Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
29 let • Game Tester • ČR - kraj Jihomoravský

Komentáře

The Legend of Zelda: Twilight Princess

  • NGC 70
Moje oficiálně druhá dohraná nintendí hra a jak asi z čísla chápete, nebyl jsem tak spokojený jako s perfektním BotW.

Twilight Princess je zábavná, lineární platformovka, která je ale trochu dlouhá (těch 35 hodin bych skrouhl na 25) a zbytečně přecpaná herními mechanikami. Zní sice fajn, že v každém dungeonu najdete něco nového do výbavy, ale k čemu vám to vlastně je, když některé předměty použijete jenom v tom dungu a pak vám pouze znepřehledňují inventář? Bumerang jsem pak použil snad jen 2x, beyblade 1x a železnou kouli na řetězu už asi vůbec. I vlčí formu, na které hra de facto stojí, ve druhé půli hry potřebujete jen sporadicky. Přišlo by mi chytřejší, kdyby těch mechanik bylo méně, ale tvůrci si s nimi více vyhrály. Jako třeba v BotW, kde bylo schopností jen pár a přesto mi to ty desítky hodin stačilo.

Jak jsem ale říkal, je to jinak dobrá platformovka. Každý dung a bossfight byl jiný a zábavný a grafika je i na dnešní dobu super. Hra však neobsahuje nic, co by mě posadilo na zadek. Určitě nic, za co bych ji dal ocenění hra roku, ale jak jsem tak koukal na rok 2006, nebylo tehdá až tak z čeho vybírat, takže za mě asi ok. Jo a souboje koňmo jsou kvůli debilnímu ovládání docela frustrující, ale na koni moc času trávit naštěstí nemusíte.

Dám si nějaký teď na chvíli pohov, ale časem zkusím asi i další Zeldy.

7. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+14

Horizon Zero Dawn

  • PS4 60
Pro mnohé hra roku 2017. A já musím dodat, že asi nehráli poslední Zeldu.

Moje pocity v bodech:
- Lore je dobrý, bavilo mě zjišťovat, co se stalo s původními obyvateli Země. Příběh samotný ale ničím nepřekvapí. Klasika o záchraně světe. A záporák je zlý, protože je zlý. Nuda.
- Aloy je ze začátku sympatická, ale svým dušínovstvím po čase předvídatelná a nudná. Má nulový vývoj postavy.
- Zbraní několik, ale většina z nich je jen do počtu. 95% času budete používat luk, protože je nejúčinnější, nejuniverzálnější a nejužitečnější. Ten zbytek pak budete používat jen pro ozvláštnění vašich herních seancí, abyste zahnali stereotyp a nudu.
- Nepřátelé jsou na každém rohu, kopci, cestě. V kombinaci s jejich rychlým respawnem se jedná o nejotravnější složku hry.
- Proč většina po světe rozesetých poznámek ze staré doby jsou nějaké reklamy na neexistující produkty, které vám o světe nic neřeknou?
- Kterého kreténa napadlo do hry přidat létající potvory? A proč k tomu tedy alespoň nepřizpůsobili gameplay? Ono je totiž logické, že když to lítá a já ne, budu na to střílet ze země, ale jakmile člověk zamíří do vzduchu, kamera se zaboří do trávy a vy nemáte tucha, kam střílíte. Bravo *slow clap*
- Co fakt musím bez keců pochválit jsou dialogy, resp. jejich technické provedení. Obličejová animace je skvělá, hra má dobře zvládnutý pohyb očí a působí to přirozeně, v konverzacích se postavy i hýbou a tak na vás jen blbě nečumí... Málokdy jsem dialogy přeskakoval, třebaže jsem měl titulky již dávno přečtené. Bravo *standing ovation*
- Grafika je jinak úchvatná, ale i na PS4 Pro to jede jen ve 30 fps. Uvítal bych klidně horší grafiku, ale s lepším frameratem.
- Loadingy trvají věčnost!
- Hře by mnohem víc slušel semi-open world, jako byl třeba v rebootované Laře. Open world tady není úplně dobře zmáknutý. Svět je prázdný, cestování je kvůli nepřátelům otravné a svět kromě collectiblů v podobě "to do list" nic nenabízí.
- Když už jsme u toho světa, nezlobil bych se za povedenější parkour, protože obíhat několikrát celou skálu, abych našel ten jeden výstupek, na který můžu vyskočit a který jsem 2x přehlédl, je za trest.
- Čekal jsem ve hře mnohem častější střetnutí nové a původní civilizace.
- Ano Aloy, já vím že mám zapnout Focus, jen to tady chci nejdřív prozkoumat, nemusíš mi to opakovat co 15 vteřin.

Shrnutí:
Jedna z her, kvůli které jsem si konzoli pořizoval a nakonec je to veskrze průměrný titul. Ne špatný, ale ničím zvláštní. Mám za to, že kdyby to nebyla konzolová exkluzivita, nedosáhla by takového renomé. Assassins Creed Origins mi třeba přišel zábavnější a variabilnější.
+22 +26 −4

LEGO Jurassic World

  • PC 40
Moje první a zároveň poslední dohraná LEGO hra. No more, ever!

Chápu, že je to hra určená spíš pro mladší publikum, ale ani v tomto měřítku to podle mě není dobrá hra. Je to nezáživné, furt stejné, ovládaní panáčku přes úzké ochozy je napřesdržku, "souboje" vás jenom zdržují, protože nemůžete prohrát a na to, že je hra určena převážně dětem, jsem velmi často tápal, co přesně po mě hra vlastně chce. Asi to lidi baví kvůli vtipům, zdejší humor však šel mimo mě.

Pokud si někdy budu chtít zahrát něco se svými dětmi, pustíme si Left 4 Dead.

5. bod herní výzvy 2019
+11 +12 −1

Timespinner

  • PC 70
Upřímně jsem si během první hodiny hraní říkal, že to asi brzo zabalím. Nudné prostředí jeskyně, nezajímavé souboje, nevýrazná grafika, obyč příběh, neustále se respawnující nepřátelé... ale vono se to pak jaksi rozjede. Získáváte nové schopnosti, zbraně, možnost zastavovat a cestovat časem, fast travel a hra je tak každou hodinou svižnější a zábavnější. Grafika sice pořád zůstane taková nevýrazná, určitě nekonkuruje jiným pixelartovým titulům, ale neurazí.

Jenže nekonkuruje příliš jiným metroidvaniím ani hratelností. Jo, je to zábava, ale nic co by tady už nebylo. Nic co by nadchlo. Ani to zastavování a cestování časem, které potřebujete využít pro další postup jen sporadicky. Navíc nemá hra vyváženou obtížnost. Od 1/3 máte tolik životů a řadoví nepřátelé dávají tak nízký dmg, že chodíte chodbami jak buldozer a všechno vytankujete, aniž byste přemýšleli nad nějakou taktikou. Bossové jsou na tom už o něco líp, ale za celou hru jsem umřel snad jen 3x. Což je dáno i tím, že se nejedná o dlouhou, nebo nějak zvlášť rozlehlou hru. Za jediný sobotní den dohráno i se všemi vedlejšími questy. (nepovažuji to však za mínus, jen pro info)

Shrnutí:
Když se prokoušete první hodinou, tak dostanete zábavnou, leč naprosto klasickou metroidvanii menších poměrů, která nenabízí velkou výzvu.

8. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+18

VA-11 Hall-A: Cyberpunk Bartender Action

  • PC 80
Jedna z těch zajímavějších a taky lepších vizuálních novel. O nic extra tady nejde, jste jenom barmanka, která vyslechne trable příchozích hostů, namíchá drink dle přání... a mě to bohatě stačí. Je to pohodové, je to příjemné a místy dojemné. A není to jen o bezmyšlenkovitém odklikávání textu, jak je u VN někdy zvykem, protože jestli chcete lepší dýška a dodatečné konce, je dobré si sem tam pamatovat, co vám ostatní postavy říkají.

Přesně ten typ feel-good her, které mám tak rád.
+24

11-11 Memories Retold

  • PC 50
Pohádka o Velké válce. A domnívám se, že vaše hodnocení hry bude záviset na tom, jestli to je podle vás účel, či nikoliv. Já zastávám druhý názor. Hra totiž nakousne pár nepříjemných, vážných témat, ty ale mají na hl. postavy jen pramalý vliv a dále je sráží pocit, jakoby byli hl. hrdinové spíš na výletě než na frontě. A to dokonce i když se jedna z postav dostane do vězení, které připomíná dětský tábor. Příběh proto ve mě nedokázal vyvolat žádné hlubší emoce.

I když je hra už v základu dost přímočará, nebál bych se některé "gameplay" pasáže vystřihnout, protože nejsou originální, challenging, ani zábavné a jen zdržují. Ať už jde o stealth pasáže, opravu porouchané techniky, nebo navádění lodě skrz minové pole.

Co si zaslouží pochvalu je grafika, která připomíná olejomalbu. Nebolí z toho oči, není to nepřehledné a umě to skryje dost nedodělků. Tento graf. filtr se mi však samovolně několikrát v průběhu hraní vypnul a pomáhal jen restart hry. Bez toho filtru je totiž grafika neskutečně ošklivá.

Shrnutí: Přesně ten typ hry, který neurazí ani nenadchne. Titul má pěknou grafiku a slušný závěr, ten zbytek je ale trochu zývačka. U hraní jsem však netrpěl.

9. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+20

Ashen

  • PC 70
Ashen je kopírka Dark Souls, která ale nenabízí ani zdaleka takovou komplexnost a dotaženost. Mapa je lineární, zbraně se dělí jen na dvě kategorie a RPG prvky jsou osekány na kost. Přesto se jedná o kopírku funkční a zábavnou, se zajímavým světem, mytologií a grafickým zpracováním. Ale pořád je to jenom indie kopírka, která nepřichází s ničím novým nebo lepším. Mohli třeba vylepšit systém kooperačního hraní, kdy dostat kamaráda do společné hry je stejně retardované a neintuitivní jako v předloze.

10. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+16

Tengami

  • PC 40
Někdy si tak říkám, jestli si tvůrci během vývoje své hry zahrají, nebo je alespoň ukáží přátelům, protože mi neříkejte, že by si nikdo nevšiml, jak často se jedná o naprosto průměrné tituly, se kterými kloudný hráč ani nechce ztrácet čas... jako je třeba Tengami.

Nenechte se zmást mým červeným hodnocením, Tengami není blbá hra, jen neskutečně nudná a dlouhá, přestože vám zabere jen dvě hodiny. Grafika se mi nelíbila, hudba mě nezaujala, pohyb postavy je otravně pomalý, příběh zde asi ani žádný není a hádanky jsou zase zcela bez nápadu, jak je u takových logických her podobných kvalit zvykem. Jediný výrazný prvek je grafický styl, který má připomínat rozkládací knihy. Ale je to jen gimmick, tento prvek totiž ničemu neslouží a to ani grafické kvalitě, protože ta je v mých očích fakt nepovedená. Všechno je takové tuctové.

A proč... proboha proč ve hře, kde musíte neustále na něco klikat není nějaký custom kurzor, ale používá se ten klasický windowsácký? To je tak neskutečně rušivé a štve mě to třeba i u Amanita her, kde to nechápu už vůbec. Že to třeba z nějakých technických důvodů moc nejde je mi jako hráči úplně jedno. Stejně tak ve hře není pravý fullscreen, jen borderless window, takže člověk se dvěma monitory neustále kliká vedle mimo hru, protože ano, aktivní prvky pro otáčení stránek jsou na okraji obrazovky.

Když hry hraju, věnuji se jim na 100%. Neposlouchám během hraní vlastní hudbu, nesleduju youtube, nebrouzdám internetem. Chci se do hry ponořit a vychutnat si ji. Během hraní Tengami jsem však dokoukal tři díly Červeného Trpaslíka.

Shrnutí:
Ta hra by mohla nudit za vlast.

1. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+19

Maize

  • PC 60
Jednoduchá adventurka, která má blíže k walking simulátoru, protože cílem většiny "hádanek" je donést předmět z místa A na místo B. Ale to není bůhvíjaký problém, protože záměr tvůrců byl především hráče rozesmát a to se hře docela daří. Vtipy se však začnou brzy opakovat, protože se téměř všechny točí kolem toho, jak jsou všichni, včetně vás, naprostí blbci. Ale zasmál jsem se několikrát, to hře upřít nemůžu.

Maize tak řadím k těm povedenějším komediálním hrám, které však chybí nenucenost takového Portalu, nebo genialita schovaná za konceptem The Stanley Parable. Jo a ve hře nejsou ani anglické titulky, což mi běžně problém nedělá, ale tady se mluví někdy tak rychle, že i mě sem tam nějaké slovo uteklo.

4. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+15

Deep Sky Derelicts

  • PC 60
Dlouhá Verze:
Taky jste hru Deep Sky Derelict považovali jen za spin-off hardcore hitu Darkest Dungeon? Já totiž jo. Ale může se mi někdo divit? Na první pohled to vypadá podobně, hraje se to podobně a dokonce se to i podobně jmenuje. Ale přestože si myslím, že se autoři Darkest Dungeonem inspirovali možná až moc, nemůžu hru označit za kopírku. Co tedy dělá jinak? A zaujme i šílenstvím poznamenané harcovníky z nejtemnější kobky?

Karty nám nepřály
Nejdříve co je stejné: náhodně generované mapy, několik odlišných povolání, tahové souboje a hub, kde budete regenerovat síly, prodávat nasbírané harampádí a když je třeba, tak i najímat nové členy do tříčlenného týmu. Vaši žoldáci však neoplývají předem danými schopnostmi, ale variabilním balíčkem karet akcí, které se liší na základě jejich povolání, nasbíraného vybavení a skillů, které jim časem odemykáte. Z těchto individuálních balíčku pak hra vašim hrdinům během souboje rozdává karty. Hra tak stojí z části na štěstí a může se stát, že přijdou nepříteli hned na začátku střetu lepší karty, kvůli kterým vás ani nepustí k tahu. Stejným způsobem ale můžete nepřítele rozdrtit i vy a o této skutečnosti nejlépe vypovídá můj souboj s finálním bossem, kterého jsem díky dobře rozdaným kartám bez ztráty životů porazil hned ve čtvrtém kole.

Pokud si však teď trháte vlasy při představě, jak může hratelnost hardcore dungeon crawlu stát na náhodě, je třeba mít na paměti tři věci: Za prvé na tyto případy narazíte jen výjimečně. Za druhé jelikož máte obsah balíčku na svědomí vy, nejsou v něm nikdy špatné karty, jen se vám některé karty v daný moment zrovna nehodí. A za třetí tato hra pravě není moc hardcore. Váš tým nedostává během hry trvalé debuffy, ze souboje můžete vždy utéct a vaše chyby hra netrestá nějak přísně. Hra se také často sama ukládá, a když vaše parta během výpravy zemře, není nic jednoduššího, než načíst poslední pozici. A tím se dostávám k první výtce: Přestože je hra dělaná pro to, abyste svou posádku měnili jak na běžícím páse, je při ztrátě někoho z týmu mnohem snazší a pohodlnější hru načíst, než si najímat nové žoldáky s náhodnými staty a skilly. I když tak hra původně koncipována nebyla, dohraje kvůli tomu titul asi většina z nás se svou původní vytvořenou trojicí.

I have a mouth and I must yawn
Kdyby to ale byla má jediná výtka, mávnu nad tím rukou. Save scumming jsem prováděl i v X-COM hrách a jak mě bavily! Lepší řešení by však snad mohlo částečně nabourat největší problém této hry. Stereotyp. Prostinký příběh bez jakékoliv gradace vám totiž dá za úkol najít bájnou Mothership, k jejímuž nalezení je potřeba stáhnout data z terminálu z téměř všech derelictů, starodávných vesmírných plavidel prastaré civilizace. Derelictů je dohromady 11 a všechny jsou jeden jako druhý. Nečeká vás žádná změna prostředí, nepřátel, dokonce ani HUDBY a nebojím se proto říct, že je první hodina hraní stejná jako ta poslední, akorát máte větší sílu útoku a více štítů. I se zábavným soubojovým systémem se tak celkem brzy nudíte, protože vás hra už ničím nepřekvapí. Hra naštěstí není tak megalomanská jako Darkest Dungeon a konce se dočkáte “už“ za patnáct hodin, takže nudu zažíváte jen nějakých 8-9 hodin. Na začátku je to ale jinak legrace, čestný skautský!

Další věc, která mě však vytáčela od samého začátku, je absence srovnávacích tabulek pro vaše vybavení. To tvoří důležitou část hry nejen proto, že vám valná většina z nich přidá do balíčku nové karty, ale zlepšují vám také statistiky postav či zbraní. Potud vše v pořádku. Když však najdete nový kus výbavy, nebo nedej bože chcete nakupovat u obchodníka, musíte to vše porovnat ručně, tj. podívat se přímo do inventáře na to, co máte zrovna na sobě. Jak to vypadá v praxi? U obchodníka naleznete zajímavý předmět, ale nevíte, zda je lepší než to nynější. Pro porovnání tedy musíte od obchodníka odejít, otevřít PDA, kliknout na inventář, překliknout na požadovanou postavu a myší najet na předmět. A pokud jste během tohoto procesu nezapomněli statistiky prodávané věci, můžete zvesela porovnávat. Působí to jako drobnost, ale protože nákupem lepší výstroje strávíte dost času, nemůžu to přehlížet.

Shrnutí
Co dělá hra jinak, jsme si tedy řekli. Nyní si můžeme odpovědět i na druhou otázku. Může hra zaujmout i fanoušky Darkest Dungeonu? Spíš ne. Darkest Dungeon je oproti svému sci-fi bratránkovi o něco dotaženější a hlavně variabilnější. Deep Sky Derelict by snad mohl být vhodný pro hráče, kterým přišel Darkest Dungeon příliš těžký, komplexní, nebo dokonce moc temný. Deep Sky Derelict se totiž nebere moc vážně. Hraní však silně doporučuji dávkovat, protože vás při delších seancích znudí téměř okamžitě.


Krátká verze
Deep Sky Derelict se určitě nedá označit za špatnou hru. Soubojový systém je funkční a zábavný. Hře však neskutečně láme vaz, že je pořád stejná.
+14

Fragments of Him

  • PC 55
U děl, kde je ústředním motivem smrt někoho blízkého vždy hrozí nebezpečí, že bude takové dílo trochu patetické. Fragments of Him není výjimkou, ale není to až tak hrozné a dokonce se tady objeví i pár zajímavějších momentů. Přesto je však uchopení daného tématu vlastně dost všední. "Will byl boží. Byl to skvělý přítel, kamarád i vnuk. Ale život jde dál." A to je tak vše. Pro takto pasivní zážitek je to málo, protože hratelnost je prakticky nulová. V jednotlivých vzpomínkách totiž jen klikáte na rozsvícené předměty. Jenomže i tohle je někdy otrava, jako když musíte v jedné vzpomínce odklikat v bytě všechen nábytek (a že ho je), a v další vzpomínce ho zase naklikat zpátky. Utrpení tato hra určitě není, nuda však ano.

4. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
+11

The Banner Saga 3

  • PC 70
Předchozí díly Banner Sagy patří v mém osobním žebříčku mezi mé nejoblíbenější hry vůbec. Příběh o nadcházejícím konci světa, kde se však do popředí netlačí neohrožení rekové, či vyvolení, kteří mají spasit svět, ale obyčejní lidé, kteří se snaží přežít za každou cenu. A že je cena často příliš vysoká vám bude hra zas a znovu připomínat svými nelehkými rozhodnutími, které musíte jako vůdce karavany podstoupit. Budete svědky, jak lidé v tváří v tvář zániku stále bojují o moc, jak stále dávají průchod své nenávisti, jak stále intrikují. V kombinaci s nádhernou kresbou a melancholickou hudbou mě příběh opravdu často dostával do kolen. Proč jsem tedy dal třetímu dílu o celých 25% miň? Nepovedl se snad? Ne. Po technické stránce fakt ne.

Zdejší chyby pro mě totiž byly natolik "immersion breaking", že jsem si hru nemohl řádně užit a jediná emoce, kterou jsem během hraní cítil, byla rozezlenost. Když vám totiž hra padá co 5-10 minut, nemáte vlastně moc chutí se do hry pouštět znovu, protože by to znamenalo (kvůli zdejšímu automatickému ukládání), že musíte znovu projít úsekem, který už máte za sebou. Jednu příběhovou část zakončenou soubojem jsem třeba hrál 4x! To mělo za následek i to, že přestože jsem první i druhý díl prošel do dvou dnů, třetí díl jsem hrál přes dva týdny, což můj už tak pokažený zážitek ještě o to víc rozbředlo. Navíc jsem při hledání řešení mého problému (který jsem btw nakonec nenašel) objevil ještě jeden bug a to ten, že hra u některých hráčů sem tam blbě importovala rozhodnutí z předchozích dílu. A samozřejmě to byl i můj případ, kdy mi zemřela hlavní postava kvůli rozhodnutí, které jsem po menší rešerši na stopro v prvním díle učinil správně. Naštěstí stačila jen menší úprava save souboru, ale i tímhle jsem nakonec zabil asi půl hodiny. Já chci hry hrát, né spravovat!

Když se od toho ale pokusím odprostit, není zakončení asi nejhorší. Pokračuje v nastavených kolejích a vše se celkem uspokojivě vysvětlí i skončí, přestože bych se nebránil nějakému epilogu, kde mi ukáží, co se stalo s hrdiny, se kterými jsem strávil přes 50 hodin. Za nějaký rok si to dám ale určitě celé znovu, tak snad už bude vše v pořádku a já nakonec zvýším hodnocení.

8. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
+24

Spec Ops: The Line

  • PC 85
Nevím, co k této hře napsat, protože v předešlých komentech bylo snad již vše řečeno a já se nerad opičím. Takže jenom malé shrnutí: Průměrná střílečka s příběhem, který nemá ve hrách obdoby. Od hry jsem se kvůli povinnostem odtrhával jen velmi těžko.
10/10 - would commit a massacre of the innocents again!

1. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
+24 +25 −1

Forgotton Anne

  • PC 70
Po audiovizuální stránce jedinečná plošinovka. Dobře nazvučená, výborně namluvená a naprosto perfektně zanimovaná. Skákání je ale na plošinovku poněkud kostrbaté a takové těžkopádné a nikdy pořádně nevíte, kam doskočíte a kam už ne. A držet pro jeden spešl skok naráz čtyři tlačítka moc pohodlné není. Ale ono to vlastně nevadí, protože se tady víc mluví než skáče. A jaká je hra ve smyslu příběhu? No, postavy i dialogy má hra dobré, ale samotný děj je variací na stokrát viděnou formulku "boj proti odboji > prozření hl. postavy > boj s odbojem proti systému". A nic moc extra navíc. Přestože však není Forgotton Anne bůhvíjak skvělá hra, díky jejímu vizuálu a pohádkovému zasazení na ni jen tak nezapomenu.

2. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
+20

The Forest

  • PC 75
Poprvé jsem The Forest hrál v Early Access verzi, kde ještě nebyla linka se ztraceným synem a jenom se tam přežívalo. A já byl naprosto znuděn. Žádný cíl - žádná motivace. Pak tam ten příběh přibyl a já si to konečně užil, ale příběhová část zase zabila ten přežívací prvek, protože přežívat už není nutné. Pro dohrání hry totiž stačí jenom cestovat od jeskyně k jeskyni, kde se to sodovkami a nezkazitelnými čokoládkami jen hemží. Stavění nějaké skrýše je tak úplně k ničemu, protože to vůbec nepotřebujete. Což je možná dobře, protože je stavění spíše špatné. Postavíte si vyvýšenou plošinu - v pohodě. Když byste ji ale chtěli rozšířit, nemůžete navázat na tu již postavenou, ale musíte postavit plošinu novou a snažit se tak nějak od oka trefit výšku plošiny. Ale ať se snažíte sebevíc, jedna plošina bude vždy o pár cenťáku vyšší a mezi plošinami bude díra, kterou můžete propadnout. Cool.

A pak jsou tu souboje. Já vám ti nevím, zda to byl účel, ale mám pocit, že jsem přes polovinu soubojů nějak vycheesoval. Kanibalové neumí plavat, tak přeplavu řeku a zastřelím je lukem z druhého břehu. Kanibalové neumí šplhat po lanech, tak vylezu nahoru a pod sebe naházím dynamit. Hře by mnohem více slušela podoba walking simulátoru, protože atmosféra v jeskyních by se dala krájet a narazíte na několik moc pěkných (čtětě zneklidňujících) momentek. Hratelnost je ale v mnoha ohledech nedotažená a přestože jsem hrál už plnou verzi, pořád na mě hra působí jak z Early Accessu. Na lov srnek se mi třeba nejlépe osvědčila katana, protože mají srnky reflexy jak Lister po Baxterově pálence. Prostě k nim přiběhnete a majznete. Cool

Proč teda tak vysoké číslo? Protože je to s kamarádem neskutečná prča. Mlátíte se nohama kanibalů, trumfujete se o to, kdo udělá větší nechutnost, děláte si naschvály a stavíte si váš vysněný dům (což vás v půlce přestane bavit a do skrýše se už v životě nevrátíte). A tady to srandičkování hra v plné míře podporuje, ačkoliv možná neúmyslně. Pro vlky samotáře bych však hru nedoporučil.

Osobní poznámka: Proč píšu komentář ke hře, kterou jsem hrál naposledy před půl rokem? Proč nepíšu komenty ke hrám do výzvy? Jak můžu prokrastinovat ve svém prokrastinování?
+26

Mother Russia Bleeds

  • PC 40
Fakt věřím, že nebýt herní výzvy (hrát jen na klávesnici), tak si hru užiju o trošičku víc, protože výchozí a nepřemapovatelné(!!!) nastavení kláves vymýšlel retard. Možná pokud jste měli nehodu a ruce teď máte ohnuté do 240° úhlu tak ano, mohlo by se potom jednat o ergonomické řešení, zdravější jedinci však musí paže zkřivit do polohy, které by z evolučního hlediska ani nemělo být možné dosáhnout a hrát. Ok a co má hra dál? Vlastně nic moc. Je to taková ta klasická automatovka, kde jdete z levé části obrazovky do pravé a cestou mlátíte vše, co vám přijde pod ruku. S provedením jsem však měl dva malé problémy:
1. Když někoho kopnete, tak odletí mimo obrazovku a zcela běžně se mi stávalo, že jsem všechny ve svém krvavém zápolení odkopal a musel jsem pár vteřin počkat, než se za mnou zase vrátí, protože vy samozřejmě nemůžete z obrazovky odejít, dokud všechny nezmlátíte. Dost to zpomaluje tempo.
2. Možná jsem s tím měl problém jenom já, ale někdy mi dalo práci trefit nepřítele. Může stát trochu pod vámi nebo nad vámi a vy promáchnete, přestože byste řekli, že ho máte před čumákem.

Ale i kdyby to všechno fungovalo, bude hra přinejmenším jen lehce nadprůměrná, protože je celý gameplay jen o drcení převážně dvou tlačítek. Možná je to specifikum žánru, ale mě tohle moc nebaví a upřímně jsem od půlky hry jel takříkajíc na automat. Naštěstí hra není dlouhá a vydržet se to dá. Ale to ovládání... To je za trest...

10. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
+17

Root Letter

  • PC 15
Oh boi, na této hře je snad všechno špatně. No, snad kromě kresby, ale ani ta v rámci vizuálních novel nějak nevyčnívá.
Jako jo, mohl bych tady vyjmenovat každičký aspekt hry a vysvětlit proč. Jako třeba že se hra dost opakuje, že je tam několik naprosto zbytečných herních prvků, že je hlavní protagonista docela blb, nebo že se v konverzacích občas používá tzv. Max Mode, jehož nesmyslnost bych mohl klidně rozepsat na celou A4. Nebudu vás tím ale zdržovat, protože to všechno jsou vlastně prkotiny. U vizuální novely je alfou a omegou především příběh. A ten je na tom všem to nejhorší.

Hrdě se může zařadit do skupiny her, které jsou důkazem, že vůbec není těžké se tvářit mysteriózně. První půlka hry proto ještě ujde. Nikdo vám nic neřekne, všichni mlží. Ve druhé půlce jsou však dialogy čím dál plytčí, postavy otravnější a celé to vyvrcholí otřesným finále, po kterém zjistíte, že jste byli okradeni o drahocenný čas. Nechápu motivace postav. Nechápu, proč prostě hl. hrdinovi nevysvětlí, co se před 15 lety stalo. Protagonista by tám týden neoxidoval, nikoho by neotravoval a byl by dávno doma. Nechápu, proč mu někteří kvůli jeho "vyšetřování" vyhrožují smrtí. Chápu, asi to nebyla příjemná vzpomínka, ale jako dělat kolem toho takovou konspiraci? Opravdu slovy nemůžu popsat tu neuvěřitelnou frustraci, která mě při psaní komentu jímá. Proč jsou postavy a jejich pohnutky tak naprosto retardované?! Proč dělají z komára velblouda tak kolosálních rozměrů?! Proč mu neřekli rovnou, že se odstěhovala?
*pláč* Já tomu nerozumím... Nejraději bych tu frustraci vyřval... UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!
Tuhle hru nemůžu doporučit nikomu. Ani fandům vizuálních novel, fakt nikomu. Je to jen ztráta času.

PS: Nevím, jestli je to dáno jen blbým překladem, nebo to tak bylo i v originále, ale mít pro jednu svou blízkou kamarádku přezdívku "Bitch" není úplně dobrý nápad. Ale zase bych přišel o nejlepší konverzaci ze hry:
On: So you must be Bitch!
Ona: What did you say?
On: (For some reason she seems angry. Sometimes I dont understand women at all.)
+20

PLAYERUNKNOWN'S BATTLEGROUNDS

  • PC 50
Jak by řekli klasici ze Sklepa, ta hra se skládá ze dvou neadekvátních částí. První je nudná a dlouhá - a ta druhá je krátká a celkem zábavná. Chybí tomu jednoduše aviváž.

Tou nudnou částí myslím sbírání lootu, kdy chodíte od místnosti k místnosti a hledáte, co potřebujete. "Nemám scope." "Já nemám pořádnou helmu." "Lidi, já jsem ještě nenašel zbraň!"
Je to monotónní, nezáživné a pokud nechcípnete hned na začátku, zabere vám to tak 80% hry. Navíc se může klidně stát, že prostě nebudete mít štěstí na loot a do finální fáze hry stejně půjdete podgearovaní, takže vás při nejbližší konfrontaci nepřítel rozstřílí na maděru.

Druhá část, do které se ani nemusíte dostat, je pak klasická střílečka, kde už máte vybavení, se kterým si věříte a snažíte se zabít vše, co nejste vy nebo váš parťák. To už je celkem zábavné. V kompetetivních hrách však upřímně nesnáším kemping, což je zde bohužel hojně využívaná taktika a snad jediná funkční. "Hele, jsme v zóně, pojďme do tohoto baráku a snajpneme každého, kdo se přiblíží." Bože, jak já nesnáším snipery a sniper přestřelky.

Shrnutí: Upřímně se dost divím, že si Battle Royal hra našla tolik fanoušků. Vždyť se tam většinu času ani nic neděje. Je na denním pořádku, že vy si tam 15 minut pobíháte, na nikoho nenarazíte a najednou dostanete headshot a vy ani nevíte odkud. Konec hry a celé znovu. Mluví za vše, že jsem první výhry dosáhl tak, že jsem za celou hru zabil jediného člověka. Během 30 minut. Jeden kill. A vyhrál jsem. Upřímně nebýt kamaráda, se kterým je to vždy zábavnější, do hry bych se už v životě nevrátil. Ta hra zkrátka není pro mě.

PS: Jinak doporučuji hru Escape from Tarkov, která si vypůjčuje některé prvky z Battle Royal her, ale není tolik zaměřená na PvP.
+35

Thief: Deadly Shadows

  • PC 80
V základu to samé, co předešlé díly, a přesto jsou mé pocity zase poněkud odlišné. Jednička mě s důrazem na nadpřirozeno moc nenadchla, dvojku považuji i dnes za skvělou hru a trojka by na tom mohla být podobně, nebýt naprosto zbytečných prvků. Přítomnost města, kde jsem strávil snad třetinu hry, úplně zabijí přirozené tempo. Byla to nuda, nic se tam neděje, někdo vás neustále posílá od čerta k ďáblu, loading tam vidíte v jednom kuse. Do těchto částí jsem se musel vyloženě nutit. Za další hovadinu považuji systém prodeje vašeho lootu. Už ho automaticky neprodáte po skončení mise, ale sami musíte jít za překupníkem. Háček je v tom, že překupníci jsou asi čtyři a každý skupuje něco jiného. A ano, každý se nachází v jiné částí města, pokud tedy chcete prodat vše, připravte se tak na šest-sedm loadingů. Naštěstí peněz jsem měl za chvíli dost, takže jsem na to po čase dlabal.

V samotných misích je to ale zase ten starý dobrý thief. Jistě, některé mise jsou slabší, jiné lepší, ale bavily mě veskrze všechny. Mám ale pocit, (je to vskutku jen pocit, průzkum jsem si nedělal) že jsou mise trochu méně členité. Respektive jsou docela malé, jsou lineárnější a není v nich tolik skrytých chodbiček, tajemství apod. Ale je dost možné, že mám jen krátkou paměť a mám druhý díl ve své hlavě malinko zidealizovaný, tak to neberte moc vážně. Zábava to totiž pořád je.

5. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
Poznámka k výzvě: Hru jsem hrál na nejtěžší obtížnost a zcela bez výčitek dávám do hardcore výzvy. Nebylo to těžké ve smyslu, že bych často umíral apod. ale najít 90% lootu a všechny special předměty mě opravdu potrápilo a abych byl upřímný, musel jsem i párkrát juknout do návodu, jinak bych thiefa hrál asi dodnes.

Komenty k předešlým dílům:
Thief: Gold
Thief II: The Metal Age
+36

The Shrouded Isle

  • PC 70
Hra pracující s jednoduchým konceptem, kdy je třeba hlídat 10 hodnot, aby neklesly pod určitou hranici. Vědí vesničané příliš mnoho? Spalte všechny knihy na hranici. Chybí vaší vesnici zápal? Zbičujte ty bezvěrce! Začíná se u některých rodin objevovat vzpurné chování? Svěřte jim úkol. Aby to však nebylo tak jednoduché, každá akce sníží méně nebo více jinou hodnotu. V základu je tak hra opravdu jen o hlídání čísel a jejich správné rovnováze, kdy je třeba myslet trochu dopředu, tj. když budu zvyšovat jednu hodnotu, aby náhodou neklesla pod hranici hodnota jiná. To má za následek, že na konci kola (každé trvá asi cca 3 minuty), kdy vybíráte lidskou oběť, dáte občas přednost méně vhodnému kandidátovi, než zatvrzelému hříšníkovi, o kterého si Černoboh řekne, protože by jinak klesla reputace dané rodiny na minimum. Ano, i trochu toho štěstíčka je tady třeba, což ale nepovažuji za mínus, protože hra na něm nestojí.

The Shrouded Isle není světoborná hra, ale na pár hodin zabaví. Kdyby vyšla na Android, ideální hra na mobil.

9. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
Děkuji Lauroně za hru.
+21