Všeobecně o hrách

@AiMLEzZz (02.03.2021 13:34): Já to mám takové střídavě oblačno. Párkrát se mi v životě stalo, že jsem myslel, že s hraním seknu úplně, že mě přestalo naplňovat anebo mě proháněly výčitky svědomí, jestli tohle je ten pravý život, být přikován k monitoru, ale byly to jen krátkodobé záchvěvy, kdy mi čas vyplnily jiné věci, kterým jsem se potřeboval věnovat více. Nicméně pak mě tyhle myšlenky zase opustily a vrhl jsem se do hraní snad ještě více. Nakonec jsem si prostě přiznal, že je to můj primární koníček a tak, jak je někdo schopen koukat hodiny a hodiny do albumu známek, tak já mám prostě tohle, baví mě to, věnuji se tomu a tak nějak kolem toho udělám i věci, které jen tak člověk, který to má na oddych, přijde, zahraje a vypne, nedělá. Ať už je to ve formě sběratelství, mapování, popisování průběhu hry a podobně.

A co se týče žánrů, tak primárně RPG, cokoliv jiného ve mně vzbuzuje kapku výčitky, že mě to zdržuje od dalšího RPG, které bych mohl dohrát. Nicméně mám strašně rád strategie, tak ty hrávám hodně. Poslední dobou jsem ochoten jít i do žánrů, které jsem kdysi zavrhl, že se jim věnovat nebudu a nejsou pro mě. Takže si paradoxně až teď občas dám nějakou akčnější hru, i když akce neumím a vyhýbám se jim.

Stále trvá stav, že když rozjedu novinku, tak se mi chvíli třeba i strašně líbí, ale nesmím k tomu rozehrát žádnou věc z 90. let na jakože takové doplňkové hraní, protože jakmile to udělám, tak jsem plně ponořen do hry z těch devadesátek a k novince se mi strašně blbě vrací. A je zajímavé, že sahám u devadesátkových her třeba i po žánrech, které jsem dal na vedlejší kolej nebo úplně kdysi vytěsnil, jelikož ty stěžejní věci mám už dohrané. Prostě potřebuji vidět ty pixely :-)