Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Vertigo Racing

  • Android 85
První odstavec komentáře bude zase poněkud osobnější. Vertigo Racing je totiž shodou náhod taková moje rozlučková hra. Poprvé jsem ji rozehrál na telefonu Xiaomi Redmi 1S který naneštěstí putoval do křemíkového nebe sotva jsem vyhrál první poháry a odemkl pár aut a okruhů. Tento rest jsem se rozhodl napravit až nedávno s novějším Redmi 6 a sotva jsem se ve hře dostal jen kousek dál než poprvé, zlevnily v jistém obchodě model Mi 10 lite 5G po kterém jsem už dlouho pokukoval. Naštěstí jsem hru stihl dohrát, než nový telefon dorazil a VR je tak podruhé poslední dohranou hrou před výměnou "founa".

Jinak je Vertigo Racing poměrně jednoduchá závodní hra kde, jak se brzy ukázalo, stačí neustále držet plyn na podlaze a jen v nejpříkřejších zatáčkách doladit průjezd brzdou. No snadněji se to řekne, než udělá :) Nejednou jsem totiž vyletěl z trati těsně před poslední zatáčkou, která znamenala třeba vylepšení rekordu v jízdě na vzdálenost a následně málem vyletěl z kůže vzteky. Zároveň mě ale pořád bavilo zdokonalovat se v řízení a překonávat své výsledky i soupeře v závodech.

Pravda je že pro otevření posledních několika tratí a bouráků je to docela grind a zlaťáky, pokud nechcete investovat do hry skutečné peníze, přibývají dost pomalu. Dá se to ale ‘’ujezdit“ a to hlavně díky již zmíněné snaze neustále se zlepšovat a tu poslední benzínku ještě projet. U hry mě taky držela celková stylizace do 50´ až 60´ let a to jak vozy typu Hot Rod, tak prostředím ale hlavně pak hudbou. Hudební doprovod je nejsilnější stránkou hry a na jednoduchý mobilní titul překvapivě propracovaný a bez problémů by se dal poslouchat i mimo hru, což mám ostatně taky v plánu. Nehledě na to že mě jako ortodoxního fanouška Hip-hopu donutil vyhledat si na YouTube nějaké ty Rockabilly songy a nadšeně u nich pokyvovat hlavou :)

Na vytýkání tady toho jak vidno moc není a zmíním tak snad jen že některé závody jsou opravdu těžké a jejich úspěšné zdolání stojí možná až moc pokusů a hlavně nervů. Lepší také mohla být optimalizace, protože i na poměrně silném telefonu jsem bez škubání hrál jen na nejslabší grafické nastavení. Jsou to ale spíš jen detaily a Vertigo Racing můžu každému kdo hledá kvalitní zábavu na telefon jen doporučit. Driftovat totiž zadními koly mimo trať a poznat tak na vlastní kůži proč má hra v názvu slovo Vertigo je na mobilní hru neomšelý zážitek.
+12

L.A. Noire

  • PC 100
Jak jsem psal u komentáře k Mafii, jsou hry jejichž první dohrání si budete pamatovat navždy. V drtivé většině případů je to proto že vás hra z nějakého důvodu abnormálně uchvátila. U mě a L.A. Noire to není výjimka i když si budu tento počin pamatovat i z jiného výjimečného důvodů a to proto že jsem hraní musel přibližně ve dvou třetinách cca na měsíc přerušit kvůli onemocnění Covidem.

Je páteční odpoledne a přesto že je konec února venku svítí slunce a je celkem příjemně. Já ale jako správný asociální pařan :) sedím za notebookem a hltám právě rozehranou detektivku ze 40. let minulého století. První mise je klasická „seznamovačka“ s mechanikami hry a netrvá dlouho a první důkazy jsou na světě. Cole Phelps vypadá na správného poldu a tak napjatě čekám co bude dál. Přichází i první akce a je to velmi zajímavé zpestření k průzkumnické práci na místě činu.

V akci bych vyzdvihl hlavně střelbu a s ní spojený systém krytí, za který by se nemusela stydět žádná vyloženě akční hra a v titulu který se považuje spíše za adventuru jde skutečně o nadstandardně zpracovaný prvek. U další akčnější složky hry, tedy automobilových honiček, to mám trochu složitější protože mi trvá docela dlouho než se sžiju s citlivostí řízení a zvyknu si na chování ostatních aut ve městě. Ale i to se mi po čase daří a i když bych mohl častokrát nechat řídit parťáka užívám si jízdu po krásném městě andělů sám. I když v pozdější fázi si kolegové přece jen zašoférují když se mi nechce jezdit za side questy z Hollywoodu až do centra :)

Grafická stránka je vůbec další super věc která mě nejednou posadila na zadek. Co mě nejvíc uhranulo bylo právě impozantně a mimořádně detailně zpracované město. Když si k tomu pak připočtete jeho rozlohu máme před sebou málem ne jen nějaký herní prostor ale rovnou simulaci. Tak rozsáhlá věc se asi ale téměř zákonitě nemohla obejít bez chyb a tak se sice jen zřídka ale přeci jen občas vytratí silnice nebo se pozdě načtou textury okolí.

Už teď to vypadá že výlet do policejního sboru je na vysoké herní úrovni ale věřte že ten největší triumf L.A. Noire se skrývá až v příběhu. Tak jak by to nakonec ve správné adventuře mělo být. Vše začíná u postav a to ať už příběhem provází či jen proplují a které jsou bez přehánění mistrovsky napsané a snad za celou hru jsem se nesetkal se slabým „hereckým“ výkonem. Nerudní ale poctivý parťáci na které budu dlouho vzpomínat, šéfové co musí bilancovat mezi spravedlností a politikou i hnusáci, zločinci a falešní přátelé ti všichni skládají dohromady úžasnou lidskou mozaiku se stylovou třešničkou na dortu ve formě až fanaticky propracované mimiky.

Dny se hrou mi plynou jako voda a každou volnou chvíli se snažím ponořit do tajů velkoměsta a všech jeho obyvatel prostřednictvím Colea Phelpse. Hrdiny jakého jsem ve hře ještě neviděl. Válkou zoceleného ale za jakýchkoliv okolností spravedlivého. Vždy v perfektně padnoucím obleku ale zároveň připraveného skočit za podezřelými i do městských kanálů. Uznávám že Cole během první poloviny hry působí trošku moc jako Mirek Dušín ale další čas ukáže že i on je nakonec jenom člověk a ne vždy se dobře rozhodne nebo udělá správnou věc. Zároveň ale předvede že i přes různá klopýtnutí nikdy není pozdě svoje chyby napravit a poučit se z nich. A to je odkaz který se ve hrách málokdy vidí za který tvůrcům upřímně tleskám. Válečný hrdina se postupně z pochůzkáře stává dopravákem pak detektivem atd. a s tím také stoupá i obtížnost výslechů a vůbec úspěšné uzavírání případů. Hollywoodská herečka totiž bude lhát mnohem přesvědčivěji než drážní dělník a najít dostatečně přesvědčivé důkazy proti organizovanému drogovému kartelu je těžší než proti chlapovi co chtěl utéct za milenkou a nafingoval tak svou vraždu za pomoci prasečí krve. Párkrát tak moje vyšetřování skončí i neúspěchem což ale aspoň vede k větší snaze příště získat víc důkazů, vést lépe výslechy a myslím že si tak postup nakonec i víc užít.

Přibližně po dvou třetinách hry ale přichází již zmíněná nucená pauza kvůli Covidu a starosti o spravedlnost v Los Angeles jsou tak to poslední co musím řešit a ke hře se vracím až po více než měsíční pauze. Dost jsem se obával že jsem z ní úplně vypadl a že bude těžké se vrátit do rozjetého vlaku protože právě v poslední třetině hry story nejvíc graduje a to i na osobní úrovni hlavní postavy. Už po pár desítkách minut se mi ale jak ovládání tak příběh vrací do mysli a musím tak opět pochválit vývojáře za to že udělali po všech stránkách tak silnou hru že vám ani tak nepříjemná věc, jakou Covid byl, nedokáže zkazit herní zážitek.

V poslední třetině jsou případy stále propojenější a zločin prostupuje už i samotné policejní řady a vysokou politiku. Na scénu nečekaně přichází i hra za další postavu což je vítané zpestření a vše nakonec vrcholí v úchvatném finále jak po příběhové tak po herní stránce. Sice ne vše nakonec dopadne dobře ale tak už to prostě v životě chodí. Když se nakonec ohlédnu zpět za celou herní dobou je příběh hrdiny Phelpse jednou úžasnou jízdou s fascinující cílovou rovinkou se kterou se může měřit jen málokterá jiná hra.

Je víkend a přesto že je květen venku je zima jako v únoru. Sedím u wordu, stále dokola poslouchám Menu Theme a psaním komentáře se s výjimečným titulem loučím. V duchu už se ale těším až si L.A. Noire zase někdy dám znova až se mi trochu vytratí z paměti. Vzhledem k tomu jakou silnou stopu ve mně ale hra zanechala to bude možná tak někdy v důchodu :) L.A. Noire je velmi komplexní hra která v sobě skrývá výzvu ve formě adventurního řešení případů tak akorát prošpikovanou skvělou akcí a vyprávěnou v krásných kulisách pamětihodnými postavami. S Colem Phelpsem, jedním z nejlepších videoherních frajerů vůbec, v jejich čele. Titul který by si měl zahrát doslova každý.

P.S.: Já si teď v sobě nechám ještě zážitek „doznít“ s filmy L.A.: Přísně tajné, Gangster Squad: Lovci Mafie nebo Černá Dahlia. A sorry že je to zas takový elaborát ale tenhle šperk si to beze zbytku zaslouží ;)

Pro: Příběh, postavy, grafika, akce

Proti: Nic, nothing, nada, nichts

+31

Fahrenheit

  • PC 75
Když už se k nějaké hře rozhodnu napsat komentář je to většinou proto že byla dobrá, líbila se mi a bavila mě. Mám prostě raději pozitivní věci a tak když je nějaká hra špatná než abych se nad ní  v kometu rozčiloval raději se na ní snažím rychle zapomenout. U Fahrenheitu to hodně dlouho vypadalo na klasické vychvalování ale nakonec se asi sám budu divit co jsem schopen do komentáře napsat. 

Začnu ale zlehka a to nejdřív grafikou která je na rok vydání slušná a jak jsem se z později dozvěděl všechny scény byly točeny velmi precizně pomocí Motion capture takže tady ze sebe vývojáři rozhodně vymáčkli jen to nejlepší. Ještě lépe je na tom soundtrack který byl po celou dobu perfektní a to ať už šlo o ambientní hudbu složenou přímo pro hru nebo mix klasických songů. Hudba je vlastně podle mě nejsilnější stránka titulu a rozhodně jsem ji neslyšel naposled. Jelikož nepatřím mezi zapřisáhlé nepřátele QTE bavily mě i akční pasáže i když mi ze začátku přišly hodně dlouhé.

Bez ohledu na vše zmíněné jde u Fahrenheitu ale hlavně o příběh. Ten je už od začátku poměrně ponurý a dost mysteriózní, kdy jsem absolutně netušil která bije, ovšem brzy se začal zajímavě rozvíjet a kromě hlavní linky sledovat i osobní příběhy hlavních postav. Z těch jsem si nakonec oblíbil nejvíce detektiva Milese, asi i proto že byl vždycky tak trochu nad věcí a přinášel do hry dokonce humor. Kladný vztah jsem si postupně vybudoval i k druhé polovině detektivního dua Carle Valenti ovšem k úplně nejhlavnější postavě Lucasi Kaneovi nikoliv. Od začátku mi prostě přišel tak nějak nesympatický a ačkoli to k jeho osudu, kdy se stává pouhou hračkou v souboji nadpřirozených bytostí o nadvládu nad světem asi sedne zdálo se mi že je až moc "ublížený". 

Od nějaké třetiny hry se ale příběh čím dál více rozbíhá a hlavně v Lucasově větvi postupně přibývají další nadpřirozené a nevysvětlitelné věci, postavy i prostředí což ale vůbec není na škodu. Spíš naopak to působí velmi zajímavě v kontrastu s pragmatickým postupem policistů. Úroveň napětí tak pořád stoupá a nutí hráče pokračovat se stále větší chutí dál. Na samotném konci jsem pak sice měl pocit že story i gameplay vygradovaly už trochu moc, když přišla na řadu bitka à la Matrix 2 a 3 mezi Lucasem a hlavním záporákem ale i tak jsem měl z celé hry dobrý pocit a dokonce už i samotný Kane začínal pomalu získávat určité sympatie. Jenže...

Pak přišel pro mě naprosto nepochopitelný zvrat kdy se ukáže že ještě není konec a vše je úplně jinak než se zdá. Takovéto twistploty sice někdy dokáží opravdu šokovat a vymačkat z hráče ještě víc emocí ale tady to byl nehorázný krok vedle a doslova zavraždění do té doby neobvykle vynikající hry. Po poražení hlavního šmejda na kterého máte spadeno celou dobu se totiž najednou zčistajasna objeví jiný do dosavadního, mystického příběhu naprosto nehodící se oživlý počítačový vir. Zkrátka těžce WTF moment ale naneštěstí to ještě nebylo všechno. Našeho geroje pak totiž zachrání bezdomovci kteří jsou ve skutečnosti tajní ochránci lidstva a s kriminalistkou která se ho několik dní snažila zavřít za několikanásobnou vraždu zplodí dítě. Přitom se znají sotva jedno odpoledne a Lucas je tak trochu, ehm... mrtvý. Tady už jsem začínal mít pocit že si ze mě autoři snad dělají srandu. Ještě ke všemu pak hra místo předchozího epického souboje vyvrcholila jak po herní tak příběhové stránce absolutně nemastným, neslaným závěrem na vojenské základně. V epilogu v konci který jsem dohrál navrch najdeme Lucase který je stále mrtvý ovšem s neskutečnými superschopnostmi brečet nad tím jak se zlé oživlé počítačové viry a božstva z jiných dimenzí znovu ujaly nepozorovaně vlády nad světem. Takový nesmysl už mě definitivně dožral a na účet autorů letěla jedna nadávka za druhou. Jinými slovy asi moje největší zklamání na poli videoher a přitom stačilo tak málo a mohl to být jeden z nejsilnějších zážitků. Navíc když vás něco takhle naštve začnou se vám vybavovat další pitomosti co hra nakupila jako třeba basketbalový zápas v mínus deseti stupních. Jediný světlý moment jsem tak našel v tom že jsem svého oblíbence Tylera poslal před koncem s tou jeho gotičkou na Floridu a pomyslně ho tak ušetřil následné ostudy co si hra uřízla. A že jí byl pořádný kus.

Co dodat? Fehrenheit byl titul s neskutečným potenciálem plný nekonvenčních herních mechanik, propracovaným, napínavým příběhem a dechberoucí atmosférou (každou chvíli jsem čekal kdy se za rohem mihne Max Payne) Vše ale bylo zahozeno do koše poslední částí která nejen že byla zbytečná ale vše předchozí nekompromisně rozbořila a zanechala místo parádního zážitku jen hořkost a vztek. A nezachrání to ani přebohaté bonusy. 75% je ode mě ještě milosrdenství, za ten konec by měl David Cage dostat spíš přes držku.
+34

FEZ

  • PC 80
Fez jsem zaznamenal díky dokumentu Indie Game, kde mě z her jejichž vývoj film mapuje zaujal nejvíc. Na plošinovky jsem popravdě nikdy nebyl ale tahle slibovala jednu žánrovou neobyčejnost a to otáčení prostředím, na které jsem se opravdu těšil.

A dočkal se skutečně pořádné porce zábavy a taky několika momentů kdy jsem překvapením jen kroutil hlavou či jindy zase uznale pokyvoval nad tím jak to tvůrci chytře vymysleli. Hrát 2D hru tak trochu ve 3D je totiž opravdu nevídaná věc a když jsem si na toto originální pojetí po chvíli zvyknul byla doslova jedna radost procházet hrou a hledat další postupy. Pozadu v kvalitě nezůstali ani hádanky, které většinou přinášely ten správný sladký pocit vítězství při jejich zdolání. 

Pixel artová grafika není zrovna moje nejoblíbenější ale zde je provedena do větších detailů a po čase jsem ji tak vlastně ani nevnímal. Za vyzdvihnutí pak stojí hlavně animace hlavního hrdiny a efekty počasí, zvláště pak místa s deštěm a plošinami viditelnými jen při úderu blesku. Zajímavé ale byly i další lokace jako třeba "černobílé" stoky i když průchod jimi patřil k těm tužším. 

Potěšila mě i délka hry, která byla velice solidní. Povedla se i zvuková stránka a občasné vychytávky jako třeba QR kód na zdi. Co se mi naopak nelíbilo bylo zobrazení mapy které je v pozdějších fázích hry kdy byl již herní svět hodně rozvětven docela matoucí a k nalezení správné cesty bylo potřeba se pořádně soustředit. Také úroveň některých hádanek byla na můj vkus docela hardcore a rozhodně bych k nim uvítal alespoň malou nápovědu.

Jinak mě Fez ale velmi bavil a to i přesto že se nejedná o hru která by zrovna spadala do mých oblíbených kategorií. Jednoduše je to ale titul plný zajímavých nápadů a díky poctivé práci vývojářů jej může ocenit každý kdo si rád virtuálně hraje.
+15

Aquavias

  • Android 85
Najít v dnešní době nenáročnou, chytrou a hezkou mobilní hru je čím dál tím těžší. Proto jsem velice rád že mě jeden článek s herními tipy přivedl k Aquavias, titulu který vše zmíněné dokonale splňuje.

Mobilní hraní se totiž čím dál více začíná podobat tomu klasickému na PC a konzolích a hry jsou tak stále rozsáhlejší a k jejich dohrání je potřeba stále více času a nemálokdy i peněz. Aquavias je naštěstí hra jiného střihu a přichází s na první pohled velmi jednoduchým konceptem stavění vodního kanálu, který ale dokáže v pozdějších fázích skutečně potrápit. Zvlášť když vám správné řešení leží rovnou před nosem ale za nic na světě ho nevidíte :) Nikdy se hra ale nepřesune až do frustrace a na mobilní titul navíc vypadá velmi pěkně a hlavně animace na konci jednotlivých částí, kdy se vše krásně zazelená stojí za námahu.

Chvíle strávené hraním Aquavias patřily rozhodně k těm lepším co jsem mobilním hraním strávil a doufám že časem ještě nějaké levely přibudou i když poslední aktualizace je už skoro 3/4 roku stará takže těžko říct.
+11

Trust Me, I Got This!

  • PC 65
My Češi jsme národ kutilů a tak není divu že o tomto národním "sportu" vznikla i hra. Nebo spíš hříčka protože dohráno je skutečně za pár minut. Hezkou grafiku doplňuje i vtipný dabing a celkové zpracování mi ze všeho nejvíc připomnělo seriál Pat a Mat. Tam se taky vždycky snaha o nějaké vylepšení otočila v totální katastrofu. Naštěstí ale vše nakonec dobře dopadne. Víceméně ;)
+13

ADR1FT

  • PC 90
ADR1FT byl jedním z dlouhodobých nájemníků v mém seznamu "Chci si zahrát" až přišla herní výzva 2021 a její devátá kategorie, do jejíž HC varianty se titul přesně hodil a tak už dál nebylo na co čekat.

Grafika je, jak už to u titulů určených i pro VR bývá, naprosto špičková a prolétávat troskami vesmírné stanice nebo se dívat dolů na zemi bylo jednoduše úchvatné. Můj herní notebook se u toho sice docela zapotil ale vše běželo krásně plynule. Líbil se mi i celkový styl zpracování modulů ale i menších předmětů který byl podle mě vyváženou kombinací skutečné vesmírné techniky i futuristických konceptů. Ovládání bylo též vyřešeno velmi dobře a kvalitní byly i zvuky a dabing. Zklamáním ale byla hudba která se mi zdála moc jednoduchá až strojová a přibližně ve čtvrtině hraní jsem ji vypnul a až následné ticho dostatečně posílilo tísnivou atmosféru neustálého boje o holé přežití.

Příběh se mi skoro celou dobu zdál už mnohokrát provařený. Jeden astronaut chce domů za rodinou, velitelka je pod tlakem šéfů ze země a ohrožuje tím posádku atd. atd. Zakončení ale ukázalo jeho skutečnou hloubku a nechalo i dost prostoru k přemýšlení což u videoher není nic samozřejmého. Hratelnost mi ze začátku dělala trochu problém když jsem se absolutně neorientoval a v podstatě naslepo zkoušel proplouvat stanicí a hru si tak začal naplno užívat až někde před polovinou, kdy jsem se konečně trochu zmátořil a zjistil co a jak. V tomto ohledu by určitě neuškodilo víc informací nebo lepší systém navigace. Jinak měl ale tenhle survival neopakovatelnou atmosféru a protože hlavní hrdinka po celou dobu nemluví a hraje se z pohledu první osoby bylo zajímavé i vyjádření emocí např. pouhým dotykem ruky na okno stanice.

ADR1FT je velmi neotřelou hrou která si získala moje srdce i tím že mi připomněla moje oblíbené vesmírné filmy jako Sunshine, Interstellar, Marťan a další. I přes kratší herní dobu se tak jedná o velmi kvalitní a po všech stránkách výjimečnou hru která stojí za pozornost každého dobrého hráče.
+11

Subway Simulator Prague Metro

  • Android 75
Nedokážu přesně říct proč ale tramvaje a metro mě vždycky určitým způsobem fascinovaly. Asi to je tím konceptem městského vlaku, v případě metra ještě zakopaného pod zem který ukazuje jaké úžasné věci jsou lidé schopni vytvořit, co mě na tomto systému dopravy tak baví. Když jsem se tak na DH náhodou dozvěděl o tomto počinu a na mobilu kromě věčného chytání Pokémonů neměl co dělat, bylo o zábavě na dalších pár odpolední jasno.

Především skláním hlubokou poklonu autorům za naprosto přesnou kopii skutečné linky, což muselo dát strašnou práci a zároveň to dělá ze hry jedinečný kousek. Asi se někdy budu muset do Prahy vydat abych ve skutečnosti viděl kde jsem to vlastně jezdil :) Dále mě příjemně překvapilo zbytečně nepřekombinované ovládání a řekl bych i realistická citlivost která chce přeci jen trochu cviku než se naučíte správně brzdit tak aby jste nepřejeli perón a hra vám tak vydrží na déle než jednu přestávku na oběd. Dále potěšila i kvalita zvuků včetně typické hlášky o ukončení výstupu a nástupu a na mobilní hru rozsáhlé nastavení grafiky. Jedinou výtku i když spíš úsměvnou bych tak měl jen k postavám cestujících. Někdy byly jasně osvíceni sluncem, jindy stály dvě zcela totožné postavy vedle sebe či nelogicky vedle pána v triku a sandálech (s ponožkami pochopitelně :D) stála paní v péřové bundě :)

Trasu A Pražského metra jsem nakonec projel několikrát a oběma směry. Našincům, nenáročným mobilním hráčům a fanouškům MHD tak můžu jen doporučit. Není to sice hra na kdovíjak dlouho ale zase můžete flexit že jste řídily metro ;)
+9

A Purr Tale

  • PC 75
Každý rok si trochu ulehčuji Herní výzvu nějakou krátkou indie hrou která nezabere moc času ale není to zároveň žádná "bejkárna". Při hledání hry od vývojáře z Jižní Ameriky mě tak naštěstí hned u A jako Argentina padl do oka Purr Tale jelikož už podle názvu sliboval nějakou tu legraci s mým nejoblíbenějším zvířetem. A zklamaný jsem v tomto ohledu nebyl protože prohlédnout si svět z kočičího pohledu se opravdu jen tak nepodaří. Graficky navíc vše vypadá velice dobře a tak byl pocit z hraní ještě lepší. Nelíbil se mi jen příběh. Nechápejte to špatně, styl "vyprávění" je originální a zápletka, jestli se to tak dá nazvat, má mnohem hlubší smysl něž by se u videohry čekalo ale je děsně smutný. A do toho ta hudba... Asi se z depky po dohrání budu muset dostat pomazlením se s nějakou skutečnou Felis silvestris f. catus. Ještě že jich rodiče mají doma pět ;)
+12

Halfpipe Hero

  • Android 70
Hry se skate tématikou mám rád a tak jsem při výběru mobilní gamesy pro Herní výzvu 2k18 nainstaloval i Halfpipe Hero. Obvykle moc nemusím pixel art ale tady mi příliš nevadil, možná i proto že celá hra mi přišla koncipována jako retro z 80. let. Zvlášť se mi pak líbilo prostředí jednotlivých levelů/měst které mi přišlo celkem atmosférické. Herně je to trochu slabší protože je zde jen pár triků a ovládání je v podstatě jen o správném načasování i když na konci to při některých kombech bylo už docela těžké. Škoda jen že je hra celkem krátká ale pobavila mě a třeba jako rychlovku při čekání na vlak můžu jen doporučit.
+8

SWAT 4

  • PC 80
Na mém starém stolním PC konečně přišla řada na tento netradiční ale přesto nebo spíš právě proto vynikající počin simulující práci elitního zásahového komanda. Komentář bude trochu nelineární protože hra tohoto ražení se popisuje poměrně těžce, rozhodně ale stála za to.

Ačkoli si o hrách dopředu zjišťuji jen základní nebo nezbytné informace abych si náhodou něco příliš "nevyspoiloval" o SWAT 4 jsem věděl že to není úplně běžná FPS a tak jsem si raději zahrál tutoriál což jako starý "všehrálek" někdy nedělám a pak koukám jako puk když mi něco nejde :) A volba to byla dobrá protože trénink je poměrně obsáhlý a některé herní postupy o kterých se ještě rozepíšu jsou pro střílečku opravdu netypické až zvláštní. Trénink jsem tedy prošel nakonec dvakrát a musím říct že ovládání které se mi možná zprvu zdálo složité i vše ostatní mi pak hned po prvních misích přešlo pod kůži a akci jsem si tak už od začátku užíval.

První mise jsou vlastně takovým prodlouženým tutoriálem. Čeká vás například malá restaurace či menší rodinný dům kde na vás číhají pouze vyděšení kuchaři či nerudné matky masových vrahů (zdravím Normana Batese) a jejich dokončení mi nedělalo nijak velký problém a i konečné skóre bylo velmi vysoké. Pak se ovšem v misi na diskotéce objevily první problémy a došlo mi že tahle hra asi nebude na jedno odpoledne. Taneční klub už totiž nebyl jasně narýsovaný objekt kde je jen chodba a po stranách dveře ale složitý komplex různě zakřivených chodeb, velkých otevřených prostranství atd. K tomu se navíc přidaly první potyčky se skutečně nebezpečnými nepřáteli a taky první zvláštnost titulu. Totiž v normální FPS bych prostě s mačetou mezi zuby vlítnul do dveří, udělal kotoul, vytáhl nejsilnější kulomet, postřílel všechno co se hýbe, zapálil si doutník a procedil skrze zuby: "Já vám dám brát rukojmí vy srá*i". A ve většině případů bych za to byl i odměněn, ovšem ne tak zde. Tady musíte nejdřív rozdat rozkazy, poté vypáčit či odstřelit zámek, ideálně vhodit do místnosti flashbang, slzný plyn apod. a pak teprve naběhnout dovnitř. Ani poté ale rozhodně nemusí dojít na střelbu, pokud by jste totiž omylem zabili civilistu mise okamžitě končí neúspěchem. Jen tak zabít dokonce nesmíte ani protivníka přesto že drží zbraň. Nejdříve se ho musíte pokusit odzbrojit výše zmíněnými donucovacími prostředky či křikem a teprve ve chvíli kdy nehodlá zbraň pustit nebo na vás namíří či v nejhorším vystřelí můžete teprve střílet vy. A věta kterou pak řeknete nebude něco o sr*čích ale hlášení o zabití a pozici na velitelství operace.

Hra by se tak klidně mohla jmenovat SWAT simulator protože realita zásahu je i v dalších aspektech. Tak například nečekejte že když při střelbě poběžíte tak něco trefíte, zaměřovač se rozjede na všechny strany a kulky budou létat všude jen ne do týpka v kukle s brokovnicí co na vás čeká šikovně skrčený za rohem. Jedna mise se tak může protáhnout až na desítky minut kdy se krokem plížíte každou místností a prohledáváte každý koutek budov. Ztížením je také systém bodování kdy nestačí jen splnit úkoly mise tedy eliminaci ozbrojenců a zajištění civilistů ale hodnotí se právě i jestli jste nepoužili neoprávněně smrtící sílu či nezapomněli zajistit střelné zbraně. Zcela nejhorší ovšem je když je jeden z členů vašeho týmu vyřazen z boje, což prakticky znamená restart mise jak pro nepříznivé hodnocení tak pro ztížení dalšího postupu kdy už prakticky nemůžete rozdělit svůj tým. Tady je také snad jediné opravdové mínus a to AI mých kolegů kteří se někdy nechali velice lacino postřelit a v posledních a nejtěžších misích jsem tak občas vstupoval do místností raději jako první já sám. Jednotlivé levely navíc musíte projít bez savu na jeden zátah a rozmístění všech postav je pokaždé jiné. Pravda je že někdy mi chybějící ukládání opravdu pilo krev, například když mě na konci zabil poslední šmejd ale pravda je i to že mi díky tomu hra dlouho vydržela a po každé úspěšné misi přišla velká vlna hráčské euforie.

Titul nabízí víc než deset akcí a jak jsem psal tak u některých např. u "Tarronových dětí" jsem se zdržel opravdu klidně na celý den a to i proto že postupně stoupá inteligence a výbava enemáků. Později už nestojíte proti nadraným motorkářům v tričkách s revolvery ale klidně i proti komandu vašich kolegů z armády kteří také jen tak nečíhají "za bukem" až na ně naběhnete ale stejně jako to děláte vy na vás klidně vykopnou dveře. A rozhodně se poté neohánějí nějakým: Drop your gun! Swat 4 je prostě na maximum vyladěnou hrou která vás udrží v napětí a přívalu adrenalinu až do konce. Zajímavé jsou také možnosti ovládání druhého týmu na dálku a přepnutí na pohled odstřelovače i když jsem obě (ke své škodě) využíval jen sporadicky.

Co do technické stránky je hra v pořádku. Na grafice je samozřejmě už poznat zub času ale stále se jedná o solidní podívanou a hlavně tak trochu "creepy" levely ve sklepě masového vraha kde je držena zmizelá studentka (zdravím Řezníka) nebo v doupěti sekty jsou velmi detailně provedené a disponují hutnou atmosférou. Kromě pomalého načítání při spouštění hry jsem se nesetkal s žádnými bugy, zvuky a kvůli komunikaci s parťáky důležitý dabing jsou na velmi vysoké úrovni. Hudba je pouze ambientní a vlastně jsem ji moc nevnímal což je asi lepší než kdyby mě u mnohdy nervy drásajícího hraní rušil nějaký speed metalový nářez. Co mi ale docela vadilo bylo složité míření při hodu granátem který se v těsných interiérech často odrazil od futer či zdi přestože jsem mířil do prostoru a oslepil tak místo teroristy mě samotného. Efekt zasažení takovouto či podobnou zbraní byl ale asi nejrealističtější co jsem ve hrách viděl.

Uf, co říct na závěr tak vyčerpávajícího komentáře? Swat 4 mi dal nefalšovaně zabrat a ukázal mi můj oblíbený herní žánr z úhlu jaký jsem ještě neviděl a za obojí jsem upřímně rád. Škoda jen že takových her není více a tak si v budoucnu jistě ještě zahraju i datadisk. A pak se půjdu zeptat jestli do Plzeňské URNY neshánějí schopného velitele :D
+16

Deadlight

  • PC 85
Deadlight jsem poměrně dlouho odkládal a to i díky místním negativním komentářům. Ovšem teď když mám dohráno musím říct že s většinou z nich nemůžu souhlasit. Deadlight jsem si totiž opravdu užil po všech stránkách a jediné co hře musím vytknout je délka. Šest a půl hodiny hraní mi prostě bylo málo a takto kvalitní kousek se mi opouštěl jen těžko.

Začnu asi tím co pro většinu hráčů byl nejpalčivější problém a to ovládání respektive obtížnost. Co do prvního zmíněného jsem měl problém pouze s krčením kdy se mi hlavně při pasážích kdy byla nutná rychlost těžko kloubilo s ostatními prvky ale dalo se to přežít. Ovládání jinak bylo dobře a intuitivně rozloženo a to že třeba nebylo tak rychlé jen posilovalo tísnivou atmosféru která do postapo světa patří. Podobně jako malá stamina při útocích sekyrou. Co do obtížnosti jsem s téměř žádným místem ve hře neměl větší problém a nikde se příliš nezasekl. Popravdě jsem už hrál i těžší hry a Deadlight u mě zabodoval právě slušně vyváženou obtížností.

Dalším bodem k dobru je vizuální zpracování, které bylo po celou dobu hraní perfektní a hlavně ulice Seattlu vypadaly skutečně famózně a vyzařovala z nich neopakovatelná atmosféra a to i přesto že jsem podobné formy postapo světa viděl ve filmech a hrách již mnohokrát. Animace postav a efekty dohromady tvořily skvělou podívanou a třešinkou na dortu byly minimalistické ale velmi povedené komiksové cutscény.

Příběh není na poli zombie survival her nic nového ale rozhodně nenudil ba naopak čím dál více nabíral tempo a samotný závěr už byl alespoň pro mě osobně z kategorie WOW kdy jsem ještě chvíli po konci dokázal jen sedět a zírat upřeně na monitor z toho co jsem to právě viděl.

Na vysoké úrovni jsou i další aspekty jako hudba které není ve hře moc ale je opravdu kvalitní a pozadu nezůstaly ani zvukové efekty či dabing. O to víc ovšem zamrzel bug s vypnutým zvukem v cutscénách :/ Hráče co rádi vyzobávají nějaké ty collectibles za to potěší různě poschovávané vzpomínky a také odemykání bonusů ve formě artworků apod. Těch je mimochodem tolik že některá miliardářská herní studia by se měla stydět za to kolik takových věcí do svých her dávají, pokud tedy vůbec nějaké.

Deadlight je v mých očích velice povedenou hrou která by si zasloužila jistě více pozornosti a možná i lepší hodnocení. Je to totiž celkem vytříbený kus s jediným mínusem a to tím že jednou prostě musí skončit. Tak dobré hry jako Deadlight by zkrátka měli být nekonečné. A možná by ani to nestačilo ;)
+10

Toy Story 3: The Video Game

  • PC 75
Jako ročník 90 jsem na filmové sérii Toy Story do určité míry vyrůstal a nezanevřel na ní ani v dospělosti(?) kdy se ze třetího dílu stal jeden z mých neoblíbenějších filmů vůbec. Btw poslední čtvrtý díl jsem viděl jednou a od té doby radši předstírám že neexistuje. Po jednom z maratonů kdy na mě přišla chuť si filmový zážitek ještě trochu prodloužit, jsem tedy na DH zapátral po nějaké té hře z hračkového univerza a rozhodl se nakonec, i kvůli stáří ostatních her, právě pro herní zpracování posledního dobrého dílu ;)

Nad grafikou se nemá moc cenu rozepisovat tak jen krátce: Celá hra vypadá stejně jako film, tudíž výborně, ostatně jako vše od Pixaru a i animace věrně kopírují typické pohyby a schopnosti postav. I prostředí levelů je v duchu filmů vypracováno do detailu a tak si oko hráčovo nemá nač stěžovat. O zvuku a hudbě to platí jakbysmet.

Stejně dobře je na tom i hratelnost. U ovládání je sice znát “pachuť“ po konzoli ale není to nic co by se nedalo zvládnout. S kamerou se dá většinou volně pohybovat a v pasážích kdy ne je umístěna poměrně dobře. Herní náplň tvoří z velké části mé oblíbené akrobatické pasáže kdy je zapotřebí někam doskákat, proložené souboji s různými protivníky i zákeřnými stroji atd. Vybrané části bych se pak nebál označit za originální a téměř geniální. Celkem neokoukaným prvkem je i přepínání mezi postavami a i když jsem striktně single-player hráč, věřím že tady by mě koop režim s dalšími hráči bavil.

Příběh částečně sleduje dějovou linku předlohy a částečně ji velice vkusně doplňuje, což je vlastně věc kvůli které hlavně jsem do hry šel a tvůrci tak naplnily mé očekávání na výbornou. Nechybí ani humor a občasné pomrkávání po předcházejících snímcích a tak je i v tomto ohledu titul naprosto skvělý. Herní doba je tak akorát aby jste si hru dostatečně užily ale zároveň nezačala nudit a sbírat se dají i nějaké ty bonusy.

Toy Story 3 Videogame je více než důstojným doplněním filmu potažmo i celé série a svou nápaditostí ale zároveň nenáročností dokázala přesně to co se od hry z tohoto světa očekává. Tedy skvěle pobavit a zároveň dát na chvíli zapomenout na okolní svět se všemi starostmi a probudit v hráči znovu dítě které si chce ze všeho nejvíc prostě jen hrát. A to se zvláště na sklonku jednoho s nejšílenějších roků co většina z nás pamatuje (ano mluvím o 2020) hodí víc než kdy jindy.
+7

Hubris

  • PC 85
Jakožto ostřílený hráč Mravenců jsem neodolal a zahrál si i tuto variaci na dnes již notoricky známou karetní hru. A proto že se jedná o takovou jednohubku tak výjimečně jen bodově:

Grafika, technické zpracování, zvuky - Grafika je pixel artová a nenadchne ale ani neurazí. Herní menu v krčmě je solidní, herní obrazovka, karty atd. též. Zvuky jsou na tom podobně, nic světoborného ale hru doplňují dobře. To hudba je na tom podstatně hůř a po pár poslechnutích jsem ji musel vypnout a pustil si na pozadí vlastní. Technickému zpracování se nedá nic vytknout, vše funguje jak má.

Příběh, hratelnost - Příběh je ve formě textu, který se přiznám jsem si přečetl jen jednou a v rychlosti takže už ani nevím co v něm bylo :D ale to že má hra alespoň nějaké příběhové pozadí je jednoznačně plus. Další výhodou je množství karet a nečekané kombinace účinků které dokáží zamíchat nejednou partií. Škoda že i tak jsou ale některé duely spíše o štěstí na karty ale to už ke hrám tohoto typu asi patří. Potěší i velké množství vstupních nastavení a cílů a velmi vítaná možnost urychlit animace.

Závěrečné hodnocení - Hubris mě celkově sice ne na dlouho ale dobře pobavil a protože od freeware titulu bych ani více chtít nemohl s radostí ho zařadím na svůj seznam tzv. "pětiminutovek"
+10

Mravenci

  • PC 80
  • Android 85
Mravenci mají v mém herním srdci zvláštní místo. V době kdy jsem totiž ještě nevlastnil namakaný herní noťas za 30 litrů ale 386ku po kdovíkolika majitelích, jsem díky Mravencům i tak mohl zažít jedno z prvních opravdových, herních pobláznění. A po dalších cca 15 letech i kapku nostalgie při opětovném dohrání na mobilu.

Je to tak, poprvé jsem mravence hrál ještě na základní škole kdy byla tahle gamesa jako příloha k jednomu z čísel legendárního časopisu PPK. S kamarádem který na tom byl s železem podobně jsme pak svedli nespočet bitev buď u jednoho nebo u druhého doma. Kamarád po nějakém čase přeci jen dostal lepší pc a začal drtit rally, skate, hokej atd. já ale musel ještě chvíli zůstat věrný stavění hradů z mravenišť. A i když jsem samosebou kámošovi trochu záviděl, Mravenci mě pořád bavily a dokola jsem porážel nepřátelský hmyz a stavěl větší a větší hrady v nekonečné hře.

O neuvěřitelných 15 let později když se ze mě pomalu ale velice jistě začal stávat i pařan mobilní, jsem na hru náhodou narazil na Google play a na pár dní se v duchu vrátil do těch let kdy jsem s touto hrou začínal svoji hráčskou "kariéru". A kupodivu mě to bavilo stejně jako tenkrát i když už samozřejmě ne tak dlouho. Mravenci prostě pro mě už navždy budou něčím víc než jen obstojnou, krátkou karetní hrou na zahnání dlouhé chvíle a za to vývojářům i těm kdo hru portovali na mobily patří velký dík ;)

Pro: Chytlavá hratelnost, časově i herně nenáročné

Proti: Grafické zpracování už je přeci jen za zenitem, u pc verze pomalejší tahy

+15

The Elder Scrolls V: Skyrim

  • PC 95
100 důvodů proč má Kuba1911 rád TES V: Skyrim

1) Celkové grafické zpracování je skvělé a hra i po letech vypadá dost dobře. A to jsem ani nehrál Legendary Edici.
2) Hru si zahrajete na každé nové konzoli co vyjde. Dokonce nově i ve VR. A nejspíš i za několik desítek let až se budou hry nahrávat přímo do mozku budete si ho moct zahrát i tam :D
3) Efekty počasí jsou doslova úchvatné a třeba noční procházka pod polární září a obrovským měsícem je pamětihodný zážitek. O západech slunce nad horami ani nemluvě.
4) Téměř všechny předměty jsou zpracované do nejmenšího detailu.
5) Téměř všechny postavy, včetně draků samozřejmě, jsou zpracované do nejmenšího detailu.
6) Téměř všechny interiéry jsou zpracované do nejmenšího detailu. njn najít 100 důvodů je přeci jen trochu těžší než jsem si myslel :D
7) Se Skyrimem si v Bethesdě dali dokonce takovou práci že na louce kolem vás poletují motýli. Je to sice k ničemu a všiml jsem si toho vlastně až na konci ale je na tom krásně vidět kam až ty detaily o kterých píšu zacházejí.
8) Na Skyrim sice musíte mít opravdu slušné železo ale hra je plynulá i při velkých bitvách armád nebo při souboji s draky kde je zase hodně efektů.
9) V tak velkém světě jako je Skyrim se prostě nevyhnete opakování předmětů nebo textur ale trvá možná několik desítek hodin něž si toho začnete všímat.
10) Hra se odehrává v různých typech krajin od lesa přes horké prameny až po velehory.
11) A ať už je v těch krajinách jakékoli počasí, sněží, prší, svítí slunce, vždy to vás to naladí do té správné atmosféry.
12) Skyrim se s ničím nepáře a po krátkém intru vás vrhne do víru občanské války a bitvy s drakem. Start jaký se ve hrách jen tak nevidí.
13) Tvorba postavy je taky šikovně zasazena do samotného začátku hry.
14) Nejenom hlavní úkoly ale i vedlejší mise mají zajímavý podtext a přesto že i zde se najdou ty z kategorie přines, zabij, doruč, nasbírej tak máte větší motivaci je plnit.
15) Osud světa můžete skutečně ovlivnit rozhodnutími jako na čí stranu se přidat, komu pomoci a koho naopak poslat do háje nebo rovnou zabít.
16) A takových možností je ve hře sousta jak na "celostátní" tak na "regionální" úrovni.
17) Hlavní příběhové linky jsou tu hned dvě - Návrat draků a občanská válka císařství a bouřných hávů. Já se btw přidal k císařství. A pak jsem Císaře zabil když jsem se přidal i k bratrstvu zabijáků :D
18) Ne všechny úkoly navíc dopadnou dobře ať už se snažíte sebevíc. Skyrim je prostě skutečně dospělou hrou a ukazuje (až na ty draky atd.) víceméně náš středověk takový jaký skutečně byl.
19) 3D mapa je velmi zajímavé pojetí navigace.
20) Ve hře můžete opravdu udělat spoustu věcí včetně uzavření manželství.
21) Nebo kování zbraní a brnění včetně jejich vylepšování za použití řady nástrojů a materiálů od kovů až po dračí šupiny.
22) Nebo míchání lektvarů za použití mnoha roztodivných přísad a to nejen z tradičních bylin ale třeba i prachu z upíra nebo pavoučích vajíček.
23) Nebo očarování věcí. Což jsem btw ani jednou za hru neudělal a přesto se stal Arcimágem na Ledohradské univerzitě. Ne USA ale jedině Skyrim je země neomezených možností ;)
24) Věci můžete dokonce odčarovat čímž je sice zničíte ale naučíte se tak nové druhy očarování.
25) Bojovat můžete mnoha styly třeba obrovskou obouruční sekerou.
26) Nebo jednoručním palcátem co vysává duše padlých nepřátel.
27) Nebo ostřelovat vše z dálky třeba skleněným lukem.
28) Ze kterého létají železné, ocelové, trpasličí, elfí, orkské či jiné šípy.
29) Z druhé ruky pak můžete sesílat oheň, led, blesky atd.
30) Nebo klidně i z první ruky protože zbraň si můžete libovolně přehazovat.
31) Taky se můžete bránit štítem. Orkským, elfím, ebenitovým. Některé mají dokonce i speciální schopnosti.
32) Nebo na nepřátele zařvat některým z dračích řevů a tím pádem na ně vrhnout oheň, led nebo poslat zvířata z okolí.
33) Těch je ve hře také dost od domácích, přes divoká ale plachá až k Medvědům před nimiž ze začátku budete raději utíkat :)
34) Na enemáky taky můžete vzít kouzelnou hůl a střílet po nich např. ohnivé koule, což popravdě když jste na špatné straně hole dost bolí.
35) Nebo... ... ... ehm, to už je asi všechno.
36) V obřím světě Skyrimu naleznete několik velkých měst s hospodou, kovářem, bylinkářstvím, loveckými potřebami, hokynářstvím, šperkařstvím atd.
37) Taky nespočet vesniček s hospodou, kovářem atd.
38) Hospody dokonce stojí občas jen tak sami v lese. Ve Skyrimu se fakt dost chlastá :)
39) Ale na prozkoumání čekají i svatyně, doly, jeskyně, ležení obrů, zříceniny apod.
40) Přitom každé toto místo má hned několik typů a všechny mají unikátní mapy.
41) Pohybovat se můžete rychlým přesunem rovnou na mapě.
42) Nebo cválat krajinou romanticky na hřbetu svého oře.
43) Vzhledem k tomu že je tu fast travel je to trochu zbytečné ale můžete cestovat i pomocí povozu. Hlavně v pozdější části hry kdy už máte peněz že nevíte co s nimi můžete jezdit povozem čistě z toho samého Důvodu jako Škopkovic rodina jela na svatbu 100 metrů autama - abyste ukázali že na to máte :D
44) Můžete si pokecat prakticky s každým koho potkáte a nebude vás zrovna chtít zabít.
45) Pokud je to navíc nějaká důležitější postava, řekne vám toho opravdu hodně ale nebude vás nudit zdlouhavými proslovy o ničem.
46) A pokud vám toho hodně neřekne můžete přesvědčovat či vyhrožovat. Prostě ne vždy musíte vše řešit přes ostří nože.
47) Pokud už to ale zbraní řešit budete, připravte se na následky. Ani Dhovakine není zcela nedotknutelný a můžete skončit klidně i ve vězení.
48) Můžete si pokecat dokonce i s drakem a v jednom případě i se psem
49) A i díky tomu se nečekaně u hry i zasmějete. A tím myslím opravdu upřímně a ne jen tomu jak někdo něco doj*bal v enginu.
50) Pokud vám to svědomí dovolí můžete vykrádat lidem domy, truhly atd.
51) Dokonce můžete lidem vykrádat rovnou kapsy.
52) A když vás u toho načapají a chtějí zavřít do chládku můžete zkusit podplatit stráže.
53) Vykrádat lze i hroby respektive urny. Tedy pokud vám to svědomí dovolí ale když už jste ochotní vykrást někomu dům, kapsy a ještě podplácet stráže, zřejmě nebudete mít problém ani s tímhle :)
54) Pokud to hlavně ze začátku než je z vás onen obávaný Drakorozený nezvládáte najmete si společníka. Nebo je vám přidělen Jarlem za zásluhy.
55) Tento společník pak po vašem boku víc než dobře kosí nepřátele.
56) A může vám nosit věci, což se opravdu hodí.
57) Občas se sice ztratí ale vždycky se zase brzy objeví.
58) Můžete si pořídit psa, který s vámi bude chodit a neztratí se ani v boji. Slyšíš to Pariah z Fallout 2?
59) Když už máte něco odehráno a nevíte co s penězi můžete si koupit dům, dokonce i se slušným vybavením.
60) Pomocí svitků si na pomoc vyvoláte třeba ledového Atornacha když už je kolem vás těch Draugirů nějak moc.
61) Takové Atornachy si vyvolávají i nepřátelé ale i tohle je právě jeden z těch důvodů proč i když už jste namakanej Drakobijec nestane se hra absurdně lehkou.
62) Hra má quicksave což je alespoň pro mě velmi zásadní věc.
63) Hra se dokonce i ukládá sama pokaždé když se přesunete na mapě nebo projdete dveřmi a načítá se lokace, za což jsem vývojářům vděčný snad víc než za ten quicksave.
64) To načítání mimochodem trvá jen pár vteřin a i když jsem někdy pobíhal po Samotě od krámu ke krámu nikdy mě to nezačalo štvát.
65) Můžete číst hromadu knih které vás poučí o historii nebo zlepší některý váš skill.
66) Ale taky je číst nemusíte protože třeba k naučení kouzla stačí když bichli jen jednou otevřete a pak ji můžete zase hned zahodit.
67) Střídá se tu den a noc a v noci můžete dokonce spát. To sice není takovej odvaz ale aspoň někde se vyspíte když ve skutečností nemůžete protože hrajete Skyrim :)
68) Hra vám vydrží opravdu dlouho protože i když už vás v ní po všech těch hodinách co raději ani nepočítáte, nemá moc co překvapit nedokážete ji přestat hrát :)
69) A i kdyby vás po těch stovkách hodin přestala bavit, je tu stále aktivní komunita modderů.
70) Nebo jsou tu dlc.
71) Ve hře si dokonce můžete i uvařit třeba polévku, což jako bývalý kuchař obzvlášť vítám ;)
72) Můžete si dokonce uvařit i řízek.
73) Nebo pečeni. Přiznávám že tady už komentář vařím z vody :D
74) Můžete se nakazit Vampirismem, kostomlatnou horečkou nebo vás ledovcový pavouk může otrávit. Ok tohle sice nezní jako typické plus ale je to další důkaz že vás hra nevodí za ruku a musíte se starat sami a tím si hru i víc užít.
75) Vyléčit se z většiny nemocí pak jde v jakémkoli chrámu u oltáře. S vampirismem je to sice trochu horší protože když jste upír příliš dlouho už se nemůžete vrátit ale pořád to jde vyléčit pomocí rituálu.
76) U toho samého oltáře lze navíc získat i požehnání které vám zvyšuje určité schopnosti.
77) A tyto požehnání můžete střídat jak chcete a kolikrát chcete.
78) Léčit můžete i vy ostatní postavy.
79) Můžete plavat.
80) A když už se tak rácháte v tom oceánu, řece či jezeře, můžete lovit ryby.
81) Některé části hry můžete hrát i stealth postupem, včetně třeba převleků.
82) Pokud jste workoholik můžete ve hře i pracovat. Například štípat dříví nebo kutat rudy a následně z nich odlívat ingoty.
83) Do uší po celou dobu hraje naprosto úchvatná hudba, která se dá krásně poslouchat i mimo hru.
84) Neméně kvalitní je i dabing všech postav nebo jiných tvorů kteří s vámi budou mluvit.
85) A zapomenout nemůžu ani na okolní zvuky. Zurčení potoků, praskání ocele v soubojích, výboje elektrických kouzel, z toho všeho budete mít téměř husí kůži.
86) Jsou tu easter eggy odkazující na jiné videohry nebo dokonce i na takové klasiky jako Monty Python a svatý grál atd.
87) Kameru si můžete snadno posouvat kolečkem myši od hodně vzdálené až po pohled z první osoby.
88) Kromě již zmíněných druhů postav se proti vám nebo po vašem boku mohou postavit i Temní Elfové, Argoniané, Orkové či Khajiiti. A teď někdo zkuste tvrdit že Skyrim není korektní :)
89) Pokud jste dostatečně morálně zkažení můžete používat i cheaty.
90) Pokud vám čirou náhodou nejde splnit nějaký quest, můžete pomocí konzole problematickou část přeskočit.
91) Perky rozdáváte v krásném hvězdném prostředí a je třeba u toho opravdu myslet protože těžko si vymaxujete všechny. Hra vám navíc pořád připomíná že jste ještě neutratily poslední získaný talent.
92) Úkolové předměty naštěstí nejdou zahodit. A když už přeci jen zahodíte něco co později potřebujete, najdete to tam kde jste to zahodily.
93) V hospodě můžete z rozličných důvodů vyvolat rvačku.
94) Můžete se stát vlkodlakem. Oproti upírovi se vás lidé nebudou bát a kromě toho že se moc nevyspíte to má jen výhody. Třeba to že je to hrozně cool :)
95) S pomocí jedné z masek se můžete potápět na libovolně dlouhou dobu a prozkoumávat tak vraky lodí na dně moře.
96) Zabití posledního nepřítele v okolí je krásně ve zpomaleném čase a z jiného úhlu kamery.
97) A občas takhle i efektně useknete hlavu z otočky.
98) Dungeony nemusíte po jejich projití probíhat zase zpátky, je tu vždycky nějaká zkratka k východu.
99) Můžete se přidat k bratrstvu nájemných vrahů. Assassin's Creed included :D
100) Můžete si koupit notebook sednou si v lese na pařez a zahrát si a na něm TES V: Skyrim. Kecám to ve hře nemůžete ale měli by jste to udělat ve skutečnosti protože opravdu vynikajících her je sice naštěstí dost ale Skyrim je mezi nimi jen jeden a stoprocentně by jste ho neměli minout.
+22 +28 −6

DmC: Devil May Cry

  • PC 95
O rebootu kultovní série už tady bylo napsáno dost takže tentokrát jen rychlé zhodnocení tohoto výjimečného počinu.

Grafika - Neskutečná pecka, kdyby mi někdo řekl že tahle hra vyšla loni tak bych mu to věřil. Je jedno jestli jste právě ve vězení, v továrně nebo v mrakodrapu, všude je to doslova dechberoucí. A o postavách efektech atd. to platí samozřejmě taky.

Hratelnost - Na to že se jedná o prostou rubačku je hratelnost na neuvěřitelné úrovni. Po celou dobu vám hra nabízí nové zbraně i postupy proti nepřátelům a řetězení komb a získávání stylových bodů je unikátní věc která mě doslova přikovala k židli. Levely nebo jejich části kde létáte na řetězech po troskách Limba jsou pak skutečnou třešničkou na dortu.

Příběh - Souboj andělů proti démonům není nic až tak převratného ale v DMC je vše podáno ve velmi osobitém stylu v čele s Dantem, který v člověku dokáže vyvolat snad všechny druhy emocí. I vedlejší postavy ovšem snesou i ty nejpřísnější měřítka a nechybí ani pořádné twistploty.

Hudba, bonusy, technický stav - Ačkoli nejsou elektro ani metal zrovna mými nejoblíbenějšími žánry s chutí jsem si je poslechl a do stylu hry perfektně sedly. Bonusů je zde habaděj a jejich odemykání nutí k opětovnému dohrání a tedy prodloužení herní doby. Co se týče technického stavu tak tady bych našel jediné zápory a to za jedno že hra má poměrně krkolomné ovládání na klávesnici, což se ovšem dá pochopit vzhledem k tomu že titul cílil spíše na konzole. Horší je ovšem poměrně časté padání a zamrzání hry i když naštěstí nikdy během samotného hraní.

Jelikož jsem nezatížen znalostí původní série je pro mě DMC jednou z nejlepších her vůbec. Ve svém žánru možná tou zcela nejlepší. Kdo ještě nehrál hodně zaváhal, takže s chutí do toho.
+15

XIII

  • PC 75
"Třináctka" je další z dlouhé řady her které jsem se rozhodl si zahrát někdy už před x lety ale dostal se k ní až teď. A jak to dopadlo? No, že bych si jako u jiných her nadával proč jsem to už dávno nehrál to ne ale propadák to taky nebyl. Posuďte sami:

XIII mě nejvíc zaujala svým vizuálem, comixy byly podstatnou částí mého dětství a cell shade grafiku mám všeobecně rád. Některé interiéry sice vypadaly poměrně nudně ale scenérie hor nebo skalnatého pobřeží to bohatě vynahrazovaly. Skvěle pak dokreslovaly tento styl i postavy a comixové efekty ohně apod.

Příběh je zpočátku poněkud zmatený což ale do každého dobrého počinu, ať už herního nebo filmového o agentovi s amnézií patří a postupně velmi zajímavě vygradoval. Opravdu příjemným překvapením byl i úplný konec, přesto že zůstal otevřený. Vypíchnout je třeba i povedenou atmosféru v některých misích, např. na ponorce nebo ve svatyni.

Hratelnost je tak asi jediným rozpačitým prvkem hry. Jako FPS je Thirteen naneštěstí docela průměrná. Přesto že nepřátel je akorát, poměrně dobře funguje headshot a na výběr je slušná porce zbraní, přestřelky mě zde nijak zvlášť neoslovily. Stealth pasáže by mohly být zajímavým zpestřením ale i když mne bavily asi víc než střílení, také ve mně nezanechaly kdovíjaký dojem. Celkově je to asi tím že hra vlastně není ani pořádná střílečka, ani stealth hra. Od všeho trochu ale pořádně nic. Největší problém je ale často zmiňovaný systém ukládání. Checkpointy by se ještě daly zkousnout jenže jsou umístěny opravdu nešikovně a občas jsem hru i zoufale raději vypnul než se dál trápil a procházel půl levelu znovu. Nejtěžší ale také nejvíce zábavné tak byly souboje s bossy. Na každého platila trochu jiná taktika a po každé výhře přišla nefalšovaná radost z výhry.

Co se týče ostatních věcí jako hudba, zvuky, bonusy atd. vše je velmi průměrné možná bych se dovážil říct trochu odfláknuté. Vylepšuje to ale herní doba která byla tak akorát dlouhá aby hra nezačala nudit.

Vypadá to že tato herní adaptace comixu nedopadla moc dobře ale není to tak úplně pravda. Hru jsem si poměrně užil a chvílemi mi i připomněla sérii NOFL kterou mám velmi rád. V potaz je taky třeba brát rok vydání a tak jsem s hodnocením nebyl tak přísný.
+18

Helga v nesnázích

  • PC 65
Hraní a dohrání hry Helga v nesnázích je další ze soudku šílených herních historek by Kuba1911. Hru jsem totiž rozehrál v srpnu 2016 a dohrál až v srpnu 2020. Ne že bych byl až takový adventurní antitalent ale hru jsem jednoduše pořád odkládal a odkládal až mi ikonky s velkým H bylo tak líto že jsem se rozhodl v pauze mezi Skyrimem a DMC hru konečně dokončit.

Titul mě původně zaujal tím že je zasazen do herního studia ale teď po dohrání musím říct že sonda do tohoto odvětví je to docela průměrná. Vlastně jako i vše ostatní ve hře. Začnu grafikou která není špatná ale působila na mě tak nějak divně. Prostě jsem vůbec netušil do jaké kategorie bych ji zařadil nebo k čemu ji přirovnal. Když už tedy nic jiného byla alespoň originální :) Příběh hry není nakonec ani tak o vývoji videoher jako o soupeření dvou manažerek což není zrovna tradiční námět ale podle mě je podaný dost stereotypně.

Hratelnost je také poměrně kolísavá. Některé, naneštěstí nepočetné pasáže jsou dobře vyvážené a je radost jimi procházet, zbytek hry je zato dost složitý a nepomáhají tomu i u tohoto typu adventur klasicky nesmyslné kombinace předmětů nebo jejich použití. Nepřidává tomu ani občasná nutnost mluvit s některými postavami vícekrát než vám řeknou nebo dají co chcete. Plusem je naopak možnost nápovědy přímo ve hře a nějaké ty bonusy. Sem tam je zde dokonce i povedený vtip ale zbytek humoru je opět tak nějak předvídatelný až přízemní.

Helga v nesnázích není vyloženě špatná hra a má svoje světlé momenty, nad kterými ovšem převažují mínusy ve formě stereotypního příběhu a humoru, nevyzpytatelných herních postupů nebo zvláštní grafiky. Oceňuji ovšem přístup autorů kteří nic neodbyly a i po technické stránce hra v pohodě šlape.
+10

Asistent detektiva Zbyška 2: Vražda v Orion Expresu

  • PC 65
Ani nevím proč jsem se masochisticky pustil do pokračování adventury která ve mě již na poprvé zanechala spoustu rozpačitých pocitů. Asi jsem až takový optimista že jsem věřil že napodruhé už to bude lepší. A světe div se, je to tak.

Hlavní postavou je sice opět mluvící delfín v klobouku, obklopený dalšími zvířátky a jinými obyvateli vesmíru ale je přeci jen oproti minule více, jak to říct... tak nějak konzistentní. Hra se odehrává ve vesmírném vlaku, jak už napovídá i název odkazující na slavnou detektivní knihu a to jí dodává i určitou atmosféru. O poznání lépe je na tom i příběh který mě tentokrát dokázal i zaujmout a celkové vyvrcholení bylo vcelku překvapením. Zlepšení se dočkala i grafická stránka a hlavně zobrazení hologramů bylo velmi povedené. Stejně jako postav a událostí ubylo i nesmyslných a šílených dialogů které v tomhle vlastně spíše vizuálním románu než hře hrají zásadní roli a jsou hlavním faktorem proč je pro mě tento počin o něco dál než předchůdce.

Po naprosto otřesném prvním Zbyškovi si u mě vývojáři z Please wait docela spravili reputaci když udělaly ze hry kterou bych doporučil leda největšímu nepříteli celkem slušnou adventuru. A v neposlední řadě dokázali že být optimista se někdy opravdu vyplácí :)
+8

Batman Vengeance

  • PC 65
Když jsem po Batman: Arkham Asylum a Batman: Arkham City dohrál i Batman: Arkham Origins, chtěl jsem si dát ještě nějakou hru s netopýrem a hledání na DH mi nabídlo i toto dílo od dnes již zkušených vývojářských harcovníků z Ubisoft Montreal. A protože hra vizuální stránkou nejvíc ze všeho připomíná animovaný seriál, který jsem jako malý hltal spolu se Spider-manem a ostatními, rozhodl jsem se že hru minimálně vyzkouším.

Vizuální stránka je jak už jsem nakousl v animovaném stylu a tím pádem vcelku jednoduchá bez větších detailů a efektů, ale od skoro dvacet! let staré hry ani nic jiného chtít nemůžete. Pohyby a celkem i prostředí je ovšem fajn a tak se na to i po těch letech vlastně docela dobře dívá, zvlášť když mi vše připomíná onen animovaný seriál který pro mě ve své době byl vrcholem televizní zábavy ;)

Příběh hry je batmanovská klasika. Joker s Harley Quinn se snaží nachytat Batmana a otrávit u toho celé město, Mr. Freeze zmrazí chemickou továrnu a Poison Ivy vytvoří několik smrtících rostlin. Prostě Gothamská rutina co nenadchne ale ani neurazí. Jedinou odbočkou z tradic je tak vedlejší postava Batgirl místo Robina.

Největším nešvarem jednoho z prvních počinů borců z Montrealu je hratelnost, respektive hlavně ovládání. To trpí především tím že se jedná o port z konzole PS2 a ovládat se tak dá jen na klávesnici. Chybí tak především otáčení kamerou přesto že se dá nahradit poměrně dobře fungujícím pohledem z první osoby. Co však rozhodně nechybí jsou skoky do neznáma, příliš rychle se pohybujícího hrdina, který tak neustále někam padá, mačkání kláves v jediný přesný moment a systém poskrovnu umístěných checkpointů. K tomu sice celkem povedené ale co do obtížnosti silně nevyvážené pěstní výměny názorů s poskoky hlavních záporáků. Plusem je naopak široká škála batmanovských udělátek a dopravních prostředků i když honičky v nich opět trpí velkou nevyvážeností.

Batman Vengeance je prostě celý jako na houpačce a tak zatímco např. level ve vlaku nebo honička s policií patří do kategorie velmi dobrých, tak mise ze začátku na střechách nebo krkolomné skákání po obřích květinách Poison Ivy mě bude strašit ještě hodně dlouho. Stejně jako klaunovy rváči ze druhé poloviny hry. Na rozdíl od swatů kterým stačila jedna rána :)

Gamesu jsem nakonec dohrál ale byly momenty kdy i moje jinak silná vůle visela na vlásku, nicméně část hry jsem si i vyloženě užil. Minusy ale naneštěstí převažují a jsou tak výrazné že titul si troufnu doporučit maximálně ortodoxním fanouškům temného rytíře, kteří už neví co by si jiného zahrály nebo herním dobrodruhům.
+11

Murdered: Soul Suspect

  • PC 85
Videohry jsou tu s námi už několik desítek let a tak je logické že po takové době přijít s něčím novým nebo tisíckrát neohraným není jednoduché. V případě Murdered se to ale povedlo skvěle a tak jediná věc které v souvislosti se hrou opravdu lituju je že jsem si ji nezahrál už dříve.

V době vydání mě gamesa totiž nijak moc nezaujala, přestože můj dobrý kamarád ji hodně chválil a jak už jsem zmínil je to škoda, protože slovo které se mi na mysl dralo při hraní nejvíc bylo originalita. Hrát totiž za ducha ve světě živých to jsem opravdu ještě neviděl a taky si všechny neobvyklé herní možnosti jako posednutí lidí či manipulaci s věcmi užíval. A došlo i na vtipné momenty kdy jsem se na začátku zastavil před každou druhou zdí a hledal dveře než mi došlo že jí můžu prostě projít :) Zajímavé bylo taky hrát za policistu a přitom i skutečně vyšetřovat a ne jen střílet grázly do ksichtů. V Murdered je totiž hledání stop a jejich skládání do celků hlavní činností a jakmile jsem se do toho trochu víc vpravil, vypínala se mi hra jen těžko. Došlo ovšem i na akci v podobě přetahování se s démony a i když na začátku jsem je jako většina ostatních hráčů proklínal tak ke konci už jsem se na souboje div netěšil.

Nejen hratelnost je ale předností hry a i oko hráče si pošmákne na stylovém vizuálním zpracování. Jistá temnota je cítit na každém rohu který minete a i samotné postavy a to nejen ty hlavní, jsou vyvedeny opravdu dobře a výborně tak jejich vzezření doplňuje jejich charakterní vlastnosti. Opticky zajímavé prvky pak přineslo i propojení skutečného světa s tím "na druhé straně" jako třeba stopy po průchodu zdí.

Páteří hry jako je Soul Suspect je samosebou příběh a i ten udržuje vysokou laťku nastavenou námětem. Dlouho už jsem nehrál hru která by mě udržovala v takovém napětí až do konce a dělá tak skutečně čest všem detektivkám ať už v jakékoliv podobě. Hra navíc nezatěžuje zbytečně přehnaným množstvím informací, počet postav není velký a přesto že je zde několik zásadních twist plotů je dějová linka vždy přehledná a udržuje si konstantní tempo. Samotné rozuzlení je pak velmi důstojné a úplný závěr poměrně slušně emocionální, ovšem bez zbytečného patosu.

Ačkoli plusy hry značně převažují tak i tady se ale najdou nějaké ty chybky. Pohyby některých postav jsou občas směšně trhané jako třeba chůze po schodech a interiéry jsou někdy dost stísněné a člověk... ehm duch se v nich snadno ztratí. Úroveň hádanek je pak sem tam opravdu až triviální a přesto že mám rád když hra svižně ubíhá, byl průchod Salemem někdy až příliš rychlý a vůbec celkově mohla být herní doba delší. Docela mě i zamrzelo že hra nenabízí žádné bonusy k odemčení jako třeba artworky atd. protože zrovna tady by mě tyhle věci docela zajímaly. Víc než dost to ale vynahrazují kvalitní side questy a jako milovníka koček mě potěšila i možnost se do tohoto nejúžasnějšího stvoření na chvíli vtělit. Opomenout nesmím ani povedené narážky na jiné hry nebo filmy.

MSS je prostě celkově vynikající hrou s unikátním námětem ze kterého čerpá téměř v každém aspektu a věřím že může udělat radost každému hráči. Zvlášť v dnešní době kdy není pravidlem vydávat takto poctivé hry si příběh detektiva co si po smrti musí v našem světě ještě "něco zařídit" zaslouží uznání a alespoň za mě i vřelé díky za další virtuální zážitek který si budu dlouho pamatovat.

p.s. : Kdo by neměl příběhů duchů v našem světě dost, doporučuji film Duch. Je to sice spíš lehce romantická komedie než temné vyšetřování jako tady ale bavit se nebudete o nic míň ;)
+16