Kdybych měl svůj zážitek charakterizovat jediným slovem, řekl bych "nesoulad".
Do očí bijící nesoulad, který mě vytrhával z imerze a nedovolil mi si užít jinak poutavý příběh gangu hledající své vlastní místo ve světě, kde začínají platit nová pravidla.
Co tím myslím?
Značná část děje pojednává o tom, že se kolem naší party stahuje smyčka a naše útěky před zákonem jsou čím dál těsnější. Jsou nám na stopě a všichni se bojí, co se stane, až nás pronásledovatelé konečně dostihnou. Čeho se ale bojí, když jsou všichni terminátoři? Protože jak si jinak vysvětlit, že Arthur s jedním-dvěma kamarády (nebo i sám) dokáže mnohokrát během hry bez problému porazit jakkoli velkou přesilu nepřátel a všichni se tváří, jakože je to norma? Ta nekompetentnost nepřátel v potyčkách s našim gangem je až úsměvná.
Hra se také snaží ukázat, že jsme sice psanci, kteří nedodržují zákon, ale máme srdce na pravém místě, takže okrádáme jen "systém" a když můžeme, tak "obyčejným lidem" pomůžeme, protože nejsme zvířata. Pak ale během potyček provedeme genocidu policistů, vojáků, strážců a dalších "obyčejných lidí", kteří se dle mého jen snaží uživit a hra/příběh to nijak nereflektuje. Jsou to jen prázdné nádoby bez charakteru na odstřel, které slouží jako kulisa pro akci, a na Honor system to vliv nemá. A kde konkureční gangy, kterým pravidelně střílím nohsledy, ty další lidi pořád berou mi bylo fakt záhadou.
Zdejší svět je plný detailů v míře dříve nevídané. Ať už jsou to animace, chování zvířat, mimopříběhové interakce s jinými NPC aj. Bloudění Divokým západem je uhrančivé, náhodná setkání baví, k mání je hromada aktivit a bylo kouzelné se jen tak poflakovat po táboře a poslouchat souputníky a jejich hašteření. Proto mě mírně překvapila hratelnost, která je tak všední až to bolí. Přestřelky moc zábavné nejsou, bez problému hru odehrajete se základním vybavením, náplň misí se neustále opakuje a nikdy nepřekvapí. Navíc jsou silně linerní a naskriptované a možnost vlastní iniciativy prakticky chybí. Musíte následovat jednu konkrétní cestu, cokoli odlišného je špatně. Když jsem se třeba v jedné bounty hunt misi svobodně rozhodl nechat jeden cíl po rozhovoru utéct, "smolík, Mission Failed, restartni to a chytit ho prostě musíš".
Nejsilnější aspekt hry je jednoznačně příběh, který je napsaný skvěle, postavy jsou vrstevnaté a jsou zde zajímavé příběhové oblouky. V mém případě mu však trochu láme vaz rozsáhlost hry, která celé vyprávění rozmělní. Hru jsem hrál skoro čtyři měsíce a byly momenty, kdy jsem si musel googlit některé postavy, když bylo jejich jméno zmíněno, protože jsem jednoduše zapomněl, o koho se jedná a co jsme spolu v minulosti řešili. Výrazně bych tedy krátil.
U velikosti hry mám ještě jeden obecný problém, a to je měřítko. Až někdy v půlce hrací doby jsem pochopil, že se hra odehrává na území několika různých států. Neberte mě špatně, svět je krásný, ale na můj vkus je kondenzovaný až přespříliš. Když pojedete s koněm pár minut jedním směrem, snad co minutu se vám výrazně změní krajina a podnebí. Je to divné a takový problém jsem zažil poprvé až v RDR2. Taky to, že se gang schovává v lese, když o pár metrů dál vede hlavní cesta, mi hlava dlouho nebrala.
Uf.
Jsem rád, že jsem si to konečně zahrál, stejně jako jsem rád, že jsem to konečně i dohrál. Hra má své kvality a je jednoznačně krásná. Ale nemůžu se ubránit pocitu, že to je tak vše, co nabízí. Je to jako když potkáte člověka, který je krásný, skvěle se obléká, působí sebevědomě, ale jakmile se dáte do řeči, tak zjistíte, že na hlubší konverzaci nemá a můžete se s ním bavit jen o počasí.
Do očí bijící nesoulad, který mě vytrhával z imerze a nedovolil mi si užít jinak poutavý příběh gangu hledající své vlastní místo ve světě, kde začínají platit nová pravidla.
Co tím myslím?
Značná část děje pojednává o tom, že se kolem naší party stahuje smyčka a naše útěky před zákonem jsou čím dál těsnější. Jsou nám na stopě a všichni se bojí, co se stane, až nás pronásledovatelé konečně dostihnou. Čeho se ale bojí, když jsou všichni terminátoři? Protože jak si jinak vysvětlit, že Arthur s jedním-dvěma kamarády (nebo i sám) dokáže mnohokrát během hry bez problému porazit jakkoli velkou přesilu nepřátel a všichni se tváří, jakože je to norma? Ta nekompetentnost nepřátel v potyčkách s našim gangem je až úsměvná.
Hra se také snaží ukázat, že jsme sice psanci, kteří nedodržují zákon, ale máme srdce na pravém místě, takže okrádáme jen "systém" a když můžeme, tak "obyčejným lidem" pomůžeme, protože nejsme zvířata. Pak ale během potyček provedeme genocidu policistů, vojáků, strážců a dalších "obyčejných lidí", kteří se dle mého jen snaží uživit a hra/příběh to nijak nereflektuje. Jsou to jen prázdné nádoby bez charakteru na odstřel, které slouží jako kulisa pro akci, a na Honor system to vliv nemá. A kde konkureční gangy, kterým pravidelně střílím nohsledy, ty další lidi pořád berou mi bylo fakt záhadou.
Zdejší svět je plný detailů v míře dříve nevídané. Ať už jsou to animace, chování zvířat, mimopříběhové interakce s jinými NPC aj. Bloudění Divokým západem je uhrančivé, náhodná setkání baví, k mání je hromada aktivit a bylo kouzelné se jen tak poflakovat po táboře a poslouchat souputníky a jejich hašteření. Proto mě mírně překvapila hratelnost, která je tak všední až to bolí. Přestřelky moc zábavné nejsou, bez problému hru odehrajete se základním vybavením, náplň misí se neustále opakuje a nikdy nepřekvapí. Navíc jsou silně linerní a naskriptované a možnost vlastní iniciativy prakticky chybí. Musíte následovat jednu konkrétní cestu, cokoli odlišného je špatně. Když jsem se třeba v jedné bounty hunt misi svobodně rozhodl nechat jeden cíl po rozhovoru utéct, "smolík, Mission Failed, restartni to a chytit ho prostě musíš".
Nejsilnější aspekt hry je jednoznačně příběh, který je napsaný skvěle, postavy jsou vrstevnaté a jsou zde zajímavé příběhové oblouky. V mém případě mu však trochu láme vaz rozsáhlost hry, která celé vyprávění rozmělní. Hru jsem hrál skoro čtyři měsíce a byly momenty, kdy jsem si musel googlit některé postavy, když bylo jejich jméno zmíněno, protože jsem jednoduše zapomněl, o koho se jedná a co jsme spolu v minulosti řešili. Výrazně bych tedy krátil.
U velikosti hry mám ještě jeden obecný problém, a to je měřítko. Až někdy v půlce hrací doby jsem pochopil, že se hra odehrává na území několika různých států. Neberte mě špatně, svět je krásný, ale na můj vkus je kondenzovaný až přespříliš. Když pojedete s koněm pár minut jedním směrem, snad co minutu se vám výrazně změní krajina a podnebí. Je to divné a takový problém jsem zažil poprvé až v RDR2. Taky to, že se gang schovává v lese, když o pár metrů dál vede hlavní cesta, mi hlava dlouho nebrala.
Uf.
Jsem rád, že jsem si to konečně zahrál, stejně jako jsem rád, že jsem to konečně i dohrál. Hra má své kvality a je jednoznačně krásná. Ale nemůžu se ubránit pocitu, že to je tak vše, co nabízí. Je to jako když potkáte člověka, který je krásný, skvěle se obléká, působí sebevědomě, ale jakmile se dáte do řeči, tak zjistíte, že na hlubší konverzaci nemá a můžete se s ním bavit jen o počasí.
