Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Cyberpunk 2077: Phantom Liberty

26.09.2023
88
64 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
rozšíření
Multiplayer
ne

Po havárii Space Force One v neutrálním území Nočního Města zvaného Dog Town je V kontaktována agentem z N.U.S.A. Songbird ví o nemoci V a nabídne jí lék výměnou za pomoc při záchraně prezidentky Myersové. V má kontaktovat spícího agenta Solomona Reeda a společně vymyslet plán, jak zachránit prezidentku z Dog Townu, kterému vládne despota Kurt Hansen a chce Myersovou unést pro své vlastní plány.

Toto rozšíření pro Cyberpunk 2077 přidá novou lokaci Dog Town, která se zpřístupní v průběhu hraní hlavního příběhu a nabídne novou příběhovou linku s nádechem špionážního žánru. Dohrání této příběhové odbočky rovněž zpřístupní unikátní konec pro původní hru. Předěláním prošel systém kybernetických vylepšení – větší důraz bude kladen na podkožní zbroj, takže bude důležitější než zbroj získaná oblečením. Také je zde limit, jak V může vylepšit své tělo – pokud implantátů je na těle příliš, postava získá postihy do statistik. Tento limit však lze postupně zvyšovat.

Dog Town je čtvrť, která byla před korporátní válkou stavěná jako rekreační centrum města. Nyní je to neutrální místo, nad kterým korporace nemají kontrolu a je tak plné zločinců, černých trhů a gangů. Čtvrti vládne Kurt Hansen, jehož armáda se skládá z válečných veteránů a gangsterů, kteří udržují ve čtvrti relativní řád.

Rozšíření má českou lokalizaci.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Rozšíření pro Cyberpunk 2077 přišlo téměř současně s patchem na verzi 2.0, který nejenom opravuje velké množství bugů, ale hlavně předělává řadu mechanik původní hry. Protože jsem Phantom Liberty rozehrála společně s tímto patchem, tak si vlastně ani nejsem jistá, jaká z nových funkcionalit spadá pod nový patch a jaká přišla až s DLC. Budu o nich tedy psát současně, ale obecně předpokládám, že nové mechaniky přišly s patchem a nová lokace a příběh je právě obsahem rozšíření.

První, co musím ocenit, je možnost začít novou hru rovnou ve Phantom Liberty. Sice mám staré savy, ale už jsem si vůbec nepamatovala v jakém stavu jsou, za koho jsem vůbec hrála a přišlo mi tak osvěžující si prostě vytvořit novou postavu a začít cca uprostřed příběhu hlavní kampaně v bodě, kdy se můžete rozhodnout navštívit novou část města s názvem Dogtown. Je fajn, že vám tato možnost neznemožní plnit úkoly z původní kampaně, a tak se vlastně jedná jen o rychlý skip úvodní části hry a je na vás, zda budete hrát pouze nový obsah nebo hru zakončíte originálním koncem.

Dalším pozitivním zjištěním bylo, že byl kompletně přepracován systém kyberwaru, který je teď na jednu stranu značně omezen jakousi odolností vůči těmto úpravám a na stranu druhou je hlavním poskytovatelem obranných schopností vaší postavy. To mnohem více odpovídá loru a také netflixovému seriálu Edgerunners, kde je jednou z hlavních zápletek právě schopnost lidského těla vydržet rozsáhlé kybernetické úpravy a celkově "předělání do chromu". Běžné oblečení nově slouží pouze ke změně vzhledu postavy a vylepšit obranyschopnost jím můžete pouze mírně, a to různými neprůstřelnými vestami či helmami, což mi přijde naprosto logické a správné. Bohužel se také ze hry odebrala možnost lootovat oblečení z nepřátel, což mě teda pěkně štvalo, protože hledat pěknou bundu po všech obchodech v Night City byl fakt opruz. Ale když o tom tak přemýšlím, tak rozstřílená bunda by nebyla žádná výhra.

Co se týče příběhu, tak nemám výtky. CD Projekt se snažil o špionážní příběh ve stylu Jamese Bonda či Mission: Impossible a podle mě se povedl. Není tak úzce spjatý s cyberpunkovým žánrem jako hlavní kampaň, určitě by se bez větších úprav dal nasadit i na současnou dobu podobně jako zmíněné filmové série, ale nijak rušivé mi to nepřišlo. Akorát bych vložila trailer na Phantom Liberty přímo do hry jako cutscénu v moment, kdy na něj postavy začnou odkazovat. Přijde mi, že autoři počítají s tím, že jej všichni hráči viděli.

Poslední věcí, ke které se musím vyjádřit jsou bugy. Největší problém původní hry. Jsou všechny opraveny? Nikoliv. Grafických glitchů je ve Phantom Liberty mnohem méně, ale jednou mi hra spadla, 2x se bezdůvodně zablokoval telefon, jeden vedlejší quest nešel dokončit a taky mi postava ztratila schopnost utíkat do restartu hry. Cyberpunk 2077 se tak už asi nikdy nestane dokonalou hrou, ale přesto jej hlavně díky unikátnímu zasazení řadím k jedné z nejlepších RPG stříleček. Kdyby to původně vyšlo v tomto 2.0 stavu a patch 3.0 to doladil, tak věřím, že by to na tu desítku bylo. Ale to už se nejspíš nestane.

Pro: Přepracovaný kyberware, So Mi, povedený špionážní příběh

Proti: Velká řada drobných detailů, které by chtěly ještě poladit

+32
  • PC 90
Jako… já fakt nevím, jak to ten CD Projekt Red dělá, ale ty jeho datadisky jsou vždycky takové pecky, že mě to pokaždé překvapí. A Phantom Liberty není žádnou výjimkou. Jeho vydání mě nakonec natolik zlákalo, že jsem si rovnou dal druhý průchod celou hrou, abych i ozkoušel, což všechno vlastně nabízí patch 2.0. Vytvořil jsem si proto novou korpo V rockerku a vydal se s ní do nové čtvrti plné po zuby ozbrojených psisek, kde na mě čekalo setkání se Stringer Bellem z The Wire, na nějž jsem se těšil od prvního traileru.

Dogtown jako takový zas až tak zajímavý vlastně není, je to poměrně malá čtvrť s několika hodně hezkými interiéry, která však moc nenabádá k tomu, aby ji hráč nějak důkladně prozkoumával. Opět je zde několik libových vedlejších úkolů, které lze vyřešit různými způsoby, dokonce i zakázky od kšeftařů (v případě Dogtownu jen od Mr. Handse) jsou mnohem zajímavější. Už to není jen ono nudné ukradni tohle, zachraň tohodle a zabij támhletoho, těch deset zakázek, které Phantom Liberty nabídne, jsou hezky unikátní, pamatovatelné a mnohdy i potrápí mozek s určitým morálním rozhodováním. Kradení aut za prachy mě však rychle omrzelo, obzvlášť po zjištění, že to je celé náhodně generované.

Kde však datadisk exceluje nejvíce, je hlavní dějová linie, která mi opět dokázala, že CD Projekt Red je zatraceně dobrej v psaní herních příběhů a postav. Ten se primárně točí kolem dvou postav, netrunnerky So Mi a agenta Solomana Reeda. Oba dva tyhle sympaťáky si lze vcelku rychle oblíbit, jejich motivy jsou do jisté míry pochopitelné, ale zároveň svým jednáním vnesou hráči do hlavy jisté pochybnosti o tom, zda jim může věřit. Jednotlivé sekvence v hlavním příběhu jsou tak krásně různorodé, je zde nadupané intro s jedním z nejlepších boss fightů z celé hry (Chimera), hezká špionská infiltrace večírku, při které musí V s Reedem pracovat jako tým, a dokonce je zde i jedna překvapivě hororová pasáž, jež je zcela jednoznačnou mrkačkou na Alien: Isolation. Celkově to je zkrátka a dobře skvěle odvyprávěná a řádně napínavá jízda, která vás možná opět v některých chvílích přinutí pozastavit hru, začít pochodovat po pokoji a s mírnou dávkou frustrace se rozhodovat mezi jednotlivými volbami. Jestli ale byla věc, která mi v příběhu hodně chyběla, tak to byl nějaký výrazný a dobrý záporák. Tedy… on tam jeden je, ale hra ho někde po půlce poměrně trapně a náhle hodí do koše, což mi ve výsledku přišla škoda.

Ani hudba zde nebyla vůbec špatná, s příchodem nových rádiových stanic jsem si navíc obzvlášť oblíbil song El Tiempo, během kterého se po dálnicích Night City sviští jedna báseň. A když člověku začne během jedné obzvlášť dramatické pasáže hrát do sluchátek tenhlecten parádní nářez, tak mu to pořádně rozproudí krev v žilách.

Dostal jsem krásně smutný a skoro až tragický konec, ve kterém prohrál v podstatě úplně každej. Připojil jsem se k Reedovi a v úplném finále vyhověl poslednímu přání So Mi a vystrčil ji ze zásuvky. A vůbec toho nelituju, protože po narativní stránce mi to přijde jako bezvadný a odpovídající zakončení, které se do světa Cyberpunku 2077 zatraceně hodí.

Pro: Příběh, postavy, zakázky od Mr. Handse, hudba

Proti: Ne úplně zajímavý Dogtown, klidně mohlo být víc vedlejšího obsahu, ještě nějké ty bugy

+29
  • PS5 80
Po vynikajících zkušenostech s rozšířeními ke třetímu Zaklínači bylo jasné, že i Phantom Liberty se pro mě stane povinnou součástí hraní Cyberpunku 2077. DLC vévodila hlavní příběhová linka, která mě svým úvodem hned vtáhla a toto zaujetí mi vydrželo až do konce. V misích se střídaly různé části: plížení, akční souboje, hodně akční souboje, infiltrace alá James Bond, hraní rulety, zažila jsem i únos (tedy v roli unášejícího) a třeba i potápění. Mise se opravdu povedly a přišly mi ještě lepší než v základní hře. Příběh se ke konci navíc rozdělil na dvě úplně odlišné cesty a každá z nich nabídla unikátní, dlouhý úkol s úplně jinou atmosférou. I když ta jedna mi sedla o poznání méně a byla pro mě spíše otravná, než že by u mě převládalo nadšení. K postavě Songbird jsem ze všech nových postav měla nejblíže a její životní osud bylo nelehké sledovat, zvlášť když jeden z konců nabídl pohled i do její minulosti. Navíc datadisk přidal i nový konec v základní hře, který byl až krásně depresivní, jak se do takové hry hodí (byť vlastně jako jediný dosáhl toho, co V chtěl/a po celou dobu) a stál rozhodně za zhlédnutí.

Krom nové příběhové linky do hry přibyly i další vedlejší činnosti (gigs), na kterých bylo vidět, že si na nich dali tvůrci hry více záležet, protože byly delší a více propracované. Čemu jsem se ovšem nijak zvlášť nevěnovala, tak byly úkoly s krádežemi aut. Nová oblast na mě působila jako naprostá díra, kde život rozhodně nemůže být veselý, ale lidé tam z nějakého důvodu žijí a vojenská diktatura jim nejspíše vyhovuje. Vždy, když jsem do ní vjížděla přes ozbrojené kontrolní stanoviště, tak jsem měla pocit, že vjíždím do úplně jiného, špinavého, zaprášeného a chaotického světa, tak odděleného od zbytku Night City.

Co bohužel nemohu nijak zhodnotit, tak jsou věci, které do hry s rozšířením přibyly, neboť jsem celou hru rozehrávala s již nainstalovaným Phantom Liberty.
+24
  • PC 85
„Careful, she´s a lawyer - not to be trusted.
- Is there anybody worthy of your trust?

Of course. Sound technicians.“ 

Poučený z hrania Zaklínača 3 som už pred vydaním Prízračnej slobody bol rozhodnutý nečakať na DLC, ale okamžite dohrať základnú hru a DLCčka si zahrať až pri vydaní. Žiaľ, CDPR, sa po problematickom vydaní Cyberpunku na konzole rozhodol urobiť len jedno DLC, druhé nakoniec bude samostatnou hrou.

Pôvodnú hru som na verzii 1.12 prešmejdil úplne, dokončil všetky zlaté questy a spokojne čakal, že s príchodom PL ho len nainštalujem a budem pokračovať ďalej – ó, ako som sa mýlil :)

Datadisk vyšiel s obrovským patchom 2.0, ktorý totálne prekopal úplne všetko – nedokážem oddeliť datadisk od týchto zmien, lebo sú vzájomne úzko prepojené.

Ale poporiadku – najskôr pár slov k updatu, následne k rozšíreniu samotnému:
Hneď na úvod musím pochváliť, že opravili všetky z chýb, ktoré som spomínal v komentári k pôvodnej hre, až na dve výnimky: moja postava stále nemôže byť nahá, napriek tomu, že v inventári je v Adamovom rúchu, tak navonok má trenky a svet na jej nahotu nijako nereaguje; hra je i napriek lepšej odozve v ovládaní a rýchlejšieho načítania inventára občas nestabilná – nevysvetliteľne mi občas padala sama od seba + raz mi zletela počas finálnych tituliek. Nie sú to už vážne chyby a hra je s nimi v pohode dohrateľná, ale rozhodne by som sa za väčšiu stabilitu neurazil.

Veľmi oceňujem, že umožnili hráčom prichádzajúcim zo starších verzií hry resetnúť perky aj skill pointy (oboje dôležité), pretože skúsenostný strom doznal najväčších a najočividnejších zmien: skilly sú úplne inak poprehadzované a mal som problém rozhodnúť sa, ktoré chcem aktivovať a ktoré budem musieť oželieť a save po resete perkov mi umožňoval skúsiť si viaceré buildy, keby som chcel: nechcel, a hral som ďalej za hackera, napriek tomu som niektoré body rozdelil inak.

Páčilo sa mi aj pridanie metra a rozšírenie romancí vo verzii 2.1, kedy vaše druhé polovičky môžu (konečne!) prísť k Vám do bytu a stráviť s Vami čas – opakovane. Vďaka mnohým QoL fičúram a možnosti úpravy HUDu, ktoré pôvodne umožňovali len módy je hranie príjemným.

Môže to znieť paradoxne, ale po mojich skúsenostiach by som odporučil hráčom začať hru odznovu, predídete tak rôznym problémom:
Pri rozdeľovaní bodov sa mi stalo, že napriek k tomu, že už som mal dávno level 50 (a vedel som, že viac než ďalších 10 už nepríde), žltých perk bodov som mal celkom málo a bol problém dostať sa k ďalším – predpokladám, keďže prekopali aj dostávanie skúseností, že hráč, ktorý prejde celú hru po patchi 2.1, bude mať perk bodov oveľa viac a všimol som si, že rovnomernejšie dostávam body aj k bonusovým perkom (Shinobi, crafting, etc) a konečne fungujú aj shardy zozbierané z nepriateľov, kedy v pôvodnej verzii boli rozbité.

Druhým dôvodom pre túto radu bol môj problém so známym inventory stash crashom – keď ste sa snažili otvoriť vlastnú stash (či už v safehouse alebo na motorke), hra okamžite spadla a jediné, čo mi po 4 hodinách frustrujúceho testovania pomohlo, (Nestačí zmazať ostatné predmety? Nie. Nestačí zmazať menší/väčší počet ikonických braní? Nie, musíš zmazať všetky. Nestačí zmazať niektoré konkrétne, pri ktorých sa mi tá chyba spustila? Nie, musíš zmazať všetky. Nemôžem ich jednu po jednej preniesť do inventáru? Zrejme môžeš, ale v tretine ma to úmorné vypisovanie po jednej prestalo baviť a radšej som ich po odstránení chyby nacheatoval a vyupgradeoval nanovo) bolo pomazanie všetkých (!) ikonických zbraní zo stashe (žiaľ, CyberCAT save editor neumožnuje ich prehodenie do vlastného inventáru) a ich následné docheatovanie naspäť.

Určite majú databázu plná predmetov z pôvodných verzii hry, len aby boli savy spätne kompatibilné, ktorých úplne zmazanie by mohlo pomôcť, ale v súčasnom stave si to už nemôžu dovoliť.

V mojom prípade bol problém v tom, že save z verzie 1.12 obsahoval v inventári nejaké neexistujúce predmety/updaty zo zvláštnymi menami (niečo, čo neskôr zrejme pomazali ale premenovali) a aj keď som tie ako prvé krvopotne odstránil, chyba nezmizla až do zmazania poslednej ikonickej zbrane. Potom už som až do konca hry žiadne problémy nemal.
Som hrdý, že sa mi ho podarilo opraviť a nemusel som začínať hru odznovu, ale toto nie je niečo, čo môžete žiadať od bežného hráča.

Pribudli 3-4 questy pre fixerov mimo Dogtown, ostatné prišli až s datatdiskom. Spočiatku to vyzeralo, že mám rozbitých aj zopár questov (Regina a jej Cyberpsychos collection), ale nakoniec som zistil, že nie – na konci som od nej dostal odmenu Axolotl, ale očakával som skôr nejaké príbehové dorozprávanie toho questu, ktoré neprišlo. Ale jeden pekný ťuk tam predsa len bol, ale k tomu sa dostanem neskôr ;)

Tým sa dostávam k Phantom Liberty: je do podarené rozšírenie pôvodnej hry, ktorého geniálnosť spočíva v tom, že hovorí príbeh podobný tomu vašemu a je len na Vás, ako sa zachováte k postave, ktorej problémy sú Vám blízke: nebol by to Cyberpunk, keby oboje konce neboli trpké, každý iným spôsobom a ani jeden nie je happyendom: Celý problém ich konfliktu bol v nekomunikácii – žiaden Phantom Liberty by sa nekonal, keby Reeda počas úvodnej cutscény So Mi varovala, že je to pasca (nech mi nehovorí, že ako skúsená agentka na to nemala páky a nevedela, ako to spraviť) a nechala mu možnosť zmiznúť.

V tom rozumnejšom z koncov, za Reeda, ktorého by som sa snažil v reále presvedčiť, aby jej pomohol bez tej zrady, ktorú akonáhle prekukla, už nikomu z nás neverila; ak sa nakoniec rozhodnete So Mi zabiť (čo mi prišlo ako najľudskejšie riešenie), tak vás obvinia, že všetko sa pokašľalo kvôli vám, a odmietnu vám na konci pomôcť; alebo sa zachováte ako sebecký hajzel, aj voči Johnnymu, (odovzdáte ju napäť, čím si splníte to menej podstatné, o čo ste sa celý čas snažili - odstránenie čipu) - a dopadnete neslávne. Pre mňa suverénne najdepresívnejší koniec z celej hry, hneď po samovražde. Reed sa v ňom zachová presne, ako som predpokladal: začne sa vyhovárať, že má zviazané ruky a „situation´s changed“ (jeho obľúbená fráza, keď mal urobiť niečo, na čom bol s niekým dohodnutý, ALE vždy sa mu to pre niečo nedalo) A zároveň počas neho zomrie Alex, ktorej som vždy držal palce.

Potom je tu druhý koniec, kedy rebelsky pomôžete So Mi a tento nakoniec považujem za svoj kanonický: tesne pred finále sa dozviete, že vám klamala a žiaden liek pre vás nemá (má tak akurát na jednu dávku, čo je pre ňu) a celý čas vás len využívala a egoisticky vás oberala o čas, ktorý vám tiká rovnako ako jej – v tú chvíľu som nevedel, čo mám robiť a hra vám ponúkne na poslednú chvíľu ju zradiť Reedovi – alebo vytrvať a naložiť ju do rakety, kedy ale Reed zomrie (ktovie, či by tam bol za predpokladu, že by som mu u Faridy nepovedal, aké mala So Mi plány – možno by v tom prípade prežil aj on); vy ste ale nič nezískali, prišli o čas, ale aspoň ste vyviazli so svojím životom a zároveň je možné, že ste nejakým spôsobom boli nakazení Blackwallom (toto už hra viac nešpecifikuje) – na konci sa dozviete, že Alex síce dostala príkaz vás zabiť, ale stačí jej dať váš žetón od Myersovej, povedať, že Reed zomrel kvôli svojej tvrdohlavosti a spokojne odíde na zaslúžený dôchodok (keby ten istý rozkaz dostal Reed, som si istý, že ho bez váhania splní) – toto je jediný koniec, kde majú dve iné postavy happyending, napriek tomu, že vy na tom len tratíte, tak som sa nakoniec rozhodol preň.

Hralo mi to aj do môjho kánonického konca – Path of Glory.


Rovnako ako v Zaklínačovi aj tu ak dokončíte PL pred dohraním pôvodnej hry, čakajú vás nové konverzácie s pôvodnými postavami, ktoré naň odkazujú. A rovnako ako v pôvodnej hre, aj tu sú Vám ukazované náznaky charakterov jednotlivých postáv a ako to asi skončí – a pokiaľ dávate pozor, tak sa moc mýliť nebudete :) A špeciálny bod za finálny boj v jednom z koncov - dlho mi nedopínalo, odkiaľ mi je to povedomé, až kým ma neprevŕtal ten Blackwall vírus svojím vrtákom ;)

To, čo najviac zažiarilo popri hlavnom príbehu je variabilita a unikátnosť vedľajších questov – tentokrát už som počúvol a hru hral tak, že vedľajšie questy som si šetril a hral ich v dobe kedy ste z príbehového dôvodu museli v hlavnej dejovej na niečo čakať – aj napriek tomu mi na konci hry ostalo ešte asi 5 questov, ktoré som počas hrania nestihol dokončiť, teda vôbec s nimi nemusíte šetriť a je ich tak akurát.

Mnohé dokresľujú udalosti hlavnej dejovej alebo sveta celkovo GIG s novinárkou v Cynosure, quest s ovplyvňovaním výberu nástupca Hansena, a doťahujú ich dokonca – pokiaľ bude nová hra v tomto univerze robená týmto spôsobom, tak budem len krochkať blahom.

Pretože aj tie vedľajšie, ktoré nemali s hlavným príbehom nič spoločné, boli nemenej napínavé morálne najambivalentnejší bol rozhodne ten quest s deťmi, to sa mi veľmi ťažko rozhodovalo a skvelý bol aj netwatch agent, pretože až pri stretnutí s ním vo vás quest buduje napätie dilemou uprednostnením spoločnosti pred jedincom avšak zároveň obsahuje oveľa lepší koniec pre vašu klientku v prípade, že uprednostníte spoločnosť – vtedy sa o ňu postarajú a urobia pre ňu výnimku, čo ale v momente rozhodovania neviete a musíte sa rozhodnúť, koho dobro chcete uprednostniť.
Jediný odľahčenejší quest boli dvaja policajti, na tých som sa strašne smial
a ani jeden nebol nudný ani ten príbehovo najslabší s ex-vojakom Barghestu – toho som odbachol, tam nebolo nad čím váhať, no páčilo sa mi, že po diagnóze Cyberpsychózou máte možnosť ponúknuť mu pomoc vďaka Regine.

Stále si myslím, že je chyba, že ten engine sa rozhodli zanechať, obzvlášť teraz, keď hru na ňom majú vyladenú – všetok zisk by tak ostal im, takto sa oň budú musieť deliť s Epicom; bez ohľadu na to, koľko má Unreal ready-made pluginov (ktorých funkcionalitu si CDPR do vlastného enginu doteraz vždy dorobili), budú platiť nemalé peniaze. Obávam sa, že jediný dôvod tohto rozhodnutia bolo fiasko pri release C2077 a následné rýchle oznámenie Zaklínača 4, kde jedinou možnosťou je nabratie ľudí, ktorí už majú skúsenosti s nejakým enginom, no a jeden z najrozšírenejších je Unreal...

Dohrané na verzii 2.1 za neviditeľného corpo-ultrahackera s cyber-affinity par excellence za necelých 60 hodín, s použitím Save Editoru (Project CyberCAT-SimpleGUI) a Cyber Engine Tweaks (kvôli vypnutiu intro filmov a crouch vignette)

Niekde na pomedzí Hearts of Stone a Blood and Wine – pôvodnú hru by som už bez neho nehral.

Ak by ste chceli do finálneho hodnotenia zarátať aj zmeny herných mechaník, kľudne si aspoň 5 percent k môjmu hodnoteniu pridajte – zaslúži si to.

Pro: výborné rozšírenie hlavného príbehu, vedľajšie questy, 2 nové konce, odkaz na Alien: Isolation, patch 2.0/2.1

Proti: bugy, ale nie vážne - hra je stále mierne nestabilná, nemožnosť byť nahý + okolie na to nereaguje

+20
  • PC 75
Napůl o DLC a napůl o nejnovějším update. Dobrý herní zážitek, ale čekal jsem něco lepšího. Věřím, že tu bude dost pozitivních komentářů, takže já si tady vykáknu především všechno co mi vadilo :) 

Největší slabinou updatu je paradoxně herní stránka. I když hodně věci na papíře vylepšili, zrovna tak hodně věcí pokazili. CDPR měli udělat rebalanc všeho, ale přijde mi, že i ten rebalanc by potřeboval rebalanc a vychytat hodně much. Například tech zbraně byly dříve vyloženě OP, protože si šlo sednout na záchod a vystřílet mrakodrap zatímco si čtete noviny. Ve starších verzích jsem občas při zabíjení darebáků dostal hvězdičku od policie, protože jsem skrz budovu zabil NPC na druhé straně. Teď s těmito zbraněmi nejde prostřelit ani billboard. Většinu zábradlí neprostřelíte, skrz auto většinou neprostřelíte, stěnu někdy prostřelíte a někdy ne. Nekonzistentní, frustrující, celá tato kategorie zbraní ztratila jejich hlavní přednost. Tech zbraně teď mají speciální perk kdy pokud spoušť pustíte těsně po plném nabití, vystřelíte EMP náboj. Velikost tohoto okna pro puštění spouště je daná časem nabíjení zbraně. Takže taková Burya, která se nabíjí 0.25 vteřiny, má toto okno doslova pouhých 45 milisekund. To je směšné. 

Nový systém staminy se mi nelíbí. Je potřeba pro střílení a sledovat indikátor v rožku obrazovky během střílení moc dobře nejde. Když mířím přesně na hlavu, třikrát vystřelím, a ani jedna kulka nepadne na střed, mám chuť hodit gamepadem o zem, a to hraju s klávesnicí a myší.
 
Level design je hodně nedotažený po stránce “úklidu”. Postava se mírně zasekává na každém třetím rožku, při uskakování se může zaseknout například o kýbl co leží na zemi. Do toho někdy jen tak přestane běžet a chvíli jenom jde, než se zase rozběhne. 

Z hlavního příběhu Phantom Liberty jsem převážně zklamaný. PL má podobně stupidního záporáka jako průměrná bondovka (asi subjektivní, tento žánr prostě nemám rád), sám o sobě nedává smysl. Je vystaven jako největší king na zeměkouli, ale ve větším měřítku to nejde nikde vidět. Skoro se tady vypráví úplně samostatný příběh. V příběhu je hromada prvků a vysvětlení nad kterým když se zamyslíte, dojdete k závěru že to je pěkná kravina. Třeba to, že se dvě velmi bohaté a takřka bezbranné postavy pohybují po městě jako Night City bez ozbrojeného doprovodu. Celá řada hloupých situací jen tak pro efekt, včetně rádoby snobských scén u kterých jsem se bál, že mi oči v sloup zůstanou permanentně. Samozřejmě nechybí ani scéna, kde se v baru nepřítele bavíte o plánu jak na něj vyzrát přímo před barmanem. A přišlo i na některé silně scriptované akční pasáže kde jsem měl pocit, že hraju staré Halo nebo Call of Duty, kdy jen z pohledu první osoby sledujete jak padáte. 

To, že DLC otevře prostor kolem stadionu, se vědělo dávno. Co ale asi nikdo nečekal je, že se tam bude odehrávat skoro úplně celé. Už někde v první třetině DLC mě otravovalo, jak často musím procházet pořád dokola stejnými lokacemi. Nová herní zóna je rozlohou srovnatelná s průměrnou čtvrtí Night City a je od zbytku města odříznutá, takže je hodně cítit, že buďto hraju Phantom Liberty, nebo zbytek hry. Za mě se DLC mělo rozlévat do zbytku města a především také rozšířit velmi málo využívané okolí Night City. 

V semifinále co se povedlo. I přes moje výtky k příběhu, rozhodně to není katastrofa na plné čáře a je tady hodně dobrých pasáží. Navíc hra velmi nenásilně rozšířuje tématiku o umělé inteligenci, o které už v základu naznačovala, že v brzké budoucnosti bude velkým problémem (viz třeba questy od Parallezových o další). Gigs které dostáváte od staronového fixera patří mezi nejlepší vedlejší obsah v celé hře a jsou snadno srovnatelné s plnohodnotnými vedlejšími misemi. V jejich průběhu dochází k různým zvratům a často končí úplně jinak, než byste čekali. Phantom Liberty přináší taky jeden nový konec pro celou hru, který kvalitou pohodlně usedá vedle těch původních a je stejně bittersweet jako všechny ostatní.
 
A abych to náhodou nezakončil pozitivně, ještě pohejtím technickou. Cyberpunk jsem začal hrát na verzi 1.5. Pokračoval jsem pak až do verze 1.7 a celkem hru prošel kompletně minimálně třikrát, viděl všechny konce, udělal vše co ve hře udělat jde, a pravděpodobně i některé věci které udělat nejde. Za celou tu dobu jsem nepotkal tolik bugů a očividných chyb jako ve verzi 2.1. Do toho mě potkávaly celkem časté pády. Nový update přinesl nové zvukové efekty vozidel, které sice možná jsou "šťavnatější", ale technicky nedodělané. Často vypadávají když nedržíte plyn, neustále se opakují stejné zvuky, a subjektivně mi přijdou hodně umělé. Na to, že zrušili podporu starých konzol, se vizuály nikam neposunuly. Ačkoliv má Cyberpunk některé nejnovější technologie jako třeba Path Tracing, ten základ je pořád stejný a je cítit, že se jedná o last gen hru. Textury jsou ploché, většinou bez drobných detailů a v extrémech vyloženě kostičkované, antialiasing za moc nestojí, v mnoha místech je jednoduchost geometrie příliš okatá. Minimálně ty textury a antialiasing mohli s DLC nebo updatem vylepšit. Dojem ze hry kazí i to, že od většiny modelů stačí odejít relativně kousek, aby se snížila jejich kvalita. Někdy to jde do extrému a třeba vidíte jak někde visí světlo a zbytek lampy se načte až jste tak 30 metrů od ní. 

Phantom Liberty je dobrý zážitek díky silnému základu, avšak u mě očekávání nesplnil. Některá rozhodnutí vývojářů jsou přinejmenším pochybná, přibyly nové nedostatky, a podle mě celkový rozsah DLC byl zvolen nešťastně.
+13 +14 −1