@
Can (15.02.2021 16:02): U mě je to spíše o tom, jak moc mám nahráno, jak zjednodušené hry jsou, jak je jednotlivá obtížnost pojata, kolik těch stupňů ve hře je. Takže před 15 lety a více jsem určo dával Easy či Normal, popř. ani neřešil. Poslední roky už preferuji Hard a cokoli na 3/5, je-li tam takový výběr k dispozici. Vesměs ty hry dokáží být zábavné i na těžké obtížnosti.
Painkiller prvně na Insomii, poté na Nightmare a Trauma. Ale série stojí na používání tarotových karet, s nimi je to pak snazší. Painkiller: Overdose na 3/4 - Nightmare byl ale už moc obtížnej. Musel jsem používat veškeré dovednosti pohybu a dnešních myší. KISS: Psycho Circus na nejtěžší byla dobrá zkušenost, nešlo u bossů ukládat a byli slušně tuzí, projevovalo se i velkým počtem nepřátel. Serious Sam je rovněž dobře řešenej. Mezi těmi stupni obtížností jsem i tak našel mezeru, kterou řešil jeden mod a obtížnost s díky tomu o něco navýšil, aniž bych musel výslovně dávat Hard.
Někdy ani hra volby obtížností nemá, je zpočátku snadná, ale přituhne v závěru. To se týká třeba A Story About My Uncle. Místy fakt frustrující. A s obtížností se váže i způsob ukládání. Kdyby měl ten posledně uvedený titul klasický Quick Save, měl jsem hru asi těžší, protože jsem díky checkpointům začínal od místa, kam se mi regulérně nepodařilo dostat. A přecházení po bortících krychlích, nepamatuji nic těžšího za poslední roky.