Call of Juarez

Call of Juarez je pro mě osobně největší překvapení za hodně dlouhou dobu, čekal jsem klasickou akci z westernového prostředí, dostal jsem zajímavou směsici střílečky, stealth akce a akční adventury s opravdu velkou náloží skvělých nápadů a zpestřujících prvků.

Příběh sleduje 2 postavy: Billyho, mladého polovičního mexičana, který (většinou) nevyznává hrubou sílu jako řešení, a Reverenda Raye, bývalého pistolníka, nyní kněze, který jde z určitých důvodů Billymu po krku. Obě z postav se střídají a s nimi i samotná hratelnost, která osciluje od stealth přes skákací kola někdy až v tombriderovském stylu za Billyho, až po klasickou střílečku za Reverenda Raye.

Obě postavy jsou vykresleny skvěle a příběh se mi zdál na poměry PC her velmi dobrý. Nejvíce se mi líbilo, že tvůrci tenhle typ paralelního vyprávění uměli využít na maximum - postavy se potkávají, zlomové okamžiky a to co jim předcházelo je vykresleno z obou stran, některé události zažijete z různých úhlů pohledu (když přede mě v jeskyni dírou ve stropě při hře za Raye propadl hořící strom, s radostí jsem si vzpomněl, jak do něj při hře za Billyho v předcházející kapitole několik metrů nad udeřil blesk), a takových okamžiků je ve hře víc a skvěle dotvářejí atmosféru, byť nejsou nijak příběhově důležité. Zpracování obou postav se mi líbilo a zvláště fanatický Reverend Ray, který dokáže zároveň jednou rukou střílet a druhou předčítat svým obětem z Bible, je výborná postava a to i díky famóznímu dabingu.

Vyzdvihnout musím také velmi promyšlený level design a s ním spojená nádherná prostředí divokého západu. Hory, lesy, horské bystřiny, kaňony a prérie v kombinaci s velkým dohledem a spoustou grafických efektů tvoří kouzelné scenérie (a ty mám ve hrách obzvláště rád). Billy disponuje i bičem, pomocí kterého se můžete (přichycení na stromy, přitahování či zhoupnutí) dostávat na různá vyvýšená místa, takže si prostředí můžete vychutnat i z opravdu velkých výšek a je to nádhera. Grafika hry je na rok 2006 špičková (a docela náročná i dnes) a to samé platí i o hudbě.

Když jsem se o hru začal v průběhu hraní více zajímat, docela často jsem v ohlasech četl, že je stereotypní. Já jsem v celkem 15 kapitolách a s přibližně stejnou herní dobou v hodinách nic jako stereotyp nezaznamenal - a autoři pro to taky dělají maximum. Střídání charakterů (a tím pádem samotné hratelnosti) neustále drží hráče v pozornosti a musíme připočíst i spoustu skvělých nápadů: povedený a trochu atypicky ztvárněný bullet time, jízda na koni, skvělé využití biče, přehřívání zbraní, luk jako zbraň (pro mě nejlepší požitek ze střelby za hodně dlouhou dobu), systém duelů, hašení ohně, lov zajíců atd. atd., stále přichází něco nového a nevyzkoušeného, paráda.

Největší problém hry vidím v tom, že je multižánrová. Pro fanoušky stříleček málo akce, pro milovníky stealth či skákaček zase akce příliš. Pokud máte vyhraněný žánrový vkus, pravděpodobně vás bude jedna polovina hry nudit nebo dokonce otravovat. Pokud máte, podobně jako já, rádi všechny zmíněné pod podmínkou, že je hra dobrá, můžu vám Call of Juarez bez nejmenších pochyb doporučit. Tato hra (některými nazývaná jako "budgetovka") mi dokonale sedla a v mých očích v klidu poráží všechny samozvané AAA akce roku 2006 i většinu těch, co byly vydány poté.