Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
26 let • MADFINGER Games • ČR - kraj Jihomoravský

Komentáře

Afterparty

  • PC 60
Od tvůrců skvělé Oxenfree jsem čekal malinko víc. Na příběhovku je děj poněkud o ničem, vedlejší postavy vám k srdci nepřirostou a nějaké větší drámo vás tady nečeká. Tvůrci se asi i snažili zpracovat některá hlubší témata, ta jsou však ubita neustálým vtipkováním a meta-joky. Není tady opravdu jediný dialog, který by něčím podobným neskončil. A občas jsou ty meta-joky natolik překombinované, že jsem ani netušil, o čem se postavy baví. Asi na mě byly některé vtipy moc chytré.

Na druhou stranu se někdy zase fóry docela povedou (při takovém množství), hlavní dvojice má příjemnou chemii, celé to má fajnový soundtrack a těch 6 hodin rychle uteče. Jako velký klad musím zdůraznit namluvení postav, resp. její přirozenost. Možná jste si ještě nevšimli, ale lidi málokdy mluví v dokonale strukturovaných větách. Děláme pauzy, občas se přeřekneme, zadrháváme, říkáme "ummm" a přesně tohle je (v neotravné formě) přenesené do hry, a přestože to zní jako prkotina, jako amatérský herec jsem byl tím nenuceným hereckým projevem unešen.

Shrnutí:
Přestože mě hra nijak neohromila, nenudila mě. Hrdinové pořád něco žvatlají, některé vtipy jsou velmi zdařilé a těch několik málo mini-her bylo zábavným osvěžením. Snaha být vtipný za každou cenu, prostý děj a nedotažené vztahy s vedlejšími postavami hru ale sráží k lepšímu průměru.

4. bod herní výzvy 2021 (hardcore)
+31

Elsinore

  • PC 75
Vzhledem k tomu, jaký má dodnes Shakespeare vliv na kulturu, mě vlastně překvapuje, jak málo počítačových her se jím doposud inspirovalo. Klasickými literárními díly všeobecně, když se nad tím člověk zamyslí. Přijde mi proto až osvěžující, když se o to někdo pokusí. A hra Elsinore je pokusem více než zdařilým.

Klasický děj Hamleta se odehrává v časové smyčce a vy musíte v roli Ofélie přijít na to, proč se tak děje a jak zabránit blížící se katastrofě. Variabilita děje je značná a musím vzdát tvůrcům hold za to, že to tak v malém týmu dokázali ukočírovat. I jediný dialog může změnit průběh událostí poměrně radikálně, ale postavy a jejich rutiny na sebe vždy rozumně navazovaly. Bavilo mě objevovat všechny ty možnosti!

Hra však umí být v některých momentech poněkud ubíjející. Každou smyčku začínáte stejným, nepřeskočitelným dialogem a pokud chcete docílit určitého stavu příběhu, kterého jste ale dosáhli už několikrát předtím, stejně musíte opakovat všechny činnosti a dialogy, které k tomu vedly. Také hlavní zápletka, vysvětlující časoprostorové hrátky, je poněkud fádní a příliš mě nezaujala.

Některým puritánům může ještě vadit, že je hra plná "levičácké agendy", protože zde mimo jiné narazíte i na téma homosexuality, transsexuality a rasismu (Ofélie je třeba tmavé pleti), ale nikdy to nebylo středobodem děje a dobře známý příběh to ještě víc ozvláštňuje. Takže za mě dobrý.

7. bod herní výzvy 2021 (hardcore)
+19

Catherine

  • PC 70
Předtím, než jsem se do hry ponořil, pro mě tento titul byl neuchopitelnou japonskou šíleností (nemyšleno pejorativně) a řekněme, že první dvě třetiny hry tenhle můj pocit nijak nevyvrátily. Bohužel konec samotný nedokázal naplnit slibovaný potenciál. Vysvětlení zápletky je konzervativní a takové hloupoučké a vyvrcholení zdlouhavé a doslovné. Bylo fakt třeba mi na konci vysvětlovat, že to celé byla metafora a jak ji mám chápat?

Logické pasáže byly hodně fajn a bavily mě až do konce. Jsou komplexní, každý den vám představí nějakou novou mechaniku a představují i solidní výzvu. Štvaly mě ale úrovně s bossy, které byly neskutečně frustrující i na nejjednodušší obtížnost. Ty parchanty máte neustále za prdelí a je úplně jedno, jak rychle levelem postupujete. Frustraci značně napomáhalo špatné ovládání, které je překvapivě nedobré i na ovladači. A třeba o otáčení na místě si v této hře můžete nechat jenom zdát. (mrk)

Shrnutí: 
Je to všehovšudy vlastně dobré a zápletka je neotřelá. Ale nenapadlo je jak to smysluplně zakončit, tak tam plácli první, co je napadlo. Škoda.

3. bod herní výzvy 2021 (hardcore)
+19

Crusader Kings III

  • PC 90
Crusader Kings vás změní.

Já se ještě donedávna považoval za pacifistického, liberálního ateistu. Ale pak jsem pod praporem Velkomoravského císařství dobyl značnou část Evropy, své oponenty jsem bez zaváhání zavíral a sem tam i popravoval, a když přišel papež s tím, že by chtěl Jeruzalém navrátit do křesťanských rukou, nezbylo mi než říct: Deus Vult!

Do této hry jsem přišel jako naprostý nováček Grand strategy her. Přestože jsem už své štěstí zkoušel s CK II a EU IV, nikdy jsem se nedostal přes zdlouhavé tutoriály a walls of texts. CK III je na tom ale mnohem lépe a pokud chcete s tímto typem her začít, není dle mého lepší volby. Tutoriálová mise je snesitelná a ten kýbl textů nemusíte tolik studovat, protože ingame wikina je umně zapracovaná do hry samotné a po najetí myší na slovo či slovní spojení vám v malém boxíku vysvětlí, co to je a jak s tím můžete pracovat. Hra vám také na jednom místě udržuje přehled validních rad typu: Za tohohle vězně můžete dostat výkupné, nemáte provdané děti atd. Takže nemusíte hlídat úplně všechno.

Tenhle simulátor panovnické dynastie jsem si užil a nemohl jsem se od toho přes měsíc odtrhnout. Jakmile jsem ale dosáhl svých osobních cílů, tedy sjednotit všechny Slovany, a stal se největší říší na světe, nějak jsem už nevěděl, do čeho píchnout a ztratil jsem motivaci pokoušet se o cokoli dalšího. Nikdo mi už vojensky nemohl konkurovat, mnou založená liberální křesťanská víra překonala katolíky a vazaly jsem si vždy dokázal udržet na své straně (za celou hru se vzbouřili jen jednou na začátku hry). A tak jsem ještě ze srandy dobil Německo, Itálii, Skandinávii a Britské ostrovy.

I made Great Moravia great again!

5. bod herní výzvy 2021 (hardcore)
+28

Just Shapes & Beats

  • PC 80
Na bullet-hell arkády moc nejsem, ale toto pro mě bylo velmi zábavné překvapení, ve kterém jsem pokračoval v online režimu i po dokončení story linky. Proč? Možná proto, že během hry nemusíte nic ničit nebo do ničeho střílet (až na jedinou výjimku na konci hry), takže jsem se mohl soustředit čistě na uhýbání a přežívání. Možná proto, že jsem fanoušek elektronické hudby a každý level představuje jinou senzační skladbu z tohoto žánru. Možná proto, že mám všeobecně rád hry/klipy/cokoliv, kde vizuál koresponduje s rytmem. Anebo možná všechno dohromady.

Mám jen dvě drobné výtky: přestože se většina "útoků" dá předvídat, je tu i pár takových, na které se nedá přijít jinak než metodou pokus/omyl. A pokud hrajete v multiplayeru, jsou efekty avatarů vašich spoluhráčů stejně výrazné jako ty vaše, takže to je občas na obrazovce drobínek nepřehledné.

Shrnutí:
Zábavná arkáda s výbornou hudbou, kde se většina skladeb stala součástí mého osobního playlistu. Pro nefanoušky elektronické hudby tato hra ale nebude.
Mezi mé nejoblíbenější tracky patří New Game, Barracuda a Close To Me.

3. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+12

Jack the Ripper

  • PC 55
Za mě určitě jedna z těch lepších a autentičtějších detektivních her vůbec, a to i v porovnání s dnešní produkcí. Máte jen určitý čas na prohledání místa činu a na výslech svědků, lidé nezůstávají na jednom místě, vraha najdete jen vlastní dedukcí spojením zjištěných faktů ve vašem virtuálním deníčku a to vše v nádherné, ručně kreslené grafice. Proč tedy tak relativně nízké číslo? Protože provedení je lajdácké a prakticky bere hráči vlastní iniciativu.

Můžete mít klidně dost jiného důkazního materiálu, ale dokud si nespojíte dvě specifická fakta/stopy (těch stop jsem btw sesbíral skoro sto), k žádnému závěru nedojdete. Hra vás prostě nepustí. A je jedno, že váš podezřelý měl na rukávu krev, že jeho výpověď byla v rozporu s jinými, že jeho popis odpovídá popisu muže, který byl viděn s některými oběťmi, nebo že v jeho kanceláři najdete důkazy, které ho s vraždami spojují. Ne, vy prostě musíte udělat určité kroky, jinak hru nedokončíte. Takže přesto, že jsem vraha znal od prvního dne, musel jsem použít prastarou adventurní taktiku, tj. použít všechno se vším, abych ho mohl usvědčit.

Také sbírání a zapisování důkazů do vašeho virtuálního deníčku je občas prapodivné. To, že mi žena řekne, kdy a kde viděla chlapa celého od krve, hra jako důkaz nepovažuje. Ale to, že pán ve volném čase chytá ryby už je očividně hodno zapsání.

Shrnutí:
Takhle nějak bych si představoval dobrou detektivní hru, kdyby ovšem hratelnost byla doladěná a hráč měl mnohem větší svobodu při řešení případů. Ale na svou dobu výborný.

4. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+15

Roman Sands

  • PC 50
Nebudu lhát, tohle jsem moc nepochopil. Jako jo, nějaké závěry, o čem že to vlastně bylo, mám, ale kdybyste mi řekli, že to celé mělo být paralelou na společnost a její vztah k umělému oplodňování slonů, přít se s vámi nebudu. Je to totiž možný. Příběh je hodně metafyzický a každá druhá postava je vtěleným Kantem. Přesto má hra a zdejší postavy určité čaro a zajímalo mě, kam to celé povede.

Ale na to, že se ve hře jen chodí a mluví, má hra dost kostrbaté ovládání, protože ke hraní potřebujete víc tlačítek, než by bylo dle mého nutné.

Shrnutí: Když se zamyslím nad hodnocením, vychází mi z toho čistý průměr. Není to špatné a má to několik zajímavých momentů, ale pokud vám tato hra unikne, vůbec nic se neděje.

10. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+15

BloodNet

  • PC 20
Ne, ne a ne! Jednoznačně nejhorší hra, jakou jsem kdy dohrál. Ta hra je dlouhá, je těžká, je neintuitivní a je o ničem.

Je dlouhá: Hru jsem dohrál za 12 hodin. Z toho 11 hodin jsem jel čistě podle návodu, protože dohrát to bez něho je nejen nemožné, ale hraničí to s masochismem. Už od začátku máte přístup k desítkám různých lokací, každá plná haraburdí na sebrání a postav, kde každá nabídne po zapředení rozhovoru tak 5 normostran textu. Jesus, man.

Je těžká: S návodem by se hra dala sfouknout za pár hodin, ale v rámci hry se musíte účastnit minimálně 4 soubojů. A tady to začíná. Každý souboj jsem musel opakovat nejméně 20x. Nepřátelé jsou přesní, vy leví, navigace po bojišti je bolest, navigace soubojovým rozhraním pak porod. Navíc nejednou, vlastně téměř pravidelně, se moji bojovníci zasekli na místě a nemohli nic dělat. Naštěstí se to stávalo i nepřátelům a tak jsem pozoroval, kde se to děje. Mou snahou pak nebylo nepřítele porazit dle pravidel, ale tím, že jsem se naučil tato místa nalézat a nepřátele tam cíleně vodit.

Je neintuitivní: Musel jsem použít video-návod, abych zjistil, jak se otevírá inventář. Na jeho plynulé používání pak asi potřebujete alespoň doktorát. Pohyb po lokacích je pak ještě retardovanější než ten v soubojích. Nestačí kliknout tam, kam chcete, aby hrdina došel. To nejde, bo se cestou o něco zasekne. Tak neustále klikáte sem a tam, vodíte svého panáčka tímto neviditelným bludištěm, abyste se dostali do další lokace.

Je o ničem: Fakt mě nenapadá jediný klad, který bych mohl zmínit. Hudbu jsem byl nucen vypnout, to se poslouchat nedalo. I grafika stojí za prd, a to i v porovnání s dobovou konkurencí. Všechny postavy vypadají stejně, všechny předměty jsou jen jakýmsi šedým tvarem, lokace jsou hnusné. Příběh nemohl nikoho zaujmout ani ve své době.

Shrnutí: Ta hra nemá dnešnímu hráči absolutně co nabídnout. Je překonaná ve všech směrech. Asi si říkáte: "No jo, na to se ale musíš dívat optikou doby." Hele, dívám a ta hra i v době vydání mohla být maximálně tak průměrná. Navíc se zpětně ke starším hrám sporadicky vracím, a tohle dokážu vzít v potaz. Taky jen z úcty ke stáři jsem Bloodnet tu nulu nedal.

9. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+24

Hades

  • PC 95
Ahoj, já jsem Bing a jsem závislý...

Je to zvláštní, jeden průchod hrou mi zabere tak 30-40 minut, a přesto jsem ve hře utopil přes 50 hodin, finálního bosse porazil už tak 30x, a nadšený jsem ze hry stejně, jak když jsem ji začal hrát poprvé. Opravdu je to závislost.

Nehledě na to, že se nepřátelé a mapy prakticky nemění, stereotyp zde nehrozí a každý "Escape attempt" je jiný. Na výběr máte 6 zbraní, každá s originálním movesetem a playstylem, kde každá posléze nabízí na výběr ze tří "aspektů", jež mění schopnosti a výhody (dokonce i moveset) jednotlivých zbraní. Během každého runu také díky náhodně generovaným mapám odemknete rozdílné bonusy a skilly (a že jich je), které dost ovlivňují vaší taktiku. A co je nejlepší, hra vás nenásilně a efektivně skrz in-game odměny ponouká k tomu, abyste experimentovali a zkoušeli jiné, třeba i neoblíbené zbraně a skilly.

A pak tu máme příběhovou část. Příběh samotný není nijak zvlášť světoborný, co ho však povyšuje tak o tři ligy výš jsou dialogy a interakce s místními. Nešustí papírem, každý ma svou jedinečnou povahu, každého si oblíbíte, přestože nejsou prvoplánově podbíziví, a všichni jsou do jednoho naprosto fenomálně namluveni. Dialogy zde fungují i jako silný motivátor. Protože s ostatními můžete prohodit pár slov jen po ne/dokončeném runu, nejednou se stalo, že jsem šel do dalšího runu jenom proto, abych mohl v konverzaci pokračovat.

Je ještě tolik věcí, o kterých bych chtěl mluvit, ale kdybych se neudržel na uzdě, koment by byl 3x delší. Snad tedy stačí malé shrnutí:
Každý hratelnostní prvek zde má své místo, prohlubuje pocit ze hry a není jen do počtu. Hratelnost je krásně reponzivní a souboje přehledné. Hra má fantastickou hudbu, která si libuje v metalových motivech.

Opravdové shrnutí:
Objektivně nejlepší hra Supergiant Games, která má velkou šanci zaujmout i nefanoušky jejich her.

PS. Za největší mínus hry považuji větší absenci andělského hlasu Ashley Barrett v soundtracku. Ta zpívá jen ve dvou skladbách a to prostě nestačí!
+38

Cultist Simulator

  • PC 60
Znáte rčení, že cesta je někdy cíl? Tak tohle rčení nemá s touhle hrou nic společného. Konců totiž sice má hra nespočet, hratelnost se však prakticky nemění a za chvíli přijdete na to, že používáte ty samé karty pořád dokola v nekonečné smyčce (jen s nepatrnými změnami), než se k nějakému kýženému konci dohrabete. Největší zábavu hra nabízí v prvních hodinách kdy hru teprve zkoumáte, nevíte co a jak, a každý váš krok je experimentem. Když ale pravidla trochu prokouknete, dostaví se brzy stereotyp.

Přesto však musím hře přiznat její návykovost. Vyhodnocení zahrané karty se dostaví za pár okamžiků a často jsem se přistihl, jak si říkám: "Ještě jednu kartu a jdu spát." Jakmile jsem ale dosáhl nějakého cíle se svou poslední postavou, nemám nejmenší nutkání pokračovat ve hře s novou a docílit "pravého" konce. Dělat dalších 5 hodin zase to samé fakt nechci.
+23

Egypt: Old Kingdom

  • PC 80
Krátká, ale zábavná 4X strategie, která není zacpaná přehršlem mechanik. Taky poněkud lineárnější, protože lze vyhrát jediným způsobem, a to vydržet určitý počet kol a přežít rozpad říše. Snad kromě vyšší obtížnosti tak hra nenabízí mnoho důvodů ke znovuhratelnosti, mimojiné také vždy začínáte se stejným kmenem na stejném místě, ale u hry jsem se bavil a dohrál jsem ji bez problému na jedno posezení. Dokážu si představit, že si dám časem repete.

Přidanou hodnotu vidím v informačních boxech (+rozsáhlé in-game encyklopedii), které vás tu a tam poučí o tom, jak tehdy egyptská společnost fungovala a jaký byl její vývoj dle historických pramenů.

PS. Hra je ke stažení i na mobilech, kde prvních 50 nebo 100 kol můžete dohrát zdarma. To jen tak pro info.

6. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+20

We Were Here Together

  • PC 50
No, nic moc jako, a to bych předchozí dva díly doporučil s klidem všem, kteří si chtějí s kamarádem zahrát i něco jiného než střílečku. Hádanky jsou tady často nejasné, nenabízející dostatek náznaků čeho chcete a máte vlastně dosáhnout, a tak než na logiku se spíš spoléháte na metodu pokus-omyl.

Osobně považuji za největší problém, že hráči už nejsou jasně rozděleny na role knihovníka, který má po ruce většinu indícií, a průzkumníka, který zase většinu puzzlů řeší. Oba hráči jsou teď více průzkumníky a hádanky se mnohem častěji točí kolem: "Hele, když zatáhnu za tuhle páku, co to udělá u tebe?" A tak mačkáte všechna tlačítka, taháte za všechny páčky, a tak nějak doufáte, že vám časem docvakne, čeho že to chcete docílit.

Jako jo, je tady i pár povedených puzzlů, ale na každou takovou hádanku připadají tři zmatené nebo vyloženě nudné.

8. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+18

Sorry, James

  • PC 75
Po dohrání mám víc otázek než odpovědí a objektivně si myslím, že autor hry mlží až zbytečně moc, že mohl z příběhu poodhalit víc. Jsem však člověk, který si cení originalitu a zdejší styl vypravování, který se nekoncentruje jen na samotnou hru, ale rozprostírá se napříč hratelným demem, trailery, promo obrázky, steam stránkou a bůhví kama ještě, mě okouzlil a bavil.

Součásti hry jsou také zábavné "dešifrovací" logické puzzly, na které se během hraní nabalují další mechaniky a kde každá další hádanka přirozeným tempem zvyšuje obtížnost.

Shrnutí: Zábavné hádanky, zajímavý příběh, netradiční styl vyprávění. Ocenil bych však o něco víc přímočarosti.

5. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+18

Superliminal

  • PC 65
Originálních nápadů, které se točí kolem hrátek s perspektivou, není v této hře málo, přesto má titul blíže k walking simulátoru než k logické hře, protože žádná ze zdejších hádanek vás nijak nepotrápí. Problém je, že žádný nápad není pořádně vytěžený nebo rozvinutý. Představí se vám mechanika, s ní spojeno několik puzzlů, a pak jdete řešit zase jiný druh problémů. Hra za dvě hodiny skončí tam, kde by vám jiné logické hry řekli: "Tak jo, základy umíš, tady máš ty skutečné hádanky."

Není to výzva a příběh tu prakticky absentuje. Přesto však ten kopec nápadů stojí za vyzkoušení. Pokud si ale chcete lámat hlavu, můžu doporučit hru podobného ražení: Antichamber.

2. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+18

Beautiful Desolation

  • PC 60
Tato izometrická point&click adventura mě nebavila hrát. Zastaralé a neintuitivní ovládání, kde vás i manipulace s inventářem fyzicky bolí; "pixel hunting" toho nejhoršího kalibru, kde dané předměty nelze vidět prostým okem, ale jen v momentě, kdy je vaše postava poblíž; pocit ztracenosti, kdy většinu času ani pořádně nevíte, jaký je váš další cíl a tak pořád dokola jen brouzdáte všemi dostupnými lokacemi (a že jich je) a doufáte, že někde narazíte na možnost v příběhu pokročit.

Přesto jsem v ní bez problému 15 hodin utopil. Která hra vám totiž dovolí navštívit futuristicko-post-apokalyptickou Afriku? Zdejší svět a jeho výstřední obyvatelé jsou tu hlavním tahounem hry a alespoň v mém případě ti tu mizernou hratelnost kompenzovali. Takže abych to shrnul: nebavilo mě to hrát, protože ovládání je fakt za trest, a přece to pro mě byl zapamatováníhodný zážitek. Škoda toho rozpačitého konce.
+18

Lily's Day Off

  • Android 25
Podprůměrná vizuální novela, která mě však nenudila. To ale proto, že nemá vůbec čas začít nudit. Jeden průchod hrou vám zabere doslova pár minut a pokud chcete vidět všechny konce, stačí vám k dohrání necelá hodina. Příběh, respektive příběhy, protože každá vaše volba změní průběh děje poměrně radikálně, pak nemají čas zaujmout. Nenabídnou pointu, gradaci, vykreslení postav, ani třeba humor, což je vzhledem k délce pochopitelné, ne ale vzhledem k žánru, který na vyprávění stojí, protože málokdy může nabídnout něco jiného.

7. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+15

Life is Strange 2 - Episode 5: Wolves

  • PC 95
Po dohrání mě přepadla melancholie, která pramenila nejen z toho, jak příběh dvou bratrů na útěku skončil, ale především z toho, že jsem hru jednoduše dohrál. Mluvím o tom známem pocitu prázdnoty, který se vás zmocní, když dokončíte skvělou knihu, film, či hru. O té neukojitelné touze pokračovat dál a být stále součástí onoho světa a postav, přestože víte, že už vás žadné pokračování nečeká. Klidně si mě nazývejte cíťou, ale přesně takhle na mě druhá sezóna Life Is Strange zapůsobila.

Emoční výlev máme za sebou a teď snad ve zkratce o hře. Je to skvělé. Vyvijející se vztah obou bratrů je poutavý a uvěřitelný, druhá sezóna má o několik tříd zajímavější a rozvinutějí vedlejší charaktery, každá epizoda nabízí jak jiné prostředí, tak i kontakt s odlišnou životní filozofií místních. Je to fakt skvělé. Pokud jste navíc u první sezóny remcali, že na vašich volbách nezáleží, s čímž osobně nesouhlasím, druhá sezóna vám nabídne hned několik konců a odlišných vyústění v průběhu hry na základě vaší interakce s mladším bratrem během hraní.

Proč jsem dal ale dvojce o těch 5% méně než jedničce? Je to komplikované. Objektivně mám k jedničce víc připomínek, ale tandem Max/Chloe mi byl asi o malinko bližší a samotný závěr na mě zapůsobil ještě silněji, než ten ve druhé sezóně. Pravděpodobně taky hraje dost velkou roli, že jednička byla prostě první. No, takže to zas tak komplikované není. Rovněž jak zmiňoval Fritol v diskuzi, hra neobsahuje takové množství licencované hudby jako předchozí sezóna a svým výběrem se mi netrefila tolik do vkusu. To je ale prkotina, která na mé hodnocení vliv nemá.

Škoda, že neakčních příběhových her, které by se zaměřovaly na budování vztahů a interakci s jinými postavami, je tak málo. Já chci víc.

Shrnutí: Nemám, co bych vytknul. Jedná se ale samozřejmě o dost subjektivní dojem, protože u podobných her záleží především na tom, jak moc vám příběh sedne. Pokud se vám ale líbila jednička, nemusíte se dle mého bát.
+26 +27 −1

Police Stories

  • PC 70
Dobrá a poměrně netradiční top-down akce v tom smyslu, že byste neměli ostatní střílet, pokud vám nedají důvod, a že jste naváděni k tomu nepřátele zpacifikovat pokud možno bez zabití. Přesto není hratelnost nepodobná takovému zběsilému Hotline Miami, což je také jedna z mých výtek, protože než na taktiku, kterou jsem si od hry sliboval a kterou tady jednoduše nepotřebujete, se musíte spoléhat především na rychlé reflexy. A já se na to taktizování a spolupráci s kamarádem tak těšil.

Za největší zápor však považuji malou, téměř absentující rozmanitost misí. Ve všech máte za úkol jen zneškodnit všechny útočníky a posbírat důkazy. Sem tam je to ozvláštněno ještě defusnutím bomby, ale to je vše. Žádný háček, žádné další podmínky. Dokážu si představit, že byste někdy měli za úkol splnit misi stealthově, bez jediného zabítí nebo třeba bez dodatečného vybavení. Ale nic takového. Nepřátele a civilisti jsou náhodně rozeseti po mapě, kde jenom stojí a čekají, dokud vás neuvidí. Jelikož ale hra není dlouhá, nezačne vás tohle bůhvíjak štvát.

Kolem a kolem se však nejedná o špatnou hru. Online kooperačních top-down akcí moc není a pokud nevíte, čím si s kamarádem/kou ozvláštnít pár večerů, neprohloupíte. Kromě zmíněných problémů, že jsem od hry čekal něco trochu jiného a že mise jsou poněkud jednotvárné, mě hra bavila, a to je myslím vždy to hlavní.

1. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+18

Baba Is You

  • PC 95
READER IS YOU
COMMENT IS TEXT
SUMMARY IS LOVE

Koment:
Precizní gameplay dovedený do stavu dokonalosti, který nutí hráče myslet "Out of the box". A když už si myslíte, že jste na hru vyzráli... bum... a vy koukáte s otevřenou pusou na secret level v secret levelu, kam jste se dostali skrz zdánlivě nehratelný hub. Takové nadšení z čiré hratelnosti, která mě nepřestávala překvapovat, jsem asi nikdy nezažil. Bez přehánění.

Mám ke hře jedinou drobnou výtku: uvítal bych asi nějaký systém nápovědy. Hra má přes 200 levelů. Jednu třetinu dáte v pohodě, u druhé třetiny už se dost zapotíte, ale tu třetí třetinu bez youtubu podle mě málokdo dá. Jsem teď ve stejné situaci jako kdysi ve Fish Fillets. Ve všech světech jsem se u některého levelu zasekl a nemůžu pokračovat, ať už v těch levelech zkouším ledacos. Nějaké nasměrování tím správným směrem bych občas ve hře uvítal.

Dobré je, že finální level se vám otevře hned zpočátku, takže hru můžete teoreticky dohrát do půl hodiny a dát si ji díky tomu do herní výzvy *wink*, ale se zbytkem si budu hrát ještě dlouho, protože si na všechno chci, pokud možno, přijít sám. Dohrát to s youtubem nemá smysl. Ještě mě teda čeká asi 80 levelů a secret ending. Snad to stihnu, než umřu. Nechtěl bych totiž přijít o další překvapení, které se ve hře skrývá.

Shrnutí:
♥♥♥♥♥ ♥ ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ ♥ ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ ♥♥♥♥♥♥♥♥♥ ♥♥♥♥♥♥♥♥ ♥♥♥♥♥♥♥♥ ♥♥♥♥

BABA IS GREAT
PLAY BABA IS WIN

6. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+29

Kingdoms and Castles

  • PC 90
Neuvěřitelná závislost. Zapnul jsem to v sobotu dopoledne, oběd jsem si pak dal v 18:00 a spát jsem šel někdy kolem 3. ráno. S touhle hrou jsem zkrátka ztratil pojem o čase, což se mi už dlouho nestalo.

Přitom se jedná spíš o jednodušší budovatelskou strategii, ale možná právě díky svému minimalismu je tak neuvěřitelně chytlavá. Zdrojů na správu je tak akorát, baráčků není přehršel a celkově vás hra nijak nezahlcuje. Prostě jsem musel každý volný cípek země obsadit něčím užitečným. Návykový gameplay loop.

Mám ale i dvě výtky. Množství postavitelných budov není malý, ale za těch 18 hodin hraní bych se asi nezlobil za pár budov navíc. Taky na vás každých pár let zaútočí draci a vikingové, což zpočátku funguje jako dobré osvěžení hratelnosti, ale jakmile vybudujete dostatečnou obranu, stane se z toho dost otravná část hry. Ignorovat je nemůžete, bez hlídání mohou napáchat dost škod, ale není vůbec těžké je pak porazit.

Shrnutí:
Zábavná, minimalistická budovatelská strategie bez zbytečné vaty.

Postupné rozpínání mého království New Brno v Gifu.
A detailnější pohled na konečný výsledek na YT.

3. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+17

Remnant: From the Ashes

  • PC 60
Tato hra je důkazem, že počítače ještě nejsou lepší než stroje. Zdejší náhodně generované mapy asi měly sloužit znovuhratelnosti, ale řeknu vám, raději si znovu projdu první Dark Souls sice se stejnými, ale dobře promyšlenými a krásnými levely, než Remnant, který má levely pokaždé trochu jiné, ale jsou všechny unylé, zaměnitelné, prázdné a nezapamatováníhodné.

I když se tvůrci sérii Dark Souls inspirovali, úplně nepochopili, jak v DS fungují bossové. Oni totiž jsou v Dark Souls možná někdy malinko OP, ale s trochou umu se naučíte číst jejiích pohyby a při každém dalším pokusu máte větší šanci, že je porazíte. V Remnant bosse přečtete docela brzo, tvůrci proto zvýšili jejich náročnost tím, že u téměř každého boss fightu na vás zaroveň posílají nekonečné vlny nepřátel. A ti umí velmi často i střílet. Takže nejčastěji chcípáte ne na to, že jste udělali nějaký špatný krok, ale na to, že jste se věnovali určitému nepříteli a pak vás zezadu zabil někdo jiný. Třeba i na dálku. A dávat si na všechny během boss fightu pozor je téměř nemožné. I ve dvou jsme některé bossy tak tak dávali a hrát to solo musí být ještě větší vopruz.

Jinak je to ale celkem zábavná hra. Střílení je fajn, zbraní je dost a každá je zároveň trochu jiná... jen mám pocit, že tato hra těží zejména z toho, že podobných her, kde by byl zároveň bezproblémový online co-op (hrát totiž co-op v DS je napřesdržku), zase tolik není.

Shrnutí:
Solo hráčům bych hraní asi úplně nedoporučil. Tato hra toho totiž oproti Dark Souls, Bloodborne nebo Ashen nemá zase tolik co nabídnout. Pokud jste na to ale dva, je to hned větší zábava.
+21

Rumu

  • PC 75
Hra Rumu by se dala označit za izometrický "walking" simulátor. Je tu pár uklízecích a jednoduchých adventurních částí, jádro hry ale tkví v plynulém vyprávění příběhu a průzkumu prostředí. A obojí se mi moc líbilo. Máme tu pěknou, minimalistickou 3D grafiku a neotřelé protagonisty: malý vysavač, který vše bezpodmínečně miluje, a umělou inteligenci "in progress" Sabrinu, která zase úplně neumí ovládat své emoce. A vztah obou hrdinů je na hře to nejpoutavější.

Thrillerové pasáže se přirozeně střídají s intimními a hra tak umně balancuje na hraně toho, že Sabrině úplně všechno nevěříte, ale zároveň ji chcete potěšit, protože ji máte rádi. Přestože je hra především o interakci dvou robotů, konec je civilnější, než se může zdát. Ano, v některých filmech je stejné téma asi zpracované lépe, to však nic nemění na faktu, že mě Rumu bavil a konec dojal. Já vím, jsem cíťa.

2. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+19