Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Rusty Lake: Roots

  • PC 80
„The past is never dead. It's not even past.“

Hry od Rusty Lake jsou bezesporu osobité a s ničím jiným si je nespletete. Sám jsem začal Cube Escape sérií (zdarma v prohlížeči/Android/iOS) a rychle jsem si jí pro její podivnost zamiloval. O to víc jsem byl raději že i tento již placený díl provazuje všechny předchozí díly a už trochu snad i začnete chápat větší obrázek za vším.

Právě znalostí předchozích dílů mi už hodně hádanek přišlo podobných a možná proto jsem jimi docela profrčel a nikde se nijak víc nezasekl. Přesto plné dohrání (včetně bonusových šifer po dohrání) zabralo 4 a půl hodiny, což je mnohem více než jsem za tu cenu čekal.
+11

Baldur's Gate II: Enhanced Edition

  • PC 85
Napíšu si komentář k této mojí srdcovce sem, protože EE verzi hry považuju za něco jako golden edition. Hodně jsem zvažoval, jestli vůbec komentář psát, protože o této archaické legendě už padlo snad vše a netřeba toho víc dodávat. Nicméně od mého dětství, kdy jsem hru hrál naposled a odkdy jsem ji považoval(v rámci hodnocení) za 100% záležitost, uběhlo už spousta vody. Při opětovném hraní po tolika letech jsem si začal všímat věcí, které nakonec snížili hodnocení na 85% a já si neodpustim nějakym písemnym způsobem zdůvodnit si proč. Na mé poměry budu asi krapet stručnější, ale o to negativnější, až nakonec nebude hodnocení korespondovat s hodnocením.

BG i nadále zůstává v mém srdci nepřekonaným RPG svého druhu, nyní ale již ne bez poskvrny. Největší vadou na kráse je všeobecná svoboda ve hře. Hru si prostě nemůžete vychutnat podle svého bez jistých zásahů zvenčí( mody) nebo bez cheatování. Pokud nejste fanatický znalec BG univerza a všeho, co se kolem něj točí/ jak věci fungují, můžete být nepříjemně překvapeni. Hra nabízí poměrně chudý výběr příběhových NPC, které můžete nabrat do party. WTF? málo postav? Ano, protože s těmi co tam jsou, jen zřídka sestavíte fungující partu od začátku dokonce. Proč? Protože maj postavy přidělený charakterový rysy a drtivá většina se mezi sebou nesnese, navíc ještě musíte dodržovat jistou reputaci, která taky může zavinit odchod některých členů party. To vás omezuje z těch všech co tam jsou jen na vybrané kombinace, pokud nechcete jako já řešit, za nejnevhodnější situace a na nejdebilnějším místě, že se postava prostě urazí a odejde. K tomu všemu se všemi věcmi, takže ikdybyste na někoho narazili, nemáte pro něj nic.
Zrada Yoshima a nutnost nabrat imoen pokud chcete aspoň nějakého zoufalého zloděje
Tyhle špatně zvládnuté a nepředvidatelné situace vedou jen k jedinému- rage loadu.
Se zloději je ve hře problém ale celkově. Ten nejsympatičtější je fuč, nově přidaná badass Hexxat je strašlivoučky zlá a do dobré party neštimuje. Mno a ten zbytek je směska mulťáků nebo dualů, kteří čistě pro tento účel stojí za ******. To je další věc. Proč proboha je drtivá většina nelidí( ale i hafo lidí) přednastavenejch na multi/ dual povolání? Přičemž ty Dual při postupu ve hře docela oceníte, mulťáci toho umí hromady ale ve skutečnosti jsou slabí. To si to jako člověk nemůže nastavit sám? Zatímco dual class si člověk musí trošku promyslet, na multi neni nic složitého. Náhradou yoshima a poté hexxat( anomen se s ní prostě nesnese) jsem strávil na můj vkus až moc času. Do toho ani herní systém neumí přidělit nově nabranému NPC patřičný počet XP, takže pokud chcete rovnocenýho parťáka, musíte si to prostě na tu hranici docheatovat.
Vždycky je tu možnost naimportovat si předpřipravené postavy přes mulťák a neřešit to. Ale tahle hra se snad hraje kvůli příběhům, je to přeci roleplay nebo?

Člověk by se přes tohle všechno mohl přenést a postupovat hrou s tim, jak se u něj vyvine. Jenže na to je to vše moc naskriptované a člověk prostě nechce přicházet o stuff. Zrovna pokud jde o zloděje, neotevřít truhlu nebo obejít lokaci pro pozdější účely se šeredně nevyplácí. Do jistých lokací se už nikdy bez cheatu nedostanete. O to horší je to pro mě, kterej to vyloženě nesnáší používat, byť jen k utility účelům.

Hru miluju a nikdy bych ji nezavrhl kvůli zaostalosti technické stránky, ale pravdou je, že když už do toho někdo po letech hrabe, tak na adresu beamdogu musím říct, že jako drtivá většina ,,remasterů'' selháva v tom nejpalčivějším. On ten pathfinding ve hrách svých let nikdy nebyl dobrý. Asi jeho vylepšení vyžaduje až moc úsilí aby se o to někdo pokoušel. A tím nemyslim jen BG.

Ještě kratičkou poznámku na adresu balancu hry. Rogue kit mi přijde docela k pláči co se THAC0 týče. Celkově mi připadá, že by jistá povolání mohla mít přístup k vyšším zbraňovym skillům svého druhu( např. zloděj-dýka/ss/krátky luk) a ne je omezit na jeden. Další mě připadá, že je ve hře víc magicky odolných/imunních monster, než je zdrávo. Nějaký lower resistance je ve full partě celkem k ničemu, když to meelečka vyřeší než si mág po jednom kouzlu odpočine.

Mno, asi se ze mě stal hnidopich. Všude jsou nedostatky. BG má aspoň své kouzlu a takovou úroveň hratelnosti, že se dají přehlížet.

Pro: legenda

Proti: kdo chce psa bít :)

+12 +13 −1

Assassin's Creed Origins

  • PC 80
"Zabiju každého, kdo byl toho dne v Síwě!"

Ubisoft se vrátil se vším, co na Assassin's Creed sérii máme rádi - s krásně vyvedenými reáliemi, se silnou historickou atmosférou, s pár skutečnými dějinnými postavami a pomstou za člena rodiny (neuvěřitelně už po čtvrté, velká kreativita :D). Především se ale Ubi vrátil s tím, co máme na AC snad nejraději - s ÚŽASNOU HRATELNOSTÍ.

Po graficky krásném, příběhově však chudém Unity a příšerném Syndicate, kde po historii nebyly skoro ani památky, se AC série vrátila ke kořenům, bez mega cool vystřelovacích háků, honiček v kočárech, napěťových bomb a podobných nesmyslů. Klasicky s mečem, skrytou čepelí, lukem a šípem a šipkami. Všechno pěkně postaru a bez přehánění. Dokonce místo vševědoucího "orlího zraku" máme orlici Senu, co se někdy dost loudá, nepřátelé se nikde na radar nezakreslí, z toho prostého důvodu, že žádný radar neexistuje, žádná zmenšená verze mapky, nic. O směru, jímž se nepřátelé dívají, naservírovaném pod nos, si můžeme nechat jenom zdát. A mě osobně se tyto změny "k těžšímu" líbily hodně, člověk si dává větší pozor, musí déle pozorovat chování protivníků atd., zkrátka to přispívá k realističnosti.

Nevím, zda má cenu se bavit o příběhu a postavách, Ubi zřejmě nikdy nepřekročí stín Ezia di Auditoreho, a ani s rozzuřeným Bayekem se Síwy a jeho ženou tomu není jinak. Nebyly to nejhorší hlavní postavy, patřily určitě do lepšího průměru AC série, ale že bych o ně trnula strachy a záleželo by mi na jejich osudu, mimo pomstu, to se říct nedá. Příběh, jak už jsem předeslala, nám už po čtvrté ze sedmi dílů, servíruje starou známou pomstu za mrtvého člena rodiny, nyní je to jen bolestivější, protože se jedná o malé dítě hlavního hrdiny. Jinak jsme to viděli už hodně krát a je nám jasné, že bude následovat "vyvražďovačka" od méně podstatných bossů směrem ke strůjcům toho všeho. Musíme si přiznat, že Ubisoft nemá úplně nejschopnější, ani nejtalentovanější scénáristy, velmi jemně řečeno. Postavy jsou docela ploché, nemají moc osobnosti, většinou jsou i dost černobílé, ale kdo se dostal přes všechny díly AC až k sedmému Origins (a k tomu si třeba ještě hodil Brotherhood, Revelations nebo Rogue), pak u série zcela jistě nezůstal kvůli příběhům a postavám. Zůstal u AC protože žádná jiná hra vám v současnosti nenabídne možnost pohybovat se v historických reáliích zpracovaných tak detailně, až se kolikrát tají dech. Žádná jiná hra vám nedá pocit té které historické éry tak rozsáhle, včetně skutečných historických postav, kostýmů, uniforem, zvyků, zbroje atd.

A zde se dostávám k důvodu, proč jsem AC Origins udělila tak vysoké hodnocení: Egypt. Už bych ani nemusela nic moc dodávat. Nejsilnější dobová atmosféra od dob renesanční Itálie v AC II a Brotherhood, za celou sérii. Když stojíte s velbloudem, kterému jsou mimochodem vidět i žíly na břiše, na poušti a rozhlédnete se, jak si vítr pohrává s pískem na rozpálených dunách, ostré slunce vám svítí do obličeje, jste nadšeni. Když pak uděláte pár kroků a vidíte za sebou stopy velblouda, které po čase onen vítr rozfoukává, jste víc než jen to a to jste se ještě ani nikde nepodívali. Alexandrie se svou zdobností, sochami, náměstími i pestrobarevnými květy nebo Gíza s pyramidami, do nichž, po vzoru Lary Croft můžete vejít a trochu si přilepšit, občas i rozluštit primitivní hádanku, abyste se dostali dál, to všechno je k nezaplacení. V Krokodilopoli a Kyréně se zase můžete stát Gladiátorem, u Alexandrie můžete budovat kariéru jezdce na Hypodromu. Můžete zabíjet roztodivná zvířata pro kůži, abyste si vylepšovali zbroj, můžete dobývat vojenská území za vidinou zisku lepší zbraně, či bohatství. Mapa je skutečně obrovská, včetně několika naprosto až zbytečně rozsáhlých pouští. Můžete zde řešit spousty vedlejších úkolů, když nechcete ještě hrát hlavní cestu za pomstou, kde vesměs pomáháte lidem s jejich každodenními starostmi. Vlastně přibylo tolik RPG prvků, že mě ve výsledku až štvalo, že nemohu za Bayeka rozhodovat, co řekne, či jak se zachová, protože to jediné chybí k plnohodnotnému RPG. Inspirace Zaklínačem 3 je zjevná, včetně vydělávání na cetkách, které posbíráte cestou, včetně stromu schopností a včetně takových detailů, jako jsou otazníky na mapě, či kapky padající na kameru, když zrychlíte loď. Na rozdíl od Zaklínače, je ale Bayekův inventář krásně přehledný, nesbíráte 100 000 pergamenů, u nichž pak ani nevíte, zda je nebudete potřebovat a zda je můžete prodat, a hlavně inventář se nikdy zcela nezaplní, takže nemusíte každou chvíli k obchodníkovi, abyste se vůbec mohli pohnout. Rovněž rychlé cestování odkudkoli je super. V neposlední řadě musím ocenit i pár z průměru vybočujících dějových zvratů, kdy jsem si například nemyslela, že v Ubi budou mít na to, zavraždit další malé díte ve hře - holčičku Šadju, kterou bába "Krokodýl" utopí a Bayek tomu nestihne zabránit, to pro mě byl asi nejsilnější zážitek ze celé hry. Pak ten plot-twist se Skarabeem nebyl špatný a snaha vytvořit psychologickou motivaci jedné ze záporaček - Hyeny - taky docela ušla. Chtělo to ale více podobných vybočení z běžné rutiny cesty za pomstou, abych mohla dát vyšší hodnocení.

Assassin's Creed Origins není úplně nejlepším dílem AC série, ale rozhodně patří k těm nejlepším. Ne příběhem, ne postavami a ne dialogy, ale silnou dobovou atmosférou, krásným velkým otevřeným světem, množstvím vedlejších úkolů a aktivit, výbornou hudbou, příklonem k RPG hrám a úžasnou hratelností. Po dlouhé době se konečně těším na další díl AC a doufám, že ke všemu, co je na Origins dobré, snad přibude i dobrý scénář a silná originální zápletka.

Pro: Výborná hratelnost, velký otevřený svět, detailně zpracované památky, dobrá hudba, RPG prvky

Proti: Průměrné hlavní postavy, nevýrazné vedlejší postavy, neoriginální zápletka, neoriginální scénář a zase ty dementní souboje lodí. :D

+15

Kingdom Come: Deliverance

  • PC 95
Vývoji hry Kingdom Come : Deliverance jsem nevěnoval pozornost, až do doby před jejím prodejem. Když jsem zjistil, že se děj odehrává v posázaví zaujala mě hra ještě více. Osobně jsem kdysi navštívil Rataje nad Sázavou a tudíž jsem byl zvědav jak moc vystihli autoři hry realitu. Kupodivu dost dobře, vše je tam kde má být, až na posunutí města Sázava ( nejspíš kvůli rozloze hry ji šoupli o trochu níž )

Mnou zakoupená krabicová verze obsahovala 4 DVD. Po instalaci se ovšem začal stahovat cca 23 GB opravný patch. Takže instalace nakonec trvala asi 3 hodiny. Po spuštění bylo potřeba trochu upravit detaily ( hrál jsem na sestavě AMD FX 8370 + GTX 1050 + 16GB RAM ). Nastavil jsem zlatý střed a hra běžela kolem 45 FPS což je zcela bez problémů. Ovšem to by bylo, aby se něco nepo…. . Ačkoliv hra vypadá graficky skvěle obsahovala stále i po prvotním update mnoho chyb, jako třeba zaseknutí koně v plotě atd. To by se dalo vše překousnout. Hlavním problémem bylo neustálé padání hry do windows, když k tomu připočtu nemožnost uložit hru kdykoli ve hře stalo se z hraní nervydrásající peklo. Druhý quest jsem kvůli padání hry dělal asi 4 hodiny, normálně by trval asi 20 minut. Vývojáři přislíbili vydat další opravný patch, který vyřešil mnohé neduhy a ze hry se tak rázem stal klenot. Ano, hra je to parádní a jiná než mnohá dosud vydaná RPG. Co se na první pohled odlišuje je krajina. Ta vypadá velice věrohodně a chvílemi si připadáte jako byste byli ve skutečném lese. Vše je podpořeno zvuky zpívajících ptáků a vůbec lesním životem. Vesničky jsou taktéž jako přes kopírák se středověkou realitou. Dále se zde nesetkáte s magií. A věřte vůbec to nevadí. Za celou hru mi nechyběla.

Hrajete za Jindru syna kováře ze Skalice. Na začátku jste looser co neumí zhola nic. Je tedy potřeba zapojit mozek a řešení úkolů ne vždy řešit silou, alespoň tedy ze začátku. Ve hře platí pravidlo, že to co zrovna děláte v tom se taky zlepšujete. Oříšek je soubojový systém, který se dá ale časem naučit a osvojit. Z vlastní zkušenosti doporučuji ze začátku používat luk a pokud možno trefovat protivníky do hlavy. Co se týče příběhu, tak se nedá nic vytknout. Mise jsou rozdílné a zajímavé. V podstatě jde o to pomstít smrt rodičů a získat zpět otcem ukovaný meč. Úkoly jsou rozdělené na hlavní, vedlejší a aktivity. Podle vývojářů by mělo stačit na dohrání všeho asi 60 hodin. No mě to trvalo hodin 126. A to asi proto, že se někdy nachytáte u aktivit jako je lov, sběr bylin a nebo jen u prostého odkrývání mapy v sedle koně a hledání pokladů podle různě získaných map. Nebo vás začne bavit vykrádání kapes a u toho se dá taky docela zatvrdnout. Třeba v místním žaláři :) Nelze opomenout, že ve hře se objevují reálné postavy českých dějin. O Jindru se musíte starat jako o dítě, musíte mu dávat jíst, oblékat, koupat ho aby nesmrděl, páč se mu může stát, že se sním pak nebude nikdo bavit se šupákem :) .Důležitou činností je také spánek. Bez něj to nejde ani v normálním životě. Jindra je zkrátka tak trochu Tamagoči :)

Co na závěr? Snad jen to, že hru by si měl zahrát snad každý čech už jen z principu, že jde o českou hru odehrávající se v čechách, která se navíc může směle rovnat Ačkovým titulům typu Skyrim a Zaklínač. Prodeje ve světě mluví za vše. Přes milion prodaných kopií hned první měsíc od vydání. Někde jsem se doslech, že má jít v případě KCD o trilogii, tak doufejme, že vývojáři vychytají mouchy a nebudeme muset čekat dlouho na pokračování :)

PS: i když je hra v angličtině u platnéře v Ratajích si jeho řemeslník odzpíval celou jednu písničku v češtině, stačí se tam chvíli zdržet a začne jeho sólo :)

Pro: Grafika, podobnost s reálným prostředím, Česká hra v čechách,

Proti: bugy, ukládací systém, trochu i absence mířidel při lukostřelbě, absence pohledu z třetí osoby.

+26 +27 −1

Dota 2

  • PC 70
DOTA je svým způsobem nejlepší hra na světě. Má za těch víc než deset let vývoje pod Icefrogovou patronáží natolik vybalancovanou meta-rovinu, "easy to learn, really fucking hard to master" pravidla a mechaniky a hlavně je to na jakýmkoliv hráčským levelu TAK KUREVSKÁ ZÁBAVA - od úplnejch nováčků, přes omlácený veterány až po pro-gamingovou "špičku", pasivní fanoušky sledující pouze přenosy a záznamy nevyjímaje! Kdo k tomu jednou přičuchne, je skoro nemožný zůstat stranou. Jestli si někdy počítačový hraní mohlo myslet na popularitu srovnatelnou s profi sportem, je to určitě právě DOTA - jak říkám, nejlepší hra na světě.

Bohužel to není svět náš, ale nějakej ideální, kde se lidi k sobě chovaj trochu s rozumem / respektem, nebo aspoň takovej, ve kterým je možný takový chování vynutit a zároveň zachovat masivní dostupnost hry pro každého (čti: aby byla hra skutečně zdarma).

DOTA skutečně ztělesňuje to nejlepší i to nejhorší ze všech multiplayerových her, co kdy vznikly. Přijde mi tuze smutný, že na ten v první větě uvedenej titul nedosáhne právě díky...svejm hráčům.

...and this is why we can't have nice things.

Pro: DOTA

Proti: komunita tvořená z ~50% nevycválanými idioty

+21

Virtua Cop 2

  • PC 75
Virtua Cop 2 je na první pohled stejný jako jeho předchůdce. Stejná grafika. Skoro stejné zvuky. Střílení teroristů těma stejnými policajty. Hra ale přinesla hodně vylepšení.

Už od první části je jasné, že tohle bude mnohem epičtější, akčnější a výpravnější. Víc nepřátel, projížďka v autech, ve vlaku. Celkově postava provádí víc manévrů. Za celou dobu hraní se mi nepovedlo sebrat brokovnice. Stejně neměla v prvním dílu lepší efekt, než kolt šestiraňák. Na to, jaká jsem elitní jednotka, tak používám dost archaickou základní zbraň. Hlavně, že jsme s parťákem přijeli na scénu největším bourákem.

Zmizel dvojklik na nabíjení. To je u mě největší plus téhle hry. Můžete díky tomu zastřelit víc nepřátel a hra má větší spád a náboj. Dvakrát za hru si můžete vybrat s dvou směrů postupu. Takže si to můžete dvakrát dát znovu. Alespoň nějaká berlička k té zoufalé délce hry. Na automatech to bylo asi mnohem těžší. 3,5 epizod asi bohatě stačilo. Na počítači je to o tom jednou za čas si odpočinkově zastřílet a pobavit se.

Při hraní jsem, nevím proč, pořád myslel na seriál Policajtský Poldové.

Herní výzva: Hru Nezastavíš (hardcore)

Pro: vylepšené nabíjení, epičtější, akčnější

Proti: zoufalá délka hry

+6

Kholat

  • PC 65
Videohra je občas trochu širší pojem, než se na první pohled může zdát a Kholat je toho pravým důkazem.

Je dobré si hned na úvod říct, že se nejedná o nějakou akční, hororovou hru, ale spíše takový atmosférický zážitek, který nám přibližuje jednu ze záhad dvacátého století. Ano, hráč tu má daleko větší ovládací prostor, než třeba v hrách od společnosti Telltale, ale ve finále si může přijít ještě méně, jako když hraje hru.

To hlavní, co na mě dýchlo, když jsem hru spustil, byla neuvěřitelně teskná, depresivní a zimní atmosféra. První akt, kdy se ocitáme na nádraží, v nějaké zapadlé díře v Rusku sliboval vskutku silný zážitek a hra mě dokázala hned zaujmout. Bohužel první akt je možná až moc krátký…

Nastává druhý a hlavní akt, kde vyšetřujeme záhadu, která se v oblasti Kholatu stala. Upřímně, samotné zvuky, kdy vám v uších hučí silný zimní vítr, všude je jen bílo a místy se ocitáte ve vánicích, to působí opravdu věrohodně a navozuje tu správnou atmosféru. Když do toho přičteme záhadné postavy, které na vás občas vybafnou (pár zástav srdce jsem si tu zažil, ale já jsem strašpytel), tak na mě hra působila až hororově. Ve hře postupně sbíráte různé útržky deníků, zpráv apod., které vám celou událost osvětlují, ale hlavně musíte vyhledávat záchytné body, na kterých se vždy stalo něco většího…

Princip je opravdu jednoduchý a od samotného hraní víc nečekejte. Mě to ovšem na nějaký šesti-sedmi hodinový zážitek stačilo. Užíval jsem si to a vlastně svým způsobem neužíval. Zjistil jsem, že se strašně snadno dezorientuji a nevím, kudy jít, myslím, že jdu na sever a objevím se v dolním cípu mapy. Vlastně to můžete brát i jako takový simulátor orientace v přírodě.

Nejspíš je to po čase trochu nuda. Nejspíš by šlo hru obohatit o pár zajímavějších herních mechanismů. Nejspíš by nemuselo být prostředí až tak sterilní. Těch nejspíš by se našlo nejspíš víc, ale hře se minimálně povedlo ukotvit v mých vzpomínkách nějaký herní zážitek, který není zrovna slabý a to se také počítá...

Asi takhle, zázrak to není, ale já jsem si díky tomu dohledal více informací o této události, a díky tomu jsem si to ještě o něco víc užil. Lidem, kteří rádi objevují nové herní zážitky, mají rádi silnou atmosféru a záhady a nelpí na skvělých herních mechanismech, určitě hru doporučuji.
+16

Da Capo III

  • PC 70
Už při prvním spuštění je jasné, že třetí Da Capo není jen nějaká tuctová vizuální novela. Také je jasné, že na její vývoj muselo padnout nebývale velké množství financí, aspoň co se žánru týče. Předně má poměrně dlouhou herní dobu čítající nějakých 40 hodin. Dále obsahuje relativně hodně pěkné hudby i samotných spritů postav.

Je škoda, že autoři používají ve zhruba pětihodinovém prologu snad úplně všechny cliché spjaté s harem anime produkcí. Podobně jako Extra část v Muv-Luv tak spolehlivě odradí většinu hráčů, a i já jsem se musel mnohokrát přemlouvat k pokračování. Naštěstí přijde po úvodu zvrat, skok v čase, a postupně se začne vynořovat i povedený příběh.

Ne snad, že by děj byl něčím neobvyklý, ale párkrát dokáže překvapit a všech pět hlavních cest se navzájem něčím doplňuje a společně tvoří zajímavý, leč vcelku vyčpělý, celek. Jenom by hra nemusela tak často opakovat některé informace. Snad dvacetkrát jsem se dozvěděl, že protagonista je ve škole hlavně aby se pokusil zjistit údaje související s posláním jeho rodiny. To si budu pamatovat až do smrti.

Nemá smysl nějak hlouběji rozebírat jednotlivé postavy, jelikož naprostá většina z nich žádnou hloubku nemá. Špatně napsané nejsou, pouze nenabízejí nic zajímavějšího. Občasná zdlouhavost také příliš nesvědčí tempu a chvílemi se hra nepříjemně táhne.

Úplně nedokážu Da Capo III zavrhnout. Obzvlášť, když se série každým dalším dílem posouvá vpřed. Nicméně, pokud tenhle typ her nemáte rádi, tak svůj názor nezměníte.
+10

Thief: Deadly Shadows

  • PC 80
V základu to samé, co předešlé díly, a přesto jsou mé pocity zase poněkud odlišné. Jednička mě s důrazem na nadpřirozeno moc nenadchla, dvojku považuji i dnes za skvělou hru a trojka by na tom mohla být podobně, nebýt naprosto zbytečných prvků. Přítomnost města, kde jsem strávil snad třetinu hry, úplně zabijí přirozené tempo. Byla to nuda, nic se tam neděje, někdo vás neustále posílá od čerta k ďáblu, loading tam vidíte v jednom kuse. Do těchto částí jsem se musel vyloženě nutit. Za další hovadinu považuji systém prodeje vašeho lootu. Už ho automaticky neprodáte po skončení mise, ale sami musíte jít za překupníkem. Háček je v tom, že překupníci jsou asi čtyři a každý skupuje něco jiného. A ano, každý se nachází v jiné částí města, pokud tedy chcete prodat vše, připravte se tak na šest-sedm loadingů. Naštěstí peněz jsem měl za chvíli dost, takže jsem na to po čase dlabal.

V samotných misích je to ale zase ten starý dobrý thief. Jistě, některé mise jsou slabší, jiné lepší, ale bavily mě veskrze všechny. Mám ale pocit, (je to vskutku jen pocit, průzkum jsem si nedělal) že jsou mise trochu méně členité. Respektive jsou docela malé, jsou lineárnější a není v nich tolik skrytých chodbiček, tajemství apod. Ale je dost možné, že mám jen krátkou paměť a mám druhý díl ve své hlavě malinko zidealizovaný, tak to neberte moc vážně. Zábava to totiž pořád je.

5. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
Poznámka k výzvě: Hru jsem hrál na nejtěžší obtížnost a zcela bez výčitek dávám do hardcore výzvy. Nebylo to těžké ve smyslu, že bych často umíral apod. ale najít 90% lootu a všechny special předměty mě opravdu potrápilo a abych byl upřímný, musel jsem i párkrát juknout do návodu, jinak bych thiefa hrál asi dodnes.

Komenty k předešlým dílům:
Thief: Gold
Thief II: The Metal Age
+36

NieR: Automata

  • PC 90
Tu a tam se objeví hra, která se do vás po dohrání zaryje opravdu hluboko. A asi si teď po sérii herního zklamání (Andromeda, Inquisition, Fallout 4) vybírám jakési štěstí a pevně doufám, že jen tak brzo nepomine. V gameboocích, které jsem hrával, vždy používání štěstí snižovalo jeho celkovou hodnotu, tak se trochu bojím.

Opravdu však poslední dobou nemám smůlu na horší hry. A NieR Automata byla setsakramentská jízda srovnatelná s loňským Prey. Proto mě to nutí ten komentář napsat, i když se nejedná o výzvu a má lenost častěji vítězí, než se nechává porazit. Ale tuhle hru by si měl vyzkoušet opravdu každý. A nějaký ten chvalozpěv rád napíšu, pokud je šance, že to někoho o koupi třeba přesvědčí.

Na úvod bych začal jednu cennou radou. Hra se skládá ze tří částí a já ji hrál s více než půl roční pauzou, protože druhá část je totožná s tou první, jen hrajete za druhou postavu – která je slabší, nudnější a má minihru, která sice neurazí ale časem je opruz. Jenže…nedělejte to tak jak já. Někdo trefně podotkl, že první dva průchody jsou víceméně jen takový prolog a já musím souhlasit. Emocionálně fackovat vás hra začne až na konci druhého průchodu a v průchodu třetím obrátí vše naruby abyste nakonec nad hrou, kterou jste na půl roku odložili, museli pořád přemýšlet. Takže až to budete chtít taky zapíchnout při druhém průchodu – zkuste vydržet. To hlavní ještě ani nezačalo. A pocity, které ve mně po dohrání zůstaly, jsem naposledy cítil u Silent Hill 2.

Hře bych ve výsledku vytknul jen přehršel lootu. Je zbytečný a v podstatě se jedná o léčiva, věci na crafting a cennosti na prodej, abychom si mohli koupit více léčiv. A zde zrovna nevidím moc význam v tom, zvyšovat obtížnost, protože hra se nijak lepší nestane, jen vám možná začne tikat víčko a dostanete karpály (hlavně při tom druhém průchodu). Daleko lepší by dle mého bylo, kdyby se hra stala o polovinu kratší, a opadl zbytečný loot a hráč se tak mohl plně soustředit na výborný příběh. Systém čipů je ovšem skvělý, kdy si jich do sebe můžete narvat, co to jen sloty dovolí, ale pozor – umřete-li, přijdete o ně. Hra tak připomíná trochu Dark Souls a nutno podotknout, že tohle není jediný prvek, který mi mou oblíbenou hru připomíná. NieR má totiž skvěle udělaný „zpustošený“ svět.

Na začátku vás možná napadne otázka – proč stroje zabíjejí stroje. Proč? Na tomto rozuzlení hra stojí. Když už jsem ale zmínil Dark Souls, tak zde musím pochválit i vedlejší questy, které ač v základu hrozně hloupé, alespoň doprovodnými dialogy rozvíjejí onen svět. Podobně, jako odkrýváte tajemství Lordranu, nenechá vás chladným ani svět NieRu. Ať už se jedná o podivná NPC, podmanivý soundtrack a střípky informací získané hackováním (IT humor zahrnut). Vše doplňuje mozaiku světa, který byl stvořen opravdu s péčí. Nejsem žádný filozof, ale možná jsem zde zastavoval a přemýšlel víc nad svým počínáním, než u onoho Dark Souls.

A zbraně? Celý soubojový systém je perfektní, bojujete vždy s dvojící kousků plus podporou od robůtka. Takže souboj občas vypadá tak, že zatímco na zádech máte meč, tak ocelovými rukavicemi kydlíte roboty, když v tom 2B jednu rukavici vyhodí do vzduchu a odpálí ji mečem jako baseballový míček. Nebo útočíte mečem a 2B najednou bodne kopím do země a zatančí před hráčem efektivní taneček smrti. Jak už možná chápete, celý systém comb se nepřizpůsobuje jednotlivým zbraním, ale v jaké kombinaci je máte nastavené. Jsou zde totiž sloty pro těžký útok a lehký útok a na základě zvolených zbraní do těchto slotů, vykouzlíte specifické kombinace útoků. Připadal jsem si, jako když se mi spolu dvě zbraně v inventáři kamarádí víc než další dvě. Nejvíc však hra naráží na to, že v 99% případů bojujete proti robotovi, který bez legrace vypadá jako popelnice. Je to trochu jako soutěžit v taneční soutěži, zatímco váš oponent je jen zeď. Vy budete vždy vypadat perfektně, ale v kombinaci s tou zdí to působí malinko úsměvně.

A pokud půjdete do PC verze, podívejte se určitě po grafickém modu. S HD texturami je to hned hezčí podívaná a ač svět působí pustě, často na mě dýchal svou nádherou.

Pro: Soubojový systém, Příběh, OST!!!, Scenérie zničeného světa, Chvíli minihry

Proti: Nepřátelé, Pasáže za 9S, Minihry po delší době

+27

Detective Grimoire: Secret of the Swamp

  • PC 60
Pohodová jednohubka s jednoduchou hratelností, která svou přímočarostí spíš než plnohodnotnou adventuru připomíná interaktivní film. Animace je originální, příjemný soundtrack se neomrzí, ale především mě nadchl překvapivě skvělý dabing (hlavně hlavního hrdiny). Bohužel příběh samotný není nic moc a brzo se mi asi vykouří z hlavy.

Pro: dabing, animace, soundtrack

Proti: herní doba

+15 +16 −1

Virtua Cop

  • PC 65
Virtu Cop je mé první setkání s tímhle střílecím arcade žánrem. Musím říct, že to rozhodně nebylo špatné.

PC verze má tu výhodu, že si můžete nastavit všechno, kvůli čemu jste do automatu museli házet mince. Můžete si teda obtížnost nastavit jak chcete. Od nervy drásající frustrace po procházku růžovou zahradou, kdy nemusít moc řešit, kolik zabijete civilů nebo schytáte ran. Na PC poměry hra nabízí žalostně málo obsahu. Jen 3 epizody + jedna navíc. Díky tomu, že hra neobsahuje checkpointy, to může chvíli vydržet.

Je to odpočinkové střílení. Hra vás procvičí v postřehu a paměti. Trochu mě štvalo to neustálé barevné blikání všeho. Ve velké vřavě jsem občas ztrácel kurzor myši. Taky mi trochu vadilo zbytečně složité nabíjení. Proč proboha dvojklik? Mělo to snad procvičovat skill z myší? Ve vypjatějších chvílích, kdy potřebujete rychle střílet a nabíjet, to bylo někdy k vzteku. Věřim, že tyhle věci ale hráči na automatu nemuseli řešit. Je to věrná konverze.

Grafika v roce 1994 musela vedle tehdejší PC grafiky vypadat ultrarealisticky nádherně. Po třech letech to pořád vypadalo docela dobře. Virtua Cop je hodně zábavná hra. Celou dobu jsem se bavil a věřím tomu, že se budu bavit i u druhého dílu.

Herní výzva: Válka Periferií (normal)

Pro: zábavné střílení, nastavitelnost obtížnosti

Proti: občas nepřehlednost, zbytečně složité nabíjení, málo obsahu

+6

South Park: The Fractured But Whole

  • PC 75
South Park - Stick of Truth je moje srdcová záležitost. Přišlo to jako z čistého nebe a přineslo to nečekaně kvalitní RPG zasazené do autentického prostředí legendárního seriálu. I když Parker i Stone po vydání říkali, že už se nikdy do vývoje her nepustí, svůj slib naštěstí pro nás porušili. Určitě je to dobře, ale jistá pachuť na jazyku tu přeci jen zůstává.

Druhý díl, který je tentokrát zasazený do světa komiksových superhrdinů a superpadouchů je v konceptu víceméně stejný jako fantasy předchůdce. Bohužel, alespoň v mém případě, trpí PC verze docela špatně optimalizovanou prací s RAM. Dost často se mi stávalo, že se postavičky na scéně načítaly až postupně, hra se občas nepříjemně škubala, někdy se úplně zasekla a někdy nešla dokonce ani spustit. Což je vzhledem ke zpracování a hlavně bezproblémové jedničce, docela nepochopitelné. To se zhoršovalo, čím déle jste hráli a pro vyčištění paměti bylo nutné občas hru restartovat. Další věc, která mi nesedla je změněný vývoj postavy, kdy už nemáte klasické vybavení, jako je v jedničce, ale nahrazují ho 'Artefakty', kterým chybí osobitost a jejich účinky jsou méně znatelné. Neduh, kterým trpěla i jednička zůstává i zde - neustálé a všudypřítomné QTE, které se navíc pořád opakují a nedá se s tím nic dělat. Zejména na klávesnici je to pak docela bolestivé. Toliko asi k negativům. Jo, ještě jsem zapomněl - chybí tu sbírání čimpokomončáků, takže bod dolů :-).

Souboje hodnotím neutrálně - nejde o nic objevného a zároveň vyloženě neuráží. Vím, že budu v menšině, ale jak mi jinak QTE celkově ve hře vadí, v prvním díle mi v soubojích vyhovovaly. Byly rozmanitější a dodávaly soubojům na akčnosti. V druhém díle QTE ze soubojů (nikoli však ze zbytku hry) prakticky vymizely (kromě možnosti mezerníkem zmenšit utržené poškození ve správnou chvíli). To je trochu škoda a souboje jsou bohužel slabší stránkou celé hry.

Teď k tomu lepšímu. Vlastně nejlepšímu - není to nic nového, protože to přinesla i jednička, ale co si budeme říkat, ono vlastně o tohle jde úplně nejvíce. A to je příběh a autentický svět South Parku, jak ho známe ze seriálu. A to včetně grafiky, dabingu i reálií, které si berou postavy a události z posledních sérií. A hlavně humor, který tryská z každé obrazovky a hlášky. Skvěle využitá absurdita situace, kdy si kluci a holky na superhrdiny vlastně jenom hrají a do jejich fantazie se občas chtě nechtě prolíná reálný svět.

A tak ačkoli mám k některým herním mechanikám výhrady, to hlavní zůstává a to je důležité.

Pro: Humor, autentické zpracování, originální dabing

Proti: QTE, špatná optimalizace na PC, méně zajímavý vývoj postavy

+13

Metro 2033 Redux

  • PC 75
Tuhle hru hodnotím poměrne vysoko. Nechci si teďka ulehčovat práci, ale musím se odkázat na hodnocení mattesáka, kterej v podstatě vyjmenoval a popsal elementy hry tak, jak bych to udělal já sám, proto si dovolím být ve svém komentáři krapet stručnější, než obvykle bývám.

Na úvod musím uvést, že vyšší hodnocení než mattesák dávám kvůli tomu, že mě osobně nevadí koridorové střílečky a pokud bych si mohl vybrat, tak radši dobrou a citlivě promakanou (eg naskriptované scény, lokace s nestvůrama, apod) koridorovou střílečku, než (nuka colou) přeplácanej a pitomej open-world.

Takže co mě na hře asi nejvíc štvalo ?

- nemůžu si pomoct, ale vyloženě dementní je stealth systém. Připadá mi, že stealth je jednoznačně slabina týhle hry a strašně tam kazí atmosféru. Je prostě děsně lehkej. Hra opět trpí syndromem nepřátel slepejch jak krtek a hluchejch jak nedoslýchavej důchodce. Pasáže s lidskejma nepřátelema jsem po krátké chvíli vyloženě nesnášel. Dokážu ještě pochopit, že ve hře, kde hlavní protagonista nemá vlastnosti stylem RPG, tak je prostě systém nastaven principem on/off, že pokud jdete ve stoje, tak vás nepřítel na určitou vzdálenost slyší a pokud jdete přikrčeni, tak vás prostě neslyší, ale vodsaď pocaď. Se schopností nepřátel zahlédnout vás je to uplná tragédie. Prostě jste schopni přikrčeni pobíhat nepřatelům 3 metry před nosem a oni vás nevidí, ani když jste vlastně na horizontu a nebo proti světlému průchodu. Nehraje se na to, že by jste museli někde číhat a kalkulovat s jejich pohybem a zorným polem. Prostě tak jako s jejich schopností vás slyšet je úplně stejně stylem on/off stání/přikrčení nastavena jejich schopnost vás vidět. Mě osobně to strašně ruší a stealth akce jsem kvůli tomu nedělal. Připadalo mi to jako cheatování. A apropos, i ty zvuky by snad šly vyřešit trošku líp. To, že poměrně hlasité zvuky vydává např. přebití zbraně a nebo její výměna není zohledněno taky. Můžete to udělat za zády nepřítele a jemu je jedno, když se metr za ním ozve cvaknutí uzávěru, tedy zvuk, který se z pohledu hráče rozléhá hlasitě všude okolo.

- další věc, co mě štvala, byla podivně nastavená obtížnost. (S difficulties je tu trošku dost bordel, schovávám do spoileru, abych nerušil koment. Obtížnost je vícerozměrná a ve hře v options můžete přepínat pouze druhou úroveň normal/hardcore. Když začnete walkthrough, tak si na začátku vyberete první úroveň obtížnosti a sice spartan nebo survival, která se nedá změnit jinak, než že začnete novou hru, a poté vybíráte druhý stupeň obtížnosti a sice v nabídce je normal, hardcore, ranger a ranger-hardcore. Nutno podotknout, že Ranger je ve skutečnosti nadstavba a ten přepínač v options přepíná reálně mezi skupinama normal a hardcore a v případě, že jste na začátku zvolili jednu z Ranger variant, tak přepínač normal/hardcore ve skutečnosti přepíná mezi ranger-normal a ranger-hardcore. Je v tom dost bordel, co ? Co to je survival a nebo spartan se dočtete např. tady, co to je ranger se dočtete např. tady. Pozor! Informace na stránce je dost zavádějící. V Redux verzi ne-existuje obtížnost easy a na stránce chybí poměrně zásadní skutečnosti, které se pokusím podat. Bez DLC, co přináší Ranger variantu, je nejtěžší obtížnost survival-hardcore, ve které můžete mít 3 zbraně a máte plný HUD. V obou variantách Ranger můžete mít zbraně pouze 2, což zásadním způsobem zvyšuje obtížnost, a vy i nepřátelé máte méně života, takže se umírá rychleji na obou stranách. V ranger-normal je částečně ořezaný HUD, v ranger-hardcore HUD vůbec není vůbec. Mě osobně asi nejvíce vyvážená přijde obtížnost survival-hardcore, kterou doporučuju pro první walkthrough. Já osobně hraju na survival-ranger-hardcore, což je asi největší challenge, ale paradoxně například souboje o tolik těžší nejsou, protože nepřátelé umírají rychleji. Survival-Ranger-Hardcore (nejvyšší možná obtížnost vzhledem k dostupnému materiálu a obtížnosti soubojů) slibuje, že munice a další výzbroj a výstroj bude strašlivě vzácná, že na každý kulce bude záležet, ale není to vůbec pravda. Po chvíli hraní je klasická situace, že máte všeho dostatek a survival pocit odvozený od potřeby šetřit s materiálem je fuč. Co je ale na tom to nejhorší je, že ranger to řeší tupým způsobem, že z nepřátel prostě vypadává míň munice, třeba 5 kulek, ale když jste pozorní, tak se po mapě v každé odbočce schovává nějaká odměna v podobě hromádky erárního materiálu, až je to trapné - a tady připomínám, že mapa je koridorová a to znamená, že žádné velké prohledávání, aby jste prolezli každý kout, fakt netřeba. Možná jedinou vyjímkou jsou venkovní lokace, kde je situace trošku lepší, ale pořád platí, že se i v nich povaluje erárního materiálu přespříliš.

- zápory příběhu rešit nebudu. Hra je prostě koridorová střílečka a na příběhu ve skutečnosti vůbec nezáleží a jako takovou jí hodnotím. Jediné objectives v průběhu celé hry je jít dopředu a zahlušit vše, co se vám v pokusí zabránit v postupu do dalšího levelu. Ostatně celkem vtipnej je i fakt, že vy v průběhu procházení levelema nacházíte (a nebo také nenacházíte) stránky journalu, kterej ten příběh popisujou. Pokud je nesbíráte (a nebo nečtete), tak není příběh žádnej a na gameplay se naprosto nic nemění. Tenhle bod totiž ani není v podstatě zápor. Knížku jsem nečetl, takže na příběh jsem neměl žádná očekávání. Je ale trošku škoda, že když pominu stránky journalu, tak celá story ve hře se dá shrnout do oněch N jedno až dvouvětnejch popisků v loadscreenu každé kapitoly. Chybí mi tam vysvětlení, proč jsou tam frakce nácků a komoušů (njn. ruská duše to má fakt asi takhle černobíle), chybí mi tam trocha větší interakce např. na obydlených stanicích metra, kde jediné, co můžete, je obchodovat, jinak vše ostatní je tam statické jak koleje, co vedou tunelama.

Dost bylo záporů, pojďme na hře něco pochválit. Musím se opakovat. Nebudu chválit vše, hodně toho bylo řečeno, ostatně na mém hodnocení je znát, že se mi hra celkem líbila, takže vypíchnu věci, které mi přisly jinejma hodnotitelema opomenuté a nebo nepříliš zdůrazněné.

+ o kousek výše jsem mektal sice něco o tom, že jsem nebyl spokojen s obtížností v případě lidských nepřátel, v případě nestvůr byla situace zcela opačná. Levely s nestvůrama jsou docela challange a zrovna munice do brokovnice vám začne na pár místech docházet. Nestvůry navíc mají tu výhodu, že narozdíl od lidí vidí a slyší velmi dobře a užijete si s nima přesně ten stealth a to taktizování, které se s lidma dělat nedá.

+ dále se mi velmi líbily různé atmosférické lokace, ve kterejch byly typicky triggerovány velmi povedené cutscény. Ve hře mi nepřišlo, že by byly lekačky (a že jsem lekavej jak nevím co) a moc nechápu, proč se o ní říká, že je to (survival) horror, ale můžu říct, že mrazení na zádech jsem měl generálně vzato právě v neinteraktivních (resp. semi-interaktivních - "run Arťom, run !!!") cutscénách a nebo ve výše zmíněnejch atmosférickejch lokací bez nepřátel. Zvuková kulisa je bezvadná a dokonale sedí a dokresluje atmosféru. Tomuhle navíc napomáhá minimalistickej HUD (ačkoliv ten zavisí i na zvolené obtížnosti - lehkou obtížnost jsem ale nehrál) a absence jakejchkoliv rušivejch věcí typu šipky, co vám ukazuje, kam máte jít.

+ už to zase moc protahuju, proto jako poslední velkej klad hry musím vyjmenovat tempo, které někteří recenzenti naopak haněli. Musím se přiznat, že jsem se v žádném levelu nenudil od začátku do konce. Zcela naopak, poslední levely hry byly přesně takové, jaké bych je očekával: více akce, více střelby, více krve, více umírání a více reloadů. Takhle nějak si představuju, že by FPS, které je zcela lineární a v podstatě s absencí příběhu, mělo vypadat. Co tam má bejt ke konci jiného, když to není postavené na příběhu - a znovu, v týhle hře je příběh irrelevant ať se vám to líbí a nebo ne, jediné na čem záleží je probojovat se do dalšího levelu až k závěrečným titulkům.

Hru mohu doporučit. Mě se líbila. Pokud by tam nebyl z mého pohledu pokaženej ten survival element a lidští nepřátelé, pak by hodnocení určitě začínalo číslicí 9.
+16

Star Ocean: Integrity and Faithlessness

  • PS4 50
Star Ocean: Integrity and Faithlessness. Schválně si to zkuste říct nahlas. Integrity and Faithlessness. Blbější název snad ani nejde vymyslet.

Už při oznámí jsem tušil průšvih. Napovídala mi sestupná kvalita série i ostatních her od tri-Ace. Konečný výsledek sice není úplná tragédie, nicméně zázrak se taky nekoná. Předně mám docela problém vůbec něco napsat. Méně výrazné jRPG těžko hledat. Příběh si nepamatuju už teď, pár hodin, po dohrání. Postavy vyloženě otravné (na rozdíl od Lost, pardon, Last Hope) nejsou, jenže zároveň v hráči nevzbudí ani špetku zájmu.

Svět je dost malý a skládá se z několika map, které si odemykáte postupem hrou. Často se do nich i budete vracet. Někdy povinně, jindy kvůli vedlejším questům. Fast travel se odemkne dost pozdě a plnění vcelku nudných vedlejšáků tudíž solidorně protáhne, vzhledem k žánru, krátkou herní dobu na cca 25 hodin, přičemž čistě příběh by šel dát i pod patnáct. Pravda, je tu i post-game obsah, ale kdo by se s ním obtěžoval?

Zvláštností je, že v real-time bojích máte najednou až sedm postav a povětšinu času to překvapivě není až takový chaos. V těžších částech však AI spolubojovníků dělá neplechu a nestíhá včas reagovat. Můžete se učit role pomáhající ve směřování chování AI (např. často útoč, více se braň, hlavně uzdravuj), ale zásadní rozdíly jsem nezaznamenal. On vůbec celý ten soubojový systém vás nutí být až nechutně ofensivní a obrana se vůbec nevyplácí.

Ještě se zmíním o ne zrovna pěkném vizuálu, který svůj PS3 původ nezapře a neskutečně generické hudbě. V součtu je to všechno podtrženo podivným budgetovým vyzněním. Spolu s relativně nedávno vydanou další hrou stejných vývojářů (Exist Archive) mi dává obavy o budoucnost studia.

Bohužel se nám tu nekoná zmrtvýchvstání dříve oblíbené série (jako se to povedlo třeba Tales of Berseria). Asi je na čase, aby se Star Ocean ponořil do hlubin oceánu a nikdy už se nevynořil.

Pro: dá se to hrát...

Proti: ... se sebezapřením

+10

Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth

  • PC 90
Call of Cthulhu je zaujímavo spracovaný mix rôznych žánrových štýlov, ktoré sa príjemne vymieňajú a tvoria tak veľmi pestrú a zábavnú hrateľnosť. Úvod hry pripomína walking simulátor s detektívnymi prvkami, ale potom sa to začne žánrovo prudko meniť. Neskôr nasledujú stealth časti, nasledované dokonca akčnými prestrelkami a chvíľku hra dokonca skĺzne do "tombraiderovského" poskakovania cez plošinky a prieskumy jaskynných komplexov. Je pravdou, že určité štýly tu nefungujú dokonale (stealth, slabšie spracované strieľanie). To znamená, že v kombinácií so slabšou AI môžu občas rôzne herné situácie pôsobiť pomerne komicky (protivník stojí 5 metrov odo mňa a nevie ma trafiť so samopalom...), avšak dostatočne často sa striedajú a teda nenastáva nuda. Napríklad neskôr ma už spomínané strieľanie, teda odklon od adventúrneho žánru, začalo aj celkom baviť.

Príbeh bol veľmi zaujímavý a určité momentky boli spracované výborne a držal ma v napätí celú hru. Avšak na konci hry všetky otázky nezostali nakoniec zodpovedané: POZOR VEĽKÉ SPOILERY! Napríklad čo boli tí "polomnohonožci", ktorí viedli vojnu s rasou Yithians a ktorú nakoniec pravdepodobne porazili? Boli to služobníci Cthulhu a teda boli nejakým spôsobom prepojení na Dagona a Hydru? Prečo viedli vojnu? Zabil Jack Walters v súboji na lodi Dagona? Prebudil sa Cthulhu zo spánku nakoniec? Je však celkom možné, že na niektorú z týchto otázok som odpoveď prehliadol a v hre bola zodpovedaná, alebo mi unikla nejaká súvislosť. Myslím si, že najpravdepodobnejšie bude, že sa tieto otázky detailnejšie rozoberajú v Lovecraftových dielach, ktoré som začal čítať až dnes, a o ktorých som si príliš veľa informácii na nete nehľadal aby som si nič nevyspoileroval.

Atmosféra bola správne temná, zvuková stránka hry bola skvelá (hlavne dabing Innsmouthských obyvateľov bol geniálny :)) a k hudbe nemám výhrady. Vizuálna stránka hry už pomerne zostarla, čo je pochopiteľné, keďže ide o 3D hru z pohľadu prvej osoby, vydanú v roku 2006 na PC. Avšak stále sa na grafiku nepozerá zle a ide aj tak o (pre mňa) menej podstatný prvok a preto mu v svojich komentároch často venujem minimálnu pozornosť.

Najväčším záporom hry sú pochopiteľne bugy a dokonca s neoficiálnym patchom 1.5 som na niekoľko narazil. Medzi najhoršie patria stmavovanie inventára až tak, že nešiel vidieť, ale dalo sa to čiastočne vyriešiť. Horšie bolo trochu, že začali vypadávať titulky v rozhovoroch, čo vzhľadom na to, že som chcel čo najviac pochytiť z príbehu zamrzelo asi najviac, ale našťastie som to podstatné dokázal pochopiť aj z odposluchu. Drvivú väčšinu bugov rieši neoficiálny patch 1.5, takže som nemal žiadne s krátkym časovým limitom pri úniku, žiadne problémy s modrými svetlami a rovnako tu často spomínané padajúce balvany mi nerobili žiadne problémy. Navyše upozorňujem, že patch 1.5 obsahuje možnosť zapnúť "extended ending" takže záver hry je ešte vyšperkovanejší. Každopádne však varujem, že boj s bugmi môže byť náročnejší, než boj s nepriateľmi v hre...:) Zároveň však môžem potvrdiť, že aj tento boj sa dá dotiahnuť do víťazného konca.

Keďže hier z Lovecraftovho univerza nie je veľa, tak som rád za tento počin, o ktorom viem že sa rodil ťažko a preto sú niektoré jeho nedostatky pochopiteľné. Na záver ešte odporúčam hru Conarium, ktorú som tu na DH tiež už okomentoval. Proste to beriem tak, že táto hra odštartovala moju osobnú "Lovecraftovskú éru", kedy budem čítať všetky jeho poviedky, novely a pozriem si zopár filmov. Samozrejme som aj zvedavý, čo prinesú dva diely hry Darkness Within.

Pro: Atmosféra, príbeh, striedanie žánrov, univerzum a zvuková stránka

Proti: Bugy, umelá inteligencia a slabší stealth

+29

ELEX

  • PC 40
Elex je naprosto příšerná hra. Nevýrazný svět, kde není ani jedno zajímavé místo hodné prozkoumání. Vypadá to jak když se někdo vysere a pak do toho prdelí spadne. Nelogicky rozmístěné teleporty a neustále procházení stejných lokací. Vopruz od začátku až do konce.

Špatně vybalancovaný RPG systém a pomalý vývoj postavy. Přepálená obtížnost. Když úkoly díky silným protivníkům nejdou splnit ani po deseti hodinách od zadání, tak je asi něco špatně. Všichni včetně mutantů a příšer disponují nějakou formou útoku na dálku a trefí se i na 100 metrů. Souboje jsou zdlouhavé, nudné a celkově nefunkční. Pohyb neohrabaný a gang bang nablízko nehratelný. Toporné postavy. Stále stejné ksichty. Animace hnus.

Ze zabitého nepřítele nelze sebrat jeho zbraně a zbroj. Pouze malé množství peněz a zbytečné harampádí jako je vidlička. Zkušenostní body mizivé, takže je ztráta času vůbec někoho zabíjet. Většina úkolů má klišoidní povahu -pocem, kam deš, zabij, přines, hop sem, aport, pac a čus.

Nepřehledný inventář a deník. A ještě k tomu špatně ovladatelný. Prakticky nulová finanční odměna za plnění úkolů a s ní spojený neustálý nedostatek peněz. Když mi šéf Bersekrů jako odměnu za několika hodinovou práci řekl, že mám dovoleno nakupovat v jejich obchodě, tak mi už došla trpělivost. V kapse jsem měl šest litrů a celá výbava stála 30. Kde jsem to měl vzít? Trainer volá...

K dohrání mě přiměl pouze slušně vyprávěný a napsaný příběh. Nakonec to nebylo ani tak dlouhé - 20 hodin. Nesplněných úkolů mi zbylo jen pár. Co tam mohl někdo dělat přes 50? Netuším.

Pochválit se musí ještě dobrá optimalizace. FPS je stabilní, nikde nic nedoskakuje a nahrávání je rychlé. Občas se někde vynořil menší bug, ale stačilo zmáčknout kouzelné tlačítko quickload a během pár vteřin byl pryč. Facka pro všechny idioty, kteří quicksave považují začít kazící herní zážitek.

To nic nemění na tom, že Elex je naprosto příšerná hra. Vedle Zaklínače a Kingdom Come působí jako čerstvě nalezená vykopávka z dob minulých. Jsem zvědavý, jak bude vypadat Elder Scrolls 6. Protože brakové RPG vyčpělého typu jako je Elex už nikdy víc.
+1 +16 −15

Axel & Pixel

  • PC 75
Inspirace Samorosty je v Axel & Pixel patrná asi jako v Toby: The Secret Mine inspirace Limbem. To ale vůbec nevadí, protože všechny díly známější herní série mám vcelku rád, a tak titul ve stejném duchu vřele vítám.

Hraje se to velmi jednoduše, a nedochází tak k téměř žádným zásekům, což je příjemná změna oproti některým jiným adventurám, i když někdy si také rád zapřemýšlím. Sesbíral jsem všech dvacet kostí pro mého mazlíka a nezapomněl jsem ani na tuby s barvou a skici (díky kterým jsem dokončil mistrovské dílo).

Hodně mě zaujal odkaz na Shadow of the Colossus ve formě obra, na kterého je potřeba vylézt, aby šel porazit, jako je tomu v původní hře. Dokonce tady byl i prvek, na nějž jsem v trochu jiné podobě poprvé narazil ve třetím Samorostu (rozeznění kostí ve správném pořadí), tak by mě zajímalo, jestli se v Amanita Design inspirovali právě zde, nebo se tato záležitost vyskytovala i někde jinde.

Hudební složka je zde opravdu dobrá, což se dá říci i o zvucích celkově. Škoda, že konec přišel tak brzy, protože bych rád ještě v roli sympatického malíře pokračoval.

Pro: jednoduché, zábavné, odkaz na Shadow of the Colossus, hudba, ozvučení

Proti: krátké

+11

Almightree: The Last Dreamer

  • PC 60
Jednoduchá logická hříčka, ze které už je na první pohled patrná její primární platforma, tj. mobily.

Hra hráče provede dvaceti levely, které se od sebe moc neliší, žádný nevyniká ničím zajímavým. Základním kamenem hrarelnosti je běžet dál k cíli a sem tam přemístit nějaký blok zeminy pro postup dále. Vše je časově omezeno, jelikož se lokace za vámi postupně bortí. To vede někdy k frustraci na konci kola, kdy nestihne správně vyřešit puzzle a vrátí vás to na začátek. Naštěstí těch dvacet kol uteče rychle, tudíž i přes jednotvárnost nestačí hra začít moc nudit.

Příběhově víme jen to, že se snažíme rozpadající se svět zachránit nalezením mystického stromu. A to je vše. Konec je zvláštně useknutý. Nejspíše tu byly ambice vydat další kola, možná že i ještě jsou, vyhlížet je ale nebudu.

I přes kritiku výše jsem si tuhle jednohubku (cca 2 hodiny) celkem užil, zvlášť když vezmu v potaz cenu 0,5 eura (ve slevě). Každopádně se dá najít spousta lepších her podobného ražení.
+10

The Incredible Adventures of Van Helsing II

  • PC 65
Učesanější jednička, díky stejnému enginu a lehce zrecyklovaným kulisám by ji jeden měl za datadisk. Avšak stále jsem si užil nenáročné klikání na rozmanitá monstra, rozdělování bodíků do obohaceného stromu schopností, držkující společnici a nezatoulal se ani humor. Polevily úmorné spawnovačky (když pominu město na začátku a pár bossfightů) a tower defense minihra doznala balancu. Nové aktivity v doupěti mě tolik nezaujaly (trénování velitelů/vojska a chiméra), ale beru je jako vedlejšáky.

Stabilní zábava, stejně jako jednotka.

Pro: pořád to má unikátní Van Helsing atmosféru, parťačka, humor, import postavy, úpravy spíše k lepšímu

Proti: Catharina nedostala nové skilly, trochu kratší než předchozí díl

+8