V pořadí již čtvrtý díl ze série Europa Universalis nás opět zavádí do doby, již nám učitelé dějepisu ve školách představili jako novověk. Když hra začíná, píše se rok 1444 - blíží se konec stoleté války, pád Cařihradu, Jindřich Plavec vysílá první lodě podél Afriky, knihtisk brzy zaplaví Evropu literaturou. Na konci, v roce 1820 již existují Spojené státy americké, Velká Británie ovládá Indii, rozpadlo se španělské impérium, mimoevropské velmoci neskutečně zaostaly.
Hráč má možnost si v intervalu, vymezeném těmito letopočty, vybrat jakýkoliv v dané době existující stát a změnit historii k obrazu svému. Vzhledem k období se klade důraz na postupný technologický rozvoj, zaostávání nezápadních zemí, náboženskou reformaci, objevitelské cesty a kolonizaci, samozřejmostí je diplomacie, obchod, daně, budování infrastruktury a válčení. Vedení války se dle zvyklostí série opět omezuje na pohyby armád po mapě světa, jejich najímání a údržbu, střet probíhá automaticky při setkání nepřátel v jedné provincii.
Od předchozího dílu série, počítaje i datadisky, doznala Europa Universalis IV řady změn, které lze na omezeném prostoru jen těžko všechny vyjmenovat. Přebudován byl systém diplomacie, který nyní umožňuje vytváření útočných koalicí zaměřených proti konkrétnímu státu, vytváření nároků na sousední provincie, vztahy mezi státy mají mnohem větší setrvačnost apod. Nyní máte k dispozici jen několik málo obchodníků, kteří jsou umístěni v jednom obchodním centru až do odvolání. Diplomaté fungují obdobně. Plní buď dlouhodobější či jednorázové akce. Pokud jsou všichni na delší misi a potřebujete jednat s dalším státem, máte je k dispozici. Musíte je však z delší mise odvolat a zhruba týden počkat na jejich návrat.
K dalším změnám patří eliminace posuvníků, oddělení vědeckého pokroku a stability státu od financí, zavedení tzv. národních ideí (modifikují řadu parametrů), které jsou pro významnější státy unikátní, takže vedou k odlišnému průběhu hry. Činí z Anglie námořní mocnost, ze Španělska mocnost koloniální, z Ruska východního obra. I České království připadalo vývojářům dosti významné na to, aby mělo svá unika: vozovou hradbu, Pražská kompaktáta, český nacionalismus či Majestát náboženské svobody.
@Matusass88 (14.09.2020 17:48): Jistý způsob, který by nevyžadoval válku, neexistuje. Ovšem v splněním určitých misí v rakouském mission tree lze získal Restoration of Union cassus belli. Při vítězství v takové válce lze vnutit poraženému personální unii.
Na České království je třeba splnit misi "Secure the electors". To znamená mít s pěti kurfiřty vztahy aspoň 100 a zároveň být od ních podporován ve volbe císaře a nakonec je třeba tím císařem i být. To by nemělo být těžké, protože rakušáci jako císaři začínají.
S Uhry je to těžší, tam jde o misi "Decline of Hungary." Je třeba mít development větší než 200 a zároveň větší než maďarský.
Samozřejmě je možné obě království "zdědit/vybojovat v PU válce bez restoration casus belli." Ovšem herní mechanismus vzniku personálních unií tímto způsobem je v EU4 jeden z těch nejkomplikovanějších, ne-li ten úplně nejkomplikovanější:
https://www.youtube.com/watch?v=seW0FRZdts4
https://www.youtube.com/watch?v=B9-zX7JtoCg
Na České království je třeba splnit misi "Secure the electors". To znamená mít s pěti kurfiřty vztahy aspoň 100 a zároveň být od ních podporován ve volbe císaře a nakonec je třeba tím císařem i být. To by nemělo být těžké, protože rakušáci jako císaři začínají.
S Uhry je to těžší, tam jde o misi "Decline of Hungary." Je třeba mít development větší než 200 a zároveň větší než maďarský.
Samozřejmě je možné obě království "zdědit/vybojovat v PU válce bez restoration casus belli." Ovšem herní mechanismus vzniku personálních unií tímto způsobem je v EU4 jeden z těch nejkomplikovanějších, ne-li ten úplně nejkomplikovanější:
https://www.youtube.com/watch?v=seW0FRZdts4
https://www.youtube.com/watch?v=B9-zX7JtoCg
Pro: propracovanost herních systémů, znovuhratelnost, množství možností
Proti: bugy, některé mechaniky, proniknout do hry není žádný med, některá DLC jsou prakticky nutnost