se tvůrci dost snažili napodobit západní produkci a to jak zasazením, příběhem tak hratelností která kombinuje různé žánry.

Příběh je to stejné klišé jako v Mafii, prostě seberou vám kasino a všechny prachy a vy v roli Johnnyho Majera to musíte získat zpátky. Po cestě narazíte na plejádu fakt ujetých charakterů a vystřídá se tu i hromada prostředí. Ono se i nabízí srovnání s Poldou jehož pátý díl v té době vycházel. No jednoduše Žhavé Léto je o deset levelů výše, nejenže humor není ve stylu Babovřesek, ale snaží se tu do bláznivé atmosféry házet inteligentnější absurdní humor a tvůrcům to jde na jedničku. Co se dále týče dabingu, tak chápu že Carda nemusí sednout každému, ale mě jeho výkon přišel skvělej, neskutečně do té atmosféry sedl a oproti jiným českým hercům co hry dabovali, uměl i skvěle projevovat emoce a nepůsobilo to prkeně.

Kde už to ale místy lehce skřípe je hratelnost, ta kombinuje klasické adventuření (někdo může namítat že postupy jsou nelogické jako Ugragra, jenže do háje to bylo v každé adventuře do těchto let). Takže ano musíte prohrabat popelnice aby jste něco našli nebo se vracet a hledat nějaké předměty, ale nic pro adventuristy nezvyklého. Další částí jsou pak ale minihry, ty mě KUPODIVU po většinu času bavili. Budete tu střílet mafiány, zombíky, dělat závody v autech (auta se občas divně ovládají), pak cestovat na zelené kouli a mlátit se s babičkou ve fightu alá MORTAL KOMBAT ?!?!? Jo miniher je tu opravdu plejáda, jenže i když většina baví, pár jich je tu hodně frustrující a to hlavně i díky krkolomnému ovládaní Johnnyho při arkádovějších pasážích.

Jinak, ale se jedná o jednu z nejlepších českých komediálních adventur a to hlavně i díky tvůrčím experimentům a snaze do česka přivést trochu jinou variaci na adventuru.

PS: Velké plus si zaslouží geniální soundtrack, který na rozdíl od Poldy nezní jak kdyby ho vytvářel náhodný generátor.

Od dohrání prvního dílu je to zhruba šest let a nebudete se asi divit tomu že už si úplně nepamatuji jak na mě jednička působila, proto tu holt nečekejte žádné porovnávání, ale budu to hodnotit jako samostatný zážitek.

Hned zprvu musím pochválit že právě pro opozdilce jako jsem já je ve hře možnost si v ingame webových stránkách dohledat předchozí události aby jste se všeho jednoduše chytli a netápali jste. Což mi opravdu přišlo vhod.

Co se týče příběhu tak ten prakticky navazuje tam kde skončil a to s Johnem Yesterdayem který už žije poklidným životem, dokavaď se mu do cesty nepřiplete milionářka která se chystá značně ztížit dosavadní idylku. Do toho se ještě více v tomto díle tvůrci noří do minulých životů hlavního hrdiny a více mapují jeho život v minulých časových érách, což je rozhodně vítáno. Hlavně díky tomu i si více prohloubíte k Johnovy vztah a jeho linka je tady opravdu zajímavá a správně mysteriózní. I přes to že ke konci mi přijde byl celý konflikt značně rychle vyřešen, což trochu narušilo celou atmosféru.

Když už jsem ale načal tu atmosféru, tak ta je tady skvělá jak u většiny Pendulo her, jednotlivé lokace jsou krásně ručně kreslené a je radost v nich trávit čas. Toho času ale nebudete v nich trávit dlouze a to hlavně díky docela jednoduché obtížnosti hádanek, která je určena už pro více fandy filmových her. Spolu se změnou v obtížnosti tu je ale i pár jiných změn a to hlavně v hratelnosti, kdy tu máte možnost si v zoomu prohlédnout detailně postavy a díky tomu získat potřebné informace. Je to docela zajímavá featurka, ale nevím zda to nějak bylo potřeba :D

Dále hudba a dabing jsou na skvělé úrovni a nemám jim co vytknout.

Takže vcelku se jedná o dost zábavné pokračování které rozvádí příběh z jedničky a nepůsobí to jako prachsprostý cashgrab na fanoušky, tady do toho tvůrci opravdu dali nějakou péči, což cením. Já si to celé užil a jednoznačně doporučuji!

Oukej, má to tu hodně komentářů takže se pokusím jen čistě vyzvracet mé pocity ze hry.

Jedná se o dost fajn psychologický/thriller s prvky hororu, něco takového jsem mezi adventurami hledal hodně dlouho a proto se divím že jsem tuto hru tak dlouho přehlížel. Atmosféra je tu správně špinavá a to jak v přítomnosti tak v Praze (ta je extrémně depresivní), které si zase tvůrci spletli s Ruským velkoměstem, sice tu názvy budov jsou v čestině ale jména jako Vladana či Kosinov moc česky nezní :D

Každopádně spolu s dobrou atmosférou je tu i příběh který vás bude zajímat po celou délku hry, opravdu jsem se nemohl odtrhnout a chtěl jsem vědět jak to skončí. Bohužel mi zážitek občas narušoval fakt, že hra je prakticky bez jakýchkoliv zapamatovatelných postav (max hlavní dva hrdinové) a tak trochu nic moc soundtrack, který sice má pár atmosférických skladeb, ale jinak trošku slabota. Holt jsem namlsaný z Gabriela Knighta!

Dále co se týče obtížnosti, tak ta je vždy skoro až alá Life is Strange, ale pak to na vás vychrlí většinou docela hardcore puzzle, hodně rádi tu pracují s číslovými puzzly, což nesnáším! Takže za mě puzzly spíš hodně vypadali že je tam dali hlavně proto aby tam nějaký byli a když už je dali, tak aby jste u jejich řešení na chvíli zkejsli.

Jinak celkově se jedná o fajn napínavou thriller jízdu, sice to má konec který vyšumí totálně do prázdna, nezajímavé postavy, ale i tak to pořád záhadným způsobem funguje. Hodně se mi například líbilo to jak se příběh motal kolem maleb apod.

Mizzurna Falls je hodně obskurní, ale zároveň nadčasová záležitost, která do minulých měsíců byla pouze dostupná v japonštině. Nyní už díky funkčnímu eng patchi si jí můžeme pořádně vychutnat a že je to opravdu zážitek.

Na dobu vzniku, rok 1998, se malé studio Human Enterteiment rozhodlo o opravdu ambiciózní počin který v tu dobu neměl obdoby a tím je funkční 3D open world adventura pro PSX. Obyvatelé města tu mají svůj funkční režim, plynule se tu střídá den a noc, jezdíte tu autem i lodí, městem se pohybujete bez loadingů (až na vstupy do budov), obchody tu mají otevírací dobu apod. O to více je to ještě působivější když vezmete v úvahu malý budget studia, kvůli kterému se hra dále nemohla distribuovat a studio zaniklo. Až poté mechanismy této hry proslavila série Shenmue, která se neprávem považuje za zakladatele těchto open world mechanik.

V hlavní roli je tu student Mathew který od své kamarádky Winony dostane ráno telefonát že jejich spolužačku Kathy našli v lese, na pokraji smrti, zraněnou od medvěda a do toho se pohřešuje další studentka jménem Emma. Hned můžete asi tušit že se jedná o příběh dosti inspirovaný Twin Peaks, jenže kde Deadly Premonition více podněcuje surrealismus a quirky humor kterým TP oplíval, Mizzurna jde na to trochu jinak. Ona se totiž více zaměřuje na sociální část příběhu, kdy tu hlavně jde o to jak tato událost zasáhla poklidné městečko obklopené horami, jak to obyvatelé nesou a jak se náš hlavní hrdina díky tomu zaplete do odkrývání skrytých tajemství městečka. Co je opravdu osvěžující, je fakt, že tu nehrajete za žádného FBI agenta co do městečka čerstvě přijede, ale hrajete za kluka co v městečku Mizzurna Falls vyrůstal a obyvatele zná, tím pádem se celá situace stává osobnější. Dále velkým rozdílem je i to že nadpřirozeno kterým DP a TP oplývali, tu hraje druhé housle. Vy tu totiž nikdy pořádně nevíte zda to prostě celé neudělal medvěd či člověk a pořád vám po celou dobu příběhu visí to nadpřirozeno v oblacích, zda vůbec jo nebo ne. Což má za následek že se do příběhu ještě mnohem více ponoříte. Určitě tu nechci vést debaty zda hra která silně inspirovala DP je lepší či ne. Ale ze svého pohledu, hráče co miluje DP, musím říct že Mizzurna opravdu nabízí příběhově více konzistentní a originálnější zážitek inspirovaný Twin Peaks.

Co se týče samotné hratelnosti, tak to už je větší oříšek. Hra sama o sobě šlape perfektně, pohyb autem po městě je na tu dobu skvělý i možnost dotankování nádrže docela potěšila (příjemný detail, jako klepání na dveře obyvatel), dále i pohyb celkově i na tu dobu grafika, která i když je chvílemi rozplizlá, i tak ale dokáže místy vyčarovat poměrně krásné scenérie, jako atmosférický vodopád či lampami osvětlený park v noci. Bohužel i když vše toto je skvělé, tak co hru řadí do krabičky obskurních her je herní náplň, kdy hra je opravdu neuvěřitelně neúprosná.

Ve zkratce jde o to že se volně pohybujete po městě, hra vám neříká co máte dělat a vy prostě musíte sami rozluštit záhadu co se ve městečku stala v real time čase. Přičemž některé příběhové situace se odehrávají pouze v některý den a čas, takže něco zmeškat je opravdu snadné, navíc jakmile přijdete byť o jednu příběhovou část, máte během pár dnů automaticky bad ending. Nemluvně o tom že místy je čas ve hře opravdu neúprosný a vy musíte běhat, rychle jezdit autem a opravdu se snažit všude být na čas. Což občas je záhul když hlavní hrdina má sem tam problém se zasekáváním se o předměty apod. Proto hra je opravdu doporučována hrát s návodem. Tohle totiž upřímně fakt nejde, pokud nechcete hru zkoušet hrát tak 40x.

No závěrem musím říct, že tahle hra je opravdu neopakovatelný zážitek s krásnou zimní atmosférou, nádhernou hudbou a citlivým příběhem. Pokud vám nedělá problém zkusit si nějakou obskurní starou záležitost a chcete zkusit dědečka Deadly Premonition a vidět Twin Peaks like záhadu z jiného úhlu pohledu, tak si tohle zkuste. Z těch TP like her je tahle svým pojetím dle mého nejsvěžejší a snaží se to docela dělat po svém. Fakt je tohle neprávem opomíjený klenot !

První díl této série je pro mě do teď srdcová záležitost, která i přes šílenou optimalizaci, dokázala vykouzlit skvěle napsaný příběh, zapamatovatelné charaktery a momenty. Z toho důvodu jsem byl silně natěšený jakmile byl oznámen druhý díl a tak nějak jsem slepě doufal že díky exkluzivitě pro Switch budou mít tvůrci i větší budget.

Pravdou ale je, že budget očividně měli tvůrce ještě menší než u jedničky a podle toho to vypadá. Hra byla ještě v horším technickém stavu než jednčka, vše co bylo skvělé na prvním díle se vyškrtalo, cut-scény jsou mnohem více amatérské, město nemá už takovou atmosféru a hra je až přeplněná cenzurou co se gore scén týče. Je to prostě silné zklamání které ve mě zanechalo hořkou pachuť, proč jsem ale i tak schopný tomu dát 60% vám objasním níže.

Příběh je rozdělen do dvou aktů kde je každý z nich v jiném časovém období. Aktuální linka se odehrává v současnosti kde sledujeme už poměrně sešlého a starého Morgana, za kterým přijedou dva FBI agenti s podezřením že za vraždy v Greenvalu či v městečku Le Carré mohl právě on. V druhé lince zase sledujeme mladého Francise Morgana kdy ho tajemná droga Saint Rogue zavedla do malebného městečka Le Carré v Louisianě. Krátce po svém příjezdu se ale dostane k vraždě místní sličné dívky, která byla údajně zavražděna v rituálu. York se tak zaplete do složitých rodinných vztahů rodiny Clarksonů která drží město silně pod svojí pařátou.

Příběh zní slibně že ? Bohužel vyšumí naprosto do prázdna, všechny postavy ve flashback lince mají trestuhodně málo prostoru a vzápětí i zmizí ze scény. Proto vás právě dění v Le Carré nikterak nezasáhne, postavy se vám vypaří z hlavy a to i přes to že některé jsou v celku dobře napsané. Za zmínku například stojí vaše dětská parťačka Patti či její ztřeštěný otec Melvin a logicky si všechno pro sebe krade York. Jeho charakter se nezměnil a pořád si celou hru užíváte hlavně díky němu a jeho dabingu.

Samozřejmě jako v díle minulém tak postavy tu jsou značně quirky, například majitel hotelu který se vydává za bellboye, recepčního a i kuchaře a díky tomu vznikají dost vtipné scénky, či například zmiňovaný Melvin, který vždycky situace popisuje jako plakát k Blockbaster filmu, problém ale je že se nikdo nerozvede, všechno zůstává jen na povrchu. Proto vás prakticky dění nezajímá a je vám jedno jak to skončí a to i finální climax.

Na stranu druhou linka ze současnosti, která probíhá jako vizuální novela je geniální. Skvělý komorní detektivní thriller v jednom malém bytě se třemi postavami. Dialogy jsou napsané skvěle, postavy se chovají v rámci jejích rolích logicky a hlášky či situace které se dějí vám připomenou ten starý dobrý Deadly Premonition. Bohužel tyto sekvence jsou většinou kolem deseti až dvaceti minut, takže to hru v žádném případě nezachrání.

Překvapilo mě že se i lehce zmiňoval Greenvale, sice tady z případu v Le Carré dělali to nejdůležitější a to i přes to že to nedávalo smysl, ale i tak se tu lehce řešil, dalo to ale bohužel vzniknout několika nelogickým chybám v příběhu.

Příběh je tedy horší, má světlé chvíle, ale vše se stane tak rychle že opravdu máte pocit že jste nic nezažili. To ale bohužel není ten hlavní problém, tím je prakticky vše okolo, krom tedy soundtracku, ten skvěle vystihl atmosféru jihu a prostě paráda.

Technická stránka a celkově všechno okolo byl před patchem a ještě i docela je průser. Postavy už nemají svojí rutinu, neuvidíte je chodit po městě, jen se jim zavře krám, po městě chodí divně naskinovaný obyvatelé kteří jsou pořád ve stejných pozách, v restauracích všichni sedí ve stejné poloze u stolu a nikdo ani nemá před sebou jídlo, nejezdíte v autě ale na skateboardu (auto jednou za hodinu ve městě projede), hra se před patchem sekala neuvěřitelně při jízdě, jako opravdu příšerně, proto plnění vedlejšáku ve městě byl skoro až nehratelný zážitek, Zachovi hlášky se pořád sami od sebe přehrávali, když jste do něčeho narazili tak se monolog stopl a skončil a o pěti minutových loadingách ani nemluvím. Prostě všechno je tu horší, cut-scény jsou ztuhlé, souboják je debilní.

JSTE AGENT FBI A STŘÍLÍTE Z PISTOLE KTERÁ VYSTŘELUJE JEN RUBBER BALLY, PROTO ABY NEBYLA ŽÁDNÁ KREV. V nightmare sekvencích už nejsou žádné puzzly jen chodíte a střílíte tři typy nepřátel, nemluvě o tom že jeden je přímo zkopírovanej ze série Clock Tower !!! Pryč je používání předmětů při souboji, tady jen střílíte Rubber Bally a to je vše. Nemluvě o tom že prostředí vypadají furt stejně.

Takže jo je to o polovinu horší než jednička, smáli jste se tomu jak to bylo celé zasekané a levné ? Tak si zahrajte dvojku, jednička je oproti ní grafické a technické orgie.

No, proč tomu ale dávám 60% ? Mělo to pořád tu svojí atmosféru, příjemné psychadelické sekvence a příběh i přes urychlení byl zajímavý a držel mě při hraní, dialogy byli čtivé a vtipné, hudba nádherná a tak nějak kvůli nostalgii mě to bavilo. Jinak se ale jedná v mých očích o propadák, bavilo mě to, ukončení Yorikova příběhu jsem si užil, ale objektivně to posrali.

Buďte rádi že vám to na PS4 či PC nevyšlo, ušetřili jste si peníze a třeba to vydají v lepší verzi.

Sakura Wars se rozhodně nebude řadit k nejlepším japonským hrám za posledních pár let a v rámci žánru ani nepřináší nic nového. To, ale ničemu nevadí, jelikož se jedná o snad nejmilejší překvapení minimálně za tento rok. Dlouho se mi nestalo abych se u nějaké hry culil prakticky celou herní dobu. Ono to ale u Sakury jinak nejde, ta hra je dělaná s láskou, velkým citem pro detail, a i přes hromadu chyb a nevyváženost vás to nepustí.

Hlavním hrdinou je Seijuro Kamiyama, který po jisté tragédii je z námořnictva předělen do Combat Revue v Tokyu. Ta má za úkol chránit své město proti démonům a ve volných chvílích pořádat divadelní představení pro obyvatele a zpříjemňovat jim život. Bohužel tato Combat Revue má své nejlepší časy za sebou a nový členové nejenže nedokáží sami chránit své město od monster, ale také jejich divadelní hry jsou katastrofa a lidé na ně chodí jen aby se jim vysmáli. No, a právě Seijuro byl pověřený tím, aby nové jednotce šéfoval a navrátil Tokijské Combat Revue zašlou slávu.

Ano, je to jedno velké klišé a vy po celou dobu zhruba tušíte co se odehraje, zase abych nekřivdil tak tu pár zvratů bylo dosti nečekaných, ale prakticky vše je v takových zajetých anime kolejích. Ničemu to ale nevadí, tvůrci totiž bravurně zvládli, aby všechno fungovalo tak jak má:

Nádherný a detailní vizuál steampunkových čtyřicátých let, když se procházíte po venkovních lokacích, tak na vás ze všech stran sálá dobová atmosféra, známé postavy na vás mávají, kolem jezdí auta, padají okvětní lístky. K tomu si přičtěte nádhernou hudbu a o zážitek je postaráno.

Charaktery, které jsou klasické anime stereotypy, ale zase jsou skvěle napsané, každý charakter má hloubku a jejich počínání dává smysl. Navíc vás hra nechá randit se všemi členy vaší skupiny najednou, takže každého detailně poznáte a můžete si udělat obrázek.

Celá hra má navíc pohodovou atmosféru a vše bere s nadsázkou, takže tvůrcům i odpustíte klišovité scény o přátelství či fakt že víte, jak se skoro každá potyčka vyvrbí. Prostě vám to bude jedno a budete si užívat až pohádkovou atmosféru a dobře napsané charaktery.

To proč ale Sakura Wars je pro většinu hráčů těžko uchopitelný titul, spočívá hlavně v její hratelnosti. Je to totiž z 80 % 3D adventura ve které kecáte s charaktery, řešíte mini questy a randíte s členkami vaší skupiny. No a jednou za hodinku či za dvě, nasednete do Mecha a jedete kosit démony. Tyto akční části jsou jen pouhá odreagovačka a nenabízejí nikterak vysokou obtížnost a či větší variabilitu. Většinou kosíte démony v Dark Realmu pomocí akčního soubojáku a je to fajn. Sice souboje nikterak neoslní, ale zase vám nabídnou odpočinek od přehršele dialogů.

Navíc tu ještě Sega ukazuje že z mainstream japonských společností je asi ta nejúchylnější a snaží se tu narvat tolik úchylného a bláznivého humoru na kolik jim distribuce skrze Playstation umožní. Takže se těšte na šmírování v koupelích či v konverzaci můžete dost často požádat i nějakou postavu o ruku. Máte tu totiž ještě možnost rozhodování a pomocí toho i si zvyšovat či snižovat sympatie u rozličných postav. Velkým plusem je, že pořádně nevíte, jaká odpověď vám, čeho docílí, proto je poněkud obtížnější všem postávám lézt do prdele a dá to trochu práce. O to víc vás, ale pak potěší, když se vám podaří získat ending s vaším oblíbeným charakterem.

K postavám, ale ještě musím dodat že při nenadabovaných konverzacích (na začátku je nedabovaných části poměrně hodně) se postavy občas šíleně hýbou jako kdyby měli Parkinsona. Tohle přehrávání k tomu sice patří, ale někdy to lehce ruší, ale jinak jsou animace postav i filmečky na výtečné úrovni.

Sakura Wars je prostě krásná a příjemná pohádka která je mířená už na ostřílenější fanoušky japonských her a pro nováčky to spíše bude podivný mix všeho možného. A ona je to vlastně pravda, celé je to mix všemožných klišé, zvláštní variace na dating simulátor s trochou hack and slash akce, ale celé je to zabalené do tak krásného a příjemného celku že vás to i přes všechny chyby nedokáže pustit.

PS: Příběh pokračuje v Anime: Sakura Wars: The Animation.

Hrána Overdose verze

Tohle byl zvláštní zážitek a upřímně ani nechápu proč mě Caligula chytl natolik že jsem ho prakticky dohrál jedním dechem. Což je zvláštní, vzhledem k tomu že hra je skoro celá postavena na principech, které upřímně nemám moc rád, a ještě ke všemu občas selhává s jejich provedením.

Jeden z důvodů, proč jsem po hře začal pokukovat byl poměrně zajímavý námět a příslib do psychologického thrilleru laděnou zápletku. Ta se točí kolem uměle vytvořeného města Moebio, za nímž stojí virtual doll "mu", která chtěla poskytnout lidem, kteří jsou na dně či nejsou spokojení se svým životem, utopický svět. Proto kdokoliv si prožíval obtíže byl s vymazanou pamětí přesunutý do Moebia kde si v nekonečné smyčce prožívá studentský život. Netrvá to věčně a brzy si někteří obyvatelé v čele s hlavním hrdinou uvědomí že tohle není realita a utvoří tzv. "Go Home Club" ve kterém hledají, jak se z toho světa dostat.

Zní to sice trochu jako klasické anime klišé, ale příběh se zabývá zajímavými tématy například: Jestli stojí za to žít ve světě kde se nemusíte snažit, jak být k sobě upřímný apod. I když tyto témata se řeší v hodně JRPG, tak tady na to jdou zlehka a hlavně s humorem. To upřímně může hodně lidí překvapit, Caligula Effect totiž není moc psychologický thriller, jako spíše bláznivá komediální satira na dnešní společnost s prvky psychologického dramatu. Tvůrci se tu totiž naváží do weebů, tlustých lidí, osob s úchylkami apod. Samozřejmě to nikdy nesklouzne jen k urážení, ale často to sebou nese i nějaké to poselství.

Navíc si k tomu ještě připočtěte rozličný ansámbl hlavních postav, kde nikdo není černobílý a hodně postav vás určitě napříč hrou překvapí. Jediní, kdo mi trochu vadili byli na potvoru nově přidané postavy pro Overdose verzi a těmi je namyšlený idiot Biwasa-kun a ženská která nesnáší chlapy na celé planetě. Občas pobavili, ale fakt tam být nemuseli, naštěstí zbytek postav se povedl na jedničku.

Bohužel co se týče samotné hratelnosti a náplně herní, tak už to trochu skřípe. Tvůrci totiž nic neudělali pořádně, a i když je tu hromada skvělých nápadů, tak krom skvělého bojového systému nic nedovedli do zdárného konce. Což zamrzí ve vícero momentech, jedním z nich je taková zvláštní variace na social linky známé z Persona série, tady totiž když si berete do soubojů různé postavy tak si tím zlepšujete s nimi vztah a pak ve volné chvíli s nimi můžete trávit čas a odkrývat jejich osobní problémy. Na jednu stranu, tohle pěkně osvěží hratelnost a samotné příběhy jsou i dobře napsané, jenže tu zamrzí že chod Moebia a život v něm vidíte právě jen skrze ostatní postavy v krátkých příběhových epizodách. Určitě by nebylo na škoda, kdybyste i vy měli možnost si trochu v Persona stylu žít život v tomhle umělém městě a objevovat jeho záhady přes každodenní život. Některé navíc může zamrzet i fakt že krom lehkých náznaků si tu nemůžete vybudovat žádnou romanci. Pokud by osamocené hráče tento fakt mrzel, tak můžete aspoň přes mobilní aplikaci psát postavám a ptát se jich na to co mají rádi apod, i když vám to je k ničemu, ale je to hezká featurka.

Když máte volný čas a epizody že životů postav vám dojdou, tak pořád můžete plnit vedlejší úkoly pro místní obyvatele, i když já se jim vyhýbal protože to byli klasiky typu dones a najdi, to je ale u většiny JRPG.

Teď, ale pro některé přijde ten pravý kámen úrazu a tím je samotná většina herní náplně, ta se odehrává především v klikatých a sáááááhodlouhých dungeonech. Což mi upřímně místy dalo lehce vzpomenout na Shin Megami Tensei sérii, jelikož tady je přeci jen také větší důraz na procházení dlouhých dungeonů než na příběh (ten se tu, ale i tak řeší dostatečně). Je to navíc silná frustrace, musíte hledat cestu k cíli či potřebné předměty (ty se vám ukazují na mapě). Já osobně nejsem typ, který tyhle úmorné dungeony má rád, ale skvělé propojení s hudbou (k tomu se dostanu) a skvělým soubojákem, si mě přitáhlo na svoji stranu.

Soubojový systém je turn based, ale dává vám volnou ruku, jak si naplánujete útoky vašich postav, na jednoduché časové ose si posunete podle libosti, kdo má kdy zaútočit a můžete si příjemně taktizovat. Navíc je to celé intuitivně dělané, takže to souboj nezpomaluje, a i přes plánování rychle odsýpá.

Propojení s hudbou, ale k samotnému bojovému zážitku také přispívá. On totiž soundtrack je jednou z hlavních předností hry. Když si pohybujete po dungeonu tak vám hraje chytlavá instrumentální skladba, jakmile ale přejdete do souboje, tak to plynule přejde do vokální verze a je to fakt skvělý a neomrzí to po celou herní dobu.

I přes chabé technické zpracování (hlavně na Switchi, to je fakt humáč roku) tak dungeony působí svěže a volně. Například se budete pohybovat v tanečním klubu, nákupní čtvrti v aquáriu apod. I přes to že lokace vypadají fajn, tak po nějakém čase je to jejich probíhání s miliónami uliček, docela vopruz. A když už jsem u té kritiky tak dialogy občas vyznění lehce divně (asi kvůli chybkám v překladu) a to i přes to že writing je po většinu doby dost kvalitní.

No je to divná hra, vypadá divně a rozmazaně, hodně herních mechanismů je tu na půl cesty, bugů se tu najde taky pár a hratelnost je poněkud stereotypní. I přes to mě Caligula Effect učaroval a nepustil, užíval jsem si hudbu, sympatické charaktery a jejich příběhy, humor a těšil jsem se, jak to celé dopadne. Pokud tedy hledáte hru, která se vám bude snažit znepříjemnit herní zážitek a trochu vás i mučit jako Shin Megami Tensei, tak si to dejte. Podle mě to stojí za to!!!

Série Project Zero (v Japonsku Fatal Frame) je často opomíjeným bratříčkem hororových legend Resident Evil či Silent Hill, což upřímně po zahrání toho dílu nechápu, jelikož hlavně Silent Hillu zdárně sekunduje a to i když se zaměřuje na prakticky jiné aspekty psychologického hororu. Hned se přiznám že tenhle díl je mým prvním v sérii, takže budu především vycházet z pocitů které na mě zanechal právě tento.

Příběh se odehrává v městečku poblíž hory Hikami která je v centru hlavního dění, tu totiž sužují různé duchařské báchorky a legendy. Údajně na toto místo lidí často chodí páchat sebevraždy, protože je Hikami k sobě volá a údajně tam můžete v pokoji ukončit svůj život. Dále jsou tu i často spatřovány takzvané Shrine Maidens, které k sobě volají různé oběti a skrývají temnou minulost. Celkově právě postavení na duchařských mýtech a legendách, je to co právě sérii silně odděluje od svých slavnějších bratrů a tím se stává v hrorových směrech o něco svěžejší. Když totiž procházíte pomalým tempem husté lesy, či opouštěné budovy, tak máte silně nepříjemný pocit. Často slýcháte nepříjemné zvuky a po cestě nacházíte i spisy které vám více osvětlují lore hory Mikami. Když například se dočtete že se tam dá někdy spatřit duch který ve smyčce opakuje svojí sebevraždu (skok z výšky) tak na něj při průchodu hrou narazíte. Nebo uvidíte nějaké zjevení a pak následně díky pročítání různých spisů se o tom dozvíte něco více.

Ono čtení různých písemností není jediné jak můžete o historii přízraků zjistit něco více, vy tu totiž máte schopnost do nich nahlédnout pomocí doteků. Vy když totiž ducha zničíte v souboji, máte pár sekund na to k němu doběhnout, dotknout se ho a vidět stylově udělaný flashback z chvil krátce před smrtí. Tyto videa jsou dělané stylem že vypadají jako kdyby jste si pustili ošoupanou videokazetu, která různě šumí, trhá se a vydává zvuky. Ona celkově hra je krásná melancholická stylovka, od temných koutů lesů, po krásně sytě nasvícené západy či východy slunce apod. Vizuální stránka je tu opravdu parádní a často jsem jen zíral co se tvůrcům na Wii U podařilo vykouzlit za krásy.

Melancholie vlastně prochází celou hrou a příběh se zabývá takovými tématy jako je šikana, mít schopnost kvůli které jste ostatními považováni za zrůdy či jen mít sny o tom že jste jako díte během rituálu zavraždili malou holčičku. Já vím, zní to trochu emo, ale hra tyto témata nakousne jen lehce, a nikdy to nespadne do chabé citové vydíračky. Díky postavám které jsou sympatické vás na víc jejich strasti i zajímat budou a vadit vám lehký emo nádech nebude.

Nahoře jsem ještě trochu nakousl souboje, ano ty tu jsou, jenže fungují trochu jinak než jste z hororovek zvyklí. Vy tady totiž máte k ruce spirituální kameru, pomocí které fotíte duchy a likvidujete je. Touto kamerou také můžete fotit různé přízraky či záhady kterých si všimnete a také jí budete potřebovat na řešení různých logických hádanek. Těch tu není mnoho a většinou jsou poměrně jednoduché, i když někdy zase příliš zdlouhavé. Jako když hra po vás chce hledat různé klíče po rozsáhlém chrámu který má spoustu chodeb apod.

Příjemnou featurkou navíc je že kameru ovládáte Wii U tabletem, který funguje jako váš foťák a musím uznat že se to tvůrcům povedlo implementovat skvěle a neskutečně mě to bavilo.

Bohužel i přes hromadu skvělých části se hře nevyhnulo pár chyb, jako například místy zmatená kamera, občas těžkopádný pohyb postavy či zapomenutelný soundtrack, který obsahuje po většinou jen klasické dunivé zvuky jak jste zvyklí z mainstream hororů. I když ke konci se objeví pár hezkých melodických instrumentálních skladeb a závěrečná vokální skladba se povedla neskutečně.

Pokud tedy chcete melancholický duchařský horor který má občas skvělé stylistické nápady a fajn příběh který si musíte lehce poskládat sami a na Wii U se vám práší, tak směle do toho.

Je to tady, tímto dílem oficiálně sérii dochází dech a kdyby nebylo posledních dvou případů tak to ani nezvládnu dohrát. Je sice hezké že se tvůrci snaží kvůli butt hurt fanouškovské základě držet status qo (viz. pozdvižení kvůli Apollo Justice dílu), bohužel kvůli tomu série začíná silně stagnovat a nejde nikam kupředu. Rozhodl jsem se že jelikož jsem byl veliký fanoušek série a jsem naštvaný z toho co se sérií dělají, tak krom recenze na tento díl se pokusím zhruba shrnout v čem Ace Attorney už prakticky nemá co nabídnout.

Pokud sérii znáte tak formulka se tu prakticky nezměnila až na jednu věc, pořád vyšetřujete a následně obhajujete u soudu, akorát v tomto díle je tu Divination Seance, ve které vidíte poslední vteřiny oběti před její smrtí, krom toho je, ale vše při starém. V tomhle díle se akorát s Phoenixem podíváte do království Khuraini (nějak tak se to píše) ve kterém nesnáší právníky a Paynův bratranec je tam uznávaným prokurátorem, jelikož v království žádní právníci nejsou a nikdo mu nemůže oponovat. Musím říct že změna prostředí sérii lehce prospěla a bylo zajímavé sledovat dění v království Khurain a jeho kulturu, přeci jen se v sérii na něj občas poukazovalo a Maya se sem jela učit. Na ní každopádně tento díl lákal, že se konečně vrací všemi oblíbená bývalá asistentka Phoenixe, jenže to by scenáristi nesměli být banda hovad...

Hlavní hrdina se s Mayou osobě vidí asi po pěti letech a jejich znovu shledání působí neskutečně komickým dojmem, nejenže to vypadá jakoby se viděli včera, ale po dvou minutách dialogu o tom jak se měla je hned podezřelá z vraždy a už se s ní mluví jen o případu. Žádné objetí Phoenixe po pěti letech ani tam nemohli dát dvacet minut kdy jdou spolu na kafe, ne. Tohle je, ale bohužel jeden z hlavních problémů celé série a proč mě scenáristi neskutečně serou.

Nic tu nikam nejde, vztah postav tu vždy je ve statusu qo aby se náhodou nenaštvali fanoušci. Chybí už nějaké zadostiučinění, větší náhled do životů postav a trochu je posunout dále. Phoenixovi táhne na čtyřicet a krom Darii z jednoho dílu prakticky neměl žádnou známost a tvůrci mu museli přihodit adoptivní dceru, protože neexistuje aby do háje s někým mohl mít dítě. Z Apolla se tu taky stane adoptovaný syn někoho aby toho nebylo málo.. Je to už prostě únavný, mě už nebaví sledovat dokola furt to samé, postavám tu nikdy nic nehrozí, nic se jim nestane, vše skončí happy endem a nikdy tu nic nemá dlouhého trvání. Nemluvě o tom že v tomhle díle jde vidět jak si tvůrci píšou Phoenixe podle toho jak se jim hodí.

Když hrajete za Phoenixe, tak je to klasika, nechá se rozhodit jakýmkoliv trošku větším argumentem, není připravený, většinu věcí jede z patra apod. Jenže jakmile v tomhle díle stojíte proti němu v roli Apolla Justice, rázem je Phoenix připravený, nic ho nerozhodí, proti argumentuje jak nikdy a vy si jen říkáte....DĚLAJÍ SI ZE MĚ PRDEL ?!?!? To samé platí proto když je Phoenix, Apollův pomocník při soudu, najednou je plný profesionality a vše zvládá.

Celá tahle demence se táhne do čtvrtého případu, do něj je to klasika, nic vás tu neohromí, spíše se naserete jak nic nikam nejde, jenže pak to přijde. Čtvrtý případ je za Athenu které při soudu jako její kolega pomáhá druhý nejlepší prokurátor série a tím je Blackquiil. Ten totiž ukazuje jak by například Phoenix už měl jako profesionál u soudu reagovat, proti straně hbitě na většinu věcí hodí proti argument, nenechá se zahnat do kouta a opravdu si celou epizodu ukradl pro sebe. Poté je tu epizoda pátá která má neskutečně hodně skvělých myšlenek, parádní zvraty a šlape jako namazaný stroj. Jenže opět, tu napětí nefunguje, víte že vše dopadne dobře a nové zásadní postavy co mají hejbat s příběhem tam jsou jen jednoúčelově, jako vždy.

Dalším faktorem který hře moc nepřidal je nový prokurátor SAHMADIIEJKEWFKJWI (nevím jak se to píše), ten je prakticky shrnutí všech stereotypů od minulých prokurátorů, takže vás nesnáší totálně, nedá se s ním v klidu promluvit a vehementně a slepě po vás jde. Jasně, má důvody proč se takhle chová, ale je to prakticky to samé co u minulých prokurátorů. Vzpomeňme, ale na výjimku a tou je prokurátor Klavier Gavin, který jako jediný se snažil právníkovi pomáhat a společně s ním najít pravdu, škoda že takových prokurátorů v sérii není více.

Jinak kvůli posledním dvou případům, musím dát 75% jelikož jsou v rámci možností série, napsané opravdu kvalitně. Doufám že příští díl přinese změny, zaměří se trochu více na postavy, dají jim nějaké zadostiučinění
a třeba překopají i herní mechaniky a udělají z toho pořádnou 3D Adventuru. Jinak bych už sérii začal považovat za ždímání peněz z fanoušků.

Druhý díl navazuje přímo na události prvního dílu a hned v prvních minutách vás hra nenechá vydechnout. Hlavní hrdinové totiž čelí novému problému, jsou uvězněni v jejich oblíbeném MMORPG světě The World. To, ale není jediný problém kterému hrdinové budou čelit, podivná entita AIDA si totiž nevybírá a velká většina hlavních hrdinů si sáhne až na dno svých sil a někteří přitom přijdou i o svůj život. Jednoduše vás druhý díl nenechá v klidu, vše se boří jako domeček z karet, nemůžete si být nikým jistý a tvůrci opět dokazují jak mají scénář v malíku. Také se tu konečně začnou i lehce rýsovat romantické vztahy, kdy se jistá část hry právě zaměřuje na větší seznámení se s děvčaty a na trávení čas s nimi, samozřejmě v rámci herního světa The World. Jediné co v rámci příběhu zamrzí, je fakt že ne všechny postavy tu dostávají dostatečně prostoru.

Jedinou výtku bych měl asi tak k nezměněnému soubojovému systému a opakování nudných dungeonů. Hra často totiž přeruší příběh v tom nejzajímavějším a vy pak musíte trávit například hodinu v nudných a stále se opakujících dungeonech a hledat cestu k cíli. Kdyby to aspoň bylo provedeno zajímavěji, tak oka, ale takhle to zbytečně narušuje příběhový zážitek. I přes uchovanou repetitivnost soubojáku, se tu dočkáme i pár změn a mezi ně patří například upravování motorky či nové město a lokace.

Anime seriál Online Jack, je tu taky přítomen a opět nabízí pohled na události z jiného úhlu pohledu.

I v druhém díle pořád zůstává příběh hlavním hnacím motorem a nenechá vás od hry odejít, já sám jsem to dohrál během dvou dnů. Takže zkuste to, v rámci příběhu se jedná o JRPG nadstandard a je veliká škoda, že tato hra spadla do zapomnění.

.hack//G.U. Vol.1//Rebirth se může zdát příběhově jako rip off mnohem úspěšnějšího Sword Art Online, ale opak je pravdou, právě série SAO se hodně inspirovala a příběhově i lehce vykradla tuto herní sérii, která obsahuje velké množství dílů a i anime. I přes rozsáhlost kterou .hack série má, tak tento díl je začátkem trilogie .hack//Gu. Proto je právě tato trilogie asi nejideálnější vstup pro nováčky, kteří chtějí do série na skočit a zároveň se nechtějí vrhnout do o poznání více archaických dílů série.

Hlavním hrdinou je hráč který v MMO hře The World vystupuje pod nickem Haseo, při jeho prvních toulkách herním světem se, ale stane obětí tzv PK systému. S ním The World přišel ve své druhé verzi, kdy dala možnost hráčům se libovolně zabíjet bez důsledků, to mělo za důsledek že existuje množství guild a hráčů, kteří právě PK provozují a zabijí nooby a různé hráče. Haseo je tedy po pár hodinách ve hře zabit a poté ho sledujeme o několik let později, kdy je z něho obávaný PKK (zabiják Pkerů). Tou dobou už je hlavní hrdina obávaný všemi PK hráči a stal se legendou. Nic, ale netrvá věčně a Haseo se snaží najít hráče Tri-Edge který ve hře zabil jeho kamarádku, která se po porážce neprobudila v reálném životě a spadla do věčného kómatu a není jediná. Po konfrontaci právě s tímto podivným hráčem Haseo přijde o veškerý svůj postup a musí začít opět od prvního levelu.

Určitě některým může příběh přijít jednoduchý nebo že nic nenabídne, ale ono tomu tak není. Tvůrci totiž do hry vkládají až neuvěřitelnou míru detailů která může hráče ze začátku lehce zahltit, nemluvě o tom že příběh je podáván značně filmově. Často se vám totiž bude stávat že budete hrát půl hodiny a pak koukat skoro hodinu na dialogy. Ty jsou místy poměrně statické, postavy stojí a kecají, jenže tvůrci se to snaží i vzhledem k horší grafické stránce, značně obvzláštnit, takže tu během konverzací máte akční nálety kamery, či zoomy na postavy ve kterých to přejde plynule do cut- scény (ty vypadají nádherně). Právě, ale velká míra dávkování příběhu vás bude bavit, nikdy totiž nevíte kdo je zrádce, co se stane a hra vám všechny své momenty dávkuje pečlivě a dokáže vás často i překvapit. Například, příběh je po většinu času vážněji laděný (hlavně v prvním díle), proto asi žádný hráč pak nečeká když se ve hře objeví podivná postava která si říká Piros the Third, je celá oděná ve zlaté zbroji, dělá anime pósy a do toho hraje značně bizarní skladba, kterou dokonce nazpíval sám ředitel společnosti která stojí za touto hrou.

Tím, ale vlna překvapení nekončí, vy tu totiž máte možnost se ze hry odhlásit a číst si fóra na internetu, koukat na zpravodajský web, ve kterém je hodně zajímavých informací ze světa ve kterém se příběh odehrává a vytváří vám to poměrně komplexní pohled na to co se děje mimo MMO The World, jo a je tu i in game Anime seriál :D Ten se jmenuje Online Jack a průběhem hry se vám odemykají nové epizody a sledujete v něm věčně nadrženého Japonského Brazilce Salvadora Aiharu, který vyšetřuje ve svém pořadu Doll Syndrome, který většinou získávají hráči The World a stávají se z nich němé loutky. Tenhle anime seriál je každopádně jedna radost, nabízí naprosto ulítlý humor a dokonce vám více osvětluje události kterými jste byli svědky v MMO světě. Tím, ale rozsah hry ještě nekončí, jak jsem psal nahoře, můžete si číst fóra a to jak ze světa, tak i ty ohledně The Worldu a stojí to za to. Fóra jsou napsány čtivě a někdy opravdu máte pocit, že čtete něco jako z DH (i třeba konverzaci mezi Saskielem a Terezkou). Plus si tu můžete i prohlížet obrázky které vytvořili různí "hráči" a pak si z ilustrací udělat tapetu na plochu.

Jak můžete vidět, tak svět .hack//GU je poměrně komplexní a skvělému prožitku pomáhají i postavy, které jsou napsané skvěle, nikdo tu není vyloženě černo bílá záporná postava či naivní debílek, všechno se tu totiž pomalu buduje a vývoj charakterů dává smysl i spolu s tím, proč se Haseo chová místy jako bad ass kretén (což není výtka, hlavní hrdina je skvělý). Často také od různých postav budete dostávat emaily, které jsou často příběhové, ale také si můžete zvětšovat náklonnost některé z postav pomocí tzv. greeting cards. Těmi zahájíte sami od sebe konverzaci a poté si můžete v lehce nelineární formě dopisovat.

Příběh a lore je ve hře opravdu vyčerpávající a proto tu combat hraje druhé housle. Je to prakticky takové hack n slash, kde vždy v rámci příběhu a expení jdete do dungeonů, které jsou poměrně nic moc zpracovány a rubete se. Souboje jsou rychlé, odsýpají, ale nenabízejí moc invence a určitě nepatří k hlavní doméně hry. Mě upřímně probíhání dungeonů, kterých je tu hodně, nebavili a opravdu jde na tom vidět že je to prakticky jen do počtu, aby mohl hráč občas hrát. Na druhou stranu je to upřímně z MMO světa a když to tak vezmete, tak v hodně MMORPG ty dungeony a souboje jsou na nižší úrovni, proto i stylizací dávají lehce smysl. Ono .hack//GU poměrně dost věrně simuluje MMO světy. Když hráči běhají po světě, tak se jim nad hlavou ukazuje co píšou do chatu, postavy tu musíte zvát do party, můžete brát questy v quest shopu apod. Což taky přidává na autentickém zážitku, spolu se skvělým soundtrackem a parádním dabingem.

Pokud hledáte rubačku s velkým zaměřením na komplexní a zajímavý příběh tak mohu vřele doporučit, jedinou škodou jsou únavné dungeony a ničím zajímavý combat.

Ani nevíte jak jsem neskutečně rád že jsem to dohrál, tolik nasrání a frustrace , ale tak to je klasické Shin Megami Tensei. I přes to mě to, ale hnalo dál a cítil jsem po každém bossovi či bludišti příjemný pocit uspokojení a vlastně mě to i hodně bavilo, ale to se všechno níže pokusím shrnout.

Ocitáte se tu v roli Raidou Kuzunohi, který patří do linie ochránců hlavního města před různými démony, no aby Raidou mohl svůj úkol plnit efektivně, tak byl zaměstnán do detektivní kanceláře věčně líného soukromého očka Narumiho. Jehož kancelář bere pouze podivné případy které obsahují nadpřirozeno a nedělá mu problém značně zneužívat Raida proto aby je řešil, spolu s jeho side kickem mluvící kočkou Gouto. Hned ze začátku dostanete hovor od jedné slečny, která vás prosí aby jste jí zabili a následně je unesena podivnými červenými vojáky. No a vám nezbývá nic jiného než tomu celému přijít na kloub. Nečekejte, ale žádnou komorní detektivní zápletku, brzy jak je zvykem to všechno sklouzne ke klasické záchraně světa, to, ale v případě této hry vůbec nevadí.

Je tu totiž dost zajímavých chrakterů které vás budou bavit, ať už věčně liný detektiv Narumi, otravná novinářka Tae či Rasputin, který se často postará o hromadu komických chvil. Samozřejmě do příjemné, mysteriózní a občas i bláznivé atmosféry přidávají svůj podíl i démoni. Když je totiž během svých toulkách oslovíte, tak se můžete těšit na neskutečně vtipné dialogy a situace. On se celkově tento díl nebere moc vážně a z většiny věcí i zápletek si dělá legraci a i se tu humorně komentuje frustrace hádanek či soubojů.

Více humorné ražení, ale není jediná věc ve které tento díl lehce vybočuje z řad SMT série. Soubojový systém už není klasicky turn based, ale byl vyměněn za svižnější akční real-time s možností k sobě přivolávat démona. v tomhle už je to, ale zase klasika jak jsme zvyklý. Během vaší cesty opět můžete a i musíte nabírat rozličné démony, kteří se vám nejen budou hodin při soubojích, ale při i samotném vyšetřování. Nově totiž musíte různé druhy démonů používat na rozličné puzzly a postupy při vyšetřování. Například jeden démon umí číst v mysl, tak ho musíte použít, aby jste z někoho dostali potřebné informace k případu apod. Což příjemně okoření a beru to jako jedno z větších plusek. Proto vám všem doporučuji mít u sebe různé druhy démonů a klidně i pod levelovaných, nikdy totiž nevíte kdy je budete potřebovat. Bohužel, samotné nabírání démonů do party mi tu moc nevyhovovalo, probíhá totiž v souboji a ve chvíli když oslabíte soupeře, tak v té chvíli ho musíte rychle uzurpovat. Více mi upřímně vyhovoval systém v SMT IV, kde jste museli démony překecávat či uplácet, aby se k vám přidali, tady je to místy lehounce frustrující.

U frustrace, ale zůstaneme, té tady naleznete hodně, dokonce bych si dovolil říct že hra si úplně užívá vás mučit. Ať už to jsou dlouhé bludiště, puzzly, některé boss fighty a hlavně to že hra vás až na výjimky skoro nikdy nenechá vydechnout. Tady je totiž normální že po tuhém bossovi, jdete hned na bludiště, z něho tuhý boss, pak další boss a pak máte dvacet minut oddechu :D Což někdy dokáže taky silně potrápit, ale i tak potom vždy máte chuť jet dál a příjemný pocit že jste to zvládli. Samotná obtížnost, ale není v porovnání s jinými SMT hrami až tak brutální, ano najdete tu pár zákeřných bossů a opravdu časté náhodné souboje také tomu nepřidávají,ale když dokážete odhalit taktiku nepřítele a trochu u toho zapřemýšlíte, tak to není nic nadlidského.

Přiznám se, ale že jsem trochu ztratil nervy když v posledním dungeonu jsem si musel prožít znovu většinu těžkých boss fightů, které jsem napříč hrou zažil, to byl masakr :D

Jinak pre-rendrovaná vizuální stránka je na jedničku a hlavně dark realmu jsem si často užíval atmosférické scenérie a i si sem tam vzpomněl na The Last Crown, který tento díl místy lehce vizuálem připomíná. Samotné OST se také nadmíru povedlo a má takový příjemný Persona feel výjimkou bojových skladeb, ty jsou správně kytarově říznuté a dokáží napumpovat.

Takže, pokud chcete lehčí výzvu, nebo snesitelně okusit sérii Shin Megami Tensei, tak tohle je ten správný vstupní bod. Hra vám sice dá místy zabrat a dokáže vás řádně nasrat, ale vše je to v takové jakž takž snesitelné rovině a určitě vám to tu sérii lépe ukáže než kastrát Persona. Plus tu dostanete příjemné osazenstvo hlavních postav a výborný soundtrack. Jediná škoda že se hra začne více zabývat postavami až k samotnému konci, ze začátku se jimi totiž hra zabývá dosti povrchně.

The Room herního průmyslu je tady !!! Musím říct že tohle byl jeden z největších zážitků roku, je to jakoby jste koukali na nejhorší film od Tromy jaký byl kdy stvořen a do toho by se ještě tvářil jako kultivované dílo.

Oka, tak v čem je problém ? Příběh je podivná směsice mafiánského příběhu a upírů, kteří nejsou upíři :D Hlavní hrdina má speciální krev která mu dává speciální schopnosti spolu ještě s dalšími postavami. No a do toho tam jsou organizace které tyhle lidi loví, protože prostě tu krev chtějí a mají potřebu být lepšími pistolníky. Tomu aby příběh dával smysl, ale nepomáhá skoro nic. Cut-scény jsou často poskládané úplně náhodně a zničeho nic třeba hlavní hrdina Crow, vychází z baru (odkud vy jste vůbec nešli) a zničeho nic na něj vyskočí divně oblečený mafián že chce jeho krev. No a takhle je to pořád, vy například jdete k informátorovi, odejdete od něj a je cutscéna, jak hlavní hrdinové zničeho nic jdou po opuštěném obchoďáku. Třešničkou bylo, když jsem se náhodně ocitl v Aquariu a po místnosti během přestřelky chodili volně tučnáci, to bylo krásný.

Jinak cut-scény vypadají opravdu skvěle, ale jejich režie je nejspíše nexistující, jedna z postav například jde po chodbě a střílí do vzduchu, jen tak, jakoby před sebou měla tisíce nepřátel. No a to spolu s dabingem který dává vzpomenout na herecké výkony z filmu The Room, ze hry dělají opradu nezapomenutelný zážitek. Hlavně v momentě když se hra snaží tvářit seriózně a zničeho nic vám tam napálí až úplně absurdně komediální scénu která vybočuje z celé atmosféře hry.

Oka dobrý, příběh už neřeším, nedává smysl a závěr je neskutečné WTF !!! No a co hratelnost ? Je to prostě frenetická střílečka, můžete používat bullet time a další pičičandy a do toho po lokacích na vás nabíhá tisíce nepřátel a vy po nich jdete. Do toho vám krom kamery která spolu s automatickým zaměřováním jsou vaši úhlavní nepřátelé, ještě hraje příjemný rychlý Jazz. I když tohle zní jako šílená kombinace, tak mě to bavilo, nepřátelé odlítávají na tisíce stran a všude je neskutečný zmatek, ale baví to.

Problém je jen místy v levelech kdy jste jen v jedné místnosti, nebo na vyhraničené ploše a jdou na vás vlny všech druhů nepřátel. No a taková situace když jste v baru a ze všech stran i z balkónu na vás střílí čtyřicet ženských s raketometem, to chce silné nervy aby jste neprohodili ovladač monitorem.

Takže závěrem a proč tomu dávám 50% :D Ta hra mě bavila, fakt jsem se u ní od srdce zasmál jak je to příšerný a divný :D Dokonce v půlce hry se k vám přidá parťák v podobě variace na Bruce Leeho :D Takže jo, já si u toho zažil příjemný čas a to i hlavně proto že hra má něco okolo čtyřech hodin. Takže jako takový extended cut nějakého totálně béčkového filmu dobrý :D