I já jsem využil prodlouženého víkendu a velikonočních svátků k dohrání jedné hry (padla během tří plnohodnotných nočních šicht). Volba padla na v pořadí druhý díl Call of Juarez, zasazený příběhově před události dílu prvního. Ti z vás, kteří hráli, jistě ví o co go a pro ty ostatní mám stručné zesumírování - fpska z neokoukaného a málo ztvárňovaného prostředí divokého západu s poutavým příběhem a technicky kvalitně zvládnutou podobou... To co ukázal hernímu světu první díl (a v čem vynikal a byl tolik unikátní) se podařilo přenést i do pokračování, přičemž hlavní mechanismy a technické aspekty (většina z nich ve velmi kladném přijetí) byly zdokonaleny a dárkově zabaleny do dnešních standardů.

Prvním kladem by se dal označit samotný příběh - plný funkčních zvratů a syrovosti typického westernu, který se snaží nenuceně osvětlit hráči pozici reverenda Raye (proč se nachází v takové situaci v jaké byl prezentován v “jedničce“). Změnu čekejte i při výběru “ingame“ herní postavy – je ze dvou, již zmíněného Raye a jeho bratra Thomase (jsou rozdílní svými vlastnostmi a pokud to hra umožňovala hrál jsem Raye, i když Thomas je objektivně sympatičtější) oba kvalitně nadabováni, stejně jako zbytek postav. Čeká vás tu také velmi povedený krycí systém (lepší jsem snad doposud nezažil) a pryč je doba lékárniček, na řadu přichází autohealth, což není zrovna pozitivum. Změnou prošel i tzv. systém poledního pistolnického souboje. Je sice ztvárněn atmosféricky (ruka, která naznačuje, že ještě nenadešel ten správný okamžik), ale mně více vyhovoval ten v předchozím díle - než si člověk vůbec uvědomí, jak to celé funguje, je po něm veta (ještě že se hra uloží těsně před soubojem). S likvidací dobře se pohybujících nepřátel, kteří jak už bylo všude zmíněno působí opravdu více naskriptovaně, slouží dostatečné množství dobových zbraní, chybí už sice jejich kazitelnost, ale zase je možné měnit je za lepší, označované hvězdičkami.

Co se týče technické stránky, hra si drží vysoce nastavenou laťku. Jedním slovem úžasná grafika, pohyby, jízda na koni krajinou přes pramenitou řeku, kolem stromů a skal atd... Vše v hodně rozdílných lokacích, za doprovodu podmanivých zvuků a melodií. Když dojde k náhlému napadení, vše se mění velmi plynule, bez jakýkoliv zdlouhavých loadingů, hudba je údernější a atmosféra správně zhoustne. Potom je čas tasit své dva šestirané kolty (i to jejich nabíjení je na jedničku) a prokázat trochu postřehu.

Jediná zásadnější výtky směřují z mé strany na adresu podobnosti se splašenými tunelovými střílečkami a díky konzolovým verzím zjednodušené obtížnosti. A snad ještě frustrující scény v dostavníku.