Cestování a koníčky

@special_plan (05.08.2023 23:45): narazil jsem na to poprvé v databázi čínských filmů, nejdřív jsem nevěděl, jestli to není nějaký regionální dialekt, o kterém jsem předtím neslyšel (aneb, I když jich tam mají padesát nebo snad i víc, povědomí mám stejně jen o kantonštinè...)

[neexistující příspěvek]: Že by to nebylo tady? Jak jsem objednával pizzu a chlápek neuměl ani anglicky, ani německy? V muzeu nebo v hotelu v pohodě, ale jinak ani ťuk.

Na Facebook jsem psal status v angličtině, jak jsem kupoval dvouleté dceři botičky, protože jednu ztratila v tramvaji (den poté, co ztratila čepičku).

For about a thousand days I'm learning French. Alone, with the help of an app (Duolingo). I am concentrating on reading and listening and not really on talking.

We are in Lyon for a family holiday.
Today, my little daughter lost one of her shoes in the tram. So I went with her to buy new ones after I consulted Google Maps (and the closest entry turned out to be obsolete).
"Excusez-moi, parlez vous anglais ou allemand?" Sadly, the nice lady spoke less English than me French.
(Slowly pronounced and possibly horribly mangled French from me): "J'ai besoin des chaussures pour ma petite fille. Elle a deux ans." (I have shown the remaining shoe) "La autre… perdu" (thinking of the Jeunet's movie The City of lost children). "Size… dix dix two" (that's not how you say 22 but she understood). Then I pointed again to the single shoe, mumbling "quelque chose" even thought I meant "celui ca", "cela" or something. 22 was small after all and after measuring of the little "pied" it seemed that 23,5 will be a better fit. It was harder to get across what kind of shoe I want but eventually I got something…
First time to really speak French and the first time buying shoes for a creature who can barely speak any language at all…

@7c (05.08.2023 13:31): na základce jsem se učil nejdřív německy (učila mě od druhé do páté třídy máma), na gymplu k tomu od kvinty přibyla angličtina.

Nejdřív jsem to neřešil, ale někdy v primě nebo v sekundě mě němčina začala děsně štvát a do maturity jsem prolezal s trojkama, ctverkama. (Domnívám, že mě najednou začalo štvát, že se mě nikdo neptal, jestli bych radši nezačal s angličtinou, navíc jsem na satelitu viděl cosi německy, naučil se tam sloveso v minulém čase (aniž bych to tušil, snad jsem se domníval, že "takhle se to teď říká"), ale když jsem to řekl v hodině místo přítomného času, jak se chtělo, navíc se mi neřeklo, proč je to špatně, tak jsem se nejspíš po pre-teenagerovsku urazil a od té doby jsem na to dlabal.

V angličtině jsem měl (cela naše skupina začátečníků) za čtyři roky šest různých vyučujících. Oba jazyky jsem pak měl i na výšce (Angličtina pro akademické účely 1,2 a, ironicky po 12 letech učení, němčinu pro začátečníky). Nebýt toho, že jsem na internetové seznamce potkal slečnu z Vídně, se kterou jsem si přes půl roku psal, načež jsme se věnovali přes rok přeshraniční sexuální turistice, po dalším roce jsme spolu začali chodit a po dalším roce jsem se k ní do Vídně přestěhoval, o němčinu bych nezavadil (spolu doteď mluvíme anglicky). Za první rok společného bydlení jsem absolvoval čtyři kurzy, zakončené OSD (Österreichische Sprachdiplom, 1:1 verze německého Zertifikat Deutsch, který si jinak udělali na gymplu skoro všichni mí motivovanější spolužáci).

Jinak paralelně s tím diplomem jsem ve Vídni po roce bydlení sehnal i práci (kde používám oba jazyky).

Mimo školu jsem se před třemi lety o své vůli začal učit jako samouk přes Duolingo francouzsky, především kvůli knihám a filmům. Své zážitky z letošních Velikonoc v Lyonu jsem tu už popisoval.

Kromě toho jsem se z legrace zacal ucit azbuku (ne ruštinu, azbuku). Mým snem je taky umět latinsky (pár lekcí na Duolingu - Corina en urbi studet) a čínsky (to, co se nepřesně nazývá mandarinská čínština a přesně výrazem, pod kterým si na Západě nikdo nic nepredstavi, totiž Putonghua).

Jestli se doziju důchodu, budu se učit cinsky a cvičit taiči;)

Uf.