The Awesome Adventures of Captain Spirit je bezplatná hra zasazená do univerza Life is Strange , která slouží jako epilog k druhému dílu této série. Hlavní postavou je desetiletý Chris, chlapec žijící se svým otcem v zasněženém maloměstečku. Chrisův život není jednoduchý – žije jen s tátou, který má blízko k alkoholu. Důvod proč žijou sami dva je odhalován během hraní a není třeba v rámci recenze zacházet do větších detailů. Tento příběh, stejně jako ostatní díly Life is Strange , nabízí široké možnosti interakce s prostředím i dialogovými volbami.

Děj se odehrává během jednoho dne, kdy vám otec slíbí, že po skončení sportovního zápasu v televizi půjdete vybrat vánoční strom. Do té doby se ale Chris musí zabavit. A jak se může desetiletý kluk zabavit jinak než pomocí své bujné fantazie? Hráči tak mohou nahlédnout přímo do Chrisova imaginárního světa, díky čemuž hra překračuje hranice běžného dětského dne a otevírá dveře do jeho snového vesmíru.

Hlavní náplní hry je splnění několika úkolů, které Chris potřebuje dokončit, aby mohl čelit svým imaginárním nepřátelům. Například si musíte vyrobit superhrdinský kostým, k čemuž potřebujete různé předměty rozmístěné po domě a okolí. Hra tak klade důraz na průzkum prostředí, které i přes relativně malou plochu nabízí spoustu zajímavého obsahu. Navzdory tomu, že se celá hra odehrává na ploše Chrisova domu a jeho zahradě, dokázali tvůrci naplnit tento prostor detaily a interakcemi, které udrží hráče při hraní a nezačnou se nudit.

Hru lze dokončit během dvou hodin, což z ní dělá ideální ochutnávku pro ty, kteří se sérií Life is Strange zatím neměli zkušenost. Mechaniky a styl vyprávění jsou stejné jako v jiných hrách z tohoto universa, a proto je Captain Spirit výborným úvodem do světa Life is Strange . Na konci hry se navíc objeví pěkné propojení s druhým dílem, které dokáže nalákat na toto pokračování.

Samurajských her není nikdy dost – to jsem si říkal po dohrání vynikajícího Ghost of Tsushima a hledal něco podobného. Trek to Yomi mi přišlo pod ruku a mile mě překvapilo. Ve hře se, jak bývá v tomto žánru zvykem, vydáváte na cestu pomsty po událostech, které na začátku změní život hlavního hrdiny.

Stylizace je hlavním tahákem hry. Černobílá estetika inspirovaná Kurosawovými filmy v kombinaci se zrnitým filmovým filtrem dodává jedinečnou atmosféru. Hudba využívající tradiční nástroje jemně dokresluje prostředí, aniž by působila rušivě.

Hra se odehrává ve 2.5D , což znamená, že souboje probíhají v bočním pohledu, zatímco průzkum světa využívá kameru za postavou. Tento přístup dává samurajským duelům dynamiku a napětí. Nepřátelé mají různé zbraně – od katan po kopí či luky – a postupně získáváte jejich zbraně i speciální vybavení, jako vrhací zbraně. Nábojů je však málo, což vás motivuje bojovat převážně mečem, jak se na samuraje sluší.

Soubojový systém je nápaditý. Každý nepřítel vyžaduje jinou taktiku, což udržuje hru svěží. Postupně odemykáte nová komba, která přidávají hloubku. Boss fighty jsou férové, dobře vybalancované, a přesto představují výzvu – zejména finální souboj, který testuje vaše dovednosti.

Lineární struktura hry je osvěžující, protože díky ní hra neztrácí tempo a nabízí různé lokace napříč šesti kapitolami. V druhé polovině narazíte na pár jednoduchých hádanek, které zpestřují hratelnost. Závěrečná rozhodnutí ovlivňující konec příběhu jsou příjemným bonusem a logicky zapadají do vyprávění.

Trek to Yomi bych doporučil všem, kdo milují samurajskou tematiku v kombinaci s akčním žánrem. I když jde o kratší hru, její vizuální styl, atmosféra a soubojový systém stojí za to.

Před hraním Far Cry Primal jsem byl mírně skeptický. Po zklamání z šestého dílu a tragického New Dawn, kde Ubisoft využil stejnou mapu jako obsahovala FC5, jsem očekával další recyklaci s minimem inovací. Tentokrát jsem však byl mile překvapen. Primal sice využívá mapu Far Cry 4, ale díky novému zasazení do doby kamenné působí natolik jinak, že jsem si toho během hraní tolik nevšímal.

Hlavní náplní hry je budování vlastní vesnice, což do pravěkého prostředí perfektně zapadá. Postupně vesnici vylepšujete skrze různé postavy, které vám za splnění úkolů odemknou nové perky nebo mise. Tento systém však občas sklouzává do typického Ubisoftího grindu, kdy musíte sesbírat určitý počet surovin, abyste mohli pokračovat v hlavním příběhu. I přes tyto momenty je budování vesnice osvěžující mechanika, která k sérii přináší něco nového.

Zajímavým prvkem je také možnost ochočování zvířat. Šavlozubí tygři, vlci nebo mamuti nejenže skvěle zapadají do boje, ale přinášejí i variabilitu a strategii do jinak tradičního Far Cry gameplaye. Zbraně si můžete craftovat a postupně vylepšovat, což hezky ladí k pravěkému zasazení. Příběh je, jak už u Ubisoftu bývá zvykem, spíše průměrný. Nenadchne, ale ani neurazí. Vedlejší mise a aktivity pak patří do šablony „splň a zapomeň“ – často repetitivní a spíše na natažení herní doby než přidání skutečné hodnoty.

Co mě ale příjemně překvapilo, byla grafika. I po necelých devíti letech od vydání hra vypadá velmi dobře. Detailní prostředí a pěkně zpracovaná fauna i flóra přispívají k pohlcující atmosféře pravěku, kterou si nelze nezamilovat.

Far Cry Primal bych doporučil fanouškům série, kteří hledají něco trochu jiného, ale zároveň jim nevadí občasný grind. Pro ty, kdo mají s Ubisoftím přístupem problém, hra pravděpodobně nebude tím pravým. Pokud však toužíte po příběhovém open-worldu zasazeném do pravěku, je tohle solidní volba.

Severed Steel je dynamická akční hra, která okamžitě zaujme svou stylizací. Neonové barvy, minimalistické prostředí a výrazné vizuální efekty vytvářejí jedinečnou atmosféru, kterou perfektně doplňuje energický elektronický soundtrack. Hudba nejen podtrhuje akci, ale také vás vtahuje do rychlého tempa hry.

Hlavním tahákem je gameplay, který stojí na mechanice zpomalování času podobně jako u hry SUPERHOT. Tento prvek dodává hře taktické možnosti, kdy můžete precizně mířit a vyhýbat se kulkám v intenzivních přestřelkách. Krom slušné řádky zbraní, které můžete brát od nepřátel, doplňuje combat i kanón, který má hlavní hrdinka této hry místo jedné ruky. Ten je vhodný nejen na nepřátele, ale také na ničení prostředí, což jsou ve většině případech různé stěny nebo stropy. Tato forma destrukce je rozhodně prvkem, který dělá gameplay mnohem zajímavější a dodává hráči větší variabilitu v jednotlivých levelech, jak se vypořádat s nepřáteli. 

Hra má 6 kapitol a lze ji dohrát do dvou hodin, což je tak akorát na to, co nabízí. Pro někoho může být trochu repetitivní, ale vzhledem k nastavené délce hry a faktu, že každý další level přinášel něco nového mě hra zabavila. Nyní během winter sales je možné pořídit hru na steamu za 2 eura, což je více než přijatelná cena. Severed Steel mohu doporučit všem milovníkům akčních her, zejména těm, kteří si užívají prvky zpomalování času a parkour.

V rámci herní výzvy jsem se pustil do The Sims 4 . Kdo by tuto kultovní sérii neznal? Na začátku si vytvoříte jednu či více postav, kterým kromě vzhledu můžete přidat i různé vlastnosti a charakteristiky. Poté si vyberete jedno z dostupných měst, které se liší svým zasazením. Bohužel, města nejsou příliš velká a nenabízejí tolik aktivit, kolik by si taková hra zasloužila.

Po volbě světa následuje rozhodnutí, zda si koupíte předem postavený dům, nebo začnete stavět od nuly na volné parcele. Systém stavění je intuitivní, ale základní hra nenabízí dostatek nábytku a dekorací, což omezuje kreativitu. Tento problém se promítá i do dalších aspektů hry. Běžný život simíků zahrnuje např. práci (do které se ve většíně případů teleportují a vy je do konce jejich směny nevidíte), rande, narozeniny nebo svatby. To vše ale působí trochu omezeně a nenaplňuje potenciál, jaký by hra mohla mít.

Co hře nejvíce škodí, je její závislost na placených balíčcích. Základní hra působí ořezaně, a mnoho obsahu, který byl v minulých dílech samozřejmostí, je nyní dostupný pouze za příplatek. EA se u The Sims 4 očividně přesunulo k live service modelu, což vyvrcholilo tím, když před pár lety změnili základní hru z placené na zdarma. Bohužel tento přístup znamená, že pocit „o něco přicházím“ je během hraní téměř nevyhnutelný.

Graficky hra za svými předchůdci také místy zaostává. Chybí zde drobné detaily, jako jsou efekty a animace, které dříve dodávaly sérii šarm. Navíc EA oznámilo, že další díl série byl zrušen, a místo toho bude dál podporován čtvrtý díl. Problémy, které jsem zmínil, tak pravděpodobně zůstanou. The Sims 4 dokáže na pár hodin zabavit, ale je těžké se ubránit pocitu, že značka dříve nabízela v základu mnohem víc. A to je škoda, protože potenciál série je daleko větší, což dokazují předešlé díly.

Vítejte zpět ve světě neonů, kyberware implantátů, gangsterů, korporátů a spletitých intrik, které definují žánr cyberpunku. Po dvou letech intenzivních oprav původní hry se CD Projekt RED rozhodl završit své snahy o rehabilitaci značky vydáním expanze Phantom Liberty . Tento přídavek přináší to nejlepší z původní hry, ale zároveň posouvá zážitek na novou úroveň.

Ve Phantom Liberty se jako hlavní postava V vydáváte do nově přidané čtvrti Night City jménem Dogtown. Tato autonomní oblast, obklopená Night City, je plná nebezpečí a příležitostí. Příběh začíná záhadným telefonátem, během kterého se dozvíte, že spoluprací s prezidentkou New United States of America (NUSA) můžete získat něco, po čem V zoufale touží. Bez váhání se tedy pouštíte do této nové mise.

Hlavní příběh je plný napětí a brilantně napsaných postav, které dodávají celé expanzi hloubku. Nejvýznamnějšími z nich jsou Solomon Reed, agent NUSA, jehož podobu a hlas propůjčil Idris Elba, a hackerka Songbird, která se stává klíčovým článkem příběhu. Kromě těchto postav potkáte i další zajímavé postavy s bohatým backstory, které vám během vašeho putování dodají nové pohledy na svět Night City.

Vedlejší mise si zachovávají vysokou kvalitu stejně jako to bylo u základní hry. Často jsou tak dobře napsané, že jejich přesahem a důležitostí mohou konkurovat hlavnímu příběhu. Překvapí svou hloubkou i emotivním dopadem, který vás dokáže vtáhnout a obohatit celkový zážitek.

Atmosféru Dogtownu dokresluje dokonale ladící soundtrack, plný ikonických skladeb, které si budete pamatovat ještě dlouho po dohrání. Tato expanze podtrhuje vše, co dělá Cyberpunk 2077 unikátním – od detailně propracovaného světa až po nezapomenutelné postavy.

Phantom Liberty je triumfálním návratem do Night City a jasným důkazem, že CD Projekt RED stále patří mezi elitu open-world RPG vývojářů. Po překonání problémového startu základní hry se studio ukazuje v plné síle a dává fanouškům důvod se těšit na připravovaný sequel. Návrat do tohoto světa jsem si nesmírně užil a nemohu se dočkat dalšího dobrodružství v cyberpunkovém univerzu.

V mé recenzi na Call of Juarez jsem psal, že to byla jedna z prvních her, kterou jsem kdy hrál. Vedle ní se k mým herním začátkům řadí i Need for Speed Carbon, které jsem ale od jeho vydání nehrál. Byl jsem tedy zvědavý, jestli mě nostalgie zasáhne tak, jak jsem očekával nebo opadne a já uvidím, jak hra ve skutečnosti zestárla. Bez toho, aniž bych chtěl předbíhat, bych řekl, že výsledek byl někde na půl cesty.

Hned na začátku musím pochválit atmosféru, která je jedním z hlavních taháků hry. Noční prostředí města, neonové osvětlení a všeobklopující vibe ilegálních závodů mě vtáhly do děje hned od prvních minut. Velký podíl na tom má i skvělý soundtrack, který dokonale podkresluje adrenalinový zážitek. Vedlejší postavy pak příjemně doplňují celkový dojem. Některé jsou výrazné a dokážou si získat pozornost, i když jejich role nejsou nijak hluboké. To ale od závodní hry ani nikdo neočekává, takže různorodá směs archetypů vedlejších postav funguje dobře a dokáže hráče zabavit.

Herní náplň je rozdělena na několik typů závodů, což zajišťuje dostatek variace. Závody jsou rozmístěny do jednotlivých lokací, které je potřeba obsadit, což dodává hře lehký strategický prvek. Působí to, jako byste si skutečně budovali reputaci a území svého závodního gangu. Kromě klasických závodů tu najdete také driftovací soutěže a ikonické souboje v kaňonech, které dokážou pořádně zvýšit tep díky vyšší obtížnosti.

Bohužel ne všechno je perfektní. Umělá inteligence protivníků je občas trochu nemotorná, což může být místy výhodou, ale častěji to ubírá na zážitku. Větším zklamáním pro mě však byla AI parťáků. Často mi dávali brake check, sami se zaplétali do kolizí, a tak mi spíše překáželi, než pomáhali. Když ale pominu tyto slabší momenty AI, musím uznat, že systém parťáků je zajímavým prvkem, který dobře zapadá do stylu hry. Každý parťák má unikátní schopnosti, které vám v závodě mohou pomoci. Například jeden vyhledává zkratky, což vám umožní získat náskok, jiný se specializuje na blokování protivníků a další vytváří slipstream, díky kterému můžete jet rychleji. Tento systém dodává hře taktický rozměr a obohacuje samotné závodění.

I přes nedostatky, které jsem zmínil jsem si hru užil. Její relativně krátká herní doba je vyvážená intenzivním zážitkem a pestrou náplní, která mě dokázala zabavit na několik hodin co kampaň nabízí. Need for Speed Carbon možná není dokonalý díl série, ale jeho atmosféra, soundtrack a ikonické kaňonové závody z něj dělají kousek, který si rád zase někdy připomenu.  Pokud máte rádi old schoolové závodní hry, myslím si, že si Carbon užijete taky.

Western je žánr, který mám rád, ať už jde o film, seriál nebo hru, tudíž jsem se na hraní prvního dílu Call of Juarez v rámci herní výzvy těšil. Byla to také jedna z prvních her, které jsem kdy hrál, takže jsem byl zvědavý, jak na mě hra bude působit po tolika letech od prvního hraní.

První věc, která se mi líbila a která u příběhových her není tak častá, je to, že hrajete za dvě postavy, které jsou vzhledem k určitým okolnostem postaveny na opačné strany zákona. Po krátkém úvodu tak začíná hra na kočku a myš, propletená dalšími zvraty, které hra pomalu odhaluje.

Co se týče level designu, má málokterá hra tak výrazný „koridorový“ charakter jako právě Call of Juarez . To mi ale osobně vůbec nevadí. Koridorovky mám rád, a pokud je level design dobře zpracovaný, ocením i to, že hra není zbytečně otevřená. Tady je to tak půl na půl. Občas je prostředí zpracované opravdu dobře, ale jindy, zejména mimo město nebo obytné oblasti, mi pár věcí vadilo. Například skoro 90stupňové svahy, které by v jiné hře znamenaly okamžitou smrt, jdou zde tu a tam hravě zdolat, a to dokonce i na koni. To bylo místy lehce úsměvné a vytrhávalo mě z jinak dobře vybudované atmosféry, na které má velký podíl i westernový soundtrack. Ten hru skvěle doplňuje.

Zub času je na hře znát i z hlediska výkonu. Například tráva na pastvinách a další vegetace viditelně doskakuje klidně i pět metrů před hráčem, což je problém zejména mimo města. Jinak samotná města jsou zpracována pěkně a mají ten správný westernový vibe. Není divu, že většinu gameplaye ve westernové hře tvoří střelba, která mi přišla dost povedená. Gunplay je zábavný a ocenil jsem i snahu autorů o variabilitu zbraní. Kromě klasických koltů, upilovaných brokovnic nebo pušek je k dispozici i luk, který se ovládal překvapivě dobře.

Jediné, co mě v akčních sekvencích překvapilo, byla jejich obtížnost. Nepřátelé vás na normální obtížnost dokážou trefit na desítky, ne-li stovky metrů, a nelze říct, že by často minuli. Ve většině případů to nevadí, protože jsou skoro na každém kroku whisky, které slouží jako lékárničky. Problém s obtížností ale nastal třeba ve chvíli, kdy jsem kvůli přesile zemřel a hra měla poslední save před nepřeskočitelnou cutscénou, která trvala třeba i minutu nebo dvě. Častějším používáním tlačítka na quick save jsem tento problém eliminoval a souboje jsem si začal užívat naplno.

I přes pár chyb, které jsem zmínil, jsem si návrat do tohoto světa užil a těším se, až si rozšířím znalosti této série při Call of Juarez: Bound in Blood.

Nádherná černobíle stylizovaná plošinovka, kde plníte všemožné hádanky a snažíte se poodkrýt tajemství tohoto podivuhodného světa. To je Limbo . Co se týče hádanek – u některých musíte přemýšlet o několik kroků dopředu. Pokud tak neučiníte, může se stát, že v půlce plnění hádanky zemřete, protože jste například neudělali správně poslední krok k jejímu splnění, který jste neočekávali. To ale tolik nevadí, protože hra nešetří checkpointy, a tak budete začínat maximálně jednu až dvě minuty od místa, kam jste se dostali.

Celá hra si vystačí pouze s jemným ambientním soundtrackem který vás doprovází na pouti tímto tajuplným světem. Hra vás už od začátku vtáhne do patřičné atmosféry. Kromě již zmíněné stylizace a soundtracku zde uslyšíte různé zvuky, například řinčení, skřípání a další mrazivé efekty, které vás uvedou do toho správného rozpoložení.

Hra samotná zabere něco kolem dvou až tří hodin, což je tak akorát vzhledem k tomu, co nabízí. Díky této kratší stopáži vás může udivovat jedním zajímavým puzzlem za druhým a nestane se, že by začala působit repetitivně.

Hru doporučuji všem milovníkům plošinovek, a dokonce i těm, kteří nemají s tímto žánrem tolik zkušeností. Já sám jsem jich zatím příliš neodehrál, ale Limbo je jednou z těch her, které mě rozhodně motivují na tento žánr nezanevřít a tak se těším na další skvělou plošinovku, kterých je jistě více. Jedná se o velice unikátní dílo, kde si všechno sedlo krásně dohromady, a tvůrci tak vytvořili hru, která ve mě bude rezonovat ještě dlouho.

Indie hry mají svoje kouzlo. Je úžasné vidět, jak malé studio s omezeným rozpočtem dokáže ukázat, že ultrarealistická grafika nebo nekonečný počet vedlejších misí nejsou tím jediným, co tvoří skvělou hru. Indie žánr nám v posledních letech opakovaně dokazuje, že i s málem lze vytvořit výjimečný herní zážitek a Sea of Solitude je jednou z her, která toto tvrzení dokazuje.

V této hře plné metafor se ujmete role Kay, mladé ženy, která – stejně jako většina z nás – čelí svým vlastním problémům a kostlivcům ve skříni. Na začátku hry se vydáváte na cestu za poznáním příčin temnoty, která ji obklopuje. Postupně zjišťujete, co (nebo spíše kdo) za touto temnotou stojí. Na své pouti Kay nejen objevuje svou minulost, ale také pomáhá ostatním a skrze příběhy druhých odhaluje důvody, proč jsou i oni na tomto temném místě.

Hra je rozdělena do dvanácti kapitol. Každých pár z nich se věnuje jedné z Kayiny blízkých osob, jejichž osudy postupně odhalujete. Při prozkoumávání herního světa a snaze pomoci druhým narážíte na různé minihry. Ty jsou přirozeně zakomponovány do příběhu a pomáhají rozkrývat problémy jednotlivých postav. Každá kapitola nabízí trochu jinou minihru, takže se nedá říct, že byste se nudili kvůli nějaké repetitivosti.

Hra poutavě přetváří metafory reálného světa do vizuální podoby prostředí a stejně tak do kladných či záporných postav na které postupem příběhu narazíte. Časem však pochopíte, že tento svět stejně jako ten náš není tak černobílý, jak se na první pohled zdá a tak některé postavy mohou překvapit.

Po gameplayové stránce je Sea of Solitude poměrně jednoduchá hra. I když některé minihry vyžadují špetku obratnosti, hra jako celek není nijak složitá, což ji zpřístupňuje i těm, kteří hry nehrají tak často. To považuji za velké plus, protože hra předává velmi zajímavé a někdy až bolestivě pravdivé příběhy a myšlenky, se kterými se může ztotožnit každý z nás. Sea of Solitude je audiovizuální zážitek, který lze dohrát do tří hodin. (Při sbírání sběratelských předmětů zde můžete strávit až o dvě navíc). Sea of Solitude se bude pro mě řadit díky své stylizaci, poutavému příběhu a minimalistickému ambientnímu soundtracku k dalším z indie her, na kterou budu dlouho vzpomínat.

Po mých zkušenostech s herními sériemi jako Red Dead Redemption nebo Call of Juarez jsem si mohl díky herní výzvě odškrtnout další hru z žánru herních westernů a to díky GUN.

Příběhově vzdává hold všem možným westernům minulého století a vlastně ani nevadí, že v rámci hlavní story linky  tady nenajdete ani nic víc. Protože feeling divokého západu jako takového hra vystihla překrásně. Nádherné pusté pláně, dobové městečka a vesničky, do toho tématika indiánů a skvělý soundtrack. Co si víc od hry tohoto žánru přát.

Hra už je trochu starší, takže vás ani příliš nepřekvapí, že grafika je trochu zastaralá a o že ovládání (minimálně na PC) nepůsobí úplně nejlépe a vlastně mi přišlo, jako kdybych hrál pouhý port překlopený z konzolové verze hry. To vlastně hře dokážu odpustit, protože i tak nabízí v rámci žánru poměrně zajímavý příběh, zábavné a kreativní mise, kde nechybí jízda na koni, drezíně nebo třeba stealth a kdyby vám to i tak přišlo málo, můžete si mise hlavní příběhové linky proložit zábavnými vedlejšími úkoly. (Nechybí hraní pokeru a jiné zajímavé vedlejšáky)

V této době, kdy vzniká každým rokem řada zbytečných remasterů her, které jsou sotva dva roky staré, bych moc ocenil, kdybychom dostali remaster například tohoto golden gemu. Mile rád bych se do tohoto westernového světa znovu podíval." Pro:   atmosféra westernového světa, soundtrack

Moje první setkání s touto známou sérií proběhlo nad mé očekávání. Ratchet i Clank mě jakožto postavy bavili a bylo fajn si v některých misích zahrát právě i za Ratchetova plechového parťáka, který má úplně jiný gameplay než jeho větší kolega.

Příběh je vyprávěn tak, že cestujete z planety na planetu, kde plníte různé questy, které vás posouvají dál v hlavní story lince. Mimo jiné na těchto planetách můžete narazit i na vedlejší questy, takže pokud vás hravý gameplay, který nabízí plno řadu nepřátel a ještě větší dávku zbraní, bude bavit, nic vám nebrání v tomto lehce odlehčeném a hravém světě zůstat o pár hodin déle.

Tím, že hra je cílena na širší publikum hráčů, včetně dětí, nejde od příběhu očekávat nějakou komplikovanou linku nebo jiné složité prvky. Ale Ratchet & Clank je příkladem toho, že v jednoduchosti může být krása. Odlehčený nádech hře velmi svědčí, a bylo pro mě velmi vítané si zahrát hru, která se nesnaží být zbytečně vážná, obsahuje spoustu humoru a přesto jí tento přístup neubírá na kvalitě.

Doporučuji tedy minimálně vyzkoušet úplně každému, kdo zrovna nemá chuť na nějakou vážnější hru. Je hodně fajn tu a tam u hry prostě jen vypnout a v tomto případě zažít s Ratchetem a jeho parťákem Clankem jedno malé galaktické dobrodružství.

Jelikož jsem velkým fanouškem světa Star Wars byl jsem velmi rád, že jsem si pro jednu kategorii herní výzvy mohl vybrat tuto hru. Abych řekl pravdu, je to pro mě zatím nejstarší hra, kterou jsem kdy dohrál.

Dark Forces je 3D FPS stejně jako první Doom nebo Wolfenstein 3D a jelikož vyšel po těchto jmenovaných není divu, že má podobný gameplay nebo stylizaci. Z těchto her si Dark Forces bere inspiraci, ale zároveň se snaží v rámci žánru inovovat a nějaké herní prvky a mechaniky pozvedává. Například je tady mnoho úrovní, které působí více otevřeným dojmem.

Příběh vidíte očima Kyla Katarna - dnes už poměrně ikonickou postavou známou z rozšířeného universa Star Wars, které vznikalo po vydání originální filmové trilogi (4,5,6). K příběhu bych rád řekl co nejméně, protože mi přijde velmi zajímavý a byla by škoda vás o něj připravit. Co ale říct můžu, že se autorům této hry velmi dobře povedlo provázat příběhový oblouk této hry s původnímy Star Wars filmy.

Hru doporučuji každému fanouškovi Star Wars, který má v lásce starší hry jmenovitě již zmiňovaného Dooma nebo Wolfensteina, na které se taky moc těším až si konečně dohraji. Příběh jsem si velmi užil a rozhodně se chystám i na pokračování, stejně tak na oficiální remaster prvního dílu.

Když se mi naskytnula v rámci herní výzvy příležitost dohrát jeden z nejikoničtějších dílů série GTA, neváhal jsem příliš dlouho.

Hra vás provede příběhem Tommy Vercettiho, kterého právě propustili z vězení. Ten se následně vydává do prosluněného Vice City, což je herní variace města Miami. Od běžného pěšáka v mafiánském podsvětí se pomalu derete na vrchol a musím říct, že jsem si tuto Tommyho cestu velmi užil. Zasazení do 80. let hře taky hodně přidává a ve spojitosti se skvěle zvolenou hudbou, která vás bude provázet jízdou v autě, dotváří vážně hodně povedený herní zážitek.

I když mapa Vice City není pochopitelně tak rozměrově velká jako dnešní open world hry, tak vůbec nepůsobí malým dojmem. Naopak, užíval jsem si průzkum jednotlivých ulic a byl skvělý pocit, když jsem po pár hodinách strávených v této hře, dokázal už jezdit pomalu tak jako kdyby se jednalo o skutečné město, ve kterém bych žil.

Vice City je po San Andreas a GTA V moje třetí dohrané GTA a nemůžu říct, že bych se u něj bavil méně než u dvou předem jmenovaných. Životní cesta Tommyho Vercetiho mi hodně přirostla k srdci a tak se těším na další díly této slavné série, které mám vysoko na backlogu.

Jak už název hry napovídá, v této hře se ujmete postavy řecké mytologie Medúzy. Ta je nešťastná, protože v moment, co chce vyznat lásku své milé, přijde Perseus a unese ji.

Před domem pak na Medúzu čekají jeho vojáci, a vy tak čelíte prvnímu střetnutí s nepřáteli. Než přijdete na to, co po vás soubojový systém v této plošinovce chce, může vás to stát pár opakování, ale poté, co jsem to chytnul do ruky, jsem neměl s dalšími soubojovými sekvencemi ve hře větší problémy.

Hodně cením zvolený grafický styl hry, který připomíná například komiksy a ve stejném duchu jsou rozpohybovány i postavy samotné. Škoda že zatím je dostupná pouze první kapitola, kterou lze dohrát něco málo přes hodinu. Až autoři přijdou s dalšími rád jim dám šanci, protože zatím, i když mám za sebou pouze takový úvod do toho světa, rád se k příběhu Medúzy hledající lásku vrátím.

Tak a je to tady. Závěrečné DLC Little Nightmares. Tempo nabírá na obrátkách a zanedlouho po začátku se Runaway kid setkává s hlavní záporačkou původní hry, která je stále tak děsivá a tak vám při každým setkání půjde mráz po zádech.

Náplň je podobná jako v minulém rozšíření. Musíte najít určité předměty které vás posunou až na úplný závěr hry, kde nepřekvapivě znovu narazíte na již jmenovanou hlavní záporačku. Co ale překvapivé je více než dost je ending jako takový, který nelze předvídat a krásně uzavírá kruh s epickým napojením na hlavní příběh. Nemůžu se dočkat až si zahraji Little Nightmares 2. Takhle se dělají hororové plošinovky !

Příběh začíná tam kde první DLC končí. Dostáváte se do strojovny kde je vaším cílem roztopit obrovskou pec, která vás má posunout dál v příběhu.

V tomto rozšíření je vaší náplní interagovat s "Nomy" které můžete například vymršit na místa kam byste se sami nedostali a tak vám pomáhají v průchodu jednotlivých lokací. Vaším cílem je najít co nejvíc těchto drobných stvoření, kteří vám mají pomoc s již zmiňovanou pecí.

Milovníci stealthu si zde přijdou na své protože zde narazíte na starého známého Janitora ze základní hry, který vám nedá nic zadarmo a vyváznete z jeho spárů jedině tehdy, pokud ze sebe nevydáte ani hlásku.

Druhý přídavek je trochu delší než ten první, ale i tak ubýhá celkem rychle. Nezbývá než dodat že se těším kam mě zavede příběhový dodatek číslo tři.

Byl jsem mile překvapen když jsem zjistil že Little Nightmares nabízí ještě tři kratší příběhové dodatky a tak jsem se hned pustil do prvního z nich. V těchto DLC místo Six hrajete za malého chlapce, který se stejně tak jako ona snaží útéct z lodi Maw.

I zde budete řešit různé puzzly a utíkat před monstry číhající ve stínech prastaré lodi. Narazíte jak na starého známeho z původní hry tak i na nového bosse číhajícího v hlubinách.

Tím, že je příběh Runaway kida rozdělen mezi tři DLC tak první z nich berte spíš jako takový úvod do už pro vás známého světa pokud jste hráli původní hru. Co bych ještě vyzdvihnul je jak se tento dodatek krásně prolíná s hlavním příběhem a tak ho krásně doplňuje.

První dodatek končí pěkným cliffhangerem a tak se rovnou pouštím do druhého rozšíření.

Konečně jsem se dostal k jedné z nejznámější plošinovce poslední doby - Little Nightmares. Hrajete za malou dívku jménem Six s celkem prostým, ale ne vůbec lehkým úkolem a to utéct pryč z tajuplné lodi "Maw" co nejdál od všech možných strašidelných stvoření, které byste nechtěli sami potkat ani ve snu.

Co ve hře funguje opravdu skvěle je hutná a tíživá atmosféra doplněná všemi možnými zvuky a skvěle ladícím soundtrackem. Soundtrack je navržený přesně tak, aby hororovou náladu hry v dané scéně nejen podpořil, ale vytěžil do úplného maxima. Level design úrovní je opravdu pěkný a krásně funguje při plnění různých menších hádanek, nebo když zrovna utíkáte před nějakým monstrem. Tyto sekvence jsou navrženy tak, že i když se někde přímo nezaseknete, jsou nepřátelé stále těsně za vámi a to ve spojitosti s již zmiňovaným soundtrackem navozuje opravdu mrazivý pocit, který ve vás zůstane po celém průchodem hry.

Postupem hry tu a tam narazíte na jednu tajemnou postavu a při každým dalším setkání s ní graduje napětí, které vyvrcholí na úplném závěru hry v podobě kreativně nadesignovaného boss fightu, který je velmi netradiční a zároveň pojatý ve stejném duchu jako celá hra - Tudíž nechybí napětí, skvělý soundtrack a ani sound design.

Hra se dá odehrát za 2 hodiny a ve slevě ji na Steamu seženete do pěti eur, což je více, než rozumná cena a věřím, že jestli máte rádi horor, případně plošinovky obecně, nebudete koupením hry litovat. Pokud vás tento temný a atmosférický svět zaujme můžete po dohrání sáhnout po příběhových DLCs a nebo rovnou navázat druhým dílem z roku 2021.

Plošinovka ve které hrajete za bohyni Nyx s cílem zachránit vašeho drahého přitele - Icaruse. I když jsou plošinovky žánrem, který nehraju příliš často, musím ocenit kreativitu a umělecký styl této hry. I přes jednodušší grafiku má hra své kouzlo a díky tomuto vizuálu hra nevypadá ani teď vůbec špatně.

Ve hře se nachází 12 levelů plných hádanek a nástrah, které lze dohrát během 2-3 hodin. Jediné co bych hře vytknul je fakt, že každá hádanka má jen jedno řešení a když se ji budete snažit vyřešit jiným způsobem než hra zamýšlí, budete potrestáni smrtí a nuceni opakovat danou pasáž znovu. V určitých levelech také narazíte na protivníky, kteří se vám budou snažit zabránit v úspěšném průchodu úrovní. Tito protivníci jsou výzvou, která hru dělá zajímavější jen je škoda, že je ve hře pouze jeden druh těchto nepřátel a tak se po chvíli tyto setkání stávají značně repetitivní.

Hra se dá sehnat ve slevě za pár eur čili pokud máte rádi plošinovky a řeckou mytologii nemusíte dlouho váhat a vyzkoušet si NyxQuest sami.

Když jsem se v roce 2020 poprvé ponořil do světa Ghost of Tsushima, ještě jsem netušil jak moc ve mně tato hra bude rezonovat.

Příběh vás zavede na japonský ostrov Cušima ve 13 století, kdy jakožto hlavní postava Jin Sakai čelíte invazi Mongolů. Příběh je hodně zajímavý a tak kvůli spoilerům není třeba zacházet do detailů. Zkrátka pokud máte rádi samurajskou tématiku, open world posetý desítkami vedlejších úkolů a aktivit, prvky parkuru, nebo komplexní soubojový systém, který upravujete na základě toho, proti jakému typu protivníka stojíte je tato hra přesně pro vás.

Hlavní příběh vám může zabrat klidně 25-30 hodin a pokud vám i to nebude stačit, budou na vás čekat velmi zajímavé vedlejší úkoly, které vás seznámí s nespočet příběhy lidí žijících na Cušimě, kteří byli stejně jako vy zasaženi Mongolskou invazí.

Třešničkou na dortu je příběhové DLC Iki Island, které vás jak už název napovídá vezme na nedaleký ostrov Iki, který čelí stejné hrozbě jako Cušima. Aby už tak nebylo problémů málo díky flashbackům zjišťujete, že rodina klanu Sakai má s tímto ostrovem ne zrovna dobrou minulost a tak se Jinův návrat na toto místo stává o to zajímavější. Mimo hlavního příběhu, který lze dohrát během pár hodin se i zde nachází několik skvělých vedlejších misí a také nové minihry, které krásně zapadají do samurajské tématiky.

Na závěr nemůžu říct nic jiného, než že se moc těším na pokračování. Autoři příběhovým DLC dokazují, že pořád mají spoustu nápadů a tak se nemůžu dočkat na další setkání s touto skvělou sérií.

V rámci herní výzvy jsem se konečně dostal ke hře, kterou jsem měl na backloggu hodně dlouho a musím říct, že jsem nebyl zklamán.

První skvělou věcí na Bioshocku je jeho prostředí - podmořské město Rapture vás uchvátí svým tajemným, ale zároveň krásným a poutavým designem. I přes to že je hra z roku 2007 nevypadá ani nyní vůbec špatně, což může být například díky skvělé hře světel a stínů, která krásně dotváří temnější atmosféru.

 Jednou z věcí, která mě na hře hodně bavila bylo využívání plasmidů, což jsou genetické modifikace, které dávají hráči nadlidské schopnosti. Kombinací těchto schopností spolu s různorodými střelnými zbraněmi nejde o Bioshocku říct že je jen další typická akční hra a díky postupným odemykáním jednotlivých plasmidů postupem hry vás gameplay jen tak neomrzí.

Co je na Bioshocku taky skvělé, že obsahuje více konců (3), ke kterým dojdete na základě toho, jaká rozhodnutí v průběhu hry učiníte.

Ani v dabingu hra nezaostává a společně se skvělým a zapamatovatelným soundtrackem dokresluje  náladu tohoto impozantního, ale zároveň mrazivého místa.

Hra mě opravdu nadchnula, takže po závěrečných titulkách jsem neváhal a dohrál i následující díly v sérii.
Z příběhového hlediska hru doporučuji všemi deseti, protože je jen málo takových, které vás dokáží takto pohltit svou skvělou atmosférou a nečekanými plot twisty, které jsou napříč celou sérií.

Save the Date se na první pohled tváří jako klasická vizuální novela, ale po pár minutách hraní vám začne být jasné, že je za tím něco víc.

Prvotní náplní hry je jít na rande s jednou dívkou ( Felicia ). V tento moment vám hra umožní se rozhodnout, kam ji vzít a posléze, jak budete reagovat na určité okolnosti, které se v těchto místech dějí. Vašimi rozhodnutími může hra dojít do bodu, kdy vaše postava společně s Felícií zemře a tím začne spirála událostí, které v lepším případě budete muset předvídat.. v tom horším hra začíná od znovu a vy budete muset promyslet, které rozhodnutí bylo špatné a jak ho příště předejít.

Z mého textu je zřejmé, že nechci zabýhat úplně do detailů a je to z hodně dobrého důvodu. O této hře jde říct hodně, ale bohužel se spoilery, které by mohli pak zkazit požitek ze hry.

Ať už máte pár her v tomto žánru za sebou a nebo s ním začínáte, můžete si být jisti, že tato hra vám přinese víc než běžná vizuální novela. Dohrání s více průchody zabere kolem hodiny a příjemným bonusem pro vás může být fakt, že hra je free.

Kdo by neznal jednu z nejznámějších a nejikoničtějších point-and-click adventur od nás. Byl to super zážitek si zahrát první hru od tohoto Českého studia, které je tady s námi už 20 let a nostalgicky u toho vzpomínat na jeho počátky a vývoj.

I přes to, že hru lze dohrát do patnácti minut věřím, že ji ocení každý milovník tohoto žánru, protože vizuál a hudba jsou prvky, které této hře dávají přidanou hodnotu. Samorost dostal v roce 2021 remaster, který mimo jiné nabízí vyšší rozlišení a novou hudbu a tak ho nedoporučuji pouze těm co hru nikdy nehráli, ale i zkušeným hráčům série.

Samorost je free a můžete ho stáhnout jak na Steamu , tak  stránkách vývojařů. Mimo to si můžete vzít Samorosta i na cesty, protože je taktéž ke stažení na Ios a Androidu.

The Walking Dead A New Frontier je post-apokalyptická adventura odehrávající se ve světě plném zombie. Hra se skládá z 5ti krátkých epizod, ve kterých se příběh bude odrážet od vašich rozhodnutí. Aspoň takhle hra na první pohled působí, ale bohužel trpí samou chybou jako jiné hry od Telltale a to že různé rozhodnutí vás stejně dovedou ke stejnému závěru.

Příběh se zaměří na novou postavu Javiho a jeho rodiny což je velká změna oproti příběhu z první a druhé sezónu, kde se soustředil hlavně na Klementýnku. I ta se v této sezóně objeví ale nedostane tolik prostoru jako v předchozích hrách.

Příběh má kolem šesti hodin takže nečekejte zvláštně dlouhou hru ale pro fanoušky her s rozhodnováním nebo pro fanoušky Telltale by tahle hra neměla být zklamáním.

Portal je pro mě společně s dalšími hrami z balíčku "Orange Box" (Half Life 2 + Episode one, episode two, Team Fortress 2) srdcová záležitost. Tento balíček byl pro mě vstupem do širšího světa gamingu prostřednictvím služby Steam.

Hra se skládá z řady logických úkolů, při kterých hráč využívá speciální zbraně, která dokáže vytvářet portály. Tyto portály slouží k přesunu hráče na různá místa v prostoru a k řešení různých hádanek. Co se mi na hře líbilo nejvíce, byla atmosféra. Hra je velmi tajemná a plná záhad, které hráč musí postupně odhalovat. Velkou roli v atmosféře hry hraje i postava Glados, která vás provází jednotlivými levely a atmosféru hry doplňuje vtipně ironickými poznámkami.

Portal bych doporučil všem fanouškům logických her, sci-fi a světa Half Life, protože i na něj jsou v této hře odkazy.

Batman: Arkham City je skvělá akční hra, která obsahuje poutavý příběh se skvělou atmosférou a úžasným dabingem. Hra vás zavede do temného a nebezpečného města Arkham City, kde se musíte postavit mnoha nebezpečným zločincům a vyřešit řadu zajímavých hádanek a úkolů. 

 Co se mi na této hře líbilo, je především příběh. Příběh hry je napínavý a obsahuje plno zvratů, a jako Batman se budete muset vypořádat s řadou ikonických zločinců, od Jokera až po méně známé zločince z komiksů. 

 Další věc, která se mi na této hře líbila, je dabing. Batmana dabuje Kevin Conroy, který ho dabuje i v animovaných filmech a seriálech, což dodává hře autenticitu a dělá z ní ještě lepší zážitek. Nesmím opomenout skvělého Marka Hamilla, který dabuje Jokera a propůjčuje hlas tomuto ikonického záporákovi v dalších projektech, stejně jako zmiňovaný Conroy.

 Hru bych doporučil těm, kteří hledají skvělou akční hru s poutavým příběhem a skvělou atmosférou. Dabing Kevina Conroyho navíc dodává hře autenticitu a dělá z ní ještě lepší zážitek.

What Remains of Edith Finch je skvělá hra, která se vyznačuje originálními lokacemi a poutavým příběhem. Hra vás zavede do tajuplného domu rodiny Finch, ve kterém se postupně seznamujete s jednotlivými členy rodiny a odkrýváte jejich příběhy. 

 Co se mi na této hře líbilo, je především její atmosféra. Dům rodiny Finch je plný tajemna a záhad, a právě odkrývání těchto tajemství je velkou částí zábavy z hraní. Navíc se hra odehrává na různých lokacích v domě, což dodává hře spoustu zajímavostí a originality. 

 Další věc, která se mi na této hře líbila, je příběh. Každá postava má svůj vlastní a originální příběh a jak je postupně odkrýváte, získáváte lepší přehled o historii rodiny Finch a o tom, co se v domě skutečně děje. Příběh je poutavý a plný zvratů a napětí. 

Hru bych doporučil všem milovníkům originálních Indie her a hráčům, kteří mají rádí mysteriózní a tajemnou tématiku. Za mě jedna z nejlepších Indie her, která kdy vyšla

Surgeon Simulator 2 je zábavná a originální hra, která vás zavede do světa plného zvláštních operací a neobvyklých lokací. Hra vás postaví do role chirurga a vaším úkolem bude provádět různé operace, přičemž vás čeká spousta vtipných situací a herních výzev.

Jedna z věcí, která se mi na této hře líbila, je možnost hrát ji v kooperaci s jiným hráčem. Můžete si vytvořit tým s přáteli a společně provádět operace, což dělá hru ještě zábavnější a navíc to poskytuje další výzvy, které musíte společně zvládnout.

Celkově bych Surgeon Simulator 2 doporučil pro ty, kteří hledají zábavnou a originální hru s vtipným humorem a zajímavými lokacemi. Možnost hrát ji v kooperaci navíc přidává další rozměr zábavy a výzev.

S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl je skvělá hra s velkým důrazem na atmosféru a příběh. Hra se odehrává v opuštěném městě Pripyat a jeho okolí a vypráví příběh sběrače surovin, známého jako stalker, který se snaží přežít v nebezpečné zóně kolem havarovaného jaderného reaktoru v Černobylu.

Atmosféra hry je skvělá a díky detailnímu zpracování herního světa se cítíte, jako byste byli skutečně v opuštěném městě plném nebezpečí. Navíc příběh hry je velmi zajímavý a nabízí mnoho zvratů a tajemství k objevení.

Kromě příběhu se mi také líbila hratelnost hry. Bojový systém je poměrně realistický a vyžaduje od hráče přemýšlení a plánování, zatímco různé schopnosti a vybavení stalkerů poskytují dostatek možností pro individuální styl hraní.

V celkovém hodnocení bych S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl zařadil mezi jedny z nejlepších her svého žánru. Nabízí několik originálních konců, které jsou velmi zajímavé. Atmosféra a příběh jsou skvělé a hratelnost je zábavná, i když pro některé hráče možná příliš obtížná. Pokud máte rádi stealth a akční hry s otevřeným světem, rozhodně byste si tuto hru neměli nechat ujít.

Hru jsem hrál ve spojitosti z herní výzvou a díky tomu mohl zavzpomínat na dětství, kdy jsem tuto hru hrál. Na to, že je hra z roku 2009 má v celku obstojnou grafiku a jízdní model. Sice se nemůže rovnat AAA hrám, ale to ji lze snadno odpustit.

Hra vás posadí za volant dálniční policie, kde se ujímáte hlavních postav Semira a Bena z kultovního stejnojmeného seriálu. I když se to na první pohled nezdá, napříč jednotlivými misemi je vám rýsován příběh, který není na poměry hry, kde je vaší hlavní náplní zastavování, ničení a pozorování aut, vůbec špatný.

Po dohrání hlavního příběhu nabízí  Alarm für Cobra 11: Highway Nights  také různé challenge, na které si můžete zvolit ze širokého výběru aut, které se vám postupem příběhu odemknuly.

Přijde mi že Ubisoft se snažil vytvořit vlastní klon Gta a kdyby vypadal aspoň tak jako v původním traileru nemuselo by to být tak zlé. Jenže hra takhle nevyšla. V porovnáním s trailerem působí chudší grafikou a bohužel trpí dalšími neduhy. Přijde mi hrozné, když 7 let po vydání hra stále obsahuje game breaking bugy, které nevyřeší ani restart a musí se řešit s pomocí tutoriálů na Youtube. Co je smutnější je fakt, že tyto bugy jsou natolik rozšířené, že videí a rad na toto téma je více než dost.

Jízdní model je celkem otřesný a když si vezmu, kolik herního času hráč stráví v autě, je to smutné. Další mínus při jízdě je výběr muziky. Hra neobsahuje žádný výběr jednotlivých rádií - nabízí pouze pár songů které lze přeskakovat, ale jinak je to pořád těch pár songů dokola. Když to porovnám například s Gta San Andreas z roku 2004 které obsahovalo tolik rádií je to celkem na pováženou.

Bohužel je to stejný polotovar jako každá druhá hra Ubisoftu v posledních pár letech. Jediné pozitivum je pro mě příběh, který byl pro mě celkem zajímavý, ale možná zbytečně umělě natažený.

Pro mě srdcová záležitost. Half-Life 2 byla jedna z prvních her kterou jsem kdy dohrál a když po letech co jsem měl dohrané všechny hlavní díly série vyšla Black Mesa (v té době ještě bez Xenu) neváhal jsem. Hra přetváří původní Half-Life do nového moderního kabátku. Pokud vám to přijde málo, hra podporuje Steam workshop přes který lze přidávat další modifikace. Od textur zbraní a HEV suitu až po nové mapy a úrovně. Hru jsem dohrál v moment co autoři nedokončili poslední úroveň Xen, takže jsem pak pár let netrpělivě očekával jeho vydání. Poté co úroveň vyšla, jsem hru dohrál znovu a musím říct, že s touto úrovní hra vyrostla ještě do větších rozměrů. Doporučuji všem fanouškům původní série, tak jako novým hráčům, pro které je tato hra ideální vstupní bránou do tohoto unikátního světa studia Valve

Velmi originální a zajímavá hra i na poměry Indie žánru. Jednotlivé levely byly nápadité a zajímavé. Hra je tvořena formou hádanek, které ne vždy byly hned jasné jak řešit. Hadr obsahuje 13 levelů, které lze projít do dvou hodin. Až na pár bugů jsem se hrou neměl žádné problémy a tak bych ji doporučil všem, které mají v lásce originální Indie hry.