Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Gravity Bone

  • PC --
Věřili byste, že jde do patnácti minut zasadit hru, která vás nejen zabaví jako komerční produkty, ale navíc si na ni vzpomenete i z nějaký ten čas? Já také ne. Jelikož je hra opravdu krátká, nemůžu o ni napsat prakticky nic, jinak by se to dalo považovat za spoiler. Jen vás odkážu na direct download a doporučím si najít volnou chvíli (před odchodem do školy/práce či při přestávce fotbalového utkání které sledujete) a zahrát si jednu z nejlepších freeware her.

Pro: zajímavé

Proti: krátké

+16

The Moment of Silence

  • PC 90
Báječná adventúra, ktorá ma prikovala svojim dejom k počítaču rovnako ako Overclocked. Perfektne sa odkrývajúci byrokratický a vládou prísne kontrolovaný svet vzdialene pripomína časovo neurčitú, industriálnu víziu budúcnosti filmu Brazil od Terryho G.

Všetko podstatné v Moment of Silence sa deje v dialógoch, ktoré su pestré a výborne nadabované. Hudba, grafika na výbornú, čo však uberá percentá je technická stránka hry. To ako sa kamera prestriháva a scrolluje pri pohybe hlavnej postavy je pri najlepšom iritujúce. Fanušík žánru, ktorý nie je príliž vyberavý na technickú stránku hry (čo adventúristi zriedkakedy sú) by si Moment of Silence nemal nechať ujsť.
+16

Drakensang: The Dark Eye

  • PC 90
Dle mého je Drakensang fest našláplé RPG se vším co k tomuto honosnému názvu patří. Jako mnozí i já považuji za nejlepší RPG všech dob druhý díl Baldur´s Gate a musím říct, že Drakensang mi ho svým vyprávěním příběhu docela připoměl. Mám rád pomalejší tempo hry. Potom má člověk čas na to, aby lépe poznal herní charaktery a vybudoval si k nim nějaký vztah. Vadou na kráse této hry může pro někoho být kamera, která je někdy opravdu dost neposedná. Jinak grafika skvělá, možnosti statistik a vylepšování postav nemají konkurenci a HUD je také velmi solidní. Dle mého se Drakensang může směle rovnat s takovým Dragon Age.

Pro: grafika, pomalejší tempo hry, statistiky, herní postavy, souboje

Proti: kamera, občas dlouhé chození

+16

Dragon Age: Origins

  • PC 95
Absolutně nejsem fanouškem fantasy. Ale tahle hra prostě člověka chytne.
Jako výhody bych viděl:

Příběh: Příběh společně se side-questy pár desítek hodin zabere a to nemluvím o nespočtu stáhnutelných rozšíření. Takže se nemusíte bát že to druhý den po probdělé noci dohrajete. Mimo to, příběh je velmi flexibilní a v širokém měřítku si ho můžete přizpůsobit dle vlastních rozhodnutí a kupodivu vše dobře funguje. Všechny rozhodnutí a počínání se později mohou odrazit v chování jiných postav a nebo samotného odvíjení příběhu. Mnohdy člověka tolik zajímá co by se stalo při zvolení jiné možnosti, že si prostě hru po dohrání musí spustit znovu.

Společníci: Dragon age nabízí velké množství společníků vaší družiny, které můžene/nemusíte přibrat. Každý má jiný charakter a je jen na vás kdo vám sympatický bude a kdo ne. Naskriptováni jsou pouze 2 postavy. Mnoho dalších je jen na vás, jestli se vzhledem k vašemu počínání v příběhu seznámíte, jestli ho zabijete, nebo se ani neuvidíte. Vše záleží na hráčově rozhodování v příběhu. Můžete jim do podrobna nastavit taktiku boje a s každým, koho do skupiny přiberete, se vám odemkne velké množství dialogů popřípadě side-questů, které vám postupně odhalují detailní charakter bojovníka. Mnohokrát se i stává, že členové družiny reagují na sebe na vzájem a různě se popichují, což znatelně oživuje atmosféru. A když jim špatně zabrnkáte na nervy, je tu i velké riziko že vás opustí nebo přímo zradí a pokusí zabít.

Na druhou stranu má hra i neduhy: Například takřka u každé výpravy se musíte prokousávat přes hordy nepřátel a stále dokola je stejným způsobem likvidovat. Když jste v budově, tak naprosto v každé jednotlivé místnosti na vás trpělivě čeká přesně stanovená dávka nepřátel což vede k stereotypu a zbytečnému prodlužování. Průchody jeskyněmi nejsou o ničem jiném, než že se ztratíte v nekonečné spleti stejně vypadajících chodeb a v jednom kuse se na vás ze stropu spoští další a další stovky obřích pavouků.
Přílišné množství věcí je další problém. Na každém kroku narazíte na bednu se stále opakujícími se věcmi které nepotřebujete a z inventáže se vám náhle stane skladiště všeho možného.

Pro: grafika, příběh, postavy, rozlehlost

Proti: občas zdlouhavé

+16 +21 −5

PC-Man

  • PC 70
Nedávno jsem se rozhodl vydat na takovou jakousi dlouhou pouť herní scénou - od počátků her na PC až po hry nejnovější, přičemž bych rád vyzkoušel všechno, co stojí za zmínku, co nějak ovlivnilo herní průmysl, co stojí na počátku hraní.

Tak jsem začal tím, že jsem si z nostalgie opatřil původní verzi PC-Mana. A světe div se, zažil jsem u toho víc vzrušení, než u kdejaké novodobé, rádobystrhující akce. Nemá cenu říkat víc, princip je příliš jednoduchý a o nějakém příběhu tady nelze mluvit, ale na svou dobu to musela být fakt pecka :).
+16 +17 −1

Red Faction: Guerrilla

  • PC 80
WOW! Tato hra hra opravdu dělá čest slovu "DESTRUKCE", pokud by hra ještě nabízela možnost deformace terénu, byla by to dokonalá demolice:). To je ovšem v otevřeném světě vpodstatě nemožné. Proč se proboha svět zaměřuje na GTA IV? Je to zaručeně ten nejnudnější díl celé série!!! Ano, hra má pěknou grafiku a supr fyziku, ale to je tak vše. GTA IV hraju již půl roku a málo kdy se do toho donutím, hrůza. Co chci říct - u RFG jsem se skvěle bavil! RFG a Saboteur je vlastně vůbec to nejlepší, co může dnešní sandbox nabídnout(nepočítám RDR:). RFG je v podstatě sci-fi Saboteur, připomínalo mi to na každém kroku. Ať jde o boj s nepřítelem v početní převaze, partyzánský boj, skrýše, odboj, osvobozování území, sbírání něčeho za dělání inferna, čím si kupujete zbraně a dalších mnoho společných elementů...od této hry jsem moc nečekal(kvůli špatné reputaci), ale bavil jsem se skvěle.

O destrukci se tu zbytečně rozepisovat nebudu, je to zážitek. Rád jsem si pobořil budovu na hraně stability a jen se na ni díval, jak odpadává ze stropu prach a kousky stavebního materiálu, železo krásně vrže a pak dojde k tomu krásnému okamžiku, kdy se všechna ta masa materiálu sesune na jednu velkou hromadu sutin :). Destrukci jsem si oblíbil, tudíž většina misi vypadala stejně - vzal jsem si takový ten obrněnější "SUV" a budovu sem prostě "projížděl" a bořil. Pochopil jsem, že třeba v misích se záchranou vězňů tato taktika není ideální, jelikož na rukojmí občas ten strop spadne :D. Kladivo bylo opravdu vydařeným pomocníkem, spolu s "nalepujícími se" náožemi, raketometem a hlavně taky "kovárnou"(ó bože příšerný překlad!). S kovárnou destrukce získá úplně nový rozměr destrukce. Věže se dají krásně neslyšně a nepozorovaně sundávat z větší dálky jednou střelou do úzkého prostoru - to byla lahoda, stejně jako nechat "rozpadnout" trubce:) a vůbec si z vojáků dělat prdel a třeba jim nechat zmizet podlahu :D. Nemluvě o tom, jak se krásně dávají sundávat letouny, které se bohužel nedají pilotovat:(. RFG si opravdu umí udržet pozornost, když to totíž začne nudit, přijde s novým udělátkem a hned to nakopne hratelnost, jako poté s jetpackem nebo taky pomocí mechů. Převelice rád jsem jezdil po krajině a pěkně si kladivem, na odlehlých místech, těžil ty pěkné černé krystaly. Btw to byl ale krásný zvuk křoupání:), ještě do betonové zdi to bylo velice šmakózní, vůbec zvuky jsou parada, až na to že hudbu jsem nijak zvlášť nezaznamenal. Pěkná grafika s otravným sluníčkem, přes které jsem občas opravdu neviděl, kam jedu:).

(Kladům se pravděpodobně zabíval někdo z kolegů, takže jelikož se mi nechce psát zdlouhavý příspěvek, očesáme nepotřebné zdi a necháme pouze železnou koustru:)

Mechové jsou skvělý! Hlavně ten rychlý s tryskami. Bohužel se s nimi nesetkáte ve volné hře vůbec. Na sandbox je hra relativně krátká, ale dnešní hráč si již zvykl, že toto, co předvádí RFG je nadstandart. Ke hře jsem přistupoval, jako k Saboteurovi - tudíž první splnit všechny vedlejší mise a pak se vrhnout na ty "příběhové". Toto se mi nelíbilo nejvíce. Na konci jsem měl tedy odehraných 85 misí vedlejších a 16 misí hlavních + konec, což při výskytu 6ti sektorů dává 2-3 hlavní mise na sektor, což byl hlavní kámen úrazu. Vedlejší mise se totiž scvrkly na stále se opakující osvoboď partyzány, dovez auto z A do B, s Jenkinsem udělejte škodu za pár desítek melounů, pomoz partyzánům útočit/se bránit a zabij kurýra/získej zásoby. To zajímavé se dělo v těch 16ti misích + konec, což se mi zdá málo, když jich tak 10 bylo originálních.

RFG mělo dobře vystavené kulisy tak nevím, proč do příběhu nedali koule, o5 je tu jen aby se neřeklo, což je škoda, jelikož to mohlo být fajn. To je ovšem obecný problém většiny her. Takže příběh a hlavní hrdina jedou na vedlejší koleji. Skvěle měli zpracované Záškodníky, kteří byli zřejmě obrazy Tuskenů. Proto se ptám - proč je do hry nezapojili? Vždyt mimo začátku a konce o nich nebylo slyšet! :( A to je škoda, interakce mezi EDF a Záškodníky a mise s tím spojené mohlo býti právě to nejlepší:(.

Hra má nečekaně chytlavý Mulťák. Hra nabízí mnoho batohů se spešl fcemi - jetpack, na bourání okolí, prorážení zdí, urychlovač, vystřelení, zdraví, neviditelnost, atd což ve spojení totální destrukce dělá z MP brutální peklo:). A tak jsem nepochopil, proč se ve hře obevil je jeden "batoh"?! Dyť todle by bylo totálně skvělé! Přijít nenápadně do budovy, zapnout boření :P. Hratelnost by to nakopávalo tak brutálně. Nemluvě o tom, že skvělou snipu "rentgenku" jsem si osahal až 5 minut před koncem:(. On byl konec vůbec trochu odbitý a čekal jsem větší a tužší opevnění.

RFG má dobrý režim boje oproti třeba zmršenému v GTA IV . Fajn střílení s přiblížením a schovávání se za překážky. Super zbraně. Vytáčelo mě, že se nepřátelé neustále respawnovali a bylo to občas nekonečné. Sice občas pomohl odboj, ale často umírali nebo se mi pletli pod kola, což mělo za následek snížení reputace. Na Marsu jsem se cítil jen v prvním sektoru, pak to čím dál méně připomínalo rudou nehostinou planetu, hlavně Oasis mě nebavil. EDF je hodně agresivní, ani nic neděláte jen projedete a už po vás pálí. Je docela težké setřást poplach, škoda, že hra nenabízí skrýše jako Saboteur, k domečku se opravdu jede dlouho a často skončíte úplně jinde, než jste chtěli.

Kdyby přidali "batohy", vylepšili příběh, dali tam více rozmanitých hlavních misí a do hry více zapojili Záškodníky hra by byla bombová a sahala by po 90tce!

Je to zkrátka skvělá hra, když se na hru nezaměřujete jako na celek. Je to návyková zábava, kde vám interesantně ojedinělá destrukce vykouzlí úsměv na tváři :) a to tady bohatě stačí. Hra si toto vysoké hodnocení ovšem zaslouží právě proto, že děla radost.
+16

Fahrenheit

  • PC 95
Hru musim hodnotit hodně pozitivně. Vývojáři hru pojali spíše jako film a musím uznat že se jim to povedlo skvěle. Hra utíká svižně, netrpí na záseky, dialogy a hudba kterou pro hru složili je naprostá trefa do černého. Krásně umí podpořit ponurou atmosféru. Navíc stereotypní hratelnost, kterou by se dalo očekávat uměli zredukovat takřka na minimum. Od stealth akce, boxování, hraní basketu, střílení na střelnici, zápasení, hledání důkazů, útěk, každou chvíli něco jiného i dialogy jsou udělány velice dobře. Nehrajete stále za stejnou postavu ale i za postavy které jsou v podstatě proti vám. Je jen škoda, že občas jsou minihry příliš zdlouhavé a zbytečné. Konec se může zdát i trochu chaotický a ne příliš trefný ale to už je jen spekulace. I přes to že hra má svá léta, tak ji hodně doporučuji.

Pro: poutavý příběh, svižnost, atmosféra, hudba

Proti: zlouhavé minihry

+16 +18 −2

Alpha Protocol

  • PC 70
Podívejte se, respektuju Obsidian a chtěl jsem, aby se mi AP líbil - jak vidíte, dohrál jsem ho, ale ohánět se nějakými 90kovými hodnoceními a přivírat oči nad spoustou nedodělků může jen fanatický fanboi. Alpha Protocol prostě je nedoladěná hra se spoustou chyb a probleskajícím světlem geniality.

Základní věci si přečtete v každé recenzi a i v komentářích okolo, vzácně se shodují: zajímavé dialogy a neuvěřitelné možnosti výběru a rozhodování s hmatatelnými důsledky a na druhou stranu strašný začátek a zastaralé zpracování.

Ano, souhlasím všechno to tam a hlavně možnosti výběru jsou opravdu znamenitě provedeny - vzor pro všechny ostatní hry do budoucna.

Nicméně chci se rozepsat o něčem jiném a beru to spíš jako námět k diskusi:

1) Asi si naběhnu, ale na argument, že to všichni kritikové hrajou špatně, když od "espionage RPG" čekají Splniter Cell je jednoznačná odpověď. Co lze čekat, když mám před sebou hru, která se tváří jako Splinter Cell, tak přece není nic divného, že ji tak budu hrát.

aneb vypadá to jako kočka, mňouká to jako kočka...ale aha...neni to kočka. Naletěl jsi!

Nasadit tabulky na 3person stealth akci bylo prostě špatné designové rozhodnutí. I kdyby hra neměla mizerné technické provedení a žadné bugy, v jádru by zůstal min.divný, kontroverzní hybrid. Hra je především produkt a jako takový musí fungovat, být kompaktní a dávat smysl z pohledu hráče. Pak se nelze divit frustraci, která vzniká, když dostanu něco jiného, než jak se to tváří. A i když RPG rozvoj postavy funguje a na konci je nabouchanost postavy hmatatelná, dostává zas na frak realističnost, kdy jsem neviditelný, nesmrtelný atd.atd.

Ve výsledku mi tak vychází, že by hra fungovala nejlépe jako Hitman nebo Splinter Cell, akorát s dialogy a možnostmi rozhodování. Vlk by se nažral a z kozy by se nestal kozokrysopes jako ve výsledném produktu.

2) Příběh - ano branching je naprosto legendární. Nelze nic namítat. Ale příběh sám? OBJEKTIVNĚ? Příběh sám je prostě celkem typické klišé s pár zvraty ohledně funkce/role některých postav. Samotné zvraty na mě ovšem působily jako v typickém mindfuck movie - prostě překvapení pro to, aby tam bylo, zvrat pro zvrat, hlubší smysl v samotném příběhu nemá. Příběh je maximálně oukej, pokud chcete říct, že boj osamoceného agenta proti svojí organizaci ovládané zlotřilou korporací naplňuje definici "skvělého příběhu", tak se samozřejmě nemáme o čem bavit.
P.S.: za hry se super příběhem považuju např. Baldur's Gate(postupné odhalování) nebo KOTOR (zvrat jak bota v půlce)


3) Hratelnost-opět maximálně "oukej". Zábavnost funguje jen díky RPG prvkům, ale v momentě kdy k plížení není velká motivace a střílení i beztak dost (i když budu hrát stealth, kde můžu) by hra potřebovala promakanější systém. Míření, kamera, ovládání, inteligence nepřátel - ani jedna z věcí není dotažená, což je, vzhledem k tomu, že se jedná na klíčovou aktivitu ve hře.

Ty spousty nedokonalostí včetně základního, centrální konceptu hry (který je podle mě prostě chybný) nelze přehlédnout a dělat, že tam nejsou. Hra není špatná a za zahrání stojí, pokud je hráč ochoten překousnout začátek a samozřejmě technické zpravování.

Pro: RPG prvky, dialogy, možnost volby a důsledky

Proti: technické zpracování, ovládání, začátek, malý důraz na stealth

+16 +22 −6

Mass Effect 2

  • PC 90
Hru som si zahral až teraz, čakal som, kým nevyjde väčšina DLC možno už žiadny nevyjde, všetky voľné postavy v tíme sú obsadené, rovnako ako aj všetky neobývané kabíny na lodi a urobil som dobre, nakoľko mnohé DLC vypĺňali biele miesta v hre a pridávali nové postavy.

Grafika je nádherná. Lepšie nasvietenie oproti jednotke, kde bolo všetko tak trochu sterilne čisté, pomáha hre svetle a tieňa vytvoriť atmosféru. Stabilita hry a načítavanie textúr sa zlepšili, oceňujem minimalistický HUD a jednoduchšie (a tiež lepšie) ovládanie. Príbehu, postupnému rozuzľovaniu a gradovaniu nemám čo vytknúť, postavy sú skvelo napísané. Tie sú hlavnými ťahúnmi príbehu. To skvelé na dvojke, to som ešte v žiadnej hre nevidel, je reálna šanca, že Shepard aj vaši parťáci môžu zomrieť mňa týmto dostali, som zvedavý: čo sa stane s postavami tých hráčov v trojke, ktorých Shepard zomrel pri Suicide mission? Vyberú si nejakú z preživších postáv ako playable character, a príbeh bude pokračovať? Hmmm... :)

Cez to všetko je tu pár pribehových nezrovnalostí, ktoré nechápem (SPOILER ALERT):

- Koncil uveril, že Reaperi neexistujú a že Soveregin bola len Sarenova „vlajková ľoď“- sorry, ale toto je dosť nevieryhodné. To sú naozaj až takí sprostí? A podľa Andersona ani z trosiek nedokázali zistiť, či ide Gethskú technológiu alebo Reapera? :/

- Jacobov otec si sa po núdzovom pristátií vykašlal na rodinu a založil si harém? Unplausible ... :/

- to si Jokera NAOZAJ žiaden Collector nevšimol, keď prechádzal cez celú loď, niektorým priamo pred očami?

- A ako to, že Joker vôbec chodi? Nehovorilo sa v jednotke, že má chorobu, vďaka ktorej je pripútaný ku kreslu (krehké kosti alebo tak)?



Páči sa mi možnosť ustreliť nepriateľom časti tela narozdiel od jednotky, kde ste mohli zblízka streliť nepriateľovi brokovnicou do ruky – a nič.

Odpadli mnohé čakacie momenty, chodenia z miesta na miesto boli zmenšené na minimum (napríklad na Citadele, čo mi vyhovovalo, tam som sa v jednotke nachodil naozaj dosť), zdĺhavé vozenia výťahom a mnohé mini side-questy mali riešenie doslova za rohom. Toto všetko pomohlo dynamike príbehu. Odpadlo aj preskúmavanie planét, namiesto ktorého sa teraz planéty skenujú. Táto minihra ma bavila. Množstvo planét na prieskum, ako sa mi zdá, sa tiež zmenšilo, čo je dobre, ale aj tak by som ho ešte trošku zmenšil. Minihry celkovo boli zábavnejšie a nie až tak ťažké. Áno, minihra v jednotke bola pre mňa ťažká :)

A jednotlivé planéty s questami sú na hviezdnej mape zreteľne označené, takže vždy viete, kam máte ísť.

Jediné, čo by som ocenil, sú dlhšie misieneviem nakoľko je to problém Unreal Enginu, ktorý dokáže síce vykresliť peknú grafiku, ale možno nezvládne rozsiahle levely – podobný problém bol už pri Thiefovi 3 a Deus Ex 2, ale na rozdiel od nich v tejto hre loading screeny neboli zdĺhavé a „more intricate level design“ chápem to tak, že hráč vďaka tunelovitému designu dynamicky napreduje, žiadne hluché miesta, ale na druhú stranu, už taký KOTOR 1 mal lepší level design.

Kedže už vieme, že trojka sa bude odohrávať na Zemi, zdieľam obavy s niektorými z Vás – prečo sa zasa všetko musí točiť okolo Zeme? Kedže ide o ohrozenie celého vesmíru, nemohlo by sa to odohrávať na nejakom všeobecne (rozumej pre všetky rasy) dôležitom mieste? – na druhú stranu, už v dvojke pre nás autori nechali istú stopu, kde napovedali, že trojka sa bude odohrávať na zemi (takže predpokladám, že príbeh majú aspoň v hlavných rysoch napísaný a vedia, čo robia) – počas prieskumu naoko nečinnej lode Reaperov, Garrus pri pohľade na množstvo prázdnych plástov poznamenal, že na ich naplnenie bude treba veľa ľudí, a že uričte napadnú Zem – ja viem, ja viem, nie všetci museli mať vtedy v parte Garrusa.

Vylepšený „konzumný“ spôsob hrania hry z jednotky mi v tejto hre vyhovuje, vývojári sami si ho vydaním dvojky kanonizovali. Predsa len ide o progresívny titul, kde sa vývojári snažia prísť na to, ako by sa vyvarovali klasickým RPG „vadám“ zdĺhavé chodenie z miesta na miesto, prechádzanie cez mnoho lokácií, kým sa dostanem tam, kam potrebujem – prosím, všimnite si uvodzoviek. Ja to za vady nepovažujem, skôr za sprievodné znaky žánru, ale narážajú na nové problémy primitívny tuneloidný dizajn, popretínaný cutscénami, snaha viesť hráča za ručičku. V každom prípade, ja sa experimentovaniu nebránim. Ale je pravda, že teraz, keďže Mass Effect 2 mal úspech, by som podobný systém nerád videl aplikovaný vo všetkých (väčšine) RPG (ja viem, Mass Effect nie je čisté RPG).

Škoda, že sa hra nedá ohodnodnotiť jemnejšou škálou. 85 percent sa mi zdá málo, 90 veľa. Dal by som niekde medzi, takých 87-88, také, aké je momentálne celkové skóre. Ale, čo nad tým vôbec rozmýšlam – 90 a basta! :)

Pro: grafika, príbeh, dynamika príbehu, vylepšenia oproti jednotke

Proti: leveldesign, veľkost levelov

+16 +17 −1

Heroes of Might and Magic V: Tribes of the East

  • PC 80
Nová rasa: Skřeti, po vizuální stránce nevýrazní, leč překvapivě zábavní po stránce taktické. Lákavý je především nový systém krvežíznivosti, občas trošku nespravedlivý, za to správně motivující k přímému útoku. Krvežíznivost dělá spolu se silnými jednotkami ze skřetů jednu z nejmocnějších stran, jak to v datadiscích s novým obsahem bývá. V kampani potěší, v multiplayeru už méně.

Kampaně se mi líbily všechny, nové verze jednotek i náplň misí udrží pozornost až do konce, snad jen ten humor v cutscénách mi do noty moc nepadnul. Nejvíc mě kupodivu bavily mise za nekromanty, noví lichové s oživováním mrtvých jsou zatraceně silní.

Tribes of the East přináší čerstvý vítr i mimo příběhovou část, tedy do skirmishe/multiplayeru. Kromě kupy nových jednotek potěšilo skládání artefaktových sad a zredukování počtu dovedností potřebných na ultimátní skill (ze 4 na 3).
+16

Icewind Dale: Trials of the Luremaster

  • PC 80
Baldurova Brána měla svou Durlagovu věž a ID mají zase hrad Maluradek, který všem, kteří si chtějí v mrazivém prostředí ID užit co nejdéle, nabízí opravdovou výzvu a zábavu na několik hodin. Obtížnost zde stoupla velmi výrazně a bez postav na patřičné úrovni ani nemá smysl sem lézt. Na všechny, kteří překonají hory nepřátel, spousty pastí a hádanek pak čeká odměna v podobě možnosti poslat Luremastera na pravdu boží.

Dnešní hráče by možná překvapilo, že kdysi bylo možné vydat do hry přídavek zdarma, který svou herní dobou dokáže překonat většinu dnes vydávaných her.

Pro: Parádní rozšíření ID, na vyšší obtížnost to byla fakt výzva

Proti: Pro ty, kteří nemají rádi ID to bude jenom další ID, ale za tu cenu tomu fakt nemám co vytknout :)

+16

Hidden & Dangerous 2: Sabre Squadron

  • PC 80
Výborné, leč docela krátké pokračování špičkové taktické akce. Až na, pro mě nezáživnou, první misi, jsou lokace opět velmi detailní, zasazením atraktivní a tak čištění nepřátelských vojsk je opět velmi zábavné. Hra si zachovala všechny přednosti, přidala 9 nových misí a pár zbraní. Nic víc nic míň, ale pro fanouška původní hry je to nutnost. Celou kampaň lze projít kooperativně, což je velmi příjemná možnost. Bugy z původní hry jsou povětšinou odstraněny. AI se vůbec nezměnila, ač popisek praví jinak. 80%

Pro: vše, co bylo dobré na původní hře, nové mise

Proti: slabší AI, mohlo to být klidně krapet delší ;)

+16

Duty Calls

  • PC 40
Tohle se snad nedá hodnotit ani jako hra. Spíš je to interaktivní reklama, která je ovšem docela vtipná a občas dost trefná. Po hratelnostní stránce je to sice blbost, ale tak to má i být. Mezi menší plusy řadím ještě docela slušnou grafiku a efekt zpomalených letících kulek. Jinak 5 minutová záležitost. Za originalitu 40%

Pro: výborná reklama...

Proti: ...ale samozřejmě špatná hra ... ... a navíc je to velký jak kráva

+16

Hearts

  • PC 85
Když zrovna nemám nic na práci nebo toho mám naopak hodně a chci si odpočinout hraním nějaké oddychové hry, sáhnu po Srdcích, která jsem hrával už jako malý kluk na pětadevadesátkách (rozuměj Windows 95).

Dříve jsem systému hry vůbec nerozuměl a házel karty, jak mě zrovna napadlo, ale potom mi pravidla někdo (už ani nevím kdo) vysvětlil a já konečně zjistil, že mít na konci nejvíc bodů není žádná výhra. Hráče si pojmenovávám podle oblíbených osobností (například po hokejových hráčích) a mám tak větší motivaci vítězit.

Srdce jsou jednou z mých nejoblíbenějších karetních her a je velká škoda, že se v reálu skoro nedají hrát, protože pokud nejste zrovna v okruhu poctivých lidí, nikdo vám nehodí pikovou dámu, když by si ji posléze měl sám vzít a radši hodí jinou barvu.

Pro: odreagování, možnost pojmenování sebe i soupeřů, hraní v reálu...

Proti: ...je téměř nemožné

+16

Dragon Age: Origins

  • PC 75
Přehnaně oslavované rpg, které sice nese stopy svého stále nepřekonatelného sourozence Baldurs Gate v podobě mnoha památných momentů, ale překonává ho pouze technickou stránkou (pokud vůbec). Setkáme se zde s mnoha klasickými rpg problémy jako například stereotypní vyvražďovací mise v nudném prostředí(asi nejhorší je Orzamar), nekonečné přesuny, nalézání podivných předmětů u ještě podivnějsích tvorů (vlk má brnění, naopak ne všichni bojovnící mají zbraň) a ani problém s nedostatkem volného místa v brašně, přestože alespoň nerealisticky přetížený bágl (20 seker atd :) nezpomaluje chůzi postavy, což jsem uvítal. Bohužel ani grafika není bezchybná (Orzamar je vyloženě odporný), mimika je nulová a intra mohli být zábavnější a filmovější. Stejně tak AI okolních lidí se dá charakterizovat "stojím na místě celý rok a koukám do blba, dokud mě neoslovíš". Faktor náhody a překvapení co se jejich chování týče, vážně neočekávejte. Pokud si všímáte takových detailů, že hrdina neezanechává stopy ve sněhu, když šlápne do kaluže, nestane se nic, a vůbec celý terén je jak namalovaný na polystyrenu, tak vás asi těžko upoutaji panoramatické výhledy (za celou hru asi 4). A velkolepé soubojové animace?....ne. Je tu jeden nebo dva způsoby zabíjení velkých tvorů a stejný počet pro usekávání hlav nižších tvorů. Nuda. DD je po stránce hratelnosti vlastně zjednodušené BG. Menší výběr ras, menší výběr povolání, intuitivnější přístupnost pro nezkušené hráče. Nemyslím si, že konkrtétně tento bod je na škodu. Nicméně jen potvrzuje, že tato hra je masově líbivá (podobně jako Avatar). Chybí mi trocha experimentů a nových nápadů. Přes tohle všechno mě hra docela bavila a jak jsem již psal, našel jsem v ní nejeden zajímavý moment. Díky možnostem volby, které bohatě rozvětvují příběh, je zábavné dát si to alespoň ještě jednou (i přes vědomí těch děsně nudných částí hry).

Pro: herní doba, zajímavé charaktery, draci v hlavní roli, zajímavé promo hry, různé začátky a konce, závěrečná část hry

Proti: klasické rpg neduhy, nulová mimika, klišé příběh, chyby v grafice, pouze čtyři sloty ve skupině, robotické AI

+16 +17 −1

Planescape: Torment

  • PC 95
Planescape Torment byla hra, kterou jsem si vždy toužil zahrát, ale kvůli technickým problémům z toho vždy sešlo. Až nedávné vydání hry na GOGu mi konečně umožnilo vychutnat si tento skvost.
Probuzení se v márnici bez sebemenšího poněti o tom, kdo a kde jste, je sám o sobě začátek, který předurčuje jedinečnou atmosféru celé této hry. Ne, hra možná neni to správné slovo... tohoto příběhu, této cesty. Cesta Bezejmenného je trnitá a vyšlapaná vzpomínkami, které bylo snad lepší zapomenout, a ti kteří po ní kráčejí jakoby se stále více zamotávali do své vlastní trýzně.

Příběh a postavy v téhle cestě prostě a dobře hrají hlavní notu, a hrají ji jako sám Beethoven "Osudovou". Každá postava, která vás může doprovázet si nese své vlastní břímě, které se klidně může stavět vedle těžké zátěže na bedrech Bezejmenného. Ať už je to vtipný Morte, krásná Fall-from-Grace, nebo mlčenlivý Dakkon, všichni jsou jedinečnými ukázkami toho, jak dělat postavy pro RPG hry. Příběh je pak kolotočem zvratů a rozhodnutí, které nejenže utvářejí svět okolo vás, ale také charakter hrdiny, což je věc, na kterou se dnes ve většině vychvalovaných RPG zapomíná. Většina rozhovorů přivádí hráče do jedinečných situací, kde ne vše, co se zdá dobrým je dobré a ne vše špatné je opravdu špatné... a to i v situacích, kdy na druhé straně rozhovoru stojí pekelná stvůra nebo anděl. Bravo!

Grafika staví na stařičkém Infinity Engine, který je pořád stejně krásný, jako před lety (určitě hezčí než Aurora (přinejmenším na svém počátku)). Bohužel hra neobsahuje možnost zvýraznění použitelných prvků (která je např. u Icewind Dale), takže hráč často poletuje po obrazovce myší a hledá která bedna jde otevřít apod.

Co se hudby a zvuků týče, tak vězte, že soundtrack Planescape Torment je bezpochyby jedním z nejlepších, na které mezi herními soundtracky kdy narazíte. Nejednou se mi stalo, že jsem se při hraní zastavil a prostě poslouchal ty úžasné melodie, které hrou zněly. Dabing je také špičkový, až člověka mrzí, ze nejsou namluveny veškeré rozhovory... ale to ve své době nebylo možné a navíc by to vyšlo hodně draho.

Menší problémy jsou pak u soubojů, které po čase dokážou být poněkud jednotvárné a kvůli postupu úrovněmi se hráč nemusí dostat ke všem možnostem - já jsem například hrál za mága, ale ke kouzlům osmé a deváté úrovně jsem se dostal až před posledním "bossem" (díky hromadě zkušeností, které jsem získal při otevření "broznové koule"), se kterým jsem prakticky ani nebojoval, takže jsem se ani nemohl podívat, co za kouzla to vůbec je. V některých částech (Curst->Carceri) hra hodně ztratila na volnosti a stala se hodně lineární a v některých částech doslova debilní (Curst Prison), zachránilo to hlavně vyústění celého toho putování (tj. Carceri), které bylo skvělé.
Kladem sice je, že narozdíl od ostatních cRPG před hráče není hozeno nepřeberné množství zbraní, ze kterých si má vybírat, ale na druhé straně dostane nepřeberné množství talismanů a kouzelných předmětů, které všechny mají své výhody, ale kdo se v nich má vyznat. Všechny tyhle věci se ale dají odpustit, právě díky výše zmíněným kladům.

Celkově tedy můžu bez okolků označit Planescape Torment za nejlepší cRPG a jednu z nejlepších videoher, které jsem kdy měl to potěšení hrát. A skrze jeho jedinečný příběh se naučit nové věci a zamyslet se nad různými pravdami a pohledy na život. Rozhodně si Planescape Torment nejednou zahraju znova - je to hra, která je i víc než jedenáct let od svého vzniku stále jedinečným uměleckým dílem a věřím, že i za dalších jedenáct let stále bude.
+16 +17 −1

Grand Theft Auto: Vice City

  • PC 100
Je to již dlouho, kdy jsem Vice City hrál poprvé. Tuším že půl roku po vydání (na které jsem se hodně těšil, už od prvního preview v Gamestaru). Je to jako trojka, akorát vylepšené o 142% a zasazené do lepšího prostředí. Tolikrát jsem projížděl ulicemi VC, že už ani nechápu, jak mě to může bavit, ale i tak jsem GTA:VC dohrál asi 8x. A vždy to byla zábava.

100% proto, že hra splňuje vše, co by hra měla mít. Nenašel bych skoro žádné proti. A pamatuji si, že v té době bylo pro mě VC symbol dokonalosti grafiky. Jak ten svět zatím pokročil (moc ne). Přesto se najde pár bodů proti, které však nijak nesnižují výsledný dojem.

Pro: Volnost --- procházení/projíždění se --- vtipy --- hledání balíčků --- útěky před policií trvající desítky minut (zábava) --- zabíjení koltem --- Řízení helikoptéry

Proti: Samozřejmě jsem zkoušel plavat, ale až do IV dílu platilo, že "white men can't swim" --- Příliš mnoho růžové --- Chopper Angel --- Řízení RC letadla

+16

Metro 2033

  • PC 85
Zpočátku se mi Metro jevilo jako nepřímé pokračování Cryostasis - mluví se tam rusky, pohybujeme se pomalu a opatrně v depresivních prostorách, dýchá na nás nadpřirozeno a akorát místo ukazatele tepla dobíjíme ukazatel plynové masky... Metro však představuje variabilnější herní náplň a znatelně barvitější hratelnost. Sandbox se sice nekoná, dokonce ani RPG prvky ne (za celou hru jsem jen dvakrát nakoupil něco v marketu a nejspíš jsem to ani nepotřeboval), ovšem Metro je i v rámci koridorové FPS nadstandardně zajímavou hrou. Jsou mise, kde střílíte větší množství nepřátel se skupinou dalších vojáků, jsou mise, kde se ve dvou plížíte temnými chodbami za doprovodu perfektní atmosféry a neméně velkou část zabírají také mise, kde se samotní, ubozí a připosraní schováváte před nepřáteli a postupujete ve stylu stealth.

Ani jeden z těchto druhů misí sice nedosahuje vrcholu svých žánrů, obzvláště stealth prvky jsou velice jednoduché, ale myslím, že právě tak je to nejvíce vhodné pro pohodovou hratelnost a odreagování. Ono vůbec nazývat misi, kde stačí vojákům před nosem zhasnout petrolejku a proplížit se jim za zadkem jako "stealth", je možná až urážkou pro opravdové stealth hry, ale nemůžu si pomoct, právě takhle mi to vyhovovalo. Nic komplikovaného, jen objevit jednoduchý vzorec pohybu nepřátel a dostat se dál. Aby zde však platilo, že "méně je někdy více", musí mít hra oporu v ostatních aspektech. V prvé řadě se jedná o již zmiňovanou atmosféru, která je opravdu fantastická (neříkám, že hrůzostrašná, to ne), v druhé řadě o excelentní grafiku, její hrou světla a stínu a přesvědčivým designem prostředí. Stejně jako u Cryostasis si ale dovolím poznamenat, že samotný engine zdaleka nedosahuje kvalit Crysis, jen na pohled běžného hraní se tváří prvotřídně.

Jednu výtku, která mě rozžhavila pěkně do běla, bych však měl - zpropadený systém ukládání! Hra používá jeden autosave, který se vám přepíše klidně sekundu po té, co se ve stealth misi prozradíte, jelikož nevíte co je za rohem, nebo vám pohodově zničí hru, pokud se vám podaří utéct svému parťákovi do další loadovací zóny a zanechat ho bugnutého v té předchozí... A v těchto situacích opravdu nezbývá nic, než restartnout celou misi.

Celkově to byl moc pěkný herní zážitek a překvapivě dost dlouhý! Člověk sice během hraní přijde na více drobných nedostatků, ale fakt, že si na většinu z nich po dohrání ani nemohu vzpomenout mluví sám za sebe...

Pro: Atmosféra, grafika, minimální složitost, ale ne stereotyp ani tupost, délka hry

Proti: Systém ukládání, drobné nedostatky, pár nápadů nedotáhnutých k dokonalosti

+16

kill.switch

  • PC 30
Když jsem si Kill.switch koupil, jako hru z kolekce ABC, pročetl jsem zdejší popis a komentáře, abych zjistil, jaký herní zážitek mám očekávat. S moc pozitivními ohlasy jsem se zde nesetkal a spíše než doporučení si hru zahrát, to vyznělo naopak. Přesto jsem tak učinil a výsledné dojmy si můžete přečíst v následujících řádcích.

Z pouhých tří položek v menu si lze vybrat, kromě nastavení a ukončení hry, hru novou, kde nejprve začínáte s tréninkem. Již ten mi naznačil, kam a jakým způsobem se bude Kill.switch ubírat, co do hratelnosti. Nejdříve jsem si všiml již zmíněných modrých kruhů, které ozančují místo, kde budete provádět určitou činnost. Co mě však následně rozesmálo, byl pohyb hlavního hrdiny, kterým se ke kruhům přibližoval. Běh to rozhodně nebyl, leda že by, jak už bylo zmíněno, měl cosi v kalhotách. Nicméně trénink splnil svůj účel, protože mi v něm bylo vysvětleno vše potřebné, a tak mohly přijít na řadu první mise.

Tam přišlo další překvapení v podobě nepřátel, kteří se rojí jak vosy, když se jim šťouráte v hnízdě a jejich zabíjení je v podstatě jediná činnost, kterou ve hře provozujete. Objevují se před vámi, za vámi, nad vámi, vedle vás a div ne i pod vámi. Vcelku mě štvalo, když jsem prošel celou lokaci a těsně před koncem mě zezadu zastřelil nepřítel, který se spustil z vrtulníku po laně. To se mi sice stávalo až v pozdějších fázích hry, protože ze začátku je hra velmi jednoduchá, ale s blížícím se koncem se obtížnost neúměrně zvyšuje (konečný boss je ale naopak zase jednoduchý). Cestou vás doprovází všudypřítomná linearita, kdy jdete vlastně pořád rovně za nosem a zabloudit se prakticky nedá, protože není kam odbočit.

Systém ukládání je další slabinou tohoto dílka, protože se hra uloží jen na určitých místech, kterých je celkem 20. Když tedy postřílíte hordu nepřátel, a chtěli byste si tento úspěch uložit, musíte počkat až na jedno z těchto míst. Navíc při nahrání uložené hry máte jen brokovnici, s čímž jsem se naštěstí nesetkal, protože jsem to dohrál na jeden zátah za tři a půl hodiny.

Asi jedinou věcí, co se mi vcelku zamlouvala, byl systém krytí. Měli jste totiž možnost při střílení buď vykouknout a na protivníky při střílení mířit, nebo vytasit nad kryt jen zbraň a střílet s ní naslepo. To bylo sice bezpečnější, ale velmi nepřesné.

Na závěr ještě musím zmínit strašnou vizuální stránku, což se týká i videí, kterých naštěstí ve hře moc nenajdete, příběh, jenž prakticky neexistuje a AI, jenž také nedosahuje vysokých kvalit. To se nedá říci o mušce nepřátel, protože mě dokázali zastřelit i přes celou lokaci, přičemž já je ani neviděl. Toto DVD už s největší pravděpodobností do své mechaniky nikdy nevložím, protože už jen při poslechu příšerné hudby, jenž vás celou hru provází a vůbec se sem nehodí (leda že by tam byly stroboskopy), mi není zrovna dvakrát příjemně.

Pro: systém krytí

Proti: pohyb hlavního hrdiny, rojení nepřátel, nevyvážená obtížnost, linearita, systém ukládání, vizuální stránka, příběh, AI, hudba

+16

Rise of the Dragon

  • PC 80
Celkem ojedinělá nelineární adventura fungující na klasickém modelu "S hráčem není nikdy dost vymrdáno (sic)" od příznivců osmdesátkových scifi - RotD.

Asi první, co člověka po spuštění udeří do očí je, že ho v metru zatknou dva modří stormtroopeři za veřejné obnažování, jelikož se samozřejmě hned po zjištění nutnosti ranního oblékání pokusí vyběhnout z baráku nahý. Hned druhou věcí po restartu hry je ale překvapivá volnost, která je oblečenému hráčovi nabídnuta.

Lokací tu nejsou žádná kvanta, ale jak přistoupit k situacím v nich je čistě na vás. Člověk tedy bloumá kde může, posílá do háje koho může, hledá indície k dalšímu postupu vyšetřování, objevuje další místa k adventuření a celkově si užívá stylový setting ve hře použitý. Celá tato cesta končí velkolepým závěrem, kdy hráč zjišťuje, že ty tři dny herního času, co asi tak po dvou nebo kolika hodinách uplynuly, jsou tak trochu časovým limitem a jelikož stále nemá sebemenší páru, jak případ uzavřít, tak game over. To však samozřejmě pouze v případě, že pravidelně savoval, jelikož nějaký game over se tu plazí pod každým šutrem.

Otázkou však je, co znamená game over. Jistě, pokud je hrdina v kanálech sežřán krysami, protože nestihl během pár sekund nahackovat nějaké pojistky bez toho, aby se sám nezabil proudem, tak je situace jednoznačná. Autoři si však na nic netušící hráče připravili i mnohem vypečenější způsoby, jak dokopat jejich řitě do Valhally a zpátky - slepé uličky. To ale není úplně vystihující, jelikož celá tahle hra je takovou ultra-slepou uličkou. Skoro až by člověk řekl, že herní čenou dírou. Vzali jste si sebou z domova bouchačku (kdo ne??) a chcete jít do baru? Tak to sorry, přes ty vyhazovače s puškami se s ní nedostanete, ale žádný problém, prostě si jí odložte u tamté paní v okýnku a vyzvedněte cestou ven, od toho tam sedí. Samozřejmě žádný problém ani ve chvíli, kdy si jí při odchodu vyzvednout snažíte a vyhazovači se vám vysmějí do ksichtu, ať zmizneš, ale pohoda, žádný game over, jen jste v háji, až jí budete následně potřebovat.

Skutečně skoro každý přešlap znamená minimálně nemožnost získat nejlepší závěr a povětšinou je člověk prostě v pytli bez toho, aby o tom vůbec věděl. To celé samozřejmě v reálném čase, takže jestli první den nestihnete co byste měli, je klidně možné, že den třetí strávíte ztraceným couráním po okolí bez tušení, kde jste mohli udělat chybu.

Btw. Ta hra je super!
+16