Proč já si tohle dělám? Proč musím mít potřebu si vždy něco dokazovat hledáním zapadlých adventur a jejich dohráním?!?!? Pak se nemám čemu divit že narazím na takovýto bizár jménem Ark of Time. Není také divu že když jsem pročítal recenze na Moby tak jsem se často setkával s něčím jako " It has some of the worst voice acting I can remember hearing in a game"nebo " This is the worst game that I've totally enjoyed", i tak to ale moje odhodlání nesetřáslo a já se do toho střemhlav pustil.

Hlavním hrdinou je tu sportovní novinář Richard, který je svým editorem pověřený aby zanechal neambiciózního psaní a radši se podíval na záhadu zmizelého profesora. No a vy se tak ve stylu Broken Swordu vydáváte na dobrodružství po různých částech světa, a že to místy dá zabrat. Příběh je podle mě takové typické dobrodružné klišé, kterému ale schází jakýkoliv pocit nebezpečí. Hlavní hrdina si tu totiž během svého vyšetřování v klidu prochází řeší jednu logickou či nelogickou hádanku za druhou a vlastně nic se neděje. Což často vedle k tomu že jsem se do hry vyloženě nenutil s pocitem toho jak to dopadne a co dalšího se stane. Protože tady vlastně ve výsledku o nic nejde, což je veliká škoda.

Naštěstí to kompenzuje jiná stránka, a tím je ta humorná. Nečekal jsem že se bude jednat o tak vtipnou hru. Tady jsem totiž našel místy opravdu velice vtipné a absurdní dialogy, některé tedy až tak trapně vtipné že nešlo jinak než se pousmát. Také tomu dosti pomáhal i over-the-top dabing, který lidé hejtují, hlavně co se týče hlavní postavy, mě ale bavil. Richardův dabér totiž přehrává a fakt zní a dává vám pocit takového stereotypního lehce vymletého naivního sportovního spisovatele. Navíc i humornost některých dialogů připisuji hlavně jemu. Takže nevím, mě ten dabing k tomu celému sedl, opravdu bych nedokázal říct že je nějak vysloveně špatný, teda až na úplný závěr hry.

S tou komediálností jdou také ruku v ruce hádanky, které tu jsou místy poměrně obtížné a to kvůli několika bodům. První je že některé hádanky jsou logické v logice absurdní ale ne reálné viz: Ukradnete holčičce kočku, aby jste jí mohli hodit oknem do kostela a ona k tomu oknu přistavila žebřík na který můžete vlézt. Či nabarvíte kraba na bílo aby jste navrátili kapitánovi jeho kraba. No a druhý bod je ten že některé hádanky tu trpí na fakt, že máte prostě dost lokacích otevřených zároveň (ty se skládají samozřejmě ještě z dalších obrazovek). No a jelikož je děj poměrně rozplizlý, tak se vám dost jednoduše může stát že zapomenete kdo vlastně dělá co, nebo jaký je váš konkrétní úkol. Nepomáhá tomu an ifakt že některé postavy musíte opakovaně kontrolovat zda pro vás něco nemají, či zda jste si nezapomněli prohlídnout nějaký předmět a tím pádem vás hra nepustí dál. Například musíte dvakrát za sebou zavřít a otevřít dveře aby se něco zmrazilo, či s někým ještě dodělat dialog aby vám babka nakreslila obraz. Což je v rámci velkých lokací a žádného deníku docela problém. Navíc některé předměty vám nepůjdou třeba zkombinovat a až po hodině zjistíte že je máte zkombinovat opačně... prostě ne použít hadici na pumpičku, ale použít pumpičku na hadičku..uf

Nemluvě o tom že se celá postava ještě navíc strašně pomalu pohybuje po lokacích, je sice fajn že přechod mezi obrazovkami máte okamžitý, ale když chodíte po dané obrazovce tak si přesuny v ní ukrátit nemůžete, což je docela na nic. Hlavnš z důvodu že ty lokace jsou prostě nechutný, nemají žádnou atmosféru a tyhle 3D polygonový prostředí prostě nesnáším. Hřebíček do rakve je že tu navíc ani není ŽÁDNÁ HUDBA!!! Nevím jak vy, ale pro mě je hudba jedna z hlavních devíz adventur, jak máte do háje zvládnout plnění puzzlů a backtracking když tam ani nemáte hudbu která by vás trochu zklidnila tím že si do ní zajamujete? Tady je jen debilní ambient, kterej mě začal postupem pěkně srát. Navíc mě ještě dostalo že hra údajně láká na výborný orchestrální soundtrack! Oka, jestli tím myslí tu skladbu dlouhou 6 sekund co jede furt ve smyčce když si vybíráte na jakou lokaci půjdete, TAK OK! Achjo, říkám kdyby aspoň ta hudba tam byla či udělali lepší pozadí, třeba kreslený, tak to mohla bejt tak super hra.

Já tady říkám jaký je to bizár a ono vám to asi takhle nepřijde, ale to si tu hru musíte zahrát, protože ten humor, hnusný lokace, hnusný postavy, ujetý dabing, neexistující ost, otravný ambiente zvuky, to je prostě mix který vám z toho udělají hru na kterou nezapomenete. Budete se smát, budete se proklínat že jste si to vybrali ale nakonec si myslím že vám to i něco dá. Lituji zahraní? Ne! Užil jsem si to, ten humor a přeafektovaný voice acting mě prostě bavili a díky tomuhle si mě to udrželo celých cca 8 hodin.

Na závěr jen dám ještě takový bonusový poznatky. V závěru hry, je například pecková scéna kdy ženská postava (má pocelou dobu hry ženský hlas) je najednou z ničeho nic posledních pár vět dabovaná chlapem, který tu ženu tak kvalitně imituje jako váš opilý kámoš co nadává na to jakou megeru má doma. Hned poté hlavní hrdina udělá ten nejhorší výkon v dabingu jaký jsem kdy v životě slyšel (Megan Fox v MK má konkurenci), a ještě předtím té ženě řekne. Nevím jestli to byla sebereflexe autorů na upadající kvalitu scénáře během celé hry, ale hádám že ne... přitom ten dabing hlavní postavy byl do té doby dobrej. Jo a finální puzzly zase strašná pakárna.

Nebudu lhát, trochu jsem si to nadhodnotil, protože nový Alone in the Dark je pro mě tak trochu splněný sen na poli hororových her. Už dlouho jsem totiž tesknil po nové hororovce která by na to šla hezky po staru. Tím myšlen například větší důraz na hádanky, mysteriózní atmosféru a trochu i té absurdity. Tohle všechno nový Alone splňuje za mě na jedničku a ač se nejedná o kvalitní Survival Horor (o který se lehce hra místami snaží) tak se jedná o velice kvalitní hororovou adventuru.

V hlavní roli tu vystupují Edward Carnby a Emily Hartwoodová, kteří se vydávají do ústavu pro choromyslné jménem Derceto, aby tam našli Emily strýčka Jeremyho který poslední dobou začal postupně spadávat do šílenství. Ihned po menším nastínění děje si můžete vybrat za jakou z těchto postav budete hrát. Bohužel, ale jednotlivé linky se krom jedné kapitoly výrazně neliší a změny jsou spíše kosmetické (budete mít jiný dialog, přečte si jiné spisy či se vám cutscena spustí na jiném místě atd). Takže tady jsem si vybral dle sympatií a první volba vzešla na Carnbyho, jelikož mám prostě slabost pro hard boiled detektivy. No a poté je čas najít strýčka Jeremyho!

Co musím ihned v rámci příběhu pochválit je ta skvělá dobová atmosféra, prostředí celého panství Derceto a hlavně příjemnou absurdní a i surrealistickou atmosféru. Kdy vlastně hlavní postava je vhozena do víru podivných událostí/kosmického teroru a při prozkoumávání panství se mu ledabyle zjevují postavy které ještě více přispívají do celého chaosu a surrealistické atmosféry, které navíc pomáhá hudba která jakoby vypadla z pera Angela Badalamentiho/Davida Lynche. V tomto ohledu jsem byl naprosto spokojený, jelikož více než na jumpscary hra spoléhá na mysteriózní atmosféru a nádech Gotických hororových filmů z 60-70let či noirovek. Což já mám velice rád. Takže pokud od hry čekáte Resiho 2,3,4, budete velice hořce zklamáni, jakožto poměrně velká skupina recenzentů či hráčů, tady bych to přirovnal k období PS2 éry hororů.

To i z toho důvodu že celá hra je velice "puzzle heavy", což je poměrně osvěžující, hlavně proto že se nejedná o lobotomické hádanky které by byli primitivní a jen do počtu. Ne tady se opravdu dočkáte poměrně hravých a místy i docela těžkých hádanek na které se dá přijít logicky, ale neříkám občas sem nějaký zásek měl. Hlavně to trochu zabolelo v momentě, kdy jsem si myslel že jsem na něco zapomněl a tisícekrát prohledával celé Derceto, což může být někdy poměrně frustrující. Na druhou stranu ale zase nemáte zprvu vše odemčené, takže nemějte strach že by jste hned zprvu měli zásek a museli se prodírat všemi pokoji.

I tak je ale dost možné že vám to prodírání se vadit ve výsledku nebude, protože celá hra je naprosto BOŽSKY ozvučena. Tyo takhle výborný zvuky jsem v hororu dlouho nezažil, každý průchod po ztrouchnivělým schodišti či po dřevěné podlaze cítíte a hlavně slyšíte, což přidávalo ke skvělému "AMBIÁÁÁNC" celé hry. A nebudu lhát když řeknu že jsem někdy chodil pomalejší chůzí abych si tu atmosféru užil. Jako jo, tohle je podle mě jedna z největších předností celé hry. Fakt paráda.

Bohužel i přes opravdu všechny klady, se tady najde několik záporů, ten nejhlavnější je asi soubojový systém. Celou dobu mi přišlo že ty fighty tu jsou spíše do počtu a jako jo, bez nich by to místy asi bylo méně zábavnější, ale šlo to udělat rozhodně lépe. Je sice pravdou že zbraně na blízko tu při soubojích mají odlišnou váhu a se vším se nemáchá stejně, ale i tak mi celé souboje přišli místy chaotické spolu s bugy a častým zasekáváním o nějaké textury, plus i také nabijení přišlo dost pomalé. Takže v některých momentech kdy na mě naběhlo některých monster více, tak jsem byl chycen do chaotické pasti a moc sem si to neužíval. On prostě celkově ten survival prvek tu moc nefunguje. Nikdy totiž nemáte pocit že by nabojů, léčiv bylo nedostatek a potyček s obludami zase ve výsledku tolik není. Nemluvě o prostě totálně všedních bossfightech, který přispívají k dojmu že tohle celé je jen odškrtnutá kolonka na seznamu.

Což bych asi řekl že to je ke kritice asi vše, ještě bych teda dodal že na PS5 i po velkém updatu jsem měl bugů jak nasráno a bylo běžné se o něco zaseknout, cutscéna problikávala, či postavě se zdeformovala divně hlava během dialogu nebo můj oblíbený bug - prosvítání Edwardového strniště... takže asi tak. Voice acting tu hejtovat nebudu, jelikož mám narozdíl od většiny asi hluchotu nebo nevím. Mě totiž dabing od Harboura přišel kvalitní a jeho občasným přehráváním skvěle sedl do atmoséfry celé hry, to samé platí i pro Emily.

Takže jo, za mě se jedná o opravdu kvalitní old school horor, který potěší hlavně fanoušky Gotických hororů starších let či fanoušky Lynche/Lovecrafta. Já si to celou dobu hodně užíval a fakt cením příklon k adventurní složce a i třeba potřebu pracovat se spisy co ve hře najdete aby jste se dostali dál, což ještě více nutí k opakovanému přečtení a to mě bavilo. Takže jo, za mě velké překvapení a těším se na opětovné zahraní.

O této absurdní, a pro mnohé i kultovní FMV Vizuální Novele, jsem se dozvěděl díky absurdnímu rozhodnutí Limited Run Games to vydat na moderní zařízení. Což i jak sami lidi z LRG říkají, tak je potřeba si tyhle i když špatné kousky připomínat či minimálně si tuhle historii osahat a já úplně souhlasím! Jelikož já osobně jsem si tento krátký ale zato intezivní FMV zážitek velice užil.

To bylo hlavně docíleno naprostou absurditou celé této hry, jejíž premisa začíná celkem nevinně. Hlavní dva hrdinové (John a Jane) jsou nuceni od svých rodičů si najít protějšek. John pokud to nestihne tak musí večer mít večeři s místní ošklivkou a svojí mámou. Jane zase hrozí že si musí najít nějakého starého pardálka na firemní akci jejího otce. No a tak začíná celý tento absurdní kolotoč, který vykopne snad nejdelší intro sekvencí ever po které následuje naprsoto absurdní sled fotek jak se hlavní postavy sprchují a připravují na vyjití z bytu. Zdá se to úmorné, ale já se u toho fakt neskutečně nasmál, hlavně když tam máte minutu pozastavený zoom na psí rypák... TOP! Bohužel scény ze sprchy obou aktéru byli cenzurované :(

Poté co tento velice výživný začátek skončí, tak už máte ovládání pod kontrolou a to spočívá z toho že musíte vybírat co se stane, přičemž váš hlavní úkol je, abyste zapříčinili to aby spolu hlavní duo skončilo. Do toho vaše rozhodnutí s velkou libostí (hlavně když se rozhodnete špatně) komentuje vypravěč který vám neustále musí připomínat jaký strašný prase jste a jak vaše skóre je nejhorší v historii.

Což je skoro vše co o tom říci. Jak tu zaznělo v Drolinově komentáři, tak bych tuhle hru rozhodně nepřirovnával k The Roomu, který je špatný nechtěně, tady očividně tvůrci chtěli udělat komedii ve stylu filmů Johna Waterse, jehož Pink Flamingos či další filmy to estetikou lehce připomíná. Hra si totiž dělá srandu ze všeho a to i ze sebe. Bourá se tu čtvrtá stěna, občas jde slyšet i jak se štáb do záběrů směje a navíc to celé obsahuje snad nejdelší naháněčku v FMV historii vůbec :D Jo, bavil jsem hodně, dialogy mi úmorné nepřišli spíš záměrně natahované aby vynikla celá absurdita. Místy mi i celá hra připomínala Leisure Suit Larryho či tvorbu Al Loweho (možný gay ending). Důvod proč tomu ale dávám 65% je že je to velice krátké a hru máte do hodiny dohranou a to i přes to že je tam toho docela hodně a ve výsledku je to prostě jen obskurní jednohubka. I přes 65% to všem doporučuji pokud chcete absurdní FMV.

Mnozí z vás určitě ví že The Sims série se dočkala hromady klonů na konzole, některé fajn a některé zase velice stereotypní (ještě více než PC základní hra po týdnu hraní). Podle mě vždy byl problém pokud se snažili simulovat klasickou hratelnost simíků na konzole a to už jen z důvodu že se tato verze nikdy dodatků nedočká a navíc má většinou i mnohem omezenější možnosti. Naštěstí tu ale poté byli verze, které na to šli jinak, ať už třeba GBA verze která byla takové soft RPG, NDS verze kde se staráte o hotel či právě mnou recenzovaná verze pro PSP, která mi přijde i nejvíce pro hráče přitažlivá a to i pro ty kteří sérii Sims vůbec nehrají.

Tady se totiž jedná o vyložený fever dream, kterému sice zábavnost nevydrží do samotného konce hry, ale i tak se jedná o jednu z nejlepších konzolových verzí. No ale to si vše rozebereme postupně. Celá hra začíná tím že vámi vytvořený simík projíždí pouští a sekne se trochu o šutr který zapříčiní že musí zastavit u nejbližší benzínky a autoservisu. To že se v tomto místě děje něco zvláštního už zjistíte v moment kdy po vás servisák chce ať mu platíte respektem a ne penězi, ještě vám je znechuceně odmítne. No po zanechání auta v servisu se vrátíte a zjistíte že auto zmizelo spolu se servisákem i celou budovou a ještě na tom místě zvoní telefon kde vám jistý Doktor Newlon nabídne práci. Vy si tak seženete odvoz do Strangertownu ve kterém se snažíte nepřijít o rozum a také vyřešit problémy místních obyvatel.

Ano, celá hra je dělaná do 3D adventury a vy tak trávíte většinu herní doby řešením různých úkolů, které jsou často velice absurdní jako celá hra. Musíte tak například infiltrovat kult který uctívá Belzebeeefa, zjistit zda ve vašem sousedství nebydlí vraždící zlatokopka nebo vyhnat všechny duchy z vašeho baráku. Už jen podle těch úkolů můžete poznat že hra se nebere vážně a je tomu tak. Celý příběh je protkaný absurdními dialogy a taky si tu tvůrci dělají srandu z celé Sims série (to je asi tím že se na tom nepodílel více Maxis ani EA). Což celý příběh a dialogy jsou to hlavní co mě na celé hře bavilo. Bohužel v dalších aspektech už hra trochu slábne.

Největší problém tu je asi ten který k sérii neodmyslitelně patří, a tím jsou potřeby a simulace života. Tady je to samozřejmě všechno urychleno a osekáno, skilly si vylepšujete menším quick time eventem a vztahy tu rozšiřujete klikací minihrou ve které matchujete obrázek konverzace s tím který ukazuje druhý simík. Bohužel časté ubývání potřeb či potřeba si vylepšit skill pro posunutí příběhu, často zpomalují průběh hry a dělají celou hratelnost více frustrující. Hlavně ke konci kdy se ocitnete na vojenské základně, mi přijde že zábavnost dost ustoupila a hráč musel více grindovat skilly. Pokud ale se tomu chcete vyhnout tak si hned od začátku zkuste skoro vše dát na 7-8lvl. Nebo aspoň vylepšujte průběžně. Jelikož pak vás to může do budoucna slušně ubít. A aby toho nebylo málo ještě je tu i sanity meter, který když vám klesne skončíte v blázinci a navyšujete si ho plněním přání Simíka, není to nějaký velký opruz ale taky to občas poměrně zpomalí tok hry.

To je ale k hlavním záporům hry asi vše. Musím ale ještě zmínit další důležité prvky série a tou je třeba stavba domů. To tu nenajdete ale zase si tu můžete plně vybavit hrou stanovený byt a kupovat si do něj různé propriety, některé i exkluzivní pouze pro PSP verzi. Což teda já to vybavování používal pouze na to abych měl v domu důležité předměty na vylepšování skillů.

Dále grafická a technická stránka hry je fajn, vypadá to jako horší PC verze ale překvapilo mě že tu dost animací zachovali a že i simíci nevypadají vyloženě hnusně. Je sice pravdou že tu občas padá FPS, ale to se dá u takovéto hry poměrně pochopit a nijak extra mi to nevadilo. Takže jo, ve výsledku se jedná o slušnou mystery adventurní jízdu který ani není moc dlouhá (6-8h) a minimálně prvních pět hodin vám nabídne velkou salvu absurdní zábavy a legrace. Jedná se prostě o super adventuru v Sims světě a pokud by jste si chtěli dát nějakou divnou pařbu absurdní tak tímhle neuděláte chybu. A pokud aspoň trochu znáte Sims tak si u těch všech vtípků co bortí čtvrtou stěnu docela i užijete. Dlouho jsem nezažil hru, ve které vás do hry zapojí i samotné postavy. Takže jo, určitě to zkuste.

Persona 4 pro mě byla vlastně takový křest co se týče JRPG a pořád si stojím že co se týče od třetího dílu až po pátý, má čtyřka nejlepší uchopení školního života a přátelství z těchto tří dílů. Jelikož jsem si čtyřku zamiloval tak jsem hned rozehrál originální trojku, která prostě pro mě byla velké překvapení a i seznámení se sérií Shin Megami Tensei, ze které Persona vychází. Persona 3 byla ještě taková zkušební verze toho, co se pořádně rozjelo od čtyřky. Tím myslím social linky, školní život atd. Trojka (jako první díl z Persona série co to obsahoval) v tom ještě nestála na pevných nohách a promně to byl problém i překvapení. Social linky nebyli tolik propracované, postavy neměli tolik prostoru co se týče jejich osobních příběhů a dungeony byli prostě Shin Megami Tensei a to i jejich obtížnost (popisuji dobu kdy jsem ještě nehrál žádný SMT titul)

Proto jsem velice rád že se Atlus rozhodl udělat remake třetího dílu, jelikož to opravdu potřeboval. A ano kdybych hodnotil čistě remake kvality, tak bych tomu napálil bez okolků 90% ale jako samostatná hra? Je to prostě bohužel slabší a to i přes změny které nám tu tvůrci nabídly. Jak jsem totiž říkal tak v orignálu byli slabší social linky a navíc jste i nemohli nic podnikat s mužskými postavami. Tady to napravili a dodali dodatečné scénky ať už že se spolu můžete učit nebo například něco podniknout i s mužským charakterem, což jsou vítané změny. Bohužel Social Linky samotné mi přišly beze změny. třeba taková Fuuka u které jsem se na změnu opravdu těšil (protože její social link byl debilní) tak byl stejně dementní jak předtím. A i tak podobný mi to přišlo i u ostatních postav.

Navíc v rámci celkového příběhu jsou ty postavy pořád trochu méně zajímavé a nemají tolik šancí na to se pořádně ukázat a to i přes to že pár z nich se tu dočká jistého vývoje, což ale neplatí pro všechny. A to je i z toho důvodu že tu pořád není moc mimo aktivit kde by se postavy mohli projevit v jiném světle. Což je škoda.

Ale jo dobře pojďme ještě chválit... což největší big up si zaslouží logicky kombat který je vymazlený, stylově udělaný a všechny nové "featurky" do něj bezvadně zapadají, takže k němu nemám jedinou výtku. Tak jako i k přepracovanému soundtracku (teda až na to že v některých songách dost zmírnili kytary) či novému dabingu který se vážně povedl.

Bohužel v těch jiných aspektech jsem dost trpěl. Například k rozhodnutí že tu zanechali že k romanci hlavních tří holek potřebujete vymaxované staty. Což po zjištění vás donutí k velkému grindu, neboli i k zjištění že celá Persona série je vlastně velký grind zaobalený do školního života. Neříkám, že k mým znalostem z originálu to nebyla moje chyba, ale logicky jsem grindoval. Což pak jsem zjistil že mě výplň mezi hlavním příběhem kurevsky nebaví, protože už tam nemám co dělat. Mám vše na max a social linky taky. V ten moment jsem pak zjistil jak je Persona vlastně broken v tom na co nejvíc sází a to je školní život. Jelikož když vy se pořádně zprvu naexpíte a uděláte si postavy co máte rádi, pak už máte hovno co dělat. A co si budem, tady nejsou všechny social linky nějak top zábavný (některé jsou vyloženě demetní). Jenže to ani není problém remaku jako orignálu a neschopnosti Atlusu s tím cokoliv dělat.

Což navazuje i na to že příběh vlastně není nic světoborného a ani se to nesnaží zakrývat přes více rozvedené charaktery či jejich osobní příběhy, je to tu holt na půl cesty. Což se u toho originálu dalo pochopit, ale tady jsem čekal jisté úpravy. Nevím no. Mě to prostě krom kombatu přijde jako pořád kurevskej průměr. Ten příběh je prostě typická tropa o přátelství a vy ani nemáte krom pár dodatečných dialogů pocit že to tak velcí přátelé byli. Je to prostě celé mid. A tady ani ten školní život není zábavný a přijde mi že tu jde nejvíce vidět jak ta celá premisa toho života školního je slabá a jakmile se naexpíte tak zjistíte že je to pouhý grind a ne zábava.

To je asi vše, jako remake super, dali dost novinek a snažili se zlepšit co se dalo, proto nechápu proč do příběhu či socail linků nezasáhli více. Taky nevím proč neupravili tu debilní potřebu mít namaxované staty na některé postavy, protože si myslím že to i dost zabijí zážitek a pocit toho school lifu. Takže tak, místy jsem se bavil a místy to nesnášel. Pokud se krom soubojáku Persona nezmění, asi už mě nebude zajímat. I z faktu že romance neprosakují do hlavního příběhu, což mělo Trails of Cold Steel, i přes jeho problémy, pošéfované lépe.

Série Spirit Hunter je jedna z mých nejmilejších hororových sérií vůbec, nebál bych se jí dokonce u sebe řadit například k Silent Hillům či i o něco výše nad ně. Proto jsem měl neskutečný hajp na třetí díl a ani se mnou nelomcovaly zprávy o malém budgetu, omezení lokací či že se tvůrci museli nakonec sklonit i ke crowfundingu aby hra vůbec mohla vyjít. Není tedy asi divu že v oficiální zprávě od distributora i zní že se jedná o finální díl celé série. Což co si budeme, tento díl má opravdu na bedrech naloženo až až.

No a už musím říct že se to povedlo, fakt klobouček. Nejenže s menším budgetem dokázali dovalit s nejlepším dílem série, ale zároveň to krom absence dabingu nejde vůbec poznat. To ale rozebereme níže, nejdříve si trochu pojďme říci o čem tento díl je.

Hlavní hrdina Yashiki z Death Marku 1 je pověřen aby vyšetřil zmizení studentů na soukromé škole kterou údajně sžírá přítomnost entity která se nazývá "The Departed". Ta vyvěšuje na školní tabuli vzkazy ve kterých sděluje v hádankách co za osobu zemře téhož večera. Brzy se tak zaplétáte do silně mysteriózního příběhu, který oproti minulým dílům více drží po hromadě a není to jen několik "povídek" protkaných nějakou ucelenější linkou. Ne tady máte ucelený příběh do kterého jsou skvěle namontovaný různé japonské "urban legends", které i tady fungují na výbornou, a to i spolu s postavami. Ano, vrací se tu i dost starých známých, někteří se jen mihnou a jiní sehrají podstatně větší roli (například Fans Favorite nervlý detektiv Mashita je tu poměrně hodně, sice přijde až v pozdější fázi, ale jeho přítomnost nakopne energii celého příběhu v pravý moment). Nečekejte ale žádný levný fanservis co se týče postav. Navíc nezapomeňte že i tady vám mužou postavy definitivně umřít během hry.

Pokud by vás tato série zajímala více tak na mém blogu je o ní poměrně rozsáhlý článek.

Ucelenější příběh ale není jediná změna, hra už totiž není z prvního pohledu ale přetvořila se do 2D adventury, což hře neskutečně prospělo a díky ručně kresleným postavičkám a prostředí to vypadá skvěle a atmosfericky. Celou atmosféru navíc dokresluje naprosto špičkové ozvučení, které je stejně kvalitní jak u dílu minulých. Slyšíte každé křupnutí střepu, silné vrzání u otvírajících dveří, šustění větru, podivné hlasy v dáli apod. Opravdu tohle je jedna z mála her u které se bojím v noci i bez jump scarů, to ozvučení je opravdu něco co většina hororových her může závidět. Plus navíc i skvělé ilustrace alá Junji Itou, kde dojde na rozseklé hlavy, oční důlky ze kterých vysej hadice ze kterých stříká krev, nebo i kupa lehce zvráceného fanservisu (polonahé holky po kterých lezou brouci atd). Prostě klasický japonský horor, takže pokud máte rádi GORE a lehce seksy horor, tento díl je v tom asi nejsilnější.

Dále z novinek je tu pak i možnost vylepšování si statů pomocí "LOST SOULS" které sbíráte během hry či jistá obměna v systému rozhodování. Nechci to tu moc popisovat, protože to se dočtete například na mém blogu, ale ve hře jsou tzv "Suspense Acty" ve kterých se musíte správně rozhodnout. Tady nově máte i procentuální šance na úspěch pro danou volbu (tu si zvyšujete vylepšováním statů), pokud vám šance vyjde tak i přes to nemáte vyhráno protože tím procentem se pouze volí zda akci budete moci provést, pokud je akce zvolená správně, to už je další otázka. Tato obměna je podle mě dobrá tak půl napůl přijde mi že to ze hry dělá ještě více niche horor než je. Jelikož celá série je známá tím že když nedokážete vymýtit jednotlivé entity tak že jejich duše dojde spasení, tak vám můžou hravě chcípnout všechny postavy. Což ano, hra se vám občas snaží radit, ale někdy kvůli blbému překladu či tomu že vám neporadí vůbec můžete jednoduše udělat fatální chybu a pak zběsile hledat nejbližší loading. Tady mi navíc přijde že i přes to že hra jisté mechanismy zjednodušila tak v některých přitvrdila, ale zase patří to k tomu. A určitě pokud hledáte k vizuální novele i nějakou výzvu, tady neuděláte chybu.

Je to holt NICHE horor pro opravdu okrajové publikum, jelikož této hře musíte ledacos odpustit, protože to není prostě jednoduchý, ale fakt to za to stojí. Nechci tento komentář moc protahovat, ale pořád mám co říct. Hře můžu vytknout pramálo a když už něco tak právě místy slabší lokalizaci, ne vždy srozumitelně podané řešení daného problému či naprosto debilně a zastarale (jak je u japonců zvykem) true ending. Ale jsou to malé pihy na kráse. Tahle hra je opravdu ultimátní hororový jízda plný skvělých postav, příjemných zvratů a navíc PO DLOUHÉ DOBĚ I SE SKVĚLÝM ZÁPORÁKEM. Hlavní entita The Departed vás bude srát, vadit, otravovat a vyloženě jí budete nesnášet, což dlouho jsem neměl takovéto pocity vůči záporákovi v hororu. Nemluvě o tom že celý příběh je jedna velká depka a beznaděj. Oproti minulým dílům tu ubylo i na humoru což dává smysl.

Ale jo, jestli je to ukončení, tak jako jsem smutný a přijde mi že to definitivně neukončili s tím že by nešlo jít nikam dál, ale kdo ví. Je to opravdu tak skvělý jak jsem čekal a nemohl jsem se od toho vůbec odlepit, což se mi děje málokdy. Fakt tohle je klenot a myslím si že i pokud by jste začli tímto dílem tak neuděláte chybu, i když se ochudíte o návaznost, ale i tak si to užijete. Hlavně pokud se vám líbí více adventurní interface.

Jo a soundtrack je skvělý i přes to že upravuje recyklované songy z jedničky většinou.

Aikwesfjopgrjoprjgopewrhgjoperjogerjroejreojgrojrepojgrojeropjgeopjpwefewropgrwojpg!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Aaaaaaa, do háje" Kurwa, doprdele! Jop, takhle se cítím těsně po dohrání druhého dílu série Sly! To byli nervy do háje. Dětský plošinovky jsou nový Dark Souls! No dobrý, jdu tomu komentáři dát nějakou štábní kulturu.

Druhý díl je vesměs považován jako nejlepší díl ze čtyř, což abych byl upřímný si už rovnou teď nemyslím. Jelikož tu jsou sice fajn změny, ale ve výsledku je tento díl stereotypnější, více frustrující a trošku delší než by bylo potřeba. Příběh popisovat moc nebudu, ve zkratce jde jen o to že někdo ukradl součástky které zbyly po záporákovi z minulého dílu. Takže Sly a jeho Gang nejenže musí očistit své jméno že za tím nestojí, ale zároveň najít i ukradené součástky jejich bývalého nemesis. I když příběh je jednoduchý, tak musím pochválit že oproti jedničce tu postavy měli poměrně dobrý charakterový vývoj (na poměry tohoto druhu her) a byli tu i nějaké příjemné zvraty (sice očekávané ale zase, na poměry dětské plošinovky). Takže tady vidím zlepšení, no a taky asi jediný.

Než se pustím do hejtu, tak chci říct že jsem se bavil. Je to fajn hra, ale bohužel většina změn je tady kupodivu k horšímu, což z toho nutně ale nedělá špatnou hru, jen ve srovnání s jedničkou je to prostě krok zpátky.

První díl fungoval tak, že jste měli malou otevřenou lokaci, do které byli umístěni třeba 4 vstupy do levelů. Ty buď obsahovali klasickou plošinovkovou akci, další zase třeba minihry ve stylu nahánění slepic, střílení či závody. Díky tomu že každý plošinovkový level byl trochu jiný tak se neokoukali a bavili a to spolu i s plejádou miniher, no a tady? Tvůrci se rozhodli vám dát velkou lokaci ve které budete všechny své úkoly plnit, takže vlastně se třeba tři hodiny pohybujete po stejné velké lokaci dokola. Plníte tam sice všemožné úkoly jako skákání na slony, kradení nečeho... ale kvůli tomu že to je furt ve stejné lokaci, tak už vás to nebaví. Jasně sice se po skočení jednoho úseku dostanete do jiné velké mapy, ale i tak je stereotyp mnohem častější než v jedničce. Což když má hra 11 hodin tak to už začne poměrně srát.

Nemluvě o tom že úkoly se pak začnou postupem času opakovat (jen obtížnost a prostředí se změní) a vy už začnete i místy chytat poměrně tikání v oku. Nejen kvůli tomu že se to opakuje ale i kvůli poměrně vyšší obtížnosti, kterou sice vítám jako výzvu, ale když se to spojí se stereotypem tak je to ještě hůře zvladatelný. Minihry tu jsou každopádně obsaženy také, ale zvětší části mi přišli horší a méně zábavné než v jedničce, většinou se totiž jedná jen o střílení z vrtulníčku či kulometu. Kdyby prostě to bylo zase rozdělený na levely, tak je to celý zábavnější a snesitelnější, nemluvě o tom že vyznat se v nějakých lokacích je taky peklo.

Hlavně pokud hrajete za jinou postavu než je Sly, ano hrajete tu i za jiné postavy. A ne tolik to zase nepomáhá, jelikož ostatní dvě postavy se nemohou tak ladně pohybovat jako on (nemůžou lézt po střechách atd), takže někdy je to docela boj najít pro ně cestu někam na vrcholek něčeho atd. Ale abych nekritizoval, občas to trochu dá svěžest do gameplaye, jelikož každá z nich dělá něco jiného. Jeden hackuje a další zase používá hrubou sílu, takže se to občas lehce obmění.

No nechci to nijak zvlášť prodlužovat. Ta hra je ve svých kořenech fajn, je tam dost chvil kdy ta hra baví a člověk si to užívá, ale bohužel stejnou měrou je tu i frustrace, která sice k tomuto žánru patří, ale tady už to bylo hůře unosné kvůli stereotypu. Ale na druhou stranu jsem rád že mi ta hra nedala konec zadarmo, jelikož jsem na sebe pyšnej že jsem to dal. Ale prostě škoda že to je ve srovnání s jedničkou krok zpátky. Jako jsou tu skvělý nápady, vtipné bossfighty, skvělý soundtrack a i pár hezkých lokacích, ale bohužel jsem si to nedokázal tolik užít.

Pokud vás ale jednička bavila, určitě si dejte i tento díl, podle mě to ve výsledku za to stojí.

Nebudu lhát, tomuto dílu jsem se opravdu dlouho vyhýbal a jeho případné rozehrání výrazně oddaloval. Zpětně úplně nevím čím to bylo, asi vlažnější přijetí, kritizování disney stylizace? Kdo ví, prostě jsem měl zaryto v hlavě že tohle nebude už ten Kings Quest který mám rád, ale zmýlil jsem se teda brutálně.

V tomto díle naposledy od čtyřky, se opět ujímáme role Roselly která je tentokrát spolu se svojí matkou unesena do jiné říše. Jejich cesty se během únosu rozdělí a my tu tak v příběhu, který je rozdělen na kapitoly, hrajeme střídavě za obě postavy, což je v sérii novinka. Příběh nebudu nijak rozepisovat a ve zkratce jde opět o záchranu říše apod. Nic na co by jste nebyli u série zvyklý.

To co se ale od zvyklostí liší je na první pohled grafická stránka, která silně evokuje disney animáky z let kdy hra vznikla. Což chápu že mnoho hráčů to mohlo odradit a dát falešný pocit toho že se bude jednat o infantilní díl, kupodivu to není zase tak pravda. Hra je sice co se týče obtížností lehčí a už tu nenarazíte na dead-endy či potřebu nonstop ukládat kvůli smrtím (úmrtí tu jsou, ne tak vtipně okomentované a navíc vás hodí hned na pozici před smrtí). Ale i tak si myslím že právě tato stylizace nejvíce koresponduje s tím co Kings Quest je a tím je pohádkové dobrodruštví, kde zrovna v tomto díle jsem to opravdu cítil nejvíce.

Animace jsou pěkné, soundtrack líbezný a různé kreaturky či mluvící psy a další bytosti zkrátka vypadají skvěle a baví. A ne infantilnější to není, minimálně je to pořád na stejné úrovni jak díly minulé. Podíváte se tu totiž třeba do částí které jakoby vypadli z filmů Tima Burtona navíc i řízlé s morbidním humorem. Ano, určitě je to příliš dětské když tam házíte uřízlou nohu masožravé kytce :D Také bych si i dovolil říct že tento díl je zatím i nejvtipnější z celé série, kde příklon k disney animaci otevřel i více možností pro různé vizuální "gagy", což byla naprosto uvítaná změna. Také jsem i nakonec uvítal možnost si zahrát za Rosellu i její mámu. Ano neříkám nic, bál jsem se toho jestli to utáhnou a jak mě budou bavit, ale klobouček. Rosella a její máma jsou skvělé postavy a silné ženské postavy. Rosella a její hlášky kterými občas setře nějakou pohádkovou bytost mě bavili a celková její osobnost mi přišla fajn a určitě bych jí řadil z celé série skoro až k vrcholu. Takže jo po stránce příběhu a humoru si opravdu nemám na co stěžovat.

Maximálně tak na začátek hry, kdy jste na poušti, to bylo tak nudný že jsem si říkal že ta hra asi fakt bude sračka. Od druhé-třetí kapitoly se to razantně změnilo a já už se bavil po celou stopáž. Teda až na výjimku předposlední kapitoly, která mě sice bavila ale tempo se zhoršilo. Bylo tam totiž dost backtrackingu, pohybování se mezi hromadou lokací a navíc s tím že tu nefunguje dvojklik a postava místy chodí velice pomalu, tak to občas docela vadilo. Když jsem nakousl ovládání, tak to je zjednodušené a už nemusíte volit akci ale zvolí se vám automaticky, což nevidím jako problém. Jo a titulky ve hře nejsou což mě občas vadilo, jasně dabing je tu kvalitní a dost žřetelný, ale já moc nemám rád když musím čekat dlouze než animace či dialog skončí a nemůžu to místy překliknout, ale to je můj problém.


No ve výsledku se rozhodně jedná o silně nadprůměrný díl, který baví a nabízí toho hodně proč si ho zamilovat. Pro harcovníky tu sice jde o zjednodušenější díl, ale i tak si myslím že nějakou výzvu nabídne, jen holt už nebudete permanentně umírat. Já si to užil a i když dvojka a šestka jsou u mě neporažené, tak se to ale může hrdě pyšnit místem vedle nich.

Tady bude asi především problém ve mě, jelikož Aokana je určitě kvalitní VN. Jenže já jsem u ní ke konci opravdu trpěl a to i přes skvělé charaktery, hezký vizuál a malebnou atmosféru. Což mě opravdu mrzí.

Nejdříve si ale řekněme o čem to celé je. V hlavní roli je tu student Masaya, který dříve byl přeborníkem ve smyšleném sportu jménem FC (je to taková hra na honěnou s létajícími botami) do doby než vyhořel. Poté se tohoto sportu zřekl až do doby než jeho bývalá mentorka (nyní učitelka) ho donutí aby místo hraní toho sportu učil trojici spolužaček a obnovil prestiž tohoto sportu na jejich škole a dovedl i jejich klub do turnaje. A to je vše. Poté se tu primárně řeší tento sport jeho pravidla a do toho je přimícháno i trochu slice of life kdy postavy řeší i své vlastní problémy a život.

Tohle je asi pro mě ten největší kámen úrazu, já prostě se nedokážu plně ponořit do příběhu který je z 80% jen o sportu. Což znamená že postavy v běžné konverzaci si povídají o tom sportu furt, provádějí ho, rozepisují se tu různé taktiky či během toho sportu se sáhodlouze probírá co se děje atd. Mě tohle prostě nebaví, mám radši když je něco více story heavy a postavy mají více prostoru řešit sebe, své okolí a své problémy. Nejlépe pokud je do toho daná nějaká mysteriózní či jen lidská zápletka. Tady se vše točí kolem toho sportu, což je logické ta hra o něm je. Ale čekal jsem že to bude půl na půl a postavy tam budou mít více prostoru pro sebe. A to hlavně i kvůli tomu že se jedná o VN s trochou dating simu. V tom smyslu že si tu vyberete protagonistku a podle rozhodnutí tu pak s ní budete mít route. Jenže logicky i v něm hlavně postavy když jsou spolu sami řeší primárně ten sport a mě to prostě neskutečně a brutálně ubíjelo, že jsem ke konci pak i vyloženě přetáčel všechny popisy zápasů atd.

Jo tohle je prostě můj problém a myslím si že i těch které téma sportu je vedlejší a spíš chtějí romantickou novelu o postavách, tady podle mě budete trpět. Pokud ale milujete věci kde ten sport má prim a do toho je i trochu osobního dramatu, tak vás to nadchne. Postavy tu jsou sympatické a baví, je tu dost příjemný humor a i fajn fan service (který vyloženě není přehnaný). Jsou tu docela dobré vývoje charakteru, soundtrack je špička a celková atmosféra je fakt líbezná, že má člověk chuť v tom světě zůstat a zarelaxovat si na pláních, rozhledech či si nasadit lítací boty proletět to. Jo i dabing je skvělý.

Prostě ta hra není špatná a má v sobě dost péče, mě to ale zkazili opravdu úmorné sportovní monology i popisy a i docela přepálená délka, na kterou celý příběh není tak nosný aby utáhl 40-50h. Takže ke konci už mě to vlastně i nebavilo. Ale jo, pokud milujete sportovní anime tak vás to bude bavit, je to kvalitní. Pokud ale jako já jste spíš přes charaktery osobní dramata či mystery zápletky, tohle by vás mohlo pak umlátit k nudě. Já se pak vyloženě k té hře nutil a i jsem na chvíli hry hrát přestal protože jsem to nechtěl vzdát :D

PS:Hentai scény jsou decentní a milý :)

Bude to znít absurdně ale je to tak! Porno hra mi zachránila herní krizi!

Poslední dva roky jsem měl problém nějak více mít rád videohry, sice jsem si sem tam něco zahrál i dohrál ale tento koníček mě velice rychle opustil. Je sice pravdou že se mi zájmy vždy střídali dokola (mánie komiksů, videoher, filmů a tak dokola). Bohužel zájem o hry mi trval vždy kratší a kratší dobu až už jsem se dokázal nadchnout pro hry tak na dva dny a pak mě to přestalo bavit. Jednoho dne jsem ale omylem objevil tuto věc a z nějakého důvodu mě hry baví více než za posledních několik let :D Zatím se vám to nezdá absurdní? Počkejte si až vám řeknu o čem to je.

Vžijete se tu do role chlápka co chtěl dělat vždycky správce na dívčí koleji, no a tak se mu to poštěstilo a rovnou se rozhodne že si místní dvě obyvatelky omotá kolem prstu. Tím myšleno že si z nich udělá takové sexuální "čubičky" no a k tomuto jeho cíli se hodlá dopracovat všemožnými místy dost neetickými prostředky. No a tak začíná vaše tvrdá dřina no.

Vy se totiž v roli tohoto "sympatického" chlapíka budete muset starat o provoz koleje a to děláním denních prací za které i dostáváte zaplaceno. Tyto aktivity jsou dělané formou miniher které jsou rychlé a krátké, bohužel ze začátku se z nich stává poměrně stereotypní grind kdy je pořád opakujete aby jste si vydělali peníze. Ty se vám totiž budou hodit ke koupi různých perků či zajímavých vylepšení, o tom ale později. Tohle je asi tak všechno co se týče managment částí, pak už se jedná spíše o adventuru. Navíc ještě doporučím si ze začátku rychle vydělávat (nebojte nic vám neuteče, situace se loopují a když jí neprovedete tak tam bude pořád) a nakoupit si pak hned vylepšení na vydělávání více peněz či aby se vám minihry splnily automaticky.

To z toho důvodu že se budete snažit najít kompromitující materiály na vaše dva cíle a to třeba co dělali v minulosti, s kým chodí, do jaké školy chodí co dělají po nocích atd. K tomu vám poslouží internet přes který si můžete různé důležité informace co vyplynou z konverzace či odjinud zadat a vyjedete si tak třeba Facebook profil či články o přítelovi jedné z holek. Pak třeba si právě za vydělané peníze můžete koupit kamery které nainstalujete osobám do bytu a pak je skrze notebook můžete špehovat a dozvědět se tak nové kruciální informace. Dále pak máte možnost ještě střídat různé denní etapy, jelikož v každé postavy dělají něco jiného. Což se například hodí vyzjistit jejich harmonogram aby jste věděli kdy si chodí prát, nebo kdy hrají ve společné místnosti videohry atd.

Twl jak to tu rozepisuji tak se cítím fakt hodně špinavě, KAŽDOPÁDNĚ. Celá tahle adventurní část je zábavná a napomáhá tomu i skvělý vizuál, který září ještě ve srovnání s tím kolik ta hra stojí. No a samozřejmě i vizuál hentai cutscén, které tu nejsou až tak nějak ultra přehnané ale dojde na pár zajímavých scén a bohužel i rape scénu, takže to jen dávám jako trigger warning. I přes to ale celkové vyhrábávání špíny, sledování těch postav a pátrání po jejich ne tak nevinné minulosti je prostě zábava a navíc je to opravdu návykově zpracované a to i díky právě doprovodným animacím při sledování kamer či různým příspěvkům na sociálních sítí atd. Fakt je to na tak malou hru hezky detailní apod.

Teď ty hentai cutscény, těch je tu docela dost a můžete tu mít scénky kdy vyfotíte postávám kalhotky a jejich prodejem majitelovi baráku si přividěláte či právě pak můžete mít těžkotonážní sex scény. Ty dostanete jak během příběhu tak si můžete kupovat i speciální a to tím že si budete právěk upovat perky a různá vylepšení. Můžete si tak koupit nalepovací minci, kterou hodíte na zem a když se slečna ohne tak vy JUH (samozřejmě až potom co bude vaše otrokyně). pak dále perky na to aby obě obyvatelky častěji uvýzli v pračce, či uklouzli na podlaze nebo aby jste mohli mít sex ve sprše. Je toho dost.

I přes to že tohle je hlavní devízou hry, tak postavy tu jsou fajn a všechny ženské charaktery tu jsou plně nadabovány japonsky a to dost kvalitně. Jejich příběhy jsou zajímavé a to i přes velkou míru absurdity a člověka zajímají a to spolu i s vedlejšími postavami které sice nemají moc prostoru ale jako takový mezi článek jsou fajn. Navíc slouží i jako takový vedlejší "šuky".

Takže ve výsledku se jedná o dost dobře vypadající záležitost která baví a nadchne i přes značně uchylný a nemorální kontext. Obsahuje to překvapivou hloubku i špičkový vizuál. Na škodu tak je snad místy některé za hranou sekvence či tvrdý grind ze začátku. Jinak ale jsem rád, protože tahle hra mě kupodivu donutila zase mít rád hry... Jinak jsem v pohodě vážně, nebojte se mě tu...

Psát komentáře k vizuálním novelám nesnáším, protože k nim vlastně nejde nic napsat. Nejenže to je hlavně příběhový zážitek a proto nějak ho více popsat může jen u škodit a o gameplayi toho taky moc říct nejde.

I tak ale musím říct že to bylo krásný a vyčerpávající, to je ale už u tvorby od studia "Mages." zvykem. I když musím říct že jejich Chaos Child byl pro mě o minimálně jeden stupeň výše a jeho příběh mě zasáhl o něco více. I tak jsem ale velice nadšený.

Sledujeme tu příběh tří kamarádů kteří se zapletou s cestováním časem. Nečekejte ale žádný povrchní zpracování alá "Back to the Future", tady je mix reálných faktů a pak i čisté teorie a hra tu na vás sype různé fyzikální zákony či teorie o možném cestování v čase až vám z toho místy může prasknout hlava. To ale ničemu nevadí, protože tohle hru odlišuje od konkurence a celkové cestování časem je tu opravdu reálná hrozba a problém. O to víc když pak jsou v ohrožení skvělé postavy kterých je tu plno a i když se většinou jedná o typické archetypy tak většina postav má hloubku a díky delší stopáži celé hry i potřebný vývoj, který z nich dělá něco více než jen bezduché příběhové panáky.

S postavami si tu totiž zažijete jak komediální a veselé chvíle tak i propady do totální beznaděje a charakterového rozpadu, což má právě i za důsledek drtivější dopad na hráče. Jo hltal jsem to. Na škodu je jen občas to že hra si přímo libuje vás najednou zasypat na dobrých deset minut monologem o různých teoriích apod. To už jsem místy poměrně ztrácel pozornost, protože to bylo jak číst faktickou učebnici o tématu o kterém tolik zase nevíte. Tohle celé by fungovalo lépe kdyby se to nějak smysluplně dávkovalo.

Jinak ale dabing, soundtrack a vizuál jsou top notch. Samozřejmostí tu jsou i různé routy a i si musíte otevřít true endig. Což mě sralo protože zrovna to rozhodování o routech je tu podle mě sice jednoduší než v jiných Mages hrách ale i tak na hovno. Ale co, to jsou jen malé kaňky na téhle výborné VN která rozhodně chytne za srdíčko.

Klasické point and click adventury rozhodně nejsou mrtvý žánr a i když pořád vycházejí skoro nikdy si už nesáhnou na velké budgety dob minulých a tak se většinou jedná o indie záležitosti. Proto mě vždycky mile překvapí když se objeví plně nadabovaná adventurka, která navíc má i plnohodnotné animace sebrání předmětů a dalších úkonů. Což je upřímně více a více vzácné, viz třeba Darkside Detective který nenabízí ani animaci chůze.

No ale než se tu začnu ještě více rozplývat, tak si řekněme o čem to vůbec je. Hlavní hrdina -který má hluboko do kapsy- zjistí že jeho zesnulý strýc někde ukryl poklad. Za vidinou velkého a rychlého zisku proto osloví kartářku s prosbou o vyvolání ducha svého strýce Arthura Flabbingtona, bohužel jak to již bývá zvykem tak se vše pokazí. Kartářka se přeřekne a místo Flabbingtona vyvolá obézního a cynického ducha jistého Arthura Fleedberga. No a tak je tento duch přivázán k hlavnímu hrdinovi do doby než najde poklad.

Už celkově tato premisa mi slibovalo poměrně zábavný zážitek a tyto příběhy o postavách co musí proti své vůli spolupracovat mě baví. Tady naštěstí jsem zklamán nebyl, hlavní postavy jsou zábavné a jejich hašteření a vtípky baví po celou přiměřenou stopáž hry (cca 3h). Humor ale naštěstí funguje i mimo dialogy hlavního dua, nabízí totiž mix různých stylů humoru a tak se tu najde jak toaletní tak absurdní a místy se zahraje i na poměrně inteligentní notu. Jednoduše tomu nemám co vytknout.

Nadšení poté zůstává i v hratelnosti či grafickém zpracování. To je typicky pixel-artové a musím říct že i velice malebné, dost se mi líbila atmosféra lokací ve kterých se hra odehrává a taky tomu napomáhal skvělý soundtrack, který nejenže exceluje v kvalitě a většina skladeb se mi velice líbila, ale rovnou má i příjemný twist. Předtím než ho prozradím tak si řekněme něco o hratelnosti která s tým úzce souvisí. Jedná se o typickou point and click, s tím rozdílem že můžete volně přepínat mezi hlavním hrdinou a duchem Arthurem. To se vám často bude hodit během různých puzzlů, jelikož Arthur umí například mluvit s duchy či posednout různá NPC (zkoušel bych to na všechny, je to sranda). Hra vám přitom dovolí posednout každé dostupné NPC nebo aspoň vám dá nějaký vtipný komentář, což opravdu potěší. No a u té hudby máte vždy dvě varianty skladby na dané obrazovce, buď normální a nebo pozměněnou verzi když hrajete za Arthura. Je to opravdu až fascinující kolik detailů je v takto malé hře a ještě za ten mrzký peníz.

Ale klasika, lidi na DH si tu stěžují že není dost adventur a když se doporučují hidden gemy tak si je stejně nezahrají :) No ale zpátky k tématu. I přes to že hra nabízí skvělé animace, hravost a dobré nápady se jí bohužel nevyhnul i nějaký ten problém. Největší mínusem je podle mě místy trochu těžší obtížnost způsobená tím že někdy pořádně nevíte co dělat, máte otevřeno až moc lokací a občas něco i přehlídnete. Je to škoda že ve hře není nějaký odškrtávací seznam apod. V tomhle se hra podobá starším hrám od Lucasů, ale dá se to.

Proč ale přes veškeré nadšení dávám jen 85%? Protože je to pořád jen typická vtipná adventura bez větší hloubky, i přes všechny ty kvality se jedná o silný nadprůměr ale pro těch 90% tu přeci jen chybí nějaký větší charakterový rozvoj či větší hloubka a to i přes to že závěr ve mě vyvolal upřímný a radostný smích. Takže jo, na poli klasických adventur se jedná opravdu o skvělý návrat k žánru s výborným dabingem, skvělými nápady, soundtrackem a vším. Oproti takovému Darksidu či jiným méně propracovaným adventurám se opravdu jedná o menší zjevení a to si tvůrce účtuje podstatně méně a nabízí tak o 50% větší zábavy. Takže pokud chcete poctivou humornou záležitost, tohle je prostě must buy a velké adventurní překvapení roku 2023. Dost mě to potěšilo.

Tohle byl fakt záhul, takhle frustrovaný jsem u hry opravdu dlouho nebyl a není to tím že by hra dosahovala obtížnosti úrovně Shin Megami Tensei her, spíš se jedná o opravdu podivného a nevybalancovaného kočkopsa u kterého do teď nevím jaký k němu mít postoj. No ale pojďme to vzít hezky po pořadě.

Jedná se údajně o legendární exkluzivní JRPG pro Gamecube a taky o jednu z prvních her od Monolith Software, kteří se nejvíce proslavili sérií Xenosaga či pro novější hráče sérií Xenoblade Chronicles. Není proto divu že v porovnání s těmito sériemi tato záležitost poměrně zapadla, minimálně u nás (i když v zahraničí sem o ní taky moc neslyšel). Což mě zase teda tak moc nepřekvapuje protože se jedná o klasický JRPG staré školy se všemi neduhy co k tomu patří. Tedy to zase není takový problém, výzvy mám rád a tradičně si parkrát do roka jednu tužší hru zahraji a většinou mě i dost baví, tady by ale nesmělo být všechno takový nedopečený. Přitom i když se příběhově nejedná o nic extra, tak hra slibovala příjemný fantasy road-trip o záchraně světa s bandou rozličných postav (proto mám docela slabost) a krásně malovaný vizuál tomu jen přidával na atmosféře.

Hlavní hrdina Kalas ztratí část svých vzpomínek a je nalezen mladou holkou Xelhou, která zjišťuje že hlavní hrdina se vydal ukojit pomstu zabitím osob co zabili jeho dědu. Brzy se do toho připlete záchrana světa a vyvolávání prastarého démona. Kalas se pak brzy potká s dalšími charaktery kde každý má jinou agendu a důvod proč se k němu přidat. Takže sice se jedná o naprostou klasiku, ale bavilo mě to i přes to že samotné charaktery tu moc hloubku nemají a jedná se jen o panáky, kde každý je typický archetyp dané postavy a mluví jen v těch mezích a má vždy nějaký šrámek z minulost a ende. U takovéto hry o partě hrdinů je to veliká škoda. Celé to je ale způsobené tím že příběh nezůstává moc na místě a nesnaží se vám dát části ve kterých by jste postavy poznali do hloubky mimo důležité příběhové pasáže. Je to škoda, tahle bohužel jejich problémy a křivdy se mnou moc nerezonovali. Co ale musím pochválit je zvrat v půlce hry, který naprosto otočí velkou část hry a zatím sem nic podobného v JRPG neviděl.

I tak jsem to ale s hrou vydržel což primárně asi bylo i zajímavým prostředím, kdy se hra odehrává ve světě kde není přístup na zem, a kontinenty jsou rozdělené na ostrovy na nebi. Celkově ten svět byl moc pěkně vystavený a atmosféra sálala každým koutem. No ale teď asi pojďme na srdce každého JRPG, soubojový systém. Ten je poměrně originální a obávám se že ho nedokážu nějak smysluplně vysvětlit. Je tahový ale místo používání klasických spellů či útoků jak jste zvyklý, si tu vybíráte z karet. Ty se dělí na různé živly (vodový, ohnivý apod), no a vy si vyberete kartu a poté je na sebe vršíte a tvoříte komba,různé mixy živlů či se bráníte. Je proto kruciální si vždy sestavit takový karetní deck který je všestraný i když na bosse je zase dobré ho upravit podle slabiny nepřítele. Byl to poměrně zábavný a návykový souboják, ale na druhou stranu v něm dost často funguje systém náhody a je možný že se vám v souboji karty namíchají příšerně a vy třeba nemůžete první tři kola vůbec útočit či se bránit. A pak najednou mátev řadě šest útočných karet, což někdy dokáže docela naštvat a pro stratégy může být problém že vlastně neví nikdy jak ty karty se vyloží z balíčku.

Tím ale originální prvky nekončí, tady na JRPG je poměrně zajímavý systém a to tím že se vám kazí věci v inventáři či se vám za reálný čas dozrají v něco jiného. Vy tu totiž chytáte esenci předmětů do takových karet či seberete předmět který je v kartě. No a třeba takový healovací ovoce či maso atd se vám v inventáři kazí a není pak použitelné nebo s ním můžete otrávit nepřítele. Dále pak například řešíte vedlejší úkoly (typické fetch questy) kdy například máte donést předmět, ale nejdříve musíte chytnou do karty jednu věc a ta vám pak v požadovaný předmět dozraje. Je to poměrně tuhý a hodně vedlejšáků jsou opravdu bez většího infa ani se vám nikam nezapíše a vy prostě jen musíte hádat a pamatovat si. Je to vopruz a dost vedlejšáků díky tomu můžete missnout či vůbec nevědět co s nimi. Což je škoda protože díky nim pak získáváte poměrně kvalitní karty, ale to i lootěním v různých lokacích. Je škoda že krom truhel vlastně nemáte vyznačeno kde by se mohl předmět nacházet a tak v lokacích musíte klikat a prohlížet si prakticky všechno aby jste našli něco zajímavého, což je taky kinda vopruz.

No ale když už jsme u těch vopruzů tak u nich zůstaneme, protože vlastně celá ta hra je jeden velký vopruz, který ale částečně baví. Největší problém vidím hlavně v tom že je to brutálně repetetivní a celá hra je prakticky kousek příběhu-boss fight- kousek příběhu-přesun k bossfightu a takhle dokola. O to více je škoda že na úkor bossfightu každých 30 min tu mohl být důraz více na postavy. Ne tady se vždy ve zkratce postoupí v příběhu šablonovitě a konec. Navíc jsou bossové nevyvážený a je to vždy pade na pade. Například pět hodin máte samé lehké bosse a pak vám tam hodí totální ultra hard, pak zase ultra hard pak strašně easy a pak přehnaný souboj co vlastně nemá smysl. Pak je sice hezký že se stereotyp hra snaží naředit různými minihrami i tak to nepomůže. Jelikož i přes snahu to jsou často naprosto k nasrání věci, jako třeba puzzlový labyrint atd. Hra má totiž tendenci vám průchod hrou až nemile prodloužit a to naprosto zbytečně a uměle. Kvůli tomu už jsem po druhé půlce byl vyčerpaný a i příběhově mi přišlo že se vlastně hra kopala na místě a její potřeba furt všechny pokusy hlavních hrdinů spláchnout do záchodu byla už po dvaceti hodinách vyloženě trapná. Takhle nastavovanou kaši jsem dlouho neviděl.

I tak ale tomu dávám 65% a místy se hezky bavil. Protože i přes to všechno má ta hra kouzlo a jistý šarm, ať už úžasný soundtrack, velice líbivý vizuál, japonský dabing či atmosféru velkého dobrodružství. Navíc se mi i líbili poměrně dost originální prvky na poměry JRPG a i velice nečekaný twist. Bohužel se ale jinak jedná o dosti stereotypní a silně frusturjící hru, kterou asi dokážu doporučit jen hardcore hráčům, ta hra má srdíčko a super nápady. Jen je to celý brutálně natahovaný a člověka to už pak naprosto unavý. Nelituju zahrání a prequelovou dvojku asi dám, ale nejspíše až za rok :D

Nebudu to tu nějak extra rozepisovat, většina lidí už o hře ví a komentáře co tu teď vidím to už rozepsali dostatečně. Takže tu jen popíšu jak se vlastně po dohrání cítím.

Je to boží, tohle je totální throwback do dob PS2 hororů a více než RE, tak v tom cítím SH jak prase. Miluju tu oldschool atmosféru, hádanky které se s vámi neserou a i absenci nějakých jasných ukazatelů kudy přesně jít. Tohle bylo fakt frustrující ale osvěžující a vykreslování cest na mapě bylo opět příjemné vidět. Nemohu ale i zapomenout na jasnou inspiraci Twin Peaks třetí sérií jejíž uchopení sequelu tu velice prosakuje. Což jde poměrně cítit v lehkém odstrčení Alana na vedlejší kolej (i když si ho užijete dost) a dání většího prostoru Sage. Je pravdou že fanoušky jedničky může mrzet že Alan je tu povětšinou v darkplace a právě Saga má lehce více prostoru, ale mě to vůbec nevadilo.

Saga je skvělou postavou a spolu s Alexem Caseym mě bavili na jedničku, až bych řekl že jejich části mě bavili o něco více. Což mě přivádí asi k jediné výtce kterou mám a tou je že ty dvě linky nejsou moc konzistentní co se zábavnosti týče. U Ságy máte více adventurní přístup, vidíte staré známé, prozkoumáváte povědomé i nové lokace, bavíte se s postavami atd. U Alana zase bloudíte v Darkplace které je místy co se týče orientace či puzzlů poměrně frustrující a ne tak atraktivní jako právě živelné městečko Bright Falls a jeho okolí. Tím ale neříkám že by Alanova linka byla špatná, to vůbec. Měla svých silných momentů až běda, ale tím jak šla ruku v ruce se Sagou tak v porovnání jsem se prostě bavil o něco méně a místy i lehce nudil. Což i bylo způsobené tím že se tam některé pasáže opakovali a obsahovalo to asi nejtužší záseky ve hře. Takže to i dost ubíralo na pacingu.

Tím ale má kritika končí, takže jdeme opět chválit. Audiovizuální stránka je naprostá bomba a to nejen v psychadelických sekvencích, ale i třeba se scénami v Darkplace kde sledujete počínání Maxe Pa...Alexe Caseyho jak vyšetřuje okultní vraždy, to mělo fakt výborný gritty feel. Pak samozřejmě i propojení s FMV sekvencemi, které byli skvěle a každou jsem si užíval a jsem rád že Remedy protlačuje live action sekvence do svých her. Je toho jednoduše spousta, ta hra vás bude pořád překvapovat a vizuálně bavit s tím jak je hravá (až na nadužívání jumpscérů twl!!!)

Co mě dále potěšilo tak je i příklon k více adventurnímu pojetí hry. Ubylo akce oproti jedničce a více se dává důraz na puzzly, prozkoumávání apod. Což jde hře jen a více na ruku a i díky tomu následné konfrontace s nepřáteli působí o to strašidelněji. Navíc jsou souboje i poměrně tužší a obtížnější, což mi k celkovému pojetí hry do survival hororu i více sedne.

No nevím co jako více říct, zase jsem se rozepsal. Je to skvělý, miluju odkazy na minulý díl a Control, i jak tu bylo zacházeno se starými známými, soundtrack naprostá pecka, herecké výkony a dabing top notch. Prostě za mě nejlepší hra roku 2023 a konečně pořádně survival horor co se nebojí vám explicitně vyprávět příběh a nedává vám ho po čajových lžičkách jak je poslední dobou u horor her zvykem. Miluju to, ale na stovku to bohužel není a to kvůli tomu že občas to nadšení ze mě na chvíli opadlo.

PS: Rádio s Pattem Mainem a reklamy od Koskella Brothers byli velký strop!

Goin Downtown je přesný příklad hry na kterou narazíte omylem při projíždění například seznamu adventur, doufajíc že najdete něco zajímavého. Což se mi tady jednoznačně podařilo. Jedná se o nenápadnou německou adventuru, která zapadla kvůli tomu že distributor nebyl schopný zajistit anglický dabing, a tak hra vyšla pouze s německým a eng titulky. Může se vám to sice zdát jako absurdní důvod proč by hra zapadla, ale koukněte se v minimálně v česku kolik lidí nezvládá poslouchat němčinu. Což by byla fakt škoda kvůli tomuhle tuto hru zavrhnout.

V příběhu sledujeme policistu který už má nejlepší dny za sebou a po smrti své ženy už jen tak přežívá a utápí se ve své vyhořelosti. Naštěstí pro něj ale mu skoro před bytem zkolabuje prostitutka (teda naštěstí pro něj protože bude mít případ ne že si s ní užije ťuťo muťo). Následně pak začíná vyšetřování stoupajících vražd prostitutek a rozkrývání konspirace ve futuristickém městě roku 2072. Celá zápletka jak už můžete vytušit je poměrně fajn scifi policejní béčko. Kde hlavní hrdina je klasický vyhořelý cynik co léčí své problémy práškami a snaží se chytnout své jediné šance na to být zase uznávaný polda. I přes značné příběhové klišé se ale jedná o velice zábavný příběh s poměrně sympatickým hlavním hrdinou. Je sice pravda že dost linek tu tak vyšumí do prázdna jako hrdinova závislost či smíření se smrtí své ženy. I přes to tu dostanete solidní oldschool zábavu i s nějakým tím humorem (Například souboje alá Monkey Island opravdu potěšili).

Ta vás čeká ale i v hratelnosti, jelikož se jedná o klasickou 3D point and click adventuru. Takže tu žádné změny nehledejte. Co ale možná překvapí jsou na budgetovou hru poměrně dobré animace a i příjemná cel-shadingová grafika. Co se týče obtížnosti tak ta mi přijde taková střední, celkově si nemyslím že by ve hře byl problém v tom že nevíte co dělat. Příběh totiž poměrně hezky postupuje v návaznosti na to co děláte a hrdina či postavy poměrně jasně naznačují co máte dělat. Lokace navím nejsou nikterak velké a aktivních předmětů také není přehršel. I tak se tu ale pár slepých míst najde.

Důvod proč ale hře dávám 70% je ten že mi přijde že jí chybí nějaké větší srdíčko či že je poměrně chladná. Základy celé hry jsou fajn ale přijde mi že tvůrci mohli trochu více zapracovat na hloubce postav, zápletky či dořešení linek které načli. Díky tomu hra působí povrchně a v některých místech, hlavně na konci, dost uspěchaně a já po dohrání mám lehce prázdný pocit. I tak se ale jedná o krátkou (zhruba 3h) a zábavnou adventuru klasického střihu. Jo a německý dabing byl fajn.

Předem říkám že tohle je moje první hra z této série, takže žádné porovnání tu nečekejte. Jediné co vím tak oba dva další díly jsou spíše krokovací dungeony a tento jako jediný je spíše do "klasického" point and click. Což i tak úplně nesedí a to hlavně i díky více akčnějšímu gameplayi. I tak bych ale tuto hru označil jako takový rkový Kings Quest, jelikož úmrtí tu umí být značně brutální.

No ale, nejprve si řekněme o čem to je. Příběh je klasická pohádka, hlavnímu hrdinovi zemře otec a tak se po dlouhých cestách vydává zpátky do království přebrat trůn. Bohužel brzy zjistí že za úmrtí jeho otce může královský rádce, který následně na hrdinu všechno svede a zajme ho. Vy tak začínáte v cele a už v těchto momentech ihned zjistíte jak neúprosná tato hra je. Nejenže obsahuje poměrně dost dead endů (kdy nesebrání předmětu v jednu chvílí vám znemožní postup ve hře), vy si je ale můžete vytvořit i sami! Hra totiž nabízí akční pasáže, kdy proti vám nastoupí jeden či dva nepřátelé a vy jen za pomocí skrčení či pěstí musíte zlořáda přemoc. Jednoduchý systém, ale i tak vás místy solidně potrápí. Hlavně když nepříteli stačí tři rány na vaše usmrcení a vy mu musíte dát dvacet :D (velice fér). I tak se ale akční sekvence dají v pohodě zvládnout a stačí si jen přijít na nějakou osobní fintičku.

Co je ale větší problém je právě obtížnost adventurní sekce, kde velice jednoduše můžete přijít o možnosti získat něco co se vám bude hodit. Dáte někomu omylem minci kterou budete potřebovat, omylem někomu dáte pěstí před tím než vám stihne předat důležitou informaci či jen něco neseberete. Jo a ano, můžete tu náhodně mlátit NPC, ale fakt na to bacha. Některé jsou bez postihu, ale vždy radši začněte masakrovat obyvatele až potom co si jste jistí že už vám řekli vše co měli či dali, jo a na kouzelníky serte, ty nezkoušejte :D Jinak se můžete těšit na poměrně grafickou smrt. Sami úmrtí mě tu bavili, můžete se těšit na obličej rozprsklý na monitoru, vyhřezlá střeva, utržené hlavy, prostě DRSNEJ Kings Quest.

Ale nemusíte se obávat na humor tu taky dojde, dokonce je tu i jedna varianta konce který mě naprosto zničil jak vtipně dementní byl. I tak ale je tu humoru méně, ale když tu je tak stojí za to, a i celkový dabing k některým vtípkům dost nahrává. Ne že by byl špatný, ale místy dabéři příjemně přehrávají. Také samotná atmosféra hry spolu s vizuálem umí vykouzlit vtipnější někdy hororové a atmosférické lokace. Myslím si že po vizuální stránce se jedná opravdu o hezkou hru a to i s ozvučením a i samotným zvukem dabingu.

Škodou ale tak zůstává že hra je velice nepřístupná a příběh je vám tak náhodně kouskovaný podle toho s kým si dříve promluvíte a navíc vám hra ani neřekne co všechno máte dělat, i když postavy vám různé střípky říkají. Kvůli tomu nemůžu s hodnocením jít výše a to i přes to jaké kvality tahle hra má. Kdyby hra nabízela silnější příběh a více dialogů, tak by se to vykompenzovalo. Takhle se ale jedná o příjemné nahlédnutí do minulosti hardcore adventur a také na takovou brutálnější verzi Kings Quest. Hráčům co mají rádi tyto starší tituly to každopádně doporučuji všemi deseti.

Dracula Unleashed je poměrně obskurní FMV, a to hlavně tím že v sobě má neduh kterým trpělo několik her v té době. Tou je totiž naprosto nefér obtížnost, která spočívá v tom že aby jste si příběh naplno užili a i ho dokončili, musíte hru dohrát v přísném časovém limitu. Je to tak, celý gameplay je podřízený času, to znamená že aby jste si odemkly příběhové sekvence, musíte se k nim dostat v daném časovém úseku. Což je poměrně problém když hra vám neříká kam přesně máte jít a co si sebou vzít. To má pak za důsledek že velice jednoduše můžete umřít nebo zmeškat poměrně velkou část příběhu a i tak směle pokračovat do dalšího dne ve kterém schytáte dead end.

On je největší kámen úrazu hlavně ten fakt, že ve hře se čas pohybuje poměrně nahodile a nikdy nevíte o kolik se čas posune. Což je o to více frustrující, když už například si odhadnete jak to s časem udělat a náhodou objevíte zase novou sekvenci příběhu a ta vám do harmonogramu hodí vidle. Další hřebíčkem do Draculovi rakve je i ten fakt že vy často musíte do lokace přijít s nějakým předmětem, no a když se spletete nebo předmět nevyužijete rovnou při vstupu, tak smůla, čas plyne taky.

Vy se tu totiž pohybujete pomocí drožky (taky vám bere čas) a vždy když z ní vystoupíte, tak stojíte na ulici a než vstoupíte do baru, knihkupectví nebo k někomu domů, tak máte možnost si vybrat předmět se kterým tak vejdete. Jak píše Fingon tak se mi upřímně nestalo že by mi hra předměty nenačítala, tohle fungovalo super a byl to i poměrně zajímavý systém. Vy totiž musíte si navolit aby jste daný předmět měli v ruce, což v této FMV dává smysl.

Vy se totiž s hrdinou krom drožky a navolení inventáře jinak nepohybujete. Po vstupu do lokace už jsou pouze filmečky, takže jiná možnost na zvolení předmětu ani není. Což by asi z negativ bylo všechno, přeci jen si musím těch 85% obhájit. Ono totiž jak u obskurních her bývá, tak pod nepřístupnou slupkou se skrývá poklad a to platí i tady. Kdyby totiž jen hra byla více přístupná a hráčům přívětivější, tak tu máme opravdu zaděláno na jednu z velice nadpruměrných FMV.

Celá výprava je totiž naprosto skvělá, herecké výkony jsou skvělé a přehrávání které herci často vykonávají, se prostě hodí do béčkovější campy atmosféry kterou FMV hry často nabízí. To ale neznamená že by tu na vás nedýchala atmosféra temného londýna ve kterém řádí vrah, ba naopak. Samotné interiéry ve filmečcích vypadají opravdu atmosféricky až jsem se divil jak dobře to místy celé vypadá. To samé platí pak i pro celkový interface a grafickou stránku mimo filmečky i hudbu.

Jednoduše ta hra je ve výsledku opravdu dobrá a nabízí i zajímavý uchopení Draculovy legendy. Kdy hlavní hrdina tu vyšetřuje vraždu svého bratra a díky tomu se zaplete do série vražd které se mezitím v Londýně dějí a kde vrah obětem seká hlavy a nechává je kompletně bez krve. Je to sice klasika, ale díky zábavným postávám, snaze nebrat se tolik vážně a hlavně chytlavým hereckým výkonům, to celé funguje a hlavně baví. Celou dobu jsem měl totiž pocit že koukám na ztracený béčkový film z osmdesátek a to je to hlavní.

Takže doporučuji opravdu si dát tuhle hru jako vyloženě interaktivní film a klidně si to s návodem dát, je to jednoduše zapomenutý klenot který si tu lásku opravdu zaslouží.

Jaký hororový fanoušek by neznal ulítlou hororovou sérii Evil Dead v čele s nehorázným sympaťákem Brucem Campbellem. Všechny filmy i spolu se seriálem mě neskutečně bavili a to i například seriál Hercules kde jasně šlo vidět že ho produkuje Sam Raimi a hodně aspektů z Evil Dead nebo spíše z Army of Darkness tam šlo dost poznat. Proto mě až vysloveně udivuje že jsem se k herním adaptacím dostal až teď.

Jasně pokud si člověk přečte nějaké recenze tak by si ve výsledku mohl říct že krom jedné (Evil Dead Regenaration) za moc nestojí, ale opak je pravdou. První hru z THQ trilogie jménem "Hail to the King" jsem sice nehrál protože jsem neměl chuť na Resident klon ale Fistful of Boomstick mi už od pohledu přišel jako docela sranda. No a naštěstí jsem se nespletl.

Celé to začíná tak že Ash se nalejvá v místní putyce a všimne si v televizi že v nějakém pořadu se snaží přeložit Necronomicon (klasika!) no a démoni a další havěť na sebe nenechá dlouho čekat a tak musí Ash zase vyrazit do boje. Příběhově tedy nečekejte nic převratného je to prostě klasická béčková kvalita kterou ale neskutečně táhne Bruce Campbell. Ano, postaral se tu o kompletní dabing Ashe a celou hru neskutečně zvedá nahoru, jeho hlášky a komentáře celého dění po celou herní dobu nenudí a vždy jsem měl úsměv na rtech a těšil se na jeho další hlody.

Právě tohle celé mi přijde že tuhle hru neskutečně zachraňuje od stereotypu, kterou celá hratelnost bohužel ke konci nabízí. Ve výsledku celá hra takový znásilněný hybrid Silent Hillu (zní to crazy já vím, ale je to tak). Vy se tu totiž pohybujete v každém levelu ve větší otevřené lokaci a Ash má při sobě zápisník s úkoly. Většinou začínáte s jedním či dvěma, ale jak postupujete levelem tak se na vás úkolů nabaluje více a více. Potřebujete se dostat někam, tam je barikáda, pustí vás polda jen pokud mu ukážete ID, ID je v místě které otevřete speciální zbraní, zbraň najdete na hřbitově ke kterému musíte najít klíč, klíč získáte po zabití zombíků a bla bla. Takhle to máte v každém levelu a ano ke konci hry je to stereotypní. Naštěstí ale hra nabízí opravdu zábavný masakr nepřátel, od motorovky po plamenomet, různé druhy střel pro brokovnici, pistole apod. Fakt jsem se u toho masakru a rozprskávání nepřátel bavil a když k tomu přičtete ujeté Ashovi hlášky tak se bavit budete.

No jo, ale vlastně já jsem to přirovnal k Silent Hillu a zatím to tak moc nezní co? Právě ale samotné plnění úkolu kdy něco hledáte a musíte pobíhat po lokacích už trochu SH připomíná a i to že zde musíte také si schraňovat lékárničky protože jich není velké množství a to spolu i s náboji a save tokenama. Jop, hra se tu ukládá po každém levelu (který je většinou tak na hodinku +-, aby jste ale nemuseli level dohrávat k uložení, tak tu jsou save tokeny. Ty jsou poschovávané po mapě a díky nim si hru můžete kdykoliv uložit. Místy je to fakt potřeba, protože hra se místy vyžívá že na vás z ničeho nic pošle ohromnou tlupu příšer různých druhů a vy máte po málu nábojů a polovinu života a boom najednou jste dead. Takže bacha na to. Co mě navíc ještě pobavilo že výběr inventáře a sbírání předmětů má naprosto totožné ozvučení jako SH.

Navíc se tu ještě místy musíte starat i o vyvolávání různých kouzel které díky kouzelné knize má Ash k dispozici, což vám při nedostatku nábojů může někdy zachránit prdel a nebo ne. Protože když kouzlo pomocí tláčítkové kombinace nezadáte správně, tak vás kouzlo odhodí a dá prostor nepřátelům se na vás sesypat! I tak je ale tento díl vlastně dobrý old school.

Pokud si chcete dopřát klasickou béčkově hororovou řežbu z období PS2 a X1 tak neváhejte. I přes nedokonalosti jako je nevyvážená obtížnost (během levelu jsou velké výkyvy a pak schytáte ten nejjednoduší bossfight ever) či frustrace způsobená poměrně stereotypními úkoly tak je to ve výsledku fakt sranda. Hlavně díky velkého množství krve, zbraní a skvělému Campbellovi.

Wau, tak tohle byla hodně slušná jízda. Dlouho jsem hledal nějakou temnější mysteriózní adventuru, něco co mě odpálí jako kdysi Gabriel Knight či Nightmare Frames z minulého roku. No a musím říct že jsem to konečně našel.

The Blind Prophet je ale opět hrou která vznikla díky Kickstarteru v tichosti a v česku si jí prakticky nikdo nevšiml, přitom je to opravdu škoda. Nechápu že všichni si všimnou her jako As Dusk Falls -které se tímto nesnažím dehonestovat- ale pak naprosto bez povšimnutí projdou hry které svým vizuálem či stylem na to jdou opravdu úplně jinak. Už dlouho mně totiž vizuální stránka tak neuhranula jako zrovna v této hře.

Než se do toho ale více ponořím tak jen nastíním že děj se točí kolem apoštola, který je vyslán jednou za hromadu let k nám do světa aby vymýtil démony a nastolil pořádek. Bohužel pro něj se ale dostal do jednoho městečka které je skrze na skrz prostoupené vlivem démonů a to v takové stylu který snad ještě nezažil. Proto se tak musí prodrat zkaženým jádrem společnosti a osvobodit obyvatele od korupce zlých sil.

Už podle samotného popisu se může zdát že by se mělo jednat o akčnější adventuru, ale opak je pravdou, ono se opravdu jedná o klasickou point and click ale s menším twistem. Celý vizuál je totiž koncipován do komiksového stylu a to i tak že když hru hrajete tak se postava na herní obrazovce nepohybuje (pouze má animaci že třeba dýcha, nebo se krčí na zemi) a všechny animace jakože postava vyjde schody či použije předmět na něco jsou provedeny ve stylu komiksových cut-scén. Což je naprosto skvělý stylistický provedení protože díky tomu si hra i může dovolit velké množství akčních scén, kdy si užijete krvavé souboje, useklé hlavy, prsty či jiné efektivní scény. Právě tenhle styl vyprávění mi nehorázně sedl oproti klasickým adventurám kde si tohle až tak dovolit nemohou kvůli tomu že jsou limitováni animacemi charakterů a cutscény moc nedělají.

Také na zábavnosti přidávají i různé minihry, kde některé jsou jednoduché a zábavné a další zase otravné. Naštěstí těch špatných tu není tolik a i dají se přežít, i když si myslím že v základu špatné nejsou, jen je kazí nedokonalý překlad. Je to tak, hra totiž bohužel nemá až tak kvalitní překlad a dost vět vám může dávat horší smysl či působit podivným dojmem a díky tomu vám nemusí hned nějaké zadaný úkolu dojít. I přes to mi to nijak zvlášť nekazilo zážitek, ale škoda to určitě je, zrovna u takto výborné hry.

Soundtrack a s ním i zmíněná stylizace jsou aspekty které hru zvedají do naprostých výšin a jde vidět že tvůrci si dali opravdu na každém aspektu záležet, až jsem se i místy cítil že hraju AAA point and click adventuru jak za starých časů. I přes vážnost zápletky se tu navíc ani nešetří humorem a i když jeho fázování je místy zvláštní, tak mě bavil. Škoda jen nedokonalého překladu a pár hádanek které nedávají moc smysl, jinak se jedná o hidden gem který by si měl každý fanoušek adventur zahrát, KAŽDÝ!

Brutálně podhodnocený díl mé oblíbené Dragon Age série. Jako to bylo u jedničky tak i tady se vracím ke hře po zhruba jedenácti letech a musím říct že mě to bavilo stejně jako předtím a možná i více.

Teď totiž už mnohem více docením celý příběh a zasazení tohoto dílu, jelikož jeho kompaktní rozloha se přímo hodí k vyprávění více osobního a přízemního příběhu. Ve fantasy je tento krok obzvláště osvěžující a to hlavně když se s ním dobře pracuje, což tady se lidem z Bioware fakt povedlo. Je sice pravdou že je tu opravdu malá variabilita lokací a všechny venkovní prostory vypadají jak přes kopírák, ale je opravdu malá daň za to v jakém časovém presu museli tvůrci pracovat. Naštěstí ale to ve výsledku ničemu nevadí, jelikož zasazení celého příběhu do města Kirkwall funguje skvěle. Právě díky tomu že jste centrovaní v jedné velké lokaci tak můžete postupem celého příběhu sledovat jak se město mění spolu s obyvateli a opravdu se pak cítíte v tom městě jako doma.

Tomu také přispívají i skvělý parťáci mezi kterými je dost charakterová pestrost a určitě si každý vybere. Já si nejvíce zamiloval Anderse, Merill a Varrick, jelikož jejich combo se mi hodně osvědčilo a v jejich spojení jsem měl skvělý mix humoru a i dramat v mé skupině. Samozřejmě je sice pravdou že to nebyla nejvyváženější parta co se týče soubojů, ale za těch pár trápení to stálo. I tak ale to nebylo nijak hrozný, díky akčnějšímu soubojáku který mě oproti ztuhlého jedničkového opravdu bavil a tolik jsem u něj netrpěl.

Takže ve výsledku to má pro mě samé plusy, i přes to ale musím dvojku hodnotit slabším číslem než jedničku. Ne že bych je porovnával ale tento díl ve mě rezonoval méně, což vlastně není výtka protože tohle ve skrze bylo drama o lidech ve městě takže se to ani nedalo čekat. I tak mi to ale srdíčko nesebralo na stoprocent a to i přes to že jsem se celou cestu bavil.

No, není tu co vypisovat co by už nebylo vyřčeno. Je to skvělý pokračování které na tu sérii jde trochu jinak a když na to přistoupíte budete se bavit a díky šetrné herní době to nezačne ani unavovat.

První díl Chronicle of Innsmouth byl neskutečně skvělý, nabízel totiž mix ujetého humoru s dost povedenou Lovcraftovskou temnou atmosférou a proto jsem se i na tento díl těšil. Bohužel musím říct že jsem poměrně dost zklamaný, jelikož všechny atributy ve kterých první díl vyčníval, jsou tady mnohonásobně horší.

Přitom samotná premisa zní fajn, vžijeme se tu do kůže soukromého očka Lona, kterého fanoušci minulého dílu dobře znají a který se jako vedlejší postava objevoval ve flashbacích. Jeho linka byla zajímavá a proto se i nedivím že se navázalo tímto způsobem. Navíc příběhy se soukromým detektivem a mysteriózní zápletkou mám vždycky rád, jenže tady...no.

Prostě mi přijde že je tady vše na půl cesty a to od příběhu po uchopení humoru. Jak jsem totiž říkal tak minulý díl nabízel ujetý humor a že ho bylo požehnaně, tady? Nikdo pořádně neví z toho chce mít, hra se totiž na začátku tváří smrtelně vážně, aby vám na dvě minuty hodila uhozený vtip s nedoslýchající knihovnicí alá Monkey Island a poté zase vážnost. Asi takhle já mám kombinace žánrů hodně rád, jenže tady to nemá žádný build up a celé to prostě působí strašně debilně. Nemluvě o tom že hlavní záhada ani tak zajímavá není.

Objeví se tu sice nějaká vražda a vaše osobní záhada, ale všechno je to vyřešeno mávnutím rukou a je to hned zapomenuto. Nemluvě o tom že to celé začíná jako nadpřirozená detektivka a končí to jako každý druhý Lovecraftian like příběh který vám ale žádnou zajímavou záhadu nenabízí, jen klasický shit.

To jediné co hru ale vykupuje jsou skvělé postavy, kde ústřední trojice postav má mezi sebou skvělou chemii a zábavné dialogy a spojení profesora, spisovatele brakových novel a detektiva, má holt prostě něco do sebe. Díky tomu mě i silně předvídatelná zápletka dost bavila a až do chvíle kdy dějiště opustí město Arkham jsem se i bavil. Poté co se ale tato zábavná lokace opustí, je to prostě typická Cthullu šeď bez invence, která se jen táhne a táhne.

Čehož se ale první díl vyvaroval tím že vám nabídl putování po Arkhamu kde jste se snažili sehnat bus a pak jste skončili v Innsmouthu kde jste museli řešit co se to tam do háje děje. A i přes to že to taky byla známá tropa tak to zachraňoval ujetý humor který ten koncept stavěl trochu na hlavu. No a bohužel, tady ten humor skoro není.

Co ale oproti jedničce musím pochválit je grafická stránka, který se dost povedla a dabing je stejně kvalitní jako minule. Puzzly samy o sobě jsou fajn a až na pár větších záseků se hlavně v Arkhamu dá na všechno přijít (Vyjímkou budiž sračka s mícháním látek)

Jinak se jedná ale o hodně slabé pokračování v porovnání s naprosto výborným prvním dílem. No nic, snad další díl bude ve stylu jedničky, protože u tohohle jsem se místy fakt nudil.

Mysteriózních adventur není nikdy dost, a to hlavně v době, kdy nám vývojáři pořád cpou rádoby adventury z pohledu první osoby plné jumpscareů, minimalisticky vyprávěného děje a tak podobně. Proto si já osobně více vážím a užívám si, když se někdo rozhodne udělat klasickou point and click adventurku, jenž je poháněná poctivě vyprávěným tajuplným příběhem. Nemohl jsem odolat a to hlavně i díky tomu, že před tím ještě vyšla výtečná mysteriózní adventura jménem Nightmare Frames, a tak jsem logicky prahnul ještě po další podobně laděné hře. No a musím říct, že se mi dostalo přesně toho, co jsem čekal, ale bez menších zaškobrtnutích se to také neobešlo. 

 Hlavní hrdinkou je tu mladá archeoložka Thomasina, která byla kontaktována jistým panem Shouldersem, který bydlí v zapadlé anglické výsce Bawley, aby neodkladně přijela a podílela se na vykopaní prastaré mohyly nezvyklého tvaru. Jak je ale v těchto příbězích zvykem, tak krom krásné přírody na Thomasinu čeká několik nemilých překvapení. On totiž pan Shoulders nikde není, obyvatelé jsou divní a agresivní a do pokoje v místním hostinci vám pořád leze podivná kočka? 

 Ano, fanoušci žánru už podle popisu budou jako doma. Naštěstí se ale nemusíte bát, že se jedná o příběh, kde divnosti jsou jen povrchní a na oko. Ne, tady totiž hráč dostává dobře vypointovaný příběh, který se údajně opírá o reálný folklór zkombinovaný s fikcí. Zvyky a tradice tohoto městečka na vás navíc prosakují skrze celou herní atmosféru a jedná se o nejsilnější devízu celé hry. Vy už totiž při prvním průchodu vesničkou a okolím budete silně nasávat ponurou, ale místy i podivně uklidňující atmosféru, díky které se opravdu budete cítit jak na anglickém venkově. 

 Nemusíte se ale bát, že by příběh byl pouze čirá deprese. Tvůrce tu do scénáře přidal i značnou dávku humoru, která tu nepůsobí jako pěst na oko a skvěle dotváří i lehce surrealistickou atmosféru a absurdní chování obyvatel. Logicky tomu všemu napomáhá i podmanivý soundtrack, který je jemný a zároveň skvěle podtrhuje to, co se ve hře děje. 

 Takže ano, atmosféra i samotné dění je v rámci žánru poměrně nadstandard, i tak se ale nedá vyhnout menšímu srovnání s jinými tituly. The Excavation of Hob’s Barrow si totiž vypůjčuje po troškách z jiných adventurních titulů (například jde vidět dost společných znaků s Shadow of the Comet) a i když to dává do zábavného celku, tak se nedá říct, že by z toho znalejší hráč byl u vytržení. Pokud se totiž o tento žánr zajímáte a to i o podžánr folkových hororů, překvapeni tu rozhodně nebudete. Tvůrce tu pracuje s osvědčenými principy a klasickou gradací děje, kde si vypomáhá rozdělením příběhu na pár dnů. Jelikož ale hra má pouze pět hodin a odehrává se během tří dnů, tak logicky tu gradace moc nefunguje. Když si vzpomeneme například na Gabriela Knighta, který dnů měl zhruba osm a každý den se zápletka přiostřovala, tak v tomto případě se hra, když už se začne něco více dít, spěje ke konci. 

 Čekal jsem holt, že nátlak podivných událostí bude hrou více prošpikován a děj bude znatelněji gradovat, bohužel krom pár scén se všechno odehrává v takovém zpomalenějším tempu. To ale není na škodu, ona to může být i taková parafráze na pomalý život v zapadlé vesničce. I přes to mě ale příběh bavil a byl jsem zvědav, jak se to celé vyvine. 

 Hratelně se jedná o klasickou point and click adventuru a upřímně to nemá cenu ani moc vypisovat. Jen sdělím, že interface je jednoduchý a hráč má k dispozici takový to-do list, kde má vypsány aktuální úkoly, které musí během herního dne splnit, žádný systém nápovědy tedy nečekejte. Holt vám bude muset stačit pouze označování aktivních míst. 

 Ruku na srdce, vy to ale stejně potřebovat nebudete. Obtížností se totiž jedná o jednu z více logických adventur, a skoro na většinu věcí se dá logicky přijít. Buď vás hra navede nebo vám potřebnou věc šikovně hodí do cesty. Jediný zákys může být až na samém konci hry, kde se nacházíte v takovém klasicky adventurním, puzzlovém a bludišťovém pekle, kde vám dá hra i docela dost zabrat. Pokud nemáte rádi různé nastavování obrazců, točení páček nebo hledání toho, co máte vyťukat za písmena, tak to tady budete trpět. 

 Ale ve výsledku se jedná o příjemnou jednohubku, která nabízí poměrně vydařený pixel art, kvalitní dabing a pět hodin poctivého mystery/folk/horor mixu. Žánrové nadšence a adventuristy tedy rozhodně potěší. Nejedná se na poli žánru o nic extra, co by vybočovalo nebo by nabídlo originální pojetí, ale jde spíše o sympatickou žánrovou záležitost, kterou jsem si užil. Teď jsem jen zvědav, co nám toto studio v budoucnosti nadělí za překvápko!

Wanted: Dead je na dnešní poměry něco jako zjevení. Nejenže je to hra, která vizuálem a herní náplní je jak typický akční kousek z PS3 a X360 éry, ale zároveň si nebere servítky a dělá si naprosto, co chce. Díky tomu máme možnost se vrátit do doby osmdesátkových až devadesátkových akčních filmů a myslím si, že to za to rozhodně stojí. 

 Sledujeme speciální jednotku jménem Zombie Unit, která se skládá z vyvrhelů, kteří, aby se vyhnuli trestu smrti či jiným následkům, se radši nechali zapsat do elitní speciální jednotky v Hong Kongu. Tuhle bandu má pak na starost hlavní hrdinka Hannah Stoneová. No a že těch starostí s nimi bude mít. Jelikož včetně ní je to prostě banda rozličných a výstředních postav. A aby toho nebylo málo, připletou se do obsáhlé konspirace a to vše v cyberpunkovém světě. 

 Už jen nástin příběhu vám musí naznačit, že tady nejde o kdovíjak promyšlený příběh, ale že máte co dočinění s poctou starým akčňákům. Hra ale nekončí pouze u příběhu, neboť i celý design hry je tomu uzpůsoben. Proto se tu například můžete těšit na naprosto příšerný anglický dabing, který vám připomene předabované VHS hongkongských filmů do angličtiny, a například dabing hlavní hrdinky, která zní jak Arnold Schwarzenegger, tomu také značně přidává na béčkovém šarmu. Samozřejmostí jsou i nahláškované dialogy a cheesy vtípky mezi členy týmu a musím upřímně říct, že jsem se při každé cutscéně vyloženě uculoval. Jednoduše celý příběhový aspekt je jedno velké akční klišé a béčko a tvůrci to vědí a využívají toho. Samozřejmostí je i kapitán, co vás má rád, ale po každé vaší misi vás seřve a sjede. Takže tady hra dává to, co slibovala, ale to, co jsem nečekal, je, že to v samotném gameplayi bude až takový masakr. 

Celá recenze tady 

 Wanted: Dead je milý a zábavný throwback do dob minulých zábavného průmyslu. Nabízí totiž zábavné postavy, nakažlivou hratelnost, humor a obrovskou porci srdíčka. Naštěstí právě tyto aspekty dokáží vykompenzovat zastaralou technickou stránku, bugy a místy přepálenou obtížnost.

Duševní nemoci jsou téma, které se naší společnosti dotýká čím dál tím více, což je dáno nejen kvůli tomu, že už se na chození k psychologovi či k jinému odborníkovi nekouká skrze prsty, ale také kvůli tomu, že se u nás skrze různé vlivy (technologické postupy, změny ve světě apod.) objevují více a více. Proto si myslím, že je určitě skvělé, když se tato témata zakomponují do různých zábavních médií, ať už filmů, seriálů, knih, komiksů nebo her. Připadá mi, že se čím dál více kupí her, které právě řeší různé druhy témat s tímto spojené a věcně to zabalují do různých zajímavých příběhů. Za zmínku stojí například výborné Night in the Woods, které dle mého názoru do této doby nejlépe vyobrazilo mladistvý život a vypořádávání se s očekáváními druhých a osobními strastmi. Stejné téma se pokusili zpracovat vývojáři ze studia Mojiken. Bohužel však musím konstatovat, že se jim to nepovedlo   až tak dobře jako ve vzpomínané hře.   

 Nejprve se podíváme na děj. Hlavním hrdinou je mladík Atma, v jehož snech se často zjevuje holčička Nermala, se kterou pracuje na příběhu o Princezně z vesmíru. Pokaždé, když sen skončí, se probudí celý nesvůj ve školní lavici. Naštěstí na něj při probuzení nečeká svraštělý kukuč naštvaného kantora, nýbrž půvabný úsměv jeho přítelkyně. No a my pak spolu s hlavním hrdinou poznáváme malebné městečko, které je situováno v Indonésii. Postupně tak poznáváme rozličné postavy, které toto místo obývají, a hra působí jako příjemný “slice of life” příběh. Bohužel se ale do všeho musí připlést hrozící konec světa, který je však tím nejmenším problémem.  

 Celá hra totiž trpí tím, že se tvůrci pokusili naverbovat na silně narativní hru kostru klasické adventury, ale bez point and click “interfacu”. To v praxi znamená, že A Space for Unbound je takový simulátor kurýra à la Death Stranding (silně přeháním). Celá hratelnost totiž spočívá v tom, že se snažíte docílit nějakého cíle (např. sehnání dortu) a k dosažení tohoto cíle máte hromadu klacků pod nohami. Takže v pekárně vám dort neudělají, protože odešel pekař. K němu se ale nedostanete, protože máte v cestě auto, které ale jen tak z cesty nedáte pryč. Musíte k řidiči, k němu se ovšem nedostanete, protože vám v cestě stojí banda chuligánů, takže musíte sehnat někoho, kdo vám pomůže. Ten člověk vám ale hned nepomůže a potřebuje od vás pomoc. Abych byl upřímný, tuhle situaci jsem lehce přiostřil, ale ve výsledku se opravdu jedná o to samé, jen máte o dva úkony méně. 

 To jde ruku v ruce s tím, že celá hra se až ukrutně topí v hromadě klišé. V příběhu je vše jen pohádkově zabarvené a v daných, ač smutných tématech, se hra pořád koupe dokola a snaží se z těchto emocí vyždímat co nejvíce, a to za účelem dojmout hráče. Bohužel to nefunguje, jelikož když chcete předat hodnotnou emoci, je důležité to podat věcně. Bohužel tady se dané věci dřou na dřeň a to hlavně v samotném závěru, kde jsem trochu trpěl. Hra vám musí totiž na každém kroku sdělovat, jak jedna z postav trpí, že šikanátor je taky jen člověk a že šikana je příšerná. Ano, jde o věci, které je potřeba řešit. Nicméně opravdu tomu nepomůžete, když budete na sílu tyto témata pořád dokola ve hře předhazovat hráči.  

 Ve výsledku ale i přes kritiku hlavního pilíře celé hry, tedy řešení psychických problémů, jsem se u hry bavil a to zejména v první polovině, kdy jsem si užíval interakci se zábavnými postavami, využíval možnosti hlazení či pojmenovávání všech koček, co ve hře najdu, nebo se snažil splnit hrdinův bucket list (tato aktivita je dobrovolná). Takže ve výsledku to není špatná hra, ke konci však silně dojíždí na dost repetitivní hratelnost a designerské rozhodnutí. Přesto si myslím, že mnoha hráčům má co nabídnout. Přeci jen to, že podle mě hra až až příliš tlačí na pilu, neznamená, že vám nemusí tento styl sednout. Proto u hry opravdu doporučuji si na ní udělat vlastní názor. Už jen pro ten naprosto čarovný a kouzelný vizuál, spolu s jedním z nejkrásnějších soundtracků.  

Celá recenze tady

Gray Matter je takovou poklidnou až prakticky relaxační adventurou, co se minimálně příběhu týče. Ve zkratce tu sledujete kouzelnici Samanthu co při své cestě na motorce po Oxfordu zavítá do panství ve kterém žije v tamních kruzích uznávaný Dr. Stiles. Jelikož je sychravo a Sam je promočená tak se rozhodne vydávat se za asistentku která měla panu Stilesovi býti zaslána. No a příběh pak sleduje již zmiňovaného Stilese jenž se snaží vymanit ze spárů ošklivých myšlenek týkajících se nehody která před několika lety potkala jeho ženu a poté tu máme Sam, která se snaží dostat do tajemného spolu kouzelníků. Do toho tu je pak v mixu ještě nějaká menší mysteriózní linka, která ale není nějakým velkým nosným pilířem a pokud by jste to hráli kvůli tomu, tak by jste ze hry byli opravdu hodně zklamáni.

Tady totiž o příběh, či záhadu s ním spjatou, moc nejde a jde spíše o samotné postavy a to co si během hry prožívají. Tomuto faktu napomáhá i to že si tu za obě postavy zahrajete. Za Dr. Stilese spíše budete řešit jeho experimenty v laboratoři a připomínání si nehody s jeho ex. Což teda jeho linka byla fajn ale celkově mně bavila nejméně a to už jen protože krom ústřední nehody nebyl prakticky ničím zajímavý. Prostě klasický nasraný zhrzený chlápek co všude hází jízlivé poznámky a to je všechno, nepomáhal tomu ani fakt že byl dabovaný jak sedmdesátiletý dědeček.

Za to ale část za Samanthu, která je naštěstí ta hlavní, tak je super. Nejenže její charakter na rozdíl od Stilese není tak prvoplánový ale celé dění za ní je prostě zábavnější. Tomu i napomáhá ten fakt že hodně puzzlů tady řešíte pomocí kouzel. Kdy se kouknete do knížky kouzel co má Sam v inventáři a vybere si z toho kouzlo kterým by jste daný problém mohli vyřešit (například odcizení ID karty do knihovny). Což pak samotné provedení kouzel je fajn a vy pomocí manuálu musíte to kouzlo správně napodobit a jednotlivé úkony správně načasovat jak půjdou za sebou. Tohle mi opravdu přišlo jako dost zábavný a zajímavý twist na řešení hádanek. Co se ale pak týká obtížnosti tak je určitě na tom lépe než třeba u Gabriela Knighta. Není tu zase tolik aktivních míst a ty co máte k dispozici si můžete nechat ukázat a lokací není taky zase tak hodně. Také pokud nejste tolik zdatní v angličtině či máte problém v hledání odpovědí ve slovních hádankách, tak můžete poměrně zakysnout taky. i pár těch nelogických hádanek se tu najde jo a na konci je zase ZASRANÝ BLUDIŠTĚ, něco jak v GK1.

Co ale dále musím pochválit je poměrně hezký a atmosféricky udělaný vizuál a to i přes to že jsou někdy 3D modely postav poměrně neohrabané při různých akcích, ale to k adventurám v tomto stylu už docela patří a vůbec mi to nevadilo. Poté je ještě soundtrack na vysoké úrovni, ale co čekat když to dělal opět Robert Holmes, jehož hudba je vždy zárukou kvality.

No ve výsledku se jedná o fajn adventuru, nic víc. Postavy jsou fajn, ale chybí jim nějaká výrazná katarze nebo něco co by je ještě více zvedlo. Příběh celou dobu prostě jen plyne a na závěru jsem měl ten pocit že jaký je point? Vždyť se to mohlo vyřešit celé během hodiny a i právě kvůli tomu mi v závěru došlo kolik naprosto zbytečných a výplňových věcí jsem ve hře řešil aby se naplnila herní doba. I tak mě to bavilo, byla to prostě adventura co si dáte a hezky si u ní odpočinete a nasajete příjemnou a tajemnou atmosféru. Takže jo bylo to fajn a pokud chcete kvalitní adventuru a o silný příběh vám nejde, tak směle do toho.