Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

RPG

@Dan9K (01.04.2023 12:50): Taky asi tak. Ale mám takéto, že když je společnost široká, tam kvůli případné kakofonii hlasitých zvuků přicházím o schopnost soustředit se na jeden hlas. Až asi dva týdny zpět jsem někde četl, že to je vlastně nějaká porucha vnímání. :)
@MickTheMage (01.04.2023 11:57): :-D Tak si to tak neber :) Ber to tak, že už nebylo tolik času, jako když jsem byl teenager (i když ani v tom věku to díky sportu nebylo úplně happy s volným časem). Absolutně jsem nic nevyloučil, jen jsem s určitou pravděpodobnostní odhadnul, jak by to mohlo (ale nemuselo) dopadnout. To, že by zhebla moje postava by mi nějak vůbec nevadilo mimochodem.
@Richmond (31.03.2023 22:21): Jo, nebyl si teenager, tieto vyroky ma tak dokazu nasrat, ze to ani pekne nie je :) Vole, nemusis byt teenager, aby si si mohol uzit tabletop RPGcko. More. ;) A ako certifikovany introvert par excellence ti hovorim, ze to tam tiez nehra ulohu - pokial si v skupine kde sa uz poznate :) Po par sessionoch nabehnes a je to aspon sranda. A po pal dalsich sa naucis, nebrat si osobne ked tvoja postava nahodou chcipne :)

Tabletop RPG > CRPG vo vacsine pripadov, bohuzial nie v tom najdolezitejsom - cas a ludia. Je ovela prihodnejsie a pohodlnejsie hrat pocitacove RPG ako zhanat ludi na session a potom stravit pol dna (alebo dve-tri hodinky, menej sa ani neoplati) s tabletop RPG. :(
K těm stolním hrám, já jsem taky introvert, navíc ultra introvert, takže ty stolní dračáky nejsou pro mě a zjistil jsem, že i při pár návštěvách herních klubů někdy v roce 2008, do kterých jsem šel hrát stolní Starcraft (jedna z mých nejoblíbenějších, kterou stále uchovávám ve skříni) , Dune (kterou jsem měl a vlastně pořád mám vyrobenou dle Baranovského designu), Hru o Trůny a pod., kdy se u toho sešlo vždy tak 70% nových tváří, jsem se necítil úplně komformně a po těch pár návštěvách jsem zjistil, že tohle není pro mě.
@Richmond (31.03.2023 22:21): Jsem tě viděl v Labůžu a jsem asi 10x větší introvert než ty:) Každopádně opravdu platí, že je to o složení a zároveň každý hráč a každý PJ by měli každou hrou růst, už tím jak třeba je nějaká zpětná vazba co bylo dobrý a co by se mělo zlepšit.

Někdo se vyžívá v tom, že si dá postavu opačnou svému naturelu a opravdu se do toho ponoří, jiní si zase volí takové postavy, aby se s nimi mohly snáze ztotožnit. Já hrál hry střídavě za hloupého Krolla idealistu nebo absolutně společensky neschopného elfího rasistu mága-intelektuála. Obojí byla zábava i když většinu práce udělali jiní, já se zase s nějakými propočty moc nekamarádím. I když taky dělám v IT.
@Rapier (31.03.2023 22:06): Samozřejmě že Margaret Weiss a Tracy Hickman jsou profesionální spisovatelé. Myslel jsem to tak, že hráči vytvořili úžasnou předlohu. Samozřejmě se jí chopili tito spisovatele.

Pořád nějak cítím, že porovnáváš stolní hry vs. počítačové a to podle mne nelze. Člověk, který ke stolním hrám vztah nemá žádný (což teda není úplně případ) může takovou informaci pojmout třeba tak, jakoby mu někdo tvrdil, že úplně nejlepší na světě je sbírat známky a cokoliv ostatního je tak nějak podřadné :-)
Díky všem. Já si z toho něco vyberu. Ale vidím to tak, že asi nakoupím druhý a třetí díl STALKERa a budu objevovat zpustlou krajinu bývalého SSSR. :-)
@Dan9K (31.03.2023 22:20): jo, to Darkstone jsem dal špatnej odkaz, bylo to tohle Darkstone: Evil Reigns , ale že je to až 99, tak to jsem musel hrát později. Škoda, že už databaze-her neexistovala tehdy, měl bych menší zmatek s časovou osou, co jsem kdy hrál. Tehdy to byla ta krásná doba, kdy jsem hrál ty úplně nejnovější hry, když byly vydaný. Kam se tahle doba ztratila? :-)
@hanak_v_exilu (31.03.2023 22:23): a víš o tom, že do TES Morrowindu existuje MGSO mod https://youtu.be/TTLJHjVXJms, kde naopak (z velké části s Tebou souhlasím co se týče názoru na krajinu Morrowindu) vše vypadá tak krásně, že lze ztěží uvěřit, že hraješ stejnou hru?! :)
Co máš proti horám TES Skyrimu? Naopak krajina je excelentní, tak jistě The Witcher 3 (obzvláště next-gen verze) to není ale jinak super! Což mě připomíná, že TW3 už bych nikdy nehrál ve verzi bez next-gen patche, ten rozdíl je viditelný na první pohled.

@Richmond (31.03.2023 22:21): hraní papírových RPG vyžaduje krapet více citu a improvizace. Není nutné divadelně přehrávat, ovšem dostat se na ten správný level pár let může trvat. :)
Já si na začátku 90. let také koupil pravidla Dračího doupěte, vše poctivě nastudoval (mám je pořád ještě někde doma), ale nakonec jsem se do žádného reálného hraní nepustil. Jednak už jsem nebyl teenager a pak jsem nějak tušil, že by to nevyhovovalo mýmu naturelu. Určitě by mi vadily prostoje, divadelní přehrávání spoluhráčů, situace navozené PJ a spousta dalších drobností. Jako bytostnej introvert bych s tímhle asi měl problém. To je i koneckonců asi důvod, proč dělám programátora a neřídím projekty nebo blbnu s psaním blogu o sólo hraní "společenských" válečných her :) Takže počítačové zpracování těchto pravidel pro jednoho hráče je pro mě obrovská výhra.
Já už ani nevím, co bylo moje první RPG, obávám se, že to bylo Diablo, ale vlastně jsem ho tolik tehdy nehrál, spíš koukal na bráchu a snad opravdu první, co jsem hrál vyloženě hodně, byla dost zapomenutá diablovka Darkstone.
Ale jakoby první hra s RPG prvky byli určitě Heroes II. Ale určitě v hodně podobné době bylo i Quest for Glory IV a první z těch jakože "regulérních" rpg byly asi Brány Skeldalu. Zajímavé, když nad tím tak přemýšlím, že TO byla vlastně hra, která mi nejvíc formovala názor na dungeony a tak.
Jsem si jistý, že Dračák jsem se spolužáky zkoušeli až potom, určitě to byla 7. třída, čili až nějaký rok 2002, a to už jsem byl tehdy zkušený hráč. Upřímně mně to moc nebavilo, přišlo mi, že akorát hážu kostkou a vlastně mi obecně vadil ten princip, že jsem odkázan na milost či nemilost PJ, který si může vymyslet úplně jakoukoliv blbost a na nějakého hráče si třeba zasednout a prostě ho zabít. A i když jsme měli PJ velmi chytrého kluka (tehdy můj nejlepší kamarád), tak když je vám 13, tak se prostě dělaj blbosti no.
Ale hned mě to inspirovalo k tomu vytvořit si nějaký vlastní příběh, hned mi to probudilo fantazii, říkal jsem si, že bych použil základ lesa, který znám od dětství, je plný jeskyní a jezírek a tak. Ale nikdy jsem to nedotáh :-)
Tak to vypadá že nejjednoduší jak si zahrát offline RPG zaměřené na objevování krajiny je najít si nějaký WoW server s málo lidma. :-(
Na PC mě osobně formovaly 2 hry, díky kterým jsem se k RPG vlastně tak trochu oklikou a po létech zpětně dostal: System Shock 2 a později v Levelu nebo Score vydaný Fallout 2 s CZ překladem. V té době jsem anglicky moc neuměl, takže jsem byl moc rád za neoficiální SS2 překlad, podobně jako za překlad Fallout 2, co udělali mám pocit borci přímo z redakce.
Fallout 2 je pochopitelně vyšší dívčí, všichni kolem mě byli z Fallout a především posléze z Fallout 2 úplně odvaření, no a jakmile dorazil Baldur's Gate s hraním papírových RPG byl na nějakou dobu amen. Druhé jmenované mě nikdy nezaujalo, prostě jen další fantasy kopírka dokonalého Fallout 2. :)

Dragonlance jsem v době prvního CZ vydání četl, půjčené od kamaráda, vlastně to četli všichni z nás, a všem se nám to moc líbilo. Z nostalgie jsem si to po xx letech koupil, bratru už to bude tak min. 10 let, ale od té doby jsem četl snad jen první kapitolu.

Ještě před DrD jsme s partou ze základky hráli nějakou RPG na téma Tolkienova Hobbita, bylo to kompletně přeloženo do CZ, a vlastně to byl takový úvod do skutečného světa papírových RPG. Pamatuji si, že nás to docela bavilo, ačkoliv tam byly limitované možnosti.
U papírových stolních RPG hrozně moc záleží na lidech a PJ/gamemasterovi. To je nejspíš i jeden z důvodů proč zájem o papírové RPG upadl obecně, je zkrátka jednodušší nad ničím moc nepřemýšlet, nic nevymýšlet a hrát RPG na PC, zvláště dnes. :) Je to komfortní, výrazně méně náročné na čas, a hlavně domluvit se na termín hraní. Ovšem ty zážitky z papírových RPG, v době covidu, naposledy intenzívně v Dračí Hlídce, se nedají srovnat ani se sebelepší RPG PC hrou, jako je jinak naprosto ve všem vynikající The Witcher 3!

@Ringo (31.03.2023 19:06): taky jsme si svého času mysleli, že Dragonlance napsala skupinka hráčů DnD ale opak je pravdou. Autoři původních 3 dílů Dragonlance jsou profesionální spisovatelé, viz. https://en.wikipedia.org/wiki/Dragonlance. :)
My měli (na tu dobu) dobrého PJ už na prvním stupni. Dělal si vlastní úpravy pravidel atp. Talisman jsem také hrával se starším bráchou a jeho partou. Plus jsem četl Dragonlance. S nejvíc nejlepším kamarádem jsem si ty knížky půjčoval. Oba jsme měli rádi ty postavy a atmosféru Utěšína. Dungeony (EoB či později Ishar asi jako první) jsem hrál nějak do toho (počítač jsem měl nějak asi od roku 1993). Ale upřímně proti tomu výše mi to přišlo jako hodně velký sešup. Do prvního Fallouta jsem nezažil u PC RPG ten opojný pocit, že hráč svět svými rozhodnutími formuje. Až tím se pro mě RPG stalo nejvyhledávanějším žánrem.

Ten stejný PJ nám dorostl. Hrávali jsme ještě asi deset let zpět a bylo to stále super. S každým rokem navíc se v jeho světech více řešila tamní "politika" (mocenské hry, války aj...). A s každým další rokem to bylo lepší a lepší. :)
@Paul (31.03.2023 15:54): Mám podobnou zkušenost. Akorát jsem teda dračák hrál po Beholderovi, Isharu 2 a Wizardry 7 a po té, co jsem si tvořil x vlastních dobrodružství dle těch českých pravidel Dračí Doupě Jeksyně a Dračí doupě pod širým nebem, ale přitom jsem chtěl vždy hrát za postavu. a když k tomu došlo a dostal jsem se do partičky, kde to hráli a vzali mě tam jako mága, nebavilo mě to. Tohle je asi fakt hodně o tom, jací lidé si k tomu sednou. Přišlo mi to, že PJ to kroutil jak se mu zlíbilo, abychom z toho vždycky nějak vybruslili a já měl pocit, že si tak nějak spíše povídáme o tom, co se děje, než že bychom něco hráli a to není nic pro mě. Já mám navíc přeci jen raději, když je konzistentně dáno, že tady tohle je těžké a nebude to o shovívavosti PJe a tak dávám přednost hrám na počítači. Na té stolní podobě oceňuji nejvíce atmosféru z textů, obrázků, map a těch napsaných pravidel. Převedení tohoto do počítačové podoby je pro mě ideál. Samozřejmě obdivuji, jak hráči Dragonlance dokázali hraním vytvořit tak sofistikované postavy, že z toho sepsali strhující knihy. Ale tohle už je fakt vyšší level, s kterým se tady podle mě nesetkáme.
U mě kolem 95 jsem hrál poprvé jako dítě deskovou hru Duchové, Démoni a Draci. Vychází to ze zahraničí ze hry zvané Talisman. S RPG to má míň společnýho než například gamebooky, ale celkem to ovlivnilo. Někdy kolem jsem hrál první RPG na pc a to Betrayal at Krondor , ale bylo to na mě moc těžký, ještě jsem neměl ani angličtinu. No a nejvíc času jsem strávil s gamebooky. I jsme nějaké gamobooky vytvářeli s kamarády navzájem. No a k dračímu doupěti jsem se dostal už dýl, ale nikdy jsem je aktivně nehrál jako někteří jiní. Ještě před covidem jsem hrál občas něco přes discord, od tý doby vůbec nic. Taky nevím jestli znáte, ale hrál jsem také různé hry na fórech, docela jsem si říkal že něco jednoduchého by tady mohlo být. Nejčastěji to obdoba městečka Palermo nebo Diplomacie, nebo třeba jen ropleplay země na nějaké konferenci. Z toho taky třeba pramení můj vztah k paradox strategiím:)
Já hrál dračí doupě až potom co jsem hrál Fallout. A možná to bylo i slabším PJ, ale ten Fallout mě bavil mnohem víc :)
Je zajímavý jak se liší názor na videoherní rpg u lidí co k tomu přišli přes stolní rpg a lidí co se k nim dostali přes hry samotné. Ja jsem ten druhý případ. Moje úplně první rpg byli na Amize, konkrétně tuším Magic Island a Captive 2 Liberation, paradoxně obojí dungeony. Pak to byl Beholder, Hero Quest a nebo třeba klon Zeldy Spheris Legacy. Pak to přešlo k ps1 a Final Fantasy 7, Grandia, Kings Field atd. První pc jsem měl až kolem roku 2000, kdy mně bylo už 30 a teprve tehdy jsem se dostal ke hrám co na Amize a PS nebyli. Žádný deskovky jsem nikdy nehrál a ačkoliv to spojení s rpg hrami je zcela jasné, ja to v tom pochopitelně nikdy neviděl a dodnes ani nevidím. A třeba to kreslení map je pro mně taky úplně neznámá věc, nikdy jsem to u žádné hry nedělal, což je i mně samotnýmu divný jelikož už od mala mám úchylku na mapy všeho druhu a vlastně bych na to měl být naprosto ideální :)
@Rapier (31.03.2023 14:35): Je to čistě o tom, co v těch hrách hledáš. V kobkařském Dugneon Mater typu her jsem se cítil tak, jak jsem se chtěl cítit, v příliš otevřeném Oblivionu už nikoliv. Co se týče RPG, beru to, že je to o počítačových RPG a taky to beru jako žánr z hlediska počítačových her. Tohle se stolními fakt neporovnávám, maximálně tomu přisoudím inspiraci. Ale určitě to nejde stavět proti sobě. Stejně jako výraz hraní role je trochu něco jiného ve stolních hrách a na počítači, na kterém hraješ roli prakticky v každé hře a proto je to žánrově vztahováno jen na hry s určitou formou gameplaye s vývojem statistik.
@Richmond (31.03.2023 09:27): rád bych, jenže to by bylo nefér, rozhodně ne v sekci RPG. Dobrý postřeh! Jo takhle, my tu mluvíme o PC RPG hrách, "cizinec" promine. :)

@Ringo (31.03.2023 07:16): to je tím, že jsme (jako družina o 5 hráčích) v začátcích DrD jen vybíjeli katakomby (svého času tak každý u nás začínal hrát DrD), a drtili skřety a další havěť jak na běžícím páse. Do toho nám PJ do cesty stavěl nejrůznější pasti, apod., pokud pamatuješ legendární časopis Dech Draka tak tam byly přesně také dungeony, jen propracovanější. Zkrátka se nám to jednoho dne přejedlo, a pochopitelně možnosti co ti nabídly papírové RPG byly úplně jinde, než to co nabízely dungeony.
Abys mě pochopil v širších souvislostech, fakticky jsme se tenkrát s despektem dívali i na PC střílečky, ve srovnání s tím jakou nabízel v boji zábavu Shadowrun, byly ty trapné PC střílečky odpad! :) Ber prosím s nadsázkou, my je také hráli a jak rádi! Samozřejmě s časem se rozdíly stíraly, viz. taktické/realistické 3D akce.

Dungeony a první TES hry + zmíněné Might & Magic hráli všichni mí kámoši z družiny, mě to osobně nelákalo, mimo jiné i proto, že jsem tenkrát tíhnul více ke sci-fi, než fantasy. To se později u mě změnilo po přečtení Tolkiena a Sapkowskeho, dávno předtím, než jakýkoli film, seriál nebo hra vznikla. Obecně jsme se tenkrát všichni shodli na tom, že to na PC není špatné ale na papírové RPG to nemá. Nakonec jsme stejně u nich všichni, dříve nebo později, skončili. :)

Jinak nadšení pro starou grafiku chápu a respektuji, sám mám hodně oblíbených simulátorů zhruba ze stejné doby, a neboj vím jak to myslíš s tou představivostí. Ale i přesto, že nedám třeba na grafické zpracování DID leteckých simulátorů (TFX, EF2000, F-22ADF/TAW) dopustit - ano jsou z uměleckého hlediska unikátní a nadčasové - dokážu žasnout nad tím co nyní předvádí MS Flight Simulator 2020 pokud jde grafickou prezentaci počínaje zemí a konče letadly ve vduchu.

No vida, a mě jako fandovi Sapkowskeho se naopak herní zpracování velmi líbí a jsem za něj moc vděčný, stejně jako za "offline MMORPG" hry, alias: TES Oblivion a Skyrim. Prostě se v nich cítím jako hrdina, bez bázně a hany, hrdina jaký jsem do té doby mohl být jedině v papírových RPG hrách. :)
@Ringo (31.03.2023 10:02): Jo omlouvám se, že jsem ze svého příspěvku celý odstavec o vizualizaci jako největší devize pc her od stolních odstranil. Přišlo mi, to že bych diskuzi dále rozmělnil. Pro ostatní, napsal jsem něco ve smyslu, že malokteří hráči stolních her si dokážou popsat a vizualizovat své schopnosti, smysly a předměty tak dobře, jako může být v pc hře na první dobrou.
@Red (31.03.2023 09:50): To kreslení map zase neberu ortodoxně. Když je musím kreslit, baví mě to. Když je tam automaping, tak je samozřejmě nekreslím a zpohodlním koukáním na automatickou mapu. Ono to tady zase někteří strašně na ty mapy upínají jako argument, že na tom přeci nemůžu striktně trvat, že tohle je moc, a dobře, že to je pryč. A já to přitom uvádím jen jako jeden z příkladů toho možného gameplaye, který mě na tom fascinuje a užívám si jej, když to tam je, ale neodsuzuji, když to kreslení map tam není, na to mto nestojí.

Co se týče vizualizace, tak u té má taky každý jinou představu. Já tam chci mít stále nějaký pocit hravosti, chci vidět, že je to hezky nakreslené a oceňuji, když se mi grafik trefí do vkusu a odráží ve hře atmosféru, kterou z ní chci cítit a nechci, aby to vypadalo realisticky. Prostě je to pro mě výlet do jiného světa a čekám impresionistické vjemy, které doplňují, nebo naopak aktivují, mou fantasii. Nechci, aby hra vypadala stejně, jako když se podívám z okna do lesa. Někdo naopak na té modernější a modernější grafice staví a čím větší reál, tím je z toho více odvařen.
@Richmond (31.03.2023 09:58): Já to myslel spíš v tom kontextu stolních her a co Ringa baví. Mě taky třeba občas baví si vytáhnout k pc hře bloček. Ona ta diskuze má poslední dobou tolik motivů a rozměrů, že nestíhám:)
@Red (31.03.2023 09:50): Tady někdo tvrdí, že bez kreslení map to není zábava? :) Osobně kreslím mapy jen tam, kde hra tuto feature nemá (a přitom je potřeba se podle nich orientovat). V takovém případě stojím před volbou, zda použít hotové mapy nebo kreslit své. Já raději tedy kreslím své. Zase takoví blázni nejsme :)
BTW nedávno na youtube pod games.cz vyšla série hraní City of Mist.
Myslím, že v češtině moc takových záznamů hraní není. Je to tam samozřejmě pro diváka maximálně zjednodušený, ale celkem to dá člověku představu, jak může být hraní zábavné i bez kreslení map.
@Rapier (31.03.2023 00:17): jen technická poznámka...tady byla celou dobu řeč o královském žánru počítačových her. No a tady bych čekal, že budeš oponovat tím, že tu pomyslnou korunu mají realistické simulátory! :)
@Rapier (31.03.2023 00:17): Já ale neříkám, že to už nejsou RPG co jsi jmenoval, já jen SilentWolfowi na jeho poznámku, že ho zajímá, proč mě baví zrovna tenhle styl starých RPG, jako jsou dungeony a mám to tak dodnes, vysvětloval, proč to tak mám a že v těch dungeonech vidím ten odraz dračáků a gamebooků a ve Witcherovi už ne. Tohle je o vnitřním nastavení každého a nejde to změnit tím, že mi někdo řekne, že Withcer je RPG jako řemen, které má vše, co RPG mít má a musím to tak přeci cítit také. Na druhou stranu bych počítačovou hru nějak neporovnával se stolní, protože se bavíme o žánrech počítačových her, ne stolních, byť náznak, že si počítačová hra vzala něco z toho, na co jsem si hrával, než jsem měl počítač, pro mě byla vždy nejlákavější. A nejde jen o stolní hry, ale třeba i dobrodružné historické, fantasy nebo sci-fi knihy. Proč nemůžu říci o počítačové RPG, že je královským žánrem? Přirovnat to ke stolní hře, že ta je jako něco více, to je jako bych u nejluxusnějším voze řekl, že je to bída, protože králem je letadlo :-)

Co se týče o odehrávání se drobných příběhů, to už je taky na nastavení hráče. Někdo rád zkoumá, co se kde šustne a kde co řekne kde kdo v kdejakém baráku, někdo má rád spíše tajemné náznaky příběhu v pozadí a baví jej na hře ta kombinatorika točící se kolem party hrdinů a řešení prostředí a proto mám rád dungeony, kde je mi prostředí narýsovano pohledem první osoby a já se mohu koukat kolem sebe, zkoumat stěny a kreslit mapy, pokud mi je hra nekreslí sama automapingem. A já jsem prostě v tomto směru ten druhý případ. A když už je ten příběh ukecanější, a má to být třeba izometrické RPG, mám rád, když je to pořád spojené s tou kombinatorikou a nejlépe tahovými nebo neakčními souboji (což taky odráží stolní podobu hry, tam se nehraje v realtimu), ideálním příkladem je pro mě Dark Sun nebo Albion. Jinak že ses na dungeony koukal vždy s despektem od tebe čtu poprvé a docela mě to zaskočilo.

Jinak je to fakt hodně o tom, jaký si k dané hře přisoudíš zážitek, co tě na ní zaujme a pod. Protože já přesně to, co jsem na počítači chtěl vidět, našel ve hrách jako je Dungeon Master nebo Wizardry 7 a Might and Magic hlavně 3, 4, 5. A zrovna Oblivion byla přesně hra, z které jsem měl pocit nekonečné inflace a byla to přesně hra, u které jsem zlomil hůl nad dalšími TES díly a přitom Arena a Daggerfall se mi s výhradami (nekonečně nekonečný náhodně generovaný svět) docela líbily. Witcher je zase jiná kapitola. Jako obrovský fanda knih mi herní pojetí naprosto nepřirostlo k srdci. Co se týče next gen grafiky, tak to je přesně to, z čeho mně čelist nepadá, mám z uměleckého hlediska daleko raději VGA grafiku.
@Ringo (30.03.2023 10:33): názor respektuji. Nicméně jako někdo kdo vyrůstal v devadesátkách na gameboocích (Lone Wolf + Fighting Fantasy a pár dalších, mimo jiné z CZ produkce), plus hrál ve své době s partou lidí a s PJ/Gamemaster (byl PJ/Gamemaster) v Dračí Doupě, hrál posléze vynikající a na svou dobu netušenými možnostmi oplývající Shadowrun 2 edici (tenkrát to byla pecka, po stovkách hodin v DRD jsme valili oči ještě dlouhé roky po českém vydání!), ještě později D&D 4 edici a v nedávné době Dračí Hlídku (drobky v podobě GURPS a Vampire papírového RPG nepočítám), a jako někdo kdo v minulosti hrál na PC intezivně (opakovaně) z RPG/Dungeonů "jen" Fallout 2, System Shock 2, Vampire: The Masquerade, Cardhalia, TES Oblivion (zbytek nepočítám), The Witcher 1 (ano vím mám vytříbený styl, předem děkuji za poklonu), a jako někdo kdo dohrál (zatím) jediný, a ruku na srdce ne moc dobrý, dungeon ve své dlouhé PC historii, tzn. The Keep (na druhou stranu v Cardhalia jsem to fakt dotáhl hodně daleko!), dovolím si mírně nesouhlasit.

Já vím, chce to odvahu! Odvážným přeje štěstí, a já jsem tak nějak od přírody klikař. :)

Snad mi @Tulareanus a @Gordon: prominou, že si dovolí hodnotit někdo kdo nedohrál žádné RPG do konce (a tudíž jak mu bylo v diskuzi k The Witcher 3 naznačeno nemůže mít názor na hru, nedej bože něco porovnávat, protože není dostatečně erudovaný, což mě tak naštvalo, že jsem tu na 3 měsíce úplně zmizel a zvažoval zdali se vůbec vrátím), nebojte letos se to definitivně změní. :) Snad promine i zdejší elitní konzolový a PC JRPG/RPG/dungeon klub, ke kterému mohu jedině s obdivem a respektem vzhlížet!

Podívej jak bych ti to vysvětlil. Mám nahráno v papírových RPG opravdu poctivé stovky hodin (myslím, že DRD dodnes vede a jeho rekord už nepřekonám), tudíž jsem z pohledu zdejšího elitního DH klubu pevně věřím dostatečně erudovaný diskutovat o RPG, a tom co to to skutečné pravé RPG (ano ten letadelkář, jak tu zmínil opakovaně @mazar1234: v minulosti) a překvapivě mít na to svůj názor (jak správně zmiňuje Zdeněk na Vortexu u čerstvého letsplay na novou českou, ne tak zcela povedenou hru, není nutné hru dohrát aby mohl hodnotit její kvality).

Sledoval jsem v devadesátkách své kamarády jak paří dungeony alá Ishary, The Eye of Beholdery, Dungeon Mastery (na dvojku nedají dodnes dopustit), Wizardry (především legendární sedmý díl), Albion, Shadows over Riva (moje srdcovka), Stonekeep (dodnes mám v paměti legendární intro), a mnoho dalších, později RPG alá TES Arena, TES Daggerfall, Fallout 1/2 a především Baldur's Gate + Icewind Dale.

A přesto všechno mi dungeony nikdy neučarovali, tedy až na tu Cardhalia potvrzující pravidlo výjimky. Ne fakt mi nechybí doba kdy jsme si kreslili na čtverečkovaný papír mapy a hledali v tabulce procentuální šanci na seslání kouzla. Ne nechybí mě nekonečné vybíjení jeskyní od příšer všeho druhu, nahlížení za každý roh, co tam asi tak zrovna náš PJ postavil za hrozbu, prohledávání každého nesmyslného kousku stěny a doslova a do písmene každé místnosti kde něco bylo, ne nechybí mě - ani malinko - neustále házení na pokus jak moc je má postava všímavá a zdali si hodí procenta a všimne si něčeho neobvyklého v místnosti, nechybí mě i takové perličky jako ochutnávání vody a hod na procenta abych se ujistil, že to chutná jako voda, takže to asi bude voda! :) Finálně mě nechybí ani nekonečné otevírání truhel (další procentuální hod) a návrat už z nevím kolikátého podzemí na povrch.

Jistě byla to krásná, v mnoha ohledech pionýrská doba, vládlo u nás totální nadšení z papírových RPG.

Rodiče mě zakazovali jistou dobu dračák hrát, protože se někde dočetli, viděli, slyšeli, že to hraje sekta nějakých podivných individuí a chtěli mě ochránit od skutečných náboženský sekt. Holt zkrátka tenkrát u nás sci-fi a fantasy na růžích ustáno nemělo a bylo třeba pár let aby se vnímání starších generací změnilo.

Časem jsme povýšili i ten český dračák na RPG v otevřené krajině, došlo i na politiku, vztahy a detektivní příběhy v našem imaginárním fantasy/mimořádné tvrdém středověkém světě, a na nějaké RPG a dungeny na PC se tenkrát dívali, my pravověrní papíroví RPG hráči, s despektem.
Ach ty omezené možnosti
jenž PC dungeony a RPG tenkrát nabízely! Jak laciná zábava pro masy!
Žádná fantazie, vše je pevně nalinkováno, vykresleno, nevadí mělo to i výhody, není nutné shánět partu podobně smýšlejících lidí co jsou ochotní vysedávat dlouhé hodiny, předvádět se jako v divadle, hrát svou roli (odtud název RPG), spolupracovat, stačí jen sednout k PC a jsem tam!
V porovnání s neuvěřitelně bohatým světem Shadowrunu a možnostmi co hra nabízela, bylo hraní dungeonů a RPG jako kapka v moři, levná náhražka skutečného, hmatatelného a opravdového KRÁLOVSKÉHO žánru = papírových stolních RPG!

A přes všechny vzpomínky, a že jich je nespočet(!), nemám pocit, že dnes při hraní The Witcher 1, TES Oblivion, nebo aktuálním The Witcher 3 o něco přicházím, naopak mám pocit, že dnes hraji hry, přesně ty hry o jakých jsme tenkrát v devadesátkách snili (kluci co neměli prachy na vlastní PC, natož konzoli!) a ty sny dnes, včera a zítra parta šikovných lidí přetvořila do vizuální, troufám si říci doslova dechberoucí podoby. Kdo někdy hrál TES Oblivion, TES Skyrim, The Witcher 1-3, ví přesně o čem mluvím.

Jasně, dnešní RPG tě tak trochu vedou za ručičku, takový Fallout 2 je proti tomu úplný hardcore, tam co jsi si nevygrindil (tfuj to slovo je děs, v devadesátkách jsem jej neznal), nevylítal, atd... jsi prostě neměl. Otázka zní zdali je to špatně.
Mě osobně vůbec nevadí, že Geralt použije zaklínačské smysly a mě jako hráči se zvýrazní stopy, předměty, apod. ANO je to berlička, není to v duchu pravověrných dračáků a jeho nekonečných pokusů ve stylu: pokus/omyl a nekonečného umírání v kobkách a radostné (v dané chvíli lehce sadistické) tváři našeho PJ, ale čert to vem! Protože jakmile jednou The Witcher 3 nebo jiné podobné PRG zkusíš a dáš mu šanci, najednou zjistíš, že všude kolem tebe se odehrávají příběhy a ty jsi navíc jejich součástí.
To vše zabaleno v dokonalé next-gen grafice, ze které padá čelist i na stařičkém Xbox One S, nedej bože na moderním Xbox Series X s aktuálním patchem a funkčním (navíc vylepšeným- voda a odrazy ve vodě) ray tracingem - globální nasvícení má skutečný dopad na vnímání celé scény, vše působí realisticky, je snazší se ponořit do herního světa, vše vypadá tak uvěřitelně, máš prostě pocit ano jsem tam, já Geralt, v reálném lese z masa a kostí, ehm dřeva, keřů, kamenů a rostlin.
V kombinaci se Sapkowkého intrikujícím a poměrně aktuálním světem (tématy), bravurními dialogy a neskutečně propracovanými hláškami NPC, motivací hlavních postav, a především dospělým příběhem máš prostě k dispozici něco, co Ti nenabídne žádný tehdejší kobkařský dungeon a jeho často nesmyslné podzemní levely, rozmístění příšer, zkrátka nekonečné rubačky v pravověrném duchu papírového DrD!

Nemusíš se mnou souhlasit ale určitě se shodneme spolu na tom, že elitní, pravověrný a skutečně královský žánr RPG nejsou PC, dokonce ani konzolové JRPG ale papírové stolní RPG hry!
@Dan9K (30.03.2023 18:38): Ono to údajně bylo tak ze Molyneux Fable hrozne pro xbox promoval ale zas tolik na něm nedělal protože byl naplno zatížen právě tvorbou Black and White 1 a 2. Možná proto ten Fable nakonec nebyl tak cool jak být měl :)
BW bylo fajn ale už se opakoval a ty jeho božské strategie které měli nepriznaně odrážet jeho ego ( myslel si ze je herní bůh :)už tak netáhly. On byl do Fable a BW totiž fakt totálně originální a geniální a holt se čekalo víc, ale docházel mu dech a pak už to šlo jen z kopce.
Když mluvíte o objevování obrovských světů a Fable tak hlavní důvod proč je tento titul dnes nehratelný jsou právě miniaturní lokace. Zřejmě kvůli konzolích byla celá hra rozsekaná na malinký části.
Dvojka Fable je dotaženější a lepší a spíš zahrát tu, když máte x360 :)
Mně přišla lepsi i trojka, která je brána nejhůř.
U jednicky byl problém co mluvka Moly nesliboval a skutek utek. Z toho co prezentoval to působilo jako první skutečná nadhra :D
Ale Molyneuxe mám i tak rád, je to taková klasická figurka a jeho vliv na hry je zásadní, vizionář co se utopil ve vlastních ambicich. Pamatujete jak se dlabala on-line ta jeho kostka? Tenkrát to byla obrovská událost a dneska si na to už nikdo nevzpomene. Taková hovadina :D
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Curiosity:_What's_Inside_the_Cube%3F
@hanak_v_exilu (30.03.2023 13:01): já to hrál už teda dávno, protože Molyneux, ale i vzhledem k tomu to bylo pro mě vlastně zklamání. Působilo to na mě jako úplně rutinní RPG a vlastně ani to, že je člověk dobrák nebo zloun a podle toho se mění jeho vzezření, mě moc neoslovilo, protože to je v RPG úplně běžný. Možná není úplně běžný to, že se mění ten vzhled, ale i to jsem už párkrát zažil, je možný, že ne předtím.

plus mám taky trošku pifku na hudbu v té hře, je moc dobrá, ale hlavní theme dělal bůhvíproč Danny Elfman (kdyby náhodou někdo nevěděl, tak tvůrce znělky Simpsonů a skoro všech hudeb do filmů Tima Burtona) a bůhvíproč se rozhod, že hlavní téma hry Fable se bude shodovat s hlavním theme seriálu Hvězdná brána :-)

edit: zas na druhou stranu ale myslím, že ta hra by mohla splňovat ten požadavek SilentWolfa na putování. Mám pocit, že dobrou půlku hry člověk jde z bodu A do bodu B a pak se nějak zase vrací. A vlastně prožívá úplně celý život (to je zase to blbý, byl požadavek, aby čas nebyl rychlejší, no tak tady je o hodně rychlejší)
Diablo je viac hack&slash "RPG", ako akčné RPG. Akčné RPG vyžadujú somatický skill. Diablo somatický skill je niekde na úrovni klasických šachov. Aj bullet šach je náročnejší na motoriku než Diablo...