Na mém starém stolním PC konečně přišla řada na tento netradiční ale přesto nebo spíš právě proto vynikající počin simulující práci elitního zásahového komanda. Komentář bude trochu nelineární protože hra tohoto ražení se popisuje poměrně těžce, rozhodně ale stála za to.
Ačkoli si o hrách dopředu zjišťuji jen základní nebo nezbytné informace abych si náhodou něco příliš "nevyspoiloval" o SWAT 4 jsem věděl že to není úplně běžná FPS a tak jsem si raději zahrál tutoriál což jako starý "všehrálek" někdy nedělám a pak koukám jako puk když mi něco nejde :) A volba to byla dobrá protože trénink je poměrně obsáhlý a některé herní postupy o kterých se ještě rozepíšu jsou pro střílečku opravdu netypické až zvláštní. Trénink jsem tedy prošel nakonec dvakrát a musím říct že ovládání které se mi možná zprvu zdálo složité i vše ostatní mi pak hned po prvních misích přešlo pod kůži a akci jsem si tak už od začátku užíval.
První mise jsou vlastně takovým prodlouženým tutoriálem. Čeká vás například malá restaurace či menší rodinný dům kde na vás číhají pouze vyděšení kuchaři či nerudné matky masových vrahů (zdravím Normana Batese) a jejich dokončení mi nedělalo nijak velký problém a i konečné skóre bylo velmi vysoké. Pak se ovšem v misi na diskotéce objevily první problémy a došlo mi že tahle hra asi nebude na jedno odpoledne. Taneční klub už totiž nebyl jasně narýsovaný objekt kde je jen chodba a po stranách dveře ale složitý komplex různě zakřivených chodeb, velkých otevřených prostranství atd. K tomu se navíc přidaly první potyčky se skutečně nebezpečnými nepřáteli a taky první zvláštnost titulu. Totiž v normální FPS bych prostě s mačetou mezi zuby vlítnul do dveří, udělal kotoul, vytáhl nejsilnější kulomet, postřílel všechno co se hýbe, zapálil si doutník a procedil skrze zuby: "Já vám dám brát rukojmí vy srá*i". A ve většině případů bych za to byl i odměněn, ovšem ne tak zde. Tady musíte nejdřív rozdat rozkazy, poté vypáčit či odstřelit zámek, ideálně vhodit do místnosti flashbang, slzný plyn apod. a pak teprve naběhnout dovnitř. Ani poté ale rozhodně nemusí dojít na střelbu, pokud by jste totiž omylem zabili civilistu mise okamžitě končí neúspěchem. Jen tak zabít dokonce nesmíte ani protivníka přesto že drží zbraň. Nejdříve se ho musíte pokusit odzbrojit výše zmíněnými donucovacími prostředky či křikem a teprve ve chvíli kdy nehodlá zbraň pustit nebo na vás namíří či v nejhorším vystřelí můžete teprve střílet vy. A věta kterou pak řeknete nebude něco o sr*čích ale hlášení o zabití a pozici na velitelství operace.
Hra by se tak klidně mohla jmenovat SWAT simulator protože realita zásahu je i v dalších aspektech. Tak například nečekejte že když při střelbě poběžíte tak něco trefíte, zaměřovač se rozjede na všechny strany a kulky budou létat všude jen ne do týpka v kukle s brokovnicí co na vás čeká šikovně skrčený za rohem. Jedna mise se tak může protáhnout až na desítky minut kdy se krokem plížíte každou místností a prohledáváte každý koutek budov. Ztížením je také systém bodování kdy nestačí jen splnit úkoly mise tedy eliminaci ozbrojenců a zajištění civilistů ale hodnotí se právě i jestli jste nepoužili neoprávněně smrtící sílu či nezapomněli zajistit střelné zbraně. Zcela nejhorší ovšem je když je jeden z členů vašeho týmu vyřazen z boje, což prakticky znamená restart mise jak pro nepříznivé hodnocení tak pro ztížení dalšího postupu kdy už prakticky nemůžete rozdělit svůj tým. Tady je také snad jediné opravdové mínus a to AI mých kolegů kteří se někdy nechali velice lacino postřelit a v posledních a nejtěžších misích jsem tak občas vstupoval do místností raději jako první já sám. Jednotlivé levely navíc musíte projít bez savu na jeden zátah a rozmístění všech postav je pokaždé jiné. Pravda je že někdy mi chybějící ukládání opravdu pilo krev, například když mě na konci zabil poslední šmejd ale pravda je i to že mi díky tomu hra dlouho vydržela a po každé úspěšné misi přišla velká vlna hráčské euforie.
Titul nabízí víc než deset akcí a jak jsem psal tak u některých např. u "Tarronových dětí" jsem se zdržel opravdu klidně na celý den a to i proto že postupně stoupá inteligence a výbava enemáků. Později už nestojíte proti nadraným motorkářům v tričkách s revolvery ale klidně i proti komandu vašich kolegů z armády kteří také jen tak nečíhají "za bukem" až na ně naběhnete ale stejně jako to děláte vy na vás klidně vykopnou dveře. A rozhodně se poté neohánějí nějakým: Drop your gun! Swat 4 je prostě na maximum vyladěnou hrou která vás udrží v napětí a přívalu adrenalinu až do konce. Zajímavé jsou také možnosti ovládání druhého týmu na dálku a přepnutí na pohled odstřelovače i když jsem obě (ke své škodě) využíval jen sporadicky.
Co do technické stránky je hra v pořádku. Na grafice je samozřejmě už poznat zub času ale stále se jedná o solidní podívanou a hlavně tak trochu "creepy" levely ve sklepě masového vraha kde je držena zmizelá studentka (zdravím Řezníka) nebo v doupěti sekty jsou velmi detailně provedené a disponují hutnou atmosférou. Kromě pomalého načítání při spouštění hry jsem se nesetkal s žádnými bugy, zvuky a kvůli komunikaci s parťáky důležitý dabing jsou na velmi vysoké úrovni. Hudba je pouze ambientní a vlastně jsem ji moc nevnímal což je asi lepší než kdyby mě u mnohdy nervy drásajícího hraní rušil nějaký speed metalový nářez. Co mi ale docela vadilo bylo složité míření při hodu granátem který se v těsných interiérech často odrazil od futer či zdi přestože jsem mířil do prostoru a oslepil tak místo teroristy mě samotného. Efekt zasažení takovouto či podobnou zbraní byl ale asi nejrealističtější co jsem ve hrách viděl.
Uf, co říct na závěr tak vyčerpávajícího komentáře? Swat 4 mi dal nefalšovaně zabrat a ukázal mi můj oblíbený herní žánr z úhlu jaký jsem ještě neviděl a za obojí jsem upřímně rád. Škoda jen že takových her není více a tak si v budoucnu jistě ještě zahraju i datadisk. A pak se půjdu zeptat jestli do Plzeňské URNY neshánějí schopného velitele :D
Ačkoli si o hrách dopředu zjišťuji jen základní nebo nezbytné informace abych si náhodou něco příliš "nevyspoiloval" o SWAT 4 jsem věděl že to není úplně běžná FPS a tak jsem si raději zahrál tutoriál což jako starý "všehrálek" někdy nedělám a pak koukám jako puk když mi něco nejde :) A volba to byla dobrá protože trénink je poměrně obsáhlý a některé herní postupy o kterých se ještě rozepíšu jsou pro střílečku opravdu netypické až zvláštní. Trénink jsem tedy prošel nakonec dvakrát a musím říct že ovládání které se mi možná zprvu zdálo složité i vše ostatní mi pak hned po prvních misích přešlo pod kůži a akci jsem si tak už od začátku užíval.
První mise jsou vlastně takovým prodlouženým tutoriálem. Čeká vás například malá restaurace či menší rodinný dům kde na vás číhají pouze vyděšení kuchaři či nerudné matky masových vrahů (zdravím Normana Batese) a jejich dokončení mi nedělalo nijak velký problém a i konečné skóre bylo velmi vysoké. Pak se ovšem v misi na diskotéce objevily první problémy a došlo mi že tahle hra asi nebude na jedno odpoledne. Taneční klub už totiž nebyl jasně narýsovaný objekt kde je jen chodba a po stranách dveře ale složitý komplex různě zakřivených chodeb, velkých otevřených prostranství atd. K tomu se navíc přidaly první potyčky se skutečně nebezpečnými nepřáteli a taky první zvláštnost titulu. Totiž v normální FPS bych prostě s mačetou mezi zuby vlítnul do dveří, udělal kotoul, vytáhl nejsilnější kulomet, postřílel všechno co se hýbe, zapálil si doutník a procedil skrze zuby: "Já vám dám brát rukojmí vy srá*i". A ve většině případů bych za to byl i odměněn, ovšem ne tak zde. Tady musíte nejdřív rozdat rozkazy, poté vypáčit či odstřelit zámek, ideálně vhodit do místnosti flashbang, slzný plyn apod. a pak teprve naběhnout dovnitř. Ani poté ale rozhodně nemusí dojít na střelbu, pokud by jste totiž omylem zabili civilistu mise okamžitě končí neúspěchem. Jen tak zabít dokonce nesmíte ani protivníka přesto že drží zbraň. Nejdříve se ho musíte pokusit odzbrojit výše zmíněnými donucovacími prostředky či křikem a teprve ve chvíli kdy nehodlá zbraň pustit nebo na vás namíří či v nejhorším vystřelí můžete teprve střílet vy. A věta kterou pak řeknete nebude něco o sr*čích ale hlášení o zabití a pozici na velitelství operace.
Hra by se tak klidně mohla jmenovat SWAT simulator protože realita zásahu je i v dalších aspektech. Tak například nečekejte že když při střelbě poběžíte tak něco trefíte, zaměřovač se rozjede na všechny strany a kulky budou létat všude jen ne do týpka v kukle s brokovnicí co na vás čeká šikovně skrčený za rohem. Jedna mise se tak může protáhnout až na desítky minut kdy se krokem plížíte každou místností a prohledáváte každý koutek budov. Ztížením je také systém bodování kdy nestačí jen splnit úkoly mise tedy eliminaci ozbrojenců a zajištění civilistů ale hodnotí se právě i jestli jste nepoužili neoprávněně smrtící sílu či nezapomněli zajistit střelné zbraně. Zcela nejhorší ovšem je když je jeden z členů vašeho týmu vyřazen z boje, což prakticky znamená restart mise jak pro nepříznivé hodnocení tak pro ztížení dalšího postupu kdy už prakticky nemůžete rozdělit svůj tým. Tady je také snad jediné opravdové mínus a to AI mých kolegů kteří se někdy nechali velice lacino postřelit a v posledních a nejtěžších misích jsem tak občas vstupoval do místností raději jako první já sám. Jednotlivé levely navíc musíte projít bez savu na jeden zátah a rozmístění všech postav je pokaždé jiné. Pravda je že někdy mi chybějící ukládání opravdu pilo krev, například když mě na konci zabil poslední šmejd ale pravda je i to že mi díky tomu hra dlouho vydržela a po každé úspěšné misi přišla velká vlna hráčské euforie.
Titul nabízí víc než deset akcí a jak jsem psal tak u některých např. u "Tarronových dětí" jsem se zdržel opravdu klidně na celý den a to i proto že postupně stoupá inteligence a výbava enemáků. Později už nestojíte proti nadraným motorkářům v tričkách s revolvery ale klidně i proti komandu vašich kolegů z armády kteří také jen tak nečíhají "za bukem" až na ně naběhnete ale stejně jako to děláte vy na vás klidně vykopnou dveře. A rozhodně se poté neohánějí nějakým: Drop your gun! Swat 4 je prostě na maximum vyladěnou hrou která vás udrží v napětí a přívalu adrenalinu až do konce. Zajímavé jsou také možnosti ovládání druhého týmu na dálku a přepnutí na pohled odstřelovače i když jsem obě (ke své škodě) využíval jen sporadicky.
Co do technické stránky je hra v pořádku. Na grafice je samozřejmě už poznat zub času ale stále se jedná o solidní podívanou a hlavně tak trochu "creepy" levely ve sklepě masového vraha kde je držena zmizelá studentka (zdravím Řezníka) nebo v doupěti sekty jsou velmi detailně provedené a disponují hutnou atmosférou. Kromě pomalého načítání při spouštění hry jsem se nesetkal s žádnými bugy, zvuky a kvůli komunikaci s parťáky důležitý dabing jsou na velmi vysoké úrovni. Hudba je pouze ambientní a vlastně jsem ji moc nevnímal což je asi lepší než kdyby mě u mnohdy nervy drásajícího hraní rušil nějaký speed metalový nářez. Co mi ale docela vadilo bylo složité míření při hodu granátem který se v těsných interiérech často odrazil od futer či zdi přestože jsem mířil do prostoru a oslepil tak místo teroristy mě samotného. Efekt zasažení takovouto či podobnou zbraní byl ale asi nejrealističtější co jsem ve hrách viděl.
Uf, co říct na závěr tak vyčerpávajícího komentáře? Swat 4 mi dal nefalšovaně zabrat a ukázal mi můj oblíbený herní žánr z úhlu jaký jsem ještě neviděl a za obojí jsem upřímně rád. Škoda jen že takových her není více a tak si v budoucnu jistě ještě zahraju i datadisk. A pak se půjdu zeptat jestli do Plzeňské URNY neshánějí schopného velitele :D
The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine