Call of Juarez: Bound In Blood

Krátce po dohrání prvního dílu jsem se vrhl i na pokračování s podtitulem Bound in Blood. První díl mě hodně navnadil, stejně jako přečtená preview a dojmy lidí, kteří hru už hráli.

Začnu s technickou stránkou hry, která je na dnešní dobu příkladná. Na max. nastavení se hra může směle měřit se současnou špičkou a přitom to naprosto plynule běhá i na počítači, který se dnes dá stěží označit za průměrný. Vývojáři v téhle oblasti odvedli perfektní práci.

Celou hru pojí silný příběh tří bratrů na pozadí konce občanské války. První okamžiky odehrajete ještě v řadách konfederační armády a po celý zbytek hry už jsou Thomas, Ray a William na útěku před šíleným důstojníkem, který jim neodpustil dezerci a zároveň v honbě za bájným aztéckým pokladem. A samozřejmě nemůže chybět ani osudová žena, kvůli které se vše tak trochu zamotává.

Ačkoliv jsou ve hře bratři tři, stejně jako v jedničce jsou hratelné postavy pouze dvě a to Ray a Thomas. Novinkou je ovšem to, že se pravidelně nestřídají, ale ve většině misí je na výběr, zda chcete hrát za Raye a nebo Thomase, výjimečně je charakter přidělen přímo hrou. Hra za Raye by měla být víc o akci zblízka k čemuž má Ray k dispozici dva kolty najednou, může používat dynamit a dokáže vykopnout zavřené dveře. Speciální vlastnost je speciální bullet time, kdy po obrazovce začnou jezdit dva zaměřovací kříže, které se dají lehce korigovat a pokud se některý z nich podaří dostat na nějakého nepřítele, tak je nutné zmáčknout levé, případně pravé tlačítko myši. K Rayovi se váže i jedna nepříjemná vlastnost hry. Aby bylo jasně odlišeno, že je Ray lepší pistolník, hra disponuje takovým malým auto-aimem. Nevím jak ostatní, ale já si radši mířím sám, takže jsem hrál vždycky za Thomase, pokud to bylo možné. Thomas je ten mrštnější z obou bratrů, dokáže se dostat na vyvýšená místa (a vytáhnout tam líného bratra), tam kam nedosáhne rukou si může pomoct lasem (ekvivalent biče z jedničky). Krom toho může používat ještě luk, který jsem si dost oblíbil, klasika kolt atd. Thomasova speciální schopnost spočívá v tom, že na nepřátelích se objevuje zaměřovací kříž a pohybem myši nahoru a dolů je hráč jednoho po druhém posílá do věčných lovišť. Co se proti jiným hrám opravdu povedlo je systém krytí, který vypadá opravdu realisticky a je i účinný.

Arzenál je víceméně klasický, jak by se dalo ve střílečce z divokého západu čekat, posupem času se dají najít lepší kousky s rychlejším nabíjením, nebo větší účinností a na několika místech hry je možné si koupit zbraně u obchodníka. Peníze se dají najít buď volně ve hře a nebo lze na dvou (?) místech plnit nepovinné úkoly, které vždycky končí střeleckým soubojem s nějakým zákeřným zločincem :)

Střeleckému souboji se nelze vyhnout a je nutné ho během hry absolvovat několikrát. Přiznám se, že než jsem se to naučil, tak mě to dost frustrovalo, protože hlavně ze začátku jsem opakoval klidně i víc jak 10x.

Vytknout nic nelze designu lokací. Hra je sice klasickým tunelem, bez možnosti alterantivních cest, ale tento tunel je dostatečně široký, aby mohl budit aspoň zdánlivou iluzi volnosti. Navíc hra docela odsejpá a nenechá hráče nějak dlouho postávat a přemýšlet na jednom místě. Ray, Thomas a William navštíví zapadlá městečka, opuštěné doly, městěčko duchů, hluboké lesy (mimochodem, zejména lesní lokace jsou úchvatné a nemají chybu), indiánské osady, tvůrci variabilitou rozhodně nijak nešetřili.

Popravdě nemám hře moc co vytknout, snad jenom herní dobu, protože i když jsem splnil i všechny nepovinné úkoly a občas se kochal prostředím, tak se časomíra zastavila na cca 6 hodinách a já si říkal, kua, já chci ještě hrát. AI protivníků neoslní, ale dá se to. Proti prvnímu dílu je zde také mnohem víc kladen důraz na akci, jde ale o akci hodně povedenou, takže za sebe Bound in Blood mohu určitě doporučit. Svým způsobem mi hra hodně připomněla sérii CoD zasazenou do prostředí divokého západu se silnějším příběhem.