Do Call of Juarez Bound in Blood jsem se pustil ihned po dohrání prvního dílu. Na pokračování mé oblíbené hry z dětství jsem slyšel jen chválu a tak byla má očekávání nastavena možná o něco výše než by bylo vhodné. Oproti prvnímu dílu se jedná o velký krok jak po grafické tak herní stránce, ale...

Možnost výběru postavy, která se mi ze začátku tak zamlouvala mi nakonec přišla spíše navíc. V průběhu hry nenasbíráte dostatek peněz na dobré zbraně pro oba bratry a tak jsem nakonec sklouzával k hraní hlavně za Raye, kterému jsem lepší zbraně koupil jako prvnímu a pak už neměl na další ještě pro Thomase. Mou druhou velkou výtkou jsou pak duely jeden na jednoho. Kde jste v prvním díle uhýbali kulkám a snažili se během toho zamířit protivníka, tak tady chodíte doleva a doprava a pokud nestihnete trhnout myší ke zbrani přesně v moment kdy zazní zvon tak hned umřete. A pokud to stihnete tak pak už hra udělá všechno míření za vás a vy musíte jen vystřelit.

Nechci ale pořád jen vyčítat. Samo hodnocení prozrazuje že jsem si asi hru přece jen užil. Jak už jsem zmínil tak do hry přibyla možnost nákupu zbraní. A ačkoliv prostředku na jejich nákup opravdu není mnoho tak díky těmto obchodům udržujete nějaký náskok před nepřáteli a nemusíte hledat každou zapadlou pistoli nebo pušku, aby jste vylepšili svůj arzenál. Ruku v ruce s tím jdou otevřené levely, kde si můžete plněním vedlejších misí vydělat na svoje nákupy. Právě během těchto kapitol jsem si nejednou povzdechl jak by se mi líbila takováhle westernová hra zasazená do otevřeného světa, jaký dnešní technologie umožňuje. (Už bych si opravdu měl zahrát Red Dead, ale ten mojí Steam knihovničce stále zvládá unikat)

A tak se konečně zase dostávám k tomu hlavnímu. Tedy k příběhu. A i tady si bohužel nedokážu odpustit nějakou tu výtku. Příběh je prequelem k prvnímu dílu a sledujeme osudy, zde ještě všech tří, bratrů McCallů. Hlavní premisa je tedy velice slibná a i přes slabší podání, způsobené stejně jako u prvního dílu jednodušším vyprávěním než na jaké jsme dnes zvyklí, je velice zábavná. V průběhu celého příběhu jsem si však nemohl pomoct, a přišlo mi že hlavním záporákem není ani Juarez, ani velící důstojník bratrů z dob, kdy sloužili armádě. Po celou dobu jsem jako největšího záporáka viděl Marisu, matku Billyho z prvního dílu. Ta zde svým přístupem úspěšně rozvrátí vztahy do té doby relativně fungujícího tria a celou dobu se vás u toho snaží přesvědčit, že je přece sama oběť a nic z toho není její vina. 

I přes to všechno se ale stále jedná o velmi povedenou hru, která stojí za to jí dát šanci a třeba v ní i strávit trochu času navíc prozkoumáváním povedeného světa a hledání secretů, které dále vykreslují už tak povedený vztah mezi bratry.