Když zrovna nemám nic na práci nebo toho mám naopak hodně a chci si odpočinout hraním nějaké oddychové hry, sáhnu po Srdcích, která jsem hrával už jako malý kluk na pětadevadesátkách (rozuměj Windows 95).

Dříve jsem systému hry vůbec nerozuměl a házel karty, jak mě zrovna napadlo, ale potom mi pravidla někdo (už ani nevím kdo) vysvětlil a já konečně zjistil, že mít na konci nejvíc bodů není žádná výhra. Hráče si pojmenovávám podle oblíbených osobností (například po hokejových hráčích) a mám tak větší motivaci vítězit.

Srdce jsou jednou z mých nejoblíbenějších karetních her a je velká škoda, že se v reálu skoro nedají hrát, protože pokud nejste zrovna v okruhu poctivých lidí, nikdo vám nehodí pikovou dámu, když by si ji posléze měl sám vzít a radši hodí jinou barvu.